Nejnovější komentáře
Milovaný nevlastný brat
„„Odpustenie nemožno očakávať, treba si ho zaslúžiť.
Penelope Ward je pomerne známa autorka a ja som už mala možnosť si od nej prečítať knihu Láska online. Pre knihu Milovaný nevlastný brat som sa rozhodla z dôvodu, že som si zamilovala sériu Viníci a keďže táto mala byť dejovo podobná, musela som ju vyskúšať.
Hneď ako som začala čítať ma sklamal autorkin štýl písania. Bol síce ľahký, svižný, ale pútavý bol žiaľ len miestami, a vadil mi ako celok, bolo to akoby som čítala niečo od random človeka na Wattpade.
Okrem iného je kniha pomerne krátka a celé mi to prišlo urýchlené. Ak by to v tomto prípade bolo o čosi dlhšie alebo aspoň rozdelené na dilógiu, čitateľ by to dokázal viac precítiť.
Mená hlavných a aj niektorých iných postáv sa mi taktiež nepáčili. Elec je ani neviem čo za meno a Gréta? Prišli mi akoby z nášho územia, celkovo ma to tam rušilo.
Možno teraz zniem ako ten najväčší kritik, keďže je táto kniha dosť dobre hodnotená. Ale nedalo mi nespomenúť veci, ktoré mi vadili.
No určite to nebolo najhoršie. Na sériu Viníci to síce ani zďaleka nemá, ale nebolo to to pravé.
3,5*“... celý text
— Karin94
Akademie Padouchů
„Hezká knížka pro mladší děti cca 7 - 11 let, ale já si ji užila i jako dospělá. Je to opravdu dětské, takže příběh je nekomplikovaný. Z literárního hlediska v tom nejde hledat žádné velké umění, ale menší děti to může opravdu bavit. Zápletka je postavena na jednoduchých jednoznačných morálních ponaučeních (důležitost přátelství, sebedůvěra, přijatelnost být jiný). Je to psané s nadhledem a s občasným lehce fekálním humorem (spousta prdění), který většina menších dětí myslím ocení smíchem. Autor je zároveň ilustrátor, takže kniha je plná (černobílých) často vtipných ilustrací. Kniha má sice kolem 250 stran, ale i méně zdatní čtenáři nebudou mít problém, protože textu je tam spíš méně - něco na úrovni Deníků Poseroutky, ke kterým by se to dalo asi nejvíce připodobnit i celkovým stylem (akorát to samozřejmě není psáno deníkovou formou a místo normálních děti vystupují roztodivné milé fantasy postavičky).“... celý text
— Kniholenka_DK
Projekt šéf
„Další Keelandovská pecka, skvělá retrospektiva,kdy se postupně odhaluje Merrickova minulost....“
— Radka1727
Všechno jednou končí
„Čtivá, dobrý příběh, určitě si přečtu další knihu od autorky.“
— aljoska83
Záhada Modrého vlaku
„Záhada nad záhady, dokonce i Hercule se nechá svést (nebo to tak aspoň vypadá) a nebýt "mladé žáby" a její poznámky, správné řešení by hledal, alespoň o deset stránek déle. Intuice Katherine rozhodně není k zahození a jak se ukáže na závěr, pomůže Herculovi případ rozlousknout. Celkově ale pěkný příběh s poučením. Život je jako vlak. Jede si po vytýčené trase a nakonec přes všechny překážky dojede do cíle nezávislé na tom, zda jsme cestující nebo nejsme.“... celý text
— HáMaPé
Rozkazem
„Nejslabší ze série, dala bych možná dokonce jen tři hvězdy, ale ne, je to pořád Dick Francis a je to skvělé.
Trochu mi tam neseděla Marina, mám asi radši Sida jako nešťastného samotáře, promiň Side.
Doba už trochu pokročila a do děje se dostaly počítače, DNA a mobily, což ale na mě působí jako mnohem větší retro než to "opravdové" retro třeba z 60. let. Ale vyhýbat se tomu nelze, to je jasné.
Charles už začínal trochu slábnout, došlo i k happyendu usmíření s Jenny, konec dobrý, všechno dobré.
