Nejnovější komentáře

Ženy za mřížemi

„Tak já nevím. Přišlo mi, že odsouzené ženy, jsou tam omylem. Je to tam strašné, to si nezaslouží. Zabití novorozence, no to se stane.Ve své podstatě, to vypadá tak, že za to, že sedí v kriminále může někdo jiný. Chápu, že jsou to většinou mladistvé, nevyzrálé děti, ale o to víc zaráží, co dokáží udělat. Všichni tady hodnotí knihu z pohledu ,jak se žije ve vězení ,ale vůbec nikdo se nezamýšlel nad tím, za co tam ty odsouzené sedí. A to je docela masakr.Člověku by jich mohlo být i líto. No, já to tak teda nemám.“... celý text
— katasukivasukim

Dcera krále močálů

„Výborně napsaná kniha, která se čte jedním dechem. Pasáže ze současnosti se prolínají se vzpomínkami na dětství a odkrývají se další a další části života dítěte, které miluje svého otce bezmeznou láskou, ačkoliv je to sadistický narcista. Doporučuju pro strhující příběh“... celý text
— maryska09

Město iluzí

„Celá seria Rainshadow bola úchvatná, tešila som sa aj na posledný diel, ten bol z nich podla mna najslabší, škoda že nie sú dalšie časti, odporúčam prečítať si celú sériu určite nebudete banovať.“... celý text
— princezna41

Spalující lampa

„Kniha sa mi veľmi páčila, kludne by som prijala aj viac podrobností o Griffinovi a Adelaide. Prečítané jedným dychom, Za mňa 5 hviezdičiek určite.“
— princezna41

Všude samí lháři

„Jsem ráda, že podle ostatních komentářů, nejsem sama, kdo si myslí, že chování 9ti leté dívky, je dost extrémní. Mám 10ti leteho syna s poruchou autistickeho spektra. Neovládá své emoce apod. Ale tohle myšlení této postavy bylo opravdu přehnané.“... celý text
— martina5360

Vábení Vln

„Poslední dobou jsem byla fantasy přehlcená a několik měsíců se tomuto žánru vyhýbala,ale kamarádka mi doporučila Vábení vln a já jsem ráda,že mi kniha ležela dva dny v ruce otevřená,protože takový krásný příběh by bylo škoda vynechat,opravdu se povedl.Emory mi padla do oka skoro okamžitě,takže velký palec nahoru :)“... celý text
— Verunka4444

Kdo ví, kde budu zítra

„Příjemný rozhovor s velmi zajímavým člověkem. Díky knize známe novinářův životopis. Sice bych uvítala některé kapitoly rozebrat podrobněji, ale o to více mě láká přečíst si nějakou knihu přímo od pana Etzlera.“... celý text
— mari.seri

Turbulence

„Od začátku zhruba do poloviny mě kniha příliš nebavila, zdálo se mi, že se děj hodně omílá dokola, ale konec se rozjel a vůbec nechápu, jak se v ani ne 100 stranách stalo tolik zvratů. Některé byly předvídatelné, jiné jsem moc nečekala.“... celý text
— Haňulilinka

Pozdě na hlasitou hudbu

„Zapletal situuje svůj příběh do imaginárního moravského města Mlín někdy v osmdesátých letech minulého století. Sleduje osudy čtyř mladých hrdinů (třicátníků): inženýra Pavla, chirurga Tomáše, vězně Mariana, vedoucího papírnictví Mirka a také jejich partnerek. Autor postupně ukazuje jak se rozdílně vyrovnávají s určitou rutinou, šedi a stereotypem, který běžný život přináší. Hrdinové jsou vybráni jako jakýsi reprezentativní vzorek celé populace. Román je napsaný čtivě, věrně vykresluje atmosféru a reálie zmíněného období a představuje obraz, typické znaky a postoje tehdejší mladé generace.“... celý text
— Lele61

Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě

„„Nesmíme ani zapomenout, že uvažování státníků, inteligence i celého národa do značné míry určoval onen duševní zákon, který nám radí věřit tomu, v co sami doufáme. Tento svůdně jednoduchý způsob uvažování je třeba mít na paměti vždy, když se blíží velká rozhodnutí. Lidé doufali, že se baltským zemím podaří z důsledků smluv víceméně šťastně vyváznout, a proto tak ochotně věřili ruským slibům.“ „V článku 97 ústavy Estonské sovětské socialistické republiky je uvedena celá řada občanských svobod: svoboda slova, svoboda tisku, svoboda shromažďování a projevu. V praxi to znamená, že všechny tyto svobody smí využívat pouze osoba, která ústně i písemně chválí a ctí současný systém, komunistickou stranu a její opatření. Shromáždění a demonstrace smí pořádat pouze komunistická strana a na těchto setkáních se nesmí kritizovat vládní opatření.“ Historie se možná neopakuje, ale téměř jistě se rýmuje, abych parafrázoval Marka Twaina. Tahle útlá knížka je toho dokladem. Autor v ní zevrubně a z pozice přímého účastníka popisuje krátké období mezi podzimem 1939 a létem 1940 v Pobaltí, na jehož konci byly Litva, Lotyšsko a Estonsko obsazeny a začleněny jako svazové republiky do Sovětského svazu. Historicky jde o nesmírně zajímavé, nicméně neradostné čtení. Z dnešního pohledu je příběh mimořádně důležitý, nelze totiž nevidět podobnost mezi rozvratným úsilím a konáním tehdejšího Sovětského svazu a stejně rozvratným úsilím a konáním dnešního Ruska. Metody zůstaly, vlastně ani cíle se nemění. Text začíná krátkým historickým exkurzem do novodobých dějin Pobaltí a Finska. Autor neopomene zmínit opakované pokusy o obsazení oblasti Sovětským svazem, resp. Ruskem po ustavení nezávislosti v roce 1920 (např. zmařený pokus o vyvolání bolševické revoluce v Estonsku v roce 1924, řízen a personálně zajištěn ze SSSR – nelze nevidět podobnost s událostmi probíhajícími od roku 2014 na východě Ukrajiny). Následuje působivý popis procesu postupné likvidace nezávislosti pobaltských států. Čtenář má možnost podrobně se seznámit s kroky a událostmi, které nezadržitelně a neodvratně vedly ke ztrátě svobody. Ze strany SSSR šlo o klasickou propagandistickou válku, kterou poznáváme dnes. V první fázi využití vojenských incidentů jako záminek k podpisu nevýhodných a manipulativních „obranných smluv“, následně obsazení a de facto počátek okupace. V mixu nechybí patologické ruské lhaní, manipulativní výklad smluv, infiltrace společnosti, rozvrat morálky a úplná demoralizace. Nelze přehlédnou klíčovou roli lokálních komunistických stran v procesu obsazení a začlenění jednotlivých států do SSSR. Jejich význam nelze dostatečně zdůraznit, jejich role v lokální politice je pro Rusko extrémně důležitá. Jsou to dveřníci, jsou to klíčníci, otevírají dveře ruskému moru. Myslím, že máme dostatečnou vlastní zkušenost. První část textu se zabývá politickou situací, časově do zmanipulovaných voleb, které proběhli ve všech třech pobaltských státech zároveň, dne 14. července 1940. Volby autor komentuje obšírně, vyjmenovává všechny podivnosti, odchylky od demokratické normy, roli komunistických stran, roli poskoků SSSR, roli bolševických komisařů – loutkovodičů, vše za jediným cílem – legalizovat připojení k SSSR. Další část knihy se pak zabývá každodenním životem pod nadvládou Sovětů, dopady okupace, dopady začlenění, inflace, měnová reforma, zchudnutí, demoralizace, znárodňování, rychlá kolektivizace, prudké omezení svobod. Nelze se divit, že Pobaltí Rusáka svorně tak nenávidí, to, jakým způsobem jim ukradl jejich země je naprosto bezprecedentní. To podstatné je však v názvu – Válka o pravdu – a je to pochopitelně mnohokrát zdůrazněno v textu, totiž ruský modus operandi, způsob vedení propagandistické války. Manipulace s veřejností, s veřejným míněním, demoralizace, demotivace, ale především lhaní, lhaní, lhaní, a ještě jednou lhaní. Pavučina lží. Klíčová je ztráta schopnosti rozlišit pravdu a lež, dobré od špatného, morální a amorálního. Stejně klíčová je ztráta důvěry v systém, v demokracii, v instituce a ztráta schopnosti se správně rozhodnout. Text je psán čtivým reportážním stylem, autor však často sklouzává k subjektivitě, do příběhu vnáší vlastní názorové a hodnotové soudy. Neoddiskutovatelný je silný protiruský sentiment – s ohledem na události se však nelze ani v nejmenším divit. Příběh o tom, jak se tři malé pobaltské státečky nechali Rusákem infiltrovat, zmanipulovat, rozvrátit, obsadit a poté připojit k impériu je strašidelný a dnes o to víc aktuální. Když se na všechny ty události a požadavky SSSR, nebo dnešního Ruska, člověk dívá optikou naplňování vize ruského mesianismu a hledání ruské spásy, dostává to všechno úplně nový rozměr. Zrádci jsou pak skutečně zrádci, ne pouzí oblouznění pomatenci, ale jedinci fakticky pomáhající Rusku naplňovat jeho národní spasitelské vize. Doporučuji všem.“... celý text
— thorir

