Nejnovější komentáře
Dáma ve věži
„"Něják nemůžu uvěřit, že z těch podivných představ, že si muži a ženy mají navzájem vykládat o tak intimních záležitostech, může vzejít něco dobrého. Každý ví, že v tom muži dvakrát nevynikájí. Kdykoliv se do tak složitých debat pustí, začnou být bezradní a pak dostanou vztek. Má to asi co dělat s jejich mozky."
- Tahle autorka je prostě skvělá. Její postavy mají vždy dokonalý tah na branku. Doporučuji.
"Proboha, jestli ti dělá starosti Wylde jako milenec, můžes se uklidnit. Tohle je jedna z mála věcí, kde to zatím nezbabral."“... celý text
— Žampion
Trable s láskou
„Oproti Romantickým útěkům je série "S láskou" trochu opravdovější, reálnější a trochu méně s růžovými brýlemi. Obě hlavní postavy mě bavily a byly mi sympatické. Do čtení jsem se rychle ponořila a děj odsýpal a byl zajímavý.“... celý text
— KateTheBlogger
Malíř pomíjivého světa
„"Ono-san, to má být nějaký vtip? "
"Ne, Zelvo.To vůbec není vtip. Příteli, jednou jsi projevil odvahu a naslouchal mi, a nakonec jsme udělali společný důležitý krok vpřed ohledně naší práce. A já tě teď prosím, abys zvážil možnost udělat se mnou další krok vpřed. "
"Ono-san, nás učitel ví o této malbě?"
"Zatím ne. Ale pravděpodobně mu ji ukážu. Ode dneška mám úmyslu malovat jen v tomto duchu. Podivej se na můj obraz, Želvo. Dovol mi vyložit ti, o co se pokouším. Pak možná budeme moci udělat další krok kupředu. "
"Ono-san.... ty jsi zrádce. A teď mě omluv, prosím. "
Otázka vyrovnávání se s vinou za zničený život někoho jiného. Jake asi je existovat s podobným vědomím?“... celý text
— Nofar197
Slovo proti slovu
„Příběh, který mě pohltil. Neřeším, jestli by se příběh ve skutečnosti mohl takhle vyvinout, čtivost je na prvním místě. A tento je sakra chytlavý.“
— Pechule
Doktorka Viktorie
„Dávám dvě hvězdy a to díky konci, jinak celá kniha ztráta času“
— Werule88
Hejno havranů
„Tahle knížka mě bavila a štvala zároveň. Četlo se mi to moc dobře, ale tak strašně mě štvalo to tajnůstkaření... No, jdu na další díl :)“
— malutka888
Planeta idiotů
„Výborné PostApo.
Napínavé, s černým humorem, k zamyšlení, no pak už to byla deprese.
Příliš mě neoslovila obálka, zvláštním způsobem děsivá.
Autor píše velmi dobře, už mám vyhlídnuté další knihy.“... celý text
— Awča
Výpravy do brány fantazie
„Moc pěkně udělaná knížka (a ne, neříkám to proto, že tam taky mám příspěvek... ) - naprostá většina povídek se mi líbila, včetně těch nejkratších dvou-třístránkových, což mě zvlášť překvapilo, tyhle ultrakraťasy bývají často ´odpad´ i v mnohém prestižnějších sbírkách a antologiích. Pochválit musím i formální stránce stránku a takřka reprezentativní vzhled - i když paperback, je na velmi kvalitním papíře s množstvím barevných ilustrací, což taky potěší. Škoda, že MK nevydává antologie častěji.“... celý text
— Jergon
Božidara
„Kniha plná pokladů. Zábavná, citlivá, lidská...
Matka a dcera... Dva magnety otočené k sobě tou hloupou odpuzující stranou...“
— lucakuca
Znesvětitel
„Další velmi dobrý díl s detektivem Markem. Napětí stoupalo i s počtem morbidních činů, bylo to ale čtivý a skvěle napsaný. Trochu krve navíc autorovi odpustím.“... celý text
— DaBuco
V zapomnění
„Zajímavý krátký horor“
— Ronnie68
Nová tajemství Prahy
„Je to pár dnů zpátky, co jsem dočetla autorovu předchozí knihu s názvem "25 tajemství Prahy". A jelikož mě kniha nadchla, rozhodla jsem se pro přečtení i "Nových tajemství Prahy". A kniha mě upřímně bavila stejně jako ta předchozí.
