Nejnovější komentáře
Posvátná místa světa
„Jalový opis krásnych miest. Je ich 25 v tejto knihe, no keď už, zahrnul by som tam aspoň ďalších 25 miest, ktoré si tam zaslúžili byť tiež. Táto kniha mi príde neúplná okrem už spomenutej jalovosti. A ilustrácie? Fajn, ale tu by sa hodili skôr fotografie, čiže aj v tomto smere ďalšie sklamanie.“... celý text
— MarqueeMoon
Železný plamen
„Čtu tu samou chválu, ale já se tím začátkem nemohu vůbec prokousat. A to jsem se tak strašně moc na tento díl těšila. Nechám to asi chvíli uležet a za čas zkusím znovu. Ale nevím, nevím...“... celý text
— zandu
Český bestiář
„Populárně naučná kniha, zobrazující chronologicky českou historii od Velké Moravy až po současnost, se zaměřením na česko - německé vztahy. Spoustu dávných skutků, jako třeba okolnosti smrti svatého Václava, nebo jeho babičky svaté Ludmily nelze již dnes spolehlivě rozklíčovat, ale základní schéma našich dějin je zde popsáno přehledně. Přesto, že jsou to dějiny krvavé, tak jsou plné pozoruhodných činů a můžeme být na ně hrdí. Mimo mnohé jiné tato kniha vyvrací nesmyslnou myšlenku československé národnosti a popisuje roli Eduarda Beneše při zavedení českého národa do sovětského jha. Ke konci knihy autor kritizuje některé aspekty polistopadového vývoje a nepřímo předvídá ruskou invazi na Ukrajinu z roku 2022.
Citace: Text uvedené československo-sovětské smlouvy měl pro náš národ zcela osudové důsledky. Místo toho, aby ji Beneš nechal po válce ratifikovat naším parlamentem, zavázal se k poválečné spolupráci se Sovětským svazem svým podpisem na celých dvacet let dopředu. Mnozí historikové, ale i paměti tehdejšího prezidentova kancléře Smutného, poukazují na servilnost, s níž Beneš se Stalinem jednal. Dokonce mu slíbil, že pokud bude po válce prezidentem, neučiní žádný důležitý krok, či rozhodnutí, aniž by se předem neporadil s Moskvou.“... celý text
— Eicherik
Poslední knihkupectví
„Nádherná kniha! Jsem ráda, že jsou i příběhy z 2. světové války, které se neodehrávají v Osvětimi nebo na frontě a ukazují i takovéto "hrdiny ze sousedství" - o brutálním bombardování Londýna jsem věděla, tušila jsem, že existovalo něco jako ženské sbory (především díky tehdy ještě princezně, později královně Alžbětě), ale o roli civilních hlídek a vůbec dobrovolníků z řad civilistů jsem nevěděla vůbec nic. Prolínání děsivých obrazů zkázy a smrti při bombardování a útěšné atmosféry knihkupectví a lásky ke knihám se dokonale vyvažovalo - po dočtení poslední stránky nemám tíživý, rozčarovaný pocit ("jak je vůbec možné, že se taková zvěrstva mohla skutečně dít??") jako u spousty jiných válečných knih, ale jsem příjemně dojatá a usmívám se. Až na občasný překlep nemám co vytknout!“... celý text
— cabalenka
Hledání příslibu věčnosti
„Hlavní hrdinka mi neskutečně lezla na nervy. Na to, že se prezentovala jako vyrovnaná a uvědomělá joginka, její chování tomu neodpovídalo. Spíš se chovala jako někdo, kdo potřebuje pořádný sex.
Díky bohu za Stonea.“... celý text
— Tienping
Encyklopedie hororového filmu
„Tak začneme tím, co jsem zatím všem knihám tohoto autorského týmu vytýkal, a to obálkou. Takže jo, dobrý. Sice to také není žádná sláva, ale rozhodně o třídu lepší než doposavad. No a pak bych mohl vzít můj komentář k jakékoliv jiné "encyklopedii XXXX filmu" a udělat copy - paste. Platí totiž pořád to samé. Autoři tématu rozumí a jejich styl psaní a humoru je přesně moje krevní skupina. A nějaké řazení do kapitol, se kterým možná nemusím úplně souhlasit, je mi vlastně úplně jedno. Protože je důležité, že všechny milníky žánru tam jsou a když nebudou v jedné kapitole, budou v jiné. Velkým plusem je také to, že kniha se zabývá tématem jako celkem, ne pouze filmy jako takovými. Takže velká část stránek je věnována i tvůrcům či jednotlivým linkám ve vývoji žánru. Pro mě, jako vyznavače jen některých druhů hororů, jsou zrovna tyhle kapitoly tím, co můj rozhled obohatilo. Dávám znovu absolutní hodnocení. A mám malé přání, příště chci Encyklopedii válečného filmu.“... celý text
— p3tris
Nekroskop
„Moc jsem si toho před četbou nezjišťoval. Nanejvýš jsem se dočetl drby o tom, že tvůrci mé oblíbené videohry Vampire The Masquerade: Bloodlines se nejspíš inspirovali knihou Nekroskop při zpracování jednoho z upířích klanů (Tzimisce)... což mi bohatě stačilo, abych okamžitě otevřel internetový obchod a koupil si e-knihu.
