Nejnovější komentáře
Trhlina
„První půlka knihy se neskutečně vleče. Měla jsem pokušení knihu odložit, zachránilo mě přeskakování úmorných pasážích (zejména těch co popisují soužití a trable osobního života dvou hlavních hrdinů). Od poloviny už to získá spád a napětí. Opravdu škoda té první části, která kazí dojem z celé knížky. Hlavní hrdinové mi byli dost nesympatičtí - dominuje Igor a jeho "perníček".... Tím u mě příběh ztratil na "věrohodnosti", kterou se nám autor tak snažil celou dobu prodat. Můj celkový dojem z knížky je tedy více než rozpačitý.“... celý text
— Vivienca
Toulky s Charleym
„Takovy book/roadtrip napsaný nádherným stylem. Ostatně právě autorův sloh je to, proč jeho knihy tak ráda čtu.“
— Terezaazeret
Temné hlubiny
„Napínavé od začátku do konce, další skvělá Bryndzovka.
Jessicy mi bylo moc líto, a svým způsobem i Laury. Škoda, že se rodině nevzepřela, když byla plnoletá, ale asi to bylo těžké...“... celý text
— Blanc2301
Rychlopalba
„Hodně, hodně dobré. 6/5“
— PetrMalas
Deník člověka: Netradičně až poeticky o životě, lásce, štěstí a sebeúctě
„Uf, to bylo hloupé.“
— Terezaazeret
Hrůza na Šibeničním vrchu
„Hrozně dlouho mi trvalo než jsem se do knihy začetla. Chytlo mě to až po více než půlce.
Trochu mě mrzelo, že nebylo po celou dobu vysvětleno, jak vlastně rodiče zemřeli. Jestli hrůzou nebo co se té noci vůbec stalo. Taky nebylo vysvětleno, jestli na Margot v dětství opravdu něco zaútočilo, když má ty jizvy a proč si většinu toho života, co prožila na šibeničním vrchu, nepamatuje. Taky mě občas přišlo až absurdní, jak je nebojácná a chvílemi i strašně blbá. Finální rozuzlení bylo šílené. Při té představě jako zákazníka, co si ta vína kupuje, se mi neudělalo moc dobře. Každopádně jsem taky trochu doufala, že se bude muset zabít, ale bylo mi jasné, že v knihách o domech je většinou vždycky happyend.
Ale jinak se mi příběh líbil, ale chtěl trochu dotáhnout a první část knihy byla příliš nudná.“... celý text
— JessiMeidoom
Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů
„Artušovské legendy mi nic moc neříkají, ale po tomhle čtenářském zážitku si o nich asi ještě něco zjistím. Skvěle napsaná kniha.“
— Terezaazeret
Dokonalá kořist
„Další díl této série mě nezklamal. Dávka brutality a zápletek je skvělá, těším se na další díl.“
— L.Ady
Dobře mi tak
„Zakládám kategorii: wtf have I just read.
Bylo to čtivé. Hlavní postava mě štvala, což byl jistě cíl a tím pádem to bylo dobře napsané.
Nejsem fanda citátů jiných autorů na začátku kapitol, nebo poetických vsuvek. Odvádí to pozornost, od třetí čtvrté kapitoly to přeskakuju.
Vtipy mi nepřišly vtipné.
