Nejnovější komentáře
Andělé vědí své
„Wandern Darlen pise jinym stylen nez ostatni, ale pribeh se me labil.“
— Petra-Nela
Zahrada slibů a lží
„Třetí díl měl na rozdíl od minulých poměrně dlouhý rozjezd, který byl pro mě chvílemi až nezáživný. Rozjíždí se až v momentu prvního "převrácení" času a pak už to začne být zajímavější.
Dlouho jsem váhala, zda dát tři *, ale to, co se stalo na samém závěru, rozhodlo !“... celý text
— Belanna
Neviditeľné besy srdca
„Famózna kniha, venovaná Irvingovi, myslím že kvôli tomu, že ten sa tiež často zaoberá touto tematikou. Aj štýl písania mi ho pripomenul. Skvele sa čítalo, množstvo dialógov, ani humor nechýbal. Paráda. Od Boyna som prečítal už niekoľko kníh a všetky boli skvelé.“... celý text
— Gracian1964
Chyť mě, jestli to dokážeš
„Tato kniha je tedy něco. Film mi při ní připadá jako slabý odvar. Ty šílenosti a snadnost, jakou Frank dělá své podvody a pořádnou dávkou drzosti si dokáže omotat kolem prstu takřka každého.
Film je oproti knížce laskavější a hlavně vedlejší postavy dostávají větší prostor. Některé události jsou, jako to bývá zkráceny, nebo sloučeny, takže čtenář, co zná film, nemá pocit, že by to byla ztráta času.
Problém pak nastává v okamžiku, kdy si začneme říkat, zda opravdu všechny ty věci, co knížka vydává za autobiografické, jsou reálné. Po krátkém zahledání se ukazuje, že víc lidí pochybuje, že vše, co je v knížce je opravdu pravda. Ostatně, co čekat od notorického lháře a podvodníka, že ano.
Proto dávám i hvězdičku dolů, protože jako příběh je to úžasné, ale omlouvám se, opravdu nevěřím, že vše, co je tam napsané je pravda. Co mě pak na konci mrzelo byla i samotná jednostrannost. Víc by mě zajímala i druhá strana a výpověď lidí, kteří se staly obětí tohoto chlapce. To už by ale byla spíš novinářská knížka, nežli autobiografie, která z Franka dělá moderního Lupina.“... celý text
— Pasadenka
Židovské osobnosti Teplicka / Jewish Personalities of Teplice Region
„Kniha se mi velmi líbila, protože přibližuje historii města, ve kterém nyní žiji. Velmi rychle se čte a je doprovázena obrazovou částí, která je pro člověka žijící v daném městě zajímavá. Víte, kde kdo bydlel a jaký byl jejich osud.“... celý text
— MišCA
Srážka
„Naprostá dokonalost,snad jen závěr mohl být delší. Takhle mi ani rozchod hlavních hrdinů nepřišel tak dramatický...“
— scarletblue
Prokletí Salemu
„Prokletí Salemu je hodně klasické Bčko vlastní konci minulému tisíciletí, což v žádném případě není špatná věc, ba naopak. Kniha představuje obrovské množství postav a dohromady tím utváří věrný obraz 70tkového maloměstečka. Městečko svou atmosférou je v knize totiž charakter samo o sobě. Konflikt je samozřejmě třeba, ale myslím, že by nikomu nevadila ani zábavná novela o běžném životě v "Lotu". Co se té hororové zápletky týče, je to sice kapku průhledné, ale je to solidní a napínavě napsaná upíří invaze. Za to vděčíme faktu, že když se začtete, postavy skutečně působí jako vaši sousedé.“... celý text
— Pazďa
Svět bez hranic
„Kniha má určitě své kouzlo. Bavili mě příběhy lidí, kteří používali tuto techniku a co se jim pak přihodilo. Techniku jsem znala než jsem začla číst tuto knížku a teď ji začínám pomalu používat, hlavně na situace, které chci očistit, hlavně jak sebe tak ostatní. Tak uvidíme co přijde.
Každopádně tím, že technika je spíš okrajová než pořádně vysvětlena, což už si musíte koupit kurz, tak jsem ubrala hvězdičky v hodnocení.“... celý text
— li-li-nka
Povídání o pejskovi a kočičce
„Hodnotit knížku, které v sobě nese část národní identity je ošemetné. Příběhy jsou notoricky známé, k nim asi není moc co říkat. Takto zpětně oceňuji, že v příbězích vystupuje i sám autor, stejně jako u mého milovaného Pooha. Ten je však v mnoha ohledech drsnější a dospělejší.
