Nejnovější komentáře

Tajemství domu Thornů Tajemství domu Thornů

„Priamo nadväzujúca poviedka na knihu Kouzla rodu Thornů, ktorú som čítala už celkom dávno, takže mi miestami utekali súvislosti príbehu. Odporúčam čítať hneď po sebe. Kniha je krátka jednohubka ideálna na kľudný, podzimný večer pri krbe. Je o začarovanom dome, ktorý sa rozhodol hlavné postavy uvezniť vnútri, až kým neodhalia príčiny tohoto správania. Malé dobrodružstvo pre všetkých, ktorí ako deti milovali objavovanie tajomstviev skrytých v cudzích skrinkách a šuflíkoch. Milé, vtipné, predvídateľné, taká polievočka pre dušu so zvláštnou atmosférou sálajúcou z každej stránky, plné zimy a lesku plesovej sezóny.“... celý text
— Imaginárium

Poslední hřebík Poslední hřebík

„Stefan Ahnhem patří k mým oblíbeným autorům a i v tomto thrilleru prokázal, že je mistrem pera. Mělo to spád, napětí, dobrou zápletku a skvělé gradování. Spokojenost a velké doporučení celé série.“... celý text
— Dixiii

Lepidlo Lepidlo

„Tohle mě dost zklamalo. Mám ráda kluky z Leithu a Welshův způsob psaní, užívám si i vývoj a stárnutí postav v jeho knihách. Ale tady jsem se dost ztrácela a bavilo mě to úplně nejmíň. A poznámka - je mi jasné, že v průběhu času překládají různé knihy různí lidé. Mohlo by být fajn, kdyby jednotně překládali některá jména. Terry se objevuje jako "Šťáva Terry", "Terry Limo", "Juice Terry". Ale to jen povzdech.“... celý text
— IYv

Nespoutaný milenec Nespoutaný milenec

„Tato řada od autorky mě baví. Má to vše! napětí, akci, trochu erotiky.. Je to prostě oddechové čtení, autorka příběh zbytečně nenatahuje a má to spád. Těším se na další :)“... celý text
— kristyna3919

Temný les Temný les

„Po přečtení druhého dílu se zmůžu asi jen na sladké "AAACH" ... Neskutečné scifi dílo, dokonale propracované, všechno dává smysl, fyzika a lidské srdce tu kouzlí. A ten konec? Tak v ten jsem ani na jednu malinkatou vteřinu nedoufala. Velké překvapení! A tak si říkám - co ještě vůbec může přinést poslední díl? Žádné spekulace, jdeme na něj! :)“... celý text
— zpevSusannah

Zmiz, dokud můžeš Zmiz, dokud můžeš

„A opět jsme v zasněžených horách státu Waschington. Po nalezení první , brutálně zavražděné ženy , které byly useknuty ruce, by nikdo neřekl, že zde zase řádí sériový vrah., který , z jakéhokoliv důvodu si vybírá krásné, inteligentní ženy. Jakmile si ji vrah vytipuje, oběť již nemá únikovou cestu. Ale jaký má k tomu důvod? Co pachatele nutí k takové brutalitě? A to opět vyšetřuje oblíbená dvojice. Velice inteligentní Laurel a ochranitelský Huck se svým psem. Je zde méně romantiky, než v předešlém díle, ale zase se dozvíme něco z jejich minulosti a i nové posily do týmu. Huckovi se připomene bývalá láska Rachel, ten to se sebezapřením dá. Ale Laurel má pořád nesrovnalosti se svou nevlastní sestrou Abigail. Snad už na ni vyplave něco na povrch v dalším díle, včetně toho, co se stalo s jejich společným otcem. Je to neskutečná manipulátorka, intrikánka a potvora.“... celý text
— Han-nah

Houbařka Houbařka

„nepochopila jsem. Miluji Šumavu a houbaření, líbilo by se mi houbařit jako Sisi, toulat se celý den lesem. Ale nechtěla bych chodit 25 km v pánských, o tři čísla větších pohorkách. Asi jsem moc šťouravá, protože mám spoustu připomínek: i houby mají sezónu, na jaře rostou jiné druhy, než na podzim, tohle mi na té knize dost vadilo. Dál mi vadila spousta věcí, vztah s bratry, šílená změna u matky (pěstěná paní/kuchyňská šmudla), Ruda v hospodě, neukotvenost celého příběhu a absence nějakého vývoje. Vlastně mě to dost zklamalo.“... celý text
— IYv

