Nejnovější komentáře
Les v domě
„Silný příběh, snad ani nečtu kdybych věděla o čem bude. Chování postav soudit nemohu...
Příběh se mi nelíbil, čtivé to bylo.
No kniha nebude pro každého.
Styl písma zvolen nevhodný.“... celý text
— Kskaja
Až na dno
„Kniha se četla dobře, děj je napínavý, jen škoda tak useknutého konce.“
— Dreisii
Proč nejsem komunistou
„Jakkoli kniha vznikla v určité antikomunistické hysterii na začátku 1990, pravou sílu nabírá teprve teď. V době, kdy komunisté již jako historický relikt odešli z vlády a člověk by řekl, že je vše zažehnáno, ale není - v Eurovolbách se probudila opět temná síla a poslala tam naši reprezentantku z KSČM...
Je šokující, fascinující a uchvacující, co 11 humanistů dokázalo vidět v komunismu už v roce 1924-1925, kdy odpovídali na anketní otázku v Přítomnosti. Vždyť v té době ještě nevznikl ani Stalinismus, naši komunisté se ještě ani pořádně nebolševizovali, ještě se ani André Gide nevrátil ze SSSR, nevypukl socialistický realismus, v době, kdy ještě odjížděli nadšenci zakládat komuny do Sovětského svazu. A o teroru 50. let zatím nikdo netušil, ani komunisté sami.
A s touto malou zkušeností, jen s Marxovou teorií, Leninovou revoluční praxí a sotva drobného úkroku v podobě NEPu, tady Čapkové, František Langer, Ladislav P. Procházka, Fráňa Šrámek, Josef Kopta, Jan Herben, Jaroslav Kallab, jaroslav Kříženecký, Richard Weiner a Ferdinand Peroutka formulují své výtky proti komunismu s naprostou přesností a vyhmátnutím podstatného.
Dovolím si pár ukázek:
Karel Čapek:
"Moje srdce je na straně chudých."
"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoliv zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoliv pomoc."
"Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst."
"Chudí nejsou masa."
"Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého."
"Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho pochmurnost. Čím hůře, tím lépe."
"Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka chudého nebo žranice pánů".
"Předpokladem komunismu je umělá a nebo úmyslná neznalost světa....Velmi lehko se řekne, že les je černý, ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž to je obyčejná borovice nebo smrk..."
"Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu. Lékařská diagnóza by řekla, že to je patologický negativismus. Dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůle, shody a spolupráce."
"Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci."
František Langer:
"Druhé, co mi brání, abych byl komunistou, je ta nevyvratitelnost, s jakou je rozhlašován.... Kdybych byl komunistou, byl bych věčně střízlivým, kritickým, snad i skeptickým, což není zajisté v rozporu s vírou, ale zač bych vyletěl ze strany ještě dřív než Trocký..."
"Pak nejsem komunistou protože, že pokládám dnešní společnost za schopnou života a vývoje...."
"A právě revoluce jest tím, proč nejsem, nemohu a nechci být komunistou. Má z ní příšernou úzkost. Vím, že v Evropě by byla mnohokrát horší než v Rusku, kde život měl jednoduchou, až primitivní strukturu."
Ladislav P. Procházka:
"Hledím na komunismus jako na starý sen a velikou naději lidstva. První jeho hlasatel byl Kristus...první obce křesťanské byly komunistické....Idyla prvních křesťanských církví zmizela, když křesťanství zvítězilo a začalo vládnouti..."
Fráňa Šrámek:
"Nebyl jsem komunistou ani za těchto prvních dnů revoluce; slyším raději slovo svoboda než diktatura; slovo člověk raději nežli masa; slova proletariát může být hanebně zneužíváno..."
"Nejsem komunistou, odmítaje nebezpečné metody, jimiž komunismus hledí získávat stoupence svým cílům. Soudím, že znamená degradovati člověka..."
