Nejnovější komentáře

Honzíkova cesta

„Krásná knížka mého dětství.“
— Šárka88

Dívky z lesů

„Kniha mě vtáhla do děje, furt jsem si říkala proč jsou dějové linky tak odlišné a když se spojili bylo to "uf". Jen ten konec mi přišel příliš "alá limonáda" takový neuvěřitelný. Každopádně jsem si to užila četlo se to dobře.“... celý text
— JarunkaP

Bardo thödol - Tibetská kniha mrtvých

„Toto je učení nevyžadující žádnou kontemplační praxi; je to hluboký návod vysvobozující už jen tím, že je spatřen, slyšen, čten. Tento hluboký návod přivádí na cestu tajemství i velké hříšníky. I kdyby byl člověk pronásledován sedmi chrty, neměl by na slova a obrazy tohoto poučení zapomínat, neboť je to poučení, jež přivádí člověka v hodině smrti k duchovnímu osvícení. Lepší učení, nežli je toto, by věru nenalezli ani buddhové tří epoch, i kdyby je hledali! Toto je kvintesence "Velkého vysvobození v bardu skrze naslouchání", poskytující poučení o bardu a přivádějící k vysvobození bytosti obdařené tělem. Itiha. Tathá. Gja gja.“... celý text
— ornemalin

Síla správného okamžiku

„Bezesporu je to zajímavá kniha v případě, že chcete ze sebe, co nejvíc vytěžit a cítit se každý den dobře a podávat co nejlepší výkon v práci. Jak už jsem četla od jiných čtenářů, tak osobnostní rysy opravdu na mě nesedí.. jsem chronotypem vlka, kterého popisuje jako vznětlivého, který rád riskuje, ale co se týče povahových rysů, tak se spíše vidím v delfínovi :-). Ale co se týče denního režimu, tak se vidím ve všem, co popisuje Ann u chronotypu vlka. Ale jsou dny, kdy se vidím i u Delfína (když nespím, nebo velmi špatně celou noc). Musím říct, že informace jsou velmi přínosné a vše, co jsem si přečetla dávalo smysl. Autor se snažil popsat, proč zavedl tento návyk anebo apeluje, proč tohle nedělat a popíše i důvod proč, co se děje v těle, jak na to reagují hormony a vše do sebe zapadne jako puzzle :-). Sice je třeba to brát s rezervou a trochu k tomu přistupovat rozumně, ale vlastně tělo pozná, co mu dělá dobře a v případě, že návyk by dlouhodobě nevydržel, tak se musíme zamyslet, zda to opravdu na nás sedí. Knížku si domů koupím, protože za mě jsou tam velmi praktické rady a já chci ze svého těla vytěžit jen to nejlepší, abych se cítila skvěle. Neustálý boj s únavou a demotivací mě už dlouho nebaví. Doporučuji.“... celý text
— zuzikis

Sudička pistolnice

„Tady opravdu nemůžu jít výš! To byl chaos, neskutečný chaos, neskutečně postav. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu detektivku pro děti, pak zase pro dospělé, ale celou dobu jsem měla pocit chaosu, neorganizace příběhu. Jako by tam chtěl autor nacpat co nejvíc věcí, ale prostě to nedávalo smysl. Možná, že to mělo být i vtipné, ale tím víc to pak bylo divné. Měl si opravdu vybrat, jakým směrem ten příběh bude vést. Tohle mi dalo zabrat, abych to vůbec dočetla, natož abych si u toho odpočinula nebo si nějak zapátrala. Velké zklamání.“... celý text
— Katy_vKnihách

Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci

„Hugo Vavrečka pohádku napsal v březnu 1945, kdy Ivan M. Havel navštěvoval první třídu obecné školy ve Žďárci. (Objevena byla náhodou při archivním výzkumu ve Zlíně na podzim roku 2017.), necelé dva měsíce před osvobozením Československa, po kterém ztratil nejen svou ředitelskou pozici ve firmě Baťa, ale vůbec jakoukoli pozici: na firmu byla záhy uvalena národní správa a na podzim roku 1945 musel žádat Vyšetřující komisi ONV ve Zlíně o povolení, aby vůbec mohl odjet z města a navštívit rodinu své dcery na Havlově. K rukopisu pohádky, kterou nejspíš napsal narychlo, když se jeho vnuk učil ve škole psát, a která se zachovala v baťovském archivu ve fondu "Baťa, a. s., Zlín", již neměl drahnou dobu přístup, a než se naskytla příležitost pohádku vyprávět ústně, pozbyla motivace naučit vnuka krásně psát nejspíš na aktuálnosti (z doslovu Jany Wohlmuth Markupové). Pozor - spoiler!: ... Zavolala svého královského otce i svou královskou máteř, kteří rovněž byli dopisem dojati, neboť se dočetli, že král jim ohlašuje svou návštěvu. Stará královna se ihned posla vyptávala, co král Ivan rád k snídani, co k obědu a co k večeři, má-li raději buchty s mákem, anebo s povidlím. Načež posel odpověděl směle: "Míchané. A taky s tvarohem." Sedmikráska ihned usedla a napsala odpověď svým drobounkým, ale milúčkým písmem. Neopomněla přiložit několik vonných květinek. Nad adresou se chvilku zamyslila, potom však napsala: Jeho Milosti králi Ivanu Krasopisci. A toto jméno skutečně králi Ivanovi zůstalo, takže ještě dnes se můžete v dějepise dočísti, že kromě Richarda Lví srdce, Jindřicha Ptáčníka, Filipa Sličného, Karla Moudrého a Boleslava Chrabrého byl žil také Ivan Krasopisec, který spojoval všechny dobré vlastnosti svých kolegů slavných králů, a to jen a jen proto, že se naučil dobře a pěkně psát.“... celý text
— ornemalin

Templáři

„Hezky napsané, čtivé. Nicméně trochu depresivní, když si člověk uvědomí jak všechno je mezi lidmi pořád dokola stejné ...“
— pablito

Mikuláš Medek: Nahý v trní

„"Ticho je vlažná polévka, teče mi do očí a zaplavuje uši." (= název básně Ivana Medka z roku 1953) ..."hlava s imperialistickým intelektem mezi očima" - opravdu krásný monografický katalog - raději jsem si ho pořídila, protože - co když se na výstavu nedostanu?! - jsem si zapsala 11.11.2020“... celý text
— ornemalin

Slavné bitvy admirála Tegetthoffa

„Admirál Tegetthoff byl pro rakouské námořnictvo stejně důležitým hrdinou jako Heihačiró Tógó pro Japonce. Přinesl své zemi významné vítězství nad italským protivníkem a žádného dalšího vítězství podobného významu se už Rakousko-Uhersko nedočkalo. Spíše naopak. K tomu, aby provedli útok s katastrofálními následky pro dreadnought Szent István, stačil Italům za Velké války jeden malý torpédový člun MAS. Autor popisuje klíčové bitvy rakouského námořnictva a tedy i jeho admirála velmi poutavě a čtivě, přičemž využívá i zápisků přímých účastníků těchto bojů.“... celý text
— Forsaken

Pohřbená pravda

„Tento díl byl jízda sešupem. Kim dostane na starost případ s bývalým kolegou Tomem Travisem bez pomoci svého týmu. Bude se pátrat, komu patří nalezené ostatky a proč jsou na soukromém pozemku. Taky je zde ukázána nevraživost určité skupiny lidí proti lidem jiné barvy pleti, vyznání či národnosti a kam až jsou schopni zajít. Příběh měl spád a byl skvěle popsaný.“... celý text
— Shardlake

Pátrání po papoušcích

„Prvni dil nas tak nadchl, ze jsme se vrhli hned do druheho. Zacatek byl oproti prvnimu dilu slabsi, ve ctvrtine knihy zacal byt pribeh zase poutavy. V tomhle dile se deti dostaly do Brazilie, kde se snazily zachranit papousky. Priroda i papousci byly krasne popsani. Co jsem ocenila, bylo, ze ukazali casty duvod pytlactvi. Cekali jsme "zleho pytlaka", prisel nekdo uplne jiny.. Za nas velka spokojenost :) Doufame, ze brzy vyjde dalsi dil!“... celý text
— LunaL.

