Nejnovější komentáře
Mít a být
„Na knize rozhodně oceňuji, ze se pokouší vztáhnout se k nějakému tématu a jít na dřeň. Kniha představuje spíše takové krátké zamyšlení, obraz. Postavy ani příběh nejsou více rozvinuty. Každý si má nejspíš nad knihou sám přemýšlet, rozvíjet možné cesty a vzít si, co sám potřebuje.“... celý text
— DodyF
Piráti z Karibiku - Na vlnách podivna
„Tenoučká knížka, která neurazí. Ale za mě je moc tenká. Určitě bych snesla i delší.“
— Emik87
Piráti z Karibiku - Salazarova pomsta
„Příjemné počtení, které jsem si užila. Je to sice přepis, ale nevadilo mi to.“
— Emik87
Ptáci bez křídel
„Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...“... celý text
— Petra21
Pražské mordy 2 - Skutečné kriminální případy z let první republiky (1918–1938)
„Pražské mordy jsou objemná kniha, ke které jsem si rychle utvořil takový hezký vtah, a to navzdory jejímu obsahu. Knihu s fantastickým množstvím fotografického materiálu, popisující prvorepublikové zločiny, jsem si (dá-li se to tak říci) rychle zamiloval. S jejím čtením jsem nepospíchal, času dost, chci říct, že každý případ (a že jich nebylo málo) jsem si vychutnával jako by šlo o nějaké supertajné dokumenty. Dosud neznámé a nepublikované snímky dodávaly skvělý grafický šmrnc celé tlusté knize. Já jsem při čtení této rarity mnohdy ani nedýchal a jen užasle vyhlížel rozhřešení případu. Při neuvěřitelné pestrosti trestných činů za první republiky jsem se často přistihl, že jsem případem hraničně saturován a musím si před dalším dát pauzu. Opravdu hrozné a kuriózní věci se děly. Knihu bych neprodal (a asi ani nepůjčil) ani za padesát kop grošů. Tak moc si jí vážím. Dávám pět hvězd“... celý text
— Pablo Kral
Vražedná čísla
„Knihy v této sérii mi přijdou takové oddechové. Tento díl mi přišel zajímavější než předchozí. Ale je to čtivé a místy i celkem napínavé. Dal jsem 5 hvězd, ale určitě znám i zajímavější knihy.“... celý text
— marekB78
Slepý hon
„„Porazil jsem démony,
čaroděje,
monstra z jiné dimenze
a nakonec mě sežere
přerostlý medvídek Pů.“
„Kdo potřebuje slepé děti?“
Kladivo se bohužel po dokončení první série dostalo do slepé uličky. Vzhledem k událostem v posledním díle „Poslední stádium“, kdy došlo k zajímavému zvratu, se vlastně celý příběh prozatím pozastavil. Druhá série do dnes nevznikla a jen bůh a Pavlovský vědí, zda vůbec nějaká bude. No a aby si čtenář nemyslel, že bylo na Čaroděje zapomenuto, rozhodl se pan spisovatel Jiří Pavlovský napsat příběh, který se datuje do dob, kdy parta Kladiva byla ještě celá. Toto je další příběh, který mohl být klidně zařazen někam mezi třetí až desátou knihu první řady.
Malá ochutnávka:
Zatím poslední dítě, které osleplo, nemělo ani oči zavázané páskem. Jen je mělo zavřené. Holčičky brala slepou bábu vážně – nefixlovala. Když měla mít zavřené oči, měla zavřené oči. Když je pak otevřela, nechápala, proč stále vidí tmu. Dospěla k názoru, že něco udělala špatně, že prostě zapomněla, jak se otvírají oči.
Slepý hon začíná nejznámější dětskou hrou Slepá bába. Ať zvedne ruku, kdo jí nikdy nehrál . . . zajímavé. Ovšem pracuje se tu z podstatou této i jiných „her“. Jedná se o její hlubokou minulost a proč vlastně vznikla tato říkanková hra. Líbí se mi, kam až byl tvůrce schopen zajít do minulosti, aby to tak nějak každý pochopil. Že za to může Němcová nechápu, ale pana Erbena jsem se vždycky bál. Například z jeho Zlatého kolovratu se mi na hlavě ježí vlasy do dnes.
