Nejnovější komentáře

Překvapivý následník

„Překvapivý následník uvádí, že je kniha to pravé pro fanoušky Červená, bílá a královsky modrá. Ta mě příliš nezaujala, ale právě Následník byl úplně skvělý, tudíž jestli jste na tom jako já, rozhodně mu dejte šanci. Příběh mě zaujal už od prvních stran a celá kniha mi utekla, ani nevím jak. Oba naše hlavní hrdiny, následníka trůnu Calluma a premiéra Olivera, jsem si instantně zamilovala. Oba mají hloubku a dělají chyby, což je činí lidské a uvěřitelné. Asi vám nedokážu říct, koho jsem měla raději. Jejich dynamika a chemie jsou jednou z nejsilnějších stránek tohoto příběhu. Máme zde slow burn zároveň se zakázánou láskou, což v kombinaci působilo vážně skvěle. Krom jejich vztahu se zde autorka také hodně zaměřuje na rodinné vazby. Nejde jen o sladký románek, ale také o cestu za sebepřijetím a hledáním odvahy. Příběh navíc skvěle pracuje s nečekanými zvraty a čtenář nikdy neví, co ho čeká. V textu nechybí také humor, který vyvažuje emotivní pasáže. Celkově kniha působí tak dobře, že vás osud hlavních hrdinů prostě nenechá chladnými a budete jim na jejich společné cestě fandit. Za mě je Překvapivý následník perfektní kombinací romantiky, dramatu a vtipu, kde láska není jen tak, aby se neřeklo. Pokud máte rádi knihy, které vás zahřejí na srdíčku a zároveň přinutí zamyslet se nad některými věcmi, tahle kniha je správná volba. - knihu jsem četla v rámci spolupráce s Humbook blogery“... celý text
— Local_Bunny

Armáda mrtvých

„Válka mezi Taloreou a východní říší je na spadnutí. Jenže se ukazuje, že horší než rozprášení talorejské armády hordami oživlých mrtvol, je otevření brány na Al´Terru, kterou by na svět mohlo vstoupit nejstrašlivější zlo. Závěr Kingovy tetralogie má opět atributy plnokrevného a napínavého dobrodružství. Své nechuti k zástupům živých mrtvých jsem se sice nezbavil, autor mě ale naštěstí ušetřil nechutných podrobností. Koneckonců finální dekapitace strážců temné brány je dostatečně brutální na to, aby mi dala zapomenout na jakékoli předchozí morbidity. King přece jen podává i ty nejohavnější scény s jistým nadhledem a noblesou, takže nepůsobí až tak děsivě a odpudivě, jak by nejspíš mohly. Díky tomu se dá Armáda mrtvých číst opět s oním podprahovým šimráním natlakovaného hrnce těsně před výbuchem. Tím spíše, že samotná zápletka je natolik silná, že jí neublíží ani rozdělení do dvou rozbíhajících se větví, z nichž každá si uzurpuje část hlavních protagonistů. Čtvrtý román s terrarchy prostě stvrdil dosažené pozice a dal světu jasně najevo, že s Williamem Kingem je třeba počítat.“... celý text
— ludek.n

Když přišli psi

„Že bude kniha od paní Scarlett dobrá, to jsem tak nějak tušila. Ale tohle bylo NĚCO! Škoda, že se nabízí jen pět hvězdiček.“
— ela1972

