Nejnovější komentáře
Úžasný svet depresie
„Aj napriek ťažkej a náročnej téme je kniha písaná ľahko a čtivo, navyše autorom, ktorý sa sám celý život potýka s depresiou, pričom nám predostiera svoj doterajší život a fungovanie od detstva až po súčasnosť, neponúka žiadne "zaručene správne" rady či metódy v štýle motivačnej literatúry ale autenticky opisuje svoju cestu a to čo mu na nej pomáha(lo), pričom predostiera zásadné (nie však prevratné) zistenie, že je dôležité o tejto téme hovoriť.“... celý text
— mclenin
U severní zdi
„Popravdě nevím, co k tomu psát.
Kratší věty vyznívají, nabývají v člověku síly.
Je to tak životní, tak skutečné. Tak vrtkavé, ale zároveň silné a bolestné.
Jaké ohavné skutky byly páchány v 50. letech!
Je to hrozné.
Nikdy není pozdě se poučit, bohužel někdy je pozdě chyby napravit. Některé nejsou napravitelné. Lze si těžko představit, že jsme byli osvobozeni od nacistické nadvlády, ale zvěrstvo zůstalo mezi námi. Osvobozenými.
50. léta.
Lidská důstojnost, velice důležitá, byla na opačné straně. Na špatné straně.
Někde záměr, jinde záměrná nedbalost.
Strana a lid to dělají pro tebe.
Mučení, týrání.
Příběhy "slepené" dohromady.
Mně nezbývá, než knihu doporučit.“... celý text
— veronika4001
Legendy akčního filmu
„Tak som si zaspomínal na "zlatá osmdesáta" a narvanu obývačku spolužiakov. Na raňajky Ninža na obed Komando a na večeru Kobra. VHSky nedokázali vychladnúť a tých pár filmov brúsilo hlavu videa dookola. Vidím, že autori knihy sú rovnakého razenia aj keď o dekádu mladší a hneď na začiatok im musím vytknúť absenciu niektorých klasikov z polovice minulého storočia. Kde je Lex Barker aka Tarzan, resp. Old Shatterhand, Jean Marais s ostrým kordom, alebo naháňajúci Fantomasa? Ja viem, ja viem, sami autori o tom rozprávajú vo svojej relácii na YT. Ale, nedá mi to nespomenúť.
Ináč páni (autori), klobúk dolu. Po Hororovej enciklopédii (ktorá bole predsa trošičku tučnejšia) tu máme jej akčnú sestru s obrovským prehľadom akčných hrdinov od čiernobielej nemej éry, cez divokozápadných pištolníkov a drsných policajtov, cez Arnolda a Slya a ich kopacích nohsledov až po oplaštených a zamaskovaných hrdinov z komiksov. Nevyhneme sa ani easternom, blackplotačným hrdinom i emancipovaným hrdinkám. Všade (ako je u moviezoňákov zvykom) farebné obrázky a kúsky histórie a pôvodu oných bijcov strieborného plátna. Tak už ostáva len poďakovať a želať si zas o rok ďalšiu filmovú bychli z XYZ, nech už jej žáner bude akýkoľvek.“... celý text
— 1972Sixo
Vánoce ve skotské vesničce
„Jelikož už za okny párkrát sněžilo, začínám v sobě pociťovat takový ten hřejivý pocit, že přichází Vánoce. A není nic lepšího než si v tomto období přečíst knížku s vánoční tématikou! Tentokrát jsem tedy sáhla po Vánocích ve skotské vesničce a udělala jsem jedině dobře!
Knížka totiž byla krásná. I když v sobě nesla místy trochu smutnější tématiku - ztrátu blízkého, tak mně ve výsledku naplnila jen tím dobrým. Můžete se těšit na témata jako je rodina, blízcí, kamarádi nebo láska.
Je to zkrátka taková ta oddechovka se kterou si zalezete pod peřinu a nemusíte řešit problémy okolního světa, protože během čtení zapomene na všechno a totálně se ponoříte do příběhu.
Pokud tedy hledáte odpočinkové čtení, které Vás naladí na vánoční atmosféru, tak určitě můžu tuto knížku jen doporučit! A přijde mi ideální i jako dárek pod stromeček.