Asi jedinou poznámku a mám a ta je stranou laskavosti. Příběhy, postavy a samotné vyprávění je psané opravdu laskavým jazykem pro malé čtenáře a nevím, zda dětské knížky už o laskavého ducha přišli, no musím přiznat, že tato ne a je jako pohlazení po srdíčku.“... celý text
— Pasadenka
Gigolo
„Velmi zajímavá kniha, která mě mile překvapila. Je to sice autobiografie, ale Golden teda zažil věcí, co by vyšlo hned na několik románů. Některé autorky by se jeho příběhem nebo prostředím, ve kterém se pohyboval, mohly inspirovat. Goldenův život je hodně neuvěřitelný, hodně zajímavý, hodně vzrušující, přesto vlastně trochu prázdný. Kniha je příjemně čtivá, jiskřivá a zároveň nutí k zamyšlení, protože Golden je docela sympatický chlápek. Musím přiznat, že jsem měla doteď o významu slova gigolo trochu zkreslené představy. Představovala jsem si pod tím slovem někoho jako prostituta. Ale víc než zaměstnání je to spíš životní styl. S výhodami i nevýhodami. Opravdu to takhle ve vyšších kruzích funguje? Romantické lince v knize jsem fandila, ale v závěru mi přišla nepravděpodobná. Jestli si to chlapec trochu nepřikrášlil, aby měl odpovídající happyend.“... celý text
— Leído
Překvapivý následník
„Tak tohle je naprostá bomba. Fakt jsem se neskutečně bavila.
Ano je to kniha, příběh, kde nutno počítat, že realita je jiná. Ale to zajímavosti a čtivosti neubírá.
Pokud se chcete pobavit, tak tahle kniha Vám na víc než na 100% dopřeje.
Jsem jako ostatní: neskutečně čtivé, vtipné, romantické až naše srdce plesá nadšením. Erotika je použita velmi vkusně.
Mám nyní řadu po sobě jdoucích knih, kdy jsem nadmíru spokojená, ale tahle je v tuto chvíli top. Vážně jsem se neskutečně bavila a měla jsem problém knihu odložit, když jsem musela a byla jsem moc naštvaná, že nemůžu pokračovat ve čtení.
Callum Královská zvláštnost, tak tohle ho opravdu vystihuje. Bože, Callum je fakt endemit. Ta rozmanitost jeho myšlenek, ten záběh zájmu a informací, které má. Já si to tak užila jako už dlouho nic.
Dostali jsme možnost nahlédnout pod pokličku tolika témat a vůbec to nevadilo, netlouklo se a budilo to nadšení pro Callumovu podivnou povahu.
Komunikace mezi Oliverem a Callumem je tak vtipná, až se po mně okolí otáčelo, proč se tolik směju.
Je to sice taková jednohubka, co chce poukázat na komunitu LGBT+, ale má i jedno důležité poselství, které v knize je a já sama se jím již nějakou dobu řídím: Oliver-
Historie na nás nakonec zapomene. Dokonce i premiéři a králové se stanou jen drobnou poznámkou pod čarou. A to také jen se štěstím.
Ale strávit život vedle někoho, koho milujete? Budit se vedle něj každý den? Vidět jeho úsměv? Smět ho líbat?
To jsou okamžiky, které se ve výsledku spojí v něco o tolik většího, než je nějaká poznámka pod čarou.
Prostě kariera není vše a to by si měli uvědomit i někteří z nás.
Přeji příjemně strávené chvíle s touto knihou. Já sama se k ní jistě někdy znovu vrátím.“... celý text
— monika0181
O čem mluvím, když mluvím o běhání
„Murakami mě baví a bavila mě i tato jeho knížka. Podobně, jako mě bavila knížka od Adamse, Ještě je můžeme vidět, která mě tedy bavila víc, než Stopařův průvodce po Galaxii. Toto povídání o autorově cestě k běhání a také o běhání, protkaná popisem obyčejného života mi vždy přišla v něčem až uklidňující a i když to není její prvotní impuls, tak i motivující. A tak nelituji její přečtení již po třetí, kdy se ke knížce vracím po takřka deseti letech. A dál asi nic. Ono ta knížka opravdu o ničem jiném není a čtenář musí mít chuť, nebo pochopení pro autorův život, který i když není zcela tradiční, není ani extrémně odlišný od jiných lidí. A ta civilnost celého tohoto počinu je něčím, co mi u čtení dělá radost a motivuje žít život o kousek lepší za cenu většího úsilí.“... celý text
— Pasadenka
Princezna a hráč
„Není to tak úplně maškarní ples, ale tématický večer v... jak to nazvat... erotickém klubu. Francesca tam nemíří rovnou od oltáře, svého, teď již bývalého, snoubence přistihla s jinou už před nějakou dobou.
