Nejnovější komentáře

Pan Mercedes

„Od Kinga je tato kniha trochu nezvyklým počinem a spíše než jeho obvyklé děsuplné tvorbě se přibližuje severské krimi a detektivním thrillerům, ve kterých je od začátku znám pachatel (např. knihy Jo Nesba) . I tak je zde ale rukopis starého hororového harcovníka dobře patrný, což nemusí, stejně jako u jiných jeho knih, každému sednout - přítomný čas, přerývaná dynamika dlouhých vzpomínek a myšlenek, střídaná oscilací akce a svižných dialogů; osobité, ale pro mě spíše rušící. Příběh mercedesového vraha sám o sobě nemá mnoho originality, pachatel je psychicky vyšinutý samotář s oidipovým komplexem, zatímco ústředí postava vysloužilý a vyžilý detektiv, který se během řešení případu na vlastní pěst zamiluje a dosáhne osobního zájmu na zastavení padoucha. Ehm - celkem klišé. Detektivní linka je vzhledem k vyšetřování civilisty velmi slabá, patrání se koná spíše sporadicky a více se rozebírají pocity postav, bohužel až na výjimky silně nesympatických. Spíše průměrnou knížku tak zachraňuje King budováním napětí, v čemž je přeci jen důkladnější než autoři detektivek. V tomto aspektu je kniha výborná, v rámci Kingovy tvorby nadprůměrná, snad díky své realistickým kulisám. Ale přeci tu jen platí to pořekadlo o ševci a kopytu.“... celý text
— hetzerjoke

Pravda, nebo lež

„Už po několikáté si prohlížím obal této knihy a stále nemohu zkousnout nejen děj ale i závěr a šokující epilog. Bylo to zdrcující, pohlcující a neskutečný příběh. Hltala jsem každé slovo a nedočkavě otáčela stránku za stránkou abych se konečně dočkala závěru a zjistila jak to celé dopadne. Jedním slovem neuvěřitelný.“... celý text
— KateBeckett

Bábovky

„Film jsem viděla už před časem a docela se mi líbil, tak jsem se těšila na knihu, ale docela mě zklamala. Postavy se mi pletly a celkově to nebylo ono.“
— Nymfadora.T.

Mrtvá holka, dobrá holka – část druhá

„Mě celá tahle série bavila. Autorka píše skvělě, napínavě, úžasný jak bylo všechno propletený, a už teď se těším až budu číst další její knihy. Ravi a Pipa mezi sebou měli sice zvláštní, ale zato pěkný vztah, otevřený konec byl zase jako co? Jinak jediné vytknutí, tak jsem čekala možná proces vyšetřování delší, ale celou sérii doporučuju!“... celý text
— Bětuu

Malá žirafa ztratila svoje flíčky

„Líbezné obrázky v pastelových barvách a jemné puntíky. To je tak miloučké a slaďoučké, že to musíte číst stále dokola. A vůbec nevadí, že už konec vtipu dokonale znáte, dětem to pokaždé vykouzlí potutelný úsměv nebo tichý smích. Taky jsem celá unešená z žirafiny hračky – malého plyšového selátka. Kdo by takové selátko nechtěl, když mu svými malými tlapkami pomáhá usilovně flíčky hledat. Obrázky si dovedu představit jako motiv pro tapety do dětského pokoje nebo na dětském povlečení. „Malá žirafa se ráno probudila a náhle se zděsila. Byla si jistá, že když si šla lehnout, ještě flíčky měla… A teď byly pryč!““... celý text
— Petra1324

Za tohle zaplatíš

„Ano, další vyšetřování smrti bývalého policisty byla celkem jízda... dokonce tentokrát autorka dala více prostoru i osobním záležitostem Evy s Roarkem, což jsem v minulém dílu trochu postrádala...no, když koukám který je to už díl,tak Noru Roberts obdivuji, že ještě stále najde nápady a držím palečky, ať jí to vydrží ještě dlouho !!!“... celý text
— hana1039

Země potomků

„Velká tlustá komiksová kniha, která se dá projít celá ani ne za hodinu. Průvodce post apokalypsou. Kresba tužkou, velké obrázky s minimálním dějem. Nic moc.“
— Tomas@S

