Nejnovější komentáře
Osamělé srdce
„Veliký dík od srdce všem blogerkám,které mě upozornily,ať čtu první díl v případě,že mám už po ruce druhou čás příběhu.
Několik měsíců čekání...a přečtena za den..
Protože tento konec!??
Tohle se mě hodně dotklo...:'(
Úžasná kniha...tak jdu pokračovat!
,,Sdílená bolest je poloviční bolest."“... celý text
— happy19
Respektovat a být respektován
„Koncept výchovy fajn, ale kniha napsaná dost roztahaně a přečíst těch 350 stran hutného textu bylo s každou další kapitolou náročnější. V tomto pojetí mi to přišlo jako kniha pro lektory tohoto konceptu, nikoliv pro běžného čtenáře (rodiče), pro kterého by to stačilo zkrátit maximálně na polovinu. V tom ale tato kniha není v sekci osobního rozvoje zrovna osamocená, bohužel :)“... celý text
— Faither
Anežka
„Autorčin styl psaní mi velice vyhovuje, a i když se mi Houbařka líbila o něco více, i tady jde o podařený příběh. Nazvala bych to celé hledáním mateřské lásky. Musím přiznat, že Julie mě již od začátku svým chováním, přemýšlením a ignorantstvím opravdu rozčilovala, na druhou stranu jsem ale chápala, proč je v nitru taková. Konec by si zasloužil o trochu více lásky, nevadí mi jeho otevřenost, ale přišel mi zbytečně uspěchaný. Proto o hvězdičku méně.“... celý text
— Natty
Připoutaná
„„Připoutaná“ od spisovatelky Adele Parksové mi doslova pěkně zamotala hlavu a chvílema jsem si říkala, zda by tohle vůbec bylo možné, aby se něco takového mohlo někdy někde někomu doopravdy přihodit a stát... a hlavně, jestli by na to měla nějaká žena „koule“ a dokázala to dovést až do takového extrému, jako ony dvě hlavní hrdinky této knihy.
Kniha „Připoutaná“ je skvěle napsaná kniha plná nejen napětí, ale i také dokonale psychologicky propracovaných myšlenkových pochodů uvězněné „připoutané“ a tolik bezmocné ženy, jež se snaží nejen zachránit...
Kniha je trpkým svědectvím toho, že všichni máme před ostatními nějaká tajemství, jež si v sobě neseme, takovou 13. komnatu, jež neradi druhým otvíráme, ať už jsou to nejbližší přátelé, anebo i ti úplně nejbližší například manželé a manželky.
A právě tyto „tajemství, malé skryté pravdy“ mohou nakonec napáchat ve společném životě obrovské škody či dojít až k samotné „lidské“ tragédii.
Z knihy by si člověk proto měl odnést asi to nejcennější poselství, a to že když nemůžete důvěřovat svému nejbližšímu člověku tj. manželce či manželovi, a máte před ním nějaká tajemství, asi to není ten pravý člověk pro vás, neboť opravdový vztah by měl stát hlavně na vzájemné důvěře a hlavně pokoře, společné intimitě.
Druhým hlavním tématem této knihy je přátelství mezi dvěma ženami, a to že když porušíte „nepsaná“ pravidla tohoto ženského přátelství, může se vám to pekelně vymstít. Protože zrazené ženy - kamarádky, leckdy neznají žádného slitování, a pokud se do toho míchají city a neopětovaná láska k srdci muže, jež obě milují, jsou schopné i „zabíjet“....
„Připoutaná“ je napsaná velmi čtivou formou, kde nechybí nejen napětí, ale i očekávání, jak to všechno vlastně dopadne.... bohužel konec zůstává otevřený, což já osobně na knihách nemám moc v lásce, protože nevím, jak to doopravdy se všemi postavami nakonec dopadlo, jen se můžu domnívat, jakým směrem se jejich osudy dále ubíraly...
Kniha je moc hezky napsaná a je jakousi sondou do ženské a mužské duše. Její čtení je opravdovým gurmánským zážitkem pro každého knihomola.“... celý text
— Andrea_Bátovská
Patříme k sobě
„Příběh z fiktivní vesnice Ferrington, která je inspirována příběhem z hornické vesnice v hrabství Nottinghamshire, rozdělené řekou, kde v letech 1984-85 při celostátní stávce horníků, byli na jednom břehu stávkující a na druhém stávkokazi.