Citát: Když člověk bojuje s nevidomými, neměl by u toho mluvit.
Kladivo na čaroděje – Slepý hon je dobrodružný, napínavý a strašidelný příběh. Rychle se to četlo, děj byl zajímavý a nebyl čas se zastavovat. A když už jste si konečně prošli celou slepou bábou a poznali i kohouta v koutě, vytasil na nás pan spisovatel možné pokračování. Ke konci se totiž objevuje další zajímavý námět, který by určitě stál za zpracování do literární podoby. Tento příběh ze série Kladiva na čaroděje rozhodně doporučuji. I pro ty, kteří třeba nikdy z této řady nic nečetli.
Citát: Někdy prostě nejlepší způsob, jak bojovat se zlem, je nechat ho vyhrát.“... celý text
— Terva
Lednička plná hlav
„„Za těch posledních pár dnů jsem prožila
všechny emoce, co lidstvo zná.
Kála jsem se, bála jsem se,
přemejšlela jsem a truchlila,
ale teď jsem NASRANÁ!“
Z přebalu této komiksové knihy je jasné, že Joe Hill, (který má na svém účtu Košík plný hlav) kolem ledničky jen procházel, kouknul do ní a zase jí zavřel. Dodal k tomu jen: „Tak to klidně vydejte, ale napište tam někam moje jméno.“ Tohle už totiž z Joem Hillem nemá nic společného. On to jen schválil. Takhle nějak dopadl jeho otec Stephen King s komiksovou sérií Americký upír. Tak že jsem si Ledničku plnou hlav koupil tak nějak automaticky, protože jsem si naivně myslel, že Joe Hill k tomu napsal scénář. A opak je pravdou. On k tomu napsal jen komentář.
Citát: Brody Island je většinou pěkný místečko, stačí se jen vyhejbat žralokům a motorkářům.
Hned na počátku jsem se musel pousmát. Jedna situace vás navnadí na Čelisti. V jedné chvilce se totiž ocitáme na Brody Islandu, kde řádí velký bílý žralok a shodou okolností místní policejní náčelník před rokem uhořel v lodi. Pozdrav Stevenu Spielbergovi je snad jasný. Pak už to ovšem je spíš masakr hlav a žralok je jen taková návnada pro čtenáře. Sekyra Yggdrasilu má své kouzlo a jako vrchol blaha je fakt, že po ní zůstávají mluvící hlavy. Tak že masakr dobrej, napětí super a zábava nezná vrcholu. Scénář se povedl. Rio Youers si s tím pohrál.
Citát: Některý věci jsou možná moc hloupý na to, aby umřely.
Co se týče kresby, ani tady nemám námitky. Tom Fowler to příjemně nakreslil a Bill Crabtree to nádherně vybarvil. Navíc, jako bonus, najdete mezi každou kapitolou dvě celostránkové alternativní obálky. A je opravdu čím se kochat. Ovšem nejbrutálnější jsou scény sekání hlav a pak košíková se žraločí hlavou. To je opravdu barevný červený masakr. A když to pak ty hlavy ještě komentujou – no prostě i bez Joa Hilla tohle zábava byla.
Citát: Tys mi usekla hlavu, ty zavšivená píčo! Neřeknu ti ani hovno!“... celý text
— Terva
Tenká hranice touhy
„Boží. Miluju Basta.
