Nejnovější komentáře

Usedlost

„Nepatřím mezi nekritické obdivovatele této knihy a vysvětlím proč. Ta kniha je výborně usazená v místě, kolem kterého jdou dějiny a jím procházejí lidské osudy, které na sebe navazují. Oceňuji onu navázanost, ty "háčky", kterými se každá kapitola - příběh další generace - navazuje na tu předchozí. To je někdy až důmyslné a překvapivé. A člověka vlastně baví, jak je daný příběh s tím předchozím propojen. Dále oceňuji atmosféru, nebo genius loci místa, odlehlého "dvoustatku" nedaleko lesa, mokřadů a blat, s nimiž je třeba také vycházet v soužití dobře. Tím se do příběhů dostává jakési transcendentno, nebo alespoň tajemno, a pracuje se s ním zde jako se samozřejmostí, ať si křesťanství říká, co chce. Dál musím pochválit některé z příběhů, které jsou skutečně velmi silné. Chyběla mi však určitá vypravěčská bravura, která by knize dala tah. A dokonce se to ani autorce nedá vytknout, protože ona ten tah mít nemůže. Způsob, jak je konstruovaná, je principielně rozpadlý a roztříštěný - je to série různě silných příběhů, malých povídek, někdy umně spojených malými háčky, ale autorce se nepodařilo vytvořit ten spodní proud návazností. Nemyslím dformální spojení, které jsem nazval "háčky". Myslím jako generační řešiště, kterým tečou osudy. Tu roztříštěnost podporuje i podle mne zcela zbytečné střídání různých žánrů (popis, dopisy, deníky), které jsou spíš výsledkem toho, jak to chtěla autorka oživit, ale je to tam jen několikrát, nemá to opodstatnění ani v celku, ani ve struktuře. (I když se mi třeba líbil zrovna nápad s dopisy, které píše jedna kamarádka druhé, a nevidíme jedinou její odpověď a jsou to dopisy právě z Usedlosti ven.) No a pak mi scházelo to, že kniha nemá jednostně nastavenou poetiku v míře tajemnosti. Zatímco v první kapitole je samozřejmé, že lesní žena chce zastavit usadivšího se vojáka v dalším zúrodňování mokřadů, tento přirozený život s lesem postupně umlká, pak se v druhé půli knihy omezí jen na jeřáb a na výra, který věští neštěstí, a jediným leitmotivem je ona žlutá květina, neznámá orchidej, která jakoby téma přirozené tajemnosti lesa zastupuje. To je podle mne velmi slabá linie, a vypadá to, že autorka, která dosud psala Young Adult Fantasy, když se vrhla na román pro dospělé, a jakoby si to uvědomila až v půli psaní a tak začala tuto fantaskní linku omezovat, až ji uspala úplně. A je to škoda, protože to jí právě velmi dobře šlo. Navíc bych s ní souzněl i ideově, les a jeho tajemství je přirozenou součástí našich životů, jen s tím umíme míň a míň pracovat - což může být i pochopení této linky, ale abych nevkládal autorce něco, co tak nemyslela. Zkrátka je to dobrá kniha, ale pokud si přečtete Stefánssona Tvá nepřítomnost je tmou nebo Tokarczukové Pravěk a jiné časy, pochopíte, že Usedlost se autorce sice povedla, ale výrazem, překvapivostí, tahem a vypravěčskou bravurou je to o řád níž.“... celý text
— Apo73

Sudetský dům III: 1959–1968

„Děj nezklamal.“
— adela1812

Pipi Dlouhá punčocha (3 příběhy)

„Astrid Lindgren umí zaujmout. V dětství jsem knížku měla ráda a opakovaně jsem se k ní vracela.“
— martianekk

Já jsem smrt

„Za mě nepředstavitelná brutalita, ale to k autorovi patří. Ale když si chci přečíst slušnou krimi, tak šáhnu po Cartetovi.“
— adela1812

Snoubenky smrti

„Můj názor na knihu je zdlouhavé kolikrát nudné dílo. Dočetl jsem to jen že jsem čekal jak to dopadne jinak ztráta času.“
— m2056