Než se pustím do dalšího dílu, který už napsal syn Felix, dám si ale trochu pauzu, měla jsem teď trochu přesidováno a i proto se mi možná tento díl nelíbil tolik jako ty předchozí.“... celý text
— Paige.Turner
Skutečné zločiny na Plzeňsku. 2
„Další zločiny z Plzeňska byly opět mrazivé a při čtení se mi místy dělalo hodně úzko. I navzdory velmi silným tématům jsem knihu přečetla jedním dechem.
U knihy se mi velmi líbí, že nám autor nic nepřikrášluje a „jedná“ s námi na rovinu. Takže díky tomu máme možnost si udělat obrázek o tom, jak takové vyšetřování vypadá a že to opravdu není záležitost na jeden večer.
Během výslechů musím ocenit skvělou práci policistů, protože dokázat si zachovat kamennou tvář a „naladit“ se na vlnu pachatele není jednoduchá věc – já osobně bych měla chuť vyslýchaného minimálně profackovat.
Dále také musím vyzvednout to, jak je celá kniha zpracovaná. Od případů, kdy vrazi neskončili ve vězení až po matky, které budete do smrti proklínat. Kniha tak postupně graduje a v závěrečné fázi se odpálí bomba, která vám nedovolí na knihu zapomenout. Některé případy jsem si i dohledávala na internetu a opravdu je neskutečné, co někteří lidé dokážou.
Moc se mi líbí i autorův styl psaní, kdy nám dokáže věci sdělit jasně a nezabíhá do zbytečné omáčky okolo. Summa summarum knihu určitě doporučuji všem milovníkům krimi příběhů a doufám, že se do budoucna dočkáme i dalšího pokračování. A i kdyby ne, tak se alespoň můžeme těšit na seriálové zpracování :-)“... celý text
— dencazrnu
Trestní právo hmotné. Obecná část
„Nejrozsáhlejší učební text obecné části trestního práva u nás. To rozporovat nelze. Teoreticky nejdůkladnější. To taky rozporovat nelze. Zatímco Jelínek a Šámal jsou v zásadě poskládány z obecných frází, pravdou je, že Kratochvíl jde do hloubky. Historie, teorie, komparace. To vše zde člověk najde, rozvinuté více či méně. Více než v konkurenčních učebnicích jistě. Jelínek je z teoretického pohledu naší katedry považován za prostě nedostačujícího, Šámal za existenční minimum. A pozor, tím zmíněné učebnice neodsuzuji. Po mém soudu jsou nakonec vlastně lepší (alespoň Šámal).
Učebnice totiž fatálně selhává ve dvou bodech. Jednak je jí milion let. Dobře, dobře, je z roku 2012, což je ale pro právo středověk. Základ trestní odpovědnosti je v ní ještě zpracován (a je to tedy větší část knihy) dostatečně prostě proto, že krom některých výkladových ustanovení vlastně ke změně zákona nedošlo. Teorie se nezměnila (A říkám bohužel, pro mizernou úroveň trestní vědy, která si vystačí (a ještě se k tomu hlásí!) s koncepcí kauzality coby složení zásady umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti. Víte, kde se tohle zvalo? 1951 se k nám dostává přes časopis právní článek nevýznamného sovětského akademika Trajnina Otázky příčinné souvislosti v socialistickém trestním právu. V něm přichází s Leninskou koncepcí umělé izolace jevů a Stalinskou gradací příčinné souvislosti (neboť už soudruh Stalin říkal, že na revoluci měly vliv tu některé příčiny větší, tu jiné menší… A to se tu učíme, bez byť náznaku kritického zamyšlení, dodnes.), tato část knihy je tedy vyhovující. Penologie je ale zastaralá a většinou nepoužitelná. Což solidní část knihy vyřazuje z provozu.
