Nejnovější komentáře
Vlaštovka v bublině
„Losos v kaluži. Panda v nesnázích. A do třetice Vlaštovka v bublině. Super nápad s postavami, které se prolínají všemi 3 knihami a pokaždé z jiného úhlu pohledu. Nejlépe číst postupne. Tohle rozhodně doporučuji.“... celý text
— Lienilda
Past
„Od autora se od Kouzelného domu snažím přečíst z jeho díla co nejvíce, protože číst jeho knihy je jednoduše opravdu zážitek. Z povídkové knihy Past jsem samozřejmě opět nadšená. Od dojemného příběhu péče o Dítě pro štěstí, židovského chlapce Jana, po Čtyři dny, napínavý příběh vraha Jezbery, který po útěku doufá v lepší zítřky, až po (pro mě jednoznačně nejlepší) příběh o člence ilegální skupiny za okupace, Růženy Kubínové, která se ocitne v Pasti nalíčené gestapem, je to jedna perla vedle druhé. Ať už se týká neuvěřitelných popisů autora prakticky čehokoli, příkladně Čtyři dny: "Užasl, venku byla tma, ne však včerejší a předvčerejší, černá, nepřátelská a neprostupná, škrtička dálek, nýbrž jiná, modravá, měkká, šerosvitná tma, rozprostřená do nesmírného vzdušného prostoru, který byl milostně prozářen hvězdným lustrem, zasazeným do nebeské klenby" nebo Past: "Nicméně oslovit toho kakabuse, tuhle hromotluckou, oknířenou mužatku, podobnou obryni z cirkusu, s vlasy nepořádně vyčesanými k temeni, kde jí seděl ohyzdný drdol...", díky kterým čtenář vše vidí jako ve filmu, po schopnost dojmout nebo udržet čtenáře v napětí, kdy knížku neodložíte, i kdyby Vám víčka padala, záda bolela a bůhvíco, prostě ji musíte dočíst. Vřele doporučuji!“... celý text
— Miranda
Historický kalendář města Dobříše : (všeobecný - neúplný - orientační), I. díl : 921-1986
„Tato jinak skvělá kniha má tu vadu, že se zatím nikdo nepokusil udělat doplněné vydání ;-)“
— JAnD
Srdce z ledu
„Velice dobře zpracovaná zápletka, promyšlený děj se spoustou návnad zavádějících do slepých uliček, fungující tým vyšetřovatelů postupně odhalující nové skutečnosti i pomocí dobře napsaných dialogů a na závěr vyřešené dvě vraždy - související nebo ne? Drobné nedotaženosti toleruji!“... celý text
— konicekbily
Lovci mikrobů
„Tuhle knihu jsem četl kdysi o prázdninách v Bretani (odhadem rok 1998) minimálně 2x-3x za sebou. Později jsem zkoušel jinou knihu od téhož autora, ale namlsán lovci mikrobů jsem ji odložil nedočtenou.
Poněkud mne zklamalo, že moje dcera knihu odložila jako nezajímavou, ale třeba za pár let, až bude ve věku, ve kterém jsme j četl já, jí přijde na chuť.
A možní si jí mezitím přečtu po čtvrt století znovu...“... celý text
— JAnD
Úsvit všeho
„Wow. Tato kniha je ještě mnohem, mnohem buřičštější, než uvádí anotace!! Pro mě osobně je to kniha zcela revoluční, a to jsem teprve v desetině. Je pravda, že sám k anarchismu tíhnu, ovšem to důkladné, vyargumentované potvrzení dlouholetého podezření, že vývoj lidstva vůbec neprobíhá (neprobíhal) tak, jak nás ve škole učili, tedy "od divochů k nám, civilizovaným", to je prostě něco. To je zjevení.“... celý text
— Kniholom
Dějiny plné omylů
„Dejiny plné mužských omylov s dôrazom na stupiditu Britov, pomaly 80 % textu o Britoch, nuda, únavné, ach bože, koho už len tí briti s malým b zaujímajú, neznášam čítať ich dejiny, dejiny skutočného zla a bezkonkurečnej chamtivosti a arogancie, toľko som sa v živote načítala o nich, že už dávno sú pre mňa najmenej zaujímavým národom na tejto Zemi, viac ma zaujímajú tie mravce pod kameňom v afrických Rwenzori... no a kapitola sama o sebe: za neovládateľné mužské ego a vlastnú blbosť môže Eva, na to pamätajte! Stále o tom istom, je to veľmi, veľmi nudné a bez hodnoty... pre istotu vycapený portrétik nejakej ženy, ktorá ani nemá príbeh v knihe, či je to Alexandra? Tak tá ani nemá čo tam robiť, mal by tam byť Nikolaj.