"Komunistická revoluce nebude koneckonců souzena podle toho, zda učinila svět komunistickým, nýbrž zda jej učinila lepším a šťastnějším..."
Josef Kopta:
"Komunismus, jako učení o zespolečenštění výrobních prostředků a zrušení soukromého majetku, předpokládá k realizaci svých cílů zcela jiný lidský materiál, nežli jest ten, který dnes obývá svět."
"Jak míní pozitivistická doktrína vyřizovati věci metafyzické, které nelze z člověka odstranit a s nimiž se sráží právě v Rusku na každém kroku?"
Josef Čapek:
"Komunismu má jen dva pytle, do nichž utřiďuje člověka. V jednom má proletáře, který se odtud vyhrne a udělá revoluci. V druhém je buržoa, který pak má být potlučen a vytlučen. Do tohoto druhého pytle hází tedy komunista všechno, co není organizováno ve straně a znamenitě si tím zjednodušuje život."
"Nejsem komunistou, protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci."
Jan Herben:
"Komunism je možný jen při nepatrném sdružení lidí, vázaných k sobě láskou. Například je možný v rozvětvené rodině..."
"Nikdy jsem se komunismu neposmíval. Ale zhrozil jsem se ho, když velekněz ruského bolševictví vyslovil zásadu, že velké ideji možno, ba i nutno obětovat třebas devět milionů lidí. Co Lenin podnikl, bylo šílenství a zločin. Komunism, jenž má organisovat lidstvo k bratrství, nemůže být vykupován řekami krve."
Jaroslav Kallab:
"Nejsem komunistou, poněvadž komunism v té formě, jak jej hlásá třetí internacionála, nepokládám za schopný, aby umenšil utrpení, ani aby zmnožil život účelnou prací, ani aby přemohl vládu pověr a egoismu ve společenském životě."
"Nejsem komunistou, protože komunismu neuznává mravních sil život umožňujících a udržujících. Více než láska k trpícím pudí nenávist k těm, kdo podle jejich mínění má život příjemnější. Nenávist však může bořiti, nemůže však založiti společenského řádu."
Jaroslav Kříženecký:
"Nevěřím ve správnost komunistické teorie: že kolektivum je větší realitou než individuum....Individualizace jest základním a jedním z nejcharakterističtějším projevem života vůbec."
"Nevěřím ve správnost komunistických ideálů: že by zestejnění lidí a potlačení tendence k individualizaci leželo ve vývojovém směru lidstva."
"Nevěřím ve správnost praxe komunistické strany: strana jest nejméně povolána a schopná k této práci. Svou násilnickou ideologií praxe působí jedině negativně, destruktivně...."“... celý text
— Apo73
Transatlantik
„Detektivka není špatná a čte se to samo, ale tentokrát jsem měl pocit mírné recyklace nejen postav, ale i nápadů, jako kdyby kromě hlavního případu nebylo dost vedlejších linek. Americká část je úlet a linka s Fritzem a Hannah je slabá (návrat některých postav ze série bohužel nepřispěl k větší zábavě). Charly je opět zábavnější a akčnější postava než Gereon a k pozitivům patří připomínka bombardování Guernicy nebo vzducholoď, ale není to tentokrát tak zdařilé asi kvůli tomu, že se to neodráží tolik na dění v Berlíně.“... celý text
— Kverulant
Můžeš říct: Miluju tě
„Kdyby se mě někdo zeptal jaký sport mám ráda, odpověď by byla jednoduchá, mám ráda hokej a rugby. Takže favorit v této knize byl jasný. Tématem mě oslovil nejvíc první příběh, odehrávající se právě v hokejovém prostředí.
---------------------------------------------------
Maddie a Lucas bývali v dětství nejlepší kamarádi. Jejich cesty se ale během dospívání rozešly. Osud je opět svede dohromady, když jsou donuceni spolupracovat společně na školním projektu. Opět se znovu poznávají, čelí svým pocitům, minulost se probouzí ...zvládnou spolu spolupracovat ?
