Nejnovější komentáře

„Já jsem spokojená. Případy vybrané opravdu zajímavé a na rozdíl od jiných se mi styl vyprávění líbil a právě mě i bavily zmínky o novynářské práci.“
— maja8148

Kde zpívají raci

„Před časem jsem měla náladu na oddechový film, hledala jsem na Netflixu, a zaujal mě ten s názvem Kde zpívají raci. Líbila se mi anotace a ten zvláštní název mi pořád nešel z hlavy. Film se mi moc líbil, byl plný krásných záběrů přírody, dvě hodiny utekly jako voda a mělo to velmi překvapivý závěr. Až po shlédnutí jsem zjistila, že je film natočený podle knižní předlohy Delie Owensové. Než se ke mně ale kniha dostala, uplynulo dost času a některé detaily jsem pozapomněla. A navíc, film není totéž co kniha. Zprvu mi trochu dělalo problémy začíst se, možná proto, že jsem už věděla co mě čeká. Ale v momentě kdy se začnou střídat kapitoly ze soudního procesu s těmi, ve kterých Kya vypráví svůj příběh, je to čtivé a napínavé. Občas se mi hůř četly popisy prostředí, hlavně na začátku knihy. Kyu jsem si oblíbila, obdivovala jsem ji, ať už kvůli tomu, že dokázala sama přežít v bažině, že se sama o sebe dokázala postarat už od útlého věku, že si dokázala vydělat peníze na přežití sběrem mušlí nebo za její znalosti mokřadů, ptáků a dalších živočichů. Měla štěstí, že poznala Tatea, Skokana a jeho ženu Mabel (a posléze i Toma Miltona). Bez nich by bylo přežívání v bažině o dost těžší, ne-li nemožné. Tatea jsem měla moc ráda, jen mě zklamal tím, že se za Kyou nevrátil jak slíbil, bez jediného slova ji opustil, člověka, který byl pořád sám nechal napospas další osamělosti. Předsudky lidí z městečka Barkley Cove byly smutné…a když jsem četla větu „Protože lidé na živočichy v mušlích často zapomínají.“ (str.201) evokovalo mi to právě holku z bažiny, připomínala mi přesně toho živočicha, na kterého se zapomíná. Sympatický mi byl i Tateův otec, Mořan. „Tate vzpomínal na otcovu definici muže: pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu.“ (str.331) Otec Kyi byl hrozný, bojoval se svými démony, ale neměla to odnášet jeho žena s dětmi. Byla jsem ráda, že se po letech Kya opět potkala s bratrem Jodiem, škoda, že už neměla šanci potkat se znovu se svou maminkou. Alespoň jí po ní zbyly obrazy, ráda bych viděla ten, na kterém je malá Kya s Tatem. A ráda bych si prohlédla knihy spisovatelky a přírodovědkyně Catherine Danielle Clarkové, holky z bažiny. Snad i věřím, že Chase Andrews mohl Kyu milovat. Je tam ovšem jedno velké ALE…pozor na světlušky. Doporučuji knihu k přečtení, i film k shlédnutí (pustila jsem si ho podruhé když jsem knihu dočítala). „Co tím myslíš, kde zpívaj raci? Máma to taky říkávala.“ Kya si vzpomněla, jak ji máma vždy povzbuzovala, aby prozkoumala bažinu: „Jdi, co nejdál to půjde. Až támhle do dálky, kde zpívají raci.“ „To znamená jenom daleko v divočině, kde se divoká havěť ještě pořád chová jako divoká.“ (str.107)“... celý text
— Luciluc

Bez citu

„Stejně dobré jako první díl. Zatím se mi to líbí víc než série Smrtka. I když první díl byl daleko drastičtější a víc šokující, tak tento díl měl více zvratů. PS: Jsem zvědavá, jestli u nás vyjdou i další díly a jestli na něj budeme zase muset čekat osm let. Vzhledem k tomu, že Nealovi knihy teď vychází více by jsme se jí mohli dočkat dřív. Na druhou stranu jsou to už dva roky...“... celý text
— maja8148