Střepy Střepy

„Tak jsem "konečně" narazila na slabší kousek od jinak úžasného Dicka Francise. Dostihové prostředí jen velmi okrajově, skoro vlastně vůbec, a zjistila jsem, že mi to docela chybí. Avšak vynahrazuje to zajímavé prostředí sklářské dílny, to mě nadchlo (a jelikož jsem viděla všechny řady sklářské soutěže Blown away na Netflixu, uměla jsem si popisované postupy docela dobře představit a to mě bavilo moc). Abych byla tedy přesná, kniha se mi vlastně líbila, hrdina sympatický, děj svižný, a normálně bych asi z lásky k Francisovi dala i čtyři hvězdy, ale ten konec mě tak rozčílil, že jsou i tři hvězdy vlastně moc. Nevím, co se stalo, jestli musel autor psaní nějak uspěchat, nebo jsem tentokrát nebyla naladěná na stejnou notu, ale to závěrečné řádění Rose mi přišlo tak přehnané, v nesouladu s předchozím dějem (ano, svatá nebyla, ale její chování eskalovalo nějak nepochopitelně moc), navíc vlastně ani o moc nešlo, co se týče motivace (nějaká pochybná naděje možného výdělku v budoucnu, nic moc...). Nakonec i postava chudáka Paula se tam jen tak zničehonic zjevila, čistě jako obětní beránek, aby nemuseli zabít někoho "důležitějšího", koho si čtenář oblíbí. A do celkového dojmu mi moc neseděla ani romantická linka, respektive postava policistky obecně. Nad tím bych ale klidně a ráda přimhouřila oči, nebýt toho šíleného závěru.“... celý text
— Paige.Turner

Když andělé dřímají Když andělé dřímají

„Co říci k této knize. Čekal jsem něco jiného, do půlky knihy mi to ale přišlo skvělé, nicméně následně jsem získal pocit, že plný potenciál nebyl využit. Přesto jsem si čtení užil. Představení toho, co se "mohlo stát" během covidu, kdy jednotlivé složky v Česku přestávají fungovat a lidé ztratí lidskost, může být svým způsobem realita. Do poloviny příběhu jsem si říkal, že tohle je fakt drsný a poměrně mě osudy některých postav zasáhly. Poté se začal příběh ale rozmělňovat a ztrácet na "opravdovosti". Nevěřím, že by se to mohlo ve vyspělé Evropě dostat až do takové fáze. A co ostatní státy okolo? Tam to bylo stejné? Pokud ne, tak by u nás nezasáhly? Nevěřím. Chyběly mi zmínky o celkové situaci v Evropě, proč to dopadlo, jak to dopadlo a jak je možné, že se nic neděje a lidé žijí jak ve středověku. Ale co už, i tak mě to fakt bavilo! Musím ale říct, že paní PaedDr. Hana Horská (která dělala jazykovou korekturu) by se měla stydět za svou práci, protože tolik překlepů jsem velmi dlouho neviděl a kniha tím v mých očích utrpěla natolik, že bych nakonec téměř dal 3/5. Především neznalost správného skloňování zájmen "ji/jí" bylo fakt na vypíchání očí a tahle chyba se opakovala aspoň tak dvacetkrát. Až mě to téměř pobouřilo a šel jsem psát zprávu nakladatelství Naše vojsko. Byla by to ovšem ztráta času a energie.“... celý text
— Ristridin

Anna z Hollywoodu Anna z Hollywoodu

„Nechápu, ty vole. Už vůbec nechápu, že něco píšu,a že se na to lidi koukají. Je to imbecilně divný, ale je to tak. Vaše Anna. 40 %.“
— kilometr

Vidořád Vidořád

„Kniha má spád, pořád se tam něco děje a autorka píše poutavě. Občas se mi ale zdálo, že děj byl až moc vleklý, hlavní hrdinka dostávala neustále nakládačku, kterou teda vždycky zvládne. Chybí mi tam více ,,Refajců,, (chybí mi dialogy se Strážcem, které byly v prvním díle a moc se mi líbily, nyní tam Strážce skoro není) prostředí Londýna se mi tolik nelíbilo. A přijde mi zvláštní, že když byla Paige tolik hledanou osobou, nebyla vlastně nalezena. :)“... celý text
— stanika1234

Černé světlo Černé světlo

„Tolik utrpení v jedné knize. A to ji jen čtete. Žít s hemofílií je těžký úděl mužů a ještě těžší u žen. V každé knize Petera Maye naleznete zajímavé osudy, ale také neuvěřitelné okamžiky, kdy Enzo opět uniká nástrahám smrti, jako kdysi nesmrtelný kapitán Kloss.“... celý text
— novecento

