Nejnovější komentáře
Měsíční čarodějky
„Musím podotknout, že oba předchozí díly mě moc bavily, tento je podle mě o poznání slabší. Měsíční čarodějky jsou plné melancholických úvah, minimálních posunů v ději a diplomatických snah řešit agresora, což ve výsledku nikdy nefunguje.
Dohady a vyjednávání, hledání nového domova, poznávání magie a svých kořenů, počínající válka smeček, názorové konflikty, milostné interakce.
Samostatnou kapitolou je chování hlavních postav. Předpokládám, že se obecně bude dost nadávat na pomstychtivého Kadena, mě minimálně stejně rozčilovala Ayla se svým morálním kompasem a spasitelským syndromem. Jejich hádky mi přišly zbytečně vygradované.
Až na posledních pár desítek stran, které byly skvělé, za mě průměrná kniha, takový natahovaný, vycpávkový díl. Doufám, že pokračování se opět rozhoří pořádnou akcí a zaujme mě o poznání víc.“... celý text
— Bryel
Ocelová křídla motýla
„Měl jsem obavy, že se pouštím do čtení /poslechu mimo mojí komfortní zónu, ale opak byl pravdou. Byl jsem příjemně překvapený, jaký příběh autorka vytvořila a jak hezky ho odvyprávěla.“... celý text
— Pája.151
Za zamčenými dveřmi
„Za zamčenými dveřmi...
Jsou knížky, u kterých bych uvítal více stránek...Tohle je jeden z těch případů, protože 238 je prostě málo, chtěl bych víc... ;-) Krátké kapitoly Vás vyloženě nutí číst dál a dál... Prostě musíte vědět, co bude v další kapitole... A ten konec?! Z pachatele jsem si vyloženě sednul na zadek, byl jsem absolutně mimo... :-D Vážení, tato knížka je u mě thrillerová dokonalost...
K samotné knize...
Některé dveře jsou zamčené z dobrého důvodu... Nora Nierlingová dělala jako malá v pokojíčku rodinného domku úkoly... Její otec mezitím ve sklepě vraždil ženy... To vše až doby, kdy se jim u dveří objevila policie...
O šestadvacet let později Nora, nyní již Davisová, pracuje jako chirurg, žije klidným, ale osamělým životem... Nikdo netuší, že je dcerou sériového vraha... Poté je však jedna z jejích pacientek zavražděna... Tato je však zavražděna stejným způsobem - jakým vraždil i její, nyní doživotně odsouzený, otec...
Někdo přeci jenom ví, kdo Nora je...
Někdo chce, aby Nora za tuto vraždu nesla zodpovědnost...
Tady není absolutně nic k vytknutí... Peckoidní záležitost, kterou musím ohodnotit pěti hvězdičkami...“... celý text
— klokan.1905
Přísně tajný plán
„Som rada, že mám prácu, ktorej súčasťou je aj čítanie kníh deťom a snaha odovzdať im lásku ku knihám. Aj keď je táto séria určená deťom 7+, ja som ju čítala 5-ročným deťom a veľmi sa im páčila. Kniha sa dobre číta, Júlia ako postava je naozaj inšpiratívna, jej láska k zvieratám a túžba starať sa a pomáhať im je úžasná. Samozrejme, kniha prináša aj veľa úsmevných momentov, keďže hlavné postavy sú aj nezbedné deti. Prvá časť milo prekvapila, takže pokračujeme ďalej :)“... celý text
— Karcoolka2210
Mycelium – povídky
„Celkem 3 povídky, lišící se stylem, kvalitou a důležitostí pro celou sérii. V zásadě bych řekl, že ta poslední byla nejlepší a nejdůležitější. První byla nic moc a celkem nedůležitá. U prostřední mi není úplně jasný její konec.“... celý text
— cziss
Nerez
„autor skvěle píše, to můžeme poznat z jeho čtivých povídek.
Nejvíc se mi líbila Zbraň a Kuna.