Sečteno podtrženo, ideální oddechovka, kterou nemůžu hodnotit záporně.“... celý text
— Jane2016
Přístav
„Tak nevím, na člověka z toho padá taková beznaděj. Kdyby aspoň v tom jak žije byla šťastná, když už si zvolila takový způsob života. No něco tomu chybělo, kousek štěstí, nějaké světlo na obzoru... Posloucháno na rádiu Wave“... celý text
— Kaja1
Ulice Gothamu
„Tohle Paul Dini, kterého mám tolik rád. Funkční epizodní zápletky, rychlé a úderné sešity, humor, a také jistá vypravěčská svěžest. Dini krásně vypraví epizodické zápletky a na pozadí mu běží hlavní linka o nové verzi Dynamického dua a "nové verzi Bruce Waynea". Hodně mi to sedlo a bavilo mě. Zápletky s Fireflyem, s dětmi, Zsaszem nebo novým hrdinou Abusem, jsou povedené a mají co nabídnout. Všechno krásně funguje a působí to nenuceně a svěže. Opravdu moc mě mrzí, že tady tahle série nevyšla komplet, protože si myslím, že by mohla být opravdu dost dobrá. Ulice Gothamu jsou velmi povedený a dobrý komiks.“... celý text
— hroubek
Srdcerváči. Kniha 1
„Možná to není ten nejlepší komiks na světě a možná není ani určený pro mou věkovou kategorii, proto mi připadal takový lehce nedotažený.
Ale na druhou stranu snad právě i proto oceňuji ty malé náznaky, které jen ťuknou do myšlenek, ale nedořeknou je. Nic se v tomto komiksu příliš nekomplikuje, je takový přímočarý a zároveň jemný a milý.
Za sebe se těším, až si přečtu pokračování.“... celý text
— sola_lupa
Ticho ve tmě
„Čtivé, napínavé, jen ten Dorran už začínal být zvláštní. Dokonalý chlap prostě neexistuje:-)“
— handat
Tanec papírových draků 2: Hon
„Sorry lidi, ale já z toho tedy tak jako vy všichni odvařenej nebyl....
Jednička i přes svojí očividnou vykrádačku Nočního klubu ještě celkem šla. Ano bylo v ní pár děr, hlavní hrdina byl sem tam prostřílenej jak řešeto, aby po pár dnech byl úplně ok, sem tam nějaký ten stereotyp si pan autor taky neodpustil, ale příběh jak takový hlavu a patu měl, párkrát jsem se i zasmál (párkrát jsem i protočil oči v sloup, abych nalil čistého vína) a celkově by se dalo říct, že jsem se bavil.
Satanžel u dvojky už mi to tak slavné nebylo. Hlášky mi přišli otřepanější, stereotypy trapnější, děj a hlavní zápletka méně zajímavější. První co mě po poslechu napadlo bylo: Hmmm když pan autor něco nevykradl, ale vymyslel celé od začátku do konce sám, tak už to tak slavné není.... škoda.
Přiznám se, že jsem chtěl původně dát tři hvězdy jako u jedničky, ale pak přišla finální bitka a to jsem šel skoro do kolen, jak mooooc mi přišla trapná. Myslel jsem, že trapnou scénu se staříkem v jedničce už nic nepřekoná, ale jak já se mýlil... Asi už na mě leze stáří, ale jestli vám přijde vtipné, když hlavní hrdina použije jako zbraň dildo a navleče se do sado-maso oblečku (nepochopil jsem proč, asi aby to bylo "vtipné") tak vám musí být deset. Za mě dvě silnější hvězdy ¯\_(ツ)_/¯“... celý text
— Hzjena
Dokonalé stopy
„Audiokniha- Jan Šťastný
První z detektivní série, klasický krimi thriller, dva detektivové řeši dva odlišné případy. Zajímavé na této knize je, že od začátku víte kdo je pachatel ale to neznamená, že není napínavá. To jí právě dělá zajímavou, kapitoly jsou psany i s pohledu pachatele a jeho mysl a úmysly se nám plně otvírají.
Detektivové jsou dobře popsáni a stejně jako případ odhalujeme jejich minulost a rozvíjení jejich postav. I když on je na začátku klasický bručoun nakonec si je oba oblíbíte.
Upozornění v příběhu se popisuje mučení, potratová tématika a zneužívání. Některé scény jsou celkem brutální ale ti z vás, kteří čtou thrillery jsou většinou zvyklí.
