Nejnovější komentáře

Skleník

„Autor zde otevřel hned několik znepokojujících témat současnosti, především omezování svobody projevu. Stvořil zajímavé, autentické postavy, které mě bavilo poznávat. Zpočátku jsem trochu tápala, ale jak jsem se ponořovala hlouběji do příběhu, nechala jsem se pohltit a napjatě sledovala, co se bude dít. Čtení mi chvílemi nahánělo husí kůži. A to hlavně proto, že to vůbec nepůsobí jako sci-fi. Naopak máte pocit, že čtete něco, co by se mohlo odehrávat ve velice blízké budoucnosti. Čtenáře sci-fi ze mě tahle knížka asi neudělá. Na druhou stranu mě ale bavila a byla pro mě vítanou změnou.“... celý text
— jahlina

Mrazivá smrt

„Knihu jsem četla v rámci společného čtení. Ze začátku jsem myslela, že to nebudu moct číst večer kvůli atmosféře. Jenže večer to čtení dávalo větší náboj. Sice se mi pletly postavy, byl tam i malý zmatek ale to co se stane na konci jsem vůbec netušila a byla jsem v šoku. Knihu si určitě přečtěte kdo má rád napínavé příběhy plné dobrodružství.“... celý text
— Janinkniznisvet

Tajemství pomocnice

„Druhý díl jsem stejně jako první přečetla za dva večery. Mám pocit, že první díl se mi líbil o něco víc. Hodnotím pozitivně, ale kdyby měl snad někdy v budoucnu vyjít další díl, tak už asi nepotřebuji. Přiběh s touto tématikou se pak vlastně více méně opakuje - nic není tak jak se v první půlce knihy zda. Nastane obrovský zlom - všechno je jinak. U mě zůstává TOP kniha Služebná.“... celý text
— Jolanka

Pomocnice

„Knihu jsem zhltla za dva večery, četlo se mi dobře. Hodnotím pozitivně. Zdánlivě překvapivé rozuzlení mi ovšem tak nějak hodně připomnělo knihu Služebná - a ta se mi ale líbila mnohonásobně víc.“... celý text
— Jolanka

Temný les

„Tato kniha mě nebavila tolik jako první díl. Za mě dost zdlouhavé. Často jsem si říkala, o co že v té knize vlastně jde? Co se tam děje? V první knize se mi líbily části z historie a vztahy. Toho v této knize příliš mnoho nenajdeme. Některé věci byly jen tak nakousnuty, ale nebyla jim věnována příliš velká pozornost, např. podrobnější popis společnosti v budoucnosti. Závěr mi přišel trochu zrychlený oproti rozvláčnému zbytku knihy. Jinak však kniha nebyla špatná.“... celý text
— Atisa

Babičky na cestě za sluncem

„Normálně tento žánr není vlastně moje cílovka. Přečetla jsem spíše ze zvědavosti, protože ji mám připravenou jako dárek pro maminku. Nebylo to špatné, prostě nenáročné, odpočinkové. Na mě takové obyčejné, protože mám ráda akci, spád a napětí - zbytečně dlouhé, dalo by se jistě o dobrých sto stran zkrátit.“... celý text
— Jolanka

