Nejnovější komentáře

Vražedné znamení

„Po Pohádce máje a impresionistech jsem si řekla, že to chce nějaký thriller a sáhla po knize osvědčeného autora tohohle žánru. Je to skok ze včerejška ( předvčerejška) do dneška. A byla to tedy zase pekelná jízda s Maartenem S. Sneijderem, Sabinou a Tinou. Jízda doslova o život a kariéru vyšetřovatelů. Perfektně stupňované napětí, postupné rozkrýváni strašlivých událostí a na začátku téhle hrůzy jedna ubohá jeptiška. Nebudu prozrazovat děj, ale připravte se na to, že "oběti" tak načasovaných a do detailu promyšlených vražd nebudete litovat. Vůbec, ještě byste jim přisolili. Budete jen v duchu plakat nad nebohými dušičkami...... A Maarten? " Největší chytrost chytré ženy je skrývat svou chytrost".“... celý text
— uxor

Démonologové

„Kniha se mi četla celkem obtížně. Pravděpodobně proto, že byla psána takovým podivně "dokumentárním" a popisným stylem, kdy však zároveň musím spoustu informací pro tvoje dobro, čtenáři, zatajit a některé naopak opakovat a opakovat. Jako jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale pod kůži se mi mnohem víc dostal film.“... celý text
— Sitting-Bull

Minout se přesně

„Oslovilo mě už od rozhovoru se Zbořilem. Přečetl jsem poprvé v létě a byl jsem unesen. Zraje jako víno. Kde jste byli nejblíž?“
— Kopta

Kratke zobaky: Jak se mluvi na Ostravsku

„Jednoduše geniální. V pravém slova smyslu se sice nejedná o knihu, tak jak si většina z nás knihu představuje. Tedy jakýsi příběh, děj, myšlenku, poselství .... To vše chybí. Ale je tady duch, podstata a entita obyvatel části naší republiky - opavska, ostravska a těšínska. Tedy oblasti, kde mluvíme kratce, bo neni čas. Čtu a slyším sám sebe. Jelikož jsem služebně procestoval celou naši zem, s úsměvem vzpomínám na okamžiky, kdy jsme třeba u piva dávali k dobru specifické krajové výrazy a ostatní vůbec netušili, která bije. Tahle publikace je prostě moje mládí, můj život, moje rodina a já za ni autorce moc děkuji. Hlavně za odvahu něco podobného vydat. Ale koneckonců: Kdo se boji, sere v sini (v překladu: Bez odvahy ničeho nedosáhneš). Jo a hvězdiček dávám 6 :-)“... celý text
— sakro