Musím říct, že povídky byly z velmi odlišných světů, přesto je něco spojovalo.“... celý text
— Luluhappy
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
„Nic se nemá přehánět, ani pivo Na Vikárce. Pak to takhle dopadá. Tedy pan Brouček dopadl na měsíc. Chápu, byla lunojasná noc a nebeský zákeřník lákal k návštěvě. Nebo to byl bledý brach? Každopádně měsíc je obydlen a to měsíčňany, éterickými bytostmi, živícími se krásou a rosou. Takže zákonitě muselo dojít ke střetu. Hvězdomír Blankytný a jeho kůň Pegas se ujali role průvodců. Příběh je jednoduchý, za to čeština je boží. Je to krátké dílko a za přečtení určitě stojí.“... celý text
— mnohoknih
Autistky: O ženách na spektru
„Moje první kniha o autismu. Spousta silných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Třeba to, že normálno a míra empatie je dána tím, který typ lidí převažuje. Být převažující většinou autisté, tak jsou to neurotypici, kdo chodí na terapie?
U nejednoho popisu prožitku mě až zarazilo, že to mám podobně. Kolik lidí (žen i mužů) to má v hlavě jinak, aniž by si toho byli vědomi, proto že se svou jinakostí naučili žít? A přitom se jim opakovaně dějí věci, pro které nemají vysvětlení...“... celý text
— GošaGoša
Život předválečné Prahy ve fotografiích a verších
„První díl “Život staré Prahy ve fotografiích a verších“ vydaný o tři roky dříve k dispozici ve fondu ústřední knihovny není. Tento druhý ano, ovšem jen jednokusově a jen k nahlédnutí. // Líbilo. // Vhodné pro devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
------------------------
KAŠTANÁŘ NA JIRÁSKOVĚ MOSTĚ (1936)
Nastává zima, kaštanáři jsou tu
a Pražanům už sbíhají se sliny,
až naberou si lžicí do kornoutu
za dvacetník vánoční pochutiny.
Vás rádi měli dospělí i děti.
Kde je vám konec? Kdo odpověď dá mi?
Kéž mohl bych čas vrátit o století
a onu šťastnou dobu prožít s vámi!“... celý text
— milamarus
Lovec
„Kniha se čte dobře jen akční scény jsou moc zdlouhavé jinak příběh jde dobře předvídat ale i tak některé věci malinko překvapí. Jinak je kniha hodně akční jako nějaký film z 90. Let minulého století.“... celý text
— m2056
Vzpomínky na Sýrii - Od arabského socialismu k Islámskému státu
„Autor se z pozice autority bývalého diplomata a absolventa moskevského institutu mezinárodních vztahů snaží navodit pocit serióznosti a objektivity z jeho strany. Zkouší se opřit o ne příliš dobré citace, kdy čtenář u někteřych z nich nemůže dohledat zpětně zdroj... Konflikty na Blízkém východě jsou velmi komplexní záležitostí, nicméně autor zde používá velmi zjednodušující narativ. S autorem v určitých pasážích sám souhlasím, nicméně mi přijde, že jeho názory jsou místy více emocionální než založeně na argumentech. Kvalita knihy jde dolů, čím víc se děj blíží přítomnosti. V knize je cítit velký sentiment vůči režimu v Sýrii, možná právě proto jsou kritické informace vůči syrskému režimu poměrně řídké.
Citace 168. Strana: "záhadami opředené 11. Září". To asi mluví za vše, podobné konspirací ředěné věty kvalitě knihy neprospívají. Kniha s obrovským potenciálem tak pro kriticky přemýšlejícího čtenáře trochu ztrácí na hodnotě. Škoda... Pozitivní stránky knihy jsou osobní vzpomínky a pasáže do roku 2000. Zkrátka, kniha místy neposkytuje objektivní zhodnocení situace, ale přináší emociálně zabarvený osobní pohled.“... celý text
— ondrejlZPc
Spisovatel
„Autorka pochází z Havířova a má 2 dcery. Havířov je mi blízký, protože v něm žili a žijí členové z mé rodiny.
U této knihy jsem si nebyl jistý, jestli to bude kniha pro mě. Erotické romány nevyhledávám a SPISOVATEL je kniha, ve které se nachází hodně sexu, ale není jen o něm, což jsem uvítal. Kniha se četla dobře a celkově se mi kniha líbila.
Hlavní postavou je mladá žena HANA, která píše a překládá texty. Rozejde se se svým mužem JONATÁNEM, protože je hafefobik, což znamená, že má chorobný strach z doteků a tím pádem o všechny něžnosti Hanu připravil.