Moji přátelé

„Chápu, ale ne natolik, aby mě to úplně oslovilo.“
— Kopta

Vlak naděje

„Téma 4. - kniha, kterou přeložila žena. Třeba tuhle s přesahem do minulosti. Že krást se nemá, víme všichni, ale spousta lidí zřejmě ne. Třeba neznámí podvodníci okradající staré lidi nebo v ještě celkem nedávné době Molly. Ta sice neokradla starou pani, protože u jedné takové si odpykává trest. Ale za již zmíněný prohřešek spáchaný v knihovně má uložené veřejné prospěšné práce u paní Dalyové. Na půdě je plno starých krámů a zbytečností, kterých se paní Vivian buď nedokáže zbavit anebo jí s nimi něco spojuje. Něco velkého, co si obě nedokáží představit. Čtivý román napsaný podle skutečných událostí z r.1929. Tajemné, dnes už neexistující Vlaky naděje, zachránily stovky sirotků, které by na ulicích podlehly nemocem. Mezi nimi je i malá Niamh. Po požáru je doslova ze dne na den nejen sirotkem, ale tím, kdo vypadá jako jedináček. V nemocnici zemřeli bratři James, Dominick a malinká Maisie. Když Vivian začne vyprávět, příběh se v Molly přímo odehrává. V ní, která během necelých osmnácti let vystřídala několik pěstounských rodin, šla jak nechtěný balík od domu k domu, nakonec u těch posledních se rozhodla dělat dobrotu. Ještě neví, co jí to přinese.“... celý text
— simca9342

Dítě noci

„Četlo se to snadno, ale žádnou hlubší stopu ve mně kniha asi nezanechá. Bylo to pro mě takového ,,vlahé", neurazí, nenadchne. Podle mně chybělo nějaké větší napětí. Myslela jsem si, že to celé bude více složité, děsivé. Překvapilo mě, že velmi brzy, téměř od začátku, bylo vše odhaleno a čekalo se jen na vyřešení situace.“... celý text
— Mona7741

Případ astrologických vražd

„Detektivka je tak trochu ve stylu Sherlocka Holmese (mimochodem v knížce je o Sherlockovi krátká pasáž a je to celkem trefné a vtipné zhodnocení), takže po většinu knihy spolu rozmlouvají dva přátelé a rozebírají detaily starého neobjasněného případu. Asi 200 stran. Na dalších 150 se vydají do terénu, ale stejně je to hlavně o vedení rozhovorů. Ovšem tohle mi vůbec nevadilo, naopak. Četlo se mi to dobře, i když orientace v japonských jménech a názvech je pochopitelně náročnější. Jo, bavilo mě to - ale to už záleží na nátuře, mě zase třeba dokonale míjí povyk kolem severských detektivních románů, žádný jsem nečetla a ani nechci. Co bych vytkla: u promluv občasné zvláštní členění textu do odstavců; sem tam hapruje překlad; a jednou je tam chyba v letopočtu, což je v situaci, kdy se snažíte pochytit každý detail případu, abyste si v hlavě všechno co nejpřesněji sestavili dohromady, docela blbé, několik stránek jsem tak měla úplně pomatenou chronologii. No a samotný případ je vážně hrozně komplikovaný, ale tak nakonec proč ne. Akorát bych trochu nesouhlasila s tím vybídnutím v knize "teď už máte dostatek indicií, abyste případ rozluštili sami". V podstatě ano, jenže když vám autor předloží fakta, na základě nichž máte odhalit vraha, tak prostě předpokládáte, že ta fakta platí. A pak najednou zjistíte, že tohle tak vlastně nebylo, tohle bylo taky úplně naopak, protože prostě svědek lhal... No zkrátka asi byste si mohli vraha tipnout, ale těžko byste zrekonstruovali vše od A do Z, co a proč a jak udělal. Ale japonské knížky mi obecně docela sedí a konverzace a popisy mám radši než akční děj, takže i s touhle knížkou jsem spokojená, a kdyby od autora vyšla nějaká další, určitě bych po ní sáhla.“... celý text
— LaCucaracha

Havran

„Budu velmi stručná - velké zklamaní. Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych se u čtení knihy tak trápila. Nebavilo mě to, nemohla jsem dlouho vůbec začíst. Další díl si určitě kupovat nebudu. Škoda. Série Hadrový panák byla top, tohle je u mě ovšem absolutní propadák.“... celý text
— Jolanka

