Nejnovější komentáře
Návrat do Kavárny na konci světa
„"Často je to tak, že ti, kdo nejvíc dávají, nedokážou přijímat."
Pokračování Kavárny na konci světa mě mile překvapilo a rozhodně se mi líbilo víc, než první díl. Sice mě krapet otravovalo Johnovo omílání, že de facto každý by mohl žít život, jaký teď žije on (= rok v práci a další rok cestování po světě), stačí k tomu mít jen odvahu to uskutečnit. Ano, jedná se o hezkou myšlenku, leč po finanční stránce pro většinu populace neuskutečnitelnou. Naštěstí tohle fantazírování vyvážil příběh Jessicy, který už byl reálný a velmi aktuální. V jejím rozhovoru s Casey byla spousta pravdivých skutečností, např. toto:
... "Většina lidí se snaží překrýt bolest krátkodobými pokusy žít svobodně. Alkohol. Drogy. Nákupy věcí, na kterých jim nezáleží. Přehnaná dramata, kterými lidé plní své životy... Chtějí se cítit živí a svobodní, a proto dělají všechny ty věci. Jenže ty je nakonec jen znovu a znovu zraňují." ...
Také se mi líbila Johnova konverzace s Mikem. Sice nebylo příjemné si připomínat onu pravdu, na kterou tak rádi zapomínáme - že se častokrát necháváme bez přemýšlení unášet emocemi, ale toto připomenutí je rozhodně nezbytné pro to, abychom se posunuli dál a zlepšili se. Jen se zamysleme, kolikrát jsme si na někom nevinném vybili zlost, protože jsme už předtím byli naštvaní/unavení/vystrašení/vystresování atd. ? Kolik z nás si uvědomuje, popř. zkoumá, co se ve skutečnosti za našimi emocemi skrývá? A kolik z nás má touhu a snahu na sobě pracovat? Je vskutku zvláštní, jak spousta lidí nadává na druhé lidi, na školu, na práci, na vládu, na svět, na tamto a na ono, ale sami na sobě žádné chyby nepozorují anebo spíš pozorovat nechtějí...
Takže za mě velice přínosná kniha k zamyšlení, která vám toho dokáže spoustu objasnit a zároveň vám poskytne náhled na věci z jiného úhlu pohledu. Doporučuji!“... celý text
— Cara.17
Národní opruzení
„Knížku jsem četla kvůli knižnímu setkání, zcela nepolíbená autorčinými dalšími aktivitami z oblasti popularizace národního obrození. Přiznám se, že když mi ji knihkupec přinesl ze sekce young adult, trochu se mi orosilo čelo. ALE! To všechno byly jen hloupé předsudky a já jsem z knížky naprosto nadšená. Četla se mi jedna radost, měla zajímavou detektivní zápletku a oživila jsem si školní znalosti, protože mi to nedalo a spoustu věcí jsem si dohledávala, abych se ujistila, že si to ještě pamatuju :-) Bavilo mě hádat (a pak zjišťovat), co byla pravda a co už autorčina fantazie. Po přečtení můžu konstatovat, že jsem se stala milovnicí Havlíčka, děkuju Karolíno!“... celý text
— lusabl
Průvodce českými dějinami 20. století
„Celkem zajímavá učebnice, jen škoda, že některé kapitoly jsou probrány méně nežjiné.“
— hnatlubo
Dobrodružství ve velehorách
„Příběh pro desetileté kluky, který je má poučit o pár tipech na přežití v blizzardu. Tak jsme knihu se synem, který ji četl, vnímali. (pozor spoiler) Dobrodružství je vykonstruované tak, aby tam mohli čtenáři zjistit, jak přejít zmrzlé jezero a postavit si správně díru ve sněhu pro přežití, ale ne, aby dějová linka nějak dávala smysl. Hlavní hrdina začíná na obyčejném táboře a pak je kouzlem (asi? syn to nepochopil, jak to je) přesunutý do velehor s naprosto neznámým člověkem a jen tak bez emocí a přemýšlení o situaci čelí s tím "průvodcem" blizzardu, načež se zase jen tak vrátí zpátky a pokračuje tábor. Určité procitnutí a změna chování, kterou dítě mělo po celém dobrodružství projít, není zrovna moc pochopitelná. Děj této knížky fakt hodně pokulhává. Myšlenky o týmové spolupráci jsou jen naznačené, ale autor je nedotáhl do konce. Ale ty praktické tipy a zákonitosti o sněhu a přežití v mrazivém počasí, vlastně byly fajn. Nečekejte od knihy nic víc, než pár tipů na přežití zabalených do divné příběhové linky.“... celý text