Emilka

„Emilka je příběh o celém jednom životě holky od narození až do stáří babičky, kdy došla na samý konec života a cítí volání odchodu ze života. Události ve 20. století, které přinesli lidem mnoho bolesti, moc ovlivnit nešlo. Obě světové války, padesátá až osmdesátá léta komunismu, které byli pro spoustu lidí snad ještě horší než za války. A do té doby přicházejí nemoce a postižení jako v kterékoliv jiné době. Emilka si toho prožila hodně, maminku v uvozovkách ztratila shodou okolností našla ve svém životě jiné dvě ženy Libuši a Andělu, které jí byli cizí, přesto ji v určitém období v životě byli bližší než matka Marie. Svojí první lásku ztratila, svého manžela Rudolfa si vzala spíše z rozumu a tak nějak na ní zbyl, přesto se ho naučila svým způsobem mít ráda. Bolestných ztrát bylo v jejím životě hodně a až po letech dokázala pochopit svoji matku a odpustit jí. Život není nikdy černobílý a žijeme ho všichni tak jak nejlíp umíme. Nějaké malé výhrady bych k psaní občas měla, ale knihu jsem si užila. Takový těžký životní osud nám ukáže, jak se máme dobře a přesto si stěžujeme.“... celý text
— EvikU.

S láskou, Eloise

„Pátý díl Bridgertonových je o pátém dítěti v pořadí, Eloise. Eloise je vtipná, bystrá a do všeho se vrhá po hlavě, ale na můj vkus moc všetečná a otravná :D Avšak moc se mi líbily části knihy, ve kterých je s dětmi a taky slovní přestřelky se sirem Phillipem. Phillip je ze začátku velmi náladový a nepříjemný, jeho chování k dětem je hrozné a být Eloise, hodně rychle bych odjela pryč :D ale postupem času se i on dostává ze svých traumat a učí se být dobrým otcem pro svoje děti a dobrým trpělivým manželem pro Eloise. Co musím vypíchnout, byla část, kdy na panství přijeli Eloisini bratři. To bylo skvělý. Kajícný Phillip, škrtící Anthony, vtipkující Benedict, žrout Colin a Gregory, snažící se udělat dojem drsňáka. Nejlepší část knihy. Jakoby, ani tenhle díl, ani žádný jiný ze série Bridgertonových si asi nezaslouží celých pět hvězdiček, ale všechny díly je dostanou, protože jsou moje guilty pleasure :D“... celý text
— knihárna

Hrad v Pyrenejích

„Náročné, náročné čtení. Steinn a Solrun, rozličné vnímání reality, rozdílné trávení života. Nejlépe fungují první dvě třetiny, tajemství jim sluší, odhalení záhady starorůžového šálu, která kdysi vedla k jejich rozchodu, z příběhu sice neudělá tuctovou detektivku, ale přece jen vzbudí lehké zklamání. To nejsilnější je pro mne schopnost Gaarderových slov čtenáře přivést k zamyšlení, ať už nad podstatou našeho světa, existence Osudu/ předurčení či původu a smyslu Magrittova Hradu v Pyrenejích, a to prostřednictvím popisu velmi konkrétních situací. Nebo prostě nad tím, co s člověkem udělá setkání s něčím, na co nemá vliv, permanentní nejistota či (spolu)vina. A mimochodem, tu krajinu bych ráda viděla...“... celý text
— petrarka72

Lichožrouti

„Ve skvělém zpracování jsem díky projektu LiSTOVaNí poznala knihu a nyní díky výzvě jsem si ji i přečetla. Mám ráda detektivky a tak tato kniha byla milé zavzpomínání na knihy z dětství. Zajímavý námět ze života o záhadném mizení ponožek v domácnostech. Ilustrace pěkné, ale dost mi vadil "stránkový" posun - obrázek k ději, který se odehrál o několik stránek zpět.“... celý text
— Kopretinka784

