Nejnovější komentáře

Mrazivé vraždy

„Mrazivý je len názov knihy, inak je to úsmevné čítanie, ktoré nemá vždy s detektívkou niečo spoločné, však stará dievka Marplová? Tri dni, v každom z nich tri poviedky a rozporuplné pocity. Všetky poviedky som už kedysi čítal a popravde, to predošlé objavovanie páchateľov alebo niečoho neznámeho zmizlo v nenávratne, zostal už len pocit déjà-vu. V zime pod dekou, so šálkou pariaceho sa čaju alebo kávy by to mohlo byť lepšie, ale dielo pani Agathy by malo fungovať aj v lete, lenže chyba lávky, nefunguje - u mňa určite nie. A ako vždy, kvalita poviedok je veľmi kolísavá, čo je vo všeobecnosti nevýhoda poviedkových zbierok, táto nie je výnimkou.“... celý text
— Ivan F

Autismus bez masky: Odhalte tváře neurodiverzity a žijte autenticky

„Tak jsem se ponořil do světa autistů prostřednictvím této knihy a můžu říci, že to byla náročná četba. Orientovat se ve spletitosti odborných termínů a záludnosti této neurodiverzity, tak se nedivím, že sám autor píše, že o tomto tématu je knih jako šafránů a mnozí odborníci se nedokážou shodnout na konkrétní diagnóze.“... celý text
— kirkpatrick

Nenasytní mrtví

„Opět skvělá Darcy. Netrpělivě vyhlížím další díl.“
— ChiaraDeLuca

Letnice

„Originální, magické, něžné a zvlášť ke konci i hodně vtipné! Při čtení jsem si připadala jako v pohádce a bylo mi krásně. Ráda jsem se do Svatého Jiří vracela a v popisovaném období Velikonoc a Letnic roku 1903 s jeho obyvateli okouzleně prožívala všechny zázraky, ty, které jim byly důvěrně známé, i ty, které překvapily je samotné. "Nejdříve svým vysokým tónem několikrát zazněl nejstarší zvon zvaný Láska. Bil už od nepaměti, svolával k modlitbám, oznamoval svatby a křty, ale přidával se k ostatním i při jiných příležitostech, protože, jak známo, bez lásky se nic neobejde. Pak mu začal kontrovat zvon pojmenovaný Víra, který svolával k modlitbám a ráno odděloval den od noci, v poledne každý boží den půlil a večer ho uzavíral. Nakonec svým mohutným hlasem zazněla Naděje oznamující smrt a výjimečné chvíle."“... celý text
— Renatka11

Tomatom

„Tomatom je název uměleckého uskupení. Čtveřice kamarádů se věnuje tzv. fyzickému básnictví. Setkávají se se studenty, s přáteli, ale i s běžnými diváky a díky svému představení se snaží lidem pomoci zbavit se strachů a úzkostí a objevit své pravé já. Petra Vášu mám moc ráda, ale netušila jsem, že píše knihy. Když jsem náhodou na jeho díla narazila, nutně jsem si potřebovala některý z nich přečíst. Jako první vyhrál Tomatom a já jsem nadšená. Toto je povídková kniha. Můžete mít pocit, že spolu jednotlivé části nesouvisí, že to jsou jen nahodilé texty, ale ono to přitom k sobě neskutečně pasuje, vše se prolíná a mě to moc bavilo. V knize je cítit, jak autor píše o prostředí, které dobře zná. Navíc jsem si ho při čtení nejednou představovala a při čtení slyšela jeho hlas, tak se mi to celé dohromady propojilo. Celá kniha je na zamyšlení. O životě, o světě, o lidech, ale kromě toho je to i vtipné a zábavné. Psáno lehce, přirozeně a moc dobře se mi to četlo. Rozhodně se v budoucnu podívám i po dalších knihách autora, protože věřím, že si mě také získají.“... celý text
— eva3992