Královnin vrah

„Talorejská armáda dobyla pro právoplatnou dědičku trůnu Katheu její hlavní město a připravuje korunovaci. Ne všichni Kharadrejci jsou však se vstupem talorejských armád do země srozuměni. Třetí pokračování terraršského cyklu se nese v duchu lehké stagnace. Po předchozích dvou knihách nabitých dějem, se Královnin vrah obrací do sebe a zpytuje svědomí svých hrdinů až do těch nejhlubších zákoutí jejich myslí. Vysoká hra magie a politických intrik tentokráte převážila misku vah na úkor dobrodružné zápletky. Čas otevřeného boje ustoupil zákulisním pletichám a na čtivosti je to okamžitě znát. Andělé smrti a Hadí věž byly šikanzen, Královnin vrah je pouze místní lokálka, která se dýchavičně dere vpřed po zrezivělých kolejích. Nekromancie nikdy nebyla moje oblíbené téma, takže jestliže jsem se v předchozím díle jak takž srovnal s jedním ghůlem, těžko lze ode mne očekávat nadšení nad záplavou nemrtvých, vykukujících nyní téměř z každé stránky. Tím spíše, že jejich přispění k událostem v Kharadrey mi zůstalo utajeno a nepochopil jsem smysl jejich povolání na scénu.“... celý text
— ludek.n

Pokojská

„Nenechte se odradit pomalým začátkem. Konec vás rozhodně překvapí, a to hned několika odhaleními. Tleskám!“
— Lubošovo

Tajemství pomocnice

„Napínavé, poutavé.... Řekla bych, že stejně dobré jako první díl... Určitě doporučuji...“
— beruska

Pravidla péče o dřevěné podlahy

„Asi jsem nebyla cílová skupina. Marně jsem čekala na ten černý, britský humor, ale asi jsem ho neuměla odhalit, pokud tam byl. Většinu času mi bylo spíš za hrdinu (a asi i autora) trochu trapně a říkala jsem si, že by měl hrdina spíš vyhledat nějakou odbornou pomoc...“... celý text
— MarceD.

Hadí věž

„Hadí lid patří mezi jednu z Prastarých ras, která obývala Gaeiu ještě před příchodem tetrarchů před tisíci lety. Jejich magie měla obrovskou moc. Pokud by se někomu dostala do rukou, mohl by změnit tvář světa. William King pokračuje v dobrodružstvích trojice pěšáků Míšence, Lasičky, Barbara a jejich nadřízeného poručíka Sardeka, kteří tentokráte doprovázejí lady Aseu do Kharadrey na vyjednávání s čarodějem Ilmarekem. V popředí dění je především Rik Míšenec, jehož původ a schopnosti nabízejí autorovi širokou paletu možností pro vytváření dějových zvratů. Tajemství věže jako zřídla magické moci Prastaré rasy umocňuje napětí a zahušťuje atmosféru. King má strukturu světa, v němž se jeho hrdinové pohybují, dobře promyšlenou, a může tak každou knihu naládovat spoustou nových nápadů. Daří se mu nejen udržet laťku čtivosti, ale možná i přitápět pod kotlem. Lehounký sarkasmus, vypadávající z úst jeho postav pak dodává textu na atraktivnosti. Hadí věž má prostě atributy dobré a inteligentní zábavy.“... celý text
— ludek.n

Tajný deník Anny Boleynové

„Moc mně zajímá vládnutí a doba Tudorovců.R.Maxwell mi dobu kam bych nakoukla a honem domů hezky přibližuje.Ráda se ke knížkám jednou vrátím.“
— šlejfířka

Fazóna

„"Minulý týden se konala sestřenčina svatba. Stejní lidé, stejné jídlo a víceméně stejná nálada. Na pohřbu se nakládá o talíř míň. Čili jednodušší sešlost. Taky na oslavence se nekladou moc vysoké nároky a tolik se nehýří veselými vtipy." Může být kniha, která začíná na pohřbu zábavná? Překvapivě ano, pokud tedy člověk rozumí a vychutnává trochu cynický severský smysl pro humor. Možná, že ho Nousiainen ve Fazóně nepoužíval tolik jako v Kořenech, taky to stáří, nemoc a smrt jsou v téhle knize cítit víc, ale díky kontrastu pak více vynikne. Kromě toho jsme konfrontováni s tématy, která jsou často vnímána jako kontroverzní, ale zde jsou podána tak lidsky (i když občas politicky nekorektně), že to snad nikoho nemůže pobouřit. Neuvěřitelně osvěžující a nelze jinak než 5*.“... celý text
— vlkcz