Věděli jste například, že v Praze jezdila pohřební tramvaj? A že převážela mrtvé vojáky z nemocnic na hřbitovy? Nebo byste se chtěli společně s autorem podívat do míst, kde byl zavražděn Jan Masaryk? Pokud se rozhodnete ke čtení, tak na tohle a mnoho dalšího se můžete těšit v této knize.
Já jsem knihu přečetla na jeden zátah a miluju ji! Pokud Vás zajímají stará tajemství a zákoutí Prahy, tak tohle je něco pro Vás.“... celý text
— Jane2016
Jak voní tymián
„Ještě že knížka bydlí v mé knihovně můžu si jí přečíst znovu a znovu.
Tato knížka mně tak zvláštně potěšila.“
— šlejfířka
Tichá dohoda
„Bezvadná knížka.Jsem moc ráda,že nechybí v mé knihovně.“
— šlejfířka
Místo v prostoru
„Další z knih mého oblíbeného autora, básníka, esejisty, buddhisty, ekologa a beatnika Garyho Snydera je souborem esejů, přednášek, knižních recenzí a zahajovacích řečí z devadesátých let minulého století. Čtenář s úžasem zjišťuje, jak neskutečné, pokrokové vize a naděje v lepší budoucnost Snyder produkuje. Co z jeho krásných idejí, nápadů a úsilí dnes zbylo? V jakém je stavu americká příroda? Jak společně Američané pečují o svou krásnou zemi? Jaký je vlastně hlavní myšlenkový proud v oblasti ekologie a ochrany divočiny v USA? Já nevím, ale ze srdce doufám, že to, co uvedl v život Snyder na svých čtyřiceti hektarech Sierrské divočiny, nějak někde pokračuje a sílí.
Okouzlila mě kupříkladu nádherná Medvědí sútra, ale vzhledem k délce ji sem opisovat nebudu. Knížku si půjčte nebo kupte a přečtete si ji – je na straně 28.
Pár citátů ale přihodím, jak je mým zvykem, opisováním se mi alespoň lépe uchovají v paměti hlavní myšlenky.
„Říše lidí se stává dočasným bitevním polem pro síly z vnějšího vesmíru. Konflikt není mezi prostými silami světla a temnot, ale mezi zástupci nerovnováhy, ve formě nadměrného dychtění a agrese, a integrující, vyvažující silou. Tak nabyl Višnu v Kršnovi lidské formy, aby potlačil tyrana Kansu – ne jako nějaké konečné vítězství nad zlem, ale jako nutné znovunastolení souladu, aby pasáci krav mohli dále bez nepatřičných obtíží pracovat na své karmě.
---
… což nám dává přímou šanci rozluštit některé záhady našeho já i vesmíru, postoupit za ideu lidského přežití či přežití biosféry, a napřít své síly na základě vnitřního pochopení, že v srdci věcí probíhá jakýsi klidný a extatický proces, který leží mimo hodnoty i mimo zrození a smrt.
---
Touha po růstu není špatná. Jádrem problému nyní je, jak přesměrovat, jako v džiu-džitsu, ohromný nárůst energie moderní civilizace na nezištné hledání hlubšího poznání sebe a přírody. Sebe-přírody. Matky přírody. Když si lidé uvědomí, že je mnoho nehmotných, nedestruktivních cest růstu – toho největšího a nejúchvatnějšího řádu -, pomůže to ztlumit obecné obavy z toho, že stabilní stav ekonomiky znamená smrtelnou stagnaci.
---
…měli bychom být vděčni za každý malý projev ahimsy, kdekoliv se na světě objeví… Každý si musíme najít svůj osobní způsob, jak provádět tento předpis v poměrně velké škále možností, a pochopit, že nikdy nedosáhneme dokonalé čistoty, a v žádném případě bychom se neměli oddávat farizejství.
---
Všechny živé bytosti jsou rovnocennými herci v božském dramatu probuzení. Spontánní probuzení soucitu s druhými člověka okamžitě staví na cestu ekologické etiky stejně jako na cestu k osvícení. Tyto dvě cesty se navzájem neliší.
---
Probuzení Soucitné mysli je všeobecně známou lidskou zkušeností a není vytvořeno buddhismem nebo nějakou jinou jednotlivou tradicí. Je bezprostřední zkušeností velkého dosahu a křesťané, židé, muslimové, komunisté i kapitalisté jí velmi často přímo dosahují – přese všechno mlčení jejich náboženství a učení o těchto záležitostech. Tato zkušenost nemusí mít často žádný zjevný etický obsah – je to okamžik odvrácení se od sveřepého ega, zatímco jen tak koukáme, jen tak jsme, sjednoceni s někým jiným.