Je to krátký, ale milý. A teď, Patricku, mi řekni - kde jsou ksakru Dveře z kamene?!“
— Terie
Problémy pro třetí tisíciletí
„Ačkoliv nejsem matematik (nemám ty správné neurony), knihu Problémy pro třetí tisíciletí jsem ze zvědavosti sháněl dlouhá léta, až se mi to jednou podařilo. Antikvariát bez problémů zafungoval. Tato publikace nastiňuje sedm otázek matiky, jež odolávají věkovitému i supermodernímu rozhřešení. Osobně jsem ji s nadšením pojal jako exkurz do teritorií, kde sice nemám co pohledávat, ale urvat byť jen kousíček z pochopení každého problému bylo pro mne veliké vítězství. Miluju nevyřešené záhady supermoderní vědy. U úvodních pěti problémů jsem se trochu chytal, ale u poslední - Hodgeovy domněnky, jsem to vzdal. Jen zopakuji, že kniha je velmi náročná i pro studenty matematiky, ale Keith Devlin se snažil zjednodušovat až nad únosnou míru, takže jsem si tento unikát, tuto raritu mohl po dočtení pohodlně zařadit do knihovny a čekat až se mi utvoří ten kompetentní chuchvalec neuronů v mozku. Knihu si považuji až tak, že mám k ní láskyplný vztah. To je vše, co jsem chtěl říct. A ještě jedno - za tu Hodgeovu domněnku strhávám jeden bod, ale to zas tak nebolí. 4*“... celý text
— Pablo Kral
Ozvěna krve
„Právě jsem dočetl tuto knihu. Lze napsat jediné - autorka píše skvěle.“
— ivoiro
Smrt přichází na prohlídku
„Detektivka, která pohladí po duši. Moc se mi líbilo vykreslení střetu města a vesnice.“
— rilajaan
Ti, co se v prach obrátili
„Po předchozích dílech, už člověk lehce očekává zápletku v ústavu pro choromyslné. Jen je vždy k němu doveden jinou cestičku.
Orla a Abe si užili rozhodně své.“... celý text
— monika3332
Pád do temnoty
„Tahle kniha mě hodně bavila, ale byly tam místa, které mě mírně nudily. Konec jsem asi úplně nepochopila a taky mám pár otázek, který by mě zajímaly a bojím se, že zůstanou nezodpovězeny. Těším se v listopadu, až vyjde první díl série Jess & Theo. A doufám, že se ještě setkáme s Damiánem.“... celý text
— FejKýý
Odvaha
„"...a ustavičně cosi závažného nevědět./W.S."
Citát v knize je šitý na míru i komentářům tady... Naštěstí je nečtu vůbec nebo až po přečtení. Nemám frustrace z tématu knihy - 50.léta jsou naše děsivá historie a vzhledem k roku 2024 si je málokdo reálně pamatuje - ale z komentářů k ní...
Např. čtu tohle ale nečtu válku a jiné hrůzy, musím napsat hodnocení ale opíšu anotaci, neřeším životní příběh postav ale řeším ne/injekce ne/bavit se,... ACHJO
Za sebe děkuji autorce, že se pustila do tak náročné doby a navíc ještě i tolik možných variant zobrazených nejen na hlavní postavě Adě, a to vše na pozadí zajímavě využitých reálií. Opravdu výjimečné (a nápadité) bylo sledovat důsledky odpovědi na jednu otázku.... V reálném životě by přece nejeden z nás chtěl znát scénář co by kdyby ;-))“... celý text
— Josh
Tanec stínů
„Nebylo to špatné, ale na plný počet to není. Malé městečko plné přátelských lidí ale… Tento díl je trochu slabší, ale alespoň konec se povedl.“
— pip11
Maddox
„Druhá polovina knihy mě zaujala podstatně více, ale závěr už byl hodně přeslazený. Příběh bez pořádné zápletky.“
— pip11
Aiden
„Aiden měl velmi těžké dětství, které v něm zanechalo hluboké a bolestné jizvy. Existuje pro něj naděje? Příjemný příběh plný emocí.“
— pip11
Hlídej si svou holčičku
„Pohodové čtení, i takové je potřeba ;-)“
— Katy4047
Divoká mysl: Ze života velkých matematiků
„Komunity matematiků si velmi vážím. Vždycky jsem byl hluboce přesvědčen (narozdíl od samotných matikářů), že člověk přece MUSÍ mít v hlavě jakési chuchvalce nervových buněk, které jej v ideálním případě katapultují na VŠ studium matiky, či mat-fyzu. Ti s jejich deficitem stěží našprtají SŠ. A jetli ne, tak jsem pitomec. Na úvod řecké základy, pak Východ, Čína, renesance, infinitezimi, géniové osvícenství, matika za Napoleona, nekonečna, a géniové 20. století. Knížka je pěkná, úhledná, dobře se čte (hlavní články vždy střídají medailonky těch nejvýznamnějších). Ale hlavně - kniha na mně celou četbu dýchala interesantním vánkem psychologie a psychická atmosféra popisovaných životopisů byla nabitá na 220 Voltů. Opravdu velmi zajímavé čtení. Kdybych na střední neměl z matiky nelidského zloducha co jen pouští strach a hrůzu, jistě bych se této fascinující královně věd věnoval i já. Pět hvězdiček“... celý text
— Pablo Kral
Bál šialených žien
„„Není potřeba něčemu věřit, aby to existovalo."