Jednoho dne se Hana v jedné kavárně setká se známým českým spisovatelem ADAMEM, který vydal už nepočet knih v Česku, ale také v zahraničí. Slovo dá slovo a dohodnou se na tom, že Adam dá přečíst svůj poslední rukopis Haně a na oplátku Hana dá svůj rukopis přečíst Adamovi. Postupně se jejich cesty začnou více a více proplétat.
Hana je upřímná, pracovitá, ale zároveň roztržitá. Adam je bohatý a pohledný mladý muž. Je pozorný, má dobré srdce a hodně kontaktů ve spisovatelské branži, ale časem Hana zpozoruje, že není všechno zlato, co se třpytí.
Líbilo se mi, jak se Hana dotazovala Adama na otázky týkající se spisovatelské práce a vydávání knih. Tímto způsobem ji Adam zasvěcuje do tohoto řemesla. V knize jsem se dočetl, že v Česku vychází každým rokem 14 000 nových knih, což je obrovské číslo.
V románu nalezneme humor, romantiku, ale také erotické scény, které si myslím, že mohly být více propracované. Autorka mohla popustit uzdu své fantazii a mohla se pokusit vymyslet v sexuálních scénách něco nevšedního a netradičního, aby to nebylo pořád na stejné vlně. Tím pádem by to podle mě ještě více okořenilo zážitek z tohoto příběhu. Hlavní protagonisté mi připadali velice nadržení jako puberťáci a sex se odehrával také na různých místech na veřejnosti.
Kniha nebyla naštěstí jenom o sexu. Jak jsem se dočetl v jednom komentáři, dala by se kniha charakterizovat jako pohádka pro dospělé a s tímto tvrzením bych souhlasil.
V závěru knihy se nachází EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh
Matt
„Za mě bohužel docela zklamání. Průměrná kniha, která mě moc do děje nevtáhla. Chemie mezi Mattem a Sabrinou byla opravdu mizivá, bez jiskry. Možná, že to bylo tím, že jejich příběh začal vlastně v polovině, v nenávistném módu, možná že by bylo fajn dát tam nějaké flashbacky prvního setkání, pusy, sexu.. Takto mi to přišlo, jak kdybych se už neměla na co těšit.. Ale konec byl pěkný, další napravený strachopud lásky. :))“... celý text
— liletka_a
Pozvala mě dál
„Dlouho jsem knihu odkládala, nějak se mi do ní nechtělo......jak jsem ráda, že jsem si ji přečetla, prostě nádhera, miluju takováto témata, užila jsem si každou stránku, nešlo se odtrhnout.“... celý text
— Ráčkajda
Hádej, jak moc tě mám rád!
„Milý, něžný, jednoduchý příběh o vyjadřování lásky navzájem. Názorně ukazuje dětem, že vyjadřovat si náklonnost je v životě velmi důležité, potřebné a podpůrné. Jediné co mi chybělo, tak jsou ostatní členové rodiny (dcera se mě opakovaně ptá, kde je maminka nebo rovnou říká, že teď je velký zajíc maminka a ne táta zajíc).“... celý text
— stoceska
Dita Saxová
„"Uvažovala o tom, jak se snaží člověk být šťasten nějakým vytrvalým způsobem, a právě proto vypadá jako ztracená duše."“
— RonnieSmithx
Nesmrtelnost
„Jedna z mých nejoblíbenějších knížek.“
— RonnieSmithx
Un Lun Dun
„Další z divnoknih, které mě tak baví. Příběh v duchu gaimanovského Nikdykde (fascinuje mě, kolik "reverzních" Londýnů v příbězích od různých autorů existuje. Na tom něco bude).