Eleanor Sharpleyová se skrývá za pseudonymem Nora Sharpová, která je proslulá svými recenzemi, kde si nebere servítky na různá restaurační a ubytovací zařízení. Identitu se snaží úspěšně tajit, ví o tom pouze její zaměstnavatel, asistentka, přítel a "nejlepší" kamarádka Charlie. "Nejlepší"... protože spolu více než rok nejsou v kontaktu a Eleanor se o ní a jejím osudu dozvídá až poté, co u ní, na Damsonově farmě, hledá útočiště před trollem, který své útoky stupňuje.
Zde potkává Daniela.... a nové kamarádky. Becky a její maminku Dr. Zivu, která mě u úlů a jmenování osazenstva dostala :), které jsou z jednoho břehu a Alici z druhého. Eleanor vyrostla v penzionu svých rodičů "U Chocholaté kachničky", takže se žádné výzvy na farmě nezalekne, pouze svého šíleného stalkera.
Příjemné čtení, kde trošku zamrzí Danielova reakce a nijak nepřekvapí identita pronásledovatele. Předchozí autorčin titul "Taková, jaká jsi" se mi líbil přece jen více.“... celý text
— Kudík
Svědectví o životě v KLDR
„Je to až neuvěřitelné, že se něco takového může dít v dnešním _více či méně_ civilizovaném světě. Člověk je po přečtení neuvěřitelně vděčný za svobodu, kterou ve své zemi má. Četlo se to samo, jen jsem neustále kroutila hlavou nad dalšími a dalšími krutostmi a nesmyslnostmi, které dokázali v KLDR zavést jako normu. Doporučuji k přečtení.“... celý text
— Natty
Kočka, která čichala lepidlo
„Opět příjemné čtení - vraždy, tajemství jedné rodiny a jako vždy novinářský šťoural J.Q., kterému nic neunikne a když náhodou ano, tak je tu geniální kocour Koko, který ví prostě všechno. Třešničkou je vždy dokonalá a roztomilá kočička Yum Yum.“... celý text
— Booky84
Dvě slunce
„Ten, kto má rád western, si určite knižku užije a príde si na svoje...
Ja musím teda povedať, že zo začiatku, ma kniha nejako neoslovila, prvé stránky, sa mi čítali ťažšie, ale dala som jej šancu, čítala som ďalej a musím povedať, že príbeh sa dobre rozbehol a ja som si celkom užila divoký západ a hlavne kone.
V príbehu, sa stretávame, s viacerými postavami - Jacka, som si obľúbila, potom som na neho zase nadávala, potom mi ho bolo ľúto a tak dookola
Tým, že po smrti otca, sa stáva dedičom a hlavou rodiny, začínajú samozrejme aj intrigy, klamstvá a tiež zažijete veľa napätia, ale aj lásky a priateľstva - taký klasický divoký západ, kde príde samozrejme aj zrada.
No, ale čo sa týka celkového hodnotenia, je to asi prvá kniha, nad ktorou som premýšľala, aké hodnotenie dám, pretože keby knižku zavriem, po 50 stranách, ani by som sa nečudovala, keďže začiatok mi prišiel dosť nudný.
A čo mi ako ďalšie vadilo, boli trojbodky, za vetami - ja ich tiež používam, ale v knihe ich bolo naozaj až moc a ako sa povie - všetkého veľa škodí a navyše si myslím, že do knihy sa nehodia.“... celý text
— Dydy7
Až nás pravda spojí
„Sny se plní, ale musíš pro ně podniknout správné kroky.
Tak to snad ne! Takovýhle konec? A co bude teď?“
— Kristy.Seb
Hlava plná lásky
„Ačkoliv mi svět piercingu, tetování, veganství a fialových vlasů není nijak blízký a hlavní hrdinka mi ke konci už trochu lezla na nervy, přesto jsem se opět výborně bavila. Autorka má skvělý smysl pro humor a vědecký svět je zajímavé prostředí. Jen nevím, zda by téměř dokonalý Levi mohl v reálném světě někde existovat:-) Ale rozhodně doporučuji.“... celý text
— Mrňous1
Denní motýli a vřetenušky: Mohelenské hadcové stepi a okolí
„Pěkná knížka, či spíše fotopublikace. Oceňuji fota vhodných biotopů pro dané motýly, chyběl mi ale aspoň základní klíč, jak od sebe jednotlivé vzájemně si podobné druhy rozeznat.“... celý text
— Johule
Tady nikdo není, jen já: Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů
„Moc si vážím pana Doležala za to, že přivádí k životu příběhy lidí, na které by se jinak zapomnělo. Za to bych mu chtěla dát maximální počet hvězdiček.