Příběh byl tak nějak nijaký a konec byl logickým vyústěním života protagonisty - byl moc velký srab a lenoch udělat sám od sebe cokoliv, i umřít. Takže to vlastně celé pěkně zapadlo. A co z toho? Asi jsem čekala nějaký hlubší význam, důvod k zamyšlení… poslední kapitola byla podle mě zbytečná, nebavila mě, už jsem to chtěla mít za sebou a místo toho jsem byla větu po větě ubezpečována, že Borisův příběh nebyl jedinečný, což nebylo nic překvapivého“... celý text
— Ajaiwik
Hana
„Hana patří mezi knihy, které si prostě přečíst musíte. Lituji jediného, že jsem si ji nepřečetla dřív.“
— Lučina7
Pohádka o ztracené krajině
„Šťastný život může žít každý, stačí si ho jen všimnout. Pana Bahbouha mám velice ráda a velmi si ho vážím. Tohle je kniha, jejíž název může evokovat dětskou četbu. Ale tak tomu vůbec není. Autor dokázal na velmi malém prostoru koncentrovat velké množství praktických rad, podepřených mnoha zdroji a výzkumy.“... celý text
— bacouch
Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou
„Zuzana Burešová v knize přináší zajímavý rozhovor se Štěpánem Kozubem, který poutavě zachycuje různé etapy jeho života – od dětství přes konzervatoř až po jeho úspěchy na divadelní i filmové scéně. Čtenáři nabízí autentičnost nejen z hlediska jeho kariéry, ale také náhled na jeho osobní růst a překážky, které musel překonat. Zvlášť mě zaujaly pasáže o jeho studiu a začátcích v herectví, které poskytují vhled do zákulisí divadelního a filmového světa. I když mě některé kapitoly méně bavily a úvodní tykání mezi Burešovou a Kozubem mi zpočátku připadalo neprofesionální, postupem času jsem si na to zvykla. Kniha je čím dál čtivější a ke konci je těžké ji odložit. Díky rozhovoru Kozub odhaluje vážnější stránku své osobnosti a získala jsem jasnější obraz o jeho skutečném já. Knihu doporučuji zejména těm, kteří se zajímají o divadlo, film či hledají inspirativní rozhovory, a je zvláště přínosná pro studenty konzervatoře. Celkově kniha splnila svůj účel a pomohla mi odlišit Kozuba-herce od Kozuba-člověka, za což vděčím Zuzaně Burešové.“... celý text
— nakavusterezou
Sleduje tě
„Mrzutý mazák Harry a urputná, neodbytná Maddie. To je dvojice,která nás provede příběhem sraženého chodce Rona a ztracené alkoholičky Lorraine.
Příběh si plyne po tiché vodě,žádné vlny. Posloupné policejní postupy a následné vyšetřování,kde je znát autorova profese.
Chybí mi ale víc zastávek u vraha s vysvětlením jeho počínání a chvilkami,které trávil u kamer sledováním obětí,jak název knihy napovídá...
Obávám se,že je to lehce zapomenutelná série,nicméně se ještě zkusím podívat na druhý díl.“... celý text
— fis.rena
Modrý notýsek
„Povídky, některé velmi milé (především ty, kolem hudebních a muzikantských témat), některé spíše hluché. Lehkou a malou knížku povídek jsem bral tam, kam jsem si bral jenom malinký vak přes rameno. Tenhle prostorový a hmotnostní požadavek knížka splnila dokonale…:).“... celý text
— PeterBahn
Encyklopedie pro zvídavé děti
„Krásná encyklopedie, kde se děti dozví základní fakta z mnoha odvětví (Strojírenství, Lidské tělo, Fauna, Flora, Vesmír). Poutavé ilustrace a zajímavé nápady na tvoření.“... celý text
— MiraRunaway
Výpravy do Českého koutku
„Velice zajímavé, ale neveselé čtení. Vždy, když jsem v kraji pod Borem a Hejšovinou, tak je mi tak nějak smutno z toho, že byla historie pro nás k tomuto koutu krutá. Jak nám Prusové a poté Poláci toto naše území odcizovali, až se nám ztratilo navždy.“... celý text
— Slakendorf
Sloužil jsem Arafatovi
„Kniha je psána velmi čtivě. Nicméně mě tam trochu vadilo to popisování, jak dospěl k bohu. Pořád jsem ho v hlavě viděla jako ufňukaného chlapa. Ale určitě mi to zase o kousek více přiblížilo ten palestinsko-izraelský konflikt.“... celý text
— lucie.kapal
Gothikana
„Musím říct že temný ponurý příběh , se záhadou a s dušemi které se hledali přes osud . Bylo to nádherné děkuji .“
— Salvatoreanne
Poslední Mohykán
„Jedna z nejmilovanějších a opakovaně čtených knih mého dětství. Ilustrace pana Androlliho ve vydání knihy z roku 1954 jen podnítily mojí představivost a tak jsem chvíli byla Cora a chvíli Alice, chvili jsem byla zamilovaná do Sokolího oka a chvíli do Unkase. Konec jsem vždycky obrečela.