Bavili mě oba hrdinové, jak spolu objevovali ztracené přátelství a probouzeli společné vzpomínky z minulosti. Chemie mezi nimi fungovala skvěle, jako čtenář jsem si jejich příběh užívala. Klidně bych brala o sto stránek víc
V druhé novele nakoukneme pod muzikantskou pokličku. Prostředí New Yorku bylo skvěle popsané, hodně jsem si oblíbila vedlejší postavu. Mateo byl skvělý kamarád, nenechal Tessu na holičkách, pokaždé tam pro ni byl.
Třetí novela, mně úplně neseděla, ne že by byla špatná, to ne. Jen mě předchozí oslovily víc svým příběhem i tématem.
Co musím pochválit je moc pěkné grafické zpracování. Knížka je plná výpisů z chatu, fotografií a ilustrací, pěkně to dokresluje příběhy, to se povedlo. Naopak co malinko musím vytknout, je příliš pevná vazba, díky tomu se kniha hůř četla.
Hodnocení
1.novela 4*
2.novela 3,5*
3.novela 3*
Celkové hodnocení 3, 5,*“... celý text
— blanka5960
Dvakrát do stejného rybníka
„Poklidná letní road movie tří kámošek, které se pokusily vrátit čas. Moc mě bavil popis míst, kterými “holky putovaly, protože jsem podobnou pouť po Jižních Čechách kdysi v mládí s kámoškama prošla taky a taky jsme končily v Telči.
Ale nevím proč, nějak mi ty holky z knihy nejsou úplně sympatické, nelíbí se mi, jak o sobě smýšlejí a mění každou chvíli názory. Jsou pro mě nečitelné a nevěrohodné, i když uznávám, že chvílema se uměj odvázat a život se pokoušejí užívat, jak umí.“... celý text
— martineden
Uvězněná v Karibiku
„Neviem, prečo má kniha také slabé hodnotenie, keď mne sa tak veľmi páčila. Spočiatku som bola skeptická, lebo zápletka mala isté nedostatky a ešte k tomu vystupoval ako hlavný hrdina nejaký ruský magnát, a no neviem, začínam mať k väčšine ruských vecí averziu (určite tam figuruje aj útok na Ukrajinu, aj keď obyčajní Rusi za to nemôžu). Napriek počiatočným negatívnym pocitom, ma kniha nadchla a pociťovala som v nej aj určitú hĺbku, čo ma prekvapilo. Väčšinou tieto modernejšie paperbacky sú na jedno použitie, ale túto by som si možno prečítala aj neskôr.“... celý text
— Mesačnica
Rozhodující bitvy
„Kniha poskytuje základní povšechný přehled o významných bitvách, bohužel při svém povšechném záběru se nevhnula extrémním zjednodušením a nepřesnostem. Pro lidi, kteří se nezajímají historií válečniství a konkrétními bitvami podrobněji, je ale zřejmě postačující.“... celý text
— Cinik
Rozalína, červená víla
„Trochu vykrádačka Perraulta a Shakespeara, ale pre začínajúcich čitateľov snáď motivujúce. Prečítala som všetky tie základné, v niektorých ma prekvapili akčnejšie časti, napríklad jazda na veveričke ;)“... celý text
— Mesačnica
Vířivka
„Na začátku mi to připadalo, že to jen proklouzne mezi prsty a nezanechá silnější dojem, ale pak se to rozjelo a bylo to emotivní a vše do sebe zapadlo.“
— martinaandulka
Půlnoční anděl
„Váhala jsem mezi 3 a 4*, ale carské Rusko není úplně můj šálek kávy. I když... o "civilizovanosti" Británie by mohlo mnoho národů po celém světě vyprávět hotové romány!