Vilko a anjel snov

„Podobne ako pri prvej knihe o Dorotke, aj v tejto Lucinda Riley ponúka krásny príbeh o tom, že nie je všetko také ako sa na prvý pohľad zdá. Môže sa strašidlo premeniť na niečo krásne? Vilko príde na to, že áno, aj vďaka anjelovi s menom Osud. Opäť príbeh dopĺňajú krásne ilustrácie. Odporúčam.“... celý text
— Karcoolka2210

Pozorovatel smrti

„Mi tento nový Carter jiný nijak nepřipadal, byl skvěle napsaný jako vždy. Prostě ultraoblíbený spisovatel.“
— Evka27

Sestřin seznam přání

„Krásně napsáno, knížka se čte jedním dechem, je plná emocí a občas je třeba se zasmát i skrz slzy.“
— ppheat

Lehce neuvěřitelné příhody z hor

„Jedna hvězdička za fotky. Už z anotace "Tuto knihu nečtěte, jestli si nepamatujete, kdy jste se naposledy zasmáli" jsem byla rozpačitá. Deníkové záznamy a "prostý text" byly stylově úplně stejné. Není to žádná hoch literature. Už jsem četla mnohem, mnohem, mnohem lepší cestopisy. Tady parta kamarádů, co cestuje, popsala (dost jednoduchým jazykem) svoje zážitky. Nic víc, nic míň. Fanoušci a kamarádi výletníků si přijdou na své, zasmějou se, a bude je to bavit.“... celý text
— ut.la

Bábovky na konci světa

„Líbí se mi Radky psaní, slovní zásoba, obraty, s jazykem to umí. Tempo knihy taky super, nutí vás číst dál, osm let, propletené osudy. V jednom momentě jsem si říkala, že si snad ty postavy nakreslím, kdo je v jakém vztahu, protože jsem se lehce ztratila :-) No a postavy a příběhy, mně to přišlo jedna zoufalá žena vedle druhé, některé by zasloužily proplesknout, ať se proberou. Já chápu, že lidi žijí různě, ale takhle zoufalý snad nikdo není. Takže tohle pro mě bylo hůř uvěřitelné na tom příběhu.“... celý text
— OMBeautifulLife

Madam X: Můj nechvalně známý život

„Po dlouhém odkládání, kdy kniha ležela na polici, jsem se odhodlala k jejímu přečtení. Ale možná by bývalo lepší, kdyby tam zůstala. Anotace mě zlákala na porodní bábu, viktoriánskou Anglii, dobovou politiku a podobně. Ale ono to tak růžové nebylo. Příběh je poměrně pomalý a vleklý. Chápu, že se věnuje několika letům života Axie, ale určitě nebylo potřeba zacházet do takových detailů a věnovat se tolika nedůležitým částem. Na stranu druhou, věci, které by mě zajímaly více, se v podstatě odbyly. Samotná Axie se mi nelíbila. Už v dětství nebyla povahově zrovna sympatická, mnoho jejího chování podle mě postrádalo logiku a její pozdější léta taky nebyla bůhví co. Její živnost jsem si představovala poněkud jinak. Tím myslím, jak se k tomu dostala a jak se učila. Jenže ono to nakonec bylo naprosto jinak. Děj mě neoslovil, postavy mě štvaly, o některé detaily ženského těla, problematiky či jiných věcí, jsem rozhodně nestála. Neodvíjelo se to tak, abych byla spokojená. A to ani nemluvím o všech těch vyhvězdičkovaných sprostých slovech či úplně vynechaných a nahrazených podtržítky, kdy jsem musela občas chvíli přemýšlet, co by to mohlo být za slovo. Nechápu důvod takové úpravy textu. Musím prostě konstatovat, že na knize nemůžu najít nic kladného. Snad jen počáteční soucítění s dětmi a ženami tehdejší doby, kteří trpěli nejvíc a to z různých důvodů...“... celý text
— luculi