---
Kojot zvíře, člověk zvíře, medvěd zvíře jsou (jak by řekli Ainuové)prostě hajakpe – brněním či maskou, potravou, která bude předložena, formou a funkcí určenou sloužit Velké Přírodě. Posuňme masku trochu na stranu a spatříme šejdíře Kojotího muže, Medvěda, krále hor, Jelení Matku, královnu soucitu. A vzápětí poznáme, že i tyto duší stvořené, zemí stvořené Archetypální Bytosti jsou také iluzí. Ten Zářící vykoukne zpod balvanu a je pryč – vždycky je tady. Ale celý tenhle archetypální základ není ve skutečnosti naše starost. Naší starostí jsou děti spící v zadním pokoji, sníh na kopcích v dálce, kojot vyjící v pelyňkovém svitu měsíce.
---
Vidět střízlíka v křoví, nazvat jej střízlíkem a pokračovat v chůzi znamená, že jste (s ohledem na sebe) nic neviděli. Vidět ptáčka a zastavit se, pozorovat jej, cítit, zapomenout na chvíli na sebe, být ve stínu křovin, a tak možná pocítit střízlíka – to znamená být na delší okamžik spojen se světem."“... celý text
— Tyet
Zámky
„Bezvadná oddechová knížka.Nemusím nic jen číst a zapomenu na všední starosti.“
— šlejfířka
Černý písek
„Tohle bylo fakt skvělé. Poctivě napsané, skvělé kulisy, sympatické postavy, zajímavá zápletka. Podrobněji jsem se rozepsal v recenzi, kterou najdete v záložce Recenze.“... celý text
— pankaplan
Konkláve
„Vynikající: chystala jsem se na ni dlouho a teď mi mimořádně padla do noty. Zajímavé, informativní, napínavé a hlavně psychologické. Jakkoli mám zásadní výhrady ke katolické církvi, všem jejím obřadům a temným skvrnám na pozlátku od jejího počátku, tak konkláve je nesporně fascinující proces, o kterém nikdo pořád vlastně moc neví (i když už jich pár v posledních dekádách bylo). Tady se nám objasnily veškeré procedury, omezení, cíle a způsoby, jak jich dosáhnout - tedy zvolit za zamčenými dveřmi "toho správného" mezi kardinály za budoucího nedotknutelného papeže. Kliky, lobování, podplácení, podvrhy, prostě jako mezi "obyčejnými lidmi", s milióny věřících za humny, miliardami po celém světě, a navrch s islamisty vzdorujícími i těsně za hradbami u Sixtinské kaple tím jediným, co opravdu umí - terorismem.
Hlavní hrdina byl báječný, jeden z kardinálů, volitel, ale současně děkan, který měl celé konkláve procedurálně na starosti a vedl jej podle přísných pravidel, včetně své počáteční homilie, kde zaznělo to, co většině přítomných bylo proti srsti - otázka pochybností. A osobních i církevních pochybností si během dlouhých několika náročných dní konkláve užil opravdu hodně.
"Jeden hřích, jehož jsem se během dlouhého života ve službě začal bát víc než ostatních, je jistota. Jistota je velkým nepřítelem jednoty. Jistota je smrtelným nepřítelem tolerance. Dokonce ani Ježíš Kristus si nakonec nebyl jistý. ... 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' Naše víra je živá věc právě proto, že kráčí ruku v ruce s pochybnostmi. Kdyby existovala pouze jistota, kdyby neexistovaly pochybnosti, nebyla by žádná tajemství, a tudíž by nebylo zapotřebí víry."
Kniha má nečekaný závěr, trochu "bulvární", ale celkově je úžasná nejen jako thriller, ale jako připomenutí otázek dnešního světa ve světle víry, nebo obráceně víry a jejího místa ve světě. A nemluvím samozřejmě (jen) o kardinálech...
"Ordinérní lidé vždycky předpokládali, že je nejlepší vědět všechno. Podle jeho zkušeností však bylo často nejlepší vědět co nejméně."
Co mne překvapilo o skutečných zmiňovaných postavách, byly nepříjemně nečekané dílčí informace o Janu Pavlu II., kterého jsem tak nějak vnímali jako hodného staříka držícího ochrannou ruku nad Polskem, ale i přilehlými socialistickými satelity... A těžko si zrovna tohle Harris vymyslel. Wojtyła asi musel být hodně tvrdý až despotický (nejen fyzicky zdatný), když se prosadil.