— jitka_dankova
Cesta po českých hradech a zámcích
„Nepochybně úctyhodné znalosti autora degraduje forma tohoto díla-nekonečně dlouhá větvící se souvětí, neustálé vsuvky a odkazy v nich, archaický slovosled-to vše mající zřejmě vzbuzovat údiv nad jeho dokonalým klasickým vzděláním básníka.Chvílemi se kniha z těchto důvodů nedá číst a irituje do té míry, že máte chuť odložit ji jednou provždy.“... celý text
— McBerny
Aviatika v českých zemích 1908-1914
„Je to spíš kompilát dobových článků z novin. Začátek knihy mně neuvřitelně nudil, pak se to trochu zlepšilo. Celkově však jde o podprůměrné dílo. Už dlouho marně čekám na nějakou skvělou leteckou publikaci, tahle to rozhodně nebyla.“... celý text
— hnatlubo
Mořeplavec
„Opět další skvělé propracovaná kniha. Před autorkou musím smeknout...“
— VasnivaCtenarka
Mimika
„Víte o tom, že Sebastianovi Fitzekovi vyšla tento rok u nás nová kniha Její název vystihuje i hlavní téma knihy a čtenářsky je hodně zajímavé
M I M I K A – hlavní hrdinka Hannah dokáže rozumět tajné řeči těla, je odbornicí na mimiku a svoje služby uplatňuje jako policejní konzultantka.
Fitzek opět nezklamal. Po úvodním výletu ho minulosti, představení profesních kvalit hlavní hrdinky a krátkém seznámení synem, při kterém však už tuhne krev v žilách….dochází k dějovému zvratu o 180 stupňů.
Hannah, po dočasné ztrátě paměti, stojí před nejtěžší analýzou, a to sebe sama. Je jí přehrán videozáznam, na kterém se přiznává, že vyvraždila celou rodinu.
U autora jsem zvyklá na svižný děj, umocněný střídáním krátkých kapitol, které přidávají na tempu a tím mě autor naprosto přiková ke čtení. Přestože autor přidával v průběhu příběhu mnoho indicií, dokázal mě zmást svými dějovými zvraty natolik, že jsem netušila, co zamýšlí.
Nechtěla bych být v roli hlavní hrdinky, ač bojovala o pravdu, byla v zoufalé situaci, kdy neměla co ztratit. Závěr tomu nasadil korunu.“... celý text
— libuse6749
Kořist
„Výborný historický román o záchraně uměleckých děl z Louvru. Ačkoli se odehrává těsně před a během druhé světové války, děj se točí především kolem stěhování, přesunu a ochrany těchto děl a hlavně zabránění, aby se dostali do rukou Němcům. Na konci knihy je pak doslov autora, kde tuto kapitolu historie ještě upřesňuje.“... celý text
— Netae
Město strachu
„Povedené pokračování, ve kterém se nejen posouváme mimo Výheň a záběr dění se tedy podstatně rozšiřuje, ale také se objevují prvky post-apo, což je směr, který zpočátku asi málokdo čekal. Půda pro poslední díl je připravená kvalitně a já jsem velmi zvědav, jaký závěr si pro nás autor připravil.“... celý text
— Jaroushek
Příběh mateřídoušky
„Voňavý pytlík s mateřídouškou zavede hlavní hrdinku Annu zpátky do minulosti k její prababičce Věře. A postupně odhalí její život od dětství až k její smrti. Pro mě šlo o nejjemnější přechody mezi přítomností a minulostí, s kterými jsem se zatím v knihách setkala. Tak poetické. Těšila jsem se na tu chvilku, kdy Anna přivoní k pytlíčku a dozvím se, jak bude vyprávění pokračovat dále.
Autorka rozjela dvě dějové linky v různých časových liniích. V současnosti Anna řeší problémy v manželství s tradiční zápletkou, kterou při čtení příběhu asi všichni čtenáři očekávají. Historie nabízí rozhodně zajímavější vzpomínání na nelehkou dobu první poloviny dvacátého století v malé vesničce Lomná. Poukazuje na jiskření mezi Čechy a Poláky, ale zejména se věnuje cílevědomé, na svojí dobu příliš emancipované, Věře plnící si svůj sen stát se učitelkou. Na její cestě však stojí mnoho překážek, bojuje s předsudky sousedů, bojuje o svoji lásku a v letech 39-45 i o svůj život.