Taša je zajímavá, ta velkorysá a smířlivá povaha mi docela imponovala. Hlavní hrdina byl také fajn, i to, že nebyl dokonalý. Jen byl chvílemi o fous dominantnější, než bych byla ochotná snášet.
Poměrně dost erotických scén.
U téhle autorky mám oblíbenější kusy, ale tohle je hezký průměr.“... celý text
— Senza Jenka
Nežádoucí nevěsta
„Za začátku mi to připadalo jako fajn odlehčené čtení (když pominu 6 úvodních stran o kočičích závodech).
Meggie byla roztomilá spontánní holka, která se nepřetvařuje.
Veškerý příjemný pocit ze čtení pro mě skončil svatební nocí. Troufám si říct, že v dnešní době by už tohle neprošlo. Vždyť Thomas ji v podstatě znásilnil, a to jen proto, aby si něco dokázal, aby se cítil dost chlapsky a potrestal svou zasněnou (devatenáctiletou!) manželku! A co udělá Meggie? Po jednom dni trucování mu všechno odpustí.
Pobyt na hradě už byl jen snůškou absurdních situací. Dvě bláznivé frivolní vdovy, padouch, který Meggie praští po hlavě a Thomase to nijak zvlášť nezařazené, prostě panoptikum podivínů a nesmyslných rozhovorů.
Čtivé to bylo, o tom žádná, ale jednou stačilo.“... celý text
— Zomy
Sadistova bible
„Na internetu se seznamují dvě ženy. Vdaná frustrovaná Ellie (která tají slabost pro stejné pohlaví a utíká si o svých představách alespoň psát na sítě) a svobodná mladá Lori, která má “nepatrné tajemství. Utíká před bytostí, která chce drsně ovládnout její tělo.
Zjišťují, že mají podobné představy a rozhodnou se je zrealizovat.
Domluví se, že spáchají společnou sebevraždu, ale ne ledajakou - nejprve si chtějí splnit své erotické sny (některé jsou “drobet bizarní). Po cestě za vysvobozením ze svých životů, ve kterých nejsou spokojené, musí obě překonat však množství překážek. Jakých?
To už vám neprozradím.
Dvě ženy, řada překážek a jeden cíl cesty za vysvobozením - společná sebevražda.
Jedná se o jednohubku, kterou spolknete během jednoho večera, děj je čtivý, přímý a střídá se nám zde několik úhlů pohledu.
Poznáme blíže i dvě hlavní postavy, jelikož v knížce se objeví i střípky z jejich životů.
Nalezneme v něm plno temnoty, bolesti, zvrácenosti, bizáru, kapku nadpřirozena a dalšího. Ano, jsem možná trochu zvrácený úchyl, ale přesně tohle se mi líbilo .
Není to určitě však čtení pro každého!
Autorka zakomponovala otázky náboženství, víry, nebe či pekla, a věřím, že knížka dokáže vyvolat jisté pobouření.“... celý text
— lucie.svobodova
Abeceda zvířátek
„Kniha je psaná v abecedním pořadí a u každého písmenka je 1 či 2 zvířátka. U každého je i ilustrace barevná a černobílá. Musím říct, že obrázky jsou krásný. Malá hned ví, o které zvíře jde. U každého zvířátka je taky krátká říkanka, které jsou poučné nebo vtipné.
Na konci knížky jsou krátké úkoly, spojovačka, omalovánky či pexeso. Na spojovačku si malá prý ještě počká až trošku víc vyroste a bude hezčíc malovat(její slova, ne moje ).
Za nás je kniha velmi zajímavá a pro děti, které se učí zvířata nebo písmenka prospěšná, dvě muchy jednou ranou. Pro autorku klobouk dolů za tento nápad.
Děkujeme Kači, za knihu k recenzi.“... celý text
— Marry001
Na ledě
„Romantická kniha ze sportovně krasobruslařsko-hokejového prostředí o urputné dívce a hodném chlapci.