Šéf ji vyhodí, protože ta "jiná" je manažerka a navíc jeho neteř. Zjistí, že jejím partnerem při vášnivé maskované noci byl hráč amerického fotbalu a navrch s ním otěhotněla. Neplánuje mu to říct.
Jenže i Tuck si umí dát dvě a dvě dohromady, začnou se vídat a Franceska je zamilovaná. Už je v pátém měsíci a protože to na ní není vidět a je srab, pořád ještě mu to neřekla...
Samozřejmě to dopadne všechno dobře. Je to hezké, zábavné a skvěle se to čte. Líbilo se mi to víc, než minulý díl.
Jediné, co mi vrtá hlavou je ten její přívěšek - jak velká musela být sakra ta kresba jejich domu, když na ní byly i detaily něčeho tak malého?“... celý text
— Senza Jenka
Kukačka
„Tak toti bol zatiaľ najlepší a najbrutálnejší diel.
Začiatok knihy mi vyrazil dych, brutálny spôsob mučenia a následná vražda.
Marek to tentoraz nemal vôbec jednoduché podozrivý sa mu len tak hrnuly a dôkazy usvedčovali kompletne všetkých.
Skoro som si vlasy vytrhala nad tym ako som uvažovala ktorý z nich to do hája je!
Brutalita vrážd sa vyostrovala a vražda navyse bola čerešničkou na torte.
Luptak ma v tomto diely vytláčal tak príšerné, že by som ho zmlatila panvicou, nielen pre chlast, pre jeho správanie ale hlavne pre jeho tvrdohlavosť a potrebu byť teb Top vyšetrovateľ!
Marek sa však opäť bliskol a prípad vyriešil.
Tešila som, že tajomné zápisky boli o ňom no pravda bola oveľa lepšia!
Teším sa na ďalší diel“... celý text
— TerkinKnižnySve
Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?
„Knížka je napsaná velice hezky. Je zábavná, nenucená a zároveň jak plná dobře známých informací a zároveň i těch překvapivých a občas i kuriózních. Prvně hned v úvodu si řekneme, že vysoce zpracované potraviny nejsou tím nejlepším, co do sebe můžeme dávat a že je lepší to nedělat. Asi jako s kouřením. Autor sám však velice dobře ví, že to není nic snadného a úmyslně se jim vyhýbat je opravdový oříšek. Nesnadné to mají i lidé, co odmítají živočišnou stravu. Pro ně je připravená náhražka náhražek náhražek.
Asi nejzajímavější informace pro ty, co mají problém s vyšší váhou je ta, že to není jejich chyba, i když je ostatní přesvědčují o opaku a že ne vše je tak snadné, jak si mnozí myslí. Sám autor to demonstruje na příkladu sebe a svého jednovaječného dvojčete, kdy změna prostředí a stigmatizace narušila jejich vztah po tom, jak nabral 20 Kg.
Samozřejmě výživa není nic jednoduchého a problém s jídlem má většina populace, byť před 70 lety tomu tak nebylo a autor hezky popichuje, zda jsou tedy současníci natolik nezodpovědní a mají tak slabou vůli, že padají do nadváhy a obezity zcela svou vinou.
Asi nejzajímavější perlou je pak poukázání na kompenzační mechanismus, který ve zkratce dělá to, že lidé si i při navýšení fyzické aktivity udržují stejný energetický výdej, protože tělo si tento nárůst výdeje kompenzuje potlačením jiných metabolických procesů. Co jen poukazuje na další problém hubnutí, u kterého se ukazuje, že lidé musejí vynaložit opravdu velké množství energie, aby tento kompenzační mechanismus překonali a tým reálně zvýšili svůj skutečný energetický výdej. Jinak řečeno, kus dortu nevyběháme půl hodinkou na páse, nebo procházkou v parku. Variabilita kompenzačního mechanismu do střední zátěže je od 25%-70% a jak to tak bývá, ve hře je spousta faktorů. Co jen potvrzuje rady trenérů, že strava je základ pro hubnutí.