Sázka pod jmelím

„Přiznám se, že jsem se nezačetla. Celé je to o nedorozumění ve vztazích nebo hrdosti, tvrdohlavosti postav. Navíc zde máme dva páry, tedy dvojnásobnou uhádanou nálož. Kniha je moc pěkně čtivá, ale námět je slabý.“... celý text
— Zupote

V hotelu Bertram

„Jako vždy pěkné. Miluji Agathu Christie. A slečnu Marplovou také.“
— janavom

Tunel kostí

„Docela se mi to líbilo i když jistě nejsem cílová skupina čtenářů, jsem zvědavá na pokračování, přečetla jsem za dva dny, žádný problém s postavami a děj se svižně odvíjel.“... celý text
— Ív688

Anežka

„Zajímavé téma adopce. Ambiciózní Julii by nespasilo ani blonďaté modroočko. Někteří lidé nejsou prostě způsobilí mít děti.“
— markulina711

Jazz na Donbase

„Přeju si jediný, a to aby si konečně Švédská akademie vytáhla hlavu z prdele a ocenila spisovatele a literárního desperáta Žadana nobelovkou. Pro mě je to jeden z největších současných spisovatelů, který tne do živého bez toho aby se uchyloval k pseudokorektnosti a dalším vesměs laciným proprietám současného notně vyčpělého a ustrašeného literárního provozu. Tohle je výsostný literární smirglpapír čpící benzínem a močí. Doporučuji.“... celý text
— puml

Netopýr

„Osobně bych asi dávala přednost klišoidnějšímu konci unesené. Ale chápu, že by pak bylo složitější pokračovat. Chvilkama mi to přišlo nějak překombinované, z čehož jsem sama překvapená. Asi hodnotím nespravedlivě přísně kvůli slávě autora. Budu číst dál, ale spíš proto, že mám další díly k dispozici.“... celý text
— kaca1530

Kolik pater má strom

„Měly jsme ji doma dlouho a konečně na ni došlo. Můžu říct, že nenadchne a neurazí. Ale Bambulka byla spokojená. Pointa byla hezká, ilustrace fajn.“
— muchomurka

Všemi smysly

„Poslouchala jsem ji v průběhu čtení Železného plamene a nemohla jsem se ubránit pocitu, že jsou páry v obou dílech psané podle stejného vzorce. Jako oddechovka dobrý, ale nic hlubokého bych v tom neshledala. Naříkání nám vojáky v Afghánistánu mě nedojimalo, jelikož tam na ně nikdo není zvedavej a američtí vojáci by měli sedět na prdeli v Americe a ne se furt cpát válčit do jiných zemí a kecat jim do jejich politiky, když na ně není nikdo zvedavej. Dobře tak těm, kdo si tam jede pro smrt.“... celý text
— Zuzkanka

Dívka na kolejích

„Námět dobrý, kniha se moc dobře četla, ale nesedělo mi tam pár věcí. Například nalezení deníku, batoh…vážně by si toho nikdo nevšiml? To se mi nezdá. Závěr mě také trochu zklamal, takže nemůžu dát plný počet hvězd.“... celý text
— Ronny97

Muška

„Osobně si myslím, že zoufalství a beznaděj, které z knihy vyplývají, mají být šokovou terapií pro čtenáře, aby se dokázal dívat kolem sebe, a nebyl pouze zahleděn do svých problémů. Toto platí pro všechny, včetně samotné Mušky.“... celý text
— Legens

Ty chladné oči

„Mne to neoslovilo. Nesdilim nadseni a tak vysoke hodnoceni je mi zahadou. Docetla jsem to jen proto, ze nerada zahazuju knihy bez nedocteni. Je to silne tema, ale neni to dobre napsane. Kazda kapitola me stala usili se znovu zacist. Bylo to trhane. Napsane jak clanek do novin nebo spise jak referat do skoly. Neonila mi pekne pila krev.“... celý text
— misssicccka