Osiřelo dítě

„Nebylo to špatné čtení některé povídky se mi líbily a některé méně. Ale určitě chválím a doporučuji...“
— Jenny46

Mrazení

„Knihu jsem přečetla docela rychle. Brzy bylo jasné, kdo je hlavní zloun. Nejsem moc na příběhy o osudové lásce, za to ta hvězda dolů. Není to úplně typická kniha téhle autorky, je víc civilní, méně tajemná, ale taky tím pádem méně poutavá.“... celý text
— Kyri

Pro tvoje dobro

„Ten konec a co vše nakonec vyplulo na povrch příběhu mě naprosto dostal...“
— Ivanule

Svedeni osudem

„Klasická oddechovka nabízí jedno z klasických témat tohoto žánru - nechtěné těhotenství s manželem zemřelé kamarádky. Jako odpočinkové čtení dobré, ale určitě by to chtělo přidat aspoň kapku humoru. Jedná se o první díl nové série, takže uvidíme, jak se povede pokračování.“... celý text
— alzbeta4340

Vraždy na čínském jezeře

„Převelice komplikované: příprava celostátního spiknutí s centrem v horském městečku u jezera, kam by soudce Ti převelen jako náčelník. A jako náčelník měl vše odhalit mnohem dříve a hladčeji, takže za konečné vyřešení všech peripetií a neúplné oznámení okolností nadřízeným si jen horkotěžko uhájil svoji pozici, natož aby měl přiznané nějaké zásluhy... Několik skutečných vražd a zabití, jiné zdánlivé, několik převleků a krádeží, utajená krypta a poklad, a samozřejmě spousta vášní, spíše zapovězených. Odezírání ze rtů nebylo spolehlivé a omylem vedlo k vraždě. Zato nakreslená úloha byla důmyslným klíčem k ještě důmyslnějšímu bezpečnostnímu mechanizmu. Tentokrát se mi hůř četlo nejen kvůli množství velice podobných jmen, ale zejména dvěma zásadním nepřesnostem, které mi nedaly spát. Jednak, jak sám překladatel připodotkl, nejedná se o šachovou úlohu (už od pohledu na obrázek), ale o (nesmyslné) postavení figur ve hře go. Není jasné, zda se chyby dopustil, nebo s nejasným záměrem takto blufoval sám autor, protože překladatel není spolehlivý, když připustil knihtisk (tištěné knihy a tiskaře) v Číně 7. století... Jako poslední z nyní postupně přečtených případů soudce Ti vydaných v nakladatelství Perseus si souhrnně postěžuji na absurdně mizerné korektury, nesčíslně ohavných hrubek, nesmyslných překlepů, chyb ve jménech, interpunkci... V této knize mi ještě zchladili radost nad ilustracemi - jednu vzápětí zkopírovali, s jiným popiskem. Naprostá ignorance vydavatele, která tak ničí dojem z četby, protože odvádí pozornost od obsahu a jasně ukazuje naprostý nezájem o kvalitu českého vydání i o přízeň čtenářů.“... celý text
— soukroma

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Kniha nabízí pro mě zatím jediný rozumný pohled na práci s traumatem u dětí. Autor provází velmi pomalu tím, jak se utvářel jeho názor. Kniha je velmi propracovaná, logická a zároveň lehká a čtivá. Zároveň je i zajímavá z hlediska publikovaný kazuistik. Za poslední dobu nejlepší odborná věc, co jsem četla.“... celý text
— Kyri