Vidno, že je to zbierka písaná v rámci dovoleniek, neviem, kto je ten autor, akú má profesiu, nič som o ňom nenašla, ale takú subjektívnu zbierku vie každý štandardný grafomaniak spísať bez väčších problémov s pomocou wikipedie a pár zdrojov. Ako laik ešte ako tak mám slušne načítané černobyľské a napoleonské udalosti, tak vnímam túto knihu fakt skôr ako školské zadanie cez leto napíšte knihu o najväčších omyloch v dejinách. Radšej ju berte s veľkou rezervou a to vôbec nenarážam na výber, veď na to má každý právo; vybrať si, čo považuje za najväčšie omyly v dejinách človeka.
U mňa je to to, v čom sa orientujem najlepšie a súdim tak, že:
1. Napoleonovo rozhodnutie odovzdať sa do rúk Britom bola fatálna chyba! Mal mašírovať do Ruska, bolo by totiž pod úroveň pre cára Alexandra, keby sa tak choval k francúzskemu cisárovi, ako sa zachovali hentí globálni chamtivci. Napoleon by svoj záver života prežil omnoho dôstojnejšie, o tom som presvedčená. Síce v bolestiach (rakovina žalúdka), ale dôstojnejšie.
2. Stalinovo uprednostnenie Lysenka pred Vavilovom je donebavolajúca chyba, ktorá vzala život mnohým a dievčatko s vrkôčikmi v Kyjeve dnes stojí uprostred veľkých obručí so smutnou tvárou. Lysenko bol absolútne neschopný v agronómii. Vďaka tomuto rozhodnutiu Ukrajinci aj Rusi pokračovali v štafete masívneho hladomoru, ktorý mohol riešiť schopnejší, múdrejší a vlasteneckejší Vavilov. A Stalin zasypával svoju krajinu traktormi, ktoré slúžili tak akurát ako muzeálne exponáty. Tu nechcem obhajovať Lenina, stojí však za spomienku o jeho inteligencii, pretože kým bol on pri žezle, Vavilov mal voľné ruky a ak si dobre pamätám, Lenin Lysenkovi nedôveroval pre nedostatočné vedomosti v pestovaní plodín v rôznych pásmach.
3. Rozpad Československa. Z dlhodobého a geopolitického hľadiska to vnímam ako chybu. Tak aspoň sme urobili Nemčúrom radosť.
Tieto tri veci mi tak napadli pri čítaní či teraz. Ešte je napríklad asi škoda, že Fíni odmietli nezávislosť, ktorú im v listine ponúkala Katarína Veľká. Čo sa tu spomína, že Nežná revolúcia bola omylom, tak to by som brala skôr ako prirodzené prebratie štafety z východu, konkrétne z Číny (pekinské povstanie, jar 1989, zabití študenti). Čínska udalosť sa ako mor rozšírila do európskych krajín, presne ako kedysi kýchol Paríž (Franc. revolúcia) a Európa dostala nádchu. A pekinskú jar by som určite neoznačovala za omyl v dejinách.“... celý text
— zipporah
Křehké srdce
„Oba díly se četly lehce a těžko jsem knížky odkládala. Příběh má spád, psychické rozpoložení je popsáno úžasně, i když panické ataky už zde nejsou tak dopodrobna rozebírané. Snesla bych však více hudby, umění obecně i na straně Rosie.
Každopádně druhý díl mě i tak velmi bavil, plakala jsem i se pousmála.“... celý text
— Vilvit
Tajemství pomocnice
„Od první stránky jsem tento příběh doslova hltala, za mě velká spokojenost. Sice je celkem totožné s prvním dílem, ale i tak to má šťávu. Autorka píše čtivé knížky a v podstatě se nedalo od příběhu odtrhnout. Těším se na další pokračování Millie a Enza.“... celý text
— Šárka88
Zločin na Bezdězu
„Detektivní příběh se odehrává ve třináctém století, kdy České království paří k nejmocnějším v Evropě. Vládnul zde v té době Přemysl Otakar druhý.