Pán hory

„Perfektní, moc doporučuji.“
— MonikaV

Když započal čas

„Je to už pátá kniha tohoto autora, kterou jsem si přečetl. Takže na úskalí, která jsou spojena s četbou jeho knih už jsem docela zvyklý. No nejsou to jednoduché texty a je třeba se stále plně soustředit. Pokud čtenáři začnou myšlenky utíkat někam bokem, tak je třeba knihu odložit a vrátit se k ní později. Autor pokračuje v popisu "alternativní" historie lidstva. Ať už je vše v knize skutečnost nebo fikce, je to zajímavě napsáno a podrobně zdokumentováno. Dokonce jsem už byl schopen se docela s přehledem orientovat mezi všemi těmi Bohy-mimozemšťany. Kdo tak zcela nevěří, že se dějiny ubíraly směrem, jak nás učili ve škole a jak je stále propaguje většina církví a náboženství, tak pro toho je to kniha, která může některé historické milníky přiblížit. I v současné době mezi námi žije spousta "mimozemšťanů", stačí se jen podívat na televizi nebo si přečíst na internetu názory některých lidí. :-) Některá témata se do určité míry opakují z předchozích knih. Nosným prvkem této knihy je ale to, jak dějiny lidstva ovlivnilo, že došlo ke sledování pohybu planet a ke vzniku kalendáře. Občas je text pro laika v tomto oboru trochu nepřehledný, údajů je tam obrovské množství a zorientovat se v nich je mnohdy úkol pro bohy a ne pro lidi. Ke konci knihy se také množí překlepy, editor neodvedl svoji práci dobře. I nadále zůstávám čtenářem, který si chce přečíst i další knihy, které se týkají historie, i když ne vždy té oficiální. Jak je všeobecně známo, tak historii píší vítězové. A je soustavně upravována.“... celý text
— Bedřich63

Na kopci

„Děj utíkal svižně, vůbec jsem neměla pocit, že bych četla knihu z kategorie krimi, ale spíše psychologický román. Postavy sympatické, zajímavé téma a děj odehrávající se na Šumavě. Co víc si přát? Za mne příjemné překvapení a ráda si od autora přečtu i další knihy. Možná trochu lituji, že jsem nesáhla po původní verzi, která byla zřejmě delší.“... celý text
— Kopretina_aku

Čína se probouzí: boj o duši rozvíjející se mocnosti

„Velice čtivé a poučné. Možnost po 30 letech od vydání srovnání nastíněných možností dalšího vývoje se skutečností.“
— milan2310

Nekonečná noc

„Zajimavy pocteni a moje prvni psychologictejsi knizka vubec. prijde mi, ze v tomhle pripade nezalezelo ani na pribehu samotnem ale o rozjimani nad zivotnimi cestami a myslim, ze nebyt posledni vrazdy, libilo by se mi to mnohem min. pribeh bych si uzil vic, kdybych asi v 2/3 neprecetl kratkou povidku od stejne autorky jmenem Pripad domovnice se slecnou Marplovou, jez hodne kopiruje zapletku a ve vysledku jsem diky tomu nebyl tak prekvapen v machinacich vraha, i kdyz musim priznat, ze me kralovna detektivek presto nechavala na vazkach. vylozene me pak prekvapilo to voditko, ze duvod proc zemrela claudia, bylo to, ze si rovnez vzala leky proti alergii jako ellie. celkove mi vsak "zahada" kolem cikanky neprisla nejak poutava a nebyt poslednich dvouch trech kapitol kdy prijdou nejvetsi fuck up monology protagonisty/antagonisty, dal bych nejspis pouze 4 hvezdy. na zaver bych chtel zminit postavu Santonixe, ktera mi prisla opravdu zajimava a rozhodne jedna z myvh oblibeny v AC knizkach. PS: taky se mi libilo, ze ustredni vrazdici par neni jako ze smrti na nilu a mike sveho cineni nakonec lituje a kdyz skrtil gretu a rikal ji: 'prinutila si me milovat zabijeni,' behal mi mraz po zadech...“... celý text
— Elebry