Musím však jednu ubrat, protože mi kniha nepřišla dostatečně konzistentní. S některými osobnostmi se seznámíme dopodrobna, včetně osudů jejich, i vzdálenějších, příbuzných, a u některých se dozvíme v zásadě jen základnější informace. Např. o tom, že malíř Alfred Justicz měl manželku, se dozvíme jen díky přiložené fotografii.
Poslední kapitolka "Do hospody u silnice vpadl meteorit II" je nejspíš jen pro přátele a zasvěcené. Autor nemá moc potřebu vysvětlovat kdo je kdo. Kdybych nečetla autorovu knihu Jana bude brzy sbírat lipový květ, netušila bych ani, kdo je Jana, a proč nemohla přijít. Trochu mě to mrzelo. Cítila jsem se jako nezvaný host, který přisedl ke společnosti, jež se baví o svých starých známých, všichni se smějí a výborně baví narážkami na společné zážitky, a já se jen rozpačitě usmívám, protože nechápu, a nemám, čím bych ke společné zábavě přispěla.“... celý text
— Augustina
Profesor sněhem zavátý
„Oddechovka bez větších ambicí. Dočetl jsem to jen proto, že nemám moc rád Richarda Dawkinse, ale ani tak jsem se extra nepobavil. Záchvaty smíchu se nedostavily, na druhou stranu jsem se nemusel do čtení nutit. Zapomenutelné zabití času.“... celý text
— Dobraadresa
Odkaz Ester
„První povídka krásná, druhá byla sice ze soudku ne zrovna podle mého gusta, ale napsaná hezky. Třetí povídku jsem četla už s velkým přemáháním a čtvrtou jsem měla problém dočíst. Poslední dvě patří do skupiny , kvůli kterým povídky nečtu. Tyto povídky jsem si vzala z knihovny hlavně kvůli knize Svíce dohořívají, která byla vskutku krásná.“... celý text
— TaJeMa
365 dní
„Je to prostě knižní péčko a když to čtete takhle, tak vás tak nerozčiluje že postavy jsou nekonzistetní, že tam neexistuje děj nebo že obě hlavní postavy jsou hloupý jak necky. Ale jestli je ve něčem autorka silná jsou to popisy.“... celý text
— zofie3000
Napsáno krví
„Tenhle 11.dil série Robert Hunter je opravdu Napsaný krví. Pachatel si píše opravdu nechutný deník, který je mu ale odcizen a tak pátrání na obou stranách může začít....a autor Chris Carter tenhle příběh dopisuje pod velkou tíhou své osobní tragédie a za veliké podpory svých přátel. Klobouk dolů.
Téma drsné a brutální, ale nejsmutnější je, že tohle se ve skutečnosti asi doopravdy děje.
V úvodu silné věnování a na konci poděkování“... celý text
— Doubravka1975
Jeden z nás
„To byla obrovská nuda.
Děj téměř žádný, pořád dokola se opakuje to samé, spousta postav, které nejsou pořádně propracované.
Přidávám jednu hvězdičku za to, že vrah se dal odhalit až ke konci.“... celý text
— Gracinka
Neděle odpoledne
„Začátek knihy byl výborný, pak mě styl vyprávění a celkově děj spíš znechucoval a těšila jsem se až první část skončí. Druhé dvě části se mi ale líbily, možná mohly dostat víc prostoru. Celkově kniha dost temná a depresivní.“... celý text
— kusma
Lazar
„Asi chyba, že jsem začal až 7 knihou v sérii, ale nějak mi přišla pod ruku.A možná i dobře, příběh mě až tak nedostal.Trochu netradiční vyšinutý zabiják, který je až absurdně dobrý v tom co dělá a klasická protistrana s kterou svádí svůj boj.To co tu bylo asi už kolikrát, jen možná o trochu víc brutality.“... celý text
— Šnek86
Thor a mocné kladivo Mjölnir
„cela seria je 70 kníh, tak uvidíme koľkých sa dočkáme od CPress-u“
— herrtod
Oběť
„Tak toto byla povedená hra na kočku a myš Velmi zajímavý a čtivý příběh“
— monte
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Dojemný, smutný příběh, který vás přiměje přemýšlet o tom, co je ve vašem životě opravdu důležité......“
— le21nka
Varhaník z mrtvé vesnice
„Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech v Československu. Takže komunismus. A politika. V poslední době jsem toho četla více a už mě to jaksi spíš leze nervy, protože člověk s tím nic nenadělá a má z toho akorát špatnou náladu. Docela mi to připomnělo Šikmý kostel. Nicméně tento příběh se mi pod kůži tak úplně nedostal, přestože se kniha četla velmi dobře, bylo mi jedno, co se hrdinům děje. A Teodor mě pak spíš už štval a byla jsem ráda, že je konec.