Hotel Adlon

„Rodinná sága během téměř sta let, v Německu, kde dějiny byly stále ve víru jako tornádo, a lidé v něm, a to vše na 400 stranách! Bylo úžasné sledovat prostředí hotelu, od jeho precizní stavby a vybavení až do dnešní doby, stejně jako vztah nebo postoje lidí jednak ho vlastnící, jednak v něm pracující. Napadlo mne, jak to museli prožívat stovky podnikatelů, včetně zemědělství u nás po únoru (žádné velké Ú!!) 1948, když jim jen tak ideologicky někdo vše vzal... je jedno zda jde o nacisty ve válce, nebo komunisty v míru. A jak čeští voliči jisté náznaky naprosto ignorují, hlavně že jim někdo něco slibuje bez přičinění, nepoučitelní! Prokletí, že ženy nejsou k ničemu zde hrálo svou roli. Jinak nejde ani tak o prokletí, ale o společnost, resp. společnost mužů, kterým to ženy dovolily. Někteří muži s tím mají problém stále... Co mi v textu vadilo, rozčilovalo byla slova SS-man a SA-mani, fakt nechápu proč to překladatel použil!?! Sonja a Katharina vyprávěly své příběhy a přestože jen na papíru bylo to, i bez filmu (o němž vím ale neznám) jako živé. Kéž by byl závěr o trochu detailnější, hlubší nebo delší;-) Jsou zde dvě časové roviny a přišlo mi, že některé postavy byly v novější době zapomenuté, jakoby už nebyly důležité a přitom chcete vědět, co se děje s celou rodinou....“... celý text
— Josh

Pán hory

„Opět mne recenze nezklamala. Styl krátkých kapitol tady docela seděl. Pravda, na začátku jsem byla trochu v rozpacích, co se z toho vyklube, ale první seznámení s Askerovou a jejími podivnými spolupracovníky bylo nakonec prima a už se těším, jak se to vyvine dál.“... celý text
— Kocourek

Pravidla lásky

„Tak tento příběh jsem hltala od začátku až do konce. Miluji věkový rozdíl v knihách, takže kniha byla pro mě jasnou volbou. Hlavní hrdinka 21letá Charlie si prochází rozchodem s Beauem, který ji podvedl. Náhodou se ocitne v sexklubu jeho otce Emersona a ten jí nabídne práci sekretářky. Charlie s prací v klubu a díky Emersonovi zjišťuje, kým doopravdy je a že už není tou malou naivní holčičkou, která musí dělat jen to, co chtějí a jak chtějí ostatní. Emerson v ní probudí ženu, ukáže jí věci, které by před tím nikdy nezažila a chová se k ní opravdu hezky. Je ale jasné, že se o tom časem doví i Beau. Kam příběh vede je prostě jasné jako facka, ale stejně mě příběh pohltil. Rozhodně můžu doporučit.“... celý text
— terezaterka2000

Kathy

„Kathy je manželkou šumavského Němce a na konci války ji čeká důležité rozhodnutí. Co zvítězí? Láska a rodina nebo národnost a čest? Tato novela vydá za celý román. Je v ní tolik emocí, bolesti, smutku, ale i důležitých otázek, na které není snadné odpovědět. Donutí vás zamyslet se nad tím, jak byste se rozhodli vy, kdybyste byli v podobné situaci. Příběh je zasazen do kraje, který autor dobře zná. Představí nám zde hned několik zajímavých postav. Budeme příběh sledovat v různých časových období a z nich si postupně poskládáme celý příběh, celou myšlenku. Při čtení se vžijete do pocitů Kathy, bude vám úzko, budete cítit bezmoc a zoufalství. Jsou tu ukázány nelehké lidské osudy jak za války, tak i po ní. Ač je to bolavé čtení, já jsem si ho neskutečně užila a dokázala bych si takový příběh představit rozepsaný více dopodrobna, abych s Kathy mohla strávit více času.“... celý text
— eva3992

Polibky svatojánské noci

„Čtení na jedno odpoledne a po druhém dílu už určitě nesáhnu. Jednoduchý až prosťoučký děj - v podstatě o ničem. Ona se cítí 14 let ublížená, on se rozvádí. Konec je jasný. Zítra už nevím, o čem kniha byla.“... celý text
— Ivetaa

Volání srdce

„Letecká lékařská služba byla založena v r. 1928 v Cloncurry. V dnešní době má cca 79 letadel a 23 základen. Krásné a zajímavé čtení - přesně tak, jak je u E. Haran už roky zvykem.“... celý text
— Ivetaa

