Nejnovější komentáře
Superstrašlivák
„Moje nejoblíbenější část je, jak doktorka Doctorrová proměnila Žížala v Hnusopela.“
— cyril.gando
Jak se dělá zoo
„Být hybatelem změny je nevděčná práce, velmi nevděčná. Nemusíte souznít s celkovým způsobem myšlení člověka, aby tohle včetně výsledku nestálo za přečtení. Spoustu věcí změnil a to obvykle k lepšímu.
Je dobré si připomenout, že se to v ZOO prostě nestalo jen tak, ikdyž by to bylo krásné. Za každou změnou je úsilí, které není vidět a nikdo ho neocení. Tady můžeme alespoň nahlédnout pod pokličku.“... celý text
— le-se
Hlubina
„75%
Temný příběh zasazený do našich šedesátek. Tehdejší režim byl skoro stejně děsivý jako to, co se na Slovensku dělo. Ale toho fantastična a později duchařiny bylo na mě přece jenom moc, stejně jako toho, že všechno, co se v knížce děje je pochmurné, pokud ne přímo nechutné, bez kouska naděje. Psychologie hlavního hrdiny, majora STB, je tady velice dobře popsána, postava je to veskrze negativní, ale sám o sobě z mnoha důvodů trpí.
Nepovažuji knížku Kariky tentokrát za žádné veledílo, ale za přečtení stojí. Nečte se ovšem lehce.“... celý text
— ArwenAragorn
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
„To tedy bylo bláznivé, to snad ani nejde vymyslet. Alan, na začátku takový nijaký stařík, měl pěkně za ušima. A jediní s kým se snad nepotkal byli Hitler a Dalajláma. Je to neuvěřitelné, že jsem to tak říkajíc "žrala i s navijákem". Určitě někdy zkusím i pokračování.“... celý text
— Kory98
Zúčtování s ďáblem
„Úhlavní nepřátelé, kteří bojují o své postavení v právnické firmě. Nebo ne? Ben Tate nastoupil do firmy a hned druhý den převzal Gemmě klienta, a tím začal boj, především tedy slovní :-). Dva roky lítaly urážky vzduchem, dokud je nespojil společný velký případ žaloby. Oba jsou nuceni trávit spolu spoustu času a najednou už ta čirá nenávist nedává tolik smysl.
Pěkně ostrá právnická romance, při které jsem se často usmívala a četla se sama. Na druhou stranu se zde prolínaly i zásadnější témata diskriminaci nebo obtěžování.“... celý text
— KatieKuli
Doktor Proktor a prdicí prášek
„Řekl jsem si ,že si půjčím nějaký příběh pro děti, abych se trochu odreagoval ,ale nečekal jsem ,že mě to bude tak bavit. Parádně jsem se u četby pobavil i trochu zasmál. Určitě se pustím i do dalšího dílu.“... celý text
— jiri77
Diktátorova múza
„Když jsem zjistila, že existuje románová kniha o Leni R., neváhala jsem. Jméno této německé režisérky už jsem slyšela mnohokrát, ale žádné podrobné informace jsem nikdy nedohledávala, natož abych o ní četla román. Takže jsem velmi ráda, že jsem se s její osobou blíže seznámila, tím spíš, že základní údaje v románu se shodují s jejím oficiálním životopisem. Překvapily mě zmínky o Marlene D., nějak mě nenapadlo dát si tyhle dvě dámy do souvislostí, přestože žily ve stejné době a pohybovaly se ve stejném prostředí, takže je logické, že se znaly. Obecně velmi zajímavé byly určitě i její poválečné osudy, její neuvěřitelná vitalita a houževnatost, ovšem tohle už si musíte vyhledat sami. Příběh samotný mě zas až tolik neuhranul, takže nehodnotím příliš vysoko, přesto bych ji našim čtenářům doporučila.“... celý text
— broskev28
Oblomov
„Neskutečně táhlé popisy všeho, včetně vlastní neschopnosti zvednout se a něco dělat. Zůstává mezi nedočtenými.“
— le-se
Já už chci domů
„Po krátké době jsem opět sáhl po básních od J.H.Krchovského a opět mě to bavilo.“
— jiri77
Rabínova dcera
„Velice zajímavá a příjemně čtivá knížka. Poutavý příběh, velice snadné vcítění do hlavní postavy. Zároveň vysoká informační hodnota o způsobech, pravidlech, rituálech, svátcích, hodnotách a mnohého dalšího ze života ortodoxních Židů. Mnohdy velmi překvapivé. Doporučuji.“... celý text
— Wladimirski
XOXO