Nenechte si ujít romantický příběh postavený na historických základech, podaných čtivou formou. Knihu si určitě přečtěte!“... celý text
— libuse6749
Ocelová liga
„Přiznávám, že já jsem si knihu na rozdíl většiny čtenářů přede mnou užila. Je pravda, že začátek je poněkud matoucí. Nějakou dobu jsem si nebyla jistá, jestli je jméno ženské nebo mužské. Naštěstí jsem se i já k výsledku dobrala. Spoustu lidí asi naláká ta smrtící akademie a obálka. Čekáte akci, ale tady jsou spíš intriky a vztahy, což mně ale vůbec nevadí. Akce se taky dočkáte. Vitus jako hlavní postava byl rozhodně zajímavý (dokonalé klaďasy přeci v takové akademii nemůžete hledat) a ačkoliv jsem konec tak nějak odhadla, přesto jsem si nebyla jistá jestli to autorka dotáhne do konce.“... celý text
— jackdaw
Svatební horečka
„Kniha se mi moc líbila.je to skvělé pohodové čtení.neni to náročný příběh,ale i přesto má svoje jedinečné kouzlo“
— pegasek
Hrob
„Když to porovnám s prvním dílem této knižní série, musím napsat, že tato mne bavila o poznání méně. Děj mi přišel táhlý a snad až nekonečný a zvratů mi přišlo pramálo. Napětí jsem necítila žádné. Jsem ale zvědavá na další díl, takže autorce dávám ještě šanci :)“... celý text
— VasnivaCtenarka
Cítit rozumem, myslet srdcem aneb Příběh karmy
„V knize je samozřejmě mnoho zajímavých a poučných věcí, i když některé byly trochu složitější. Hodně se mi líbil třeba příběh Stelly a Toma, řekla bych že docela vystihuje i mou situaci. Jo, i já jsem byla zjevně hodně silně zamilovaná do narcisty. Ale není to jen tenhle případ. Bylo tam víc příběhů, které také v lecčem připomínají moji situaci. Například v prvním příběhu se řešily Dvojplameny, což je také téma, kterým se už pár let zabývám.
Také se v knize objevuje i pár maličkostí, se kterými nesouhlasím, ale i přesto je kniha užitečná a stojí za přečtení :)“... celý text
— Zirvith
Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga
„Kniha se mi hůře hodnotí, jelikož na mě působila zajímavostí značně nevyrovnaně. Střídaly se tam pasáže jež mě nudily s pasážemi, co jsem přečetl jedním dechem. Například hned první kapitola mě dost nudila (kapitola "Dětství") a přemýšlel jsem, jestli vůbec knihu dál číst nebo ne. Kapitoly s cestováním nebo dodatek s dopisy jako "dopis z cesty do USA" atd. mě také neoslovili. Na druhou stranu část o jeho psychiatrické praxi se četla sama.
Jak zde už psali jiní, Jung byl opravdu zajímavý člověk. O psychologii se začal zajímat, když byl obor teprve v plenkách a kam až se dostal jen na základě pozorování a následováním své intuice. Fakt mě rozesmálo, když jsem četl, jak se vyrovnával s věcmi/zážitky, které mu nedávaly racionální smysl, ale prostě se rozhodl plout s proudem, aby zjistil, kam ho to zavede. Osobně si myslím, že právě jeho intelekt v kombinaci s tím jak měl otevřenou mysl k věcem, které jsou pro vědomí hůře uchopitelné, vedly k tomu, že se dostal ve svém bádání tak daleko.
Dále pro mě bylo zajímavé číst jeho pohled na Freuda. Dle toho co psal, se zdál být Freud velmi egocentrický s uzavřenou myslí, který měl problém unést jakékoliv zpochybnění své teorie, kterou bral jako jednu a jedinou možnou pravdu.
-------
Doporučil bych tedy tuto knihu? Těžko říct. Pokud se zajímáte o psychologii a jste schopní skousnout, že půlka knihy vás může nudit, tak jo. Jinak spíš ne.“... celý text
— Farao
Básnické dílo sv. 5 (Kádrový dotazník + básnické sbírky z let 1963–1971)
„Mám Bondyho moc rád, ale tohle? Zřejmě vyzrál až v 70. letech? Nechápu, tyto básně z let 60. mě opravdu zaskočily úrovní naivity a banálnosti, plochostí a nudou. Když jsem v polovině svazku odbočil k Fernandu Pessoovi, už jsem se nebyl schopný vrátit a číst dále. V tom kontrastu mi bylo už definitivně jasné, že tyto Bondyho "básně" jsou prostě o ničem...“... celý text
— jozik_v_tumane
Hon na krále démonů
„Milujem retellingy. A hoci v tomto príbehu je inšpirácia Červenou čiapočkou len veľmi okrajová, príbeh ma dostal.