Poutnice – Tři cesty do Santiaga

„Kniha mi dala co jsem od ní očekávala. Autorka mě vrátila zpět na pouť, jako bych to procházela s ní. Vybrala si tři různé trasy a prožívala radosti i strasti, které k této cestě patří. Její putování bylo i poučné, protože nás nechala nahlédnout do historie i architektury jednotlivých míst. Pěkně zpracované a jsem ráda, že jsem ji sehnala.“... celý text
— Crazyberuska

Program apokalypsy

„Ne, já vážně nepotřbuji happy endy. A otevřené komce mám taky rád (například Temnou věž). Ale toto je humus. Dám přirovnání, není to jedna ku jedné, ale bylo by to podobné: Harry Potter na konci umírá, dodělá ho Hermiona. Která sloužila ve skutečnosti Voldemortovi. Harry udělal dítě Ginny, kterou měl rád. Ale nechal ji, aby mohl od rána do večera pích** Lenku Láskorádovou. Hermiona nakonec smaže a upraví vzpomínky Ginny na Harryho, a Ginny nakonec skončí s Deanem, který bude vychováte dítě Harryho. Jo a odkaz, dopis s krví Harryho, který mohl mít nějaký význam, Ginny ztratí. Dítě Harryho a Ginny možná bude mudla, to nevíme, protože ten konec je otevřený a nevíme, zdali dostalo dítě do sebe látku, která ho zbaví kouzelných schopností nebo ne. Harry ve skutečnosti neumřel, ale to ví jen Hermiona. Ve skutečnosti bloudí a dostane se na neznámou planetu. Možná na planetu, kde je miliarda Aragogů, ale možná jinam. Zdali tam bude Lenka nebo ne nevíme. Ve světě idea, kterou vyučoval Brumbál skončila. Voldemort sice nakonec taky umřel, ale to co učil Brumbál je taky pryč. Sice ne vše co Brumbál učil bylo dobré, no ale Harry to měl rád. Ale ani on už jeho učení v sobě neponese. Brumbálova armáda ve skutečnosti k ničemu nebyla a neměla vliv na nic. Nu a konečně to nejodpornější, Hermiona předtím, než zničila psychicky Harryho, chrápe s Dudlánkem, který se btw. Harryho pokusil zavraždit. Taková krásná rodinná idylka. A Hermiona je šťastná a pokud nezemřela, žije navěky. Paní spisovatelko, odpornější zakončení série jsem nikdy, ale nikdy nečetl. Četl jsem spoustu skvělých (Temná věž), pár nic moc (konec Duny od syna Herberta) ale toto je absolutní nechutnost.“... celý text
— risha03

Mlhovina

„Po dlouhé době jsem dala opět šanci českému autorovi a rozhodně jsem neudělala chybu! V náctiletém věku jsem milovala fantasy romány a to z toho důvodu, že příběh dokázal přenést trochu kouzla a neobyčejnosti do našeho světa. A to přesně dělá i Mlhovina. Čtenáři dává možnost nakouknout do světa snů a fantazie, o kterém se nám jenom zdá. Příběh s sebou přinese zajímavé postavy, sílu přátelství i lásky. Hlavní postava se o světě snů dozví náhodou a z počátku se jí dění v něm příliš netýká a přesto se rozhodne pomoci a postupem času se existence Mlhoviny a její vlasní v tomto světě stane důležitější než cokoli jiného. Autorka svůj svět skvěle promyslela, jakoby s ní žil několik let. A já ji děkuji za to že i když už nejsem náctiletá a převážně v knihkupectví šahám po jiných žánrech, mi přinesla zase trochu toho kouzla do mého světa.“... celý text
— mados

Fušeři

„Kdo nikdy nedělal se 'zákazníky' a 'kolegy' tuto knihu nemá šanci pochopit a ani ocenit.“
— Desdemona18

Deník Bridget Jonesové

„Někomu to asi přijde vtipné, ale mě to moc nebere. Film jsem viděla, ale už si to moc nepamatuji. Většinou se snažím knihu a film brát jako 2 různé příběhy a pak si to víc užiju (když neporovnávám). Nicméně tohle mě nebavilo a dočetla jsem to jen kvůli výzvě.“... celý text
— Lucif

Doktorka z domu Trubačů

„Úžasná knížka vřele doporučuji... uvažuji že si ji za nějaký čas ještě jednou přečtu...“
— neli