Pozorovatel smrti

„Napínavá detektivka,která nemá hluchá místa.Není tak drastická jak jsme u Huntera a Garcii zvyklí.Určitě doporučuji a těším se ,že bude další díl.“
— Kerberos

Kruté požehnání

„První díl fantasy série Poslední Finestra mě neminul, i když než jsem se k jeho čtení dlouho nedokázala dostat. Takovým pomyslným popostrčením bylo, že minulý rok vyšlo pokračování pod názvem Prokleté světlo, na kterou jsem slyšela jen chválu. Sáhla jsem tedy po Krutém požehnání a nechala se vtáhnout do světa, který si pro čtenáře připravila Emily Thiede. . Anotace slibuje zajímavý děj a skvělou hlavní hrdinku. Co pro mě ovšem bylo větším tahákem, proč se do knihy pustit, to byla obálka. Kniha má měkké desky a krásně ozdobenou obálku jemnými aplikacemi, které jsou mírně vystouplé. Obsahují jemné detaily, které dávají dohromady opravdu působivý celek. Jsou jak na přední obálce, tak na hřbetě i zadních deskách. . Hlavní postavou je Alessa, osmnáctiletá dívka, která je vyvolenou. Že je osmnáct brzo na to být vyvolený? Věřte mi, že na Alesse to není znát. Chápe svou roli a i tak si zachovává svou lidskost. Hrozně mě bavila, svou lidskostí. Nebyla perfektní, ale snažila se dělat věci správně, a to je kolikrát ještě lepší. A pak je tu Dante, kterého prostě nejde nemilovat… . Začátek byl pomalejší. Než jsem se začetla, několik desítek stran uplynulo, ale když jsem se chytla, říkala jsem si, že mi něco chybí. Byl to detailní pohled do fantasy světa, kterým by své čtenáře autorka více vtáhla do děje. Ale upřímně? Byla to příjemná změna, oproti detailním prvním dílům. . Možná jsem čekala o malinko víc, i tak jsem ale spokojená a jsem zvědavá na další díl. Pokud hledáte knížku, kde je romantická linka, sympatické postavy, zábavné přestřelky a navíc vše ve fantasy světě… Tohle je moje velké doporučení!“... celý text
— Áňa 998

Já, Smrt

„Další kniha od tohoto autora a já jsem opět nadšená. Už jen obálka je skvost. Jediná vada na kráse této knihy je, že mi formátem nesedí k sérii Pamatuj na smrt, ale to je prostě jen můj osobní problém i když věřím, že v tom nebudu sama. Na začátku mě zaskočila tuna jmen, dějových linek a řekněme, že prvních 5-10 kapitol jsem byla úplně ztracená. A i přesto mě knížka bavila hned od začátku. Vlastně se v knize pořád něco děje. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Dominika, který mi byl okamžitě sympatický a bylo mi ho dost líto. Ke konci knihy jsem si říkala, že jeho linka tam byla vlastně úplně zbytečná a nadbytečná, ale opak je pravdou. Každá odbočka a dějová linka tu má své místo a na konci do sebe vše krásně zapadne. Za to Sabina i Julie mi byly obě naprosto nesympatické a nechápu, proč se kolem nich motalo tolik lidí. Nakonec je jejich chování a manipulace s lidmi dožene do kouta. Jediný problém s dějem mám ten, že se tak nějak na konci zapomnělo na Erika a jeho osud. Jinak tedy zápletka skvělá a moje dedukce opět zklamala jako vždy a vraha jsem neodhalila. Něco jsem si tipla a měla jsem pravdu, ale jinak jsem byla v koncích. Takže další skvělé doporučení na tohoto autora a těším se na pokračování série Pamatuj na smrt.“... celý text
— kaja9825

Mise Saturn

„Sci-fi hodně vědecké. Ukecané na těch téměř sedmi set stránkách. Ale každých z těch levelu ukecanosti mě bavil. Ať už ten plný odborných pojmů, ten hrající na strunu inteligentního humoru nebo toho sarkastického, ten mocenský ,nejvíc uvěřitelný, mě bavil snad nejvíc. Jsme pár let v budoucnosti, převážně ve vesmíru a jde o závod mezi Američany a Čínou k mimozemskému objektu spatřeném u Saturnu. Z toho napětí -“co to vůbec je, kolik zvratů ještě nastane a co si na konci autoři dovolí-pramení mé vysoké hodnocení, tak už vám nic neprozradím. Odnáším si skvělý zážitek. Nebylo to povrchní, jak jsem se bála. Naopak plné sympatických postav, skvělých interakcí, bolavých ztrát a absurdních situací. Které ale paradoxně působily sakra autenticky, jak už to tak bývá.“... celý text
— Mona-Lisa