Sushi v dushi

„Zapamätajte si jednu skutočnosť: najmúdrejšími ľuďmi na tejto zemi sú babky. Ani dedkovia to nie sú, ale babky. Viem, o čom hovorím a táto kniha to dokonca potvrdzuje:D Babky, babičky, ktoré obdivoval už Rajskij v Úšuste, opísal Solženicyn v Matrione... no skrátka babky sú tie skutočné poklady životnej múdrosti, majsterky v kráľovskej hre "Život v spoločnosti", všetko majú v malíčku, všetko ovládajú (vzťahy predovšetkým, ľudské motívy), vedia všetko, čo platí na každého v každej vekovej kategórii, a mňa to aj doteraz fascinuje a rada ich počúvam. Psychologičky:) Bohužiaľ, ale sú veci, ktoré si fakt človek musí preskákať na vlastnej koži, asi to inak nejde, resp. sme všetci zraniteľní a slová nejakej babky pochopíme ako "slová", ich význam uniká v dôsledku nedostatku skúseností a môže tridsiatnik rozprávať, že zažil život troch ľudí, je scestovaný, takže všetko už zažil, manuálne zručný, takže už je boh, ovláda štyri jazyky, kvantovú mechaniku, už je múdry, a dvesto programov v PC, má všetko pod kontrolou. Ale skutočne hovno vie taký človek! Veľké hovno! Vrátane mňa, vrátane všetkých nás. Nemôžeme preskočiť vlastný život! Preto robíme chyby ako táto pani. Ukážkový príklad pouhej zamilovanosti, zábavy, vôni peňazí, pretože dajme si ruku na srdce, je lepšie byť v spoločnosti muža s peniazmi než bez peňazí a trápiť sa. Autorka určite nie je zlatokopkou, ale určite hralo dôležitú úlohu aj fakt, že ten človek mal peniaze a pomáhal jej udržať si až nadštandardný materiálny život - zábavu. Poteší, ak je to v nejakej udržateľnej miere a nevyužívanie, pretože ženy, ak už kalkulujú, verím, že kalkulujú v kontexte a teda myslia skôr na potomkov než na seba, a ich zabezpečenie, ako to pekne popisuje Tolstoj v postave Kitty v Anne Kareninovej. S chlapom, ktorý sa nevie ani o seba postarať, to asi pôjde ťažko, logika. Dar sem-tam poteší, káva, výlet, a čo ja viem, ale "kupovať" si spoločnosť ženy, nuž, takto uvažujú mnohí chlapíkovia. Tu si treba dávať veľký pozor, je jedno, odkiaľ je, v tomto sú muži na celom svete rovnakí. Pár darčekmi si zakúpiť ženskú spoločnosť. To je ich pravidlo, ktoré autorka neakceptovala, nevnímala v rámci zamilovanosti, bola zraniteľná, zaľúbila sa, to sa proste stáva, za to netreba odsudzovať. Často sa však "vyhovárala" na kultúrne odlišnosti, myslím však, že tu nešlo primárne o to, šlo o to, že to neboal žiadna láska. Ani náhodou. Japonsko/Slovensko nezohráva takú úlohu, aby podkopalo základy skutočnej lásky. Tu nešlo o žiadnu skutočnú lásku, ktorou sa môže pýšiť tak 10-20% párov na celej Zemi, zvyšok dobabrané životy, ktoré sa prenášajú na decká a tie opakujú s úpravami, ale opakujú a znovu dobabrajú sebe a druhým životy.. a tak dále, a tak dále, svet sa točí dokola, to isté... Autorka len hľadala kúsok šťastia, to sa dá pochopiť. Ostražitosť ale veľmi klesne pod bod mrazu v zamilovanej a teda v tej najzraniteľnejšej fáze života. Nemôže zase ale všetko pripisovať rozdielnostiam v kultúre, aj ten jej manžel mal dobabraný život rodinný, jej chyba je, že si veci neoverovala, porobila skrátka chyby, ktorým sa mohla vyhnúť, keby mala odvahu prestať sa v živote iba "baviť" a riešiť prozaickejšie veci. Neskôr to aj miestami popisuje.Tento stroskotaný vzťah je chyba oboch, nie jednej strany. Ja dnes viem, že si vyžaduje obrovské množstvo odvahy vyjsť z toho najmä pre ženu, ktorá je stále závislejšia od muža a nanešťastie uvažuje v kontexte, dáva vyššiu hodnotu a význam dôsledkom, ťažšie spracováva následky. Lepšie je zotrvať v naivite, privrieť očká. A všetci do jedného predsa chceme pohodlnejší, bezpečnejší, komfortnejší život. Kto ho nám dá najviac, ak nie blízky človek? :) Jej skúsenosť ukazuje skutočnosť z knihy o Hneve, ktorá je uplatniteľná v dlhodobej a globálnej! mierke : muži sa riadia pravidlami, ženy sa riadia kontextom... tu nastáva kolízia... žena si na začiatku musí zistiť, aké sú tie jeho pravidlá, muž sa musí naučiť uvažovať v kontexte (čo sa týka vzťahov, nie práce)... samozrejme, o ich rodinách a zväzkoch predtým by mali vedieť, žiadne klamstvá, to je celé umenie... ľahko sa to hovorí? Lenže presne toto majú na myslí nielen psychológovia, ale aj naše babky. V krátkodobej mierke je zase dobre uplatniteľná transakčná analýza Erica Berneho, ktorá oboznamuje príčiny drobných každodenných kolízií. Pre niekoho tu splietam, lenže tieto vecičky vám poskytnú vysvetlenie na všetko, čo prežívate v toxických, nešťastných životoch, plných trápenia. Ženy zväčša zostanú v pekle, pre deti, neuvedomujúc si, že práve tie decká najviac trpia :D Muži serú na všetko, riadia sa iba pravidlami v prítomnosti, čo nemajú doma, prípadne toho majú až-až doma, tak idú "spasiť" dáku inú, hľadajú, dobývajú, prípadne sa viac zažerú do práce a oženia sa druhýkrát s ňou, možno milosrdnejšia príčina rozvodu :D Všetci sme v konečnom dôsledku veľmi smiešni :D Je to na smiech, lebo sa nič nemení za tie stáročia, v ničom sme nepokročili, max si ženy zlepšili trochu postavenie v spoločnosti riadenej stále mužmi. Strýko Držgroš povedal super vetu, že práca buduje charakter. Preto kvitujem na autorke, že po tej hosteske začala naozaj budovať charakter a mala krajšie pracovné pozície. Inak kniha je síce na dve hviezdičky pre absenciu umeleckej hodnoty (veď ide o oddychovku), ale dám jej tri, veľa je tam zo života Japoncov, je to pridaná hodnota, nikdy ma to Japonsko nelákalo, ani po prečítaní veľkého množstva pikošiek ma to tam neláka. Viem, že od 19.storočia všetky systémy skopírovali z celého sveta, či školstvo, zdravotníctvo, inak som doteraz nič nevedela o nich, tak knižka vám trochu predstaví ich svet. Kultivovaným písmom:) Hrdá Slovanka Michaela :D“... celý text
— zipporah