Překvapilo mě, že Nekroskop má 2 dějové linie... a po určitém čase jsem zjistil, že jsem vlastně překvapen příjemně. Dragosani je zajímavá postava, i když ne zrovna sympaťák. I tak se mu ovšem dá fandit a rozumět jeho motivaci.
Vedle něj ale stojí Harry Keogh, kterému jsem od začátku do konce držel palce, a v jisté fázi mě vlastně už začínalo docela obtěžovat, když se příběh přesunul od jeho dějové linie. Moc tomu ani nepomáhal můj pocit, že (budu-li štědrý) přibližně třetina Dragosaniho části na mě působila jen výplňkově, snad aby navodila pocit, že se v Harryho části posunul čas. Tak nějak se mi zdálo, že chodí tam a zpátky a tam a zpátky, a nikam se neposouvá. Možná jsem měl být napjatý, jestli se mu něco nestane? Jenže já už měl v záloze oblíbenějšího protagonistu, tak mi to bylo v zásadě jedno.
Celková myšlenka byla zajímavá. Byl jsem zvědavý, jak se vše vyvrbí. A dejme tomu, že do sebe nakonec opravdu příběh tak nějak zapadl, i když mi to přišlo krapet křečovité (říkal jsem si, jak na tohle má ksakru navázat celá série knížek - a co jsem tak četl v synopsích, i autor asi docela tápal :D)... ale i tak pro mě byl konec po emoční stránce uspokojivým zakončením příběhu. Byť logika v detailech poněkud strádá.“... celý text
— BaltazArt
Poslední dny Pompej
„Rozsáhlý román o zkáze Pompejí (mé vydání má téměř 800 stran, což je výrazně více než u většiny jiných vydání - není mi jasné, zda je to způsobeno malým formátem knihy, množstvím velmi pěkných ilustrací Rudolfa Adámka nebo tím, že některá jiná vydání představují zkrácené varianty úplného textu) začíná poměrně obsáhlým popisem života a zvyků a postupným uváděním postav na scénu. Teprve pozvolna se začíná rozvíjet napínavý příběh o lásce, vášni, žárlivosti, rozmařilém životě, zhýralosti, klamu a hledání smyslu života. K jeho zdánlivému vyvrcholení dochází daleko před koncem knihy jen proto, aby si autor pohrál se čtenářem a vzápětí ho opět uvrhnul v napětí takovým způsobem, že by se od něj mohl učit kdejaký americký thriller (vskutku, chvílemi byly napětí a zvědavost tak velké, že jsem nemohl odolat a nahlížel jsem alespoň na podtituly následujících kapitol, abych už předem alespoň tušil, co bude následovat).
Celý příběh je výborně řemeslně zpracován, autor pečlivě vychází z konkrétních archeologických nálezů, jež zapracovává ve svůj příběh, a dále též z děl antických autorů, které občas cituje. K textu je kromě mnoha stručných vysvětlujících poznámek pod čarou jak od autora, tak od překladatele, připojeno též několik rozsáhlejších poznámek na konci textu, které objasňují čtenáři historická fakta. Bulwer se neomezuje pouze na povrchní příběh, ale rozvádí podrobně duševní život svých postav, jejich pocity, motivy a úvahy. Próza je na mnoha místech proložena veršovaným písněmi, hymny a poezií. Kongeniální je pak Weinfurterův překlad mého vydání, který mohu plně doporučit.
Po většinu knihy jsem se domníval, že ji budu hodnotit 4mi hvězdami, jelikož se mi zdálo, že na plné hodnocení jí prostě něco chybí - že přes veškerou napínavost a technickou dokonalost tam přece jen není ten duch umění, který zanechá v člověku po dočtení onen hluboký dojem. Tento názor jsem však musel změnit v samém závěru knihy, který, alespoň pro mne, přinesl přesně to, co mi chybělo.