Byť obsahem první část (základy trestní odpovědnosti), na rozdíl od trestněprávních následků, vyhovuje, formou je katastrofická. Čtu-li texty Františka Weyra, které vznikly mezi světovými válkami a rozumím jim snáze a snáze u nich udržím pozornost, než u textů této knihy, musí s touto být něco špatně. Ta kniha je formou vskutku naprosto nepřístupná a ani čtenář, který má zájem na jejím čtení, nemá jistou schopnost jejího vstřebání. Nu a v tom smyslu probíranou knihu zdaleka překonává Jelínek (který je až primitivní), i Šámal, coby střední cesta. A tek přeji této knize, byť obsahově korektní, poklidnou cestu k úplnému zapomnění. Tohle totiž nikdo dobrovolně číst nebude.“... celý text
— Set123
Království z kostí
„Za poslední dobu jsem četl velké množství publikací z tohoto žánru a tato kniha je velmi průměrná. Nicméně se ani nedá říct, že by se jednalo o propadák, to vůbec ne. Knížka má relativně svižné tempo, atmosféra také nebyla úplně k zahození a relativně dobře se četla. Hlavní postava je na můj vkus dosti generická, autor zde není moc originální, což je veliký škoda. Měl jsem také trochu problém s koncem, který mi přišel zvláštní a do teď nechápu co autora vedlo k takovému zakončení. Ve finále se jedná o solidní knihu, která vás neurazí , ale opravdu ani nenadchne. 7/10“... celý text
— hrubec:
Zajíci, utíkej
„No...
Jedná dlouhá utíkací jízda, která se řídí
heslem: mrtvej Kett dobrej Kett.
A po přečtení, vím zase úplný kulový....
"A čivava je v pohodě?"
"To je činčila!"
"No vždyť, a co jsem řekl?"
" Rozhodně ne činčila..."“... celý text
— lucakuca
V nemilosti
„Zajímavě zpracované téma o tom, jak je veřejné mínění pomíjivé. Bavilo mě to. Sice jsem čekala trochu jiné rozuzlení motivu (pachatele známe od začátku), asi bych potřebovala hlubší vysvětlení. A ze Sida se trošku stává superman, což mi na detektivních sériích vadí (například takový Harry Hole). Chápu, že se děj musí trochu posouvat a stupňovat, ale z postav se pak stávají neporazitelní hrdinové a to mi prostě nesedí.
Jinak mě ale kniha nadchla, asi právě tím neotřelým tématem; první a třetí díl série je lepší než druhý a čtvrtý.
Připomínalo mi to případ Jimmyho Savila (kdo nezná, doporučuju si to dohledat), kde také nikdo nechtěl ničemu věřit, protože se jednalo o miláčka veřejnosti. Ten byl tedy odhalen až dlouho po vydání této knihy, třeba ji i sám četl, a to by mě pak dost zajímalo, jak by ji hodnotil. :)“... celý text
— Paige.Turner
Pan Spencer
„Klasika... jako vždycky, čtivé, žhavé, vtipné, bez hluchých míst... zkrátka klasicka Swanová. Za mě naprostá spokojenost - tohle je zkrátka sázka na jistotu. Na konci nás autorka nažhavila na další díl a já už se nemůžu dočkat.“... celý text
— Elize
Děti vybíravé v jídle: Základní postupy pro rodiče dětí nejen s PAS
„Neviem si v domácom prostredí predstaviť takýto typ stravovania. Autori nám predostria 4 alternatívy stravovania, ktoré odporúčajú používať čo najstriktnejšie a najvernejšie vzhľadom k ich odporúčaniam. Avšak, neuroatypické deti nemajú problém len so skúšaním nových vecí v zmysel ovocie a zelenina! A väčšina alternatív bola o tom, že narežte dieťaťu na čo najmenšie kúsky ovocie alebo zeleninu, ktorú neje. Kúsok znamená vo veľkosti semienka ryže. Povedzte mi, ako narežete na kúsok veľkosti ryže napríklad polievku? Alebo omáčku? A pod. Zaujímavé, ale mám svoje výhrady a doma nepoužijem ich striktné plány.“... celý text
— adorjas
Šikmý kostel 2
„Série Šikmý kostel je mistrovské dílo. Oceňuji, kolik úsilí autorka musela vynaložit, než knihu napsala. Člověk se z románu dozví spoustu informací z tehdejšího života. Obzvláště čtení z války se nečetlo dobře, ale jsem ráda, že si nyní mnohem více dokážu takový život představit. Je ale nepochopitelné, že se něco takového dělo a vlastně stále děje.“... celý text
— Atisa
Třpyt, vášeň a slzy
„Nádherný a dojemný příběh, který ve mně vzbuzoval vlny emocí. Navíc nádherně napsaný.“
— Gronny
Bič
„Trochu slabší než Poslední šance, Sid mě začal trochu štvát svým postojem ke ztracené ruce, ale jinak zase svižná, pěkná detektivka. Jsem ráda, že i Chic dostal víc prostoru, v dalších knihách mi chyběl. Linka s podvodníkem možná byla už trochu navíc, ale aspoň je vidět, že "šmejdi" rozhodně nejsou jen záležitostí současnosti.“... celý text
— Paige.Turner
Lvářka
„Roztomiloučký a naivní příběh, ve kterém se věci dějí prostě proto, aby se děly, a nevadí, že nedávají smysl. Být mi třináct, možná bych ho četla už potřetí, jak by se mi líbil! Třináct mi už bohužel není.. I tak ale měla knížka v sobě něco, co mě udrželo u čtení až do konce a nezabalila jsem to u stránky padesát. A to se určitě počítá!“... celý text
— helulka
Smečka
„15 príbehov od 15 rôznych autorov, každý s vlastným pohľadom na svet, v ktorom zohrávajú rolu naši štvornohí priatelia.