V tieni

„Další příběh ze začátku devadesátek, kdy kriminalisty oddělení vražd zaměstnávala honba za ponožkovým vrahem. Ne vždy byla jejich snaha završena úspěchem. Nedoporučuji číst v noci před spaním při otevřeném okně. Nebude se vám totiž dobře usínat.“... celý text
— babystar

Daredevil: Zvuk a zlost

„Přiznám se že jsem očekával něco lepšího ale opak byl pravdou“
— Luigi1

Domovina

„Další nadupaný díl, s Modrákem se totiž podíváme za hranice Nepřítelovy říše. Z úředníčka se stává skutečný bijec a stratég, věřím, že by dokázal ušmikat hlavičky všem, kdyby na to došlo. Ale on má svůj konkrétní cíl, a tím je Císař. A je jasné, že dojde k velkému odhalení. Co mě ale překvapilo, a už jsem na to zapomněla, byl Krásný princ a jeho tahání za nitky. 95%“... celý text
— elenai

Winterbergova poslední cesta

„Posloucháno jako audiokniha. Skvělá interpretace i celý příběh. Připomínalo mi to období, kdy v podobném věku odcházel můj děda. Pěkné, pěkné...“
— Bronty

X-Men: Schizma

„Začátek výborný ale pak to sklouzlo do průměru“
— Luigi1

Samotný strach. Část druhá

„Byl jsem opět velice zklamán jak četbou tak kresbou“
— Luigi1

Samotný strach. Část první

„Trochu zklamání kresba i četba poslabší“
— Luigi1

Meda Mládková – Můj úžasný život

„Když jsem naposledy v knihovně hledala autobiografii Jaroslava Foglara, narazila jsem na knihu ženy neobvyklého, krásného jména Meda Mládková. Akorát, že jsem vůbec nevěděla o koho jde... I když to jméno jsem už někde slyšela:) Silný, motivační životní příběh psaný formou rozhovoru. Hrdá vlastenka. Světová, významná sběratelka a mecenáška výtvarného umění, která si tvrdě a přes překážky šla vždy za svým cílem. Dožila se ve zdraví úctyhodných 102 let. Spolu s jejím životním příběhem prožijeme dějiny Československa od jejího narození 1920 až po divoká 90. léta, když chtěla věnovat svou sbírku své rodné zemi a sháněla pro ni prostory. No, škoda mluvit.... ale nakonec se podařilo. Díky její nezlomné aktivitě a dravosti. Klobouk dolů. A i když umění vůbec nerozumím, třeba někdy zajedu do Prahy na Kampu, ale určitě zajedu do Rosic u Brna ( to mám kousek :)). Na zámku je stálá expozice manželů Mládkových a na hřbitov. Když chceš, můžeš !!! Vydrží - li kultura, přežije národ !“... celý text
— Doubravka1975

Chlorid sodný

„E-KNIHA: Přiznám se, že na tenhle komentář jsem trošku zapomněla. A mezitím se mi detailnější pocity ze čtení mírně vykouřily z hlavy. Mohlo by to znamenat, že kniha je tak průměrná, že ji prostě brzy zapomenete. Ale ne. Naopak. Já si pamatuji, že se mi hodně líbila. Je to jeden z těch zdařilejších dílů. Příběh je zajímavý. A konec vás naláká na závěrečnou část. Tohle bylo fajn.“... celý text
— DK197

Ultimate Spider-Man: Smrt Spider-Mana

„Nevím co si o tom mám myslet kresba nějak vála i čtení se mi moc nelíbilo“
— Luigi1