Příchod bohů

„Knihu jsem otevřela z nostalgie, protože patřím do generace ovlivněné komiksy v "Ábíčku". Oproti komiksu jsem v titulní povídce získala více informací, ale celkově na mě tato sbírka povídek působila nakovým všedním a nijakým dojmem. Tak nějak pod heslem "nenadchne, neurazí".“... celý text
— Sitting-Bull

Čo je prečo tak

„Obľúbená kniha môjho detstva, čítaná niekoľkokrát. Vyšla práve vtedy, keď som bol cieľová skupina. Prebudila vo mne záujem o techniku (dotiahol som to na Ing.), to je najvyššie vyznamenanie pre autora. Ešte by som vyzdvohol dobré (aj vtipné) ilustrácie - doteraz si pamätám niektoré technické ilustrácie, ale aj bravčovú konzervu.“... celý text
— slnkovic

Poslední hvězda

„Byla jsem ráda, že jsem nejprve dala rereading 1. dílu, jinak bych byla doopravdy ztracená. Stejně jako u prvního dílu jsem zvolila formu audioknihy, a když jsem doplňovala poznámky, tak jsem byla ráda, protože ostatní účastníci ve štafetě psali, že se nemohli začíst a že je příběh tolik nepohltil. Audioknihu velmi příjemně namluvila Jitka Ježková. Pravděpodobně díky audioknize jsem nenašla moment, kdy bych se nudila. I přesto, že jsem s druhým dílem navazovala na předchozí, tak mi zde plno věcí nedávalo smysl. Vlastně jako kdyby je čtenář měl vědět, ale nikde nebyly řečeny. To mě bohužel mátlo a občas bych potřebovala větší vysvětlení (například dcera Fruny nebo Sknar na jiném světě). Celkový příběh byl zajímavý a opět naprosto neočekávaný a plný zvratů, pro které se tajil dech. Postavy jsou zde staré známé, ale i pár nových.I tento autor si trochu libuje v tom, že když si někoho oblíbíte, tak ho nečeká nic jednoduchého. Byla jsem ráda za postavu Harariho, miluji ho a je naprosto skvělý. Jeho poznámky jsou top. Dále jsem si užila i špičkování a rozhovory mezi Arilou a Laraemem. Celkově musím přiznat, že se mi líbil rozdíl mezi dvěma národy a snaha se s tím vypořádat a najít možnost společného soužití. Musím přiznat, že oproti jedničce mě Arila občas štvala, jak se snaží vše vyřešit a zvládnout sama. Také jak z ní autor dělá někoho, nad níž není. No a co se týče konce, tak ten mě dostal, protože jsem začala smutnit a pak přišel šok, a to nejen jeden. Takže jsem opravdu zvědavá, kam vlastně celý příběh bude směřovat. Na rozdíl od ostatních čtenářek se na další díl chystám, ale opět nejspíš formou audioknihy. Nesmím zapomenout na skvělé ilustrace, které naleznete v knize, a také na slovníček, který je na konci knihy. Bohužel, o to se člověk ochudí, pokud jen poslouchá audio. Pokud vás baví fantasy, které má skvělý svět a nenajdete tam více než jeden zadrhel, tak je Arila ta pravá pro vás. Rozhodně říkám, že se nejedná o nic jednoduchého a chce to trochu více soustředění se na svět. 4/5“... celý text
— Áža707

