Nejnovější komentáře

Odešla do tmy

„Páni, to se mi móc líbilo, dvě časové roviny miluji. Vloni jsem četla od autorky Záhadu domku číslo devět a tehdy jsem byla opravdu překvapená, protože podle obálky jsem čekala oddechovku a dostalo se mi kvalitního detektivního románu. Takže do budoucna: Houšť a větší kapky.“... celý text
— uxor

Duše krve a popela

„Opravdu příjemný nostalgický návrat do příběhu první knihy, z pohledu Case. Po tom, jak unavená a dokonce i trochu zklamaná z předchozích dnou knih jsem, byla tahle překvapivě osvěžující. Ale ten konec... Kdo má proboha čekat na další díl?!“... celý text
— Books&Guns

Černý merkurit

„Vzhledem k tomu, že jsem četl první díl, který se mi moc líbil, byl pro mě druhý díl jasnou volbou a moc jsem se na něj těšil. Trochu jsem se obával, abych nebyl po nadšení z prvního dílu tentokrát zklamaný, ale mé obavy byly zbytečné. Hned po přečtení, prvních pár stran, jsem byl opět plně vtažen do děje a můj příběh pokračoval. Hlavními postavami knihy jsou opět Jirka a En, jejichž příběh se bude tentokrát točit kolem černého merkuritu (což je výbušnina), který chtějí zneužít jejich nepřátelé. Mezi nepřáteli je i Jirkův strýc, který chce získat černý merkurit pro částečné zničení Prašiny. Jirka a En si projdou společně těžkými a nebezpečnými zkouškami, které mohou ovlivnit i jejich přátelství. Postupně vypluje na povrch, že mají před sebou navzájem různá tajemství. V tomto díle se objeví mnoho nových postav a zároveň zmizí některé postavy z prvního dílu. Příběh na mě působil temně, byl opět napínavý a chvílemi jsem dokázal s hlavními hrdiny prožívat jejich strach i smutek. Vše končí otevřeně a spousta věcí zůstává nevysvětlena, takže se už moc těším, až si přečtu i třetí díl. Knihu všem určitě moc doporučuji.“... celý text
— 23Tobiáš23

Láska za mizerných dní

„Bavilo mě, že hlavní hrdinové už měli něco odžito, bavily mě jejich hravé dialogy, zamilovala jsem se do vedlejších postav - do Jana, do Jule i do Clařiny matky, která radši četla než vychovávala. Bavila mě lehkost s jakou autor opět píše, a opět jsem propadala jeho jazyku a měla tendenci si podtrhávat každou druhou větu. Líbilo se mi i to, jak se autor rozhodl knihu ukončit. Možná to bylo trochu mimo, ale proč ne? Není trocha toho klišé stejně to, co si nakonec v životě všichni přejeme? Co bych tam tentokrát vlastně ani nepotřebovala, bylo jaro. Zatím každá Arenzova kniha se odehrává během jiného ročního období. Zatímco podzim i léto na mě působily přirozeně, tady mi to jaro přišlo trochu na sílu, zkrátka už jen tak pro formu. Na zimní román, pokud bude, se ale stejně už teď moc těším.“... celý text
— veriszv

Někdo z nás

„Autorka píše čtivě, ale její knihy jsou pro mne velmi brzy předvídatelné a přicházím tak o momenty překvapení. Začátek a seznamování s postavami velmi rozvláčný, až třetí část knihy nabrala spád.“... celý text
— Kopretina_aku

Filosofické dílo. Sv. I, Útěcha z ontologie

„Jedná základní filosofická kniha od egona bondyho na téma ontologie i po vícero přečtení v knize nacházím stále nové inspiracni zdroje.“
— ozzak

