Nejnovější komentáře
Moje (tak trochu) dočasná chůva
„Další a poslední díl této série co mám přečteno. Kniha se mi četla rychle a dobře. Je to kniha na dva večery. Není to tak hodně vtipné jako ty dva předešlé díly, ale také jsem se smála.Je to oddechové čtení. Doporučuji Vám ji abyste si ji přečetli.“... celý text
— nikca1994
Neviditelný muž
„Kniha se mi moc libila. Moje první setkání s autorkou a knihu hodnotím moc pozitivně. Ctivy příběh. Zajímavé vyústění.“
— booklover_mili
Woodhill
„Neskutečně příjemná feel-good oddechovka s lehce hororovými prvky, moc pěknou romantickou linkou a příběhem, který vás až do samého konce nepustí. Woodhill jsem si zamilovala a určitě ho budu doporučovat jako jedno z lepších českých romantasy.
Kniha měla i pár much, samozřejmě. Konec byl za mě trochu moc narychlo a docela dost postav jen tak profičelo stránkami, aby udělaly Lexi v tu chvíli potřebný komparz. Myslím, že by Woodhillu vůbec neuškodilo pár stran navíc.
Každopádně vše nakonec utnuto velmi příjemným epilogem, takže konečný pocit dobrý.
Líbil se mi autorčin styl, odlehčený humor, schopnost popsat vznikající vztah a především podle mě moc pěkně vystižený kontrast života a smrti.“... celý text
— Monéteau
„Tak jsem se konečně kousla a tenhle slavný americký román přelouskala. Překvapivě mi ale dal docela zabrat a to přesto, jak je krátký a čtivě psaný.
Nedokázala jsem se odprostit od toho, co už jsem o životě autorky věděla, a v důsledku jsem příběh četla jako její biografii, což mě vzhledem k jejímu osudu naplňovalo úzkostí. Ironicky to možná přidá čtenářskému zážitku nový rozměr – člověk si pak může snadno dosadit do osazenstva psychiatrické léčebny i sám sebe, protože úzkostné a bezútěšné myšlenky a pocity se zjevně v polovině 20. století řešily jedině elektrošoky a lobotomií. S nesmírným úspěchem, pochopitelně.
Jako literární dílo povedené – Plath byla koneckonců talentovaná básnířka, takže nejen píše, ale taky obratně skládá dílky obrazů. Na opakované čtení to ovšem nevidím, a to vysloveně jen z důvodu, že mi z toho všeho bylo nakonec smutno.
Oblíbené úryvky (pozor na SPOILERY):
"'Do you know what a poem is, Esther?'
'No, what?' I would say.
'A piece of dust.'
Then just as he was smiling and starting to look proud, I would say, 'So are the cadavers you cut up. So are the people you think youre curing. Theyre dust as dust as dust. I reckon a good poem lasts a whole lot longer than a hundred of those people put together.'"
"I thought it sounded just like the sort of drug a man would invent. Here was a woman in terrible pain, obviously feeling every bit of it or she wouldnt groan like that, and she would go straight home and start another baby, because the drug would make her forget how bad the pain had been, when all the time, in some secret part of her, that long, blind, doorless and windowless corridor of pain was waiting to open up and shut her in again."
"I knew I should be grateful to Mrs. Guinea, only I couldnt feel a thing. If Mrs. Guinea had given me a ticket to Europe, or a round-the-world cruise, it wouldnt have made one scrap of difference to me, because wherever I sat--on the deck of a ship or at a street cafe in Paris or Bangkok--I would be sitting under the same glass bell jar, stewing in my own sour air."
"I thought the most beautiful thing in the world must be shadow, the million moving shapes and cul-de-sacs of shadow. There was shadow in bureau drawers and closets and suitcases, and shadow under houses and trees and stones, and shadow at the back of peoples eyes and smiles, and shadow, miles and miles and miles of it, on the night side of the earth."