Není to moc dlouhá knížka a docela mě bavila. Je psaná hezkým novinářským stylem a vybírá si hezké příběhy a příměry. A když už nic jiného, zopakuje známá tvrzení a ukáže další perspektivy v hlubších souvislostech a pro ty se oplatí si ji přečíst. Ale sama o sobě není žádnou motivační knížkou a to je nakonec asi její největší plus.“... celý text
— Pasadenka
Hrob na kopci
„Napínavé, Lottie je stále trochu "šílená" a Boyd "světec". Čtivé.“
— astra3
Křik straky
„Druhý díl je temnější než ten první, je také celistvější, a setkáme se zde s některými postavami z předchozího dílu.
Kniha je stále čtivá, ale již ne tak bezstarostně, konec vyloženě vybízí k zamyšlení, jak by se asi čtenář rozhodl na místě Heniky a jejích společníků.
Pokud bude další díl, moc ráda si ho přečtu.“... celý text
— Awča
Moje drahá nevěsta
„Často omílaný námět, nic originálního, ale přesto tam autorka vkradla něco navíc. Je to příběh o dvou nemocných srdcích. Jedno patří vrcholovému sportovci Grahamovi, ten nosí v sobě z minulosti neskutečný bordel a to druhé knihovníci Emmaline. Díky jejich nečekanému setkání je donucena uzavřít s Grahamem předstírané manželství. V něm však zahoří okamžitý požár vášně díky kterému se jejich srdce uzdraví.
Milé humorné a sexy čtení.“... celý text
— Jita160
V pasti pohlaví
„Začnu citací ze samého závěru knížky a příslibu kýžené budoucnosti v podobě „svobodnějšího, spokojenějšího a důstojnějšího života“. Jistě, hodnoty jsou alfa a omega. Proto je musíme volit maximálně uvážlivě a balancovat je navzájem, kdy jejich vyvažování je nikdy nekončící záležitost.
Dodal bych výslovně třeba hodnoty: Spravedlnost při nevyhnutelné faktické nestejnosti jak pohlaví, tak jedinců. Nebo sounáležitost. Nebo psychicky a sociálně zdravé děti, které většinou zase dokáží mít psychicky a sociálně zdravé děti.
Tedy svoboda jedince. Dělat si, co chci. Tak jako si dělala vždycky co chtěla hrstka těch nejmocnějších mužů. Obvyklý pohled elitních feministek se totiž nepoměřuje s běžnými, „průměrnými“ muži, kteří v minulosti pravidelně byli zcela nahraditelným zdrojem a jejich životy v podstatě bezcennou surovinou, a už vůbec ne s jejich „spodní“ třetinou či pětinou. Ti posledně zmínění jsou z pohledu ženy, která si sebe sama jen trochu váží, muži i dnes většinou „neviditelní“; kromě toho, můžou si za to sami! To je v kostce latentní a všudypřítomný motiv toho nejhlasitějšího feminismu posledních dekád. Dělat si, co chci. A co? Samozřejmě jen to dobré. A dobré je to, co JÁ považuji za dobré.
Ano, už je co ztratit, jak se v textu uvádí. Což je mimochodem asi hlavní důvod stávajícího „věku úzkosti“, nynější doby anxiolytik. Akcelerovaný vývoj posledních desetiletí směřuje podle mého vnímání k tomu, že v nevyhnutelné konkurenci s jinými kulturami toho možná ztratíme ještě víc, než historicky bezprecedentní rozsah faktické autonomie žen a je velkou otázkou, jak na tom budou jednou naše vnučky.
Knize by se jistě daly vytknout dílčí nesprávnosti, ale spíš "systémově": určitě má autorka zásadně chybné chápání vztahu vrozeného a získaného (str. 98, zábavná představa, že by člověk v případě čehokoli vrozeného nepotřeboval výchovu, evokuje spíš hmyz, ale i ten se kupodivu dokáže učit) rozvíjeného už od šedesátých let seriózní vědou počínaje řekněme Richardsonem s Boydem a konče současnou antropologií. Takové znalosti by byly vhodným protijedem proti pojetí genderu Buttlerové, neuznávající tělo a dalším šíleným nesmyslům, co byly kdysi v módě v některých feministických kruzích.
Ano, je to složité, subtilní, zejména oproti nejrůznějším „manifestům“, stejně tak jako od naivně biologizujících pohledů, ale vyplatí se zrovna tomuto věnovat pozornost, jestli opravdu chceme porozumět světu a zlepšovat ho; pouhý svazácký zápal už nepostačí. Nejvíc toto zásadní nepochopení tluče do očí v pasáži kolem ideoložky feminismu Judith Buttlerové.