Obránci civilizace

„I třetí díl hezky odsýpá. Space opera pokračuje.“
— dpxcz

Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR

„Je načase, abych se podělil o zážitky z četby této knihy: Jak jsem vyrozuměl, byla to prvotina Niny Špitálníkové, ale já si nemůžu postěžovat, že by se to četlo nepohodlně. Nina byla přesná, vstřícná, upovídaná, představovala památky, stručnou historii KLDR, v rámci možnosti cestovala, studovala ... na pár chvil i oddechovka. Za jednu věc ale hvězdičku strhnu. Její běžný, až bezstarostný život v rámci univerzity (i jinak) byl - a to si přiznejme - zakonzervován v jakési bublině, ve které se režim ukazuje z té přívětivější stránky. Až v závěru přidala kapitolu Propaganda a historie, ve které věc uvádí do jisté míry na pravou míru - znelíbil ses režimu? - výslechy, mučení, vězení, koncentráky, popravy ... atd. Přestože jsem knížku přečetl za dvě odpoledne a bavila mě, neudělím plný počet hvězd. 4*“... celý text
— Pablo Kral

Myšákův les: Rok v přírodě

„Pohlazení po duši. Překrásný ilustrace. Odkrývání očím ukrytého tajemství. Celičký rok v kratičkých textech. Můj milovaný, voňavý les. Přítel, ochránce, dárce obživy pro malá i velká věčně hladová bříška. Přátelství. Čarování přírody. Proměny. Koloběch čtyř ročních období. Četli jsme ji na koberci poslední vyučovací hodinu. Odpočívali. Probrali všechno, co šlo. A pak, světe div se! Další dny, další dětské ruce. Další prohlížení... Co víc dodat...Nic. Vůbec nic :)“... celý text
— Mojepočteníčko

Všemi smysly

„Trochu jsem se bála. Dobře. Tak ne trochu, ale DOST, Protože Čtvrtý křídlo miluju a nedám na něj dopustit. Bylo to zbytečný. Asi nejsem úplně cílovka, ale i tak mě čtení bavilo, i když mi to teď s knížkama moc nejde. Hezky napsaný, pro mě možná až takový....no ...svým způsobem hořkosladký. Na jednu stranu romantika a láska, co zmůže snad všechno na světě, na druhou situace, který nejsou na strávení zrovna jednoduchý a vlastně taky trochu bolí. Přišla, když jsem ji potřebovala a splnila svůj účel. Do puntíku. Vojenská tematika, naděje, odpuštění, smutek, ztráta a hlavně láska. Vyzkoušejte, věřím, že by se vám mohla líbit.“... celý text
— Mojepočteníčko

Němý křik

„Každý, kdo měl tu čest s autorčiným Hébertem, zhruba tuší, co může očekávat. Rozhodně její expresivní, takřka sugestivní styl! Tahle sbírka povídek podle mě měla vzestupnou tendenci a jako správný knihomol, bych měla asi napsat, že některé z povídek (přesně tři) pro mě byly neuchopitelné..., ale popravdě, spíš mi přišly jen teprve rozpracované, jakoby takové skicy s nejasnými konturami a roztříštěnou kompozicí... Každopádně od povídky Lovec monster až do konce, nemám námitek, byla to jízda! Hodně mě baví autorčin výběr slovíček, která jsem kdysi znala, ale strašně dlouho se s nimi nikde nesetkala, no a tolik odkazů na kolegy spisovatele, pecka! Podotýkám, že čtyřicátý druhý díl Legie bych si někdy ráda přečetla, a pobavilo mě to hodně "....z očí se jí řinuly horké slzy a z nosu krev, zatmělo se jí před očima, protože ucítila, jak se uvnitř ní něco roztrhlo. Černý mrak nevědomí ji zastřel mysl, ale okamžitě ji probral ostrý políček do tváře. Tam dole cítila dravčí pařáty, razící si cestu....." --------povídka Lovec monster---------- Knížku určitě doporučuji všem temnočtenářům, má dost široký záběr všech možných odstínů temnoty, a já se těším, co si autorka na nás připraví příště. A doporučuji nečíst na jeden zátah!“... celý text
— MegaH

Emily v Paříži 2

„V porovnání s prvním dílem se autorky styl zlepšil. :) Už to nebylo jen strohé poznamkování, ale byl zde náznak děje. :)“
— Fzuzik

