Nejnovější komentáře

Floristka

„Tento thriller má v anotácii napísanú lákavú vetu: je vhodný pre fanúšikov kníh ako bola Pomocníčka alebo Anatómia lží. Takže priaznivci Freidy McFadden po nej určite s radosťou siahnu, no ak sa táto spisovateľka chcela Freide podobať, má sa ešte veľa čo učiť. Príbeh sa odohráva v dvoch časových líniách: budú sa striedať kapitoly z nedávnej minulosti a zo súčastnosti. Dej odohrávajúci sa v minulosti bude zoznamovanie sa s Amy, floristkou. Jedného dňa dostane zákazku pripraviť výzdobu na narodeniny Izzy. Prečo to nevyužiť keď svoj talent môže takto ukázať aj ostatným potenciálnym bohatým klientom. Keď sa s Izzy spozná, začne ňou byť chorobne posadnutá a za každú cenu sa s ňou chce spriateliť. Nahliadneme aj do Amyinej dávnejšej minulosti, ktorá ju pomaly, ale isto dobieha. Súčastnosť sa zaoberá výpoveďami svedkov udalostí, ktoré sa za posledné dni udiali. Keďže sa časové linky striedajú, celkový dej nám bude do seba postupne krásne zapadať. Ja osobne som z knihy tak veľmi sklamaná, že reálne som zvažovala nad ešte menej hviezdami, pretože do polovice príbehu som sa nudila. Hoci ku koncu to začalo byť konečne zaujímavé, aj tak sa tam nič svetoborné neudialo. A teda pre tri hviezdičky som sa rozhodla z dôvodu fakt ľahkého pútavého písania, pozor, nie deja, a nečakaného konca.“... celý text
— Karin94

Adam

„Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná. Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já. Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo má rád slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-) Mimochodem, hned 9 profilů z těch, co dali plné hodnocení, bylo nově založeno v jeden den... Převážné množství dalších čtyř/pětihvězdiček je pak od lidí, co dostali recenzní výtisk zdarma (ti poctivější to přímo napíšou) a jejich hodnocení má tedy v podstatě nulovou relevanci. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.“... celý text
— LaCucaracha

Kukačka

„“Probrala se a oběma rukama se snažila zbavit uzlu, který bránil promluvit. Aspoň by volala o pomoc, možná by ji někdo uslyšel. Nakonec se jí uzel podařilo uvolnit, ale z vyschlého hrdla vyšel jen nesrozumitelný chrapot, který vzápětí přerušil jiný zvuk. Její únosce nastartoval motor velkého křovinořezu a mířil s ním rovnou k ní. Začala vyděšeně křičet. Jak jsem četla Kukačku: 1. V Bratislavě byla zavražděna žena. Přichází kapitán Wolf. Tak se ukaž, autore. 2. Hmm, dost dobrý! Perfektní návaznost, retrospektivní části do sebe zapadají jako kolečka orloje. 3. Jsem v polovině. Každý má tajemství a dvě skříně plné kostlivců. Pche, odhalila jsem vraha. Nic moc, jsem zklamaná. 4. Jsem v poslední třetině. Autor – Tereza 1:0. Usínám s hasičákem, mozkové buňky se přehřívají. Autor si mě povodil jako Hurvínka. 5. Konec. No do prdele! Nemám slov, ale zato mám nového oblíbeného autora. “Když pochopil, zorničky se mu rozšířily strachem. Ale už bylo pozdě. Někoho by odradil ten bezmocný prosebný pohled, který na mě celou dobu upíral. Mě naopak naplňoval novou silou a dodával mi úžasný pocit nesmrtelnosti. Kukačka je nářez. Dost násilí, ale autor se jím nesnaží šokovat, je to zkrátka jedna z komponent příběhu. Výčet toxických vztahu v rodině, frustrující pocit bezmoci v případě nemožnosti dokázat nevinu. Lidské osudy ve své obyčejnosti a přesto tak pestré a jedinečné. Upřímně nevím, co se v knize dá najít za chybu a nelze dát méně než 5/5*. Děkuji autorovi za oslovení a zaslání knihy, hned jdu hledat další případy kapitána Wolfa!“... celý text
— PosPol

Princ Philip, jak ho neznáte

„Princ Philip byl určitě zajímavou osobností, ale bohužel si myslím, že autorka skákala mezi tématy a roky jako blecha, takže jsem měla z publikace velmi smíšené pocity. Věřím, že určitě najdu princovu lepší autobiografii.“... celý text
— kuky921