„Já mám ráda K pop a Korejskou kulturu, proto jsem si tuto knížku přečetla. Ale bohužel příběh je tak moc otřepaný a naivní. Klasická ohraná linka aka bohatý úspěšný muž a nejistá obyčejná žena. Jako vážně? Zase? To jsem čekala víc. Aspoň trochu pěkné je to prostředí v Soulu. Jinak bych to asi ani nedočetla.“... celý text
— katushah
Skryté zlo
„Knihu mi doporučila a zapůjčila kamarádka, která četla tuto knihu již několikrát. Musím uznat, že jsem byla trochu skeptická, ale po zjištění, že by se mělo jednat o thriller a navíc hlavní hrdinka běhá jako já a děj se odehrává v horské oblasti, v přírodě, jsem se pro knihu nadchla a s chutí jsem se začetla. Kniha není zrovna čistokrevný thriller, ale je zde i romantická rovina příběhu, kupodivu přesně tohle spojení mi dokonale sedlo. Je to oddychovka, u které jsem si odpočinula, vypustila starosti všední reality a nechala se pohltit. Hodnotila bych 4,5 hvězdy, půl hvězdy strhávám za poměrně předvídatelnou zápletku a rozuzlení. Za mě kniha dokonale splnila účel.“... celý text
— lejera
Kateřina Howardová: Nevěrná královna
„I u tohoto dílu oceňuji autorčin styl, perfektní vykreslení doby a poutavost čtení. A co se týče další manželky Jindřicha, tak těžko soudit. Jiná doba, jiné mravy a lidi nejsou bezchybní. Opět si u čtení jen připomínám, jak jsem ráda za dnešní volnost.“... celý text
— Ahinka
Báječný krámek s čokoládou
„Knížka pěkná, jen mi při čtení bylo spíš stále tak nějak smutno.“
— Piškotek11
Útěk na venkov
„Oddechovka a moc příjemná. Příběh krásně ubíhal, hlavní hrdinové sympatičtí a ačkoliv rozuzlení předvídatelné, vůbec to na nevadilo. Moc jsem si četbu užila a Julie opět nezklamala. Pro sychravé podzimní dny ideální čtení. Určitě doporučuji milovníkům psů a zvláště labradorů a těm kdo potřebují trochu vypnout.“... celý text
— princesse
Bratři Karamazovi
„U mě zůstane asi nedočtená, nedokážu se dostatečně naladit na povahové rysy toho národa. Neumím totiž slepě věřit řečenému, protože na rozdíl od postav vidím spletité intriky, kde se všichni tváří jak je svět náramě v pořádku.
Ruští autoři ve mě zanechávají dojem, že kvalita jejich díla se pozná podle počtu stran. Jak se říká padesát mi nebylo a v Rusku jsem taky nebyla, třeba to za dekádu nebo dvě zkusím znovu“... celý text
— le-se
Kandidát na přítele
„Nakladatelství Red mě i nadále mile překvapuje, že vydalo další knížku, u které jsem ani nedoufala, že tomu tak bude. Takže i když ji mám v originále (taktéž i další díly), tak si ji určitě ráda přečtu i v češtině, protože jsem zvědavá na překlady těch spousty slovních hříček u kterých se musely těžko hledat české ekvivalenty.
Samotná knížka by obálkou a námětem mohla připomínat titul „Červená, bílá a královsky modrá", ale zpracováním se nemůže lišit víc. Hlavní kostrou příběhu se tu z počátku může jevit typická situace pro fanfikce: „slavná“ osoba (céčkové kategorie), je pronásledovaná paparazzi a aby nepřišla o svou mizernou práci, tak se rozhodne zlepšit si image a najde si falešného přítele, který splňuje všechny kolonky „pana dokonalého“… no a samozřejmě že ono předstírání přeroste ve skutečné city. Mohlo by jít o klišé, ale knížka je vyprávěna velmi britským stylem, ze kterého se vyklube překvapivě dospělý emotivní příběh, plný tíživých životních situací, se kterými se Lucian musí vyrovnávat.“... celý text
— Laerry
Město v oblacích
„Nehodnotím to protože jsem to nedočetl, asi to není určeno pro mne.“
— zd0981
Habibi
„Knihu jsem četla jako rereadnig, ale stejně jsem si to hrozně užila, Victorie tomu všemu dodává korunu a dělá z příběhu něco speciálního, originálního. Jsem hrozně zvědavá, jak se vyvine druhý díl. Habibiho jsem četla jen pro připomenutí, abych se konečně vrhla na druhý díl, který tu čeká od Vánoc. ;)“... celý text
— SáraR.