Na začátek řeknu...čte se to hezky...ale není to zase takový "vodvaz", abych z toho byla naprosto unesená... postavy jsou přijatelně (dokonale) nudné a děj je ucházející - neobsahuje prakticky žadné zvraty nebo napětí (až na ten jeden moment je konci knihy)...ale jinak moc nevím, co o tom říct. Chvílemi se to táhlo, že jsem měla problém to dočíst, vyzdvihovaná erotika zase tak supr čupr nebyla, bylo ji na úkor krátkého děje moc.
Epilog mě maximálně tak naštval, přinesl vážně nosné téma, na které se - jednoduše - vykašlal. A ve výsledku to ani moc vtipné není.
Téma šikany, nenávisti, vyhoření, podceňování, správné stravování, přehnané očekávání...to všechno je fajn...ale je toho málo. Udělat z tanečního partnera záporáka lusknutím prstu, je smutné, ale dobře, dalo by se obhájit, že ji Nate akorát "otevřel oči".
Prostě můžu konstatovat, že jsem čekala úplně něco jiného a daleko lepšího. Pokud ale máte chuť na erotickou nenapínavou oddechovku, tak po tom asi sáhněte...jinak spíš ne.“... celý text
— JaAnička
Skóre
„Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.“... celý text
— Margherita_N
Zbroj světla
„Absolutní spokojenost. Za mne nejlepší kniha z Knigbridské série. Přijde mi, že zde Follett vybočil ze své tradiční šablony a charaktery jsou celkem neobvyklé (např. Kita sledujeme od jeho dětství). Taktéž časový záběr je výrazně kratší než u prvních 3 knih (zde je to 32 let - no reálně 23, posledních devět let je takový krátký epilog).
Velice mě bavila historická doba. Nástup strojů a mechanizace práce ve větším měřítku a problémy které to přináší do společnosti (že by to byla paraela s nastupující "umělou inteligencí" ve větším měřítku?). Zároveň probíhají Napoleonské války (někdo se rozhodl, že je dobrý nápad vpadnout do cizí země... no ještě že tohle se už neděje... eh... počkat...). Pár kapitol je věnováno bitvě u Waterloo a i když jsem věděl jak to dopadne tak z knihy čišelo napětí, kdy každá ze zúčastněných stran hrála "all in" a nejspíš stačilo málo a historie Evropy mohla jít jiným směrem.
Zajímalo by mě, zda ještě budou nějaké knihy z Kingbridge, pokud by se zachovaly časové posuny tak bychom skočili někam kolem roku 1930... ale třeba takový rok 1848 by mohl být taky velice zajímavý (a to bychom se i setkali s některými starými známými... mrk mrk pane Follette?) :)“... celý text
— cetriolo
Liška Bystrouška
„A já idiot myslel, že je to knížka pro děti. Je v tom dost rozverného Vančury. A není divu, že tenhle autor k nám dostal Welzla. I on je v tom nějak cejtit.“
— R47
Budoucí paní Russoová
„Asi mi začala alergie na slovo "vintage"
Ach jo,myslím si ,že kniha by byla super,kdyby hlavní hrdinka nebyla až taková blbka :(
Za začátku jsem se i smála,ale pak už to bylo trapné. No nesedlo mi to“... celý text
— anna7852
Jsme Bellingcat
„Mám trochu rozporuplnější dojmy. Nehodnotím tímto práci Bellingcatu, která pomohla objasnit mnoho věcí, ale samotnou knížku.
Působí to na mě, že na začátku přišel nějaký týpek za autorem a řekl mu, tvl, Eliote, už děláš tuhle práci asi 10 let, podívej se na výsledky, mohl bys o tom napsat knížku. A Eliot by řekl, jo, máš pravdu, napíšu o tom knížku. A napsal knížku, aniž by promyslel, o čem a jak to chce psát.