Hra na vraždu

„Přelouskala jsem během pár hodin... je to prequel pro tetralogii ... hra na vraždu, kterou si kamarádi zasadili do roku 1924 ... konec se mu líbil nejvíc (hlavně to, že Pipa už ví, o čem bude její projekt) ....“... celý text
— Ronnie68

Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů

„Knížka čtená dětem. Od prvního dílu jsme přeskočili rovnou k sedmému (náhodný výběr v knihovně). Jméno tchoře pobavilo, Smradolf. Díky příběhu jsme si povyprávěli i o netopýrech obecně. Ilustrace se mi líbí, nechybí opět pár vtípků (např. hluchý tetřev hlušec), ale nebylo to nic, z čeho bychom byli extra nadšení, hodnotím jako průměr.“... celý text
— Luciluc

Židovské hřbitovy a pohřbívání

„Pěkná a naučná kniha zaměřená nejen na pohřební tradice judaismu, ale i na židovskou historii, zvyky, život a náhled na něj.“
— maja8148

Mlha

„Moc dobré. Ani třetí díl nezklamal.“
— Baaletka

Pláč němého boha - 1. svazek

„Pláč němého boha se pro mě stal velkým oříškem. Jsou fantasy, které vás posadí na prdel a nepustí, a pak takové, které vám nevadí odložit. Bohužel se mi u této knihy stala druhá možnost. Děj byl na mě pomalý, bez akce, ale nevzdávala jsem se naděje. Ještě štěstí, že jsem pokračovala ve čtení. Musím uznat, že autorka vytvořila zdejší svět do nejmenších detailů, což obdivuji. I tak jsem se ale do něj neponořila tak, jak jsem doufala. Zajímavé a čtivé to pro mě začalo být až po cca stopadesáti stránkách. Magie, mechanické stroje, mechanické slunce - nešlo mi to k sobě. Dělalo mi problém se orientovat v některých postavách i společenském uspořádání. Postavy jsou jedna velká kapitola. Denyela mi šla celou dobu na nervy. Vychloubačná a přitom nezáživná. Velký boom intrik, který je kolem čarodějky, mi přišel až přehnaný. Za zmínku stojí Worlih. Velitel povstaleckých sil si mě získal i díky části s úvodem do jeho života. Jeho sestra Revena je božanka. Její energie, náboj, zápal pro věc...wau! Objevují se zde pouštní hadi, které jsem si představovala jako toho z Beetlejuice. Byla jsem nakonec překvapena, jak se dějové linky postav propojí. V průběhu čtení jsem si to totiž nedokázala představit. Taky mi chyběla mapa pro lepší představu. Osobně bych byla ráda za seznam postav a aspoň zkrácený popis jejich role v příběhu. Myslím, že ti, co čtou více knih najednou, by tohle ocenili. Upřímně mě zamrzelo, že první svazek skončil tak nemastně, neslaně. Díky tomu, že je druhý svazek finální a taky díky postavám Torea, Worliha a Reveny, jsem dostala chuť si pokračování přečíst. Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.“... celý text
— domiii97

Noc nad Reykjavíkem

„Takový průměr, příběh z Erlendurova mládí. Způsob, kterým se autor přenáší v čase, aniž by čtenáře upozornil, je matoucí. Prostředí Islandu je zajímavé a popisy i určitá nostalgie těchto knih mne baví. Na druhou stranu mne irituje často Erlendurovo chování, je fajn umět se zakousnout do případu, ale on často jedná opravdu bezohledně ke svědkům i pozůstalým apod., jen aby dosáhl svého. Zvláštní na tomto cyklu je i přímá řeč, která bývá taková strojená, šroubovaná, nevěrohodná. Nevím, zda je to způsobeno specifiky překladu z islandštiny, ale působí to jaksi podivně a neobratně.“... celý text
— dalia1769

