Nejnovější komentáře

„Historická detektivka z dávné doby promíchána s červenou knihovnou o historických postavách. Lepší průměr.“
— konicekbily

Karmadontova šachovnice

„Doufám, že budou i dalsi díly v audiotece.. Nutně je potřebuju. Bylo to dobré.. Potřebuju víc...“
— Princezna22

Snoubenci

„Spoiler jen částečný, týká se vlastně jen odstavce 2. Kniha má výstižný komentář uživatele Knišíl. Dovolím si ho doplnit některými mými názory. 1. Kapitoly o sociálních bouřích v Miláně perfektně ukazují nesmyslnost a bezúčelnost takovýchto akcí. Pokud by tyto kapitoly četlo lidstvo pozorněji, než komunistický manifest, mohla se sociální politika ubírat jiným směrem, než tím tragickým experimentem, zvaným socialismus. 2. Mistrovským kouskem je vylíčení příběhu Gertrudy. Při jeho čtení jsem byl doslova zavalen soucitem s tím nešťastným děvčátkem, které krutá společenská konvence vehnala do kláštera, do zcela jiného způsobu života, než si ona přála. A nemohla proti tomu udělat nic. A její následný život v klášteře, jak si kompenzovala frustrace z dětství až k tomu, co se s ní postupně stávalo, a jak jsem si uvědomil, že moje empatie vůči ní stále narůstá a spojuje se s mým vlastním zoufalstvím, protože sleduji, jak se postupně dostává a zamotává do přediva stále horších zločinů, ze kterého nemůže uniknout, přestože by to udělala ráda. A poslední slova, která řekla Lucii poté, co ji vydala pohůnkům Nejmenovaného (nedobrovolně, byla pod vyděračským tlakem prozrazení vlastních zločinů) dost jednoznačně ukazují, že následně musela prožívat těžké deprese z výčitek svědomí. Mohu jí jen přát, aby ta část jejího života, která je naznačena v závěru knihy, jí s pomocí kvalifikovaného zpovědníka přinesla sice přísnou vězeňskou klauzuru, ale i duševní klid a vysvobození od ďábla (o tom ale v knize není psáno již nic). 3. Příběh a konverze Nejmenovaného je jistě úžasný, ale ve mně budil rozporné pocity zcela ve stylu glosy "Quod licet Iovi, non licet bovi, - Co je dovolenou bohovi, není dovoleno volovi." On byl natolik mocný, že si mohl se svým životem dělat co chtěl, třeba i konvertovat a stát se světcem. Co kdyby to ale udělal před jeho konverzí některý z jeho podřízených, kteří se spolupodíleli na jeho zločinech? Je naprosto jasné, jak by dotyčný dopadl. Postavy Nejmenovaného a Bedřicha Boromejského na mne působí trochu strojeně, maličko jako Deus ex machina. To postava Otce Kryštofa je podstatně přesvědčivější, má předobraz v četných dobových řeholnících (mimo jiné včetně našeho Bedřicha Bridela). 4. Kapitoly líčící mor v Miláně v r. 1630 mne naplnily velkým smutkem, jelikož mi opět vytáhly z podvědomí myšlenku, že pokud lidstvo na něco zajde, tak je to na blbost. Paralela s chováním lidí v době koronavirové pandemie je do očí bijící. Uživatel Knišíl nechce srovnávat závažnost milánského moru s našimi problémy v letech 2020-2022, já ale zde napíši, že srovnatelné jsou. Lidé uprostřed epidemie moru měli k dispozici jen minimální vědecké poznatky (o to obdivuhodnější byla práce těch kteří se těmito omezenými poznatky řídili a snažili se podle nich situaci řešit) ale bezprostředně viděli strašlivé následky moru. Přesto se zde velmi úspěšně šířily dezinformace a vyloženě nesmyslné názory. V současnosti máme poznatků a možností jak s epidemií bojovat nesrovnatelně více, přesto je boj s pandemií stejně obtížný jako s morem v r. 1630, a to díky kombinaci hlouposti (i u vzdělaných!!!), sobectví, gramotnosti, přístupu na internet a práva volit. Prostě od r. 1630 do současnosti postoupily jak věda, tak možnosti jak šířit hloupost a sobectví. Důsledky jsou tytéž. 5. Vylíčení bídy uprostřed třicetileté války je zde snad nejpřesvědčivější z toho, co jsem k této problematice četl. Asi nikde jinde jsem se nesetkal s tak odevřeným názorem, že vojáci v té době se nechávali naverbovat s tím, že nepočítali se žoldem, jelikož si to mohou nahradit zcela legálními loupežemi a drancováním civilního obyvatelstva. Strašná doba. 6. Samotný příběh Lucie a Renza (aspoň pro mne) poněkud ve světle výšeuvedených vylíčení dobových problémů ustoupil do pozadí. Nicméně kniha by bez něj nebyla tím, čím je a ony celospolečenské kapitoly pravděpodobně vynikají právě proto, že jsou propojeny s vylíčením příběhů jednotlivých lidí.“... celý text
— Legens