Po pohřbu

„Jeden z nejsmutnějších a nejlépe zapamatovatelných případů ACh a HP. Všichni se sejdeme v čajovně...“
— petrarka72

Sophiina voľba

„Kniha kterou si budu dlooooouze pamatovat. SOPHIINA VOLBA, ano vážení Sophie si vybrala... a pěkně na tom dopadla :/ No co už aspoň máme dobrej příběh. Takže v Sophiině Volbě máme Stinga, Jižanského Dvacetiletého začínajícího spisovatele který se rychle spřátelí s Nathanem (je to ŽID) a Sophií (POLKA D:). Rychle se dozvídáme že Sophie zažila Osvětim a kromě fyzického poznamenání v podobě šesti písmen na ruce má ještě trošku větší to Mentální. K tomu je zde její milenec Nathan veleúspěšný velechytrý vědec v jakémsi oboru s náladovostí jako na Teploměru. (Často Sophií "vtipně" nazývá Polskou Děvkou) A teď musím zmínit pasáže na které mně nikdo nepřipravil a to ty SEXUÁLNÍ. Do prkýnka vždyť je to horší než Lolita! Budiž, tyto pasáže jsou zde potřeba a nejsou příliš protahované ale zkuste si to říci když po vás půlka spolužáků chce abyste jim Knihu na "prohlédnutí" na chvilku půjčil :D Každopádně vše a tím vše myslím VŠE zachraňuje Autorův způsob psaní a napínavá příběh Vydařené dílo doporučuji 98/100 s hvězdičkou! :-)“... celý text
— Kolumbus531

Do pelíšku

„Strašně krásně namalované a zpracované leporelo opravdu pro ty nejmenší... jenže já jsem až do poslední stránečky fakt čekala nějaký rým na konci. :D“
— yaoiyuri

Zaostřeno na lásku

„Docela hezké čtení pro mladé slečny :-)“
— uzivatel83509

Urla

„Jako co vám mám říkat… byla to JÍZDA. Místy mi sice přišla uspěchaná, pořád se cestovalo sem a tam, něco se dařilo až příliš snadno, ale je mi jasné, že autorka to v určitých pasážích nemohla víc natahovat, i když by to šlo, jinak by jí z toho rozsahem vylezla další knížka. Jen bez toho epicky frustrujícího cliffhangeru na konci. Více než v předchozích dílech narážíme na limity vyprávění v ich-formě, ale líbilo se mi, že se karta obrátila, a tentokrát se ptali víc pánové z Pětadvacítky a odpovídala Ilan. Podobně narážíme i s počtem postav, už jich je prostě moc, a tak jsou některé upozaděné a další se jen epizodně mihnou. A teď ta odhalení. Po Nastereji jsem měla trochy pochyby, jak to všechno dokáže autorka ukočírovat, protože těch tajemství tam bylo moc. A ona to zvládla! Něco málo jsem tušila a jen si potvrdila, ale ty další věci… páni, klobouk dolů. Mám teda pěkný bordel v časové ose, ale při dalším re-readingu, který nevyhnutelně přijde s blížícím se vydáním posledního dílu, vím, na co se v detailech zaměřit. Srdíčko mi zaplesalo, když nesnesitelnému Arminovi na konci spadl hřebínek. Chichichi. Kapitán byl ve svém hněvu fakt děsivý, :D i když je to zlatíčko. Upřímně doufám, že karma je zdarma a jistí jedinci budou v posledním díle pykat, dělám si seznam a budu odškrtávat. Jenže co teď s tím sakra, takhle to utnout. Nezbývá než čekat.“... celý text
— yaoiyuri