Napsáno perem

„Kniha mě bavila od začátku do konce... Poslední třetinu jsem přímo hltala a ke konci doufala,že to neskončí tak,jak si myslím...No.. skončilo... Smutné.... Magdalénka si prožila trápení,naději a konec horší než trápení.. Doporučuji přečíst...“... celý text
— Pří-saF-ka

Uvidíme sa v auguste

„šíleně jednoduchý příběh podaný jednoduchými slovy a jednoduchými větami. ale páni, ten efekt! jak už jsem kdysi psal, že se mi pod kúži dostala Kronika ohlášené smrti, tak tento příběh má taky podobné kvality. a podobně jako Kronika končí dřív, než se čtenář rozečte:) parádní jednohubka, dokonce pouze na krátkou chvilku upršeného odpoledne než vystydne káva. jak je toto dílko daleko od nakašírovaných kulis všech „lásek“ a o jak závažných věcech se autor rozepsal!“... celý text
— freejazz

Sladká lítost

„Tolik bolesti a neměrné lásky, touhy po uznání se vešlo do tohoto příběhu, kde se milují dva lidé a přesto se v životě jejich cesty míjí. Ať je to osudem, strachem či zodpovědností, jsou cesty života nevyzpytatelné. Přemýšlím, zda jsem četla lepší knihu, která je erotickým románem plným bolesti, naděje a lásky. Tak přenesené pocity, že nevíte, zda Vám praskne srdce bolestí nebo je sevřené samou touhu. Emoce, chemie. Dokonalé. Ano, Vince toho hodně pokazil a jako dospělí by mohl umět řešit věci jinak, ale v jejich příběhu je právě popsáno, jak to je, když s tím člověk bojuje, jak se sám ve všem ztrácí. Co všechny myšlenky dělají s Vaší hlavou. Už dlouho jsem takto knihu neprožívala, abych některé odstavce četla rovnou opakovaně, abych si emoce užila.“... celý text
— monika0181

Genealogie pro laiky

„Nebyla to špatná kniha. Zajímavý průvodce pro laiky jako třeba mě :-). Více zaměřeno na obrazovou část, detailní ukázky a fota z různých archivů, ukázky písma, varianty +nejčastější jména, příjmení, povolání atd.(vše v dataci od 1650 -1900, souběžné aby byla vidět změna). 4*. Avšak lepší zpracování a více informací mi dala kníha - Sestavte si rodokmen 2012, B. Lednická. Porovnány souběžně. Ta dostává plný počet* Jdu patrát před rok 1800 do vlastního rodokmenu:-)“... celý text
— Zetuška

Hattrick

„Láska, fotbal, modeling, rodina, peníze. Ponořte se do romantického příběhu, který vás přenese mezi fotbalovou smetánku, na exotickou dovolenou, ale i do běžných rodinných starostí. První díl – Playmaker – mě opravdu mile překvapil. Podobné knihy často nečtu, proto jsem byla překvapená, jak si mě kniha získala. Navíc končil tak, že jsem nutně potřebovala vědět, jak to bude dál! A už to vím a byla to jízda, i když… Hned ze začátku musím říct, že se mi první díl líbil mnohem více. Ač to byl příběh, který tady už byl mockrát – jak chudá holka ke štěstí přišla – tak si mě to získalo a bavilo. Tentokrát už se ocitáme v prostředí, kde peníze nejsou problém, a to mi asi trošku vadilo. Od začátku to na mě působilo moc snobsky. Řešily se tu stále peníze a nevěry a celkově se příběh motal v jednom kruhu. Ale i tak jsem si užívala romantickou linku, kdy tu sexuální napětí z hlavních hrdinů jen sálá :-D Můžete se u knihy zasnít, podívat se na luxusní místa a nechat se „obejmout“ mužem, o kterém sní každá žena. Určitě fajn oddechovka, která vám dovolí vypnout a bez starostí si užít příběh.“... celý text
— eva3992