Hororu som sa doteraz úspešne vyhýbala, no keď sa naskytla možnosť zapojiť sa do štafety s touto knihou, neváhala som. Netušila som však, že ma čaká zbierka plná šialených, bizarných, zvrátených a miestami poriadne nechutných príbehov.
Už pri prvom som si vravela...ouuu toto asi nebude to, na čo si zvyknutá. A to pritom s krvavými scénami vo fantasy nemám problém. Možno som si len myslela, že to bude niečo iné, niečo, čo sa ma pokúsi vystrašiť viac psychologicky, než len šokovať. Ale táto zbierka sa sústreďuje skôr na nechutné a krvavé momenty. Ak si myslíte, že Haunting Adeline má explicitné a zvrátené scény, ešte ste nečítali Afíka, Vyvoleného či Psí život. Áno boli to tieto tri, kde som si vravela, že toto už nedávam a myslím si, že by si svoje miesto našli aj na dark webe. Boli zvrátené a odporné.
Ale nie je to práve to, čo by hororové príbehy mali prinášať? V tomto ohľade kniha určite splnila svoj účel. Nedokážem posúdiť, či spĺňa všetky kritériá hororového žánru, nie som „odborníčka“. Napriek tomu, že niektoré poviedky boli naozaj nechutné (áno, stále to opakujem), boli napísané tak, že som sa od nich nedokázala odtrhnúť. Každý príbeh má svoj štýl a atmosféru, a autori odviedli skvelú prácu.
Najviac ma bavili príbehy s duchárskou tematikou a vyšetrovaním záhad. Pri jednej poviedke som túžila vedieť, čo sa stalo ďalej, a pri druhej som si priala viac príbehov s milým poisťovacím agentom. Myslím, že by to mohla byť skvelá séria.
Veľká poklona patrí aj zostavovateľovi antológie. Knihu zostavil veľmi premyslene. Po tých najbrutálnejších príbehoch vždy nasledoval aspoň o niečo jemnejší. Aj keď pri tejto knihe je slovo „jemnejší“ trochu zavádzajúce, pretože mŕtvoly sú snáď všade.“... celý text
— Eridani
Podivná doba
„Nikdy bych nečekal, že mi vyrazí dech právě tato kniha. S fantasy žánrem nemám žádné velké zkušeností, ale tohle byla opravdu jízda. Do děje jsem byl vtažen téměř okamžitě a knihu jsem hltal plnými doušky. Autorovi se podařilo podle mého názoru senzačně skloubit napětí s humorem a vytvořil tak podivnou atmosféru, která vás bude provázet celou knihou a je jednoduše zábavná. Proto se už nemůžu dočkat až se pustím do dalších autorových děl. Abych to nějakým způsobem shrnul, knihu bych doporučil každému, rozhodně vás nezklame a zamilujete si celou redakční kancelář Podivné doby. 10/10“... celý text
— hrubec:
Až půjdeš, zavři za sebou
„„Myslím, že kdybych to komukoli vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe …“ když jsem to na obálce knihy četla, měla jsem z knihy trochu obavy … teď, když jsem knihu dočetla, chce se mi zoufalstvím brečet. Ta slova mají úplně jiný význam. Je nefér, že někdo dostane v životě na svoje bedra tak moc naloženo. Kniha je neskutečně skvěle zpracovaná. Provázanost, časová posloupnost i rozdílný font písma „v minulosti a přítomnosti“ mě dostal. Příběh je opravdu silný, a já jsem si jistá, že ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
+ realistické vykreslení postav (Není to jen po povrchu, ale ani moc do hloubky)
+ rozdílné fonty písma, které pomáhají se orientovat v čase (pokud si jich všimnete …)
+ psychicky náročnější čtení, které s sebou nese hodně přemýšlení i s delším odstupem od přečtení