"'We'll take up where we left off, Esther,' she had said, with her sweet, martyrs smile. 'We'll act as if all this were a bad dream.'
A bad dream.
To the person in the bell jar, blank and stopped as a dead baby, the world itself is the bad dream.
A bad dream.
I remembered everything.
I remembered the cadavers and Doreen and the story of the fig tree and Marcos diamond and the sailor on the Common and Doctor Gordons wall-eyed nurse and the broken thermometers and the Negro with his two kinds of beans and the twenty pounds I gained on insulin and the rock that bulged between sky and sea like a gray skull.
Maybe forgetfulness, like a kind snow, should numb and cover them.
But they were part of me. They were my landscape."
"All the heat and fear had purged itself. I felt surprisingly at peace. The bell jar hung, suspended, a few feet above my head. I was open to the circulating air."
(Harper Perennial Modern Classics, 2006)“... celý text
— prazskanaplava
Krása mezi námi
„Je to napsáno surově. Když si myslíte, že horší to nebude, tak bude. Ale na příběhu Jacka a Avy je krásné to odhodlání a touha vyhrát. Jack je rozhodnutý udělat vše pro svého mladšího bratra a Ava je rozhodnutá udělat vše pro oba bratry. Trochu mě mrzí ten konec, ale vlastně chápu tu určitou symboliku. Někdy prostě může zlo prohrát i tak, že ztratí to nejcennější.“... celý text
— ZNellyZ
Haunting Adeline: Stíny nad Adeline
„Tohle bylo nakonec tak ctivy. Zacatek nebyl nic vyjimecneho. Rikala jsem si, ze hlubsi smysl v tomhle nema cenu hledat, ale cetlo se to dobre. A cim vic se blizil zaver, tim vic napeti stoupalo. Knizku jsem precetla za 2 vecery a uzila jsem si to. U nektere situace jsem byla znechucena, jindy jsem si klepala na celo, ale celkove se mi pribeh libil. Akorat snad ta linka s babickou me uplne nebrala, cekala jsem od toho vic. Ale zaver byl skvely, tesim se na pokracovani.“... celý text
— monishek
Tajemství Ořechové aleje
„Magické čtení o další magické rodině žen, které žijí své životy v poklidném tempu amerického jihu. Ema celý život touží po kořenech, po rodině, chce někam patřit. Takovou příležitost jí nabídne její babička, která ji celý život hledala. Na její pozvání přijíždí do Sweetgrass, babička k ní přistupuje s absolutní důvěrou a otevřeným srdcem, a to je jen jedna z věcí, které se chce i Ema naučit. Babička ji učí o rostlinách, přírodě, magii, vaření, ale také provozování stánku na trhu. Život Emy se proplétá s životem její sestřenice Cory Bee, všetečných sousedek, ale také nových sousedů Jamieho a Chase. Všichni si nesou svá tajemství a je jen na nich, jestli se svěří.“... celý text
— KatieKuli
Pozvánka
„To byla tedy jízda. Od začátku až do konce. Čím víc čtete dál, tím máte více otázek. Příběh se mi strašně líbil a na tohle období se skvěle hodí. Jsem ráda, že jsem zrovna měla pocit, že tuhle knihu musím číst prostě hned teď! Líbila se mi velice atmosféra v knize. Opuštěný hotel byl popsán opravdu dobře a děsivě, když jsem to četla přes noc, mírně jsem se i bála. Poté, to v jeden moment, šlo vše hopem a já přestala pomalu stíhat děj. Ale i tak to za mě bylo skvělé tempo. Ke konci, jsem pořád nevěděla moc co si myslet a děl se zvrat za zvratem. Jak to doopravdy bylo, jsem samozřejmě vůbec neuhodla.“... celý text
— FejKýý
Hrůza na Šibeničním vrchu
„Mam z toho takovy rozporuplny pocity, na jednu stranu se to cetlo dobre, bylo to napinavy, ale tenhle typ knizek neni uplne moji krevni skupinou. Mam radsi pribehy u kterych si muzu rict "jo, to by se fakt mohlo stat".