Ozvěny run
„Kniha se četla opravdu dobře, dvě dějové linky, trochu mi to připomínalo Erskinovou. Ze začátku knihy jsem si říkala, že to bude určitě moc velká slaďárna, ale nakonec byl děj docela napínavý a v lince minulosti i docela nepředvídatelný.“... celý text
— devildeny
Divoká jízda
„Další díl série a za mě opět zábavná jednohubka. U tohoto dílu jsem se hodně nasmála, zejména v první polovině, ale i později jsem se občas zasmála. Ráda jsem se taky aspoň na chvilku zase setkala se všemi dvojicemi z předchozích dílů, s některými malinko více, s jinými jen jednou krátkou zmínkou. Hlavní dvojice tohoto dílu mě bavila a některé příměry mě neskutečně rozesmály. Tentokrát se vztah ústřední dvojice rozvíjel dost pomalu až už jsem si v jistou dobu začala říkat, že by bylo fajn, kdyby už s tím trochu pohli. Závěr už byl potom rychlovka, a přestože se autorka opět nevyhla menšímu zádrhelu, tak v tomto případě se mi hodně líbilo, jak se k tomu hlavní hrdinové postavili.
Za mě povedený díl, u kterého jsem se hodně zasmála a vůbec mi nevadilo prostředí rychlých aut, naopak jsem se občas podívala, o jakém krasavci (nebo jaké krasavici :-D) se baví tentokrát. Už nyní se těším na další díl této série.
„Je to Joker mýho Batmana, Tom mýho Jerryho, Wile E. Coyote mýho Road Runnera."
Hodnocení 3,75*/5*“... celý text
— Lovana
V pasti lží
„Tohle bylo skvělé a rozuzlení překvapivé.“
— PavlaA
Pomocnice
„Příjemné čtení se skvělým koncem“
— PavlaA
Pád Hyperionu
„No tak to mám za sebou. Spoustou balastu a průměrným příběhem jsem se pročetl k tomu, co je podle mne podstatou díla. Tím je podle mne varování před nekritickým přijímáním umělé inteligence, varování před možností, že se lidstvo stane
na tamto fenoménu nezvratně závislé.
Myslím že právě v této době je takové varování silně aktuální.“... celý text
— zd0981
Letos v zimě
„Bylo to fajn, za mě lepší než novela Nick a Charlie, tam mě Charlie dost štval.“
— Jaehyun
Základy metafyziky mravů
„Nemám Kanta rád. Nemám ho rád jako etika, nemám ho rád jako autora a hnusí se mi jako člověk. To je hodně problémů, které stojí člověku v pochválení knihy takového autora. Nerad ale musím připustit, a smiřuji se s tím již několik let, že kantovská etika je té utilitaristické rovná a nelze definitivně rozhodnout, která je, či není lepší. Obě mají své chyby (a zásadní, silné a patrně nepřekonatelné), obě jsou ale vcelku racionální a vedou povětšinou ke stejným výsledkům. Samozřejmě při plné vědomosti slabosti v myšlenkových experimentech, které ale nevypovídají o ničem jiném, než kreativitě tázajícího-se.
Tahle kniha je zajímavá. Je to poměrně uzavřený krátký text (který, jistě, to nepopírám, je místy hůře přístupný, ale oproti Kritikám je to vlastně až takové pohádkové čteníčko), který je strašně nabušený poměrně složitými koncepty a, což je nepříjemné, trochu nejasnými pojmy. Kant se neobtěžuje analyticky přesně od sebe odlučovat pojmy, které mu ale zjevně protivami jsou. Milovat něco je vztah jiné kvality, než k tomu cítit náklonnost, nebo vášeň. Já to nepopírám. Ale stavím-li na tom své analytické kategorie, měl bych být přesnější. Ale budiž.
Látka je komplexní a vzájemně se metodicky provazuje. Strany 40 a násl. dodávají kontext informacím strany 20. V tom smyslu kniha patrně vyžaduje vícero čtení (což jsem učinil), která umožňují konečné pochopení. To činí knihu složitou.
Nadto Kant není zcela jednotný. Problém jeho etiky spočívá v mnohosti formulací. I kdyby nestačila formulace kategorického imperativu a vedle něj stojícího imperativu praktického. On ještě k tomu formuluje obsah kategorického imperativu coby vůli (obsah pojmu vůle) a následně nabízí jen v této knize hned tři formulace kategorického imperativu, včetně té, obsahující slovní spojení "přirozený zákon", což je při nejmenším problematické. Nadto zde není Kantův etický systém ustanoven a ponechán. Kant pokračuje v Kritice praktického rozumu a v Metafyzice mravů (do češtiny nadto nepřeložené). V Kritice praktického rozumu máme další podání kategorického imperativu.