Kniha mě bavila a vrhnu se na další případy, baví mě vyšetřovatelé a pokud dá autorka v dalších případech tolik prostoru i pachatelům, budu pokračovat.“... celý text
— Mortisha
Záhady a tajemství Jaroslava Foglara
„Knížku jsem otevřela náhodou a hned mě zaujala, je totiž psaná velmi čtivě a přístupně. Bohužel jsem v dětství žádnou foglarovku nepotkala, až jako knihovnice, poprvé když se po listopadu 89 začaly do knihoven vracet kdysi vyřazované knížky (skladované nevímkde, podle toho vypadaly). Přesto se půjčovaly, potom se kupovaly nové a některé z nich se půjčují i dnes, když se setkají se svými čtenáři v tom správném čase. Knížka o J.F. mi přiblížila velmi dobře jeho život a osobnost a jsem moc ráda, že ji napsal jeho příznivec. Není pravda, že by se M. Z. vyhýbal problematickým stránkám Foglarovy povahy a života, naopak mi připadá, že je to hodnocení docela důkladné a přitom je tam znát obdiv - myslím si, že oprávněný.
(Já jsem osobně poznala podobného člověka, který celý svůj život také věnoval vedení a výchově dětí. Bez nějakého pedagogického vzdělání i bez skautské uniformy, ve stejném kamarádském-hravém-přírodním duchu jako J. F., dopřál výjimečné zážitky několika generacím dětí na letních táborech a v dobrém ovlivnil mnoho chlapců v klukovském oddíle. Třeba také nebyl dokonalý, ale výjimečný určitě.)“... celý text
— magnolia
Dokonalá kořist
„Audiokniha čte Jan Šťastný
Luc & Ava
Druhý díl série
Opět se setkáváme s dvojicí detektivů, kteří řeší rovnou čtyři velmi brutální vraždy. Autorka si popis události užívá a nebere si servítky. Kromě nemilosrdných vražd, se podíváme i do prostředí darkwebu a zjistíme, co vše je zde možné.
Detektivové v sérii mají i osobní život a ten mě baví. Udržuje druhou linku napětí.
Druhý díl je pro mne trochu slabší, protože zde se nedostává tolik prostoru pachatelům, jako to bylo v prvním díle. Zde se už více setkáváme s brutalitou a méně s psychologii, ta byla v prvním díle lepší. Vyšetřovatele už také známe a i když mě jejich linka baví a možná to bude hlavní důvod, proč budu pokračovat v sérii, nejvíce z jejich osobnosti se nám rozkrylo už v 1. díle. Respektivě hlavně u Luca, zde dostává větší prostor Ava a její osobní život. Také mi trochu chybí Edinburgh, příběh se tam sice odehrává ale už o tom moc nevíte. Mám ráda na detektivkách ponurou atmosféru a zde už chyběla
Jako detektivka je ale napínavá a čtivá. Mohu jen doporučit.“... celý text
— Mortisha
Šikmý kostel
„Kronika ztraceného města. Posloucháno jako audio kniha, načtené výbornou paní Cibulkovou.
Příběh krásný, prolíná se několik osudů. Ale tak nějak jsem pořád čekala, že se stane něco většího a to nepřišlo. Nicméně pokračování si určitě buď prectu nebo poslechnu.“... celý text
— esfinge
Můj důvod žít
„Ježíš tohle bylo tak dojemné a krásné zároveň. :) Byla jsem upozorněna, že kniha je depka, tak jsem měla trochu obavy. Zbytečně. Stránky tohohle příběhu jsem doslova hltala. Ano, kniha je plná těžkých a smutných okamžiků, ale zároveň je neskutečně čtivá.
Autorka se toho nebála a v tomto příběhu otevřela hned několik dost silných témat, která vás nutí se zamyslet nejen nad tímto příběhem, ale i nad reálným životem. Těm otázkám a myšlenkám se tu nemáte šanci vyhnout. :) Což je podle mě paráda, když v čtenáři dokáže kniha něco takového vyvolat.
Nina nikdy neměla zrovna jednoduchý život. Soužití s matkou alkoholičkou ji donutilo dospět mnohem dříve a ty neustálé starosti, s tím spojené, mají velký vliv na její psychiku a zdraví. Před Ninou v tomhle ohledu musím smeknout, protože je to vážně bojovnice! Ne každý by tohle dokázal zvládnout.