Vinga čeká na vítr

„Příběh, určený dětem od 12 let svým příjemným severským duchem pohladí všechny generace. Mezi-generační vztah vnučky a dědečka je tak laskavý, plný porozumění a lásky. Zábavný a pro děti povzbudivý vztah s vrstevnicí Ruth. Možná nejen dívka Vinga čeká na vítr...“... celý text
— Josh

Poslední slovo

„„Dávej si pozor. Když šťouráš do tmy, snadno narazíš na něco, co tě pohryže.“ I druhý díl je čtivý. Jen jsem měla stejný problém jako čtenářka lucakuca a chvilku mi trvalo než mi došlo, že postavy z prvního dílu Kate a Theo se zde vůbec neobjeví. V tomto příběhu má hlavní slovo detektiv Adler a do vyšetřování zapletená Kaitlin. Knihu jsem měla kvůli nemoci rozečtenou delší dobu, vraha se mi podařilo odhalit, když už jsem za sebou měla 70% knihy. A jak to bylo tenkrát s Ginou, tím jsem si nebyla jistá do konce. Ale opět fajn čtení, autorky styl psaní mi vyhovuje, takže se rozhodně těším na další díl, který už čeká ve čtečce.“... celý text
— musivila

Destrukce

„Někteří čtenáři ve svých recenzích uvádí, že není jednoduché knihu Destrukce číst. Určitě mají pravdu. Já si ale myslím, že bylo hlavně hodně těžké, ji napsat. Pochopení či nepochopení druhého, úvahy nad smyslem života, nulová důvěra v sebe samotného, porovnávání jednotlivých existencí zdánlivě bez ladu a skladu. To vše občas proloženo byť drobnou, ale přesto hlubokou poznámkou nebo zajímavým poznatkem. Prostě trocha sarkasmu, trocha nadsázky, podobenství a spousta pravdy. Kousek té pravdy nebo realistický poznatek najdete téměř na každé stránce. Jen je nutno číst pozorně a soustředěně, jinak se vám kouzlo té knihy vytratí. Já jsem si ten čas udělal, při čtení jsem se nenechal rozptylovat ničím jiným. Občas jsem se i kousek vrátil, abych si daný postřeh vychutnal. Možná i to je ten důvod, proč mě Destrukce tak zaujala. Přesto se však neodvažuji generalizovat doporučení k přečtení. U této knihy totiž platí mnohem víc než jinde, že je třeba k ní dospět (a tím nemyslím jen odžité roky).“... celý text
— sakro

Otec neznámý

„Ženský román o genetice a rodinných vztazích. Už jak se tam Jackie s Aaronem objevili, tak mi bylo jasné, jakým směrem se to bude ubírat. Bylo to hezky napsané, chvílemi dojemné, tak proč ne.“... celý text
— Leena

Oliver Twist

„Táááákže Oliver Twist. Jméno s kterým jsem si tak pět, šest let lámal hlavu co vlastně znamená. A teď jsem si knížku našel v Knihovně a rozhodl přečíst. Je dobrá? JASNĚ JE! Postav je zde asi tak pár stovek a neříkám že jsem se v nich neztratil. Ale co přece je to Klasika. Zato humor a celková chuť do čtení měla Kniha výtečnou, Charles Pinďa krásně píše a absurdity, ironie a suchého humoru se zde rozhodně nešetří. Co bych vytknul? No samozřejmě STEREOTYPY. Do prkýnka proč zde musí být Románek? V jedné pasáži se příběh až příliš podobá Procházce Růžovou zahradou a tak dál a tak dál... Knize bych pravděpodobně dal průměrných 3 hvězdiček ale Milá Nancy to vše zachránila. Škoda že jí nebylo více v příběhu velmi se mi líbila její osobnost a způsob jak byla v ději zasazená Supr dupr Staromódní Vykopávka kterou si určitě za dlouho zase přečtu 85/100 :-)“... celý text
— Kolumbus531

Nadělení: Příběhy kluka ze zámku

„Ta kniha má všechno . Zasmála jsem se, ukápla mi slza, tajil se mi dech, kroutila jsem nevěřícně hlavou. Velmi čtivě sepsané okamžiky života kluka žijícího na zámku. Velice mě to překvapilo jak se to lehce četlo, vtipně napsáno, i místy sarkasmus. Nakonec tento pár už není spolu ale to už je jiná ný příběh i když v této knize tomu taky napovídalo.“... celý text
— RendyaDav