O věcech obecných čili Zóon politikon

„Nechám dnes ještě přes propast času a přesto aktuálně promluvit Karla Čapka............. Úvahu " Proč nejsem komunistou" zná mnoho lidí, ale já budu citovat: " O té státotvornosti: ........ Je to palčivá hanba, že národ tak schopný a vzdělaný si nevytvořil lepší politický život. Jen račte den za dnem věnovat drobet pozornosti tomu ševelení listů a jazyků, frází, pomluv, polopravd, lží, závisti, demagogie, podezření a podrážděnosti; to je jaksi obecná atmosféra, v níž žijeme. K tomu si připojte, co nejmohutněji hýbe těmi, kdo provozují politiku nad námi občany; je to vzájemná nedůvěra, neloajalita, nesoučinnost, slepé partajní sobectví, osobní komplicita nebo osobní vzteky, nezájem o větší koncepce, neochota vzít na sebe odpovědnost. Politické přítmí. Vím, že se v politice vyskytují idealisté a lepší lidé; bohužel také vím, že právě proto bývají tragicky izolováni..........“... celý text
— uxor

Lakomec

„Perfektné ako vždy. Toto dielo som videl v divadle, počúval ako rozhlasovú hru, videl v TV. Nikdy neomrzí. Raz za čas si to treba pripomenúť. Číta sa to rýchlo - za 2 hodinky. Môžem len odporúčať - v akejkoľvek forme.“... celý text
— vmatusko

Indigové kouzlo

„Tenhle díl je prostě skvělý, ale nejdřív ho trochu přiblížím… Sydney nemůže přestat myslet na Adrianovo vyznání a snaží se mu vyhýbat, jenže to nejde donekonečna a nejenom díky jejímu přidělení. Navíc jí chybí, nikdo ji nerozuměl tolik jako on. Snaží se také vypátrat Markuse, protože už teď ví, že ji Stantonová lhala, když říkala, že ho nezná. A po incidentu s Bojovníky se chce zaměřit i na ně. Neví ovšem, že se někdo zaměřil i na ni, a přestože se tomu bránila, tak ji nezbývá nic jiného než se začít víc věnovat magii, aby se ochránila. Je to nabyté od začátku do konce, vůbec jsem se nenudila. Akce a zvraty se prolínají s romantickými chvilkami mezi Sydney a Adrianem, které to k sobě táhne čím dál, přestože by nic takového neměli cítit. Sydney se s tou přitažlivostí snaží bojovat, ale moc se jí to nedaří. A úplně ji chápu, kdo by odolal Adrianovi, když vidí, co všechno pro ni dělá? Při čtení jsem tak přemýšlela nad poutem, které mají Jill a Adrian. Umíte si to představit? Být s někým takhle spojený, nemoct nic schovat. Když každou myšlenku, každou prožitou chvíli – třeba i intimní – uvidí i někdo jiný? Ještě třeba někdo mladší a opačného pohlaví? Uff. V některých věcech to měla Rose s Lissou jednodušší, přestože byly ve stejné situaci. Mimochodem, musím autorce uznat, že konce napsat umí. Zatím se na poslední straně objevil nějaký zvrat u všech dílů této série. Zvrat, který dává tušit, že zamává s dějem, a přestože to třeba nejsou přímo infarktové konce, u kterých okamžitě potřebujete další díl, tak minimálně vzbudí zvědavost a zájem díky kterým se do dalšího dílu člověk určitě někdy pustí“... celý text
— kniha_je_laska

Po nás ať přijde potopa

„4*/5* Povinná četba na čj. K maturitě si tuto útlou a obsáhlou sbírku nevezmu, ovšem předala mi nádherné obrazy a poetický jazyk. Gellner umně zachytil nálady a rozpoložení bohéma, a přestože se ve verších vyskytuje hodně příběhů se sexuálním podtextem, jeho tvorba mne oslovila. Mé poeziechtivé srdce doporučuje.“... celý text
— MollyCornelia