Holmes z Kjóta 7

„Pro mě zatím nejlepší díl, který mě donutil hned sáhnout po dalším.“
— pejty

O sto rokov predtým

„Alenky miluju, ale tohle jsem nedočetl, na mne příliš dětské, Koľa příliš otravný a sci-fi svět budoucnosti příliš prostoduchý jako z Kouzelné školky.“
— jirka7470

Zeď mlčení

„V této sérii obzvlášť platí, že staré hříchy vrhají dlouhé stíny - zápletky mívají kořeny v minulosti. A je s podivem, kolik střípků informací se přesto najde a mnohé se vyjasní. Není to strhující čtení, ale přesto velmi poutavé, jen na zvláštní atmosféru příběhů z této série musím mít náladu. Opět jsem spokojená a už se těším na pokračování.“... celý text
— zazvorka

Čtvrté křídlo

„Čtvrté křídlo - Rebecca Yarros Violet Sorrengailová měla celý život strávit mezi knihami jako písařka, ale její matka, velící generálka, má jiné plány. Musí nastoupit do brutální Basgiathské válečné školy, kde se buď stane dračí jezdkyní… nebo nepřežije. Draci jsou drsní a pro křehkou Violet jsou spíš hrozbou než ochranou. Aby to zvládla, musí využít všechen svůj důvtip, protože jinak ji draci spálí na popel. A to není všechno – škola je plná intrik a nebezpečí, a odměnou za přežití může být i pozornost tajemného Xadena. Příběh je mixem akce, napětí a emocí, který tě donutí číst dlouho do noci. Napětí a epické souboje? Ano! Romantické linky? Elektrizující. Svět plný draků? Nádhera! Když jsem poprvé slyšela o Čtvrtém křídle, byla jsem plná očekávání, protože ta představa draků, výcvikové školy a silné hrdinky mě úplně nadchla. A musím říct, že tahle kniha mě nezklamala! Příběh mě chytnul hned od začátku. Violet je skvělá hlavní postava – není dokonalá, ale právě díky tomu jsem si ji oblíbila. Je chytrá, statečná, a i když fyzicky oproti ostatním hodně zaostává, její odvaha a důvtip to vyvažují. A ten svět! Yarros vytvořila fascinující univerzum draků a tvrdého výcviku, kde přežijí jen ti nejsilnější. A ten Xaden! Je to takový tajemný a drsný typ, který má kolem sebe nebezpečnou auru, ale přitom vás nutí číst dál a dál. Mezi ním a Violet to jiskří od začátku, a jejich vztah mě úplně pohltil. Romantika v knize je naprosto elektrizující! 5/5 ! #CtvrtéKrídlo #FantasyMilujeme #DraciAPassion #BookstagramRecenze“... celý text
— Adél007

Synové boha Slunce

„Rozhodně zajímavá kniha, hodně věcí pro mě bylo nových. Problémem je, že v knize nejsou žádné pořádné mapy, na kterých by si čtenář mohl přesně "promítat" informace, které právě čte. Ty jednoduché mapky, které v knize jsou, jsou téměř nepoužitelné. Takže čtenář nevidí ani vzájemné polohy jednotlivých krajů, ani plány měst. Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy se docela často vyskytuje, že obsah jednoho odstavce je z bez viditelného důvodu jen trochu jinými slovy zopakován ob odstavec dále, někdy dokonce v odstavci bezprostředně následujícím. To by měl odhalit editor a zajistit u autora změny v textu. Přitom mně nevadí, pokud některá fakta byla uvedena např. v kapitole o politice a pak zopakována v jiné kapitole např. o náboženství. Takovéto zopakování naopak pomůže pochopit vzájemné souvislosti, jak např. určitý jev měl současně vliv na vícero oblastí života Inků a jak tedy některé společenské a státní záležitosti byly provázané. Celkově dávám 3,5 hvězdičky, zaokrouhluji nakonec dolů, ty mapy a plány opravdu chybí.“... celý text
— sarkafarka1900