Jak se mění vědomí

„„Doufali, že najdou důkazy pro smělou teorii, kterou Wasson vyslovil a která ho zaměstnávala až do jeho smrti: že náboženský impuls u lidí poprvé zažehly vize inspirované psychoaktivními houbami.“ „Bylo to tak, že hippies tíhli k psychedelikům, nebo že psychedelika vyrábí hipíky? Nixon se domníval, že platí ta druhá možnost. A možná měl pravdu!“ V posledních letech se do povědomí veřejnosti čím dál víc dostává fenomén psychedelie. Skoro to vypadá na dlouho očekávanou renesanci. A že bylo na čase, po desítkách let nezasloužené ostrakizace, ilegality a záměrného útlumu. Kniha je fascinující a provede čtenáře světem psychedelik a psychedelických prožitků, a dosud spíše skrytého obřího potenciálu. Po úvodní obecné, osobní a vzpomínkové kapitole autor čtenáře vede rovnou do historie – vrací se k Albertu Hofmannovi a objevu LSD. Obecně věnuje hodně prostoru historii psychedelického hnutí. Zevrubně probírá prudký vzestup a následný pád v 50. a 60. letech minulého století, prováděné výzkumy, slavná jména oboru: Wasson, McKenna, Grof, nepopulární Leary, a mnoho a mnoho dalších, prvních psychonautů, výzkumníků, průzkumníků. Detailně komentuje tehdejší první výzkumy, chyby v metodice, problémy s výsledky, ale též značný příslib a enormní terapeutický potenciál, který byl již tehdy zcela zjevný. Postupně přechází do 60. let, kdy došlo k proniknutí psychedelik, zejména LSD a houbiček, mezi širokou veřejnost, což předznamenalo počátek konce. Odchod ze slávy rovnou do ilegality v rámci tehdejší americké „války proti drogám“ dává do přímé souvislosti s rozšířením těchto látek mezi širokou veřejnost, jako fenomén potenciálně ohrožující hierarchické struktury státu. Zde je naprosto klíčový příběh Timothy Learyho a Harwardského psilocybinového klubu, který k pádu ze slávy nemalou měrou přispěl. Nelze nezmínit několik málo poznámek o vládním projektu CIA nazvaném „MK Ultra“, s cílem studovat možnosti ovládání lidí pomocí psychelik, např. souvislost s LSD a Charlesem Mansonem. Byla to naprosto fascinující a divoká doba. Psychedelika jsou naneštěstí ilegální dodnes. Text se detailně věnuje jen několika vybraným psychedeliků, jmenovitě LSD, psilocybinu obsaženém v houbičkách, okrajověji pak DMT. LSD i houbičky mají vlastní obsáhlé kapitoly. Zmíněny jsou některé další látky, nicméně spíš z rychlíku. Fascinující jsou nejen detailní popisy fungování, působení a vizí, ale též kulturní dopady, historické užití – houbičky, šamanské rituály, eleusínská mystéria, apod. Samostatnou kapitolou je pak působení psychedelik v lidském mozku, shrnutí nejnovějších teorií, pohled na neurotransmitery a receptory, k čemu vlastně dochází, co se při prožitku děje a proč má vlastně tak silný terapeutický účinek. Tomuto terapeutickému potenciálu je věnována samostatná kapitola shrnující recentní studie na téma léčby závislostí, depresí, ale též třeba zmírnění strachu ze smrti nevyléčitelně nemocných. Nechybí mimořádně zajímavé teorie popisující mechanismus účinku a proč právě psychedelický prožitek účinně pomáhá. Fascinující jsou pak části pojednávající o mystických a transformativních prožitcích mající potenciál úplně proměnit psychonautův život. V rámci vlastní zkušenosti autor též neopomene popsat své vlastní zkušenosti s psychonautickými výlety: LSD, houbičky, ropuchu. Popisuje přípravu, průvodce, vlastní cestu, prožitek, dopady. Zdůrazňuje nutnost správného nastavení mysli a prostředí a probírá specifika psychedeliky asistované psychoterapie. Kniha je parádní, téma je mimořádně zajímavé a inspirativní. Text se čte skvěle a přesto, že je autor novinář, nabízí erudovaný vhled do problematiky. Naopak, díky tomu, že je novinář, je vše napsáno zábavně a čtivě. A protože je novinář, hovoří s mnoha lidmi, výzkumníky první vlny, účastníky hiátu 50. a 60. let, pamětníky, průvodci, ale i vědci a výzkumníky nové generace, celý příběh tak získává na živosti. Téma knihy se nepochybně nese na vlně obnoveného zájmu o psychedelika, a to je dobře. Víc podobných informací mezi veřejnost. Zájemcům o problematiku doporučuji.“... celý text
— thorir