Hlavním hrdinou příběhu je jeho správce hradu Bezděz, Oldřich z Chlumu. Správce hradu se nestaral jen o hrad, ale i o panství v jeho okolí, aby se na něm dobře hospodařilo a král z něj měl co největší zisk. Děj se odehrává v kraji dnešního Kokořínska, Mladé Boleslavi a Mělníku. V té době se oproti dnešku daleko snadněji loupilo i vraždilo a navíc tenkrát nebylo tolik vyšetřovacích prostředků a dokonce neexistovala ani policie. Všechny zločiny tak musel vyšetřit jen správce hradu, který na to neměl většinou žádný vzdělání.
Nejlepším vyšetřovatelem v království se stal hlavní hrdina Oldřich z Chlumu, který si vytvořil vlastní vyšetřovací metody a měl dobrý instinkt. Každý správný detektiv má své pomocníky. Pro Oldřicha to byli jeho oddaní služebníci a přátelé. Panoš Ota a velitel posádkové stráže Bezdězu Diviš. Ota je zkušený rytíř, který je velmi bystrý, pohledný a zběhlý v boji. Oldřich ho proto často využívá ne nenápadné výslechy v hospodách a na dvorech, protože umí dobře získávat informace. Diviš je naopak vysloužilý voják, který svojí postavou a zjizvenou tváří nahání všem hrůzu. Umí taky výborně velet zbrojnošům, ale nemá takový důvtip a často svojí zbrklostí i něco pokazí. Diviš s Otou se tak často navzájem pošťuchují, ale jsou zároveň velkými kamarády.
V příběhu téhle knížky se začalo postupně vyšetřovat několik smrtelných nehod a únosů. Nejprve začnou řešit záhadné zmizení ženy hradního pána na nedalekém hradě Tolštějně, které se později ukázalo jako únos a pak i další podivná úmrtí z minulosti v rodině pána hradu. Únosy a zmizení různých lidí se později ukázaly jako promyšlené vraždy, kterými si ukřivdění příbuzní z velkého rozvětveného rodu snaží získat svůj dřívější majetek anebo se za křivdy pomstít. Vyznat se ve starobylých jménech a rodinných vazbách, bylo na čtení knížky to nejtěžší. Oldřichovi a jeho pomocníkům se až nakonec knížky podaří složitý, tajemný a často hodně nebezpečný vyšetřování objasnit.
Na knížce mi přišlo zajímavé jak podrobně je vylíčený tehdejší život i zvyky, tak abych si je v dnešní době při procházce ve stejných lesích kam, jako rodina chodíme na houby, mohl tu dobu představovat. Knížka byla moc hezká, ale náročná, takže k dalším dílům a novým příběhům se vrátím, až budu starší, protože hodně věcí mi dovysvětlili až rodiče.“... celý text
— sustrur6E
Záhadná oběť
„Knihy Roberta jsou pro mě tutovka, jistota, oddechová vyšetřovačka. Patřím rozhodně k fanouškům. I tohoto dílu.“
— Sacinka
Edgar – Devět povídek E. A. Poea
„Výběr těch nejlepších povídek ve velkoformátové knize. Vynikající!“
— J.Clouseau
Bohyně
„Svižné, čítavé, nabité erotikou a samozrejme romantikou.
Prostredie mafie ako vždy nesklamalo.