Musím tedy v závěru konstatovat, že se jedná o velmi kvalitní dílo, které jednoznačně doporučuji.“... celý text
— asakz
Město z kostí
„celou sérii mám doma už spoustu let a teprve teď, když jsem se dostala k první knize vím, že je čas ji nepřečtenou poslat dál... těch zbytečných a hloupých dialogů je tam na mě moc... je mi líto, obálky jsou krásné...“... celý text
— Aniday
Kroky vraha
„Veľmi vydarená detektívka, prekvapilo ma, že nie je písaná z pohľadu vyšetrovateľa, ten sa tam objavuje tak nejak poskromne, ale rozhodne mi to nevadí, práve naopak, je osviežujúce, keď natrafím na nový pristup v písaní detektívok.
Štýl písania je pútavý a má spád. Škoda len, že audioknihu načítala pani Kociánová tak nejak plocho, bez emócií. Našťastie obsah knihy prevážil nad interpretáciou. Teším sa na ďalšie diely!“... celý text
— silviczka
Chyba jejího manžela
„Strašně nudná kniha. Na to že David Roxy zahnul s Julií jsem čekala, že se příběh rozjede a já budu hltat. Místo toho jsem četla jak Roxy přijímá klienty, vozí je na různá místa, hledá svého nevlastního bratra o kterém neví vůbec nic, matka si po smrti otce nabrnkne okamžitě přítele. Ani Roxy ani její matka neumí vařit. Prostě v té knize se vůbec nic nedělo. Max bych nechala začátek a pak pár stránek na konci, kde se to rozsekne, ale to by byl novinový článek místo knížky. Něco tak nudného jsem dlouho nečetla, a jelikož se snažím všem knížkám dát šanci, tak jsem ji se sebezapřením přečetla. Tato kniha mi dala jen to, že nestála za nic.“... celý text
— lalela
Hon na krále démonů
„Až na zlou babičku základ červené karkulky je jasný. Elara se vydá v červeném plášti do lesa a potká vlka...a tím karkulka končí. Je to dobrá čarodějnice s temnotou a k tomu lovec, tak to je jiný drive...
Pomalu plynoucí romantická fantasy, která vás na konci donutí chtít rychle pokračování.“... celý text
— evineckY
Poskvrněná svatozář
„Kniha se mi hned zalibila, probudila ve mě zvědavost, jak tohle dopadne“
— nikca3882
Žhavý trůn
„Čím dal větší napětí a nutí mě to hned sáhnout po dalším dilu“
— nikca3882
Úsvit Onyxu
„No… kde bych jen začala… Zvažovala jsem 3 hvězičky, protože nápad je to pěkný, ale ve výsledku je to jen jedna z romantasy na stejné brdo. Nechala jsem se zlákat skvělými recenzemi a samou chválou na tuto knihu, ale musím přiznat, že jsem se takřka celou knihu nudila a vyloženě jsem se přemlouvala číst. Ani si nepamatuju, kdy naposledy mi trvalo tak dlouho přečíst knihu. Kdybych mohla, tak ji vrátím zpátky do knihkupectví. Alespoň co se týče prvních cca 300 stran. Posledních 100 stran mě bavilo, protože jsme mohli přihlížet "proměně" Arwen z hloupoučké, naivní (jak jen mě svou hloupostí občas vytáčela) a vyloženě otravné holky v silnější ženu. Možná jsem jen rozmazlená ženskými postavami, které píše S. J. Maas nebo Rebecca Yarros, ale opravdu jsem Arwen občas nezvládala. Kane byl na druhou stranu fajn, jeho postava se mi líbila teda mnohem více. Díky těm posledním stranám nejspíše sáhnu i po druhém dílu, chápu, že se jedná o autorčinu prvotinu, takže jí dám ještě jednu šanci. Pokud bude druhý díl pokračovat ve stejném nebo podobném duchu jako konec prvního, věřím, že budu hodnotit tuto sérii lépe.“... celý text
— Niveth
Dům plný vůní
„Hltala jsem každou stránku. Bylo to tak opravdové a zároveň kouzelné. Postavy jsem si oblíbila a chtěla se k nim neustále vracet. Prostředí ostrova i zátoky bylo nádherné. Nápad s vůněmi byl naprosto originální. Nikdy jsem si neuvědomovala co vše se dá cítit a co vše díky tomu člověk vnímá.