Netvor

„Kdybych měla vybrat jen jedinou autorku tohoto žánru, kterou si budu moct číst do konce života, byla by to L.J.Shen. Některé její knihy jsou prostě skvělé, syrové a úplně vtáhnou... to sice nebyl případ této knihy, ale i tak jsem se opět skvěle bavila a přečetla ji za méně než 24 hodin. V daném žánru rozhodně vysoký nadprůměr a u Shen takový standart. Umí lépe (Vicious, Hra s ohněm, Scandalous, Rozzlobený bůh) ale občas i o dost hůř (Plavba zlých snů, Pokud se ještě setkáme). A teď k ústřednímu páru. Hlavní hrdinka s nezapamatovatelným jménem, mě popravdě zpočátku přišla trochu zoufalka, a to byl i Shen záměr. Její škemraní o sex se Samem mě teda nebavilo až do konce. No a Sam byl tvrdý jako kámen. Fakt dlouho. Ale bavil mě. Chemie dobrá a sexuální scény opět posunuty dál. Je vidět, že autorky se hodně přizpůdobují trendu, i když Shen byla vždy trochu napřed. Na co mě ale kniha nenalákala, byla další ústřední dvojice Davon a Emmabelle, kteří mají následovat. Devona jsem tam téměř nezaznamenala. No a konečně příběh. Ten mě tentokrát bavil hodně (i když jeden twist mi moc neseděl a vlastně jsem ho autorce tak uplně "nesežrala"). A zaujal nakonec i postupně odkrývaný příběh postav, který z nich udělal lidi, jakými byli. Obě jejich matky stály každopádně za starou bačkoru. Takže ano. Sice to není moje nej dvojice ale bylo to opravdu super počtení a Shen mě opět potěšila. K této její knize se ale asi vracet znovu nebudu a proto to není na 5 hvězd.“... celý text
— Čtenářka368

Sbohem, a díky za ryby

„Docela zásadní odklon od osy, kterou obíhaly předchozí díly, ale za mě celkem vítaný. Tím, že autor tolik neskáče od tématu k tématu, získává čas se dokonce k něčemu pořádně vyjádřit (i když odbočky k Fordovi byly takové samoúčelné). (Anglicky).“... celý text
— morienhithwen

Hořím pro tebe

„Jednatřicetiletá Bianca je majitelkou úspěšné restaurace, kterou navštíví pětatřicetiletý Jackson, ve společnosti přezdívaný Netvor. Dostojí své přezdívce a ukáže svou nepříjemnou tvář. Když ale Biance nabídne, aby vařila na jeho dobročinné akce, i přes neshody přijímá, protože díky tomu může zaplatit léčbu těžce nemocné matky. A pak přijde žádost o ruku. Domluvená. Jackson se musí oženit, aby nepřišel o dědictví. Jak tohle asi dopadne? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Bianci i Jacksona. Ač mám ráda, když vidím do hlavy oběma postavám, tady bych zrovna ten mužský oželela. Některé Jacksonovy formulace mi vůbec nesedly k charakteru, který se autorka snažila vytvořit. Navíc jsem měla problém i s jejich věkem. Kdyby byli oba tak o deset let mladší, ještě bych jejich chování brala. Ale takto na mě jejich rozhovory často působily až moc dětinsky. Pozitivně hodnotím Biančiny recepty, které sem tam doplnily kapitolu (ten pomerančový cheesecake bych si rozhodně dala) a také k ero scénám nemám výtek, protože mi předaly to, co měly. Zároveň jsem si je ale nedokázala naplno užít, protože jsem postrádala tu správnou chemii. Těm dvěma jsem to nevěřila. Ani tu hate část, ani pak tu lásku, která třeba ze strany Bianci přišla doslova za pět dvanáct. Jacksonova minulost byla vymyšlena dobře a že se kvůli ní stal Netvorem by dávalo smysl, kdyby to autorka zapracovala. Nebyla tam jediná scéna, kdy by z něj šla hrůza (to, že poslal zaměstnance z kuchyně pryč, bylo málo). Do Biancy se zamiloval prakticky okamžitě. A jak rychle se to mezi nimi vyřešilo poté, co jí o sobě řekl pravdu a ona to bleskurychle vyřešila s jeho rodiči, to raději nekomentuju. Také mě hodně mrzelo, že víc nebyl zapojen Cody. Autorka kolem něj zvolila těžké téma, ale nijak ho čtenáři nepřiblížila. Přitom mohlo vzniknout tolik zajímavých scén, kdyby právě on hlavní postavy doplňoval. Za mě tentokrát spíše zklamání. Snad si další dva díly povedou lépe.“... celý text
— adela.hol

