Nejnovější komentáře

Výpravy do Českého koutku

„Velice zajímavé, ale neveselé čtení. Vždy, když jsem v kraji pod Borem a Hejšovinou, tak je mi tak nějak smutno z toho, že byla historie pro nás k tomuto koutu krutá. Jak nám Prusové a poté Poláci toto naše území odcizovali, až se nám ztratilo navždy.“... celý text
— Slakendorf

Sloužil jsem Arafatovi

„Kniha je psána velmi čtivě. Nicméně mě tam trochu vadilo to popisování, jak dospěl k bohu. Pořád jsem ho v hlavě viděla jako ufňukaného chlapa. Ale určitě mi to zase o kousek více přiblížilo ten palestinsko-izraelský konflikt.“... celý text
— lucie.kapal

Gothikana

„Musím říct že temný ponurý příběh , se záhadou a s dušemi které se hledali přes osud . Bylo to nádherné děkuji .“
— Salvatoreanne

Poslední Mohykán

„Jedna z nejmilovanějších a opakovaně čtených knih mého dětství. Ilustrace pana Androlliho ve vydání knihy z roku 1954 jen podnítily mojí představivost a tak jsem chvíli byla Cora a chvíli Alice, chvili jsem byla zamilovaná do Sokolího oka a chvíli do Unkase. Konec jsem vždycky obrečela. Tehdy jsem nechápala celou tragičnost příběhu z pera pana Coopera sepsaného podle skutečné události.“... celý text
— uxor

Nulté číslo

„Příběh z novinářského prostředí, ve kterém vymýšlí fiktivní zprávy s postranním účelem mi malinko připomněl klasický film Vrtěti psem. Autoři bulvárního plátku zde však vymýšlí úplně všechno, od inzerátů na seznamce po bombastické zprávy s velkým odhalením. Určitě to bylo zajímavé čtení, ale nebylo tam žádné vyvrcholení, které by mě posadilo na zadek.“... celý text
— ArkAngel

Na okraji světla

„To není lehké čtení. Dospívající dívka na finské vesnici utíká před realitou své nefunkční rodiny a asociálního okolí do snového světa, realita ji ale vždy dožene. Přitom jde ještě o docela pohostinnou část středního Finska, půda tam věčně nezamrzá a vlak tam rozhodně nekončí, dokonce jde o hraniční přechod do Švédska a hned za hranicí je švédské město, není to zapadákov. Autor záhlaví knihu zřejmě nečetl.“... celý text
— Afilada