Venom

„Taková lepší průměr Venoma mě docela zklamala“
— Luigi1

Večer tříkrálový

„Výborná klasika, která neomrzí.“
— ropotamo

Woodhill

„E-KNIHA: Tenhle počin byl pro mě trošku šlápnutí vedle. V podstatě se jedná o romantickou knížku, která je malinko šmrcnutá fantasy. Běžně by mi to asi tolik nevadilo, ale čtení je hodně o náladě. A já měla náladu na fantasy. Tohle bylo spíš o tom, kdo s kým kde a proč. Vadilo mi to. Vadilo mi, že potenciál toho světa nebyl víc využit. Hrozná škoda, že fantasy linka, která je svým způsobem originální, nebyla víc rozvinutá. Na druhou stranu autorka se se svými postavami rozhodně nemaže. Takže vás čeká velmi překvapený konec. V závěru knihy navíc autorka vysvětluje, proč je kniha taková, jaká je, a čím vlastně ta kniha je. Pro tohle literární dílo by bylo bývalo lepší, kdyby toto autorčino vyjádření zaznělo hned na začátku. Člověk by k tomuto literárnímu počinu přistupoval okamžitě s jinými očekáváními... Z téhle knihy jsem prostě nebyla úplně odvařená, na druhou stranu to, jak autorka pracuje s příběhem a s postavami, mě natolik zaujalo, že jsem do budoucna zvědavá na další autorčiny knihy. A tentokrát k nim budu přistupovat správně a ve správnou dobu. Takže ještě jednou: tohle je romantika. Ať už se to odehrává kdekoli, nečekejte od toho víc. A pokud na vztahovky nejste, po autorčiných knihách nesahejte. Jestli ale hledáte červenou knihovnu v originálním prostředí, směle do čtení.“... celý text
— DK197

Conan: Darebáci v domě

„Conan je stále ve formě. Příběh plynule navazuje na předchozí knihy a uhání dále jako splašený kůň. Milovníci Conana by neměli o tuto sérii přijít a přečíst si ji.“... celý text
— Dragonian

Vraždy a jiné zběsilosti

„Poe to měl se mnou vždycky těžké. Musel se jo snažit, aby mě něco od něj bavilo. Uznávám všechny jeho zásluhy hned o několik žánrů i jeho místo v žánru horrorovém, ale… tak nějak si nemůžu pomoci, ten pocit lehké přeceněnosti tam prostě je. Tato kniha má hned několik úskalí. Tím nejhlavnějším je podle mě špatně zvolený název. Ohledně obsahu a četnosti námětů by se měla jmenovat spíše Ďábel a jiné zběsilosti případně Žert a jiné zběsilosti. Také se patrně nejvíce vymyká tématickému/žánrovému zaměření edice Alrúna. Tento výběr totiž obsahuje hned několik nemysteriózních ba dokonce i ne přímo beletristických příspěvků. Sám sestavovatel a překladatel v doslovu přiznává, že jej sestavil „převážně z autorových literárních perzifáží a satir“. Na druhou stranu ale ukazuje Poea (pro mnohé možná překvapivě) jako velmi slušného a zábavného humoristu a satirika. A v tomhle směru mě docela i baví.“... celý text
— eraserhead

S odvahou draka

„Moc ráda čtu historické romány které mi pomáhají rozšířit si obzory a dozvědět se nové věci. Asijskou historii mám ale probádanou velmi málo a tak jsem ráda, že jsem díky sérii knih od Williama Andrewse spoustu znalosti dočerpala. Třetí kniha této ságy, S odvahou draka, nás přenese do Korei utlačované japonskou nadvládou. Hlavní hrdinka Korejka Supko je donucena vzít si Japonce Hitašiho, aby došlo k promíchání ras. Co ale s tímto nuceným sňatkem udělá druhá světová válka...? Autorovi se opět povedlo na lidských osudech skvěle vylíčit určité historické období. Je zajímavé vidět, jak válka ovlivnila nejen Evropu ale i ostatní části světa a to, jak předsudky ovlivňují lidské osud. Při čtení vám ale ani nepřijdete, že se u něj vzdělávate. Autor historické milníky vkládá do příběhu přirozeně a čtenář si tak může naplno užít osud hlavní hrdinky. Za mě jsou takovéto knihy nejmíň náročným způsobem, jak se o historii něco dozvědět. Jediná věc, co můžu knize vytknout je pár lehce vleklých pasáží, jinak jsem ale naprosto spokojená a celou sérii budu doporučovat, kudy budu chodit.“... celý text
— mag097

Haunting Adeline: Stíny nad Adeline

„Použivajíc dnešní rétoriku: Je to toxické jako Větrná hůrka ( s kterou to však vůbec nesrovnávam) a iritující do té míry, že co chvily letěla kniha někam bokem. Četla jsem knihu v zasadě jen kvůli klubu,ale musim řict že znovu se takové výzvy nechopím. Ono by se to dalo dost dobře přežít kdyby to byl román který není sám v sobě tak nějak natěšený co se v něm děje. A na mě to tak působilo. Samozřejmě je to kniha pro dospělé, ale je to také kniha které se můžete s klidem vyhnout. Ono všemu člověk podlehnout nemusí. Ve výsledku to není nic co by stálo za řeč. To že by Adelina byla tak ( zpočatku) nadsená s různých vidin apod. se ani nedivím, to není až tak blbé, ale to dál si myslím stojí za úvahu u nějakého odborníka. Ten vývoj byl malinko lítlý, a postavy choré. Čteno v polském překladu Chybí mi kolonka NEDOPORUČUJI....“... celý text
— Atuin