Kniha se dotýkala i spousty témat.
Doporučuji všem, kteří třeba někdy někam nezapadali. Také všem milovníkům vůní a románů, které mají co předat.“... celý text
— kikikrat
Zrádná říše
„Super zakončení série, líbí se mi, ze i někteří autoři nemaji potřebu příběhy natahovat na 7 dilu“
— nikca3882
Twisted Love: Láska na ostří nože
„Příběh se mi libil, říkala jsem si ahaa, bratrův kamarád, známy scénář.. Ale i tak se mi kniha líbila, určitě budu číst další díl :)“
— nikca3882
Jednou se mi splní sen - Trochu deník, trochu cestopis: Nepál a Indie
„Krásný, poučný cestopis, doporučuju :) Šikovné paní autorce nechybí odvaha a ani ze špatných zkušeností si nic nedělá. Třeba bude další cestopis?:)“
— HelenBarbora
Král
„Zajímavý příběh, postavy, zápletka.. jen ten konec“
— nikca3882
Ostře sledované vlaky
„Tak přesně tenhle styl české literatury nečtu a opět jsem si potvrdila že ani číst nechci....
Pokud nebudu muset ( četla jsem jen díky ČV ) aspoň že to nemá více stránek.
Nechutné scény týrání zvířat, razítka na zadeček telegrafistky Zdeničky... Tohle má být klasika... no pěkně děkuji...“... celý text
— Avila
V Královských zahradách
„Antologie vznikla jako pocta nekorunovnému králi hororu Stephenu Kingovi, takže jeho fanoušci si jistě užijí. Musím konstatovat, že nejsem úplně nepolíbená Mistrem, nicméně dalo by se to charakterizovat jako letmý polibek na čelo. A i tak jsem si to užila. Kniha je vymazlená po všech stránkách. Má luxusní obálku od Jiřího Dvorského. Kromě povídek samotných obsahuje komiksový prolog a epilog Murina Wolfa. Nechybí předmluva Aleše Richtera, který antologii sestavil a přispěl do ní parádní povídkou, a medailonky všech autorů. Povídky jsou tu strašidelné, tu hororové, ba i romantická linka se najde. Opravdu těžko by se mi vybíraly byť tři nejlepší. Doporučuji!“... celý text
— Maud22
Tři něžná slůvka
„Předchozí dily se mi líbily více.. proto 3“
— nikca3882
Čtrnáctá kolonie
„výborný díl“
— Merlin_CZ
Pan Pracháč
„Začátek slibuje dobrý příběh, který se ale nakonec nekonal. Tento díl byl hrozně nudný až nezajímavý.
Čtu sérii knihu po knize a už mám pocit, že i když jsou hlavní postavy a příběh pokaždé jiné, i tak působy - tak nějak stejně, jak se říká na jedno kopyto. Jdu na poledni díl "počítám s horším, doufám v lepší.".“... celý text
— miruska1
Chlorid sodný
„Po ponekud hubene Obeti (ktera byla spise thriller, nez krimi) se autor opet priklonil vice k detektivni linii. Sice si porad zahrava s nepravdepodobnym napetim (zapinani mobilu, vyhrocena zaverecna scena s Gordonem), ale prislo mi to lepsi, nez minule :)
Kazdopadne pekny oddechovka!“... celý text
— IHT
Chobotnice
„Chtěla jsem si čtení spestřit lahvinkou něčeho ostřejšího, ale udělalo se mne špatně hned na začátku. Odstrašující případ. Až druhý večer, když už jsem byla začtená za polovinou knihy, jsem si dala Proseco. Pak jsem si pustila Ve znamení Raka.
Ten film, o kterém píše v závěru knihy, a který hrál pod parou, nevím zda to byl právě Ve znamení ...., tam běžel kolem sanitky, nikoliv z a s kufříkem, a mluvil zde. Že by to byl ten o tom Kašparovi? Ale to zase neodpovídá časově. Podle mě v těch odmašťovnach byl od r. 1964.
Asi si ho oblíbil rejža Herz, že ho obsazoval do asi 4 filmů.
Černik ve své biografii nevzpomíná na Večerní Brno.“... celý text
— Lili2
Slovodějky
„Doplujte na místo, kde slova znamenají moc…
SLOVODĚJKY
Tohle fantasy dílko , které napsala česká autorka se opravdu povedlo.
Smekám za super nápad a fantaskní prvky čarovné knihovny.
Milujete knihy???