Elara je mladá 25-ročná, hoci veľmi talentovaná čarodejnica, no po inej stránke úplne neskúsená. Žije v ústraní len so svojou matkou, ktorá ju akoby skrývala pred Starenou, ktorá je jej babičkou a zároveň hlavou komunity čarodejníc.
Všetko sa zmení v deň jej narodenín, kedy sa u nej prejaví aj trošku iný druh mágie. Je nútená ujsť do Krvehvozdu a požiadať o ochranu Kráľa démonov. Po ceste natrafí na vlka, lietajúcu "nesovu" = strigu a ich pánička, ktorý je veľmi neochotný deliť sa o informácie. A tak sa vydávajú spoločne na púť do Temnozeme, ktorá však vôbec nie je taká, ako si ju Elara predstavovala.
Celý tento príbeh hodnotím ako veľmi milú záležitosť. Počas takmer celého čítania som mala na tvári úsmev, motýle v bruchu, a zároveň som v kútiku duše dúfala aj v čosi trošku spicy. A že som sa dočkala (!), za čo má kniha u mňa ďalší plus!
Kniha nie je úplne bez chybičky. Avšak mám len drobné výhrady. Trošku, najmä spočiatku, mi vadila Elara, ktorá sa na svoj vek správala neskutočne detinsky. Okrem toho sa niektoré informácie a rozhovory akoby viac krát opakovali.
Záver som samozrejme čakala, no i tak ma pozitívne prekvapila Elara v tom, že predsa len nebola až tak naivná, ako som si o nej počas celého čítania myslela. Carnon je supercharizmatický a ja som jeho veľkou fanynkou! Neviem kam tých knižných mužov ešte písať na zoznam - mám plno!
Pokračovanie si určite nenechám ujsť!
Hodnotenie: 4,5*“... celý text
— Matri
O myších a lidech
„Audiokniha. Mistr Steinbeck to prostě uměl. Ať román nebo novela, je to radost číst a dlouho to ve čtenářském srdíčku rezonuje. Audioknihu bravurně načetl pan Čech, jediné, co mi vadilo, bylo počeštění jmen hlavních postav. Poslouchat příběh z Ameriky, kde vystupuje Jiří, je fakt dost divné.“... celý text
— p.stranska
Medvídek Bruno
„Moc pěkné příběhy pro děti, moje dnes již patnáctiletá dcera je milovala, museli jsme číst stále dokola.“
— Mrňous1
Návrat do Bridgewater
„Moc se mi líbil styl psaní, který mě hned od začátku zaujal. V knize je spousta neotřelých způsobů, kterými autorka přibližuje pocity a duševní i fyzické stavy, opravdu jsem si to užívala.
Dále se mi líbilo vykreslení hlavních hrdinů, kteří nejsou zdaleka dokonalí. Kolize jejich charakterů dodávala potenciál skoro až k psychologickému románu. Skvěle vystižené duševní rozpoložení Olivie, krok dopředu a dva kroky zpátky spojené s psychickými problémy a frustrace jejího okolí a přeneseně i čtenáře, když se znovu a znovu vracela do své beznaděje a PTSD.
Od začátku naznačované a postupně odhalované tajemství z minulosti, které na konci vyústilo ve velice napínavé situace, jsem jako čtenářka spíš detektivek než romancí nadšeně uvítala.
Celková melancholická nálada, setting deštivé Anglie mi přesně sedly do podzimní nálady. Odlehčené čtení na léto to opravdu není.
Těším se na další knížky autorky :-)“... celý text
— barbora4816
Utajený život
„Nádherná knížka, napínavá a plná emocí. Anotace vůbec neprozrazuje o čem to je, takže jsem byla překvapená tím, jaký se originální a vlastně šílený příběh v románě ukrývá. Vřele doporučuji.“... celý text
— kristynailY2
Láska a jiná slova
„Příběh o mladé lásce,o poprvé,o zklamání a setkání.Za mě to bylo nádherné i když místama hodně smutné.No a ten konec,to mě opravdu dostalo.A oblíbená slova?Tak to bylo krásně vymyšlené“... celý text
— Ála1968
Hledání Phoebe
„Ježiš, tahle knížka byla tak pěkná! Uvnitř i navenek! (Grafická úprava mě u knížek zas tak nebere, ale tady mě to nadchlo!)