Autorovy knihy miluji, pouze jediná se mi nelíbila (Druhý spánek) a těším se na další kousek. A o zaujetí touhle knihou svědčí i to, že jsem si vůbec nevším(a)la nějakých překlepů a chyb, což u mne opravdu není zvykem!“... celý text
— soukroma
Jiné místo
„Příjemná čtivá jednohubka, u které mi ani nevadil otevřený konec s prostorem pro vlastní výklad událostí, zda byla hlavní hrdinka opravdu blázen či se opravdu setkala s Mlhou, ve které mizí lidi.
Co mi ale nedá spát jsou ostatní záhady v knížce nastíněné, ale nijak nevysvětlené. Proč se jinak v pohodě Oliver najednou začne chovat jako debil? Proč tak strašně spěchal na výlet a nedal si říct, i když se zkazilo počasí? Jaké překvapení pro Moniku chystal? Co měl znamenat ten jeho šílený křečovitý úsměv a zvedlá ruka na rozloučenou?
Tyhle části příběhu, kterou se autorka vůbec nesnažila vysvětlit, mě vyloženě irituje. Přitom by šel příběh napsat i tak, aby tam tyhle věci vůbec nebyly, výlet proběhl normálně, až na tragický konec a ztracení v mlze a následné otázky, zda Oliver skutečně kdy existoval. Takhle to působí odflákle a nedotaženě, což je škoda, protože kniha je jinak čtivá a ačkoli je námět trochu ohraný, knížka působí napínavě.“... celý text
— Lumenn
Bylo nebylo jedno zlomené srdce
„Přiznám se, že jsem lehce rozpačitá. Anotace mi slibovala celkem bombu. A na jednu stranu se mi to líbilo moc - snaha vytvořit moderní pohádku, boží překlad, originální nápad s osudníky, vysloveně kouzelná atmosféra a styl podobný Neilu Gaimanovi (při čtení jsem si mockrát vzpomněla na Hvězdný prach). Na druhou stranu ovšem... překombinovaný děj byl dost na škodu (např. část se Zmatkem byla jednoduše zbytečná, ačkoli zábavná), pro mne nepochopitelné ukončení ve zvláštním okamžiku, avizovaný dějový zvrat se nekonal (nebo já jsem ho tam aspoň nenašla), a i když byl styl psaní gaimanovský, pro mě osobně to bylo dost na škodu v souvislosti s postavami. Všechny mi připadaly ploché, dialogy byly zvláštně plytké a největší kámen úrazu pro mě byl, že jsem při čtení necítila žádné emoce, a to ani ve chvílích, kdy byly obzvlášť potřeba. A samotná Evangelína byla navíc hrozná postava (ano, účelově), ale nedokázala jsem se na ni vůbec napojit. Jo a v neposlední řadě mi zápletka s oblouky připomněla Aelin od SJM.
Upřímně, i když to po delším čase byla příjemná změna oproti všem generickým YA poslední doby a kniha mě rozhodně zaujala, nebudu lhát, nevím, jestli si další díl přečtu.“... celý text
— Scheron
Buď jako řeka
„Knihu jsem dočetla před týdnem a pořád na ni nemůžu přestat myslet! Je nádherně napsaná, s něžnými popisy přírody, s neuvěřitelně silnou a fascinující hlavní hrdinkou a strhujícím dějem. Kéž bych ji mohla celou zapomenout a přečíst si ji znovu poprvé.“... celý text
— Bookoholik22
Zřídlo
„Asi tak třetinu knihy jsem vůbec nechápala, o co jde. Ale pak se to projasnilo a začalo být fascinující. Jiný svět! Jiné způsoby myšlení! Určitě doporučuji k přečtení, ale je třeba se vybavit trpělivostí.“... celý text
— patch
Dívka, která utekla z Osvětimi
„Další z mnoha knih o holocaustu. Tento příběh mapuje běžný život v Osvětimi, kdy je nám připomenuta vzpoura sonderkommanda, "divadlo" pro Červený kříž a jiné zrůdnosti, které známe z vyprávění přeživších.“... celý text
— Lena79
Bílé město
„Hrůza: nekonečná deprese, hnus, nejasnosti - kdo, co, proč, jak to bude dál... Jediné plus knihy je, že autorka na rozdíl od svých severských kolegů použila na svůj "příběh" velice málo stran.
Sice jsem dočetla, ale vzhledem k ohavnému obsahu, který nepřinese čtenáři nic než pocity zhnusení, hodnotím pod 50%.“... celý text
— soukroma
Nouzové osvětlení
„Nevím proč, ale bavila mě asi tak zhruba polovina knihy. V té druhé jsem se nějak ztrácela, všechno bylo nějak zamlžené a nejasné.