Tehdy jsem nechápala celou tragičnost příběhu z pera pana Coopera sepsaného podle skutečné události.“... celý text
— uxor
Nulté číslo
„Příběh z novinářského prostředí, ve kterém vymýšlí fiktivní zprávy s postranním účelem mi malinko připomněl klasický film Vrtěti psem. Autoři bulvárního plátku zde však vymýšlí úplně všechno, od inzerátů na seznamce po bombastické zprávy s velkým odhalením. Určitě to bylo zajímavé čtení, ale nebylo tam žádné vyvrcholení, které by mě posadilo na zadek.“... celý text
— ArkAngel
Na okraji světla
„To není lehké čtení. Dospívající dívka na finské vesnici utíká před realitou své nefunkční rodiny a asociálního okolí do snového světa, realita ji ale vždy dožene. Přitom jde ještě o docela pohostinnou část středního Finska, půda tam věčně nezamrzá a vlak tam rozhodně nekončí, dokonce jde o hraniční přechod do Švédska a hned za hranicí je švédské město, není to zapadákov. Autor záhlaví knihu zřejmě nečetl.“... celý text
— Afilada
Devítka: Pravdivý příběh skupiny žen, která přežila hrůzy nacistického Německa
„Knihu Devítka som doteraz nepoznala. Aj keď mám mnoho tematicky podobných kníh načítaných, nevyhľadám ich prednostne. Stačilo mi štúdium počas VŠ. Neberiem návštevu koncentračných táborov ako temnú turistiku, ale ako spôsob uvedomenia si, že informácie, o ktorých len čítame, či sa učíme, vznikli na základe skutočných udalostí. A sú aj dnes reálne hmatateľné. Nie sú to len odtiene vytetovaných čísiel, sú za nimi skutoční ľudia. Ich ozajstná bolesť, utrpenie, proste všetko, čím si prešli. Preto treba o tom hovoriť a písať, aj napriek tomu, že uplynie veľa času.
Uvedomili ste si, že volebné právo vo Francúzsku bolo udelené ženám až v roku 1944? (Aj vďaka zásluhám hrdiniek z odboja.) Autorka sa len čiastočne dotkla generačnej traumy, no táto tematika si zaslúži osobitnú pozornosť, v knihe sú spomenuté len niektoré dôsledky.
Napriek tejto ťažkej téme ma kniha príjemne prekvapila. Nečítala som ju ale na jeden "záťah", ale striedala som ju s ľahšími žánrami, tematicky úplne odlišnými. Osudy 9 žien, odbojárok rôznych národností (francúzskej, holandskej, španielskej), ktoré spolu utiekli z pochodu smrti z koncentračného tábora, boli v každom ohľade výnimočné. Dojímala ma ich odvaha v mladom veku, rovnako aj ich spolupatričnosť. Veľmi som im držala palce, aby sa dostali domov, ich putovanie bolo drsné, rovnako ako aj pobyt vo väzení a v táboroch. Láskavosť a maličkosti, aj tie najmenšie šťastné chvíle, ukázali, že v ľuďoch ostalo aj to dobré...
Kniha Devítka je na pomedzí rozprávania a dokumentu, no autorka veľmi často prejde z popisu jednej postavy k druhej, takže to na prvý pohľad vyzerá chaoticky. Publikáciu dopĺňajú poznámky a oživenie v podobe fotografií dodáva osudom žien inú hĺbku.
Keďže mám knihu požičanú a čítam ju v rámci putujúcej štafety, označila som si farebnými nálepkami zaujímavé pasáže a až neskôr k nim dopisovala ceruzkou svoje dojmy. Ďakujem za možnosť knihu prečítať, určite ju budem odporúčať aj ďalej.
Mimoriadne oceňujem snahu o presné zdokumentovanie pobytu týchto žien po zatknutí, v koncentrákoch a vo väzení, putovanie a najmä životné osudy po skončení vojny. Ich traumatické zážitky sa odrazili v podlomenom zdraví, no aj v zmenenom vzťahu k príbuzným, k deťom a rodine.
Záverečné slová autorky považujem za mimoriadne dôležité. Opisuje svoj postoj a východiská nielen ako príbuznej jednej z deviatich, ale aj ako historičky. Jej snaha a o zachovanie dejinnej pamäti je cenná o to viac, že mnoho účastníkov už nežije. Hlasy tých, ktorí boli svedkami, treba ďalej sprístupňovať a nechávať ich zaznieť.