Cesta do hor Cesta do hor

„Nazdar loupežníci, s lezením koketuji už přes dvacet let a někdy v dobách, kdy mi bylo všechno jasný a ještě mi nerostly vousy, jsem tuhle knížku četl poprvé. Tyhle časy a naivní začátky mého lezení se tak nějak mlhavě prolínají, proto možná budu v následujícím hodnocení mírně zaujatý až patetický. Jenže číst to po těch letech bylo stejné, jako vzpomínat na první lásku. Tak mi to prosím odpusťte. Titul určitě doporučuji i lidem, kteří s lezením nemají vůbec nic společného. Je v něm tolik života a upřímnosti, že to snad ani není možný. Zajímavé bylo, že jsem si ze svého prvního čtení celé ty roky pamatoval některé věty a pasáže a teď jsem se utvrdil v tom, že doslova. Tak moc se mi ta knížka zaryla pod kůži. A jsem za to rád. Filku, věřím, že až se vyškrábu za tebou tam nahoru, že si podáme ruce, protože tak to po úspěšném výstupu má být. A taky doufám, že ti tam chodí tantiémy, protože tvoje slova a myšlenky získaly takovou váhu a cenu, že se raději ani neptej, za kolik jsem tu knihu koupil. Manželce jsem to raději také neřekl.“... celý text
— Gastrochemik

S udidlem v zubech S udidlem v zubech

„Krvavý baron Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg, aristokrat, monarchista historický doložená postava občanské války v Rusku proslulá svou krutostí k bolševikům, Židům. Pocházel ze starého šlechtického rodu v Estonsku z Revalu (Talin), jeho předkové se zúčastnili i křížových výprav do Svaté země. Autor knihy, ruský emigrant žijící v Paříži sesbíral některé informace od ruských bělogvardějců žijících ve Francii, z dostupného tisku z archivů z roku 1918 - 1921, sepsal knihu jako válečný román opírající se historické události, která vyšla ve Francii v roce 1937. Dost mě překvapilo. že kniha vyšla u nás v roce 1962 a není zatížena propagandou. Poutavé čtení zabývající se občanskou válkou v Rusku, setkáme se s admirálem Kolčakem, bílým atamanem Semjonovem, kterému byl Ungern podřízen ale neuznával jeho autoritu velitele. Po popravě admirála Kolčaka velel zabajkalským kozákům Semjonov, který ovšem po pádu města Čita uprchl se zásobami zlata do Číny a svoji armádu nechal napospas rudým. Ungern byl jediný, který se svoji jízdní asijskou divizí postavil rudým a podařil se mu husarský kousek dobyl Mongolsko a hlavní město Ungra ( Ulanbátar), které bylo tehdy čínskou provincii. Po porážce čínské armády plánoval i útok na Peking. V dobytém Mongolsku nastolil teror asijského despoty, pogromy na Číňany, Židy, bolševiky. Ungern zavedl i vlastní měnu mongolský dolar, byl šílený a věřil v převtělení Čingischána, znak Čingischána společně s dvojhlavým carským orlem používali jeho jednotky na vojenských standartách. Mongolsko mělo být jen odrazovou základnou, Ungern měl v úmyslu , dobýt zpět Rusko a obnovit monarchii. Plány se však nezdařily, jeho armáda byla poražena bolševiky. Ungern byl zajat a v září 1921 při lidovém procesu v Novonikolajevsku (Novosibirsk) odsouzen k trestu smrti zastřelením. Kniha se čte velmi dobře a vzadu je doplněna vysvětlivkami a překladem mongolských slov.“... celý text
— vvikingg