Hotýlek

„Trochu radostnější příběh rodiny, v jejímž vlastnictví (správcovství) je hotýlek. Každý člen rodiny má jiný osud, ústřední postavou je poctivý Václav, který je trochu naivní a jeho láskou je oprava aut. Je to hodně propletené, osudy postav jsou zajímavé, ale nevybočují z života běžného člověka, takže je zase na čtenáři, aby si na ně udělal názor sám. A to mám na knížkách paní Mornštajnové nejraději.“... celý text
— Terka1975

Nejkrásnější země nám leží pod nohama

„Pan Větvička je velice vzdělaný člověk, každá jeho kniha mě vždy potěší.“
— Formicka93

Harry Potter a Ohnivý pohár (ilustrované vydání)

„Považuji se za potterheada, miluju, co autorka vymyslela, ale už ten příběh znám asi moc, mám načtené fakt kvantum jiných knih a hlavně jsem asi vyrostla a moje růžové brýle spadli. Kniha je skvělá, ale prostě hrozně dlouhá a věci, co se tvářili důležitě, nakonec vyšuměli a stala se z nich jen zbytečná výplň (ano, mluvím o SPOŽÚSu, jeho myšlenka je skvělá, seznámení se se skřítky a odhalení tajemství chodu Bradavic je hezké, ale dotáhla se ta zápletka někam? Ne. Bude v ní pokračováno v dalších dílech? Opět ne.) Hlavní postavy mi lezli vlastně na nervy, autorce se dokonale povedlo vystihnout snad to nejhorší období v pubertě a kniha má hodně žabomyších válek. Akorát že přerod z urputné zapálené osiny v zadku zpět k normálně smýšlející bytosti byl tak nějak lusknutím prstu. Skvěle promyšlený je turnaj a propojení linek s Voldemortem. Draci, vodní lidé a bludiště prostě dokonale rozšiřovali ten kouzelný svět, který mě v dětství uchvátil a ráda se k němu vracím, hlavně ve vzpomínkách a ten pocit z dětství mi nikdo nesebere. Ilustrovaná verze je krásná, rozhodně příjemné zpestření při čtení. Baví mě, jak i kresby přešli z pohádkových obrázku na dost temné a hezky odrážejí atmosféru a mnohdy jsou věrnější předloze než fanarty. Bohužel asi na stará kolena začnu být fanoušek filmů. Nemůžu si pomoct, ale jak jsem kdysi kritizovala, co vše vynechali, teď je vlastně chápu.“... celý text
— Vjeerus

Řecko v roce 415 př.n.l.

„Příjemná procházka po Řecku v roce 415 před. n. l.“
— Elea

Hranice času

„Popravdě jsem už popsal skoro dvě stránky a pokaždé je smazal. Jak se mám pokoušet předat nějaké emoce a to jak na mě kniha zapůsobila, když nejsem schopný je konkrétně pojmenovat ani sám v sobě. Možná za to může moje aktuální situace v životě, nebo prostě jen pocit, že toho s Arillou sdílím víc, než si chci připustit. Nebo snad proto, že jí závidím. Arilla došla na konec svého příběhu. Její příběh je jako příběh života každého z nás. Je plný bolesti, pádů a překážek, ale i smíchu, naděje a přátel. Arilla je jako průvodce, jako někdo kdo už nežije, ale člověk se dostane k jeho deníku a prožívá s ním všechny ty útrapy a zatíná ruce v pěst pro každou nespravedlnost. Prolévá slzy štěstí a naděje, pokud je na to ten správný čas a nakonec se rozloučí a otočí poslední stránku. Takový jsem měl pocit, když jsem dočetl poděkování. Příběh Arilly je u konce. Ale možná ne tak úplně. Protože ona a její poselství se s trochou štěstí uchytí v každém z nás. V každém kdo s ní tou cestou projde od začátku do konce. Není nakonec jedno, jestli mi pomůžou rukou psané poznámky mého dědy, nebo příběh Arilly z dalekého Aldolonu. To důležité zůstává. Někde hluboko v každém z nás je malý drobný fragment, který celý život tvarujeme. Svou povahou, rodinou, s kterou jsem vyrůstali a milionem dalších větších i menších drobností. A já můžu s klidem v srdci napsat, že Arilla a její příběh zanechala nesmazatelnou stopu v tom mém. Děkuju“... celý text
— Kallessin