Kniha inšpirovaná udalosťami, ktoré sa diali za dverami sanatória Salpêtrière. Mňa táto kniha bavila od začiatku až po samotný koniec. Je až neuveriteľné, ako ľahko sa žena ku koncu 19. storočia mohla ocitnúť v sanatóriu. Stačilo dostať, vtedy obľúbenú nálepku hystéria, a bolo. Vôbec by mi nevadilo, keby bol príbeh viac obsiahlejší.
"Na vyšetřovně si už dva lidé nejsou rovni. Jeden rozhoduje o osudu druhého, druhý mu věří na slovo. U jednoho jde o kariéru, u druhého o život."
"Pravda častokrát není o nic lepší než lež. Ostatně člověk nevolí mezi pravdou a lží, ale mezi jejich důsledky."“... celý text
— dadulik
Haunting Adeline: Stíny nad Adeline
„Napíšu akorát toto. Miluju to! Kdo je milovníkem dark romance, by si měl tuto knihu přečíst a udělat si na to názor sám. Ale já to miluji, miluji, miluji!!!“
— Terezzie
Amerikánka
„Říká se, že nic není černobílé. Tady není nic bílého, je to jenom černé. Děti ponechané na pospas osudu, posléze umístěné do výchovných a nápravných ústavů. Hierarchie mezi nadřízenými i dětmi, buď se podřídíš nebo uvidíš.
A po dosažení plnoletosti, co dál. Úplně mi vyskočil začátek nějakého sloganu, Svět je zlý a nebezpečný místo. Protože navzdory všemu, čím si musely projít jako děti, je v osmnácti žádná odměna nečeká a musí se bít životem dál.
Jsem neskutečně vděčná osudu, že jsem měla pěkné dětství.
Škoda chyb při čtení.“... celý text
— Clara_C
Chaos v míru
„Co tohle zase bylo ??!!!
Po Elitním klubu jsem si dala menší pauzičku od Amo abych se z toho nějak vzpamatovala a teď si jedu zase na vlně totálního zmatku a valím hubu a oči.
Co musím úplně v prvý řadě vyzdvihnout je ten koncept celý týhle zvrácený a dokonalý show neboli Půlnoční běsnění!!!!! To je jako dokonalost.
Jakože klobouček před Amo, protože to co tady vytvořila, to je vážně úkaz!!
Chaos v míru začíná příběhem Dove a Kinga. A taky totálním ale totálním chaosem. Stejně jako u Labutě v EKK jsem tady byla úplně v háji a fakt netušila. Nevěděla jsem jestli se mi to má líbit nebo jestli mám být nasraná. Jenže já Amo miluju a samozřejmě si mě opět a opět získala.
Dove je holka, která nemá žádný vazby. Její život je jeden velkej otazník a když se zničeno nic objeví v Půlnočním běsnění její život se převrátí o 180 stupňů. Nese si sebou i stín z minulosti, který jí pořád pronásleduje.