Nejdelší noc Nejdelší noc

„Kniha se skládá ze dvou příběhů. V prvním hraje hlavní roli bojovník Tarris, který byl oživen prastarým rituálem. Najde svoji ztracenou lásku, nebo se při cestě ztratí sám? Druhý příběh vypráví o kouzelníku Lyandelovi. Tento mladý elf přijde jednoho dne o všechno. Dokáže svět vrátit do původní podoby? Neskutečně krásný a originální příběh. Musím říct, že začátek na mne působil až hodně depresivně a vlastně jsem pořádně netušila, co si o knize myslet. Nevím, jak to autorka dokázala, ale emoce se ve mně doslova praly. Beznaděj, bezmoc, neustálý neutuchající koloběh marného života. Tyhle pocity mne dostávaly do kolen, a já musela o příběhu celé dny přemýšlet. Lyrický až poetický jazyk nechával prostor i pro vlastní fantazii. Druhý příběh je více epický. Krásný děj, u kterého mne hodně zajímalo, jak vše dopadne. Tady se znova objevuje bezmoc hlavního hrdiny, ale tou tmavou nocí beznaděje proniká tu a tam světlo, které nám říká, že všechno bude dobré. Chce to jen vytrvat. Knihu jsem si vážně zamilovala. Rozhodně ale nebude pro každého čtenáře. Minimálně u první části máte pocit, že čtete báseň. A stejně jako v básni, i tady bude každý z vás v příběhu vidět něco jiného. A to díky svým životním postojům a zkušenostem. Rozhodně ji doporučuji přečíst v období, kdy budete mít chuť babrat se v lidských pocitech i ve vlastní duši. Myslím, že tohle podzimní počasí bylo naprosto ideální. Postavy byly dokonale vykresleny. Všechny byly barevné, každá měla nějakou svou mouchu. Důležité ale bylo, zda to dobré v nich dokázalo zvítězit. Což se ne pokaždé povedlo. V knize je obsaženo spousta mouder. "Do lesa se chodí ztrácet mysl a nacházet duše." "S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá." Tento skvost je navíc doplněn i úžasnými ilustracemi, které malovala přímo autorka. Tolik talentu v jedné osobě, to jí jen tiše závidím. Hodnotím 4,5/5 Knihu můžete sehnat přímo u autorky nebo v nakladatelství BRK“... celý text
— lucyvase4

Prošla jsem peklem Prošla jsem peklem

„Kniha o neskutečné síle ženy a matky ! Je neuvěřitelné, co vše je matka schopná zvládnout pro své děti. Knihu nám vypráví Gerti, která se zrovna zotavuje v léčebně po celkovém psychickém kolapsu. Seznámí se zde se sympatickým mužem, kterému vypráví celý svůj životní příběh :-) Gerti si v mládí prošla peklem. Rodiče ji nezahrnovali ani láskou ani teplem domova :-( Jako malá znala jen dřinu, bídu, hlad a bití :-( A to se nezměnilo až do puberty, kdy ji osud přihrál do cesty strážného anděla v podobě vzdálené příbuzné, která se Gerti ujala, vykrmila ji a našla ji skvělou práci v jedné domácnosti. Tam se Gerti měla skvěle, jakoby našla novou rodinu. A našla zde také lásku, okouzlujícího Lea. Ale jak už to tak bývá není všechno zlato, co se třpytí a když zamilovanost pomine, a spadnou z očí růžové brýle, může už být pozdě... Gerti se nechá přesvědčit, aby se za svým mužem, toho času velmi známým a váženým podnikatelem přestěhovala i s dětmi do Afriky, ale opět se přesvědčí, jak důvěřivá a bláhová byla. Kniha byla vážně skvělá, místy hodně drsná, místy k pláči a místy k smíchu, prostě plná emocí všeho druhu a takové knihy já miluju. Pokud máte rádi skutečné příběhy ze života, určitě neváhejte a knihu si pořiďte a přečtěte, nebudete litovat :-) „Je mi čím dál jasnější, jak je v životě důležitá harmonická rodina, v níž panují láska, tolerance, dobrá nálada a dobrosrdečnost. Žádné větší bohatství na světě neexistuje. Touha po penězích a moci je velká chyba."“... celý text
— kramlinka88

Jantarové slzy Jantarové slzy

„“Všichni mají oči, kterými vidí svět, ale každý se na něj dívá, jak chce. Tento historický román vypráví osudy dvou pruských rodin během druhé světové války. Jednou je rodina malé Ilse, která v kočáře a v tuhé zimě putuje od statku ke statku a přežívá, jak se dá. Druhá je rodina malého Arna, který se také vydává na cestu a později se ukrývá se svou matkou v sutinách baráku. Všichni se na konci války stali vyhnanci a vysídlenci ve vlastní zničené zemi. Někteří válku přežili, jiní bohužel to štěstí neměli. Kdo přežil, toho válečný život pronásledoval i po skončení války. Postupně se vzpamatovali, ale zapomenout nemohli. A nikdo nebyl jako dřív. Román je inspirovaný skutečnými událostmi a o to víc je děsivější. První půlka byla pro mě taková až nijaká, víceméně bez akce. Zkrátka popisovala životy těchto dvou, zatím víceméně kompletních, rodin. Nicméně pak obě rodiny museli opustit svoje domy a vydat se na cestu, pokud chtěli žít dál. A právě v této části šlo mnohdy doslova o život a čtení bylo místy opravdu náročné. Autorka věrohodně popsala tento kočovný život, který byl plný strachu, úzkosti, ale bohužel i smrti a touze o přežití. Ve finále tedy knihu hodnotím kladně, i když autorčin Šepot včel mě bavil o trochu víc. Mate-li rádi historické romány z období války, neměli byste tento minout.“... celý text
— hanka_reading

