Nejnovější komentáře
Šikmý kostel 3
„Nelehké čtení, ale žít v té době muselo být hrozné.
Autorka své postavy opravdu nešetřila. Také nemohla, jinak by kniha nebyla tak autentická. Moc děkuji za tento přímy vzhled do doby, kterou nebylo snadné přežít bez úhony. Každé rozhodnutí se vrací jako bumerang a nikdy to není nic pozitivního.
Doporučuji!“... celý text
— tami1
Vysoce citlivé děti: Jak pomoci svým dětem vzkvétat, když je svět zahlcuje
„Rozhodně doporučuji všem, kterých se to týká nebo váhají. Jsou tam testy pro deti i rodiče a jednoznačně poznáte jestli knihu potřebujete. Tohle mi změnilo život naprosto turbulentně. Mně a mojí rodině, dětem. Všem nám to pomohlo. Nejdříve to bylo deprimující prozření, ale časem si to sedlo a pochopila jsem i cnosti těchto lidí i sebe sama. Děkuji autorce.“... celý text
— Kate84
Skleněný trůn
„Na tuto sérii se chystám už opravdu dlouho a jsem ráda, že jsem začala.
Svět je zajímavý, nechybí temné zlo, zajímaví hrdinové ani rodící se láska. Moc se těším na další díly.“... celý text
— tami1
Prohnilé město
„Celá série mě naprosto uchvátila.
Zkorumpovaný Ketterdam, grišové, čáry i mistrně vykonstruované plány mě bavily. Moc jsem fandila Kazu Brekkerovi a jeho partě, chtěla jsem ať se pomstí a získají to co jim bylo ukradeno. Protivnící nejsou žádná béčka a zdá se, že se proti našim hrdinům spiklo celé město. Prostředí je barvité, plné křivolakých, špinavých uliček. Tak nějak si představuji Londýn z dávných časů.
Mám jedinou výtku - některé skutečnosti se opakovaly a vysvětlovaly stále dokola.“... celý text
— tami1
Poslední bitva
„Jak v předchozích dílech bylo znát, že jsou méně a méně pohádkovější, tak v posledním díle je to vidět nejvíce. Styl vyprávění zůstal zachován, ale příběh jasně vymezuje hranice dobra a zla. To vše ve spojení s náboženskou tématikou. Ale v tomto podání má spíše morální charakter jako v celé sérii. Jednoduše řečeno, každý je strůjcem svého osudu. Aslan je (jako v posledních dílech) spíše pomocná ruka. Než akční prvek jako v prvních dílech. Také je to nejtemnější díl série. Přesto je to zdařilé zakončení celého příběhu v duchu ve, kterém byla celá série.“... celý text
— Sybelle
Zazi a dva vrazi
„Jakkoli patří nakladatelství Kalich a editoru Martinu Machovcovi dík za tuto záslužnou, pěknou a troufám si říct, že i v evropském kontextu unikátní ediční řadu méně profláklých jmen undergroundové poezie, na svazku prezentujícím básnickou tvorbu Zuzany Kuzmové se vyjevují limity a nedostatky tohoto vydavatelského počinu.
Asi nejvíce fascinující na této knížce je totiž tajuplnost autorky samotné. Na Wikipedii není, vygooglovat se mi ji nepovedlo česky ani slovensky (ač Google je v posledních letech spíš nástrojem k vyhledání sponzorovaných odkazů či algoritmy deformovaných výsečí internetového universa, a nikoli skutečných informací), databáze NK i SNK znají jen tento výbor (plus jednu položku, kterou ilustrovala), k němuž nelze dohledat ani žádnou časopiseckou recenzi. Zoufale tedy chybí pořádná biograficko-interpretační studie, kterou měl Machovec nebo nějaký jiný (třeba slovenský) badatel pro účely přítomné knihy sepsat. A chybí i v jiných svazcích. Čtenář tudíž neví ani tak základní věc, proč vlastně poezii Zuzany Kuzmové vydává český editor v českém nakladatelském domě (ne že by mi to vadilo, ale je to první otázka, kterou si kladu). Neví ani to, proč Kuzmová napsala některé (předesílám: málo zdařilé) básně česky: To pobývala či pobývá v ČR? Má na pražský underground nějaké osobní vazby? Jak se stalo, že autorka publikovala (poměrně mladá a záhy) v kultovním českém undergroundovém Voknu a krátce po revoluci ve sbornících Ztichlá klika? A proč výbor končí rokem 2003, když vyšel až 2007 – to se Kuzmová literárně odmlčela? Chybí samozřejmě i uspokojivé vysvětlení, proč jazykovou a interpunkční korekturu slovenských textů Machovec ponechal na autorce, a nezajistil nějakého slovenského editora či redaktora, aby to alespoň přehlédl.