Duše Tichomoří

„Stejné místo, stejný čas, stejné události a různí lidé. Povídky jsou velmi nápaditě postavené na různých pohledech a pocitech různých lidí. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, že není dobré dělat si o jiných ukvapené závěry, když nevíme jakou cestou si kdo prošel a kam jde. Ale ne - nebojte se, knížka není žádná filozofická učebnice. Je to úžasně romantické čtení na pohodové večery. Sklenku koktejlu k tomu a v okamžiku se budete bořit bosýma nohama do horkého písku a poslouchat šumění oceánu a příběhy o zamilovaných, osudových duších. Ideální knížka na pohodu a regeneraci duševních sil. Moc se těším, co dalšího autorka napíše. :-)“... celý text
— AlžbětaR.

Žítkovské bohyně

„Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je to takový druh knihy, kterou dočtete a ještě dlouho vám leží v hlavě a přemýšlíte o ní. Doporučuji přečíst!“
— Marhulka14

Odpusť, Natašo!

„Sergej Dakov - autor tejto knihy rozpráva o svojom živote v Rusku. Sergej mal ťažké detstvo, no v mladosti sa stane veľmi úspešným. Komunistický režim ho úplne pohltí, dostane možnosť prenasledovať veriacich. Chodievajú na ich stretnutia bijú ich, berú im náboženskú literatúru, Bibliu. Keď ho jeho okolie začne konfrontovať s tým že je hrubý, že sa mení, aj pod vplyvom veriacich nad tým premýšľa a hľadá spôsob ako sa dostať z Ruska. Napokon sa mu podarí utiecť do Ameriky, kde mení svoj život... Je to zaujímavé čítanie. Skrze túto knihu máme možnosť nahliadnuť do komunistického Ruska. Fyzické prenasledovanie pre vieru musí byť strašné.“... celý text
— vmatusko

K. Příběh jednoho hledání

„Literatura svědectví. Mnohovrstevné líčení bolestného hledání zmizelé dcery zoufalým starým otcem. Tragédie jednotlivce způsobená krutým totalitním režimem, který omítá odpovídat, ve společnosti, která se nechce ptát. Pátrání bezmocného starce pak odkrývá tolik povědomý labyrint lží, intrik, udavačů a zbabělců a poukazuje tak na hloubku jednak osobního, ale také celospolečenského provinění. Fragmentované, postmoderně vystavěné vyprávění využívá pestrou škálu dílčích tvůrčích prostředků a svědectví zdánlivě nesouvisejicich osob (dopis odbojáře, popis psychologického vyšetření) a ve všech nuancích tak dosahuje plné hloubky neproniknutelného bezpráví. Doslov překladatelky pak ukotví čtenáře v realitě moderní brazilské historie, s níž se současná společnost stále nedokázala vypořádat. Židovský původ hlavního hrdiny pak neodvratně vnucuje srovnání s holocaustem a ukazuje tak, že některé totalitní režimy jsou všechny stejné.“... celý text
— ladez

Lolita

„Knihu jsem si osobně půjčil a přečetl ze 2 důvodu: - Zvědavost neboť jsem o knize již předtím slyšel a chtěl si na vlastní kůži přečíst - Samotné téma knihy ("Kniha o 40 letém Muži posedlým 12 letým děvčátkem? To si musím přečíst!") Co jsem čekal? Čekal jsem Knihu napsanou Podivínem a knihu která se bude přibližovat čisté literární pornografii. Co jsem dostal? Úžasné PŘEÚŽASNÉ Dílo které mi doslova nedalo spát (ehm ehm, ne kvůli tomu co si myslíte). Zkrátka a dobře, Lolita je příběh který bez sebemenší hanby hodlám doporučit k přečtení vedle Knihy Vojna a Mír. Postavy Hubert Hubert a Dolores Hazeová (Lolita) jsou tak čistě a realisticky napsané, což mi silně připomíná ony Ruské Klasiky z 19. století (Autor je Rus takže to je možná tím) Příběh určitě není pro slabé povahy ale pokud si chcete dát Challenge "Zkus nezavřít knihu po 20 stránkách o Hubertově posedlosti!" tato kniha je přímo pro vás. A s tou podobností s Péčkem... řekl bych že se jedná spíše o znepokojivé pasáže ale buď jsem úchylné prase nebo jsou ty pasáže v pořádku natolik že je nemusíte přeskakovat. Co bych vytknul? No, jako Patnáctiletý jsou pro mně mnohé výrazy nesrozumitelné ale vzhledem k tomu že kniha je určená Starší generaci to hodlám přehlédnout. Připravte se na věty ve Francouzštině ale vzadu je jejích překlad. Párkrát jsem byl zmatený a trošiličku jsem nepochopil jedny, dvě pasáže ale jinak je Kniha Výtečná :D DOPORUČUJU 95/100 S HVĚZDIČKOU A SMAJLÍKEM :-)“... celý text
— Kolumbus531