Damián bojuje zase s něčím jiným. Jeho rodiče na něj kladou příliš vysoké nároky a tlačí ho do studia, o kterém on nechce ani slyšet. Navíc má pocit, že na něj rodiče jinak nikdy nemají čas a že je jinak nezajímá. Svůj pocit bezmoci a samoty tak utápí v alkoholu, který se mu jednoho večera stane osudným.
Jenže osud s Damiánem ještě neskončil. Z Damiána se stane Strážce (neboli něco jako strážný anděl), kterému je přidělena jako svěřenkyně právě Nina. Jeho úkolem je navést ji směrem, který by jí otevřel cestu k lepší a šťastnější budoucnosti. Což se ale snadněji řekne, než udělá.
A právě od této chvíle to čtenáře neustále nutí přemýšlet. Opravdu existují nějací strážci, kteří na nás dohlíží? Je něco potom, co tento svět opustíme? Bylo něco před ním? Existuje osudem určená spřízněná duše? A spousta dalších otázek.
Příběh Niny a Damiána mě i přes jeho ošemetná témata opravdu neskutečně bavil. Těch dvou mi bylo hrozně líto. Že jim osud právě takhle zamíchal kartami.
Moje vnitřní citlivka překypovala emocemi. A jsem si zcela jistá, že všechny beznadějné romantičky, budou příběh Niny a Damiána naprosto milovat. A ten konec? Už těch emocí bylo tolik! Bylo to tak smutné, dojemné a zároveň naprosto nádherné, že jsem na konci měla všemi těmi emocemi úplně stažené hrdlo a slzy v očích.
Nemám vlastně nic, co bych příběhu vytkla, že by mi to tam vyloženě vadilo. Nemůžu jinak, než knihu doporučit, protože už dlouho jsem nečetla tak nádherný příběh o lásce dvou spřízněných duší.
Nádhera! :)“... celý text
— Kristie_7
To si zkus
„Ježíš tohle bylo tak skvělý! Můžete mi někdo, prosím, Mavericka zhmotnit? Toho kluka chci domů. Ten byl tak úžasnej a sladkej, že jsem se z něj byla úplně hotová. Prototyp ideálního muže! Milovala jsem ho od první stránky.
Maverick je nejnadanější vysokoškolský fotbalista a miláček města, a Delaney tichá podivínka se slabostí pro StarWars. :)
Maverick a Delaney se poprvé setkali u táboráku. Mavrick se do Delaney zakoukal na první dobrou, ale promarnil šanci. Když ji po pár letech znovu dostane, bude muset pořádně zabojovat, protože Delaney má zlomené srdce a zařekla se, že s fotbalistama už nechce nikdy nic mít.
Ten kluk byl fakt zlatíčko! Žádnej přehnaně namistránkovanej debílek, ale kluk se zlatým srdcem, který by se pro své milované rozkrájel. Chtěl Delaney, tu bláznivou podivínku, která ho úplně uchvátila. A i přes její odmítání, to nevzdával a bojoval. Delaney sice nějakou dobu odolávala, ale mě dostal hned. :D Přiznávám se bez mučení. :D Celou dobu jí dával dost jasně najevo, že ji chce a že to nevzdá.
Maverick navíc ještě řeší starosti se svou nemocnou sestrou, o kterou se snaží starat. Snaží se jí zajistit kvalitní péči, ale školní a fotbalová pravidla mu dost svazují ruce. Ale pro svou sestru by udělal cokoliv, takže aby se o ni dokázal postarat, jak potřebuje, uchýlí se k dost nešťastnému rozhodnutí. Rozhodnutí, o kterém ale Delaney neřekne. Jenže důvěra je pro Delaney vším, a jakmile si všimne, že jí Maverick něco tají a odmítá se s ní o tom bavit, začnou ji nahlodávat obavy a jejich vztah bude podroben zkoušce.
Ustojí to? Nebo je jejich vztah odsouzen ke krachu? To už se budete muset dočíst sami. :P Já byla na konci tak na měkko, že mi i slzička ukápla.