K poezii samotné: Nejsilnější je podle mě v počáteční fázi (tj. první, částečně i druhý oddíl knihy), tedy ve verších psaných v době, kdy bylo autorce 18 až 30 roků, soudě dle jejich přibližného datování. Básně jsou svěží, spontánní, často uplatňují pravidelnější rytmus a rým, mnohdy jsou křehké a poetické tak, že je to v nemalém rozporu s tím, co známe z drsnějšího, syrovějšího, sarkastičtějšího a podvratnějšího českého undergroundu. U Kuzmové nic z toho není, je lyrická a v podstatě tradiční, konvenční, ale neřekl bych, že banální. Můj úsudek ovšem bezpochyby ovlivňuje to, že slovenština není mou mateřštinou (a zní mi tedy automaticky nevšedněji, poetičtěji) a že slovenskou poezii v originále nemám příliš načtenou. Když by to všechno bylo převedené do češtiny, asi bych soudil příkřeji. Potíž je, že původní přednost Kuzmové – tedy ona mladistvá básnická spontaneita – se postupem času stává zátěží a přerůstá v tvůrčí nahodilost, zjevnou improvizovanost většiny básní, v níž ovšem současně chybí onen nezbytný „drajv“, přirozený intuitivní poetický talent. Ilustruje to myslím i název celého výboru – Zazi a dva vrazi, jistě poutavý, efektní, ale též nahodilý (Zazi byl autorčin pseudonym a přezdívka, ale žádná báseň ani verš v knize neobsahuje ony „dva vrahy“) a tím pádem poněkud vyprázdněný, jako pouhá jazyková hrátka, co člověka náhodou napadla. Zároveň její básně zejména v posledním zachyceném údobí (1995–2003) zdrsňují, patrně to bylo i vlivem styků s českým undergroundem, spojeným s nějakými životními trablemi, nicméně není jim to ku prospěchu. Podobně i vliv dobově podmíněné fascinace angličtinou (snad skrze rockovou hudbu) lidsky chápu, ale literárně to působí místy až hloupoučce, srov.: „My Dear Love / Never More / Nikdy už / Žiadny muž / Zazi nedojebe / Jak je nademnou nebe“. Což je úryvek zajímavý i tím, že tam autorka (editore, proč?) vměšuje i češtinu.
Výbor má tedy spíše dokumentární hodnotu, ač se tam jistě najde pár pěkných a silných básní. Kéž by se stal podnětem ke vzniku nějaké solidnější životopisné či literárněhistorické reflexe, třeba i v podobě diplomní práce (nevznikla-li už někde). Jako ukázku uvedu jednu z prvních básní sbírky datovanou obdobím 1983–85:
Dialógy s vetrom
Vietor duje
Skuvíňa
Umrel vánok
Tichý spánok
Nádej zhasína
Prečo si vietor
Vzdúvavý spupný
Láskaš sa s búrkou
Dáváš nám dumy
Málo spíš
Výčitky máš pod nohami
Koríš vety
Sníváš sa mi
Uplakaný
Tak sú sami
Buďme sami“... celý text
— V_M
Deeply
„Nejlepší z celé série..... silné příběhy obou postav, po tom čím si Zoe prošla bylo tempo sexuálního sblížení s Dylanem trochu nereálné, ale jinak pěkný příběh.“... celý text
— Radka1727
Bára
„Jak bych to řekla... kniha, která v dnešní rychle době krátkých videí a akcemi nacpaných filmů/knih pravděpodobně mládež nezaujme. Vlastně docela nudila i mě, a to mám knihy v pomalém tempu ráda. Maličko to připomíná Vlak dětství a naděje (Poslední vlak z Fryvaldova + Pluky zla). Tady je to ale trochu nemastné neslané....“... celý text
— Makaja
Mílový klub