Nicmene hlavni postava ma muj obdiv, ja bych takhle nebojacna nebyla, uz pri prvnim rinceni zvonku bych pelasila pryc i kdyby se mi za pozemkem mela hlava rozskocit :D“... celý text
— Biba_with_Book
Jediný muž
„Jedna z nejlepších knih co jsem poslechla. Úžasný příběh, popsání postav. Jakoby jste tam byli s nimi. Výborně promyšlený příběh. Děsivý popis tábora.“
— Karin92
Holky napříč Nepálem
„Moc zajímavá, kvalitně a čtivě napsaná knížka.... před výkonem děvčat s obdivem smekám. Cestopisy čtu velice ráda a tento zařadím mezi své nejoblíbenější.“... celý text
— avokado4
Děti z Bullerbynu
„Předčítal jsem ji asi potisícáte ... nejprve dětem ... a pak vvnoučatům. A pro všechny generace to je jedna z nejoblíbenějších knížek (vedle Ronji pochopitelně :). Někdo tu psal, že dnešní děti nebudou chápat souvislosti. Moje vnoučata je chápala a myslím, že knížky jsou právě od toho aby rozšiřovaly chápání nových souvislostí ...“... celý text
— pablito
Teorie lásky
„Hezké dovolenkové čtení. Předvídatelné, ale… to jsem přesně hledala. Bylo to super :)“
— TaCoRadaCte1994
Čtvrté křídlo
„K mému překvapení to nebylo tak pitomé, jak jsem čekal. Dokonce jsem se chvílemi cítil podobně, jako když jsem kdysi četl Harryho Pottera.“
— Šimon_
Rod plamene a stínu
„Dvěma slovy, NAPROSTO ÚŽASNÝ.
Co kapitola, to akce, nešla odložit. Všichni mi tak moc přirostli k srdci a je mi úplně teskno při představě, že bych se s nimi už neměla setkat. Ale něco mi říká, že setkám… :-) kdo četli, ví.
Za mě rozhodně nejlepší série, kterou Sarah napsala. A to miluju jak trůn, tak dvory. Ale tohle, tohle mělo všechno. Smála jsem se nahlas, brečela.
Možný SPOILER : líbí se mi, že všechny své série autorka nenásilně propojila. O to víc mě to bavilo. Nejen, že se v knize objevuje Velaris, ale také nepřímé zmínky o Eriley. Nehledně na to, že Aelin sama viděla Lunathion. Musela jsem si ve Skleněném trůnu tu kapitolu najít, přečíst znovu a nevěřila jsem vlastním očím.
Prostě tleskám Sarah, fakt to umíš a prosím pěkně, ráda bych si přečetla bichličku, kde se Bryce setká i s Aelin. Ty dvě by se podle mě měly poznat :-D“... celý text
— adelaska
Neděle odpoledne
„Sice dosti depresivní, ale velice čtivě napsaný příběh jedné rodiny. Sledujeme děj očima Tea, jeho matky a jeho otce. A ze všech stránek je cítit naprostá úzkost, smutek a postupně graduje rodinné tajemství a všech je mi tak nejak líto.“... celý text
— esfinge
Zasvěcení
„No, hvězdičky jsem dal z nostalgie, protože tahle knížka před třiceti lety pro mě byla takřka bible esoteriky. Z dnešního pohledu bych ji ale považoval takřka za ztrátu času. Nicméně z toho plyne, že svoje místo na slunci má, protože i dnes může být pro někoho biblí esoteriky a dovede ho do dalších míst, kam by se bez ní třeba nedostal.“... celý text
— pablito
Koruna Evropy
„Paráda! Bezva nápad, pěkně podané od zrodu až po završení, přehledně zpracované, poutavě napsané s krásnými fotografiemi - kéž by jich tam mohlo být více! Šikovně proložené i postřehy a rady od zkušených. Procestovala jsem to díky Jardovo knize s ním z tepla domova. Moc se mi líbilo, vřele doporučuji ! Gratuluji ke skvěle odvedené práci!“... celý text
— Ada0004
Země, která mění barvu
„Chlapcovi sa páči dievča, ale je príliš nesmelý a neohrabaný, aby jej to povedal. Vidia sa opäť o pár mesiacov, ale zase nevie, ako jej svoje city vysvetliť. Napíše jej básne a nazbiera kvety. Vidia sa opäť, ale on ju vidí tancovať s iným a neskôr ju vidí ísť s ním do lesa (bola to skutočne ona?). Chlapec sa zžiera svojimi pocitmi a uvažuje o skončení života. Opäť prejde pár mesiacov, opäť sa vidia a chlapec zistí, že už k nej nič necíti. Do toho opisy islandskej prírody, zvykov a bežného života roľníkov. Proste príbeh obyčajného života.