Navždy tvůj

„Opět krásně napsaný příběh této spisovatelky. O dvou lidech, kteří se milují a dokáží se vzájemně přečíst i beze slov. Jejich cesta k sobě je ale komplikovaná tím, že si dlouho neumí říct to nejdůležitější přímo; nejprve kvůli Jacobovým úzkostem, pak kvůli Brianině mylným závěrům. Snad ještě lepší než předešlý díl - rozhodně si tuto knihu nenechte ujít.“... celý text
— Nermal

Dar krve

„Románem bych to nenazvala, spíše povídkou se spoustou postav, rychlým spádem a jednoduchým dějem. Lehké čtení pro dívky a paní své doby...“
— smuma

Láska ve špičce italské boty

„Úsměvné a pohodové čtení, které vám určitě zlepší náladu. Příběh třiapadesátileté, třikrát rozvedené ženy, která se zamiluje do mnohem mladšího Itala se čte velmi dobře. Autorka tuto milostnou romanci pojala s vtipem a humorem a přidala do knihy i několik zajímavých receptů na italská jídla. Podařilo se jí tak napsat knihu, která potěší, pobaví a také snad trochu odbourá předsudky. Když si mnohem starší muž najde mladou ženu, společnost to bere jako samozřejmost, ale když se tak zachová žena, jen málokdo to toleruje. Tak čtěte, bavte se a přemýšlejte, zda nám předsudky někdy zbytečně nekomplikují život...“... celý text
— Marcela52

Pozdní život

„Vyrovnat se s vědomím konce a snad ve vztahu k nejbližším pochopit lépe i sám sebe. Byla to zajímavá psychologická sonda, ale autorovy knihy Předčítač a Vnučka se mě dotkly hlouběji.“... celý text
— iška

Hraničářka

„Nestává se moc často, že by mě u knihy zaujal její název. Většinou je to totiž právě obálka nebo anotace knihy, které mě natolik upoutají, že si knihu nakonec i přečtu. Tentokrát mě ale fascinoval název - Hraničářka. Až během čtení jsem se dozvěděla, že hraničářka poukazuje na hraniční poruchu osobnosti. Tedy na onemocnění, o kterém jsem do této doby pouze slýchávala, ale absolutně netušila, co vlastně znamená. A kolik bolesti se za touto poruchou skrývá. Kristýna nás provádí svou nemocí od samotného dětství. Velmi otevřeně vypráví o sebepoškozování, nejistotě, ale i o nedostatku pochopení. Ačkoliv do dospělosti nemá žádnou diagnózu, sama v sobě tuší, že je něco špatně. Stále se jí střídají nálady, a svádí boj i v běžných denních činnostech. I změna počasí ji dokáže ovlivnit náladu. Sama pro sebe je největším nepřítelem. Diagnostika hraniční poruchy osobnosti pro ni není snadná. Je hospitalizována a bojuje každý den. Jako čtenáři jsme svědky této její nelehké cesty. Kniha se mi nečetla lehce. Osud Kristýny na mě velmi dolehl. Nedokážu si představit, jak těžká musela být celá její cesta. O to víc jsem ale ráda, že podobné knihy vycházejí. Donutí nás k zamyšlení, většímu pochopení a také k šíření osvěty ohledně tohoto onemocnění.“... celý text
— Jane2016

V cizích botách

„Standardně skvělý román pro ženy od Jojo Moyes. Čtivý, dojemný a realistický. Četl se jedna báseň.“
— Kníračka12