Devítka: Pravdivý příběh skupiny žen, která přežila hrůzy nacistického Německa

„Knihu Devítka som doteraz nepoznala. Aj keď mám mnoho tematicky podobných kníh načítaných, nevyhľadám ich prednostne. Stačilo mi štúdium počas VŠ. Neberiem návštevu koncentračných táborov ako temnú turistiku, ale ako spôsob uvedomenia si, že informácie, o ktorých len čítame, či sa učíme, vznikli na základe skutočných udalostí. A sú aj dnes reálne hmatateľné. Nie sú to len odtiene vytetovaných čísiel, sú za nimi skutoční ľudia. Ich ozajstná bolesť, utrpenie, proste všetko, čím si prešli. Preto treba o tom hovoriť a písať, aj napriek tomu, že uplynie veľa času. Uvedomili ste si, že volebné právo vo Francúzsku bolo udelené ženám až v roku 1944? (Aj vďaka zásluhám hrdiniek z odboja.) Autorka sa len čiastočne dotkla generačnej traumy, no táto tematika si zaslúži osobitnú pozornosť, v knihe sú spomenuté len niektoré dôsledky. Napriek tejto ťažkej téme ma kniha príjemne prekvapila. Nečítala som ju ale na jeden "záťah", ale striedala som ju s ľahšími žánrami, tematicky úplne odlišnými. Osudy 9 žien, odbojárok rôznych národností (francúzskej, holandskej, španielskej), ktoré spolu utiekli z pochodu smrti z koncentračného tábora, boli v každom ohľade výnimočné. Dojímala ma ich odvaha v mladom veku, rovnako aj ich spolupatričnosť. Veľmi som im držala palce, aby sa dostali domov, ich putovanie bolo drsné, rovnako ako aj pobyt vo väzení a v táboroch. Láskavosť a maličkosti, aj tie najmenšie šťastné chvíle, ukázali, že v ľuďoch ostalo aj to dobré... Kniha Devítka je na pomedzí rozprávania a dokumentu, no autorka veľmi často prejde z popisu jednej postavy k druhej, takže to na prvý pohľad vyzerá chaoticky. Publikáciu dopĺňajú poznámky a oživenie v podobe fotografií dodáva osudom žien inú hĺbku. Keďže mám knihu požičanú a čítam ju v rámci putujúcej štafety, označila som si farebnými nálepkami zaujímavé pasáže a až neskôr k nim dopisovala ceruzkou svoje dojmy. Ďakujem za možnosť knihu prečítať, určite ju budem odporúčať aj ďalej. Mimoriadne oceňujem snahu o presné zdokumentovanie pobytu týchto žien po zatknutí, v koncentrákoch a vo väzení, putovanie a najmä životné osudy po skončení vojny. Ich traumatické zážitky sa odrazili v podlomenom zdraví, no aj v zmenenom vzťahu k príbuzným, k deťom a rodine. Záverečné slová autorky považujem za mimoriadne dôležité. Opisuje svoj postoj a východiská nielen ako príbuznej jednej z deviatich, ale aj ako historičky. Jej snaha a o zachovanie dejinnej pamäti je cenná o to viac, že mnoho účastníkov už nežije. Hlasy tých, ktorí boli svedkami, treba ďalej sprístupňovať a nechávať ich zaznieť. Ak máte záujem o podobné knihy - odporúčam: Mengeleho dievča od Veroniky Homolovej Tóthovej a Violy Stern Fischerovej, Kuriérky: Nevypovedané príbehy odbojárok v Hitlerových getách (Judy Batalion), V pekle plynových komor (Shlomo Venezia), Chlapec, který přežil pochod smrti (Pavel Taussig) Zpřetrhané životy: Československé ženy v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v letech 1939–1945 (Pavla Plachá) Orgovánové dievčatá (Martha Hall Kelly) a mnohé ďalšie... ale aj Naše těla, jejich bojiště: Příběhy žen z války (Christina Lamb), či knihy od Svetlany Alexijevič napr. Vojna nemá ženskú tvár - sú tiež mimoriadne silné...“... celý text
— parvitas

Návrat domů

„Už jsem nečekala, že se mi do ruky dostane další kniha od Kate Morton. Bylo to pěkné počtení, dobře vymyšlená zápletka plná záhad. Austrálie je mi vzdálená, ale popis života na osamělém sídle uprostřed divoké přírody mě potěšil. Přesto mohla autorka v knize použít trochu svižnější tempo. Místy bohužel trochu zdlouhavé....Pro mne zůstává na prvním místě stále Tajemství nedělního odpoledne. Knihu určitě doporučuji.“... celý text
— jana14