Bezchybně

„V zahraničí jsem zaregistrovala nadšené ohlasy na tuto sérii, tak jsem vyhlížela český překlad. Moje vysoká očekávání ale kniha nenaplnila. Je to takové jedno velké (i když zábavné a čtivé) klišé. Také přemíra velmi spicy erotiky v druhé polovině knihy mě v tomto případě spíš vadila - já ji totiž nečekala, protože první půlka byla "normální" romantika ze zajímavého prostředí, zatímco druhá půlka je prostě por**. Na obálce ani v anotaci navíc není jediný náznak, že to bude tento typ “romantické knihy, tak pozor! V prvním díle série jsou hlavními postavami Rhett, profesionální zkušený jezdec býčího rodea, a čerstvě vystudovaná právnička a typická městská holka Summer. Ona dostane za úkol dohlížet na něho, aby si nekazil mediální obraz. Prostředí exotického sportu (býčího rodea) je originální a zajímavé a prostředí a osazenstvo ranče na kanadském maloměstě je sympatické. Ta zromantizovaná atmosféra obou těchto míst se autorce velmi povedla. Romantika mezi postavami je ale velmi předvídatelná a postavy jsou šablonovité - on mužný, krásný kovboj, ona drobná, nezkušená, přitažlivá dívka. Dialogy mezi nimi nepůsobí moc realisticky, ale jsou zábavné. Jiskra mezi postavami přeskočí skoro okamžitě a pak už jen čekáme, kdy jí postavy podlehnou - a pak to začne být hóóódně žhavé. A není to vlastně vůbec špatné, ale přestane to mít tu zajímavou atmosféru z první půlky knihy. Melodramatický závěr mému finálnímu dojmu taky zrovna neprospěl. I přes tu hromadu výtek výše jsem si ale čtení užila. Je to vyloženě takové to guilty pleasure čtení. V sérii Chesnut springs vyjdou ještě další 4 díly, kde budou hlavními postavami vedlejší mužské postavy, které jsme poznali v tomto díle: 2. díl: Heartless - bratr Cade (otec-samoživitel) 3. díl: Powerless - kamarád Jasper (hokejový brankář) 4. díl: Reckless - Theo (Rhettův chráněnec z býčího rodea) 5. díl: Hopeless - bratr Beau (elitní voják) Obzvláště 2. a 4. díl mají na Goodreads velmi vysoké hodnocení, takže další díl zkusím.“... celý text
— Kniholenka_DK

Brno, ty město mých snů

„Pěkné počteníčko, i když vlastně docela smutné. A jelikož jsem z Brna, tak je mi to i hodně blízké, děkuji! P.S.: moc mě bavilo líčení snů hlavního hrdiny . Kéž bych si já tak pamatovala svoje sny :-)“... celý text
— Máša10

Čas čarodějnic

„Zajímavá kniha. Četla se mi dost těžce (je psaná takovým zvláštním stylem), ale byla jsem zvědavá.. Je to celkem pěkný příběh (s pár výhradami). Tlustá kniha - trvalo mi několik dní než jsem ji dočetla (někdy mám takovou knihu za večer, max. 2). Konec jiný než bych čekala.. v podstatě tak od půlky jsem si myslela, že to bude směřovat trochu jinam, některé části bych vynechala, jiné dotáhla lépe.. ale dobrý. Nevím jestli byla zfilmována, mohlo by být fajn.“... celý text
— Lucif

Kde kvete tráva

„Letošní nositelka Nobelovy ceny za literaturu, jihokorejská spisovatelka Han Kang (*1970), je v češtině zatím zastoupena překlady tří románů. Zatímco Vegetariánka ani Bílá kniha mě nelákají, jsem rád, že jsem si přečetl román Kde kvete tráva z roku 2014. Autorka se v něm vrací k tragickým událostem ve svém rodném městě Kwangdžu, kde byly v květnu 1980 krvavě a krutě potlačeny lidové a studentské nepokoje a docházelo k násilí a mučení ze strany armády. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení protestů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Han Kang román napsala podle skutečných událostí a na základě osobních svědectví, ale bez faktografické ambice. Děj se přelévá mezi současností a minulostí, mezi přítomností a vzpomínkami, takže autorce se podařilo zachytit nejen výseky události samotné, ale i její následky a traumata s ní spojená, a to z různých vypravěčských úhlů. Jedním z témat je i dobová cenzura. Šest kapitol, šest pohledů, šest příběhů a různých stylů a technik je také dokladem autorčina spisovatelského talentu a umu. Jednu z kapitol vypráví mrtvola v hromadě jiných mrtvých... V epilogu pak sama Han Kang píše o tom, co ji k tématu přivedlo. Pro korejskou společnost je to stále traumatizující událost, dodnes není například jasné, kolik bylo obětí. Působivý román je zamyšlením nad věčnou otázkou bez odpovědi, zda je "člověk ve své podstatě krutým a krvežíznivým tvorem", zda být ponižován, mučen a vražděn "není vepsáno v samotné přirozenosti člověka, v neustále se opakujících lidských dějinách?" Moje první seznámení nejen s autorkou, ale i s korejskou literaturou a také s něčím z korejské historie, o níž prakticky nic nevím, se vydařilo. A určitě si přečtu autorčin román Neloučím se navždy, který u nás vyjde příští rok.“... celý text
— milan.valden