Kniha sa čítala jednoducho na jeden nádych :)“
— Mikaelask
Epos o Gilgamešovi
„geniální.“
— lukaskmn1
Všude samí lháři
„Další Lapena, která se tolik podobá ostatním. Přesto se dobře čte / poslouchá, je to napínavé, zase jeden podezřelý vedle druhého. Ale věk Avery mi vůbec neseděl s jejím uvažováním a manipulacemi, až mi to vadilo.“... celý text
— kudrdlinka
Tři sestry
„Je to přesně to ,co čekáme,a to je fajn.“
— vekkr
Vražda v Orient exprese
„Výborná detektívka, na začiatku som sa strácal medzi viacerými menami pasažierov cestujúcich vo vlaku, ale po čase to už bolo v pohode. Kto ma rád detektívky, vyšetrovanie a samozrejme Poirota, tak určite odporúčam, prípadne audio-knihu alebo vynikajúci film z rovnomenným názvom z roku 2017.“... celý text
— vmatusko
Smutek poručíka Borůvky
„I já jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuto knihu od pana Škvoreckého, jako ostatní a nebyla jsem zklamaná.Přečetla jsem si dvanáct detektivních příběhů se sympatickým poručíkem Borůvkou a jeho kolegou praporčíkem Málkem.Samozřejmě jsou některé čtivější jiné méně.V povídkách se prolíná radost se smutkem,tak jak je přináší život.Podle mne knize neschází nic z toho
co, očekávám od dobré detektivky.Podívám se v knihovně zda ještě nemáme s poručíkem Borůvkou,nějakou knihu,jeho vyšetřovací metody se mi líbily .“... celý text
— alnahu
Půlnoční klub
„Knížku jsem četla poprvé před 24 lety, když mě otec umřel na rakovinu. Dnes jsem ji četla po druhé, v rámci osobní vỳzvy. Téma příběhu mě zaujal, moc se mě líbilo setkavaní klubu, a hlavně jejich historky, škosa že to nemělo víc dílů, přišlo mě to moc uspěchané.“... celý text
— Petra-Nela
Když spadne maska
„Měla jsem obavy, jak se děj bude v rámci této knihy natahovat, ale nakonec se četla dost snadno, stále bylo, co objevovat. Navíc se v postavách dál zachoval solidní přehled. Líbila se mi i část ke konci knihy, kde autorka a překladatelka zmínily lingvistické oříšky, co v této knize nastaly. To bylo opravdu zajímavé, i když francouzštinou neoplývám.
Na knize mi ale vadilo, že v některých částech působila krkolomně - některá rozhodnutí, co Paige učinila, byla přitažená za vlasy. Bylo zřejmé, že tak jedná jen proto, aby se čtenář posunul v ději o kus dál. Přitom pocity, co by v jisté sekci měla cítit (např. (ne)důvěra, pochyby, bezmoc, zmatek, naděje, strach z naivity) vůbec nebyly dostatečně prozkoumány, a určitě by stály za rozšíření - jedná se o dost masivní změnu na to, aby hned neskočila k jakémukoliv závěru.
Další věc, co pro mne byla krapet iritující, bylo neustálé narážení na název knihy. Já rozumím, že je to líbivá metafora, ale nemusí být zmiňována tak zoufale často.
Někoho, koho série zajímá, ale kniha určitě neurazí. :)“... celý text
— Enkii
Slezský román
„Moc mi to nesedlo.několik časových rovinách a postav.Postava Martina a Martiny mi byla nesympatická. P.S.Kaj je Bunczek?“
— jitka7326
Dallas 63
„Mám Kinga rád, ale ty jeho "novější" počiny mi prostě nějak nejdou po chuti. U této knihy se mi zdá, jako by nastával Kingův přelom... mísí se to tady se starým, dobrým Kingem a Kingem utahaným, furtdokolově vysvětlujícím, tak aby to pochopil i úplný retard. Jake Eping je George Amberson... my víme! Jeho úkol je zabít toho a toho, z důvodu takového a takového.... MY víme! Jake miluje Sadie, Sadie miluje Jaka... MY VÍME!!! Hlavně ta love story linka, která mi přišla ze začatku fajn a milá a samozřejmě pro přiběh důležitá, mi časem přišla otravná až k zblití. Při asi stém vyznávání lásky jsem převracel oči a nemohl se dočkat, kdy se už dostaneme k jasně očekávaném konci a Jakeova milá chytne kulku (kdo to nečekal? Je tady někdo takový?) Mám rád cestování časem, mám rád Kinga, k této knize jsem ale vzhledem k roku vydání přistupoval skepticky a nakonec jsem se nechal umluvit jejím 77 místem v žebříčku nejlepe hodnocených knih. Když pominu ty cukrkandlové, přeslazené, limonádové pasaže, tak byla knižka čtivá a starý dobrý King ještě převládal, ale 77 místo určtě ne. Na jedné misce vah mám klasické Řbitovy zvířatek, Osvícení, Noční směny atd., na té druhé jsou romany s Holly Gibneyovou, Billy Summersem a úlety typu Povznesení. Dallas řadím někam mezi ně, spíše ještě směrem k zlaté eře Kingovy tvorby. Pevně věřím že kdyby to King napsal přes cca 30lety, tak by napsal depresivnější konec, který by nám vyrazil dech. Něco na styl, že se Jake zacyklí v časové smyčce, stane se z něj blábolící muž se žlutou kartou a sám sobě (svojí mladší verzi) se stále dokola snaží zabránit změnit budoucnost, protože už ví to co ví.