Knížka je obsahově nevyrovnaná a za mě celkem chaotická. Je to směs následujícího:
- popis vývoje organizace Bellingcat (hodně rámcového vývoje),
- vykreslení investigativní činnosti u známých případů, kde Bellingcat přispěl k odhalení zločinů (ty jsou ve větším rozsahu v podstatě jen dva, a to sestřelení letadla MH17 a otrava Skripalových),
- uvedení řady dalších případů, kde působil Bellingcat (často jen tak by the way bez podrobností),
- způsoby provádění investigativní činnosti,
- úvahy autora nad smyslem jeho práce, nad budoucností, jak ovlivní investigativní činnost AI, jak bojovat proti dezinformacím apod.
Je to široký záběr. Kdyby to mělo nějaké logické uspořádání, bylo by to ok, ale autor tady skáče kolikrát z jednoho na druhé. Knížka má 5 kapitol (alespoň v originále), kdyby ale neměla žádné členění na kapitoly, vyšlo by to skoro nastejno. Občas to vypadá jako nekorigovaný tok myšlenek autora, kdy jako by psal a psal, dokud ho něco napadalo, pak přestal, ráno se probudil a řekl si, že začne psát novou kapitolu.
Byť rozumím tomu, že je to seriózní téma, myslím, že by pomohlo, kdyby to na vhodných místech autor humorem trochu odlehčil. Chybí tomu možná i lepší vykreslení postav, což by knížku podle mě víc zpřístupnilo a udělalo inspirativnější, občas se tam někdo míhá, ale já jsem si teda nezapamatoval asi nikoho (kromě autora).
Jinak je tam ale dost zajímavostí, člověka to dokáže i vtáhnout, kdy mu ukazuje, že každý ze svého počítače může přispět (svým dílem) k odhalování mediálních případů. Jen se to dalo uchopit trochu jiným způsobem.“... celý text
— leukjetezien
Tanec reality
„Tahle autobiografie se klidně dá číst jako román. Pravda, ve druhé půlce se už objevují i učebnicové úseky, ale to vůbec nevadí. Jenom to chce čtenáře alespoň s otevřenou myslí a ideálně trochu poučeného. Jinak hrozí náraz do zdi. I když to taky nemusí být úplně na škodu. Ale znám řadu lidí, kteří by dali hodnocení odpad! a vůbec by neváhali.
Za mě neskonale lepší než Marquéz a možná první latinskoamerický autor (i když ono je to vlastně kompenzováno židovstvím), kterého jsem schopen chápat a který mi trochu pomohl pochopit náturu lidí z téhle části světa.“... celý text
— vlkcz
Kráľovstvo podsvetia. Prvá časť
„V poslednom čase spoznávam veľa nových slovenských autorov a či už ide o ich prvotiny alebo píšu už dlhšie, milujem ten pocit, keď neviem, aký štýl mám čakať. Podobne to bolo aj v tomto prípade.
Prvá vec, ktorá ma na tejto knižnej novinke zaujala, bola nádherná obálka. Je tak skvostná, že jej nič viac netreba. Bola som zvedavá, čo ma čaká vnútri a musím povedať, že to bolo veľmi príjemné prekvapenie.
Už od začiatku mi bolo jasné, že dej bude plynúť veľmi prirodzene, bez zádrhelov a hluchých miest. Toto je jedna z vecí, ktoré obdivujem - napísať ucelený text, ktorý zaujme čitateľa a plus má pridanú hodnotu nieje vôbec jednoduché.
Vivian, Kasian a najmä Amudis ma dosť bavili, chémia medzi nimi bola veľmi pekne vystihnutá a miestami som sa pristihla že nedýcham.
V konečnom dôsledku ma kniha naozaj bavila a ten koniec.... súrne potrebujem ďalšiu časť!“... celý text
— ladyel
Kde zpívají raci
„Knihu jsem si přečetla až po shlédnutí zfilmované verze na Netflixu a nevím, jak bych hodnotila jinak. Film byl skvělý, a kniha se mi taky líbila. A vice versa.