„Přes velký počet stran měla knížka neuvěřitelný spád, konec možná zbytečně přeslazený, skvělý popis finále Stanley cupu - nejsem hokejový fanda, ale bylo to jako kdyby jsme na tom ledě byli s nimi...... Těším se na pokračování s Ryanem a Indy.“... celý text
— Radka1727
Mutabor
„V knize bylo pár silných momentů reflektující těžké dospívání hlavní postavy, přenos stigmatu z matky na dceru, zápas s duševními problémy, ale jinak to byly jen střípky, sice trochu naostřené poetickým jazykem, ale příběh sám jakoby jen klouzal po povrchu. Nadějný začátek sliboval komplexnější odhalení Nininy minulosti, avšak vývoj příběhu nepřinesl žádné zásadní zvraty či překvapivé rozuzlení. Kdyby byla Ninina introspekce víc zaměřena na její duševní stavy, než na city k Paulovi, pravděpodobně by text dosáhl vyšší úrovně. Dalším zklamáním byla zanedbatelná provázanost příběhu s mytologií, dle anotace jsem se těšila na dílo mistrně balancující mezi hloubkou mýtu a hravostí pohádek. Příběh o kalifovi, který se stal čápem, však neprosakuje do textu ve větší míře než jako náhodné zašustění křídel čápa vzlétajícího k obzoru. Prvek mytologičnosti v knize jen povrchně probleskuje, aniž by byl plnohodnotně integrován do struktury příběhu.“... celý text
— pahorkatina
Usedlost
„Tohle je tak překrásná kniha, že ji snad ani popsat nejde..
Procházíme několika staletími na území finské usedlosti Nevabacka a prožíváme osudy lidí, rodiny, generací od založení v 17.století až po současnost... A nejen to, autorka skvěle propojila i historické události jednotlivých staletí s postavami na této zapadlé usedlosti uprostřed lesů, křovin a mokřadů..
Je to taková kronika jednoho místa, kde k vám mluví hlasy všech, kteří zde žili, pracovali, smáli se a truchlili, těch kteří žili v časech blahobytu i těch, kteří sotva přežívali.. těch kteří byli spjati, i těch kteří se odcizili... A přeci je k tomuto místu něco táhlo... Kořeny...
Kořeny, které cítíme, když se vrátíme na místa, kde žili naší předci, něco nepopsatelně známého.. něco co nás děsí i uklidňuje zároveň.. místo kde i část naší ,,duše,, zůstává, až i my se staneme něčími předky.. a snad i ten kousek nás bude jednou šeptat pradávné příběhy...
,, Můžeme zmizet. Možná už se to děje. Tolik jiných druhů to potkalo. Proč by to s námi lidmi mělo být jiné? Ale místo nezmizí. Změní se, ale přetrvá.,,“... celý text
— lilites
Krutý ráj
„Už prvý z bratov Blackovcov bol absolútne neodolateľný, takže čo iného som mohla čakať od jeho dvojčaťa!! Krásny, mužný, charizmatický, mocný a tak trochu nebezpečný Killian Black.
Killian, sakra Black kráča doslova v stopách svojho brata. Svoj život zasvätil práci, má úžasný drive, ide si neoblomne za svojim. A opäť sa tento nebezpečný muž, mení na romantického Romea, ktorý chce získať svoju Juliet. A to aj proti jej vôli.
Opäť tu máme age gap. A ideme akoby podľa rovnakého scenára, nakoľko rozdiel je rovnako 15 rokov. A vôbec mi to nevadilo - naopak mali úžasnú chémiu a Killian božskú trpezlivosť.
S Jules som síce bola miestami na rozpakoch, nakoľko nie vždy mi vyhovovala jej povaha, no v konečnom zúčtovaní u mňa vyšla celkom dobre. Je to osôbka s veľmi odvážnymi ústami, komplikovaným zázemím a veľmi vtipnou hlavou. Jej myšlienkové pochody boli čosi geniálne a veľmi úsmevné.