Svědectví o životě v KLDR

„Zaslouženě jsem si přidal Ninu Špitálníkovou do Oblíbených. Odvedla dobrou práci, ale i pár husarských kousků, protože kontakt s lidmi z KLDR není bez rizik. Sedm příběhů o životě v KLDR a sedm útěků. Nejvíc se mi asi "líbila" Feministka. Příběhy mě utvrdily v názoru, že KLDR je v podstatě jeden velký koncentrační tábor. Vzhledem k tomu, že se tato kniha hojně čte a má velmi vysoké skóre v žebříčku, jsem rád, že se tak u nás dovídáme tolik severokorejských reálíí o "životě" tam. No pochopitelně jsem si i já přihřál polívčičku a vrněl si blahem, že žiju střední třídu v ČR. Chtěl bych touto cestou mockrát poděkovat Nině za autentické a existenciální informace z "pera" české koreanistky. Záslužný čin. Poklona. Zvažoval jsem sílu příběhů - zda dát čtyři nebo pět hvězd (protože realistická próza Severka mne úplně uchvátila), ale budu držet basu. 5 *****“... celý text
— Pablo Kral

Totožnost neznámá

„Tuhle sérii už čtu hezky dlouho a doufám, že i dlouho budu. Stále mě baví a stále je čtivá. 2 se uvidí a vzplanou k sobě láskou, ale dle nich osud chtěl tomu, že se stanou i vrahy. Doputují až do New Yorku. A to byla jejich velká chyba. Protože po nalezení oběti v N. Y. se dostává případ do rukou Evy a jejího týmu. Za čas se k nim přidá venkovský zástupce šerifa, který už dávno po této odporné dvojce pátrá, ale nikdo mu nevěří. Eva ano. Vidíme její práci týmu i "hosta" a jejich skládání střípků pravdy. Je mnohem krutější, než to na začátku vypadalo. Vrazi tomu říkali láska, já na to nemám slov. I označení netvoři je málo. Na závěr hrůz jedna malá sladká třešnička... Moc se těším na další díl.“... celý text
— moudivlacek

Historky z Tinderu

„*audioknížka* Mám čtecí i audio–knižní krizi. Sice malou, ale mám. A proto jsem potřebovala něco odlehčenějšího. Naštěstí to v Audiotéce vytušili a do akce dali pár knih, které jsem si hnedka hodila do košíku. Jednou z nich byla i tahle a já jsem tak ráda, že jsem si ji pustila a na nic nečekala, protože jo, tohle mi bodlo! 5 hvězdiček běžně takovýmhle knížkám nedávám, ale já jsem se fakt bavila od začátku do konce a nevím, co bych zlepšila. Právě, že asi ani nic. Kdo může, ten ať si ji pustí v audio verzi, protože přednes autorky stojí za to. Já si přišla jako v kavárně s kámoškou. Ještě jsem si Lucku zapla na drobet větší rychlost a to některým pasážím dodalo neskutečnou šťávu!“... celý text
— michaela.97

Anatomie rodu

„Nádhera. Jsem zrovna uprostřed objevování historie své vlastní rodiny a Mawer dokázal naprosto přesně vystihnout, jaké to je. Záznamy v oficiálních pramenech jsou suché, nudné, málo vypovídající. Generacemi předávané ústní vzpomínky jsou nepřesné, pokroucené, spíš na úrovni legend než faktů. Pro poznání svého vlastního příběhu využívá Mawer obojí a jak sám píše, snaží se „obalit nalezené fragmenty koster masem a krví“. Proto lidé tak rádi navštěvují místa ze seriálů, filmů nebo knih. Protože pro poznávání minulosti potřebujeme dosadit do suchých letopočtů a záznamů z matrik emoce a vyprávět PŘÍBĚH.“... celý text
— Pavlaj

Kde se les dotýká hvězd

„Nádherný příběh, který jsem přečetla přes noc. Doufám, že autorka bude psát další knihy.“
— MirrorIsis

Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999

„„Národy tvoří dějiny během vlastního vzniku a zároveň ničí tradice, které pak musejí rekonstruovat vědci, zajímající se o skutečné události.“ Často se říká, že Západ a Západní Evropa region Východní Evropy vůbec nechápe a vůbec mu nerozumí. Jsem přesvědčen, že totéž lze říct o nás, Středoevropanech, jakkoliv jsme Východu Evropy blíž, geograficky i kulturně. Lze to pravděpodobně částečně přisoudit neznalosti historie východoevropských národů. To lze do jisté míry pochopit, tato historie je totiž mimořádně složitá a komplikovaná. Je plná protínajících se kulturních vlivů, různých soupeřících etnik a národů, územních nároků a protinároků, soupeřících náboženství, různých tradic, plná historických křivd. Kniha je poměrně úzce zaměřená na historii formování národů a národních států Litvy, Polska, Běloruska a Ukrajiny. Tím naznačuji, že spíš než o populárně naučnou, jde o práci odbornějšího charakteru. Autor mapuje vzestup národů od dob Polsko-litevské unie až po současnost. Je mimořádně zajímavé to sledovat. Důraz je kladen na národovecké snahy a formování národních států. Kniha je rozdělena do tří hlavních kapitol: Litva, Ukrajina, Polsko. Bělorusku je prostor věnován průběžně. Témat je mnoho, počínaje zamyšlením, co je vlastně národ, ukazuje posun významu v průběhu historie – v souvislosti s tím vyvrací tezi, že etnika jsou vlastně jakési protonárody, dále se detailně věnuje národním obrozeneckým hnutím – zejména na příkladech význačných literárních děl (např. Adam Mickiewicz – Pan Tadeáš, ale též další), městské a venkovské kultuře, náboženství – vlivy východních pravoslavných a uniatských církví. V Případě Litvy je mnoho prostoru věnováno otázce „komu patří Vilnius“. Vlastně, osudy Vilniusu jsou sledovány v průběhu celého textu. Podrobně vysvětluje a srovnává, proč se Litevcům podařilo konsolidovat národ, kdežto Bělorusům ne. Čtenář tak má možnost sledovat, jak vlastně národy a národní státy vznikají, co je k tomu potřeba, co tomu naopak u jiných brání, přestože výchozí podmínky jsou stejné. V části věnované Ukrajině je prostor vyhrazen pro Chmelnického kozácké povstání, obecně kozákům a specifickému rozdělení ukrajinského území mezi okolní státy a s tím souvisejících historických dopadů do současnosti. Dále mapuje ukrajinské obrozenecké snahy v 19. stol., obdobu národního obrození u nás, a odpor Ruska proti jakémukoliv vzedmutí národoveckého povědomí. Značná část všech hlavních kapitol se věnuje událostem mezi dvěma světovými válkami, zejména té druhé. Počínaje územními nároky jednotlivých států, získání nezávislosti, následně opět ztráta svobod a obsazení (Ruskem nebo Německem), dále hladomory a genocida Ukrajinců během Stalinovy hrůzovlády a specifika holokaustu ve východní Evropě. Neméně důležitým a vlastně kritickým bodem je rozšíření etnik a jazykových skupin, násilné odsuny a přesuny obyvatel a poválečné repatriace (např. operace Visla). Podrobně je vysvětlen fenomén Bandera, banderovci a činnost Ukrajinské povstalecké armády na Ukrajině a v Polsku. Stejnou péči autor věnuje lokálním etnickým konfliktům a následným etnickým čistkám mezi Ukrajinou a Polskem – Volyň a Halič. Témat je mnohem víc, informační bohatost textu je značná, ten však i přes zahuštěnost naštěstí stále zůstává čtivý. Kniha ukazuje, jak extrémně komplikované jsou vztahy ve východní Evropě. Historicky téměř chaotické. Např. konflikt mezi Polskem a Ukrajinou ve Volyni a na Haliči během a po druhé světové válce dodnes občas probublá do vzájemných vztahů, přes hlasitě proklamované spojenectví. Neméně důležitým tématem je pohled Východu Evropy na Rusko, respektive odvěkou snahu Ruska tuto oblast považovat za svou, popřípadě alespoň ovládat a kontrolovat, což má pochopitelně přesah do současného Rusko ukrajinského konflikt, resp. agrese Ruska vůči Ukrajině. Kniha je mimořádně užitečná v konsolidaci útržkovitých znalostí o východních oblastech Evropy a pomůže pochopit dynamiku současných vztahů a konfliktů. S ohledem na současnou situaci text též pomůže proniknout mlhou polopravd, manipulací a výslovných lží, zahlcující náš informační prostor ze strany Ruska a jeho pomatených a blábolících fanoušků. Zájemcům o historii doporučuji.“... celý text
— thorir