Psanec Psanec

„Instagram misha_cte_eroticke.romany T. M. Frazier - Psanec 3. díl série King Hodnocení: 4 darkromance z prostředí motorkářského klubu morally grey hlavní hrdina vulgarismy, násilí, drogy, alkohol, vražda age gap/věkový rozdíl dávný slib střídání pohledu Thii a Beara Tentokrát sledujeme příběh Beara poté, co byl mučen, vzdal se motorkářské vesty a vydal se hledat sám sebe. Protože se z MK dobrovolně nevystupuje, tak ho pronásledují jeho bývalí 'bratři', které na Beara poslal jeho vlastní otec - prezident MK. I když se mi příběh Beara líbí, tak King byl o něco lepší. Začátek je dost pozvolný a moc se tam neděje. Thia a Bear jen kolem sebe krouží a moc se příběh neposouvá. Tempo se za mě změnilo ve chvíli, kdy Thia utekla zpět domů, aby se postavila čelem tomu, že zastřelila vlastní matku, i když v sebeobraně. S erotikou je to docela slabota a nějaké akce se dočkáme až na konci. Opět ale musím vytknout překlad - během jedné stránky nám překladatelka naservíruje číču, prcinu a kundičku. Ach jo, proč se nedrží jen jednoho výrazu, opravdu je to rušivé. Thia byla do Beara zamilovaná od prvního setkání, kdy jí jako holce dal prsten se slibem, ať ho vyhledá, když bude potřebovat pomoc. Sérií událostí odstartuje den, kdy se Thia vydá hledat Beara, protože jeho pomoc potřebuje. Thia byla fajn, neměla o Bearovi žádné zkreslené představy, ale viděla ho takového, jaký je - motorkář, který zabíjí, pije, bere drogy, mluví jako popelnice a chodí bez trička. Bear si žije v drogovém a alkoholovém oparu, vyhýbá se kulkám z MK a neví, kam dále. Až ho nakonec holka s růžovými vlasy vytrhne ze dna, kam se sám uložil. Bear stále bojuje s následky mučení a se ztrátou víry ve svůj MK, ve kterém vyrostl a nic jiného, než život v klubovně neznal. Utekl i od svého nejlepšího kamaráda Kinga. Thia a Bear jsou protiklady, které se přitahují a zároveň doplňují. Jejich vztah jsem jim věřila, jen bych ocenila o kapku více jiskření mezi nimi.“... celý text
— Mishaacka