Co už nikdy nepřebolí

„Příjemná oddechová ne-tak-úplně-jednohubka (přece jen to má 500 stran). Sice si na podobné ultratestosteronové macho-borce moc nepotrpím a hodná holka/dokonalá dcera/žena snů taky není úplně můj nejoblíbenější typ hlavní hrdinky, ale četlo se mi to dobře a ráda budu pokračovat ve čtení o Knockemoutu dalším dílem. PS. Podle mě zcela zbytečný, přeslazený epilog (a proč v něm autorka načíná další téma, které by samo o sobě vystačilo na celou knihu, když se další díl bude týkat jiné dvojice, mi taky není moc jasné).“... celý text
— cabalenka

Koniec Eddyho

„Túto knihu som prečítal ešte v marci, ale ku komentáru som sa dostal až teraz. Pocity z nej však pretrvávajú a sú také silné, že som musel zvýšiť hodnotenie. Musel som si nájsť jeden citát, ktorý som tu chcel spomenúť, len som naň už medzitým samozrejme zabudol. Najprv som prečítal len zopár strán až po odsek s daným citátom, ktorý končil približne vetou: "Na urážky sa nedá nikdy zvyknúť." Taká jednoduchá veta, ale bohužiaľ kruto pravdivá. Pri hľadaní tohto citátu som si pripomenul ďalšie nádherné citáty o tom ako sa nebáť toho byť iným a ako sa vyhrabať aj z toho najhlbšieho dna. To "rodinné" prostredie mi teda (bohužiaľ) silne pripomínalo slovenský vidiek, kde sa toleruje alkoholizmus a domáce násilie (hlavne, nech sa to vyrieši za dverami v rámci rodiny) a božechráň, aby ste vybočovali z dopredu určenej mačoistickej škatuľky a chceli byť niekým iným (lebo, čo povedia ľudia). A vy sa v tomto musíte naučiť žiť. Keď som sa potom po pár týždňoch ku knihe vrátil, ten citát som mal stále v hlave až do konca. Dočítaval som knihu rýchlo, aby som ju mohol vrátiť do knižnice, no ten koniec ma tak rozsekal, až to bolo ako nečakaný úder do brucha (možno to tak cítil aj Eddy), ktorý som musel pekne dlho rozdýchať. Konečne ste niekde, kde veríte, že zapadnete, máte malé svetielko nádeje a stačí jedna veta, kruh sa uzavrie a začne odznova a zistíte, že ste tam, kde ste boli, len šikanátori sú viac nóbl. Lebo na urážky sa nedá nikdy zvyknúť. Keďže viem o čom zhruba sú ďalšie knihy a chystám sa na ne (len sa na ne treba očividne psychicky obrniť), tak strašne dúfam, že Eddy sa z toho dna dokázal vyhrabať s čo najmenším množstvom tráum a hlavne, že je šťastný. P.S.: Ak si tu niektorí myslia, že tie sexuálne scény s kamarátmi sú prehnané, či nebodaj vymyslené, tak som za vás rád, že si to neviete predstaviť. Potom ste mali asi lepšie dospievanie ako Eddy. Je také neuveriteľné, že to robili (pred)pubertálni chlapci v danom maskulínnom prostredí v danej dobe, keď len kopírovali, to čo videli/našli okolo seba? Ja sám som dostal zvláštny návrh (najskôr zo srandy) v takmer prázdnej šatni po telocviku na základke od spolužiaka zo sociálne slabšieho prostredia niekedy okolo roku 2003. Len som ho vďaka svojej naivite a neskúsenosti nepochopil. A to sme boli obaja hetero.“... celý text
— krny