Ak máte záujem o podobné knihy - odporúčam:
Mengeleho dievča od Veroniky Homolovej Tóthovej a Violy Stern Fischerovej,
Kuriérky: Nevypovedané príbehy odbojárok v Hitlerových getách (Judy Batalion),
V pekle plynových komor (Shlomo Venezia),
Chlapec, který přežil pochod smrti (Pavel Taussig)
Zpřetrhané životy: Československé ženy v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v letech 1939–1945 (Pavla Plachá)
Orgovánové dievčatá (Martha Hall Kelly) a mnohé ďalšie...
ale aj
Naše těla, jejich bojiště: Příběhy žen z války (Christina Lamb), či knihy od Svetlany Alexijevič napr. Vojna nemá ženskú tvár - sú tiež mimoriadne silné...“... celý text
— parvitas
Návrat domů
„Už jsem nečekala, že se mi do ruky dostane další kniha od Kate Morton. Bylo to pěkné počtení, dobře vymyšlená zápletka plná záhad. Austrálie je mi vzdálená, ale popis života na osamělém sídle uprostřed divoké přírody mě potěšil. Přesto mohla autorka v knize použít trochu svižnější tempo. Místy bohužel trochu zdlouhavé....Pro mne zůstává na prvním místě stále Tajemství nedělního odpoledne. Knihu určitě doporučuji.“... celý text
— jana14
Božští rivalové
„Pokud se toužíte ponořit do příběhu plného psaní, dopisů, rivality a bohů mezi lidmi ..Vítejte v Oathu! Osobně jsem si ho představila jako Paříž za první světové války -ten nádech spěchu, kouře a nejistoty z knihy totiž přímo čiší!
"Válka bohů není taková, jak by jste čekali.."
V tomto velkém městě s spolu soupeří dvě novinová nakladatelsví a v jednom z nich si jdou po krku Roman -okouzlující bručoun a Iris která je nehorázně ambiciózní. Oba chtějí místo sloupkaře, ale vyhrát může jen jeden. Jejich pracovní psaní ale v příběhu není jediné, Iris zdědila babiččin velmi zvláštní psací stroj.
Iris bohužel opouští bratr Forest, který odjíždí do války kde proti sobě stojí bohové Dacre a Enva. Ve snaze ulevit smutku, mu Iris začne psát dopisy, které strká pod šatní skříň kde záhadně zmizí. Jednoho dne najde pod skříní odpověď a tím se rozjede moc krásné dopisovací přátelství.
"Nebojím se samoty, ale už mě nebaví být tou, kterou nikdo nechce."
Když Iris ztratí dalšího blízkého, rozhodne se narukovat jako válečná zpravodajka. Není ale jediná kdo se trápí a kdo se rozhodne změnit prostředí. Po přesunu k válečné linii, do zatím klidného městečka dál píše dopisy svému neznámému příteli a velmi se diví, když se objeví hádejte kdo!?
"Myslíš, že právě tohle nás propojuje? Naše výjimečné psací stroje?"
Ocitne se Iris i neznámý přímo na frontě? Bude městečko napadeno? Jaké pekelné vynálezy pouští Dacre na lidi a proč musíte mít zabedněná okna? Můžu Vám zaručit, že si zamilujete hlavní dvojici, na konci si pobrečíte a stejně jako já bude chtít okamžitě další díl! Celý příběh má navzdory válce velmi milý a nadějeplný nádech.
"Zamilovala jsem se dvěma různými způsoby. Tváří v tvář a na papíře."“... celý text
— alexvera
Čtyři vichry
„Pro mě otevřela knížka úplně nové, neprozkoumané téma, se kterým jsem se dosud v literatuře osobně nesetkala a to období hospodářské krize ve 30.tých letech v USA. Vím, že existuje kniha Hrozny hněvu, ale nečetla jsem ji. Počáteční část knihy popisující šílený život na farmě v Texasu během sucha a prašných bouří byl, na můj vkus, poměrně rozvlekle popsán, ale celkem mě překvapilo, že se opravdu tyhle výkyvy počasí na Velkých pláních děly. Každopádně jsem zažila docela šok, když jsem se ve druhé části knihy dozvěděla jaká byla situace "okies". Dali se nalákat letáčky- jeďte do Kalifornie, práce je tam dostatek... no ale jak žili a jak s nimi zacházela společnost, opravdu strašlivé. Šokující byl i ten systém dávek - nárok na podporu máš až po roce pobytu... no člověku opravdu dojde až si přečte něco takového jak se u nás máme dobře s českým sociálním systémem, s naši hmotnou nouzí a možnostmi.... celou dobu během čtení jsem měla takový nepříjemný pocit, ta beznaděj, bezmoc a ani náznak lepšího zítřka byla dost náročná.“... celý text
— kaja77
Dešťová hůl
„Hájíček umí krásně vykreslit takový to všednodenní pinožení. To se mi moc líbí a s tím se i dost dobře dovedu ztotožnit.