Ostatně sama tato maskulinní a fakticky proti rodině zaměřená lesba (říkejte mi „they“, tedy ono, prosím) je už aktuálně myšlenkově jinde, než v citovaném díle z „dějin hnutí“ s názvem Trable s genderem: Podvracení identity z roku 1990.
Představují prominenti a elity typu nekriticky citované Buttlerové, čerpající ze zmatených francouzských postmodernistických filozofů, nových freudovských marxistů, ztělesňující plytký akademický postrukturalismus, nešetřící „dekonstrukcí“, či „subverzí“, skutečné zájmy většiny žen? Nejsem si zdaleka jist. Elity vždy zvýhodňují samy sebe, nanejvýš si ještě samy sobě namluví, že to bude dobré i pro ostatní.
V pasti pohlaví jde nicméně celkově spíš o předloženou selekci faktů, z ideologických důvodů jednostranně vybraných a zabarvených, a s tím spojenou motivovanou interpretaci. Pak se nelze divit, „proč jsme stále tak naštvané“, či spíš stále naštvanější, resp. "poštvanější" (paradoxně navzdory objektivnímu růstu individuální svobody a faktické rovnosti pohlaví, což je jev doložitelný i na průzkumech v USA), jak skoro unisono uvádějí čtenářky ve svých komentářích ke knize.
Tudy cesta, podle mého názoru, už dál nepovede, nízko visící plody byly dávno očesány. Nakonec se můžeme ocitnout v pasti vlastního myšlení. V pasti přežilých schémat, příliš zaměřeného a motivovaného pohledu.“... celý text
— Lesehest
Stavitelé mostů
„Stavitelé mostů je román, který mne zaujal svým názvem. Hlavními postavami jsou tři osiřelí bratři Lauritz, Oscar a Sverre, kteří díky svému talentu a podpoře dobročinného spolku vystudují na univerzitě a stanou se z nich inženýři. Jejich životní cesty se velmi záhy rozejdou. Příběh první knihy ze série Století se dále již soustředí pouze na Oscara a Lauritze.
Podle mého názoru se jedná o velmi dobře a čtivě napsaný román. Jediné co bych knize vytknul, že příběhy hlavních postav jsou místy příliš idealizované. To občas to působí nerealisticky, ale naštěstí to autor udržel v rozumné míře.
Zajímavým momentem pro mne bylo, když se Oscar v Africe přidal k německé armádě, za celou válku neprohráli žádnou bitvu a najednou se dozví, že Německo kapitulovalo a celý oddíl se musí vzdát. Při čtení mne zaujal ta protichůdnost těch pocitů, že se cítím jako vítěz, ale přitom jsem poražený.
Osobně se ztotožňuji s vysokým hodnocením Stavitelů mostů na této databázi a myslím si, že je zcela na místě. V dalším čtení této série však nebudu pokračovat, neboť se mi lépe ztotožňuje s reálněji vykreslenými postavami. Dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— parxel
Uloupené dívky
„Od půlky knížky jsem už tušila, jak se věci mají, což ale nevadilo. Naopak mně vadila Alex. Díly s ní mi nesedly a nejspíš mě nejméně jeden další bude brzy čekat.“... celý text
— wooloong
Z Prahy do Lisabonu a zpět
„Z Prahy do Lisabonu a zpět je kniha, která mi připomněla období Covidu. Všechna ta zmatečná nařízení, která se ze dne na den naprosto nelogicky měnila. Učení s dětmi doma a tak dále. Korunu téhle komedii dodala série výměn ministrů zdravotnictví završená návratem k původnímu ministrovi. Tleskám. To se opravdu moc povedlo.
Kniha zmiňované události vtipně glosuje a navíc je doplněna řadou krátkých básniček. Nemá žádný děj a tak mi toho v hlavě moc neutkvělo, ale popravdě při jejím čtení jsem se nejvíce těšil na vtipné básničky. Jinak závidím autorce, že je schopná všechny ty chaotické myšlenky vypsat na papír. Tohle já moc nedovedu, ale hodilo by se mi to.