Když přišli psi

„Kniha, která zůstane pod kůží a patří do domácí knihovničky. Silné příběhy několika lidí, které autorka umně propojuje v ucelený příběh.“
— artepeli

Den, kdy padla noc

„Za mě NE. Začnu klady : - Četla jsem v angličtině, jazyk srozumitelný a trochu jsem si obohatila slovní zásobu. - Propracovaný svět a občas došlo k nějakému zajímavějšímu zvratu. - Samotná dramatická linka, kdy zlo nebylo možné porazit a museli jste "jen počkat" na příchod komety. - Autorčina fantazie, např. icheumoni byli super a pomerančovník je nádherná rostlina. Člověka to úplně svádí k tomu si převorství namalovat. - Záporačka Canthe, jedna z mála zajímavých postav a to si v záporácích obvykle nelibuju. - Obálka, ale ta knihu fakt nedělá, takže hvězdičku za ni nepřidávám. Zápory : - Plytké charaktery, psychologie postav nula. Někde jsem četla, že se autorka stylem psaní podobá G.R.R. Martinovi. Tak přátelé ne, nepodobá. Osobně jsem si s žádnou z postav nevytvořila vztah a bylo mi fuk, jak kdo dopadne. A přísahám, fakt jsem se snažila. - LGBT zápletky mně nevadí, pokud mají hlavu a patu. Tato autorka však sklouzává až do jakési manýry, ve které převládají lesbické vztahy. Celé to působí velmi naivně, když například lesby potkávají další a další lesby, aniž by alespoň jedna z nich čelila odmítnutí, které je přirozenou součastí milostných vzplanutí, bez ohledu na sex. orientaci. Hereto zápletka alespoň jedné z hlavních postav by byla osvěžující a Wulf s Glorian k tomu byli úplně stvořeni. Ovšem nic naplat z Wulfa se musel vyklubat homosexuál a z Glorian frigidní žena, která nestojí o intimní vztah s nikým - její škoda, připraví se o to nejhezčí v životě. - Ženské postavy jsou silné a to by bylo fajn, bohužel ty mužské jsou slabé, neschopné, ufňukané, případně záporné. Všichni muži tam potřebují "vedení". Wulf se půlku knihy jen lituje a pochybuje o sobě. Jeden z mála silnějších chlapů king Bart je obyčejný podpantoflák, který skáče, jak Sabran píská. I v okamžiku, kdy Sabran vymýšlí zjevné bejkárny. Tohle mi vadilo hodně. Silné ženy mohou mít vedle sebe silné muže, rozhodně se to nevylučuje, naopak. Pomyslnou autorčinu pomstu vůči mužům nelze přehlédnout. A pokud tohle má být feministický román, tak kroutím hlavou. Vždy jsem si myslela, že feminismus je o rovnosti a rovných šancích, nikoli o tom, že velí pro změnu ženy a vytváří stejně toxické prostředí jako předtím muži. - Náboženství. Je vidět, že v tomto směru nemá autorka hlubší vzdělání, a přesto, že je tam popsáno hned několik náboženských systémů, autorka klouže po povrchu a vydává ze sebe jednu prázdnou floskuli za druhou. Místy je to opět velice naivní četba. Kolik prázdných vět bylo napsáno o six virtues, či matce.... - Převorství. Sekta jak vyšitá, beroucí svobodu nešťastníkům, kteří se do ní narodí a s lehkostí (umí si to skvěle odůvodnit) vraždící nevinné lidi. To by samo o sobě nebyl problém. Problém je, že je zjevné, že jim máme fandit. Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, byla by to plytkost (na 850 stranách, což je na jednu stranu úctyhodné). Chápu, že mladé, klasickou literaturou nepolíbené publikum může knihu milovat, takže se jim omlouvám za veskrze negativní hodnocení. Mně tohle jako ukázka moderního umění stačilo a příště volím raději zase klasiku (nebo alespoň fantasy klasiku) :-).“... celý text
— Matkadraků