Město mrtvých

„Tým Felixe Jonáše hledá posledního magiografa Slavíčka, aby zjistil, proč je někdo vyhledává a zabíjí. To, že shodou okolností je Slavíček mrtvý, jim vůbec nepřekáží. Takže najdou město, které na normální mapě není, což neznamená, že by vůbec neexistovalo. Každý z nich využívá své schopnosti. No, v podstatě se na konec dostanou do služeb, rozuměj područí, Sedmičky, rozuměj pětky, a já se těším na pokračování dobrodružství těchto neřízených střel.“... celý text
— Maud22

Nesčetně hvězd

„Nesčetně hvězd jsem četla kvůli hezké vzpomínce na S elegancí ježka a čekala jsem asi podobný kousek. Do knížky jsem se však nemohla pořád začíst. Po prokousané první třetině už to bylo lepší, zvykla jsem si na styl psaní i na to, že na tuto četbu člověk musí mít energii a chuť k přemýšlení a rozjímání nad ní. Styl psaní byl krásně poetický a občas jsem zachytila nějaké náznaky toho, co kniha měla čtenáři přinést, ale jinak mi bohužel spíše nesedla. Možná to bude nutností trošku hlubší filosofické průpravy, anebo jsme si prostě jen nerozuměli a nebyl pro mě ten správný čas. Zároveň mě celkově příběh nezaujal natolik, abych si ho přečetla ještě jednou. Takže čistě subjektivní tři hvězdičky.“... celý text
— Kač.urbez

Tenká hranice touhy

„Útlý a na první pohled jednoduchý příběh. S hlubokým výživným podhoubím. Linka na povrchu je milá a zároveň tak trochu znepokojivá, ale příběh nabízí mnohem více, když nahlédneme dovnitř. Když chceme hledat. Když zklidníme dech a zavnímáme ty tenké hranice jednotlivých emocí. Mezi řádky a mezi kapitolami můžeme naleznout šťavnatost příběhu za příběhem. A je to nejenom novela samotná, ale také doslov, který mě dostal. Autor, jeho srdce na dlani, přiznání té nedokonalosti a všech těch pocitů z tvorby a jak se žije "za" slovy. Pro mě naprosto ryzí a dokonalé. Jako jednu ze zásadních kvalit knihy vidím smysl pro detail, který tímto autor dokáže tříbit také ve mně. Takové ty chvíle, kdy se člověk přinutí vzhlédnout od knihy, ač by ji nejradši slupnul celou naráz. Ale proč hltat? Proč spěchat? Miluju ty okamžiky, kdy mě touha po příběhu, po zrychlení, po hloubce nutí se zastavit a vzhlédnout. Zakoukat se do všednosti dne, jako bych jej viděla poprvé. Jako by se zostřily kontury přítomnosti a zároveň zjemnily hrany života. A to (i) díky knize, kterou zrovna držím v dlaních. Někdo by řekl, že to spolu nesouvisí. Že je svět "tady" a svět "tam", že čtením do toho světa "tam" unikáme před světem "tady" nebo v tom prostě jen nevidíme průnik. A jistě, u spousty knih to tak funguje. Ale pak jsou tu příběhy jako třeba Tenká hranice touhy, které tu oddělenost smyjí v jedno. Které se přelijí ven, do nás a do světa kolem nás a zabarví jej odstíny, které jsme do té doby neviděli, nebo na které jsme zapomněli. Děkuji.“... celý text
— ziriant

Opravdová královna

„"Narodila jsem se, abych Joshe milovala." Polkla jsem a pomyslela na všechnu lásku, o kterou za ta léta mí blízcí přišli. "Protože," zašeptala jsem, "láska vždycky zvítězí." Odkašlala jsem si a nechala se od Joshe znovu obejmout. Graham si nás téměř zasněně prohlížel. "Někdo by se hádal, že jste se narodila, abyste byla královnou." "Ale to je pravda," prohlásil Josh a pevně si se mnou proplet prsty. "Jen se narodila, aby byla mojí královnou." No páni, takových lží, intrik a podlostí. Musím přiznat, že v jednu chvíli jsem měla opravdu strach, že to je jejich konec. Jsem ráda, že to Josh nevzdal a nakonec to dopadlo tak, jak mělo.“... celý text
— MAU256