Andělé smrti

„Je to už tisíc let, co terrarchové přišli na Gaeiu a podmanili si veškeré lidstvo. Proti jejich magii nebylo obrany, ale časy se mění. Dokonce ani sami terrarchové už nejsou tak jednotní, jak byli kdysi. Autor Gotreka a Felixe ze světa Warhammeru, William King, si střihl cyklus, nezávislý na herních platformách s novými hrdiny a ve své vlastním prostředí. Míšenec, Lasička a Barbar jsou natolik svérázné postavy, že zaujmou od okamžiku, kdy se objeví na scéně (což je vlastně hned od první stránky). Jako protipól k jejich vyhraněným osobnostem je tu poručík Sardec, který je sice příslušníkem vládnoucí třídy terrarchů, ale o vyšších postech a privilegiích si může nechat jen zdát. Jejich účinkování v dramatu, k němuž se schyluje, je tím, co táhne Anděly smrti k vyšším metám. Poměrně jednoduchá dějová linka totiž těží především z jejich konfrontace s okolním světem i mezi sebou navzájem. Protože se jedná o první díl cyklu, nějaký čas strávíme snahou pochopit zákonitosti prostředí a fungování místní společnosti. Jakmile jsme ale uvnitř, už je to jízda bez brzd i airbagů.“... celý text
— ludek.n

Zkrocená královna

„Já prostě tento typ knížek beru trochu jako historii a trochu jako pohádku. Odpočinu si při této četbě a nemyslím chvilku na všední starosti.Za mně prostě fajn.“... celý text
— šlejfířka

Námořní bouře

„Poslouchano "hned" po dvou predchozich dilech. Nebylo to spatne, ale prijde mi, ze autor postavy prilis nerozviji. Sloan behem vysetrovani prakticky kasle na rodinu i skolu, vsechny zasadni objevy ve vysetrovani udela sama - kolegove jsou vlastne jen kulisy pro jeji supervykony. Trochu skoda.“... celý text
— IHT

Jak si dělat chytré poznámky

„- Není už moc knih/myšlenek, které by dělaly změnu v mém chování. Tahle kniha patří mezi ně. Co víc, udělala změnu, kterou bych nazval převratem. A převratem je i to přesto nebo právě proto, že je relativně jednoduchá. Auto použil přirovnání ke kontenerům v dopravě. Na první pohled se zdáli kontejnery neefektivní, omezující, ale v realitě přispěli k efektivitě. Podobně systém zettelkasten (z němčiny kartotéka) je systém svým způsobem jednoduchý, jednotným způsobem si zapisovat dočasné letmé myšlenky, trvalé bibliografické poznámky, projektové a především trvalé poznámky. Vše propojovat, upravovat a využívat jako externí uložiště mozku s podobnou strukturou jako funguje mozek sám. - Původní autor ho používal před sto lety formou kartotéky, s důmyslným systémem odkazů. Nyní můžete použít moderní nástroje typu LogSeq, ale důležité je, abyste funkce používali uváženě, aby ony nebyly pány vás, ale naopak. Držet se jednoduchosti. - pp 212 - vždy vázat na předchozí -> vždy někam vázat - při zařazování si opakuji - oddělit poznámky od sebe -> dle mě stačí když máte nástroj, který je dokáže adresovat - vytvořit si přehledovou tabulku, co vše zkoumám, chci zkoumat. - pp 178 Nějaké omezení je + a ne -. - pp 182 víc lidí je - ne + (lze redukovat předfází, kdy necháme lidi myslet samostatně a až pak budou dávat dohromady nápady) - pp 185 Ten, kdo má víc myšlenek, bývá víc otevřený dalším myšlenkám - pp 137 - zapomínání je důležitější než pamatování. Bez zapamatování máte horší abstrakci, pochopení - Čtyři základní principy - Psaní - samostatné i vzájemně provázané činnosti - co nejdříve vyprazdňovat mozek od pobočných myšlenek - nejlépe tím, že si napíšu letmou poznámku win-win - pobočná myšlenka zmizí z mozku - není zahozena - naopak naplnit si mozek myšlenkou - !používat mozek jako zápisník (neustálým opakováním) je plýtvání mozkem, časem - co nejdříve zastavit - čtete tak, abyste textu rozuměli - dělejte si poznámky - rozvíjejte své úvahy - propujte - podělte se o své objevy - využijte sílu zvyku - Jednoduchost nade vše - Nikdo nikdy nezačíná od nuly - Nechte se motivovat svou prací“... celý text
— vladku