Práve Jules je zdrojom naozaj humorných momentov v príbehu. Hoci, rozhovory bratov Blackovcov sa jej nebezpečne lepia na päty.
Killian zas do príbehu vnáša hnaciu silu v honbe za svojou láskou, sexepíl a silné búšenie srdca (aj môjho)!
Knihu som si naozaj užila. Číta sa sama. A môžete mi veriť, že sa aj dobre pobavíte.
Vynikajúca duológia. Autorka ma snáď ešte nikdy nesklamala a stáva sa mojou stále obľúbenejšou. Odporúčam!“... celý text
— Matri
Číslo 20
„Autorka vystudovala psychologii a pak několik let pracovala v oblasti lidských zdrojů, než začala psát knihy na plný úvazek. Fascinují ji sérioví vrazi.
Od autorky jsem již četl knihu KOPÍRÁK, která se mi líbila (4*). Rozhodl jsem se, že si přečtu také autorčinu druhou knihu ČÍSLO 20. Kniha se mi líbila o něco více než Kopírák.
Kniha má 3 části. Hlavní postavou je detektiv ADAM BISHOP, který vyšetřuje brutální vraždy lidí různého věku, pohlaví a sociální skupiny. Jeho případ začíná na černé skládce. Každá mrtvola je označena číslem. Adam chce stůj co stůj dopadnout sériového vraha, poněvadž vrah nemíní přestat s vražděním, dokud nedovrší svého cíle. Adam zná člověka, který stanovil první číslo – 20 a zahájil odpočítávání. Je sice zavřený ve vězení, ale přesto dochází k vraždám. Jestli se mu to podaří či nikoliv se už dočtete v této knize.
Adam je rozvedený a bezdětný. Kouří cigarety a pije alkohol. Někdy to přežene s alkoholem a dopustí se nějakých přešlapů. Čas od času si užije milostná dobrodružství se ženami. Je pracovitý a dobrák. Má trauma, které ho pronásleduje už od dětství.
S vyšetřováním případu mu pomáhá tým detektivů. Jeho parťákem a kamarádem je JAMIE, který se nedávno oženil. Jamie si velmi váží Adama pro to, co dokázal v pracovní oblasti. Adam se rozvedl s ROMILLY a dlouhou dobu se neviděli. Po několika letech se opětovně potkávají při řešení případu sériového vraha.
Kniha je velice čtivá. Kniha má krátké kapitoly a byla napínavá od počátku až do úplného závěru. Kniha obsahuje zvraty. Přestože kniha má docela hodně stran, tak jsem knihu přečetl za jeden den.
Přemýšlel jsem o tom, kdo může být sériovým vrahem a proč se dopouští takových zvěrstev a napadla mě jedna myšlenka, která byla správná a podobný motiv pachatele jsem už četl v jedné knize. Moje úvaha se ubírala správným směrem, ale nakonec jsem pachatele neodhadnul. Závěr byl také velmi překvapivý, i když něco málo jsem tušil.
Při četbě mě zarazily 2 události, nad kterými mám otazníky. U určitých událostech by to snad bylo reálné, i když se mi to zdálo trochu podivné. U jednoho momentu si tím nejsem úplně jistý, ale s přivřenýma očima snad by to bylo reálné. Nicméně to jsou jen drobnosti, nad kterými jsem přemýšlel. Jinak knize nemůžu nic vyčíst.
V knize nalezneme různé články, spisy a protokoly, které jsou nepochybně příjemným bonusem. Také se mi líbilo, že vidíme pohled sériového vraha.
Kniha obsahuje PROLOG, EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, určitě si knihu přečtu.