Děj velmi rychle odbočí z tradiční klišé linky, což mě potěšilo. Protože je autor očividně člověk různých talentů, kniha je doplněna jeho parádními ilustracemi, což je prostě boží - kdo jiný dokáže lépe převést svoje myšlenky do písmenek a pak do vizuální podoby, než sám autor. Což se v Un lun Dunu hodí, protože jsou tu všelijaká stvoření (lidská fantazie je skutečně bezbřehá). A obsahuje to skvělého zvířecího společníka, místo psa je tu kartonová krabička od mléka. Přesně ten styl ujetosti, co mě baví. Jediné, co je pro mě malé mínus je rychlost - vše odsýpalo honem honem, pořád se něco dělo a nevadilo by mi, kdyby tempo občas zpomalilo. Ráda si od autora přečtu i něco jiného, tahle kniha prý vybočuje z jeho obvyklé tvorby, varována jsem byla a těším se na další příběhy.“... celý text
— Shaxx
My dva ho nenapsali
„Knihu jsem dostala jako dárek a proto jsem ji přečetla. Klobouk dolů, že o tolika osobních věcech píšou dva lidi, co se rozešli. Asi tento počin pro ně byl důležitý a prospěšný. Jako čtenářka jsem byla svědek, pozorovatel a až mi to bylo místy nepříjemné vidět tak moc do niterných pochodů lidí, které vůbec neznám.“... celý text
— GošaGoša
Láska za mizerných dní
„Ja nevim ty komentare pode mnou, ale pro me to byla fakt „lavstory“ za plny pocet. A k tomu ten uzasny preklad od pani Juzove. Nechci spoilovat, ale brecela jsem a ne jednou. Ja fakt, ze tahle kniha je jina nez ty predchozi dve, ale jakmile si zvyknete na styl vypraveni a tempo je vsechno ok.
Tesim se na dalsi knihu“... celý text
— Ella_85
Povídky z druhé kapsy
„Také vám vždy přijde, že druhý díl čehokoliv bývá obvykle mnohem horší než díl první? Tak to přesně NENÍ případ Povídek z druhé kapsy. Hned na začátku vás totiž odrovná povídka Čintamani a ptáci – ještě teď se směju nahlas, když si vzpomenu na Aminu a způsob, jakým šel pan Vitásek krást. Hned poté jízda pokračuje brilantní Ukradenou vraždou, Případem s dítětem a Příběhy sňatkového podvodníka. A zapomenout nesmím ani na smutnou Sbírku známek.
Karel Čapek měl úžasnou schopnost – schopnost pozorovat každodenní situace a přetavit je do příběhů, které oslovují nejen smíchem, ale také zamyšlením nad podstatou lidského jednání.
Pět hvězd za nádhernou češtinu, laskavý humor, detailní vykreslení postav, trefnou kritiku společenských i politických struktur a nadčasovost.“... celý text
— dasa6360
Vlčí pouto
„Kniha je krásná hlavně fotografiemi. Kniha potěší.“
— lenyleny
Ďábelské srdce
„Tradičně výborný příběh Lindy Castillo. Baví mě dozvídat se podrobnosti o životě amišů, baví mě její styl psaní a baví mě i její zápletky. Vynechala bych na konci ten doják, to fakt nemusím a podle mě se to ani k tomuto typu knihy nehodí. Myslím, že svatba klidně mohla proběhnout mezi jednotlivými díly, na začátku příštího mohli vzpomenout, že to bylo pěkné. Ale co, píše pro ženy, a že zrovna já, i když žena, dojímavé konce nemusím, není autorčina vina. Takže celkově parádní knížka, poslední kapitolu mohou lidé podobného založení jako já vynechat. Těším se na další!“... celý text
— k@rol
Loft
„Loft je pro mě jeden z thrillerů, které svou podprůměrností zapadnou v moři ostatních knih a za nějaký čas si jen stěží vzpomenu, o čem to bylo. Konec byl sice nečekaný zvrat, ale nepůsobil moc důvěryhodně, trochu přitažený za vlasy s účelem šokovat, bohužel nebyl postavený na pevných základech, takže u mě neobstál. Postavy byly krajně nesympatické, což u nedůvěryhodných vypravěčů bývá zvykem, ale v celé knize nebyla jediná postava, které by se dalo fandit, ani policejní yyšetřovatelka. Dávám tři hvězdy jako průměr.“... celý text
— Shaxx
Láska na hraně