Čechy, země zaslíbená Čechy, země zaslíbená

„„Na moment cítím ledový dráp zaseknutý v krku a dívám se na Oleha, jak z kastrůlku rozlévá horkou vodu do našich připravených hrnků. Pravá káva Illy …“ Petra Hůlová nás v osobním příběhu Olgy nechala nahlédnout do světa ukrajinských přistěhovalců cca 12 let zpátky, tehdy čelili v lecčems jistě stále stejným stereotypům (přetrvávajícím dodnes), ale i trochu jiným výzvám (oproti současnosti). Olga, řekla bych, dost věrně popisuje situaci tehdejších příchozích z východu (tehdy ne uprchlíků, ale těch, co se rozhodli dobrovolně a šli za vidinou vyššího výdělku, získaného ponejvíc bez pracovního povolení), nepochopení pramenící z kulturních a sociálních rozdílů (to platí stále), každodenní problémy, které komplikují život (i to samozřejmě platí stále, jen příčiny problémů se posunuly). Neubráníte se nejspíš přemýšlení o rozdílech v jejich postavení „tehdy“ a „dnes“ – kulturní rozdíly, předsudky a sociální izolace zůstaly, i ekonomické problémy – kdy se snaží ušetřit a posílají peníze na Ukrajinu příbuzným – přetrvaly, to, co je patrné a jiné, je u mnohých z nich příčina, proč jsou tu (osobní volba vs. nutnost), kdy se dnes (pro mnohé, stále ovšem ne pro všechny) stávají Čechy spíš zemí „pro slušný život vhodnou“, což by leccos snad mohlo změnit, nebo alespoň mírně posunout – pokud začneme o těch rozdílech přemýšlet. Ale zpět k příběhu Olgy … odvíjí se jako volný proud myšlenek – Olžino přemýšlení si o tom, kde jsem a co tu dělám, proč tu jsem … obhajování si své pozice, svých příčin a důvodů, vysvětlování (pro případné čtenáře, ale i pro sebe sama, objasnění si vlastní role v příběhu a skrze ní, i situace ostatních krajanů. Tenhle způsob vyprávění je pro Petru Hůlovou typický (četla jsem už několik jejich knížek, a je to vlastně to, co mě zaujalo nejvíc) – pečlivě vybrané a čtenářsky lákavé nebo aktuálně zajímavé téma, exotické nebo jinak výstřední prostředí (nejen Tajga, Mongolsko nebo cirkus, ale i svět ukrajinské komunity v Čechách tak lze brát), to jsou její devizy a důvod proč se k jejím příběhům pravidelně vracím. Vyprávění navíc příjemně plyne, Olga přemýšlí o své situaci dá se říct s nadhledem (někdy je vtipná, někdy trochu vulgární, a někdy vážná), takže ještě spíš se to jeví, že je to taková její nátura, životní pragmatismus, možná životní nutnost … je tak, jak je … „divili byste se, jak dlouho jde jíst jen taveňák (ty Češi umějí a v Lidlu v akci vyjdou i levněji než na Ukrajině) a nic jiného nebo … prát jen v lavóru a sušit to na šňůře mezi dvěma háčky na stropě“. … „Oleh by býval mohl dnes chodit po Praze a ukazovat nalevo napravo každému, kde nechal svoje zdraví. Vladan a podobní vykukové, co Ukrajincům slíbili v Čechách zařídit první poslední, ochranu před mafií, dohled nad podmínkami práce, pomocnou ruku v případě nouze atd., by každému z našich mužů jako projev pokání a dobré vůle měli zařídit alespoň … luxusní let nad Prahou, kdy by chlapům z výšky někdo znalý pražské kotliny s tisícerými díky a frázemi vděčnosti, alespoň s těmi, když už nic opravdového, … ukázal všechny ty domy, na kterých dělali, a jsou to baráky jako hrom, a budou Pražanům dobře sloužit ještě desítky let, i když mnozí na ně brblají, protože Češi nevědí, co mají …“ Rozhodně se jedná o zajímavý „vhled“ do nejen Olžiných myšlenek, ale potažmo života ukrajinské menšiny tady i života na Ukrajině, možná by to mohla být doporučená četba pro všechny, kdo se snaží spíš porozumět, než šmahem odsoudit...“... celý text
— alef

Vězení svobody Vězení svobody

„Jak už se stalo mým zvykem, rád zkouším povídkovou tvorbu autorů a tentokrát jsem sáhnout po Endeho sbírce, doufajíc v nějaké pěkně fantaskní příběhy. Ve výsledku jsem ale zklamán, většina z nich máš společnou nálepku - zajímavý námět, který je ale ve finále nedotažený, nebo mnou filosoficky zůstal nepochopen, povedené vidím jen dvě - Přiznávám, je trochu malý a Dům na perfiérii, dávám čistý střed - 50 %“... celý text
— danny_21

Zapomeňte na neděli Zapomeňte na neděli

„Krásný příběh !!! Krásné psané !!! Mam moc rada romány, kde se prolínají dvě dějové linky a jsou lehce spojené !!!“
— Kaaacik

Pozdrav z Itálie Pozdrav z Itálie

„Příjemné letní čtení, i teď na podzim. Děj měl poměrně spád, i když by pár úprav neškodilo (někde se příběh trochu zasekl na zbytečnostech, další části byly naopak hodně zrychlené). Ale i tak se to autorce podařilo udržet dohromady. Líbilo se mi střídání pohledů Laurie a Cama na stejné situace. Přerod Laurie byl asi docela uvěřitelný, i když ta počáteční uťáplost byla dost na sílu. Cam mi byl poměrně sympatický celou dobu. Pamatuju si ho jen jako vedlejší postavu z příběhu z Říma, který jsem četla dříve, a tam na mě působil jako trochu podpantoflák, takže tohle jeho mladší, světoběžné já byla příjemná změna. Celkově jsem docela potěšená, určitě jeden z lepších dílů ze série S láskou a dokonce lepší než některé z Romantických útěků.“... celý text
— Paige.Turner