Upgrade... nebo spíš downgrade :D Poté co jsem příběh převyprávěl přítelkyni a hlavně kvůli konci, který byl tak moc happy endovský, musím jít s hodnocením ještě níž... je mi to líto, ale já prostě radši ty špatné konce s pointou kde věci nedopadnou až tak dobře jak by se na první pohled mohlo zdát.
P.S. strašně mě mrzí že starší tituly už mám vesměs všechny přečtené a nemůžu udělat to co udělal Holly s Agathou Christie
P.P.S. Když jsem tady zmínil jméno Holly... románu který má v názvu stejné jméno se radši velkým obloukem vyhnu.“... celý text
— A22Los
Upírova hrobka
„Upírská tématika může v dnešní době působit fádně, ale koncem 80. let to ještě nebylo tak zprasené téma, takže Upírova hrobka je vlastně docela originální dobrodružství. Nechybí tu napětí, atmosféra, pěkné ilustrace a ani zajímavý průzkum hradu. Svým tajuplným hororovým nádechem příběh připomíná klasický 10. Pekelný dům a příběh je zase jasně inspirovaný Drákulou i Čachtickou paní. Vše je zasazené do jakési Mauristatie na Starém světě (tam se odehrávala MAGIE), takže je to vlastně stále fantasy prostředí Titanu ale zároveň pokus o odpoutání se od klasické fantasy Allansie i od přesyceného Khulu.
Novinkou je hodnota Víry, který skončí v rozmezí 4-9 a je nezbytná při přežívání různých rizikových situací. Úspěšné hody na Víru vám umožní vyhnout se některým monstrům, získat výhody v boji nebo přežít smrtící situace.
Přestože je kniha celkem útlá, průzkum hradu nelineární a možnosti voleb pestré a bohaté, je celý příběh nečekaně dlouhý, neboť toho máte možnost prozkoumat velmi mnoho. Bohužel, i když to tak zpočátku ani nevypadá, je kniha i velmi těžká po stránce soubojů a bez UB 11+ je šance na úspěch minimální. Hlavní záporák Reiner je bestie tak mocná, že se může klidně postavit do řady vedle Balthuse Dira, Razaaka a dalších slavných záporáků FF série.
Atmosféra je překvapivě silná a prolézání zákoutí hradu Heydrich je velice zábavné. Upírova hrobka má rozhodně styl, má spád i kvalitu a patří mezi nejlepší tituly čtvrté desítky knih.
Hodnocení příběhu - 80%
Obtížnost - 8/10
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
Dceřina kletba
„Třetí kniha detektivní série je podle mě nejlepší. Zezačátku mě sice vytočila zápletka s nevěrou, ale vím, že to bylo nutné. Na konci se to hezky spojilo. Jen se mi dvě teen hrdinky trošku pletly. Musela jsem se vždycky zamyslet, která dcera které matky to vlastně je. Navíc mi přišlo, že k této knize Erbenovský název sedí nejvíce. Do dalšího dílu, pokud bude, určitě půjdu.“... celý text
— KLHannah
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
„Já jsem nadšená. Myslela jsem, že ji budu číst tak nějak postupně a budu jí prokládat jiné knížky s klasickým příběhem. Nakonec mě ale úplně pohltila, pan Mareš je opravdu skvělý vypravěč. Ve volných chvílích se musím znovu podívat na Případy prvního oddělení.“... celý text
— mekkejla
Bílá Voda
„Náročná, ale velice přínosná a krásná kniha. Notnou chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, a i já musela knihu často odkládat a třeba vzít do ruky jiné odpočinkové čtení. Stálo to ale za to,… V knize se střídá více žánrů a také děj přeskakuje mezi vypravěči, místy i časem. Mě toto bavilo velmi, ale chápu, že ne všem to sedne.“... celý text
— january
Brána zla
„Klasické dobrodružství z pera Evanse (autora 25. Pod strašidelným zámkem). Váš cíl je zlo (jak jinak), které se znenadání probudilo v lesích bohatých na zlato a mění jeho obyvatele v nemyslící otroky anebo rovnou prehistorické dravce. A tak cestujete přes hvozdy, doly a usedlosti a hledáte zdroj tohoto zla.