Příběh Phoebe byl kouzelný, roztomilý, dojemný, místy smutný, plný nedorozumění, stresu a vyčerpání ze snahy pochopit fungování vztahů a lidí, které nejde popsat logicky. Ale skvěle napsaný!
Úplně bych si přála další díl, abych se s Phoebe zase mohla setkat.
Vřele doporučuju nejen cílovce!“... celý text
— adela4822
Draze zaplatíš
„I tento díl mě zaujal a těším se na dalšií pokračování“
— monte
Starosta
„Poznejte rodinu Novotných! Žijí si zdánlivě spokojený život. Radek se však jednoho dne dostane na kandidátku ve volbách a stane se starostou. Má být pouhou loutkou, ale rozhodne se, že svou moc vezme do vlastních rukou. Sama sebe hledá i jeho žena Eva a dcera Pavlína. Kam to povede v jejich soužití a jak se budou vyvíjet jejich vztahy?
Tato kniha nám přiblíží rodinu, ve které si žije každý sám za sebe. Ač na první pohled vypadá vše zalité sluncem, už na ten druhý čtenář odhalí trhliny a praskliny, které se jen těžko budou spravovat.
Příběh vás donutí se zamyslet i nad svými sny, čeho byste chtěli jednou dosáhnout. Je o tom, jak se můžeme změnit, když se ocitneme v nové roli a jak tím ovlivníme své nejbližší.
Je to příběh ze života, možná se tu najdete, možná tu potkáte někoho ze svého okolí. Pro mě to bylo blízké už jen z toho důvodu, že tu své místo má i dospívající, pubertální dcera, kterou mám také doma, tak mi některé situace byly známé, jiných se bojím, až nastanou.
Příběh nám vypráví jak Radek, tak i jeho žena Eva. Můžeme si tak udělat dobrou představu o tom, co kdo cítí a jak rozdílně prožívají stejné situace.
Musím se přiznat, že mě od čtení odrazoval název knihy, neboť nečtu ráda o politice. Ale bála jsem se zbytečně. Tato kniha je o vztazích a pocitech a také o tom, kam může člověka osud zavést.
Jediné, s čím jsem trošku bojovala, že ani Eva ani Radek mi nebyli sympatičtí a já si k nim tak nenašla cestu. Tím jsem si čtení neužila tolik, jak bych mohla. Ale i přesto to rozhodně byla zajímavá kniha a sonda do lidské povahy a do lidské duše.“... celý text
— eva3992
Než přijede kovboj
„Hezký přední obrázek. Kniha se mi moc líbila. Byl to moc hezký příběh o lásce a vztazích mezi koňmi a také mezi lidmi jak si žena hledala svého spřízněného kovboje a nakonec ho našla jak matka tak i její dcera.“... celý text
— nikca1994
Balada pro Emily
„Snažila jsem se naladit, ale prostě to nešlo.
Po 100 str. , kdy na každé někdo viděl někde nějaký pohyb a závan ledového vzduchu, mi to začalo jít na nervy.
O střídání časových rovin ani nemluvím.
Místy nelogické a nedovysvětlené, časté opakování téhož, prostě bylo mi úplně jedno, co se stane. Bohužel mi zase utkvěla pouze scéna se znásilněním, nemám už na to žádné rezervy, jak tolerovat jakékoliv násilí :-/
Budu si zase muset přečíst něco naprosto jednoduchého a o ničem, kde se všichni mají rádi a nikomu se nic nestane, abych si vyčistila karmu.“... celý text
— Aghatte
Spolek Jane Austenové
„Jsem stejná milovnice díla Jane Austen, jako hlavní představitelé této knihy. Všechny její romány jsem četla minimálně 2x, Pýchu a předsudek a Rozum a cit asi 5x. Proto se mi tato kniha opravdu hodně líbila a určitě se k ní vrátím. Je jasné, že pro někoho, kdo dílo Jane Austen nezná, nebude mít takovou hodnotu, nicméně autorka se zcela určitě jejím dílem inspirovala a nejednoznačné dialogy se mi moc líbí a mohou upoutat každého, stejně jako zajímavé životní osudy všech postav.“... celý text
— vikidala
Když přeskočí jiskra
„Začátek knihy se mi velice líbil, ale postupně děj začal stagnovat, Evie se příliš utápěla ve svém zklamání v lásce, Callum byl dost nemastný neslaný. Ještěže děj okořenila babička Agnes a Fergus. Jak to všechno dopadne, bylo zřejmé hned od začátku, takže místo jiskry spíš jen doutnal malý ohýnek. Ale na odreagování fajn.“... celý text
— anovy64