„Išla som do tejto knihy s tým, že to bude "škandál". Autorka už celkom dobre zvládla trojuholník, keď otec prebral frajerku synovi, takže som bola zvedavá na tento "štvorec". Nemá to nič spoločné s incestom, keďže tu nejde o pokrvnú rodinu. Keď sa na príbeh pozriete len z vrchu, tak si poviete, že to bolo zvrátene. A viete čo? Bolo. Ale treba sa na to pozrieť aj s psychologického pohľadu. Každý jeden článok tejto štvorky bol tak trochu "poškodený'. A na konci sa vlastne všetci navzájom uzdravili. Kiernan bola osamelá duša, ktorej chýbala láska, ktorá jej bola celý život rodičmi odopieraná. A preto ju hľadala, aj keď veľakrát nesprávnym spôsobom. Ale chybami sa učila a dospievala. Jake mal so ženami vo svojom živote zle skúsenosti, tak to s nimi vzdal. Žil len pre svojich synov a doprial si len jednorázovky. Noel bol zlatíčko, hoci mi tým dotieraním na Kiernan liezol na nervy. Bol stratený a ešte sa len snažil nájsť seba samého. A aj keď bol večne nadržaný, mala som z neho pocit, že bol len osamelý a v Kiernan hľadal kúsok matky, ktorá mu chýbala. No a Kaleb? Bol ako Jekyll a Hyde. Ale kvôli tomu, čo si v dectve prežil sa tomu vôbec nečudujem. Správal sa ku Kiernan hnusne, ale to bol jeho obranný mechanizmus. Len sa bál, že bude znovu opustený. Ak si knihu rozoberiete do hĺbky, tak je to poriadny psychologický nárez. Kiernan sa tam hore uzdravila, našla samu seba a zároveň uzdravila tých troch neandertálcov. V tejto knihe neriešim logickosť, lebo by u mňa kniha stratila na hodnotení. Ale riešim pocity, ktoré vo mne táto kniha vyvolala. A musím priznať, že to bolo množstvo pocitov, ale v konečnom výsledku sú to dobre pocity. Hlavne to konečne gesto. To som sa doslova rozplívala. Všetko do seba perfektne zapadlo. Ako kocky Lega. Za mňa 5*“... celý text
— keiko33
Les v domě
„Uf, těžké a náročné čtení i když jsem to přečetla rychle.
Zpočátku čtete mezi řádky, tušíte a čekáte... Pak to přislo a nemůžu uvěřit, že někdo tohle dokáže. Zlomená dětská duše z prostředí nejbližších. Bohužel jich je takových moc.
Úžasně napsané a pokud na to máte, čtěte.“... celý text
— LeHor
Divadlo tančících loutek
„Část povídek působí, jako by je napsal předvádivý gymnazista. Zbytek působí tak, jako by tentýž gymnazista udělal kariéru středoškolského učitele a v důchodu, na stará kolena si řekl, že si udělá radost a napíše si několik pěkných, eroticky zasněných literárních vzpomínek na svoje mládí.“... celý text
— 3497299
Není římského lidu
„Styl paní Loukotkové je mi velice blízký, její knihy čtu s nadějí v lepší zítra.... V porovnáním s Quo vadis od Sienkiewicze, kde se zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností, tady je doba pronásledování křesťanů popisována lidštěji, snad i díky pro mě velice milé, velice vzdělané a neméně a citlivé postavě Petronia a přesto, že se jednalo o lidské tragédie, spatříte v dějinách i trochu té naděje a lásky. Krásné čtení.“... celý text
— Villon
Hra
„V předchozích dílech mi připadal Hunter takový nijaký, nemastný, neslaný. Vůbec mě nezaujal.
Ovšem tento jeho příběh měl šťávu. V jeho věku za mnicha, to poklona, že vydržel takovou dobu. Nakonec mi sedl a jemu i Demi jsem fandila, aby s jejími rodiči vše dopadlo dobře. Zápletka s TJ mě dostala do kolen. To nechce zažít nikdo z nás.
Jako vždy se příběhem táhnou i linky vážnějších témat, právě nedostatek sebevědomí, deprese u TJ. I vztahová linka Rupi a Hollise stojí za povšimnutí, jak si mohou různí lidé sednout.
Na celé sérii si cením, že je celá provázaná a postavy se prolínají všemi díly, byť jen malinko, ale není na ně zapomenuto.
A Pablo Vejcobar?? Ježiš, to tak oživuje celý příběh.
Série je pro mě srdeční záležitost.“... celý text
— monika0181
Kniha osudu
„Kniha je čtivá a kromě příběhu hlavní hrdinky se dozvídáme o části nedávné historie Iránu. Možná jsou některé úseky o něco rozvláčnější,ale na mém hodnocení to nic neubralo.“... celý text
— Ronny