Citliví, a přesto šťastní

„Mám pocit, jako by vše v knize bylo napsané o mě. Proč jsem vždycky byla po každé společenské události, tak unavená a nejlépe jsem se poté na celý den zavřela doma, kdy jsem nikoho nechtěla vidět ani slyšet? Stává se vám, že jste mezi lidmi a najednou cítíte silnou negativní emoci (vztek, smutek, nervozitu), i když před minutou jste se cítili dobře? Nebo když vejdete do uzavřené místnosti plné lidí, tak vám najednou je špatně od žaludku, nebo vás začne bolet hlava? Tak v největším případě jste také empatik.. Je více druhů a mini test by vám měl ukázat, jaký druh jste a s čím se musíte dennodenně vyrovnávat. Kniha poskytuje nějaké praktické rady, ale určitě doporučuji zavést nějaké dlouhodobé návyky. Já jsem například mimojiné nejvíce emoční empatik, cítím emoce druhých lidí a kolikrát moje tělo nerozpozná, že ta emoce není ze mě, ale prostě jí cítím. A kdybych měla dát příklad, co mi nejvíce pomáhá, tak každý den chodím na procházky a můžu říct, že to funguje i krátkodobě, protože se mi i lépe usíná a cítím, že na procházce si svým způsobem pročistím hlavu a ještě k tomu mě při procházení napadají skvělé myšlenky :-). Doporučuji.“... celý text
— zuzikis

Zaslaná pošta

„Mé první setkání s Pratchettem. Musím, popravdě, podotknout, že to nebyla láska na první pohled, za to ale rostla postupně a zavrtala se hluboko. První desítky stran jsem byla zoufalá a nebavilo mě to, postupně jsem však Zeměploše začala propadat a nyní se nemůžu dočkat další knihy. Asi si zatím dám dalšího Vlahoše, ale určitě pak sáhnu rovnou po prvním dílu.“... celý text
— Natty

Žít lehce

„Ctím a plně respektuji cestu, kterou se kdokoliv z nás vydá. Nesouhlasím však s tezí, že duchovní život rovná se odstřihnutí se od vymožeností naší doby. Stejně tak nesouhlasím s tezí, že být (či žít) v souladu s přírodou znamená žít jako lidé uvedení v knize, ale budiž, každému co jeho jest. Kniha má dechberoucí fotografie, které vezmou za srdce. Přesto jsem knihu po třech kapitolách (Suchánkovi, Kuba a Šárka) na str. 97 zavřel a šla do světa. Doufám, že si na Knihobotu najde čtenáře či hledajícího, který ji dokáže náležitě ocenit. Jo a vyrůstal jsem na vesnici, co by malé dítě jsem byl takřka denně na poli nebo u zvířat a můžete mně věřit: na tvrdé práci na poli a péči o dobytek, prasata, slepice a králíky není nic romantického. Ba naopak, je to tvrdá a těžká řehole.“... celý text
— BikePacker

Kočovný biograf pana Saita

„Pokud hledáte knihu, která je doslova pohlazením na duši, tak jste správně.“
— Yaney

Chiméra

„Výborně napsaný thriller, v němž se všichni znají, ale přesto každý má své pevně střežené tajemství. Kniha upoutá od první stránky, hádáte, kombinujete, ale netrefíte. Alespoň tak jsem to měla já. Název je velice výstižný.“... celý text
— Zdenas5

Majonéza k snídani

„Kniha půjčená opět od dcery, jako všechny ostatní, které jsem od spisovatelky četla. Dcera na vrácení knihy nijak nespěchala, tak i já se nějak nehrnula do čtení. Vzala jsem knihu párkrát do ruky a zase odložila... Před dvěma dny jsem se konečně rozhodla, že si knihu musím konečně přečíst a když jsem se přelouskala prvními kapitolami, najednou mě kniha začala zajímat a byla jsem zvědavá jak to je dál s Emou, Janem,Adamem, jejími rodiči a prarodiči... a najednou období covidu. Jo, vztahy v rodině a vůbec mezilidské vztahy nejsou žádná sranda. Je to skvělá kniha pro mladé, pro ženy, ale s chutí jsem si jí přečetla i já důchodkyně. :-D Nechápu proč jsem jí tak dlouho odkládala!“... celý text
— Alilka

Katova dcera a Černá Madona

„Jako obvykle super kniha s vysokou kvalitou děje od Olivera Pötzsche. A jsem zvědav, jakým směrem se bude tato série ubírat dál.“
— Ramiel

Zlatá klec

„Skvělé pokračování série. Mnoho věcí bylo předvídatelných. Přesto ten příběh byl skvělý. Jdu pro další díl a pevně věřím ve světlo na konci příběhu.“... celý text
— Alaglesia