Božští rivalové

„Pokud se toužíte ponořit do příběhu plného psaní, dopisů, rivality a bohů mezi lidmi ..Vítejte v Oathu! Osobně jsem si ho představila jako Paříž za první světové války -ten nádech spěchu, kouře a nejistoty z knihy totiž přímo čiší! "Válka bohů není taková, jak by jste čekali.." V tomto velkém městě s spolu soupeří dvě novinová nakladatelsví a v jednom z nich si jdou po krku Roman -okouzlující bručoun a Iris která je nehorázně ambiciózní. Oba chtějí místo sloupkaře, ale vyhrát může jen jeden. Jejich pracovní psaní ale v příběhu není jediné, Iris zdědila babiččin velmi zvláštní psací stroj. Iris bohužel opouští bratr Forest, který odjíždí do války kde proti sobě stojí bohové Dacre a Enva. Ve snaze ulevit smutku, mu Iris začne psát dopisy, které strká pod šatní skříň kde záhadně zmizí. Jednoho dne najde pod skříní odpověď a tím se rozjede moc krásné dopisovací přátelství. "Nebojím se samoty, ale už mě nebaví být tou, kterou nikdo nechce." Když Iris ztratí dalšího blízkého, rozhodne se narukovat jako válečná zpravodajka. Není ale jediná kdo se trápí a kdo se rozhodne změnit prostředí. Po přesunu k válečné linii, do zatím klidného městečka dál píše dopisy svému neznámému příteli a velmi se diví, když se objeví hádejte kdo!? "Myslíš, že právě tohle nás propojuje? Naše výjimečné psací stroje?" Ocitne se Iris i neznámý přímo na frontě? Bude městečko napadeno? Jaké pekelné vynálezy pouští Dacre na lidi a proč musíte mít zabedněná okna? Můžu Vám zaručit, že si zamilujete hlavní dvojici, na konci si pobrečíte a stejně jako já bude chtít okamžitě další díl! Celý příběh má navzdory válce velmi milý a nadějeplný nádech. "Zamilovala jsem se dvěma různými způsoby. Tváří v tvář a na papíře."“... celý text
— alexvera

Čtyři vichry

„Pro mě otevřela knížka úplně nové, neprozkoumané téma, se kterým jsem se dosud v literatuře osobně nesetkala a to období hospodářské krize ve 30.tých letech v USA. Vím, že existuje kniha Hrozny hněvu, ale nečetla jsem ji. Počáteční část knihy popisující šílený život na farmě v Texasu během sucha a prašných bouří byl, na můj vkus, poměrně rozvlekle popsán, ale celkem mě překvapilo, že se opravdu tyhle výkyvy počasí na Velkých pláních děly. Každopádně jsem zažila docela šok, když jsem se ve druhé části knihy dozvěděla jaká byla situace "okies". Dali se nalákat letáčky- jeďte do Kalifornie, práce je tam dostatek... no ale jak žili a jak s nimi zacházela společnost, opravdu strašlivé. Šokující byl i ten systém dávek - nárok na podporu máš až po roce pobytu... no člověku opravdu dojde až si přečte něco takového jak se u nás máme dobře s českým sociálním systémem, s naši hmotnou nouzí a možnostmi.... celou dobu během čtení jsem měla takový nepříjemný pocit, ta beznaděj, bezmoc a ani náznak lepšího zítřka byla dost náročná.“... celý text
— kaja77

Dešťová hůl

„Hájíček umí krásně vykreslit takový to všednodenní pinožení. To se mi moc líbí a s tím se i dost dobře dovedu ztotožnit. Bavilo mě to moc, ale víte, co si říkám? Zda ten happyend byl ve skutečnosti tak happy... na mě to působilo spíš jak návrat do starých kolejí, o kterých si nejsem úplně jistá, jestli nejsou pro hlavního hrdinu spíš slepá kolej.“... celý text
— VerStetinova

Rozsudek smrti

„Lahůdka, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Zápletka rozehraná hned v první kapitole, neobvyklá vražda, spousta podezřelých a věrohodných motivů. Celou dobu jsem měla svůj tip, skoro všechno na mou teorii vycházelo, dokonce mi, nejspíš nechtěně, nahrál sám autor tím, že tuto linii upozadil. Nakonec ale bylo nejdůležitější slůvko „skoro“, protože překvapivé řešení sedělo na všechny detaily. Můj tip proklatě nevyšel. Autor je zkušený tvůrce, nemůžu si stěžovat na jedinou závadu týkající se prostého řemesla. Postavy byly osobité s patřičnou hloubkou, dialogy svižně odsýpaly, patřičné množství trefných popisů mě vtáhlo do prostředí, stavba narativu neměla chybu. Zábavné, čtivé, napínavé, domyšlené, chytré. Chvílemi vtipné. Podvraťáckou inspektorku bych zakousla (nebo umlátila lahví vína, když jsme u toho), Hawthorne mi leze na nervy, Anthony je sympaťák. Takže jeden marný povzdech – moc bych chtěla vědět, zda Hawthorne skutečně existuje, nebo se jedná o fikci. Protože Anthony sám o sobě píše nesmírně realisticky, uvádí skutečné příhody a skutečné osoby. Tento tah (pokud to tedy je fikce) mu vyšel na výbornou. Dvě droboulinké připomínky. Dopis na konci bych vynechala. Zopakoval informace, které už čtenář věděl, a narušil konzistenci postavy. Navíc svým způsobem zničil i její plány. A druhá – neumím si představit, jak skvělá autorka závažné prózy spáchá to, co vyjde v závěru najevo. Myslím, že podobný poklesek není technicky možný, jako třeba že Margita nezazpívá falešnou notu. I když jsem ji podezírala, to zase ano. Líbila se mi i obálka, jednoduchá, vkusná, zajímavá, znepokojivá. Vřele doporučuju a těším se na další knihu (autor slíbil tři). A doufám, že spolupráci s Hawthornem ani potom neukončí.“... celý text
— SBH