Malá, ale príjemná a pekná kniha.“... celý text
— BUBO26
Pohřbení
„Kniha bola celkom fajn, námet dostatočne pútavý, napätie tak akurát, postavy s ktorými ste mohli sympatizovať. Ale mám pocit, že to mu ešte niečo chýbalo, nejaký ten wau moment. Kniha, ktorá neurazí, no ani nenadchne. Ak by niekedy v paralelnom svete preložili autorkine ďalšie knihy, asi by som jej dala ešte šancu.“... celý text
— Veronika33
Vražedné znamení
„To provedení v brožované vazbě je příšerné Knižní klube ještě za 500 Kč.Jinak je to opět neskutečná jízda.“
— rodak
Chaos v míru
„Jak už tu bylo řečeno. Amo buď milujete, nebo nenávidíte. A já jsem rozhodně fanynka. Příběh byl poutavý. Postavy, děj i zápletka parádně vykreslené. Určitě doporučuji pokud jste schopni odhodit předsudky, zdravý rozum a jste schopni si to pořádně užít.“... celý text
— CiaKawlone
1964 - Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili
„Útlá knížečka, ale zajímavá. Taková retro jednohubka a vzpomínka. Vhodný dárek k narozeninám, k jubileu.“
— knihovna1
Sanatorium
„Na túto knihu som sa fakt tešila (kúpila som si ju dokonca v predpredaji), ale nakoniec som z nej bola viac ako sklamaná. Námet príbehu mal fakt potenciál, ale spracovanie, nesympatické postavy a doslova mega prekombinovanie - knihu pochovali. Ďalšiu knihu asi skúšať nebudem, rozhodne si ju už nekúpim (škoda peňazí).“... celý text
— Veronika33
Text
„Ani nevím, jak se mi tato kniha ocitla v knihovničce. Neměla jsem od ní žádné velké očekávání, autora jsem neznala. Ale četba, přestože je velmi tísnivá a sleduje beznadějný příběh, tak mne bavila. Místy bych to přirovnala k Dostojevského Zločinu a trestu. Bylo mi Ilji a jeho zmařeného mladého života líto. Bylo pro mne poučné dozvědět se více o ruských realiích i mentalitě. A problematika ukradené identity se mi zdá vysoce aktuální.“... celý text
— V.Lenka
Tenká hranice touhy
„Pěkné, ale když jsem to četla poprvé v Darebácích, okouzlila mě povídka více. Tady ubírám hvězdu za doslov, kde se autor spokojeně plácá po rameni za to, že místo nového psaní už jen žije z podstaty a recykluje.
Ehm - závěrem ale musím říct, že se mi to opět líbilo.