Shrnutí: krátká a vtipná knížka, která vám připomene absurditu dění okolo covidu. Není to žádné veledílo, ale spíše takový myšlenkový vyprošťovák, který vás sem tam příjemně pobaví. Dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— parxel
Dvojníci
„Za mě velice povedené kniha. Tento druh YA se mi velice dobře čte a kniha padla za dva dny.“
— B18r
Slunce na útěku
„K autorově stylu mi prostě postapo svět nesedí, takže odkládám nedočtenou bez valné naděje k návratu.“
— le-se
Pán Krys
„Na to, že ide o autorovu prvotinu, je kniha originálna, pútavá a zábavná. Zaradila by som ju do literatúry Young Adult, ktorú si užijú aj dospelí.
Negatívam začínajúceho autora sa samozrejme nevyhneme. A tak postavy občas myslia a konajú až príliš podobne, čím tak trochu splývajú, jedni sú zaškatuľkovaní ako prevažne dobrí, iní ako viacmenej zlí a aj keď sa autor snažil vniesť do ich psychológie hĺbku, občas to vyšlo, inokedy to skončilo rozpačito. Rušili ma najmä častejšie chyby, napr. nadbytočné úvodzovky, preklepy a pod. Niektoré pasáže boli vyslovene „infodumping“, úseky so spomienkami z minulosti, či vysvetľujúce historické vskuvky. Ale! Nechápem ako je to možné, ale aj ten infodumping bol zaujímavý. Ďalšie plus je, že v príbehu nie sú žiadne logické diery, aspoň ja som si nevšimla nič zásadné.
Človek by povedal, že vystavaný svet je z hľadiska fantastiky až banálny (herbalisti ako experti na rastliny, animalitici so schopnosťami zvierat a tajomní insektidi), ale ono je to fakt sranda. Navyše ak to bude v ďalších častiach rozvinuté viac a využijú sa ďalšie biologické perličky, môže z toho vzniknúť fascinujúca zmes fantastiky a populárne-náučnej literatúry, a to by som si naozaj dala povedať.
Po dočítaní ma asi najviac zaujíma, ako to dopadne s Elizabeth. Hádam sa v ďalšej časti dostaneme mimo Kreopol.
Nezvyknem čítať česko-slovenskú scénu, ale som rada, že som si tentoraz dala povedať. Je to ten vzácny prípad knihy, ktorú hodnotím na tri hviezdičky, ale napriek tomu sa teším na pokračovanie.“... celý text
— kurama45
Síla vzdoru
„Velmi emotivní a smutný díl. Je to k pláči, že od začátku Katniss přináší oběti, aby ochránila svoji malou sestřičku a bohužel, to dopadlo, jak to dopadlo. Sice jakoby dobro vyhrálo ale přesně jak na konci prohlásil Plutarg- zatím nepřemýšlím o válce, ale lidé časem zapomenou a přestanou si vážit svobody. Je to k zamyšlení“... celý text
— Angelus1985
Familiár
„Je to něco úplně nového a jiného než jsem u autorky zvyklá skoro jako by to psala úplně jiná autorka. Kniha je do detailu propracovaná a skvěle napsaná co se týče popisu prostředí. Nicméně mi nešlo se do knihy vůbec začíst a nevtáhla mě. Dalo práci jí přelouskat a dějově mi přišla velmi nezáživná. Ovšem autorka si zachovala styl a v jejich knihách budu ráda pokračovat.“... celý text
— DreamerX9
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Po knize jsem sáhla v podstatě jen kvůli splnění jednoho bodu ze čtenářské výzvy pro rok 2024. Bohužel musím konstatovat, že já mám s japonskými autory asi trošku problém, je to prostě naprosto jiná kultura, je to pro mě takové moc ezo, duchovní, hledající nějaký smysl života.... na takové knížky moc nejsem. Mám radši příběh, akci, napětí, romantiku, depky... Ale takové úvahy o životě, rozjímání apod., to mi až tak moc neříká. Proto bohužel z mého pohledu knihu nemůžu hodnotit kladně, ale jen to jen proto, že tento žánr prostě a jednoduše nevyhledávám.
SPOILER: Ale musím říct, že velmi kvituji, že hlavní hrdina nenechal ze světa zmizet kočky!“... celý text
— Verunka289
Kukačka
„Příběh se mi jeví spíš jako YA než do kabelky. Zápletka je originální, minimálně si nevybavuji podobnou ve stejných kulisách. Takže za mě ano, stojí za přečtení.“... celý text
— le-se
Poslední věta
„Mně příběh až tak nezaujal nicméně se mi velmi líbila autentičnost a lidskost s jakou je kniha psaná. Myslím že kniha nese obrovské poselství a i tím že je těžší čtení dá něco do života“... celý text
— DreamerX9