Dračí královna

„Kniha se mi moc líbila byla a musím souhlasit s jedním z komentářů že bych spíše uvítala pouze historickou linku bez té současné....“
— neli

Léčebna

„Zvolené téma je velmi zajímavé, ale způsob zpracování autorkou je nešťastný. Časté slovní opakování situací mě unavovalo. Způsob vyřešení vrahů bylo přehnaně nerealistické. Od knihy jsem očekávala více napětí.“... celý text
— EvaHonsová

Program apokalypsy

„Vážená paní spisovatelko, šeredně mě se**, že jsem vám dal své peníze koupí této ságy. Respektive, ona byla skvělá. A vy jste ji závěrem zprasila jak to jen jde. Ne vždy vše musí končit happy endem. Ale vy jste nechala vyhrát zlo a byla to jedna prohra vedle druhé. Pinkertýna s vymazanýma vzpomínkama, s dítětem a bez Lukase. Ok není to růžová knihovna. Ale nevíme ani, zda Lukas nakonec alespoň skutečně skončí s Kamilou. Ašád, tedy největší zlo spokojeně žije s rodinou. Zlo vyhrálo a nebylo potrestáno a žije si spokojeně. Neurčitosti na konci s Monou, zdali pomstí Lukase nebo ne. A Pinkertýna ztratí i její jméno, které Lukas pro Monou zanechal krví. Prostě, absolutně žádná veselá věc na závěr. Naprostá odpornost.“... celý text
— risha03

Sherlock Holmes & Případ dobře vychlazené pomsty

„Místy velmi vtipné. Spousta znovupoužitých rekvizit. Celkově prima příběh ve velmi slušném přednesu Igora Bareše.“
— Senza Jenka

Půlnoční vrah

„To zas była sranda:) a protože mám stejné životní přání, jako Tara = světový mír, pokaždé si ty případy užívám. Tentokrát jsem s napětím očekávala, jestli v obci zůstane alespoň někdo naživu. Zůstal, takže to všechno dobře dopadlo a můžou to tam hrotit dál.“... celý text
— Vesmich

Na kometě

„Vidím, že knížka má celkem hodně fanoušků. Já se mezi ně nezařadím. Kvůli pro mě neuvěřitelně nezáživnému úvodu jsem jí odložil na více než rok. Když se po cca 100 stranách autor začal více věnovat dění na ostrovech a ubylo faktografických údajů (vesmír, moře), bylo i u mě vyhráno a já si řekl, že osudy obyvatel Gallie dočtu. Postavy v knížce vystupující si mě nezískaly, snad jen námořník Prokop. Vykreslení židovského obchodníka Izáka Harkabuta v autorově podání mi značně vadilo. Jinak jsem opět musel obdivovat znalosti J.Verna a jeho představivost.“... celý text
— PPardinio