Prameny Vltavy

„Moc mě to bavilo. Byla to napínavá, skvěle napsaná kniha, která se nedala odložit. Na konci mě překvapila a potom ještě jednou. Dozvěděla jsem se něco nového o Šumavě a líbilo se mi, jak to autorka podala. K hlavním postavám jsem měla střídavé pocity sympatie a naopak. Nemohu nic vytknout a jen doporučuji.“... celý text
— Katy4047

Tajuplný ostrov

„Verneovky jsem nikdy nečetla. Tuto jsem koupila v audio verzi jako dárek manželovi a pak si s ním vyslechla cestou na dovolenou. Naprosto mne nadchla. Už chápu, že generace kluků Verna hltají. Dobrodružství, ušlechtilost, odvaha, přátelství, um, touha po svobodě…to vše jsem v této knize našla.“... celý text
— Jana283

Lidi od kolotoče

„A když si k tomu ještě přidá čtenář návštěvu muzea v Prachaticích, tak má obrázek úplný a může se oddávat starým pěkným snům o tom, jak k nám přijela pouť.“... celý text
— Vesmich

Sto roků samoty

„Kroniku rodu Buendíů čtu už dlouhé roky. Čtu to na přeskáčku i celé znovu, anebo jen úryvky. Mám i CD s audioverzí, kterou čte Jiří Adamíra a je to načtené tak malebně, že u toho ani nevařím ani nežehlím, jen si tak sedím a poslouchám.“... celý text
— Vesmich

Slavnosti sněženek

„Myslím, že k Hrabalovi musí člověk dozrát. To, co mi v -nácti připadalo jako „žvanění“ bez hlavy a paty, mne teď nadchlo svou poetikou, laskavostí a lidstvím. Přečteno po návštěvě Kerska a Hrabalova domečku, takže jsem si vše dokázala zasadit do kulis tohoto stále poetického místa.“... celý text
— Jana283

Deník farářky

„Nejsem věřící, přesto mě deník farářky zaujal - ale hlavním přínosem pro mě bylo to, že jsem alespoň trochu pochopil, proč lidé mohou věřit, a nahlédl tak do pro mne zatím téměř neprozkoumané oblasti.“... celý text
— nula87

Kdyby Ogden uměl česky

„Stejně jako mnoho z vás jsem četl čistě kvůli výzvě. Nicméně musím uznat, že to nebyl promarněný čas a některé kousky mě donutili i k úsměvu. A to nejen v české verzi. ač nejsem bůh ví jaký angličtinář, s českým překladem se to louská lépe.“... celý text
— stanislav0373

Námi to začíná

„Že to Colleen Hooverová umí se slovy, není nijak překvapivé, ale tentokrát jsem nebyla úplně nadšená. Našla jsem místa, která působila jako klišé a příběh mi připadal málo skutečný. Tak se to stává často při snaze autorů o pokračování...“... celý text
— niknikita

Třešně v rumu

„Mně to sedlo celé. Téma i postavy. Popis před-covidové Kuby je ve srovnání s těsně-po-covidovou ještě docela blahobytný. Ještě tam něco k jídlu sem tam i bylo. Rudý děda na mě působil tak, že autorka ani nijak moc nepřehání, že jeho náhled na svět může docela dobře být přesně takový.“... celý text
— Vesmich