Trosečníci řek

„Chtěla jsem tyhle vodácké povídky z literární soutěže Kenyho volej zkusit a zavzpomínat na své dávné vodácké pokusy, kdy Lužice byla ještě bez půjčoven a bez oficiálních kempů. Psaní tak trochu ve stylu Zdeňka Šmída, což na jednu stranu možná někoho potěší, mně zase tolik ne, ale chápu to. Jak psát o vodácích a řekách vtipně a originálně, když máme my pamětníci ten Šmídův humorně nostalgický styl někde v podvědomí zašitý… Povídky se čtou fajn, je to odpočinková nenáročná četba, ale málo platný, jen dvě povídky ze šestnácti pro mě jednoznačně překročily průměr, a to „Rizika otužování“ Jana Frány - Hafrana a „Osudová holka“ Martina Šlápoty - Šlápi. Ale až si budu chtít zase někdy vyčistit hlavu, možná po dalším souboru vodáckých povídek opět ráda sáhnu.“... celý text
— Rade

Prameny Vltavy

„Opět autentická atmosféra, propracované postavy i zápletky. Krásně ukázáno, že se mezi lidmi najdou nejrůznější povahy, bez ohledu na národnost či politickou příslušnost. Jen v posledních kapitolách o roli Anny, jsem se trochu zarazila a musela jsem se vracet, abych její roli pochopila. I tak mi přišla už trochu navíc. Podle mě ono jedno odhalení by bohatě stačilo.“... celý text
— kristina6651

Losos v kaluži

„Protože čtu komentáře než udělím palec nahoru , zaujal mě dojemný komentář od Aghatte natolik, že jsem si knihu půjčila od známé a přečetla. Bára mi sice sympatická nebyla , ale i já si někdy připadám jak losos v kaluži.“... celý text
— medlovice

Tady byla Britt-Marie

„Krásná kniha. Vzala jsem si ji na cesty, a tak byla na letišti k vidění čtoucí a nahlas se smějící "babizna". Krásně zpracované téma vývoje mladé sebepodceňující se dívky , která své psychotrauma překonávala uklízením, která se pak stala závislou na manželovi, kterou ten manžel zradil, což vedlo k jejímu úžasnému přerodu. Oceňuji osobitý humor, laskavost a lidskost knihy, mouder tam člověk najde hromadu. Jsem stejně nadšená jako z Oveho, Babička pozdravuje.. mne ale nenadchla, holt to máme každý jinak.“... celý text
— elexmil

Ignis fatuus

„Tak tohle mi mimořádně padlo do noty. Krásně vystižené atmosféry daných časových období i Šumavy samotné, mlžné scény s ozvěnami času a osob byly skutečně působivé (sem tam jsem si vzpomněla na film Ti druzí, knihu Echo nebo seriál Akta X). Kniha měla všechny atributy, které u horroru vyhledávám, včetně zajímavých postav (nejde jen o nesourodou skupinu divně naivních lidí určenou k likvidaci, jako u Trhliny, ale o postavy logicky propracované a uvěřitelné) a konec byl též dle mého gusta: měla jsem husí kůži a bylo mi zvláštně smutno. Autorka dokáže se čtenářem skvěle zamávat...“... celý text
— kristina6651

Domácí encyklopedie Heleny Růžičkové

„Nemocná Helena Růžičková měla takový nápad založit nakladatelství a vydávat encyklopedie s radama pro hospodynky se zkušenostmi , které nashromáždila za svůj plodný život . Jenže se zpozdila tak o sto let. Kdo bude číst toto v roce 2004 v době kdy se vše koluje na internetu a maminky a babičky své rady nepřenechávají , protože není proč, každý mladý chce svoji domácnost a tradice padají. Helena se snažila udržet si zdravý rozum,ale nic nového nepřinesla . V knize je pár vtipných nápadů. Pár solidních rad a zbytek je vyplněn fotografiemi, žel také již ohleděnými . Knížku mám z darů do knihovny, ale nikdy ji nikdo nečetl .“... celý text
— medlovice

Utz

„2*/5* Čteno v angličtině (v originále). Jde o velice zvláštní příběh, který skáče z jedné události do druhé napříč životem barona Utze a křizuje dějiny komunistické Prahy i lidové židovské příběhy. Nechybí historky spojené s renesančním divadlem Commedia dell' arte, a bohužel i spousta situací, které nedávají smysl. Začnu negativy. Po týdnu čtení jsem ráda, že mám Utze za sebou. Moc jsem se neorientovala v ději, protože mu chyběla chronologičnost i ucelenost. Množství epizod do hlavního děje ani nezapadalo. Kniha se mi četla pomalu a popisy příběh ještě víc zpomalují. Také jsem si nesedla s žádnou postavou, a o vypravěči nemáme téměř žádné informace. Abych napsala i něco pozitivního (aneb proč pro mě Utz není nejhorší knihou roku): hezky vykresluje komunistickou Prahu, svým způsobem s lehkostí. Také se mi líbil motiv sbírání porcelánu, což je poněkud neobvyklý koníček. Ve výsledku knihu nedoporučuji, četla jsem ji kvůli hodinám angličtiny a jsem na sebe zvědavá, jak budu dělat rozbor...“... celý text
— MollyCornelia