Vlk

„Zajímavá kniha, jen mi přišel nepoměr zdlouhavého příběhu a konce jak z rychlíku. O vrahovi jsem se skoro nic nedozvěděla.“
— kob

Vítězný rytíř

„Knížky od této spisovatelky beru jako knížku na jeden večer na dobrou noc. Takže pohádka před spaním a spím jak dudek.“
— šlejfířka

Tma

„Příběh pro mě absolutně postrádal napětí a nějaké záhadno či tajemno bych také hledala jen ztěží. Hlavní hrdina mě naopak štrašně iritovala a snad nikdy jsem si nepřála víc, aby hlavní postava už konečně umřela. Pokud bych měla hodnotit samotnou zápletku, dostala by ode mě pouze 2 z 5. Naštěstí má audiokniha svou kvalitu díky výjimečnému přednesu Vasila Fridricha, který dokázal textu vdechnout alespoň nějakou atmosféru a dodal mu dramatický náboj. Díky jeho podání byl pro mě poslech rozhodně mnohem snesitelnější.“... celý text
— annettka1098

S láskou z parku

„Tak já jsem asi četla jinou knihu než ostatní, nechápu vysoké hodnocení. Romantika tam v podstatě žádná nebyla. Znovu téma ukradených dětí, stejně jako v Notting Hillu (ale je to jakože "správně", protože opravdová matka je až karikaturně nemožná, takže fandíme hrdince). Zbytečně protahovaný začátek a uspěchaný konec, bez vyvrcholení děje (hlubší konfrontace se sestrou, s rodiči...). Zase iritující myšlenkové zkraty hlavních hrdinů. Ashovi bych to jeho odmlčení ještě odpustila, to se dá pochopit, ale proč si o tom nemohli normálně promluvit, když se později náhodou potkali, a museli čekat zas až několik týdnů, to nepochopím (ději to nijak neprospělo). No a hysterické ultimátum hrdinky je už autorčina klasika. Zrušil jednu věc, takže nebude mít čas nikdy, bez diskuze, bez šance. Lepší, než si normálně dospěle promluvit o možnostech, je to rovnou bez vysvětlení utnout, to dá rozum. Ostatní postavy jako vždy miloučké, ploché, jen křoví. Kniha rozhodně ze slabšího soudku.“... celý text
— Paige.Turner

Mlčící pacientka

„Thriller, který mě ze začátku svým pomalým spádem nudil. Někdy od 2/3 se však události začaly hýbat i postavy se zdály být prokreslenější. Začala se odhalovat dávná tajemství minulosti a střípky skládačky do sebe najednou zapadaly. Konec je fenomenální a zapomínám při něm i na fakt, že mi ani jedna z postav v knize nebyla nijak zvlášť sympatická.“... celý text
— Knihomolka134

Římsa

„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Dawsyn žije na Římse a z rodiny už ji nikdo nezbyl. Buď se vrhli do Propasti nebo je odnesli okřídlení Glaciané, kteří jako jediní mají k obyčejným smrtelníkům přístup. Když jednoho dne vyberou hlavní hrdinku, jen tak se nepodvolí a rozhodne se utéct. Glaciané jsou ji ale v patách… Tohle bylo jedno velké zklamání, ačkoli na začátku to tak vůbec nevypadalo. Autorka se sice nějakými detailnějšími popisy nezabývala, takže se nic moc do hloubky nedozvíte, ale zas příběh hodně utíkal. Já bych ale o tom světě a magii chtěla vědět něco víc. Hlavní hrdinové mě vůbec nezaujaly. Dawsyn byla jako každá jiná ženská postava, která si nenechá nic líbit a Ryonovi nestačila pouhá křídla, abych si ho oblíbila. Římsu vystihuje slovo prvoplánový - nekomplikovaný, jednoduchý, předvídatelný. Žádný překvapivý zvrat, všechno jim šlo tak hladce, jak si naplánovali a je to škoda. Další dva díly si určitě nechám ujít, protože v tomto žánru najdu mnohem zajímavější a propracovanější knihy.“... celý text
— lena.o.knihach