Bavilo mě to moc, ale víte, co si říkám? Zda ten happyend byl ve skutečnosti tak happy... na mě to působilo spíš jak návrat do starých kolejí, o kterých si nejsem úplně jistá, jestli nejsou pro hlavního hrdinu spíš slepá kolej.“... celý text
— VerStetinova
Rozsudek smrti
„Lahůdka, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Zápletka rozehraná hned v první kapitole, neobvyklá vražda, spousta podezřelých a věrohodných motivů. Celou dobu jsem měla svůj tip, skoro všechno na mou teorii vycházelo, dokonce mi, nejspíš nechtěně, nahrál sám autor tím, že tuto linii upozadil. Nakonec ale bylo nejdůležitější slůvko „skoro“, protože překvapivé řešení sedělo na všechny detaily. Můj tip proklatě nevyšel.
Autor je zkušený tvůrce, nemůžu si stěžovat na jedinou závadu týkající se prostého řemesla. Postavy byly osobité s patřičnou hloubkou, dialogy svižně odsýpaly, patřičné množství trefných popisů mě vtáhlo do prostředí, stavba narativu neměla chybu. Zábavné, čtivé, napínavé, domyšlené, chytré. Chvílemi vtipné. Podvraťáckou inspektorku bych zakousla (nebo umlátila lahví vína, když jsme u toho), Hawthorne mi leze na nervy, Anthony je sympaťák.
Takže jeden marný povzdech – moc bych chtěla vědět, zda Hawthorne skutečně existuje, nebo se jedná o fikci. Protože Anthony sám o sobě píše nesmírně realisticky, uvádí skutečné příhody a skutečné osoby. Tento tah (pokud to tedy je fikce) mu vyšel na výbornou.
Dvě droboulinké připomínky. Dopis na konci bych vynechala. Zopakoval informace, které už čtenář věděl, a narušil konzistenci postavy. Navíc svým způsobem zničil i její plány. A druhá – neumím si představit, jak skvělá autorka závažné prózy spáchá to, co vyjde v závěru najevo. Myslím, že podobný poklesek není technicky možný, jako třeba že Margita nezazpívá falešnou notu. I když jsem ji podezírala, to zase ano.
Líbila se mi i obálka, jednoduchá, vkusná, zajímavá, znepokojivá.
Vřele doporučuju a těším se na další knihu (autor slíbil tři). A doufám, že spolupráci s Hawthornem ani potom neukončí.“... celý text
— SBH
Prameny Vltavy
„Moc mě to bavilo. Byla to napínavá, skvěle napsaná kniha, která se nedala odložit. Na konci mě překvapila a potom ještě jednou. Dozvěděla jsem se něco nového o Šumavě a líbilo se mi, jak to autorka podala. K hlavním postavám jsem měla střídavé pocity sympatie a naopak. Nemohu nic vytknout a jen doporučuji.“... celý text
— Katy4047
Tajuplný ostrov
„Verneovky jsem nikdy nečetla. Tuto jsem koupila v audio verzi jako dárek manželovi a pak si s ním vyslechla cestou na dovolenou. Naprosto mne nadchla. Už chápu, že generace kluků Verna hltají. Dobrodružství, ušlechtilost, odvaha, přátelství, um, touha po svobodě…to vše jsem v této knize našla.“... celý text
— Jana283
Lidi od kolotoče
„A když si k tomu ještě přidá čtenář návštěvu muzea v Prachaticích, tak má obrázek úplný a může se oddávat starým pěkným snům o tom, jak k nám přijela pouť.“... celý text
— Vesmich