O hvězdách víš hovno

„Bravo! Já tleskám a ve stoje! Snad první YA kniha, kterou jsem měla v ruce, ve které jsou vtahy a pocity reálně vykreslené. Prostě je to ta trapná puberta k nepřežití, jakou si ji všichni pamatujeme. Příběh mě několikrát donutil zavzpomínat na ty hořkosladké roky na střední a na mojí první velkou lásku. Hezká nostalgie. Moc hezky se to čte a má to neuvěřitelný spád! Myslím, že posledních 100 stránek už jsem ani nedýchala. Postavy jsou všechny sympatické, i když se občas chovají jako blbci, ale kdo se tak občas nechová, že? Doporučuji všema deseti! Tohle je poprvé, co jsem se reklamou na Instagramu nechala překecat k přečtení knihy a nelituji. Nebýt té dobře cílené reklamy, tak mi kniha nejspíš ani nepřijde do ruky, přeci jen už v sekci YA nelovím tak často a musím říct, že to by mě velice mrzelo. Ačkoli doufám, že se tenhle způsob výběru nebude od teď stávat často, přeci jen si pořád ráda knihu vyčmuchám sama v regálu. (Psáno v euforii ihned po dočtení, tak na to berte, prosím, ohled.) A ten nápad s QR kódy cením. U knížek Murakamiho by mi to taky bodlo.“... celý text
— ElissEm333

Nehanebné neviniatko

„“Ide o úplne zdravého človeka, až na to že je to mŕtvola. Tak toto bolo teda sado maso. Som sa len nestihla čudovať a neskrývala šokovaný výraz. Ja som motív tak nejako tušila na začiatku, ale postupne ako sa odkrývali nové a nové tajnosti tak som už tápala. Až som na konci len nechápavo krútila hlavou. Čo dodať, ide o ďalší skvelý prípad i s parádnym vešetrovacím tímom. Nechýbajú ani vtipné podpichovačky a komentáre, ktoré k tomu už tak nejako patria.“... celý text
— alzbeta2843

Deník Anne Frankové

„Přečtená před lety. Skvělý příběh o tom, co vše dokázala jedna malá holka. S ohledem na příspěvky zde, k dějí už bylo něco napsáno, tak jen pár vět. Anne byla a bude holka, která dokázala všem lidem na světě, že i když je život těžký, měli bychom se radovat z maličkostí. Nádherný příběh“... celý text
— simca9342

Dvě sestry

„Není to jednoduché čtení a četla jsem to dost dlouho. Docela by mě zajímalo i pokračování a jestli vůbec ještě žijí, ale i jak dneska žije ta rodina v Norsku.“... celý text
— Jirinamac

Větrní jezdci

„Obálky mi přijdou přímo děsivé (pardon), nicméně pod nimi se skrývá skvělý (postapo-) příběh. Ano, asi je to psané pro mladší čtenáře, ostatně věk hlavních hrdinů tomu zcela odpovídá, ale celá série působí velmi propracovaně, nápaditě... a i u třetího dílu jsem toužila dozvědět se něco dalšího o tom zuboženém světě, kde kromě lidských zákonitostí vládne i magie... jestli tomu tak jde říct.“... celý text
— PetraHoudova

47 róninů

„Nelze jinak než dát plný počet hvězdiček. Příběh samozřejmě znám (četl jsem jiná zpracování i viděl film) a tahle verze se mi hodně líbila. I když mou nevýhodou je, že čtu rychle a nepořádně, takže se ke knize budu určitě vracet. Díky poznámkám mám zase spoustu věcí, které budu googlit a o kterých si budu číst. A Japonci jsou prostě divní. Vždycky byli a snad i vždycky budou. :-) Jedinou výtku a palec dolů mám ke zpracování knihy. Původně to vlastně měl být palec nahoru, protože se mi formát i papír líbil. Ale bohužel se mi kniha v průběhu čtení rozlepila a rozpadla a vypadávaly mi z ní chumly stránek.“... celý text
— martin6849

Hubitel!