Bezmocná

„Tohle se mi moc líbilo, skoro celou dobu jsem měla nutkaní culit se jak blbeček... Kai, Paedyn i Kitt jsou postavy které si lehce zamilujete, každý má nějakou svou jiskru. Už teď se nemůžu dočkat pokračování... AMEN“... celý text
— Marry123

Čarodějky

„Krásná kniha, já na tu magii teda moc nejsem, ale to nevadí. Mě baví ty příběhy a odhalování rodinných tajemství.“
— LenkaKa

Havran

„Já jsem třeba z Havrana nadšená. Cole je můj oblíbenec mezi autory. Kniha mě bavila, až jsem se u některých částí smála. Henry byl boží! Vždy jsem měla tendenci táhnout k záporákům, ale tady? To jde tak snadno. Okouzlující, chytrý, charizmatický anglán. Trošku Scarlet mě místy až štvala, nebo možná spíš zklamala. Nevím, uvidíme v dalším příběhu. Tak či tak, se těším na pokračování!“... celý text
— Pajulk

Za zavřenými dveřmi

„Výborný thriller, napínavý a jedním slovem děsivý. Přečetla jsem jedním dechem.“
— Knihomolka134

S láskou, Lukov

„Jasmine, tahle holka pro me ze začátku byla oříšek. Ale postupně jsem si na ni zvykla a pochopila a nakonec z toho byl zase krásný příběh. Takový, který umí snad jen Zapata.“... celý text
— snilek.holka

Mezi mlýnskými kameny

„Obvykle tento žánr nevyhledávám, ale musím přiznat, že kniha byla čtivá a příběh byl hezký.“
— petulad

Jiřina Petrovická a její střípky

„Zřít, cítit, žít Thálii. Doteky motýlího třepotání, poetiky proměnných. Přeloučská jiskření, (v)klad novicky kladenských. Plzeňský aplaus. Nosný pilíř v (u)přím(n)ých očích petřínského hledí. Zlatý svazek dam, elegánů zdobných.“... celý text
— andrii24

Černý korál

„Mayne opravdu umi vystavet napinavy dej se zajimavymi sympatickymi postavami. Sloan mi prisla dost sebevedomejsi. Nejak mi unikla pointa nazvu - proc se kniha jmenuje Cerny koral? Zpracovani pani Kodetove (audioverze) je vyborne, skvele mi hlas sedi, ocenuji rezijni zasahy (telefonovani, ci mluveni do vysilacky). Take velmi chvalim paradni preklad. Ty idiomy jsou vybrane skvele. Doplneni: dekuji friggovi za upozorneni - Cerny koral je nazev amfiteatru.“... celý text
— IHT

Zlodějka příběhů

„Michaela Klevisová prostě nikdy nezklame. Doporučuji.“
— petulad

Zahrada

„Tuto knihu jsem si vypůjčila z knihovny kvůli dobrému hodnocení, které má tady na databázi. Pak jsem zjistila, že jsme ji celé dětství měli doma, ale mamka mi říkala, že se nám nijak moc nelíbila. No nic, dala jsem ji šanci a četla ji svým dětem. Moje děti nenadchla, ale ani knihu nepohanily, kdežto mě se nelíbila (ani děj ani obrázky). Animovany seriál neznám. Ale na mě kdyžtak nedejte, je to podobný poetický styl jako Malý princ a toho já prostě nedávám.“... celý text
— Lienilda