Zapomenutá Zapomenutá

„Příběh, který se odehrává v Domě paměti, zařízení pro pacienty s kognitivní poruchou. Autor skvěle popsal, jak to v takovém zařízení chodí. Lehko se vcítíte do hlavních postav a zavzpomínáte nad jejich životy a rovněž se zamyslíte nad svým životem. Díky příběhu na mě padla melancholická náladu, protože nikdo nechce být starý a po kouskách ztrácet sám sebe. Tím, kým byl. Příběh lehce plynul a četl se mi velmi dobře. Ale ten konec. Konec mi k tomu všemu vůbec nepasoval a vážně mě zklamal, kvůli tomu jsem strhla hvězdu. Nicméně určitě můžu doporučit a možná lepší nedočíst do konce :D, přestože byl závěr velmi napínavý.“... celý text
— lulucinax

Alžběta a Nina Alžběta a Nina

„Krásná kniha, ja ji poslouchala a moc se mi líbila - hned jsem si pořídila další autorčinu knihu a doufám, ze čtení bude ještě lepší nez poslech … Líbil se mi dej, vyprávění a prolínání časových linek - autorka píše krásně - ač o silných tématech je to krásně na duši !!!“... celý text
— Kaaacik

V Královských zahradách V Královských zahradách

„Asi jako každá antologie i tato má silnější i slabší kousky - respektive některé povídky mi byly při čtení bližší než jiné. Za mě rozhodně nejlepší povídky: - Ve stínu - první povídka ve sbírce a opravdu na mě z tohoto příběhu hned dýchl King, skvěle děsivé a napínavé, jen poslední odstavec tam byl podle mě navíc. - Sklep - dětské strachy, další kingovské téma, na krátkém rozsahu skvěle zpracovaná povídka. - Tam venku - rozhodně nejlepší povídka celé sbírky. - Monstra uvnitř nás - mrazí mě ještě teď, jen si na povídku vzpomenu. Další zajímavé kousky: - Odmaskuj se! - mám ráda atmosféru strašidelných hotelů - Pouta - odkazuje na jednu z mých nejoblíbenějších kingovek. Povedené okořenění sbírky. - Klauni - tohle vlastně nebyl horor, ale bylo to takové podivně milé. Společné zájmy sbližují a i když jste sebedivnější, možná na vás někde v kanále čeká ještě někdo divnější, s kým můžete opustit svou samotu. - Miss Misantropie - tohle přispělo k žánrové pestrosti, zajímavé sci-fi, po jehož přečtení se člověk cítí míň důležitý než chrchel na počuraném patníku. Díky. :) - Věřím ve vůni jasmínu - krásný závěr celé sbírky! Naopak povídky, které mě moc nezaujaly: - Archiv - tuhle jsem bohužel doslova přetrpěla a párkrát jsem i uvažovala, že ji přeskočím. Přitom námět na příběh je opravdu zajímavý, jen samotné zpracování bylo hrozně těžkopádné, rozvleklé a nudné. Nesedl mi ani ten styl – chvílemi jsem měla pocit, že čtu výroční zprávu o pracovních postupech archiváře. Jazyk místy až poloformální, zbytečné užívání pasiv a navíc zatíženo odbornými termíny. Možná to je jen můj pocit, ale pokud by se tato povídka seškrtala na polovinu, měla by konečně ten správný spád. Četla jsem střídavě papír a e-book a právě v něm se objevila taková zvláštnost - v této povídce je asi kus textu zkopírovaný z Wikipedie a zůstaly tam odkazy. - Takovej je život - bylo tam několik zajímavých filosofických myšlenek, ale přišlo mi to celé tak nějak na sílu a ten konec na mě působil křečovitě. Doslovný odkaz na konkrétní povídku - neznám a přišlo mi to tam navíc. V literatuře se přece dají tvořit aluze daleko sofistikovaněji. - Krátká letní brigáda - tady jsem pochopila, že odkaz na Kinga má být nejspíš prostřednictvím náboženského fanatismu, ale tahle povídka mi mezi ostatní vůbec nezapadala. Přišlo mi to hrozně na sílu a vlastně jsem vůbec nepochopila motivy hlavní postavy. King si naopak potrpí na psychologii postav, tahle povídka mi tam nějak nesedla. Celá kniha je nádherně zpracovaná. Obálka a předsádky od Jiřího Dvoreckého radost pohledět. Doprovodné komiksy mě taky moc bavily. Bavily mě i medailonky autorů - moc hezky to ukazuje, jak jednotlivé autorky a autory Kingova tvorba inspirovala a ovlivnila po spisovatelské/umělecké stránce. To jsem chápala i jako takové malé poselství celé té sbírky.“... celý text
— S1M0NE