Samotná koncepce imperativu je složitá a nabízí mnoho otázek. Mazy nimi je i ta, kterou formuloval Benjamin Constant. Označujeme jej jako kantovu sekyru. Te lze řešit (přeformulováním konkrétního imperativu chování – tedy "Nebudeš člověku lhát, leda bys tím chránil život svého bližního."), což je ovšem komplikované pro jinou podmínku Kantovy etiky a to sice naprostým odmítnutím konsekvencionalistického uvažování. Takové pravidlo bychom při tom formulovali konsekventně, tedy ne již kategoricky a to v návaznosti na naší náklonnost. Kant stojí pevně jako skála. Je jako Shakespearův Caesar, stálý jako Severka. A ústupky, podmíněné "zákony" odmítá. A to je problém. Odmítá počítat a to je mi nepřijatelným.
Jsou dány další problémy, více či méně komplikovaného charakteru. Asi nemá smysl se k nim vracet. Důležité je – z etických teorií je zkrátka silnou dominantou, kterou je třeba respektovat. A tato kniha je už díky formulaci imperativu mimořádně významnou. (Třeba trestní právo je (bohužel) kantovskou etikou zkrátka ovládáno, vlastně bez dalšího (byť k průlomům tu a tam dochází.)) Nezůstává však u něj. Kantova dualita ceny a hodnoty je snad filosoficky nejdůležitější základnou aktuální lidskoprávní doktríny v oblasti lidské důstojnosti. Ostatně i jako ryzí intelektuální cvičení je kniha strašně zajímavá.“... celý text
— Set123
Hlubiny
„Naprostá bomba stejně jako předchozí dva díly. Napínavé tak, že se nedalo od knihy odtrhnout. Čtení jsem si opravdu užila!“
— Zonia0118
Poslední lež
„Skvělý thriller! Po tragické Poslední dívce se tohle nedá srovnávat, jakoby to napsal jiný autor. Klobouk dolů!“
— nakavusterezou
Aby na mě nezapomněli
„Autor je novinář, producent a mediální ředitel. Vlastní společnost zabývající se produkcí podcastů. Žije v Sydney se svou manželkou a 2 dětmi.
Jedná se o prvotinu australského spisovatele.
Hlavní postavou je TOMMY, který vyrůstá v dětském domově, který se jmenuje Dům u Mléčného stromu. V dětském domově si najde kamarády a mezi nimi je například chlapec SEAN a dívka CAREY. Oblíbil jsem si MICHELLE, která pracovala v tomto domově a která pomáhala dětem, jak nejlépe dovedla a děti ji za to milovali.
V den Tommových narozenin, tj. 5. 1. dochází k tomu, že na něj všichni zapomenou a neví, kdo je a odkud se vzal. Tento scénář se opakuje každým rokem. Tommy přemýšlí, proč se to zrovna děje jemu a je velmi obezřetný, aby uchoval svoje tajemství. Každým rokem dochází k jakémusi Resetu a Tommy uvažuje nad tím, jak by mohl Reset přelstít a vymyslet nápady, které by unikly vymazání.
Tommy má v oblibě matematiku a psaní. Sledujeme život Tommyho v dětském domově a následně jeho kroky, když se stane dospělým a opustí dětský domov. V nemocnici se seznámil s JOSHEM, se kterým se skamarádil a prožijí další události, o kterých se dočtete.
Nedovedu si představit, že by každým rokem na moje narozeniny si nikdo nepamatoval, kdo jsem a nedokázal mě zařadit, ke komu patřím, přitom bych věděl, jaké je pravda. Jenže pokud bych se to snažil ostatním vysvětlil, považovali by mě nepochybně za pomatence. Je to nepředstavitelný pocit, když jsem se vcítil do kůže Tommyho. Nevyrůstal se svými biologickými rodiči a každým rokem se opakoval Reset, takže Tommyho nikdo nepoznal, ale Tommy si pamatoval každého.
Kniha má zajímavý námět a četba mě celkově bavila. Byl jsem zvědavý, jestli se Tommymu podaří prolomit Restart a bude žít normálním životem.
Při četbě se můžeme zamyslet nad dětmi, které vyrůstají v dětském domově, nad hodnotami jako rodina, přátelství, láska.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh
Myší díra
„Překvapilo mně kolik v sobě tato útlá a malá kniha skrývá lidských příběhů a propletených osudů... Četla se moc dobře. Jo,jo, život je pes..., nebo myš?“... celý text
— Alilka