Chalupa

„Dva prolínající se příběhy Terezy a Heleny. Krásná čeština. Uvěřitelné emoce. Život bez příkras. Za mě velmi čtivá kniha.“
— lidunka1

Škola dobra a zla

„Tak tohle byla naprosto skvělá knížka! Na to, že je pro mladší čtenáře si myslím, že ji může číst opravdu kdokoliv. Už po první kapitole jsem věděla, že ji dám 5 hvězdiček a teď po dočtení s tím na 100% souhlasím. Skvělý, skvěle napsaný, vtipný, drsný, úžasně vystavěný svět, prostě pecka! Ukazuje to, že mezi dobrem a zlem je opravdu jen tenká hranice. Nejvíc mě bavila Sofie a její villain story. Vlastně její frustraci i docela chápu. Doufala, že se dostane do Školy dobra a nakonec skončila ve Škole zla a nemohla ani získat vlastního prince a svoje šťastně až navěky, jak si vždycky přála i když se tak snažila, zatímco Agáta v jejích očích žila její sen. Agáta taky nebyla ani zlá ani hodná. Přišlo mi, že se tak moc snažila dostat Sofie zpátky domů proto, že nechtěla být zase sama, protože Sofie byla v Gavaldonu její jediná kamarádka. Jenže zas nebrala ohledy na to, že Sofie to tak nechce. Už se těším na další díl a sérii i autora si řadím mezi oblíbené. Něco tak dobrého jsem dlouho nečetla.“... celý text
— Jaehyun

Dědeček v růžových kalhotách

„Tak trochu úvod do enviromentálního žalu pro nejmenší. Ale milý. Knížka, která dětem ukazuje, že nic není černobílé a podivíni mají své důvody, proč se chovají jinak, než ostatní. A ruku na srdce, pár takových melancholických lidí okolo sebe máme. Tříleté dceři se příběh dědy v růžových kalhotách moc líbí. Je jednoduchý, srozumitelně podaný a doplněný půvabnými ilustracemi. A závěrečná věta? Ta dojala i mě, protože „nezáleží na tom, co si o tobě myslí cizí lidé. Důležité je jen to, co si myslí ten, kvůli komu to všechno děláš. Tvůj vnuk.““... celý text
— Adla-a-Aloisie

Princův štít

„Knihy Cassandry Clare patří k mým oblíbeným a ani tato není výjimkou. U Cassandry nikdy nečekám na další díl a čtu hned jak se mi kniha dostane do ruky ( většinou čekám až vyjdou všechny díly). Je mi jasné, že knihu přečtu víckrát. Hlavní postavy jejího nového světa už jsem si oblíbila a moc se těším na pokračování.“... celý text
— jackdaw

Cesta na Mars

„Spíše cesta do nitra umírajícího na rakovinu než na Mars. Livingston je co možná nejobyčejnější chlápek, který se dostal do role nejdůležitějšího člověka právě pro svou postradatelnost. Cesta prostá zásadních problémů má své nejzásadnější momenty velmi obyčejné a realistické. Krutě realistické. Skvělé podání, cynický komentář lemuje celé vyprávění. Přesto nechybí emoce a skvělá pointa.“... celý text
— 3DD!3

Útěk na venkov

„Super oddechovka z klidného anglického venkova.“
— douchova11

Krev říše

„Napsat závěrečný díl hrdinské fantasy bývá i pro spoustu renomovaných autorů docela problém. Někteří ta svá zakončení očividně bojkotují a píšou ... jak to říct, prapodivnosti, (že, pane Sapkowski), někteří je raději vůbec nenapíšou. Zdravím, pane George R. R. Martin. Pan McClellan s tím problém nemá. Očividně měl vše předem promyšlené a i když z rukávu vytáhl nějaké nové postavy, vše fungovalo dobře. Poslední díl navíc nebylo jen směrování ke konci trilogie, ale naši hrdinové si ještě ušli kus vývoje. Za mě to bylo důstojné rozloučení, i když bych snesl nějakou tu smrt hlavní postavy. Já tipoval Bena, no nic. Podle mapek na začátku knihy je vidět, že svět, kde žijí prachmistři, je veliký a je tam mnoho prostoru pro nové příběhy a nové postavy. Takže už se těším, kdo nahradí Bena, Michela a Vloru v dalších příbězích.“... celý text
— gaidzin