+ otevřenější vhled do mysli člověka (takové to, co se doopravdy děje, když jsme sami)“... celý text
— Bookworm_z_Brna
Hořící drát
„Autor opět dokázal nemožné, dostal mě takovým způsobem, že ani několik dní po dočtení stále nechápu, jak se tohle všechno semlelo. Tentokrát jsem si už myslela, že jsem pachatele musela zaručeně odhalit, ale jako vždy jsem se mýlila. Byla jsem vedle, jak ta jedle a definitivně s hledáním pachatele končím, protože to prostě není možné odhalit :-D Bylo to skvělé a napínavé čtení, u kterého jsem se místy i smála pod vousy. Hlavní vyšetřovatelé mi přirostli k srdci a vždy se těším na další pokračování. Knihy od Deavera se čtou opravdu samy :-)“... celý text
— dencazrnu
Výzva sluneční královny
„U fantasy jsem se naučila hodnotit , jak mě pohltí příběh a ne jak se co čemu podobá, protože vždy něčemu. A tohle byla skoro 2/3 knihy taková jen peprnější verze Selekce. Nemůžu říct, že by mě nějaká postava uchvátila, na to jsou hodně ploché. Ale bavilo mě to a jsem zvědavá, kam autorka bude v ději postupovat dál :-)“... celý text
— slamenka
Na balvanu
„Tentokrát mne Vargaska převezla: místo slibného tajemného případu rozvíjejícího se v Bretani, který zaujal Adamsberga a nakonec mu přistál na hrbu (vedle několika bokem do/vyřešených případů v Paříži), jsem se dočkala nečekané (a nevyžádané) gangsterky amerického kalibru.
Ve třetině se totiž najednou odbočilo od zájmového případu a nastoupila honba po stále rozrůstajícím se gangu místních zločinců, kteří k sobě měli blízko už jako středoškoláci, a mnozí se ještě proškolili v podvodech v Americe. Téměř dvě třetiny knihy se konají velké manévry (několika desítek policejních příslušníků různých složek), krom místního a pařížského týmu se přidávají četnické posily a navrch ještě osm bodyguardů osobně pro Adamsberga. Vůbec jsem nechápala, proč to autorka stále dál rozvíjí, identifikuje postupně další a další členy gangu, postupně je nahání a hledá u nich stejným způsobem sejfy, snaží se je pochytat.
A po konečném spokojeném vypořádání se s gangstery a vydechnutí všech zúčastněných si Adamsberg se všemi svými kolegy najednou na posledních stránkách sedne a vylíčí jim, jak se to vlastně má s úvodní nesouvisející sérií vražd a tajemným pachatelem. Na to, že se tomuto případu po celou hektickou akční a pro něj i bolestivou dobu vůbec nevěnoval, není uvěřitelné, že by na něj něco jen tak sestoupilo řešení pouze při krátké terapii několika ležení na dolmenu (tam se uchýlil jen párkrát, nakonec i se suitou bodyguardů!).
Nevadila mi jen dvoutřetinová akční "střílečka", ale rovněž neúspěšnost zabránění vraždám byla u tak silného týmu víc než alarmující, o úhybných metodách A. vůči nadřízeným nemluvě.
Líbil se mi pořád tým, Violetta byla nadpozemská, ani ostatní se neztratili. Jean-Baptiste výstředničil, hloubal nad svými vyřčenými slovy, zda jsou syntakticky/sémanticky správně (ovšem "klapky na uši", to ho nikdo neodnaučil), byl stále nenápadný, jemný, v mezích možností (prostřílený) i nadále potřeboval své myšlenky rozpohybovat spolu s tělem, snažit se pochytat jejich bubliny... A na místě byly zase úžasné figurky, s obtížnými bretaňskými jmény.
Dobrá byla připomínka blech - moje první prvotřídní setkání s Vargaskou - budu si to snad muset znovu připomenout.