Géniové

„Knihu jsem si chtěl přečíst hlavně proto, že mám oba autory rád, ale obstojí i sama o sobě. Je totiž poměrně dost zábavná, obsahuje prvky frašky a často jsem při čtení myslel na to, že je ten název knihy částečně ironický. Není to ten typ románu, který se klaní modlám, ani to není suché vršení faktů. Zajímavé je, že Bayly, který je Peruánec, jako by měl menší slitování s Vargasem Llosou, kterého zajímají jen ženy a literatura, zatímco vlastní děti zanedbává, vzal si nejprve svoji tetu a pak sestřenici (takže máma té druhé byla nejprve jeho švagrová a pak tchýně) atp. Naopak Garcíu Márqueze autor šetří – ten z každé situace vychází víceméně v dobrém světle. Zároveň je třeba říct, že je většina faktů nejspíš pravdivá a že si autor dění domýšlí hlavně v případě řetězce událostí, jež předcházely oné ráně, která vnesla mezi autory celoživotní rozkol. V ději se mihnou i další latinsko-američtí autoři a dokonce Praha s Milanem Kunderou, kterého García Márquez (jak známo) navštívil při své cestě po Východním bloku. Také není nouze o diktátory (chtělo by se říct: jak jinak), herečky, literární agentky, děj se odehrává v Limě, v Barceloně, v Londýně, Mexico City... Kniha mě bavila a nebál bych se ji doporučit, zvlášť při oblibě jihoamerické literatury, knih o spisovatelích nebo lehce ztřeštěných situací, jaké přináší život. Zarazila mě snad jen obálka, proč je tam García Márquez mladý a Vargas Llosa starý, když ve skutečnosti byl první z nich starší, a také bych v podtitulu nepsal o facce, ale to jsou detaily, kterými by bylo škoda se nechat odradit.“... celý text
— mab2Ak

Alois Hudec – mistr kruhů

„Dobře, že byla tato kniha o Aloisi Hudcovi, dalších gymnastech a sokolech napsána, určitě si ji zasloužili. Je zajímavá i přiblížením jednoho moravského městečka a fotografiemi. Popis olympiády v Berlíně je také zajímavý, ale překvapil mne svou obšírností v obsahu knihy. Čekal jsem, že více bude věnováno i protektorátním a poválečným Hudcovým životním osudům.“... celý text
— adaben

Botanik

„Možná bych ocenila, kdyby byla kniha trochu kratší. Posluchala se dobře, ale pak už se mi to začalo táhnout. Námět super, napínavé a i vtipné. Tilly mám ráda, hlavně její upřímnost, tato postava se Cravenovi fakticky podařila :o)“... celý text
— Abikk

Bitcoinový standard

„Krásně a srozumitelně zpracované s velmi znepokojivým poselstvím a zároveň nadějí, jak z toho ven, velmi velmi doporučuju ke studiu.“
— HelenBarbora

Podbrdskem od městečka k městu

„Velmi pečlivé, zajímavé, ale i čtivé zachycení historie a svérázu jednotlivých městeček Podbrdska. Knihy pana Čáky doufám nebudou zapomenuty, jsou kvalitní.“... celý text
— adaben