Je to však takový maličký čtvereček čokolády, který nestačí. Jen podráždí chuť a připomene, že celou čokoládu už nám autor asi nedaruje, ach jo...“... celý text
— zazvorka
Vysoké napětí
„Třetí kniha to byla jízda, tak dramatickou a emotivní krimi jsem už dlouho nečetla. Potvrzuje to jen, že O. Norek je výborný spisovatel a s každou knihou předkládá čtenáři vyzrálejší prózu.“... celý text
— ujira
Světlo v bouři
„Mé druhé setkání s Corinou Bomann a další nadšení. Jsem velká milovnice historických románů a zjistila jsem, že mi velmi sedí německé autorky. (Vše kdysi odstartovala série Panský dům a dodnes hledán další knihy v tomto duchu). A, ANO tato série o andělech v bílých pláštích ji může směle konkurovat.
I když jsou obě knihy velké bichličky neskutečně rychle se čtou. Opět jsem měla pocit, že vše s hlavní hrdinkou prožívám. Tak jak jsem vše sdílela s Hannou v prvním díle i tady jsem se na Lily krásně naladila. Její životní cesta nebyla vůbec lehká a její rodina ji v těžkých chvílích moc nepomohla. Od tak blízkých lidí jsem toto vůbec nečekala a bylo mi Lily velmi líto. A to jsou přesně ty momenty, kdy si říkám, že jsem šťastná, že žiju v dnešní době.
Lily uteče z domu a štěstěna tomu chtěla, že se připletla do nemocnice, kde si ji vychovali jako sestřičku. Autorka velmi dobře vystihla dobu, ve které se děj knihy odehrává. Německá nemocnice se potýká s krizí a už není vše jako dřív. Lily dostane z nemocnice nečekaně výpověď a musí si sehnat jinou práci. Ač to tak ze začátku nevypadá nové místo dětské sestry na oddělení mladého doktora Kirsche, který je specialista na tuberkulózu kostí, ji sedne a pro Lily je to nová životní etapa se vším všudy. Moc se těším na pokračování, ještě by měly vyjít dvě knihy z této série.“... celý text
— nada3314
Tommyknockeři
„Další Kingovka do sbírky, jak mých knih, tak i do seznamu knih přečtených. Tommyknockeři se řadí k těm lepším knihám mistra, respektive k těm, které mi sedly do noty.
Rozsáhlý příběh, jak jsme u Stephena Kinga zvyklí, s boomem někdy od poloviny, což mě už nijak nepřekvapuje, ale co bych chtěla, aby v recenzi zaznělo, je to, jak je příběh nadčasový, objeví se tu věci, které se později ukáží v jiných příbězích v následujících letech. Kvalitní Kingovka, která vás v klidu nenechá. Jak scifi nemusím, tak tento příběh je můj šálek kávy, v mém případě teda čaje. S radostí doporučuji.“... celý text
— hanina.k
Geniální přítelkyně (komplet)
„Geniálně zachycená "psychopatie v praxi", ačkoli o to možná autorce vůbec nešlo. Narušených osobností je v příběhu více než zdrávo, sága bravurně ilustruje i to, jaký dopad má neutěšené prostředí a vztahy na rozvoj těchto poruch. Nechce se věřit, že by nešlo o autobiografické dílo. Autorka je velmi přesvědčivá.
Čtivé a působivé, přesto seriálovou podobu hodnotím jako zdařilejší. Při čtení si nehezké věci umím představit o něco stravitelněji, než jak jsou zachyceny v seriálu, kterému přidávám body nejen kvůli hereckým výkonům, ale i díky excelentnímu hudebnímu doprovodu. Doporučuji obojí, knihy i seriál. Buďme rádi a doufejme, že časy zachycené v Geniální přítelkyni jsou již minulostí, alespoň v našem kulturním okruhu. Podobná díla dokáží připomenout, že navzdory oblíbenému stěžování na všechno možné se přece jen společenská situace nevyvíjí až tak špatně a hesla typu "dobře už bylo" jsou lichá. "Staré zlaté časy" jsou pouhou iluzí.“... celý text
— nemer