Mrzí mne, že se zase opakovalo takové klišé lumpů jako dětí, pevné děsivé party, kterých se ostatní bojí tehdy i později, případně se jim šikanovaní chtějí pomstít. To se rozmohlo v thrillerech, ale i Vargaska už se k tomu uchýlila dřív.
Tentokrát tedy jen 75%.“... celý text
— soukroma
Chaloupka na muřích nožkách
„ČVd 12 pohádková. Na tomhle příběhu mne bavilo jak si chaloupka jen tak usmyslela a šla si kamsi a Márinko koukej.... U nás v českém prostředí, kdy platíme za národ co se nerad stěhuje může být tohle určitá zábava. Nebo ne. Márinka chce něco jiného než jí určuje zvyk, rodina, generace. Chce mít kamarády a jistotu, stálost, s tím musí souznít nejen dětský čtenář.
Co mi hodně vadilo bylo oslovení její babičky „babo jago“ , všude. Nevím, zda to bylo v originále nebo to určil český překlad, ale nepřišlo mi to ani odpovídající vykreslené postavě, ani jejich pěknému vztahu s Márinkou. Nesouhlasit s někým přece neznamená, že se nemáte rádi... dobrá škola! Přestože je autorka Britka tak mi to také "zavánělo" sovětskou bytostí, což mi kazilo dojem ze zajímavého příběhu.“... celý text
— Josh
Divoká Aljaška
„První díl (Nespoutaná Aljaška) byl nadprůměrně super, proto jsem čtení druhého dílu odkládala co to jen šlo, protože jsem se bála, že mě zklame. Překvapivě musím říct, že pro mě Divoká Aljaška je o dost lepší, než předchozí díl! Pořád tu jsou krásné popisy Aljašky, stále jde z příběhu cítit její divokost a nechybí ani oblíbené postavy … ale navíc se příběh věnuje tomu, jak se vlastně pracuje na vztahu co člověk chce udržet. Je to takové nakouknutí za zavřené dveře, kde většina romantických knih končí, protože se v nich primárně věnuje utváření vztahů, ne jejich budování.“... celý text
— Bookworm_z_Brna
Bílá Voda
„Kniha je opravdu široce zpracované téma o boji mezi církví a politický režimem. Než jsem si knihu přečetla, nevěděla jsem o tomto tématu skoro nic. Kniha tedy určitě není odpočinkové čtení, vždy jsem musela dočíst danou kapitolu a musela jsem mít na čtení absolutní klid. Jediné, co mě zklamalo bylo, že konkrétní osoby a zápletky nebyly podle pravdy, ale z velké části smyšlené, pouze inspirované skutečnostmi. Ale chápu, proč tomu tak bylo.“... celý text
— Julie Laskova
Válka trpaslíků
„Nesdílím takové nadšení jako většina, ale špatné to nebylo.
Časem se pustím do pokračování.“
— Iva095
Poslední sbohem
„Po dlouhých třinácti měsících se loučím s Davidem Rakerem a že to tedy bylo skvělé zakončení u kterého jsem vztekle křičela, že potřebuji okamžitě další pokračování. Autor i tentokrát napsal velmi zamotaný příběh, u kterého jsem se z počátku lehce ztrácela. Naštěstí po čase vše začne zapadat a pak se odpálí ta pravá bomba, která vám nedovolí knihu ani na vteřinu odložit. Weaver je neskutečný především v tom, jak dokáže zamotat a následně propojit několik dějových linek tak, aby to celé dávalo smysl. Kniha je čtivá, napínavá, úderná a díky krátkým kapitolám čtení běží jako na drátkách. Možná kdyby se občas vynechala nějaká ta omáčka okolo, dostal by děj větší říz. Ale celkově mám tuhle sérii ráda, i když se v nějakých dílech objevilo sem tam škobrtnutí. Moc doufám, že se ještě dočkáme dalšího pokračování :-)“... celý text
— dencazrnu
Odešla do tmy
„Příběh bez nápadu a bohužel předvídatelný už od prvních stránek. Styl vyprávění bez šťávy. Nebavilo mě to, dočetla jsem jen ze setrvačnosti.“
— iveta3689
Galerie mrtvých
„Chris Carter je taková moje životní jistota. Chci napínavou, čtivou knížku, které nadělím 5 hvězdiček? Vím kam sáhnout.“
— Verunka289