Drak na polní cestě

„Hájíček nezklamal, čte se to velmi dobře, ani ten zrychlený závěr mi nevadil. Příběh je to vcelku jednoduchý, ale zachycení, co se děje a jak Češi (nejen na venkově) se chovají v dnešních situacích a pokušeních, je přínosné. Atmosféru mají jednotlivé kapitoly samy o sobě, a pak když jsem stejně starý jako autor a v podstatě i jako hrdina příběhů, tak najde člověk i další důvody, proč to číst velmi bděle. Aby to byl úplně dokonalý román o dnešní době, asi by to chtělo, aby trochu víc byly prokresleny i osudy a zázemí těch právniček a pana Lichovana z Dragonu.“... celý text
— adaben

Carrie Soto se vrací

„Další skvělý počin od autorky. Kniha byla čtivá a vykreslení tenisového prostředí a postav realistické. V knize bych uvítala přeložení španělské konverzace.“... celý text
— Lely

Meč pro krále

„Trošku pomalejší rozjezd, ale musím říct, že pak to nabralo ty správné otáčky. Velmi povedený příběh, který člověka vtáhne. Ráda bych si přečetla od tohoto spisovatele něco dalšího.“... celý text
— Peťulka3

Proč všichni odcházejí

„Příběh dospívající dívky. Na všechno je sama, snaží se pochopit chování dospělých. Vyrovnává se se samotou, s úmrtím blízkých ,pomáhá ji její fantazie a psaní básniček. Knížka k zamyšlení.“... celý text
— asam

Já jsem smrt

„Další brutální příběh, opět perfektně napsaný. Chyb tam bylo hodně, to je pravda, ale za ty asi autor nemůže.“
— zimolka

Kruhy na vode (limitované vydanie)

„Ano, klasický DD, jenže trochu rozpačitý děj. Nějak se mi tato kniha do celé série jaksi nehodí. O kanceláři 141 skoro není řeč a popis mafiánských praktik devadesátých let je zajímavý, ale bylo by to na jinou knihu. Chudák Rišo se dostává do pěkného maléru a netuším,zda by to i tenkrát bylo možné. Spíš se děsím toho, že se sice změnily osoby, ale doba zůstává stejná i dnes... Ale tyhle knihy jsou opravdu dějinami Slovenska. A vychutnávám s krásnou slovenštinu.“... celý text
— jerrymungo

Cukrárna v Paříži

„Má čtvrtá kniha autorky, v mých očích nejslabší. Nemohla jsem se začíst, nebyla jsem vzažená do děje.“
— Gaboskaaa

Propast

„Minimalistické v příběhu... maximalistické v tom, kolika slovy lze opsat jednu jedinou věc. Pořád dokola, dokola. Byl tam pro mne jeden zajímavý moment, kdy Adamovo vědomí svádělo boj s... možná nakonec samo se sebou?“... celý text
— Dáma s hrnstjm

Temné a osamělé prokletí

„75% - Když jsem zjistila, že moje nová oblíbená autorka napsala také fantasy sérii, musela jsem si ji hned opatřit. Po přečtení prvního dílu je můj dojem takový, že jejím contemporary knížkám se sice tahle fantasy nevyrovná, ale přesto se čte moc dobře. Není to žádný extra propracovaný fantasy svět. Nečekejte Zeměplochu, Západozemí ani Středozem. Děj se omezuje pouze na drobné řídce osídlené království Uhlíkov, které navíc řada obyvatel opustila, protože to tam moc nefunguje. Čarodějnice Lilith totiž proklela místního korunního prince Rhena tak trochu ve stylu Krásky a zvířete - dokud se do něj nezamiluje nějaká dívka, bude se v pravidelných intervalech měnit v bestii a vyvražďovat vše kolem. A tak se jeho poslední zbývající strážce Grey vydává co pár týdnů do našeho světa vybrat odsud dívku, která nikomu nebude chybět. Jenže tentokrát narazí na Harper, která se pokusí unášenou dívku osvobodit. A skončí místo ní v Uhlíkově sama. Kulhající po mozkové obrně, doma s vydíraným bratrem a umírající matkou, se ocitá v neznámém světě, kde se od ní čeká, že se zamiluje do svého únosce. To se zdá být naprosto nemožné. Jenže i Harper vidí, že to království potřebuje pomoc... Těch variací na Krásku a zvíře existuje dost, viz třeba Dvůr trnů a růží, nalézt se dá i hodně příběhů, kde se do fantasy světa dostane hlavní hrdina pocházející z toho našeho světa obyčejného. V tomto mi tedy autorka příliš originální nepřišla. Jinak je ovšem knížka pro její psaní naprosto typická - střídají se pohledy dvou hlavních hrdinů, postavy jsou velmi lidsky uvěřitelné, děj se posunuje vpřed za přispění kvalitně napsaných dialogů, kde se jen prázdně neplká, ale dochází s jejich pomocí k vývoji příběhu i postav - však také délka knížky mi přišla úměrná tomu, co chtěla autorka napsat (a ne že je tam dalších 300 stran zbytečné omáčky). Brigid Kemmerer prostě umí a těším se na další díly.“... celý text
— evismaior