Ryby - Útok z hlubin

„Tohle bylo zajímavé... V tomto díle si autor pohrává s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se stalo něco naprosto absurdního. Člověk nesmí moc přemýšlet nad tím, jak ryby fungují a že lidé jednají celkem zvláštně a pak je to pohlcující dílo, takže mu to člověk rád odpustí. Možná to zaujme tím, jak je to zvláštní a neotřelé. Je to takový ten bizár nad kterým kroutíte hlavou a je vám z něj i špatně, ale zároveň vás fascinuje a chcete víc. Něco jako film Mad god. To se prostě nedá popsat, to se musí vidět/číst.“... celý text
— Estyr

Černobílý svět

„Skvělá kniha. Film jsem viděla už dříve a moc se mi líbil, ale literární předloha dává příběhu úplně jiný rozměr - narozdíl od filmu, kde je všechno tak nějak šup šup, se děj knihy odehrává v rozmezí několika let a hloubka postav má (ne úplně překvapivě) naprosto odlišnou dimenzi.“... celý text
— cabalenka

Aristokratka v Československu

„Jak může že dopadnou setkání zámeckých starousedlíků s novým mladým zaměstnancem, módní návrhářkou, která chystá největší událost 20. století, kadeřnicí, majorem státní bezpečnosti, okresním tajemníkem KSČ a jeho sekretářkou na zrekonstruovaném zámku Kostka? Další díl plný absurdních setkání a situací. Při některých se musíte smát opravdu nahlas, obzvlášť v první polovině knihy nebyla o výbuchy smíchu nouze. Asi není nutné mít přečtené předchozí díly, ale s nimi to do sebe zapadá přece jen líp.“... celý text
— vegal

Láska a zášť

„Opět příjemné čtení. Nikdy mě nepřestane udivovat, co lidská zášť svede. O to více obdivuji ty, co se jí umí vzeprit.“
— gabriela8704

Orel mezi vlky

„Možná o proti předchozímu dílu trochu roztáhlé. Nic méně dost akce a první polovina byla naprosto skvělá. Od chvíle, kdy se to dalo cestou akce kdy se všichni připraví na smrt a na konec je někdo zachrání jako zázrakem a pořád dokola to trochu upadlo. Mám boj moc rád nic méně ta akce mohla být jednou ne hned dvakrát. Nebo první trochu rychleji odbytá a zrádce si mohli trochu více vychutnat a popsat jeho utrpení před smrtí. Má to jemné nedostatky proto 4/5.“... celý text
— Johny_H.

Pohled šelmy

„Detektivní příběh, vlastně příběhy, se mi líbily, styl psaní a smysl pro humor a sarkasmus taky.“
— wooloong

Problémy v ráji

„Tohle je romantická komedie, jak má být. Zasmějete se, před očima se vám odvíjí film, který by se podle této knížky mohl klidně natočit. Je to zkrátka typická romanťárna, kterou my ženy zbožňujeme. Díky ní oddychnete, užijete si klasické drama a pak si užijete to správné finále.“... celý text
— leny.wood

Milostné strasti nebožtíků

„Tohle bylo bohužel slabší. Nebylo tam nic originálního, překvapivého, nějak extra brutálního, ani děsivého. Prostě takové obyčejné. Přijde mi to jako prvotina začínajícího autora. Rozhodně ne jako dílo někoho, kdo má za sebou Ryby či Balónky oběšenců. Kdyby tohle bylo jeho první dílo a postupně se zlepšoval, tak pro to mám větší pochopení, ale tohle není dílo hodné mistra Itó.“... celý text
— Estyr