Bylo to smutné čtení a jako mámě, mi to rvalo srdce na kusy. Proto mi vyhovovalo i to pomalé, klidně plynoucí tempo vyprávění.
Patřilo k tomu, aby vše vyvážilo. Ach.“... celý text
— eDex
Žízeň
„Napínavé, čtivé a opět náznaky věcí budoucích, abychom pokračovali ve čtení série.“
— Pavlnka
Podzim v zahradní restauraci
„K týhle knize se chci vrátit. Za 10 nebo i 20 let. Sebeironie, stylová jistota, věty úsporné, a přitom trefné v každém slově, tu slangivý výraz, tu nářečí, tam nutný germanismus, celý to mnou rozechvívá jak "duše zimomřivých ptáků". Vědomí, že "proměním se v zem", je tam až neúnosné. A přece ten humor smějící se bestie. Nevím, proč už jsem Šotolu neobjevil dávno. Musím si od něj ještě něco přečíst.“... celý text
— R47
Konec liDCtva
„Tak toto ma dostalo. Oproti Zombie z Marvelu o niekoľko levelov lepšie, údernejšie a bezútešnejšie. Fakt sa s tým výborne tvorcovia vyhrali, či už Tom Taylor ako scenárista, alebo jednotliví kresliči, ktorých sa tu vystriedalo veru požehnane. Bolo to aj riadne akčné, aj citovo veľmi emotívne, pri jednej scéne som mal na krajíčku. Takže za mňa určite odporúčam a ten záver, no proste nemám slov, pecka.“... celý text
— mirec88
Démon ze sídliště
„Poslouchala jsem jako audioknihu. No, podle ohlasů jsem čekala, že to bude vtipné, ale moc jsem se nezasmala. Šestnáctiletý metalista z malého města vyvolává duchy a řeší vraždu. Úplně mě to nenadchlo, a to jsem se na tuhle knihu fakt těšila.“... celý text
— hana1070
Smrtící bílá
„U téhle série si vyloženě užívám, že každá kniha je dlouhá. Všechny jsou tak dobře napsaný. Vztah ústřední dvojice už může být pro někoho otravnej tím, jak jejich cesty pořád kličkujou vedle sebe, místo aby už se někde spojily, ale mě to baví, protože navzdory vývoji to není sladkobolný. Je to opravdový a kolikrát vtipný, ne okatě, ale takovým tím britským způsobem. Obdivuju, jak dokáže Rowlingová propracovat obojí, jak osobní vztahy dvojice vyšetřovatelů, který mě ve většině kriminálek otravujou, ale tady prostě stojí za to, tak i mimořádně spletitej kriminální případ. Koňský prostředí mě normálně moc nebaví, ale v téhle panské rodině se toho děje víc než předražené oplodňování klisen a střílení do vlastních koní. Závěrečná detektivní úvaha je nicméně dost rychlá na to, jak je strašně složitá, a nevěřím, že by přišli na všechno to, co Robin na vmete pachateli. Jak přišli na to, že byl v tom horním patře, poté co jim Strike s Robin prohrabali zahradu? Nicméně čtení je to fakt dobrý.“... celý text
— Margherita_N
Ramzes - syn světla
„Čtivé, stručné, zajímavé. Spousty nových informací o starověkém Egyptě. Psáno je to opravdu stručně, dialogy jsou občas trochu zmatené, ale mají spád. Líbilo se mi to. Doufám, že se dostanu k dalším knihám série.“... celý text
— TeraBla
Chlapec, který rozdával sny
„Úžasný román, ani nevím jak jsem na autora narazil, ale vřele doporučuji. Je to poměrně syrový román o vůli k lepšímu životu, nešťastné lásce a přátelství. Skvěle vykreslené neploché postavy a dialogy.“... celý text
— kyssling