Čtenářský klub osamělých srdcí

„Toto bylo takové předvánoční pohlazení .... O naslouchání člověku, o vzájemné pomoci a lidské pospolitosti .... Každý z těchto postaviček má své soukromé trápení .... proč se tedy neuchýlit do světa literatury ? Zaznívá tu hodně pasáží z Knihy Anna ze Zeleného domu ...o spřízněných duších - o přátelství - o naději .... Doporučím.“... celý text
— intelektuálka

Tramvaj do stanice Touha

„O divadelní hře jsem doposud nic nevěděl, a tak jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Ihned jsem byl vtažený do děje a do postav, taky se mi líbil autorův smysl pro humor a živé rozhovory. Vše vypadá navenek klidně a jemně, ale příběh postupně graduje a konec je velmi silný, přesah jako takový je stále aktuální. Otázka morálky je na tak krátkém prostoru bravurně zachycená.“... celý text
— capricorn__

Kukačka

„Nebavilo mě to. Snad kdyby to bylo kratší. Tahle jsem nedokázala dočíst.“
— Riccione

Rochus

„Vůbec nevím odkud začít hodnotit tenhle skvělý příběh. Je tak zajímavý, komplexní, rozsáhlý, inspirativní, napínavý a proměnlivý. Autor použil reálný svět v roce 2014 a 2019, tudíž je kniha funkční i jako bedekr. Projedeme Evropu, Čínu, Austrálii i Ameriku. Namátkou jmenuji Benátky, Budapešť, Boston, Brémy, Bruggy...Autor v doslovu píše, že na všech těch místech byl a je to na popisu míst znát. Postavy mají sraz u vyhlášených památek, stejně tak si domlouvají schůzky ve výborných restauracích daného místa, pracovní postupy řeší na plážích, umírají v romantických uličkách. Tím, že se postavy ve vyprávění střídají, není děj monotónní, popis míst není katalogový, ale ze života. Postav je tu opravdu hodně, ale orientuje se v nich snadno a řekla bych, že si nás vodí, jak potřebují. To, co nejdříve vypadá jako zmatek, si postupně sedá. Vzhledem k počtu stránek opravdu velmi pozvolna. To na celém příběhu bylo asi nejskvělejší, to postupné představování lidí, vizí, snů, činů, myšlenek. Žádný kvalt, vždyť sv.Rochus se narodil v roce 1295. A jo, i on vystupuje v ději. Takže se od cestopisu dostáváme k fantasy. I když jen lehce, nenápadně. Ploutvička, kočička, motýlek a fjúú, střih a je to pryč. A možná je to spíše thriller o konkurenčním boji mezi veletajnými firmami provádějícími vraždy na objednávku. Tahle část byla hodně k zamyšlení. Přece jen zabít jiného člověka, i když možná hajzla, jen proto, že mi to někdo řekl? A možná je to studie o tom, jak vznikly morové a jiné biologické rány. Celkově hodnotím příběh jako velmi propracovaný, nápaditý, pozornost snadno udržitelný. Bavilo mě ho číst.“... celý text
— mnohoknih

Trpká období

„Mně se příběh z 2. světové války s Wolfim líbil moc a opět jsme jej mohli poznat o něco víc. On se celý díl točí především kolem Vlka, ať už přímo či nepřímo. Není tajemstvím, že se chystá na svět jeho potomek! 90%“... celý text
— elenai