„Tentokrát poměrně volná eutanázie vědomí, v podstatě motající se okolo autorova dosavadního životopisu, kritiky převážně amerických poměrů, různých zapadlých příběhů odnikud a věčné téma všudypřítomné kontroly mozkového a zbylého fyzického aparátu. Ne z těch knížek, které by od WSB člověk Musel číst. Ale vyplatí se to tak jako tak.“... celý text
— _jukL

Jak postavit loď

„Zklamání.“
— gbrgbr

Když žena píše ženě

„Rozhovory se ženami o ženách, které je inspirovaly, motivovaly a podporovaly pro ženy které si z toho mohou vzít inspiraci jak být pro někoho inspirací. Na knize mě bavil výběr těchto žen. Doporučuji.“... celý text
— Maky78

23:55

„Kratičká knížka, po které jsem sáhla ve chvíli, kdy jsem se nebyla schopná udržet u ničeho delšího. Sexuální témata mi nesedla, ale Eugenův bourák a poslední dvě povídky se mi celkem líbily. Taky mě potěšilo grafické provedení knihy.“... celý text
— Trnka2

Sběrači borůvek

„Přestože oba příběhy - jak ten z pohledu Joeho, tak z pohledu Normy byly zajímavé, osobně mě více bavila a zaujala Norma, do které jsem se dokázala velmi dobře vcítit. Bohužel Joe mi byl svých chováním hodně vzdálený a vůbec jsem mu nedokázala porozumět. Podstatou této knihy a příběhu není odhalení co se stalo s malou dívkou, která jednoho dne beze stopy zmizela. Čtenáři je vše odhaleno na začátku. Podstatou příběhu je ukázat, jak okolnosti vytvářejí naši osobnost. Autorka do příběhu vložila otázky o kořenech, domově a hledání vlastního místa ve světě. Výborně a dle mého názoru i velmi nenásilně vystihla také kulturní rozdíly a bolestivou historii domorodých komunit.“... celý text
— annettka1098

Nultá hodina

„Miluji tuto autorku a miluji její detektivy a postavy. Všechno v jejich knihách je promyšlené od začátku do konce. Postavy jsou tak reálné a jejich vlastnosti jsou autentické a vrahové jsou vždy velmi záludní. Knihy od Agathy čtu vždy s obrovským nadšením.“... celý text
— Nunynka

Záhada domu Marwicků

„Skvělý díl, slabší než ten předchozí, ale stejně i tak skvělý. Dobře a rychle se kniha četla, žádná hluchá místa a pozvolné navazování kvalitního přátelství tomu dodávalo šmrnc. Samozřejmě nechybí tajemný duch ženy jménem Helen, která jim pěkně zamotá hlavu. Hlavní postava, sympatická samotářská Josefína si hravě najde cestu k nové sousedce a z ní a Anny se stanou kamarádky na život a na smrt. Příjemné, oddychové čtení.“... celý text
— Zuzka_Zuu

Srdce z ledu

„Pravda,zpočátku nic moc,ale pak to nabralo grády.Pěkné“
— essene

Nebezpečné známosti

„Úžasné. Úchvatné. Naprosto výjimečně jsem poslouchala a nečetla. Dramatizace na stanici Vltava je naprosto dokonalá. Některé dopisy jsem si poslechla 3x a furt málo.“... celý text
— JezinkaJ

Předkové kostí

„"žena v obchodě platí rukou mé matky bez aury bude ten známý loket na němž jsem kdysi sám ležel ležet na cizím polštáři vracet dech do cizího mozku cosi neprošlo krematoriem"“... celý text
— lubtich

Knihkupkyně z Dachau

„Jakto, že k tomuhle příběhu nemohu dát větší počet hvězd? Hledání a pátrání po předcích a vlastním osudu se může komukoliv zdát jako dobrodružství a možná i výmluva, proč se ulít ze školy, práce. Realita je jiná. Aspoň Grace se nám to přes generační příběh z války snaží objasnit. Sama se sice z práce omluvila na pár týdnů, ale ne proto, že chce jet za hranice na rande. Jela objevit něco, co mělo být nejspíše zapomenuto. Zjištění, že v dopise z Německa, který před ní ležel, je něco, co se týká náhlého získání dědictví a její babičky , kterou nemohla poznat, muselo být šokující. Zde se nám nabízí druhý příběh. Ten je vsuvka, doplňkem k pochopení Graciina pátrání, které díky němu nabralo rychlý spád. Hlavní postava, i my čtenáři se v románu dozvíme, že Dachau v současnosti nemusí být chápaný jen jako koncentrační tábor, ale dnes je to hlavně město, ve kterém se nachází právě ruiny, zbytky již zmíněného vyhlazovacího tábora.“... celý text
— simca9342