Ursulina

„Wow, prostě ještě jednou wow! Freeman je prostě mistr převleku a iluzí. Před tímhle dílem smekám. Peckovně napsané. Příběh je vlastně vyprávěn zpovědí, dopisem od Rebecci pro svou dceru Shelby. Za mě zajímavě a neotřele napsané a zároveň tak smutné. Skoro od půlky knihy jsem četla přes slzy. Vyprávění je vážně temné a mrazivé až do poslední stránky…..vlastně až úplně do posledního slova. Vraždy jsou sice hodně brutální, ale co si budeme nalhávat…oběti nebyli vůbec žádní svatoušci, takže mi jich opravdu nebylo líto. A přítel Ricky….netřeba komentovat. Co vlastně všechno musela Rebecca obětovat? Vážně hodně… Tohle je přesně ten příběh, který se vám dostane pod kůži a v mysli zůstane hodně dlouho! Za mě jedno velké doporučení!“... celý text
— Pája699

Botanik

„Pátý díl ze série. Třetí a čtvrtý byly slabší. Botanik to naštěstí napravuje a je stejně, není možná ještě o chlup lepší než Loutkové divadlo. Máme tady sériového vraha, který je prakticky nadčlověk. Zabíjí jedem. A ještě pošle své oběti předem varování. A i když se policie snaží, tak se k oběti dostane i na uzavřeném oddělení speciální nemocnice. Tohle je zatraceně dobrý! Plus tady máme druhý případ, kdy Estel - patoložka, která s Poem spolupracuje. Je obviněná z vraždy svého otce. Poe chce s vyšetřováním pomoct, ale případ Botanik má přednost. Bylo to napínavé. Těžko se kniha odkládala. Za mě jediná drobná výtka a to, že by to možná chtělo trošku zkrátit. Jinak skvělé. A ten konec! Takhle uspokojivý konec jsem dlouho nečetl!“... celý text
— INCOGNITOREADER

Severní den

„Ve spolupráci s autorem @ondrej.blaho.spisovatel vám představuji jeho debutovou knihu Severní den, první díl plánované trilogie, kterou letos vydalo nakladatelství @mystery.press. Kvalita vazby je neskutečná, titulní strana má bronzové detaily, na předsádkách naleznete mapu, jedná se o hardback s bronzovou lacetkou. Kniha je graficky rozdělena na části, každá začíná vlastním prologem, což mi přijde velmi zajímavé. Cílová skupina čtenářů jsou rozhodně dospělí. Nastínění příběhu + světa + žánru naleznete na předchozím postu/mapce. Místo, ve kterém se děj odehrává, se jmenuje ostrov Nordtag = Severní den. Nachází se mimo Kontinent, počasí zde není zrovna dvakrát příznivé, nekonečný déšť ovlivňuje vše. Za mě je příběh originální, moc podobných příběhů neznám. Pokud vy ano, napište to do komentáře. Děj se ze začátku trochu vleče, ale to je tím, že máme vícero vypravěčů a než se nám představí všechny postavy, tak to chvíli trvá. Ze začátku jsem měla problém s jazykem, upřímně jsem knihu začínala číst na dvakrát. Věty jsou květnaté a dlouhé. Ale za chvilku jsem si i docela zvykla. Po stránce motivů nalezneme mnohá ne příliš komfortní témata jakými je např. vydírání, domácí násilí, zbraně, sex a znásilňování, zbraně, vzpoura, změna režimu, zločin atd. Některé jejich popisy by se daly označit za přímé, surové nebo až naturalistické. Hodnotím 3/5. Kdybych podobné knihy četla častěji, určitě by hodnocení bývalo bylo lepší.“... celý text
— BOOKedbyBlue