Tenhle příběh jsem slupla jak nic. Klidně mohl být obsáhlejší, protože Maverick byl tak úžasnej, že bych ten příběh klidně četla o něco déle. :D S Delaney se k sobě perfektně hodili a já jim fandila a držela jim palce. :)
Za mě parádní romantická oddechovka. Určitě doporučuju! :)“... celý text
— Kristie_7
Tajnosti levice: Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu
„Frankocentrické, ale inteligentní, filosofické (na mě možná až příliš). Obsahuje rozhovor s autorem.“
— tomas1291
Nefritové město
„Zajímavá směs západního a východního života. Propletenina gangterek, kung-fu fantasy. Dva mocné klany na jednom území a z toho plynoucí rozkol, když se jeden rozhodne převzít moc na druhým. Seznamujeme se s hierarchií klanů a rodin, s bohatstvím, které produkuje nefrit. A taky s nenávistí, kterou produkuje jakási čest, klanová příslušnost a citlivost nebo necitlivost právě vůči nefritu. Postav je u celkem dost, ale dá se v nich orientovat. Jen se mi zdají všichni takový nemastní, neslaní. Možná je to i stylem vyprávění. Spousta řečí o klanové věrnosti, případně klanové nenávisti. V podstatě je to o tom, jak si kluci hrají na vojáčky a přímíchali se jim k tomu ženy. Tenhle aspekt je na to příběhu hodně dobrej. Doufám, že se v dalším díle dozvíme více o tom, proč se klan rozpadl na dvě frakce, proč vznikají ty souboje, proč jsou některé rodiny prokleté. I když teď se mi do druhého dílu moc nechce. "Klan je mojí krví a Pilíř je jeho pánem."“... celý text
— mnohoknih
Filosofie rozkoše
„Prakticky neškodné (takže se nebojím dát ho do knižní špulky k rozebrání), příjemně oddechové čtení. Původní dikce zachována. Dobrá edice.“
— tomas1291
Propast času (remake)
„Představte si následující situaci:
Studujete na vysoké škole, ale zrovna máte prázdniny, které trávíte na vesnici v domě po babičce. Ráno se probudíte a máte v plánu jediné: v klidu si vypít kafe na balkoně. Když ale vyjdete ven, změní se vám život! To, co jste znali, je pryč – vesnice je v čudu a místo ní se zde nachází hluboký les. Kolem vás začnou běhat Římani, rytíři a chlupatí sloni…
Tento příběh naštěstí nepatří vám, ale Toně. Svět se rozpadl a znovu složil. Toňa se tak setkává s různými lidmi z různých časových období. Hlavní hrdinka často bojuje o svůj život, občas jí pomůže velké štěstí, občas pouhá náhoda a občas její studium historie.
Jak to nakonec s Toňou dopadne? Zemře? Zůstane pouhou otrokyní ať už středověkých lidí či Římanů? Uvidí ještě někdy své rodiče?
Na některé otázky neznám ani já odpovědi, ale zato vám můžu říct, že to byla skvělá jízda, při které jsem se těšila na každou další stránku. Děj mě pohltil a skvěle ho dokreslovala mapka, která postupně odkrývala známá místa.
Mými oblíbenci se stali jak samotná Toňa, tak i Selena z budoucnosti či Lucius. Kdo mi pil krev, byl určitě Hauptsturmführer Kurtz.
Budu také doufat, že naše budoucnost se nebude vyvíjet tak, jak to proběhlo zde.
Chci se s vámi ještě podělit o pár citací z knihy:
ŘÍMANÉ V KOSTELE
„Co je, hrome, tohle?“
„To je místní kult. Je to tu všude, ve svatyních mají i jeho sochy. Chlap na kříži, sundávání chlapa z kříže, chlap, který táhne kříž.“
„Jaká sekta může uctívat odsouzeného zločince? Navíc to mají nakreslené blbě. Kdyby mu takhle probili dlaně a nárty, utrhl by se.“
ČLOVĚK Z BUDOUCNOSTI V PRAVĚKU
„V životě jsem neměl ženskou! A když přede mnou konečně nějaká roztáhne nohy, je to víc opice než člověk!“
„Doprdele! Takovej zasranej paradox!““... celý text
— Galloway
Na sútoku
„Dovolím si reagovať na predošlý komentár, ktorý príbeh hodnotí trochu vyčítavo ako "...len popisný, popisujúci a nikde sa nedostávajúci".
Nuž, taký je život. Väčšinou popisný, popisujúci a často aj nikde sa nedostávajúci.