Lustr pro papeže

„"A mlčet znamená podílet se." To byl hnus! Ne román, ten je napsaný dobře, ale doba tzv. normalizace po 68, šílená doba bezmoci a bezpráví. Naše věznice nacpané skutečnými i domnělými politickými vězni v Minkovicích, Jáchymově aj. mohly soutěžit o zlaté vidle se sovětskými gulagy a nacistickými lágry. Příběh Míly Petrovského, kdysi mladého trampa, kterého hon na čarodějnice a cizí závist přivedly v jeho pouhých 16 letech v 69. do pekla československých kobek, je bolestivý, smutný a pro mnohé asi i těžko uvěřitelný. Své vzpomínky prokládá idylickými úspěchy a šťastnými okamžiky doby. Jak příhodné. Kdo by se chtěl trápit a přemýšlet, co se děje za zdmi věznic, a proč. Linka mezi realitou a fabulací není zřejmá, i kdyby jen polovina z toho, co se dělo politickým vězňům byla pravda, máme v naší historii velmi smutný a hluboký zářez. Sama si vzpomínám, jak jsem ve škole „statečně“ hájila svou mikinu s anglickým nápisem z tuzexu za těžce ušetřené peníze, načež mě poslali domů a napsali neomluvené hodiny, nebo kamarádku, že jakýsi úkol nemohla splnit, protože jsme jej nedostali. Nálepka „nepřítel státu“, který na mě tehdy zasyčela soudružka učitelka, takže to nikdo jiný neslyšel, mě tehdy vzhledem k mému věku pobavila, protože byla naprosto neadekvátní. Kdybych byla tehdy věděla, jak to s mladistvými mohlo dopadnout, a za nic… Pořád jsem za ta léta nenašla odpověď na otázku kde se to čiré zlo v lidech bere. Tománek naservíroval účinný protilék na mizející paměť a smířlivost s naší nedávnou minulostí. Je totiž naprosto neuvěřitelné, že ani jediný z tehdejších komunistických dozorců a velitelů nebyl nikdy potrestán. Stejně tak je neuvěřitelné, že bývalý ředitel a později majitel zprivatizované Preciosy (lustr pro papeže), jejíž výrobky stály na práci minkovických vězňů v nelidských podmínkách, dostal od Zemana medaili Za zásluhy o stát. "Znovu přelítnu papír očima. Už si nemůžu dovolit znovu to podělat. Chci ven. Beru do ruky propisku a podepisuju. Hodím tužku zpátky na stůl. Prohlášení o doživotní mlčenlivost. Minkovický tábor byl v osmapadesátém založený tajným rozkazem tehdejšího ministra vnitra. Všichni propuštění vězni museli podepisovat mlčenlivost - bez výjimky. Její porušení se rovnalo špionáži a poškození zájmů socialistického státu a s mnohaletými tresty... O lágru tak v Československu ani za hranicemi neměl vůbec nikdo tušení."“... celý text
— Rihatama

Farma

„Kniha mi nepřišla jako ztráta času nebo tak špatná, faktem ale je, že jsem od bestselleru určitě čekala více. Zůstane spíš tedy takovou víkendovou jednohubkou, když se člověku nechce moc nic vytvářet a jen tak si zalézt s jednoduše vyprávěným a odsýpajícím příběhem. Způsob vyprávění (tedy postavy spolu sedí a jedna vede monolog) nepatří úplně k mým oblíbeným, přijde mi, že postavy kvůli němu postrádají hloubku, stejně jako vztahy mezi nimi. Vztah mezi matkou a synem byl tedy spíš takový, že si popisně říkali, jak se mají/měli rádi, ale z textu to není vůbec cítit. Konspirační smýšlení hlavní protagonistky mi ale přišlo zajímavé a zábavné a drželo mě to v příběhu tak, že jsem ho slupla na pár poležení. Plusem bylo i venkovské prostředí Švédska a ten malý folklorní přesah. Za mě tedy takových 55 %, neurazí, nenadchne, doporučila bych v situaci, když jste na dovolené a zapomněli jste si knížku a v obýváku v ubytování mají knihovničku s tímhle dílkem.“... celý text
— Kač.urbez

Na neVěčné časy

„Jakožto věčný nepřítel romantiky jsem se trochu cukala číst tuto knihu, ale ta obálka byla až moc vábivá na to to nezkusit. Kniha jde číst ze dvou stran, dohromady obsahuje 8 příběhů. Některé mě vtáhly jako portál do jiné dimenze a některé mě pobavily svým příhodně náhodným sletem událostí kterým jsem se spíš smála než prožívala. Občasná naivita dam mi trhala nervy, ale to bude osobní problém neromantického čtenáře. Tyto krátké příběhy jsou ideální pro někoho kdo chce na chvíli změnit téma aniž by načínal další trilogii s proporcí Bible (což já dělám často). Každý příběh a svět má jiné podmínky, což je velice napínavé po dobu celé knihy, nikdy nevíte co se bude udávat o pár stránek dál. Oblíbené příbehy: Tvůj hlas - který mě tak vtáhl že jsem se začala vztekat proč je to tak kráté. Maso a květina - to mě cvrnko so noty, úžasný nápad a konec, velice mě potěšil.“... celý text
— AdesSebik