Že se vůbec ptám , tak v této knihovně najdete úplně vše , hlavně knihy plné zaříkávadel. Jen tak najít ty správné dveře , protože tahle knihovna vám to jen tak neukáže .
krásně vykreslené postavy, magie, kouzla, zášť a podlost , to vše se tady prolíná s láskou a pokorou.
Budete se smát, plakat adržet všechny palce, aby vše dobře dopadlo stejně jako já .
Příběh o Amálii, slovodějce, která po smrti svého otce převzala tuto štafetu s magií spojenou a je rozhodnuta očistit jméno svého otce a obhájit své místo .
Setkává se s přáteli , kteří jsou ochotni ji pomoci.
Jenže jsou tu lidé , mocní , kteří už nechtějí , aby ženy byly SLOVODĚJKY a dělají všechno pro to, aby ani Amálie neprošla zkouškou …
Město se mění a lidé jsou nedůvěřiví.
Přijíždí sem v podivně vypadajicim vozidle Artur, klavírista , jenž sem přiváží energii, svěžest a Amálie je jeho šarmem okouzlena. To jí tak trošku komplikuje její plány očistit jméno svého otce …
Nebo jí naopak bude velkou oporou a ještě jí navic prozradí své tajemství????
Dokáže ochránit svou rodinu ????
SLOVA JSOU MOC A MNOHDY DOKÁŽOU ČLOVĚKA POKOŘIT , POVZBUDIT, ALE TAKÉ ZABÍT.
Kniha se mi moc libila a já za ni děkuji samotné paní autorce v rámci spolupráce
a těším se na její další knihy.
Dávám z 5“... celý text
— traceybeegee
Celý život. Výbor z deníků 1948–1984
„Několikrát jsem rozečetl Zábranův "Celý život " a odložil,protože mne odrazovala častá skepse(oprávněná)vyzařující z textu, a také počet stran.Proto jsem přívítal rozhlasové zpracování knihy a děkuji člověku, který mi dal něj tip.
Rozhlasový výběr a zpracování je podle mě excelentní,myslím že v něm jsou nejdůležitější se Zábranových vzpomínek a úvah.
Po poslechu jsem znovu rozečetl text, ovšem časem se v něm objevuje více temnoty než v Mordoru a zatím to prostě nedávám dočíst.
Optimističtější jsou jeho Povídky, které tímto doporučuji.
Zábrana byl sice pevný a nekompromisní, ovšem zhořkl a zcyničtěl.Co prožíval při tom všem, co prováděli jeho rodičům a jemu, se tomu vůbec nedivím.Na druhé straně existují lidé (tak narychlo mě napadá Zahradníček, Opasek),kteří útlakem bolševiků nezhořkli.
Čím to je nevím,každopádně obdivuji všechny, kteří prošli jakýmkoliv nátlakem, útlakem a nedali se zlomit.“... celý text
— tonysojka
Po stopách magie
„Kniha Po stopách magie od Elišky Sladovníkové je fascinující fantasy příběh, který vás vtáhne do světa plného magie a nadpřirozených bytostí. Vyskytují se zde mágové i dlaci a to především vlkodlaci, pumodlaci i liškodlaci.
Hlavní hrdinka Annabell Goldbergová, která je pumodlakem, pracuje jako agentka Útvaru magické činnosti a chrání lidi před nebezpečnými magickými tvory. Protože si o ní všichni myslí, že je jen člověk, má možnost jednat jak s mági, tak i lidmi a magickými tvory zároveň. Stává se tak dvojí tajnou agentkou. Problém však vyvstane, když se tyto dva světy - svět mágů a svět dlaků začnou prolínat a její kamarádka se stane nezvěstnou. Jak to vše dopadne? Bude její kamarádka zachráněna? To vše a ještě více se dočtete v této skvělé knize.
Kniha je plná akce, tajemství a napětí, což mě často nutilo číst dál a dál. Annabell je sympatická postava s cynickým humorem, který dodává příběhu zábavný kontrast. Romantická linka je přítomná, ale není hlavním motivem příběhu, což může být osvěžující pro ty, kteří hledají více akční a dobrodružné čtení.
Osobně jsem ocenila rychlé tempo a neustálé dění, ale občas jsem měla problém s množstvím postav a jejich zapamatováním. Kniha má otevřený konec, což naznačuje možné pokračování, na které se moc těším.
Celkově je kniha Po stopách magie skvělou volbou pro milovníky fantasy, kteří hledají napínavý a dobře napsaný příběh s originálními postavami a světem.“... celý text
— Theryinka