King je jedním z Bratrů z Kizniče. Jeho rodina je Bratrstvo. Jeho život je Půlnoční běsnění. Je chladnokrevnej, nekompromisní zabiják a taky je samozřejmě ztělesněním Adónise. Dove nenávidí ale jestli tělem i duší to už je otázka. Má ale danej úkol a dotáhne ho do konce i kdyby ho to mělo stát život.
Tady u Dove a Kinga jsem prve nevěděla jestli je mám mít ráda nebo ne. Měla jsem v hlavě hroznej zmatek a pořád jsem je nedokázala nikam zařadit. Ale jak známe Amo ta nás vždycky překvapí, když to nejmíň čekáme a pak z nás vycucává ty emoce tak, že zbude fakt jen chaos.
Bratři z Kizniče…. No…
Takže hrozně se mi líbilo, že všechny jejich jména začínají na K. Potom se mi líbí jejich vzájemná loajálnost a potom jsem totálně učůrávala z Killiana!
Konec byl opět fenomenální , furt jsem si zjišťovala jestli to dobře chápu .
K té jejich show…. No tak tam prostě jsem nechala úplně všechnu svojí morálku a užívala jsem si to od začátku do konce. Těšila jsem se na další a další show a na plný čáře u mě vyhrává show s motorkama !!! …ZATÍM… protože co nám naservíruje další díl ví jen sám Lucifer“... celý text
— Terezzie
Šikmý kostel
„Silné příběhy obyvatel z okolí Karvinska. Více dějových linek, které se časem proplétají. Psáno formou kroniky. Místy zdlouhavé.“
— xena2711
Hněv kejklíře
„Na Kejklíře jsem se hrozně těšila. Už v Chaosu si získal mojí pozornost a prostě jsem tak nějak věděla, že to bude ON! Tak jako Brantleyho jsem si Killiana neskutečně zamilovala.
Se Sass jsme se setkali už prvním díle, kdy ji Persy přivede do svoji show ještě s dalšími nováčky. Kdo je Persy se dozvíte v Chaosu. Sasskie je nádherná, jako fakt nádherná holka. Je taky talentovaná. Umí tančit, umí lidi okouzlit a umí to s ohněm. Je to neskutečná dračice a získala si mě okamžitě hned.
Killian, uhranutý její krásou je úplně bez sebe protože Sasskie je vůči němu úplně imunní a to ho k ní táhne ještě víc a je z toho celej běsnej. Neskutečně mě bavilo to jejich škádlení se a ta chemie mezi nima byla brutální. Pro Killa je tahle malá ďáblice výzvou takže je jen otázkou času jak dlouho vydrží Sass odolávat.
Amo nám tu naservírovala tak jako v předchozím díle spoustu napětí , adrenalinu a tajemna. Do poslední chvíle prostě čekáte na to jak to celý dopadne, kde je pravda, kdo je ten hodnej a kdo ten zlej. A já jsem byla tak zmatená a nedočkavá, že jsem knihu nedokázala odložit .
Tady v Kejklířovi jsem byla úplně vyřízená z ohnivý show. To jako byla naprostá bomba, tohle bych chtěla vidět na živo a nejlépe sedět v první řadě jako VIP host
Hot scény jsem si tady užívala víc než v chaosu protože prostě Killian….A že jich bylo.
Tenhle díl zaujmul první místo v této sérii.“... celý text
— Terezzie
Amerikánka
„Přestože kniha v mnohých situacích nejde moc do hloubky, i tak to bylo hodně smutné čtení a vše důležité bylo řečeno.“
— L.Helena
Výkřik do ticha
„Pokaždé když čtu Amo mám pocit, že jsem přiletěla na Mars a že mě snad už nemůže nic překvapit. OMYL!!!
Když jsem četla Výkřik říkala jsem si, že nasedám už do rozjetého vlaku a jenom budu postupně nabírát cestující . Ten vlak ale nabral úplně jinej směr než jsem čekala a byla to fakt pekelná jízda.