Kniha má pěknou ořízku a přebal.“... celý text
— Marekh
15 roků lásky
„Začátek takový ospalý jako kdyby se spisovatel nemohl chytit“
— Luigi1
A zrodí se hrdina
„I tento díl je stejně čtivý a poutavý jako předchozí, opět zde najdeme politikaření, napětí, intriky, nenávist, ale i lásku a naději. Ne vše však dopadne šťastně, no prostě klasický Archer, který opět nezklamal. Poslední díl si určitě nenechám ujít.“... celý text
— anovy64
Kdokoli může dělat cokoli
„Kniha mě moc bavila. Musím přiznat, že ne všem narážkám a dobovým vtípkům jsem rozumněla. Ale kniha se moc hezky čte a nasmála jsem se u ní.“
— Avrilenicka
První krev
„Bylo to moc pěkné se vrátit na začátek“
— Luigi1
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
„Velice čtivá kniha popisující osudy rodiny a jejího okolí za bouřlivých dob zasahujících od dob císařství, přes 1. sv.válku a nadějné časy zrozeného Československa, až po dramatické časy před a během 2.sv.války. Hrdinové románu dospívají, stárnou, umírají, ale povahové rysy se formují už od začátku ságy. Na knize je zajímavé i to, že se odehrává v našich horách, v drsném kraji v okolí Jilemnice, Vrchlabí. Tyto končiny autorka také pěkně vykreslila.
Doporučuji k přečtení.“... celý text
— IvcaIva
Uloupené dívky
„Moc dobře jsem si počet“
— Luigi1
Temné sestry
„Hodně originální příběh, nic takového jsem nikdy nečetla a to jsem knih přečetla hodně. Je to fantasy, ale zároveň není a prostě je to hodně hodně divná knížka.
Začátek ubíhal hodně pomalu, do čtení jsem se musela nutit, ale pak se to rozjelo a já nestíhala otáčet strany, jak rychle jsem najednou četla.
Většinu knihy jsem byla děsně zmatená a nechápala nic, ale pak se všechny kousky hezky složí do sebe a najednou dává smysl (skoro) všechno.
Z hlavních postav mi nebyla sympatická asi ani jedna, Grey a Vivi jsem od začátku neměla ráda a Iris je tak hodná, ale tak děsně naivní, asi stokrát jsem ji chtěla praštit po hlavě, ať se sakra probere. Gabe a Cate . Tyler byl fajn.
Normálně nemám ráda otevřené konce, ale tady se mi to líbilo. Snad nebude další díl a já si (SPOILER) můžu zůstat ve svým delulu světě, kde se Tyler vrátil a společně s Iris a Vivi zničili Grey“... celý text
— knihárna
Něco jako láska
„Sladie je fakt příšerná ženská. Lituji Dese.“
— Linda007
Spletité lži
„Moc pěkné čtení“
— Luigi1
Studna
„Jako vždy, naprosto dokonalý poslech. Knihu jsem si užil a rozhodně jsem nepostrádal verbální hrátky kluků hulibrku Krauze a Choseho.“
— Kraken126
Bitva o labyrint
„Velmi pěkné čtení jak asi dopadne nevraživost Lukeho“
— Luigi1
Strach
„King má svoje Derry a Castle Rock, Karika má Ružomberok :))
Ak sa mi niekedy stane, že sa tam nejakým omylom ocitnem, viem, že na túru do okolných hôr sa určite nevydám. Na to je Karika príliš dobrý mystifikátor a ja príliš veľký strachopud :)).
Ešteže sa nám globálne otepluje!“... celý text
— Čand@
Vzpomínka na Zemi
„Výborné scifi s prvky sociologicko/politicko/psychologického románu. Po dlouhé době kniha, která obsahuje zajímavá vědecká pojednání a kloubí je s obrazem postmoderní společnosti, resp. jejího možného vývoje. Dopracovat román až do takových dálek, jako se o to pokusil autor, je něco, co jsem dlouho nečetl. Bravo, pane autore.“... celý text
— Palorizek85
V znamení nefritu
„Tak konečne mám hotovo, táto séria patrí medzi moje oblubené tak som rada že som sa k nej konečne dostala.
Tretia časť začína niečo málo potom kde skončila druhá. Uprimne bola som prekvapená ako to autorka vymyslela čakala som že Meggie bude na zlej strane a bude našim postavám všetko zneprijemnovat ale ona v podstate len utiekla od problémov.
Spoznávame ďalšiu, novú časť spoločenstva národou, máme aj nové postavy načo u mna vedie Mikhail ale moje srdiečko stále patrí Wenovi ktorý si už pomaly ide svojou cestou ale stále trošku dúfam že jeho ehmehm trafí šlak a on sa vydá na nejaké dobrodružo.