Dobrý ročník

„Mně se to líbilo. Moc jsem s filmem nesrovnávala, tady to bylo dost jiné. Překvapila mě kriminální zápletka a taky spousta informací o víně, a jak neskutečné sumy se na těch top příčkách točí. Před některými místními kulinářskými "pochoutkami" popisovanými v knížce bych prchala vysokou rychlostí.“... celý text
— Piškotek11

Noční host

„Kniha byla bohužel na můj vkus moc násilnická a brutální. Musím podotknout, že byla dobře napsaná to ano a líbil se mi nejvíce příběh ze srpna 2000, ale nebyl to můj šálek kávy.“... celý text
— LivN

Pátrání po Silvestrovi

„O tom Silvestrovi to moc nebylo, ale i tak to bylo zajímavé. Čekala jsem něco trochu jiného.“
— starostova

Kvítek karmínový a bílý

„Kniha je napsaná ve druhé osobě a to mi zpočátku znesnadňovalo čtení. Protože tento způsob mi normálně nevyhovuje. Navzdory tomu jsem se začetla a kniha mě bavila. Celkově se to dobře čte, ale je tam hodně těžkých témat.“... celý text
— Ran

Jules Verne 5 knih - dárkový box (komplet)

„V této sadě jsou asi největší, nejčtenější, nejoblíbenější verneovky. Nejsou jen klasika, ale je to svět dobrodružství pro malé i velké, protože nás to láká v každém věku, záleží jen na prostředí, kterému dáváme přednost - Země, ostrov, moře, podzemí, vesmír,... To a mnohem víc pan Verne přenesl na papír pro generace.... Svět fantazie, který mi od dětství dával možnost možná trochu utéci před reálným světem, ale hlavně snít, jaké to je jindy, jinde,... Vlastně cestovat a také se ztratit spolu s hrdiny. Tak zase někdy, někde,....“... celý text
— Josh

Železný plamen

„KONEČNĚ !! Dlouho očekávané pokračování Čtvrtého křídla. Opět krásná ořízka i obálka doplněná o mapy. Příběh navazuje tam, kde jsme minule skončily. Otevírá se nám tajemství za tajemstvím a ty stránky utíkaly jedna za druhou. Baví mě svět draků v tomto uversu, jak se vyvíjejí nejen postavy ale i tyto mytologické bytosti. A jak pod maskou "hrdinů" je čeká i několik selhání a ztrát. Xaden odkrývá kousky své minulosti, Violet bojující se svým srdcem. Geniální chemie, opět naprosto neskutečný konec!! Jedna z mých nejoblíbenějších fantasy! Ted jen to dlouhé čekání na další díl :(“... celý text
— Anastazie0810

Dědina

„Geniální. A chce se mi napsat, kdo nezažil, asi nebude mít tak barvité dojmy. Stroj času. Já jsem tu knihu i cítila! No, možná toto není výhra:-) Kniha je sice humorná, ale příběhy jsou hodně osobní a a v hloubce je tam cítit bolavé srdíčko pod ušmudlanou košilí.“... celý text
— SirenKa

Americká elegie

„Knihu jsem přečetla hlavně kvůli zvědavosti, z jakého prostředí vzešel J. D. Vance. A smekám před ním, že se mu podařilo najít správnou cestu, jak vybřednout ze všech těch s..... ven (nenapadá mne žádné slušné slovo) . Pohled do prostředí jeho rodiny v "rezavém pásu" Spojených států není příjemný. Věčně zdrogovaná matka neustále střídá partnery a stará se o dvě děti. No, stará se je nevhodné označení, prostě je porodila. Děti více usměrňuje jejich babička, i když ani ta není bez chyb. Ale směruje J.D. k nutnosti vzdělávání se, to je jediná možnost vymanit se z toho toxického prostředí. Naštěstí je J.D. inteligentní a kromě toho má silnou vůli. Většině lidí, žijících v takovýchto oblastech ale tato cesta nevyhovuje. Raději si lebedí ve svém neutěšeném, ale pohodlném stylu života a vinu za svůj zpackaný život dávají někomu jinému.“... celý text
— fénix56

Zavřu oči v modlitbě

„Mně se to líbilo. Jsem zvědavá na pokračování.“
— astra3