Fantom

„SPOILER! Iluze i Kult mě neskutečně bavily a doslova jsem odpočítávala dny do dalšího dílu, bohužel jsem ale asi měla moc vysoké očekávání a Fantom mě tak moc nenadchl. Děj se celkem vlekl a ač mi v předchozích dílech nevadily dějové linky ostatních postav, tady mě trochu nudily, nepřišly mi tak zajímavé, což je škoda, protože mi ty postavy tak nějak přirostly k srdci, ale v tomhle díle mě moc nebavily. Kdo za tím vším stojí nebylo tak těžké rozlousknout, ale samotný závěr jsem opravdu nečekala, i když mi bylo jasné, že ten Klub Rváčů tam nebyl zmíněný jen tak a že to určitě bude hrát nějakou roli. No, nebudu lhát, konec mě trochu naštval, celou sérii to vypadalo, že to směřuje k nějaké romantické zápletce a když už se zdá, že se k tomu schyluje, tak přijde plot twist. Moje chyba, že jsem od thrillerové série očekávala romantiku a že jsem si hlavní postavy představovala jako ze seriálu Mentalista ;)) Ani pořádně nevím, jak knihu hodnotit. Kdyby to nebyla součást série, hodnocení bych dala nižší, ale vzhledem k tomu, že jsem si ty postavy během posledních tří let zamilovala i přes všechny jejich nedokonalosti (a že jich je!) a těžko se mi s nimi loučí, tak je mi líto dát nízké hodnocení.“... celý text
— adzedan13

Slunovrat

„Velmi čtivý text. Dějová linie poměrně propracovaná, něco bylo trochu evidentní, ale nakonec se dostavil i oblíbený aha moment. Jednoduchá detektivka na pár vzrušujících večerů.“... celý text
— Dadulina

Méně je více - Minimalistické rodičovství

„Knihu jsem četla docela dlouho, protože se mi v průběhu jejího čtení dostaly pod ruku i jiné knihy. Některé rady v knize jsou zajímavé, některé jsem už i vyzkoušela. Celkově mi však nepřijde, že by autorky psaly o něčem úplně komplet novém.“... celý text
— Atisa

Farma zázraků

„Tak tahle kniha se četla úplně sama. Typická zápletka o dvou dlouholetých přátelích, kteří se kvůli pomoci jeden druhému budou prezentovat jako pár. A to samozřejmě nezůstane bez následků. Postavy byly hodně fajn, sympatické a pohodové. Mihla se tu i předvánoční atmosféra a takové ty narážky na život v maloměstě, se všemi těmi dobrými stránkami (vzájemná sousedská výpomoc) i těmi špatnými (všudypřítomné drby). Nejednou jsem se v určitých chvílích nasmála. Stella se snaží zachránit svůj skomírající podnik s vánočními stromky, kde mimo jiné jsou i další zážitky jako kavárna, nějaké ty atrakce okolo Vánoc a podobně. Tak úplně jsem nepochopila, co tam vlastně všechno probíhá a co dělá mimo zimní sezónu. V tomhle ohledu to moc rozvedené nebylo. Luka je její dlouholetý nejlepší přítel, který se jí rozhodne pomoct, protože ona se přihlásila do soutěže a uvedla v ní, že se o svůj podnik stará s přítelem. A jak to tak chodí, jejich vztah nezůstane jen tak. Samozřejmě tu byly klasické linky, které se dají lehce odhadnout, ale tentokrát mě trošku mrzela ta dramatická část před koncem, protože si myslím, že by se vývoj knihy mohl krásně posunout dál i bez ní a mnohem přirozeněji a nepůsobilo by to tak na sílu. Podle mě vůbec nebylo potřeba té komplikace využít. Nicméně kniha se mi líbila a pokračování si nenechám ujít.“... celý text
— luculi

Vánoce v Praze

„Silné, citové i lidské“
— vladislav6610

Srdce a Hlava - Příběh o přátelství

„Čtení pro děti je v mnoha ohledech kouzelné, baví mě ilustrace a jednoduchý příběh, který vtáhne. Úžasný námět jak pracovat s myšlenkami a schopností být Tady a teď. Na pokračování se těším, a jednoduchá cvičení by leckterý dospělý mohl zkusit aplikovat do svého bytí a sem tam přepnout do módu: tady a teď. :)“... celý text
— bee88maja

Sněžný měsíc

„Opět výborná krimi od paní Klevisové. A jako bonus k tomu úžasné prostředí Beskyd. Propletence vztahů, kopce, příroda, skvělé.“
— danielavachova