Navzdory tomu čo všetko Meggie pokazila postava ,ktorá sa dostala do merku môjmu zlému pohladu je Lia. Naordinovala by som jej aspon jeden pád z útesu s 50% šancou na prežitie. Naopak Tori získava hviezdičku.
Viac ako 500 stránok a príde mi ,že sa tam toho stalo úplne málo a ešte toho treba TOLKO vyriešiť. Takže dúfam ,že autorka v túto chvílu píše >.> .“... celý text
— Ameri
S miliardářem v síti
„Chvílemi sladké až bolí zuby. Jinak vcelku příjemná, zábavná oddechovka, která by mohla být kratší.“
— Kris624
Vejce a já
„Tahle kniha si ke mně našla cestu v ten pravý čas. Jako velmi mladá a zaměstnaná maminka dvou synů jsem absolutně nestíhala a vše dělala v poklusu. Moje značně ideální představy naleštěné domácnosti, pestrého jidelníčku a večerů při čtení knih dětem se zbortily jako hrad z písku.
Tchýniny poučky jako třeba: "Pleny musí viset v 8 hodin" (automatická pračka později byla mým nejoblíbenějším členem rodiny), "Mužský se musí pořádně najíst" ( moje maminka přistupovala k vaření trochu bohémsky a i když můj sporák byl vzorný, jídlo nedosahovalo úrovně slibované obrázky v kuchařce),."Kolik druhů cukroví budeš péct na Vánoce? ( Bože), "Už jsi zavařila ty třešně" (všechno ovoce, které se dalo strčit do sklenice)?
Kniha Vejce a já byla moje Bible. Tedy tak 5 minut než jsem usnula a ráno se budila s vylisovaným rohem na tváři.
Ps: Naši sousedé byli moc hodní, ale jakmile vyrašila první travička, hnojili a postřikovali stromy a všechno co jim tam rostlo všemožným svinstvem proti škůdcům a plevelu a opřeni o plot mi radili. Ach jo.“... celý text
— uxor
Krokodýlova kapela
„Pohádka o krokodýlovi, který s vlkem a žralokem postaví kapelu.
Pohádka, která mě překvapila hned několikrát.
Vzhledem k tomu, že vyšla v edici Rýče, což je edice nakladatelství Canc pro středně drsné děti, očekávala jsem logicky spíše nepohádkovou drsárnu, už kvůli zvolenému tématu, protože co si budem´, AC/DC, kteří jsou tam zmiňováni a v příběhu hrají (nejen) významnou úlohu, nejsou zrovna dechovka pro starší.
Jenže ouha! Pohádka je psána velmi prostým, krásným jazykem a stylem, který zkrátka k pohádce patří. Žádné rádoby nezbytné moderní výrazy, žádné složité zápletky, žádné hororové scény.
Krokodýlova kapela je skvělá i z dalších důvodů: postavy prodělávají vývoj a poučení, tedy to, co nesmí v žádné správné pohádce chybět. Postavy i jejich jednání jsou archetypální, jednoduché, pochopitelné. Dalším bonusem je humor. Hlášky jako „ty mejdlo rozpatlaný“ si přímo říkají o to, být zařazeny do rodinných slovníků.
A to nejlepší: takhle pohádka má co říci nejen dětem, ale i dospělým. Je to skvělé, když autor myslí i na rodiče! Příběh krokodýlovy kapely totiž vychází z reálných situací ve světě pop music (stavění kapely, začátky v garáži, uzavření před světem při nahrávání alba...), AC/DC jsou električtí úhoři, křeček je správně manažersky křečkovatý manažer se všemi klady i zápory, zkrátka své si tam najde každý.
Bonbónkem navrch jsou krásné ilustrace T. Doležalové.
Jediné, s čím jsem měla problém, bylo představit si úhoře, jak hraje na kytaru, rukou nemaje a ty ploutve taky tak nějak nemá nic moc… Ale co, asi to nějak dal, když je elektrický, že jo. Autor to přece musí vědět!
Suma sumárum: příjemné překvapení v podobě pohádkové jednohubky. Doporučuji všem dětem, rodičům i nám prarodičům, kteří ještě pamatujeme začátky AC/DC“... celý text
— TetaMadla