Poslední dům v ulici

„Diana Chamberlainová mne opět nezklamala. Příběh lásky, odvahy, životních zkoušek, hledání a ztrát na pozadí skutečných historických událostí. Událostí, které se odehrály tak nedávno ( 60. léta dvacátého století) a přitom se dnes zdají až neuvěřitelné. Hrdinové, se kterými se čtenář dokáže ztotožnit a prožívat s nimi jejich osudy. Podle mne by takhle měl vypadat román na pozadí nějaké historické události – čtenář vnímá atmosféru doby, je tam a s nimi. Historie není jen kulisou, ale je součástí velkého příběhu.“... celý text
— Jana283

Zmizela v mlze / Sněžný měsíc / Drak spí (box)

„Tak tohle mělo teda šmrnc i přesto že to bylo tolik stran pěkně se to četlo“
— Luigi1

Podlý král

„Všeobecné nadšení výjimečně nesdílím.. :-)“
— Knihomolka97

Dokonalý zločin

„AUDIOKNIHA - série mě začíná bavit čím dál víc, ale musím říci, že to je spíš dějovou linkou, která se táhne celou sérií, než propracovanými vraždami. Jsou tam, řekla bych, některé okolnosti, které by se u policie stávat neměly a komisaři by se také tak lehkovážně také chovat neměli. V sérii každopádně pokračuji dál.“... celý text
— Araso

Ignorant

„Ignorant mě zaujal už před nějakou dobou a konečně jsem se k němu dokopala. Je to jednodubka, od které jsem dostala to, co jsem očekávala. Odpočinkový, jednoduchý, vtipný příběh s hate to love romantickou linkou. Hlavní postavy jsou jako ošklivka Katka a Ken... Kelly, která se nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek a Brian, který si na svém vzhledu naopak zakládá a je to fakt rozmazlený spratek. Ze začátku se nemohli vystát a pěkně od plic na sebe štěkali, co si o sobě myslí. Briana bych občas nakopla do kulí. Kniha je nejen tenká, ale je v ní i větší písmo, takže příběh plyne opravdu rychle. Z čeho nebo spíš z koho jsem byla docela vykolejená, byla Brianova babička, která fakt uměla žít...což samozřejmě není nic špatného, ale jeden moment už byl moc i na mě. Hodnotím 3,5*/5*“... celý text
— Knihomolka97

Dům v Matoušově ulici

„Při četbě této knihy se mi chtělo Terezu Boučkovou obejmout. Za to, že tuhle knihu napsala a jak ji napsala. Historie obyvatel jednoho domu se prolíná s naší současností – válka na Ukrajině, terorismus v Izraeli, tragédie na filosofické fakultě. Tohle všechno do této knihy patří. Dějiny neustále zmítají životy obyčejných lidí a stále jde přece o to, jak dokážeme životním výzvám čelit, jak se postavíme nepřízni osudu… Moc dobře napsané. Děkuji.“... celý text
— Jana283

Kurátor

„Postava kurátora slibovala v průběhu čtení víc než přinesla a přišla mi nějaká nedomrlá, narozdíl od jiných zajímavých postav. Kulisy se i tentokrát povedly.“... celý text
— Vesmich

Srdcová desítka

„Stále to samé pomalé rozjezdy bez finiše“
— Luigi1

Přechodné období

„Veronika Bálková napsala velmi podařenou knihu z prostředí českého venkova, ze které je cítit velmi dobrá znalost tohoto prostředí a také výborná znalost přírody. To mě velmi potěšilo. Čekala jsem, že to bude trošku detektivní, ale nakonec se jednalo spíše o vztahový román s dobře vykreslenými postavami. I když snažím vyhýbat srovnání stylu různých autorů, tak zde na mne chvílemi dýchla „hájíčkovská“ melancholie. Prostě je fajn, když někdo píše o prostředí, které je mu blízké, a ještě píše hezky česky…“... celý text
— Jana283