Elizino tajemství

„Velkým plus této knihy je určitě téma, kterému se věnuje - i když jsem toho přečetla o Osvětimi a koncentračních táborech hodně, o komandu Puff jsem slyšela poprvé. Prostředí je vykresleno věrohodně a je vidět, že sbírání podkladů se autor věnoval poctivě. Víc, než kdy jindy tady platí, že kdo nezažil peklo koncentráku, nežil s neustále přítomným rizikem smrti a utrpení, ten nemá právo soudit. Přesto to ale není na plný počet hvězdiček. Něco tomu chybělo. Snad za to může lehká nevěrohodnost závěrečné části, snad povaha samotné Elizy a její poněkud cynický způsob využívání lidí kolem sebe ve svůj prospěch, snad ten způsob, jak se o příběhu dozvídáme (docela by mě zajímal pohled Edity na celou záležitost s deníkem...). No, prostě to nebylo úplně ono.“... celý text
— SSTknihy

Historie včel

„Z trilogie se mi nejvíce líbila kniha Kůň Převalského,,nyní Historie včel a na posledním místě Modrá.Historie včel je alarmující,!"co by kdyby." Ukazuje nám,současníkům,jak zcela samozřejmě bereme život a přírodu se vším všudy.Ale ono to tak vůbec není.Jak by dopadl svět,kdyby vymizel ten drobný živočich-včela.“... celý text
— jirina3500

Mýtus nebo mystifikace? aneb Mezi neperfektními Pervekty

„2024/39 Ne že by mě to nebavilo, Mýtus je pořád super. Ale souhlasím s @tequilaking, že Skeeve jen bloudí po Pervu a filozofuje, a akce není tolik.“
— RemiBlack

Sociopat

„První polovina knihy vypráví příběh z pohledu Emmy. Emma to neměla jednoduché a není divu, že se z ní stal sociopat. Vypráví o nešťastných událostech a životní smůlách, kterým snad ani uvěřit nejde. Přesto ji čtenář uvěří a sám nebude vědět, zda má věřit Emmě nebo Samuelovi. Druhá půlka přilběhu už je z pohledu Samuela - i tady si s námi česká autorka píšící pod pseudonymem hezky pohrává, protože nebudete vědět, kdo z nich je více “blázen. Kniha ve mne vyvolala rozporuplné pocity. Na jednu stranu geniální příběh, na stranu druhou jsem si občas říkala při čtení, že už by to chtělo nějaký zvrat. Ale přesto jsem byla mile překvapená. Konec mi však přišel přitažený za vlasy, ale proč vlastně ne? Do teď nevím, jaké hodnocení mám zvolit. Tři hvězdy? Čtyři? Asi něco mezi.“... celý text
— VasnivaCtenarka

Problémy v ráji

„Musím říct, že jsem se opravdu skvěle pobavila při čtení a knihu jsem nechtěla vůbec odložit. Hlavní postavy byly skvělé a zamilovali jste si je snad hned. Autorka jim dala skvělý smysl pro humor, takže se při některých jejich hláškách budete usmívat a možná i smát. Vedlejší postavy byly vykreslené tak bravurně, že je budete nenávidět. Celý příběh je zasazen do krásného prostředí, ve kterém se snad tu a tam chtěl ocitnout každý. Každou kapitolu vypráví jeden z hlavních hrdinů, což knihu příjemně osvěží. Je to skvělá odpočinková romantická záležitost. Opravdu se pobavíte“... celý text
— VasnivaCtenarka

Jana Seymourová: Laskavá královna

„Velká část knihy popisuje události, které už čtenář zná z osudů Kateřiny Aragonské a Anny Boleynové, ale teď z pohledu Jane. Tato část mě teda moc nebrala, zbytek knihy je jako vždy čtivý. Posledních pár stránek čtení jsme měli doma puštěnou písničku od Kryla Veličenstvo Kat a říkala jsem si, že píseň velice vystihuje panování Jindřicha VIII....“... celý text
— Schary

Řecké štěstí

„Není to top kniha ke které by jsem se vracela, ale není ani naprostý propadák. Něco se mi líbilo, něco méně a u některých jsem se i pobavila.“
— HankaL.

Volný pád

„Možná jsem na příběh nebyla správně naladěná, možná měl mít o něco míň stran, aby pro mě byl poutavější... Na DK aktuálně 90% od 81 hodnotících.“
— Hella