Pre mňa ste príjemným literárnym prekvapením, Monika. Píšte ďalej. Otvárate svojim písaním srdcia.“... celý text
— moneta
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
„Zhltnul jsem na jeden zátah chvilku před spaním. Líbilo se mi to dost, hlavně kresba má skvělou cyberpunkovou atmosféru, ale nadšený jsem taky zrovna nebyl. Příběh mi prostě až moc připomínal jeden ze stovek příběhů s nešťastným koncem, které lze ve hře najít na datových střepech rozházených po celém herním světě . Pravda, tenhle příběh je o dost víc rozvedený než jeho herní kolegové, které jsou navíc většinou jen v podobě telefonních záznamů, mailů, esemsek... Přesto, po tom, co jsem dodělal všechny vedlejší aktivity a přečetl nejmíň 80% datastřepů, co ve hře jsou, jsem začal být vůči tomuto typu příběhu trochu otupělý. Ano, v Night City a celkově v cyberpunku nejsou dobré konce, pro nikoho. Ale kolikrát se to můžeme ještě dozvědět, než to začne nudit?“... celý text
— plačkynadheglem
Pracháček - Velké dobrodružství se zlatou žábou
„I tak zvláštní dvojice kamarádů jako křehký Pracháček a orezlá Zlatá žába může porazit zlo. Dětem (6 a 9 let) se čtení líbilo.“
— Akvabela
Vánoční tramvaj
„Moc pěkná knížečka, zasněžené město, krásné ilustrace, milý vánoční příběh, který bavil nejenom mě, ale i našeho mladšího synka.
Ten ještě většinou nevydrží poslouchat čtený příběh, ale tady jsme to dali na jeden zátah, jen s malou zastávkou u obrázku tramvaje. Jezdil prstíkem po tom kousku kolejí, co na obrázku byly, a rozehrál u toho na chvilku vlastní pohádku :-).“... celý text
— Piškotek11
Kočka na cestách
„Knížku jsem zvolila kvůli jednomu tématu Čtenářské výzvy. Normálně bych si ji asi sama nevybrala. Příběh Satoru, očima kočky. Spolu cestují po kamarádech z dětství a prolíná se tu minulost se současností. Příběh je smutně dojemný.“... celý text
— Kackac77
Černý dort
„Dle hodnocení mi tahle kniha přijde kapku přeceňovaná. Vlastně to není poprvé, co jsem se pustila do knihy, kterou doporučuje dle obálky Barack Obama - a kupodivu, dost podobné téma - útisk černochů, homosexualita - a stejná nuda. Asi tak - neurazilo - nenadchlo.“... celý text
— knihovna22
Zachraň tuhle knihu!
„Fajn pro společné čtení třeba při besedě v knihovně.“
— ještěrka38
Banální příběh
„Od začátku depresivní. Velmi zvláštní kniha ze života, hledání sama sebe a hledání lásky. Nadějný konec.
Vcelku se mi kniha líbila.“
— janina66
Klub mrtvých otců
„Nebylo to vůbec špatné. Taková oddechovka. Zajímavý styl bez přímé řeči ale přesto dobře srozumitelné. Příběh psaný 11letým chlapcem mne zaujal.“
— maličkán
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
„Úžasné... Film jsem neviděla, tak vlastní fantazie jela na plné kule.. Hobit Bilbo i kamarádi trpaslici mě bavili.
Škoda jen, že trilogii Pána prstenů jsem viděla tak už bude moje fantazie ovlivněna...ale rada si přečtu i ji“... celý text
— Licie84
Můj bratr
„Tam v dálce severské
tam v bělostné říši
praská cosi v duši .....
To použiji jako motto tohoto drsného severského příběhu .... rodinné drama nejen v rodině Kippo ....
Jana Kippo se chce vyrovnat s následky krutého dětství .... vrací se do malé severské vesničky, aby našla odpovědi na nevyjasněné otázky .... a pokusila se zachránit svého bratra ....
Snaží se být silná .... i když sama nese značnou nálož ....
Potýká se s možností odpuštění a zapomnění :
.... V Bibli stojí odpusť nám naše viny....
Ale co to vlastně znamená odpustit ?
Odpustit znamená jít dál ....
Lze zapomenout na otce tyrana .... a matku, která se utíká k Bohu ?
.... Neviděla děti toužící po bezpečí .... viděla jenom bezpečí božího slova ....
Nelíbí se mi svět Jany .... i ona těžce hledá emoce ve vztazích .... jak věřit ?
Jak umět dát to, co neobdržela ?
Toto je výborně napsaná krutá sonda do tvrdé skutečnosti osamělého venkova ....
A já uvítala ten závěr .... hledání nových cest ....
Určitě se podívám i na pokračování.“... celý text
— intelektuálka