Zdánlivě obyčejná rodina se za války rozpadne, protože rodiče se stěhují za prací a děti nechají doma. Ve skutečnosti se rozcházejí a matka pracuje pro tajné služby. Děti se s tím srovnávají všelijak, chlapec Nathaniel prožívá různá dobrodružství, což mě bavilo, o dceři Rachel toho moc nevíme, je nemocná a na konci knihy už skoro nevystupuje.
Příběh je i o tom, jak málo někdy známe svoje nejbližší.“... celý text
— stejsdan
Zeptej se táty
„AUDIO
Norbert Lichý je jako vždy fenomenální.
Upřímná kniha, realistická až surová. Krásná čeština. O tom co je pravda, možná si něco pamatujeme jinak a co je vlastně důležité.“... celý text
— Maky78
Prameny Vltavy
„85%
Kniha je vzpomínkou věnovanou všem velkým a malým šumavským hrdinům. I těm zapomenutým, kteří mezi zdejšími kopci vydechli naposledy a nezůstalo po nich nic. Jméno, hrob ani křížek, kam položit kytičku.
_______________________________________________________________________________
Skvělá kniha! Ale to jsem od autorky čekala.
O Šumavě, Sudetech a koncentračním táboře Prameny Vltavy. A hlavně o současné vraždě třináctileté dívky Terezie Velkové, která je nalezena v šumavských kopcích na Den holokaustu v pruhovaném pyžamu s našitou židovskou hvězdou.
Při četbě se dozvídáme, že obyvatelé vesniček poblíž Vimperka mají svá tajemství a hlavně nezapomínají na dávné křivdy.
Bravurně napsané a smutné, se skvěle vykreslenými postavami a s mnoha překvapivými zvraty ke konci. To rozuzlení bylo fakt něco, jenom jsem zírala.
Je to kvalitní čtení a mě nezbývá, než knížku vřele doporučit.“... celý text
— ArwenAragorn
Na kopci
„Asi vím, o koho by mohlo jít...
Pokud bych měla brát příběh jako důsledek nějakého šťourání, je sice trochu jiný, ale to se dá pochopit, proč to autor zaonačil :).
Dobře zpracované, jojo.“... celý text
— Janadvorackova
Sbohem buď, lásko má
„Tohoto Chandlera jsem četl koncem 60. v knize 3x Phil Marlowe. Tradiční příběh detektiva z města andělů jsem si po více než 50 letech připomněl v audiu ČRo Dvojka v podání Petra Lněničky.“... celý text
— mirek7450
Najednou
„Volné pokračování knihy Náhodou, s jinými hlavními hrdiny.
Univerzitní a basketbalové prostředí.
Témata volby povolání, domácího násilí a samozřejmě romantická linka.
Toto je mé druhé setkání s autorkou a věřím, že ne poslední, protože píše skvěle. První kniha byla výše zmíněné Náhodou o Eleně a Nathanovi, kteří se objeví i v tomto díle, jen na skok, ale alespoň se o nich něco dozvíme.
V této knize jsou hlavními postavami Madison a Ryan, kteří se seznámí v trochu ošemetné situaci, ale velmi rychle si to mezi sebou vyjasní.
“Velmi rychle budu v recenzi opakovat častěji, a i proto hodnotím o trochu níže než Náhodou, protože zde bylo vše trochu moc rychlé.
Madison je dcerou uznávaného právníka, který od ní má vysoká až přehnaná očekávání, Madison to s ním nemá jednoduché. Jsou tam také její maminka a malý bráška. Madison má také velký koníček, který tam bude hodně důležitý, ale i ten je řešen pouze okrajově, až je to vše na konci téměř neuvěřitelné.
Ryan žije na koleji s Colem, hraje basket a studuje práva a informatiku. Má velké cíle. Život mu komplikuje jeho máma, která řeší nejeden obrovský problém, se kterými jí Ryan chce a musí pomáhat, protože ji miluje.
Láska Madison a Ryana je taková rychlá a bezproblémová, měli to až moc jednoduché. A ten přeslazený epilog jsem tam už ani mít nemusela, ne takto. Jinak mám epilogy ráda.
A i problémy okolo (Ryana matka, komunitní centrum, otec Madison) bych brala trochu hlouběji rozebrat. Vše se vyřešilo opět moc rychle.
Myslím, že by knize vůbec neuškodilo třeba 50 stránek navíc.
Za knihu děkuji Humbook blogerům.“... celý text
— michaelakoc