Zajímavé je, že podstatnou část dobrodružství si lze zkrátit, avšak výsledkem bude prohra nebo přinejmenším vážná komplikace. Například váš první cíl, město Kleinkastel můžete navštívit během pár odkazů, ale za ideální trasy tam dojdete až ve třetině knihy. Kniha je docela dlouhá, odkazy většinou obsáhlé a plné textu, takže dokončit ji zabere hodně času i v případě, že se úspěšně vyhýbáte smrti.
Brána zla v podstatě nemá žádnou originalitu oproti titulům, které tu už byly. Je to převážně lesní putování s vytyčeným cílem. Přesto se ale kniha hraje velice dobře. Evans je spisovatel zkušený a na kvalitu příběhu, včetně popisů míst, nestvůr a bitek si evidentně zakládá. A tak je Brána zla vlastně velice dobrým titulem, který bude dobře bavit a který nabídne nijak zvláště náročné, ale zato dlouhé, poctivé a výpravné dobrodružství.
Hodnocení příběhu - 70%
Obtížnost - 4/10
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
Propast času (remake)
„Tohle je doslova ztráta času jak na straně čtenáře, tak na straně autora. Mistr Bureš se odvolává na Stephena Kinga, proboha, chlape, vzpamatujte se, vy jste provinční autor žánrovek, nikoliv tvůrce vysoké literatury (což ostatně není ani sám Stephen King, ale u něj se alespoň dá hovořit o opravdovém věhlasu). Dílčí přepisování knihy bez literárního či obecně kulturního významu považuji toliko za autorskou onanii a snahu vydělat si peníze i napodruhé, když se to už jednou povedlo. Mimochodem, ona údajná implementace vědeckých poznatků vzešlých po roce 2015, jíž se autor vedle jiného zaštiťuje a obhajuje jí částečné přepracování knihy, působí toliko jako úsměvná, až hloupá záminka. No jo, když nepřicházejí nové nápady, tak holt vaříme znovu z téže vody.“... celý text
— Ellie01
Vrahův učeň
„Kniha naprosto vyniká velmi kvalitním vykreslením doby a její kultury od detailů města, rozličných profesí až po jídlo. Opravdu se cítíte být uprostřed příběhu, text efektivně podněcuje obrazotvornost a vytváří opravdu věrohodný obraz viktoriánského Londýna s drobnostmi, jaké by vás nenapadly, ale nesmírně dodávají příběhu na živosti. A to všechno bez toho, aby byl titul plný zdlouhavých popisů. Všechny detaily jsou v ději zasazené s citem a přirozeně. Postavy jsou vystavěné jako obyčejní lidé, se kterými se můžete ztotožnit - žádné speciální schopnosti či geniální úsudek. Když na tohle přilepíte detektivní zápletku, máte opravdu příjemnou čtivou knihu. Navíc - kniha projde testem Bechdelové: více žen v ní smysluplně konverzuje mezi sebou, ačkoli nejsou hlavními hrdiny...
Není to zbytečně divoké, zbytečně šokující (až trochu na ten konec), za to perfektně dobové a atmosférické pátrání se sympatickými postavami. Opravdu dobrá na oddech detektivka. Pokud máte rádi temný viktoriánský Londýn, určitě si přečtěte! (Pozn.: čteno v originále, překlad neznám.)“... celý text
— maky.orel
Klub knihomolských srdcí
„Krásně popsané pocity člověka se zničeným sebevědomím.“
— AlixPrincess