Tajný život stromů Tajný život stromů

„Je to určené ľuďom, ktorí obdivujú prírodu z estetického hľadiska, nie čitateľom túžiacim po poznaní. Bohužiaľ nezapadám do cieľovej kategórie. Čakala som viac. Nepopieram, že je tam viacero zaujímavostí, ale ak človek nevyrastal v mestskej cementovej džungli, ale na dedine obklopený lesmi, dával pozor na hodinách biológie a občas číta, sleduje alebo sa inak vzdeláva v prírodovede, pôsobí to ako taká neštruktúrovaná omáčka a rozprávka pre deti na dobrú noc. Knihu by som nepovažovala ani tak za populárne-náučnú literatúru, ako skôr za zmes známych faktov, autorových názorov a imaginácií. Nad objektívnym podaním poznatkov značne prevažovala naivná personifikácia stromov a ich detinská idealizácia.“... celý text
— kurama45

Nimbus Nimbus

„Fantasy moc nečtu, ale co jsem přečetla Smrtku.... pokračování super - musím co nejdřív přečíst i třetí díl.“
— manasx

In memoriam In memoriam

„Za krále, za vlast, jak krásné je zemřít hrdinskou smrtí! Rok 1914. Rok plný víry a nepředstavitelné naivity. Rok, kdy se desítky tisíc kluků vypravily na frontu bojovat pro hamižnost, omezenost a hloupost těch mocných. Rok, kdy se začalo tvrdě platit měnou nejcennější. In memoriam je příběh Ellwooda a Gaunta, kluků ze soukromé britské školy, kteří věřili v ideály, ve spravedlnost, kluků, kteří se vzájemně milovali v době, která přála všemu, jen ne lásce a kteří si to přiznali a řekli až ve chvíli, kdy už bylo skoro pozdě. Je to příběh stovek tisíců zoufale mladých kluků, kteří posloužili v první světové jako kanonenfutr, kteří umírali v blátě, daleko domova ve věku, kdy na sebe dnešní borci s alpakama ještě pokřikují skibi toilet bro! Pro nás jakoby dnes nebyly události let 1914-18 zdaleka tak traumatizující jako pro Británii, literutury máme poskrovnu - i proto stojí In memoriam za přečtení. I proto, ale hlavně kvůli tomu, že je to hluboce lidský, napínavý a bolestně krásný příběh.“... celý text
— Jizi

Ticháček Ticháček

„Dobře vymyšlená a propracovaná zápletka se spoustou postav, ze současnosti a i z minulosti. Připadá mi, že zápletka je zbytečně překombinovaná, ale asi autorka se chtěla zaměřit na psychologii postav a co je vede k jejich jednání.“... celý text
— konicekbily

Vlk Vlk

„Během dne je Chodící muž neviditelný - má stejnou barvu jako půda a chodí se sklopenou hlavou šedými neozranými poli... Mysteriózní thriller z pera britské autorky, který na rozdíl od většiny podobných, má dokonce i názvy kapitol - Žena ve žutém domě, Co chtějí andílci, Mátový pokojík, Oko prozřetelnosti nebo George Clooney, to samo o sobě navozuje atmosféru něčeho neobvyklého. A neobvyklá tahle knížka rozhodně je. Udrželo mě to v napětí po celou dobu? Rozhodně ano, napsané je to zručně, přeložené rovněž. Mo Hayder v rámci dvou či tří stran (to je průměrná délka kapitoly) umí vybudovat atmosféru, ať už je to romantika lesa nebo jeho dekadence. Celý příběh je v zásadě velmi kompaktní a kdybych jej měl zfilmovat, vyšla by z toho jedna epizoda ve stylu Věřte nevěřte nebo naopak mnohonásobná série na Netflixu (P.S. Až teď koukám, že už z toho seriál je, takže jsem opět prodělal spoustu peněz). Zvratů je tu až příliš a přestože mnohdy nedávají moc smysl rozumově, drží vás v pohotovosti. I rozuzlení je takové televizní, hloubku v tom nehledejte, je to typ knížky, který si podruhé nejspíš nepřečtete a pošlete ji dál. Chcete-li se ale několik večerů bát, je to dobrá volba...“... celý text
— work