Na začátek musím říct , že nemusím knihy, kde jsou milostné trojúhelníky nebo polyamorní vztahy. Ve finále jsem ale zhodnotila, že jinak to u hlavních postav být ani nemohlo.
Měla jsem pocit na začátku příběhu , že půjde o slabší díl této série ovšem druhá polovina příběhu je taková horská dráha emocí , šílenosti a zvratů, že vám Amo nedovolí knihu odložit. Dokonce jsem se musela vracet zpět o několik kapitol abych si dala dohromady všechny souvislosti. Jenže to tak u knih od autorky už prostě je , nedovolí vám nakouknout pod pokličku a musíte si to celé až do konce vyžrat aby vám pak huba spadla až na zem. Jsme prostě figurky na šachovnici ďábelské Amo a dokud ona nedovolí , nemůžeme se posunout dál.
Kyrin, Lilith a Eli vás přivedou na cestu plnou sexu, násilí a šílenství. Takže pokud jste zvrácené dušičky, nebojte se a pojďte dál. Lilith vás ráda provede jejím domečkem, představí vám své panenky a předvede co dokáže.
Třešničkou na dortu v této knize byli samozřejmě králové a to všichni ve své plné kráse.
Konec knihy mě úplně rozsekal a vám přeji příjemný, ničím nerušený let“... celý text
— Terezzie
Hrob
„Kniha mě bavila do posledního písmene stejně jako předchozí díl. Těším se na další“
— blebuska
Tajnosti
„Aubrey je mladá studentka, starající se o svou nemocnou babičku, se kterou vyrůstala. Byla zvyklá žít velmi skromně a na vše si sama vydělat. Její spolubydlící a zároveň nejlepší kamarádka Natalie je jejím pravým opakem , vyrůstala v blahobytu a peníze jsou pro ní prioritou k bezstarostnému životu .
Natalie chce Aubrey pomoct s její finanční situací a prozradí jí, čím se živí. Aubrey chce alespoň jednou za život zkusit , jaké to je mít finanční jistoty a nemuset se strachovat každý měsíc z toho, jak vyjde s penězi pro sebe i pro babičku. Stává se z ní tak Valentina, luxusní eskort a ,,mokrý sen každého muže.
Se svojí novou identitou získává také nové možnosti , může si dovolit věci které doteď nemohla a začíná žít dvojí život. V roli luxusní společnice musí dodržovat určitá pravidla a vzhledem k tomu , že preferuje spíš vztahy na jednu noc a nehledá vážnou známost nemá problém oddělit práci od soukromého života.
James je dvaapadesátiletý milionář patřící k newyorské smetánce. Je chytrý , charismatický a chováním se nepodobá žádnému muži, kterého Aubrey doposud poznala. Je to velmi zkušený milenec a umí to se slovíčky. Když pozná Valentinu, je jí naprosto okouzlený.
Aubrey přestává mít v jeho blízkosti kontrolu sama nad sebou. Snaží se s tím bojovat ale chce mnohem víc než si dokáže přiznat . Oba dva spolu zažívají spalující vášeň která začne přerůstat v něco mnohem silnějšího.
Je vůbec možné se rozhodnout, když pravidla, která si stanovili vlastně porušili oba dva? Zdravý rozum nebo láska a vášen? ....
Knihu jsem nedokázala odložit. Bylo to neskutečně čtivé. Chemie mezi hlavními postavami a obecně sexuální scény byly tak dokonale popsaný , že jsem byla neustále rudá jak rajče, ale přiznám se, že jsem měla trochu problém s tak velkým věkovým rozdílem. Sexu tady není rozhodně málo ale zároveň to není jen o něm a to se mi líbilo. Na Aubrey se mi líbila její upřímnost a prostořekost. Stála si za svým a nechala si jen tak nic líbit . Moc se mi líbilo to přátelství mezi ní a Natalií a ty jejich hlášky neměli chybu.“... celý text
— Terezzie