Tvoje vina

„„Byla neuvěřitelně krásná, tak krásná, že mě pohled na ni drásal. Druhý diel tejto dokonalej trilógie bol rovnako dobrý ako prvý, ale o poznanie rozdielny. Oproti prvému dielu, kde sme boli svedkami narastujúcej lásky Noah a Nicka, tu nastanú aj dosť radikálne zmeny v ich vzťahu, napriek tomu, že sa navzájom potrebujú ako vzduch k dýchaniu. Noah už nastupuje na internát, Nick zase pracuje a má kopu pracovných záležitostí. Romantickej linky je tu teda kvôli tomu pomenej, ale adrenalín a napätá atmosféra nechýbali. Nie raz som otvárala ústa od prekvapenia a keď som spomínala v predošlej recenzií infarktové stavy, tak tu ich bude niekoľkonásobne. Táto časť je aj o Noahinej mame a Nickovom otcovi, ktorí dávajú jasne najavo, že rodina Leisterových je verejne známa a nehodí sa, aby sa „nevlastní súrodenci reprezentovali ako pár. Avšak namiesto poučovania svojich detí by si najprv mohli upratať pred vlastným prahom. Koniec ma úplne odrovnal, slzy v očiach som mala niekoľkokrát, takže ja len dúfam, že v tretej časti to bude inak než to vyzerá, aj keď…“... celý text
— Karin94

Neapol, Capri a pobřeží Amalfi - Inspirace na cesty

„Já tam byla a byl to ten nejlepší nápad, vypravit se na sklonku léta s dcerami na dámskou jízdu. Zapomenout na chvíli na problémy, odpoutat se od starostí. A musím říct, že v tomto kousku té pravé Itálie se Vám to povede. Ano, Neapol je hlučná, špinavá, živelná, oprýskaná, přelidněná, ale propadla jsem jí absolutně :-). To město, je "ošklivě" krásné, ty staré domy dýchají historií a přístav a vůně moře, pro mě, v jakémkoliv městě, přinese přidanou hodnotu. A z vršku vše sleduje Vesuv, hrdá a majestátní. A potom trochu do klidu, vláčkem do Sorrenta, přímořského městečka s krásnými výhledy. Cestou projíždíte krajinou pod Vesuvem a kdo má rád historii, určitě vystoupí v Pompejích. A další den amalfitanské pobřeží, samozřejmě, Positano :-). Tam jsem prostě musela, jen tak posedět a koukat na racky a popíjet limoncello jako hrdinky mých oblíbených knih :-). A co ještě stihnout za pár dnů? Třeba výlet lodí, na ostrov Procida s barevnými domky, které vítaly námořníky a rybáře z cest. Je to úchvatná podívaná a procházka tímto malebným, maličkým ostrovem stála za to. Průvodce jsem použila cestou několikrát, kombinovaly jsme s netem anebo , zejména v Neapoli, chodily i tzv. " na blind" , za atmosférou. A ještě něco, když už se někam vypravím, tak ochutnávám. Křupavou neapolskou pizzu, spaghetti carbonara, grilovanou rybu anebo skvělé cannoli s krémem z mascarpone. Bella Italia, díky, nezapomeneme :-).“... celý text
— Mandlevest

Srdce temnoty

„Tak to je opravdu síla. Čtěte. Perfektní komentář uživatele muf-rodrigo, k tomu není co dodat.“
— Legens

U severní zdi

„Jsem plná dojmů. Smutné téma, ale je dobré si tyto věci připomínat. Od knihy nejde odejít i když na člověka působí depresivně. Přesto bych ji všem ráda doporučila.“... celý text
— martineknatasa