Ale abych jen nekritizovala, líbil se mi příběh Mirka. Uvědomila jsem si, jak to museli mít tito lidé dříve těžké.“... celý text
— lulucinax
Ida
„Audio na ČRo, krátká novela o životě na poválečné vesnici v Československu. Výborně napsáno, poslouchalo se to samo. Příběh popisuje vztah Idy, Němky přidělené na výpomoc v hospodářství a hospodáře Františka. Hlavní komplikace vytváří tlak na kolektivizaci a ústrky soudruhů, kteří to mají na starost. A Idin původ, taky na pohodě nepřidá. Člověk se neubrání fandění hlavním postavám a zlosti na systém, který jim hází klacky pod nohy.“... celý text
— Bedrich84
Druhá šance
„Ani po týdnu po dočtení knihy nevím, co napsat. Mnoho rozehráno, ale ne vše je pro mne dokončeno, nebo jsem ne všemu rozumněla? Čte se to lehce a dobře, ale v určitou chvíli jsem byla ztracena a pak jsem asi přejela konečnou. Takový ten pocit v paternosteru, když nevystoupíš, kde se má vystoupit a jedeš zas opačným směrem.“... celý text
— markyticka
Nelítostný princ
„Skvělá kniha, u které jsem se pořádně pobavila. Můžu jen doporučit!“
— Lucika002
Hodina dějepichu
„Zřejmě to funguje dobře jako podcast. Nikoliv jako kniha.
Pokud autoři a Euromedia pustí ven něco, co hned na jednadvacáté stránce hovoří o "splození dětí", tak to záruka kvality úplně nebude. Sex a sprostá slova fungují, naprostý souhlas. Akorát ne vždy a ne na každého.“... celý text
— iceVS
Tanec v srdci
„Tohle byla zároveň knížka, která se mi hrozně líbila díky tanečnímu prostředí. Mělo to energii a já si užívala vztah mezi ústřední dvojicí, pěkně to mezi nimi jiskřilo. Mám od autorky knihy prostě moc ráda.“... celý text
— pogmanka
Letní vzplanutí
„Knížky od autorky jsou prostě skvělé oddechovky. Miluju tu atmosféru, jsou napsané s citem a já se vždycky vrátím do těch let. Moc pěkné.“
— pogmanka
Tanečník
„Lincoln je neobyčejný vyšetřovatel a mě moc baví zkoumat po jeho boku různorodé důkazy a dozvídat se nové věci o výbušninách, otiscích prstů, vlasech, písku,... Přestože se soustředí hlavně na stopy a duševní pochody těch, kteří je za sebou trousí ho příliš nezajímají, Deaver uspokojivě pokrývá i psychologii postav a na každé stránce dokáže překvapit. V příběhu je mnoho zvratů a nejsou v něm žádná hluchá místa. Postav je tu tak akorát, aby si je člověk zapamatoval a neztratil se ve spletitém závěru. Bohužel tu a tam se vyskytne něco, co působí nepřirozeně. (Lincoln, který dokáže z několika atomů předpovědět místo a čas jakékoliv klíčové události, nebojácná manuálně zručná pilotka Percy, pachatel, který nedělá chyby,... - ta dokonalost až příliš bije do očí.)
Lincolnova schopnost předvídat mi vadila od začátku. Jako by měl věšteckou kouli nebo pachatelův diář. Až k posledním 100 stranám jsem přesto měla ke knize jen drobné výtky, a protože čtení je to opravdu napínavé, přenesla jsem se přes ně prakticky s nulovým úsilím. Závěr to zkazil. Byl zbytečně dramatický a překombinovaný. Další díly si přečtu ráda, ale doufám, že autor trochu polevil v zarputilé snaze ždímat napětí do poslední tečky.
Před čtením knihy doporučuji naladit se na porci akce, která jde za hranu reality.“... celý text
— JaniMa