Listy Emilovi / Na fašírky mi nesiahaj

„Audiokniha. Dôchodca Miro píše zo starobinca listy svojmu kamarátovi Emilovi. Sprevádza nás nimi humornou formou rôznymi peripetiami 20. i začiatku 21. storočia. A keďže túto knižku napísal Milan Lasica, nemohlo to dopadnúť inak, ako dobre:). Jedná sa o vtipné čítanie s trpkým podtónom, veď hovorím, celý Lasica:). Zaujímalo by ma, ako by zglosoval súčasnú politickú situáciu. Aspoň trošku veselšie by tu bolo...“... celý text
— Kaduri

Chyťte se nebe...

„Pro neznalé: "Chyťte se nebe!" znamená totéž, co "Ruce vzhůru!" Parodická kniha o Divokém Západu. Z názvů povídek si pamatuji akorát "Táčky u přednosty Barryho Moora". Průpovídku o Utahanci z Utahu umím dodnes. Ale kniha obsahuje řadu dalších povídek, průpovídek, sloganů a kreslených vtipů. Tak jeden z nich (seriál obrázků) vylovím z paměti: Odporný pistolník, opřen o barový pult, pozoruje skupinku tří opodál stojících kovbojů a mezi zuby nasupeně cedí k barmanovi: "Vidíš támhle toho skunka, barmane"? Barman neví, kterého kovboje má odporný pistolník na mysli. Pistolník postupně upřesňuje: Toho s kloboukem, toho s šátkem kolem krku, toho s kolty u pasu... Barman, čím dál nervóznější, však stále nechápe o koho jde, když všichni tři kovbojové mají klobouk, šátek kolem krku i kolty u pasu. Nasupenost pistolníka roste až nakonec, rozzuřený barmanovou "nechápavostí", vytasí kolty a dva z kovbojů se "těžší o několik uncí olova podřídí gravitaci zemské" (v uvozovkách přesná citace). Třetí kovboj se vyplašeně rozhlíží kolem. Pistolník, oba kolty (ze kterých se ještě trochu kouří) zpátky v pouzdrech, spokojeně potáhne z cigára a obrátí se zpět k barmanovi: "Tak už víš, kterého prašivého skunka mám na mysli?". "Ano Yes Oui Ja", koktá vyděšený barman. "Tak mu vyřiď, že mě pěkně štve. A jestli nepřestane, nejspíš ho brzy oddělám", vece pistolník a lokne si whisky. Knihu jsem dostal k vánocům v příhodném věku třinácti, čtrnácti let. Moc se mi líbila, i když jsem tenkrát o nějakém panu Škvoreckém neměl ani ponětí. Tak poklona, pane Škvorecký, dnes byste se dožil sta let.“... celý text
— K739

Věřte císaři

„Josef II, osvícenec a reformátor, který během své poměrně krátké vlády přiblížil život v císařství lidu, ať co do rozšíření národních jazyků na úkor latiny, nebo dostupnosti vzdělávání a důstojnosti podmínek pro robotující lid a děti, a v neposlední řadě zrušení nevolnictví. To vše v zájmu moderního státu, říše s jednotnými pravidly a zákony. Logicky však proti sobě popudil katolickou církev s papežem v čele, stejně jako vysokou šlechtu. Císařova vášeň pro vše nové se pak týkala i materiálních statků a staveb... Zvolené téma je zajímavé, kupodivu málo v literatuře využité, románové zpracování a pojetí však už zaujalo méně. Hykisch do románu vnáší patos, který snad má v jeho očích čtenáři přiblížit dobu, morálku a uvažování 18. století. Málem jsem to vzdala Chvílemi jsem měla pocit, že čtu wikipedii, chvílemi pak červenou knihovnu s rádoby erotickými popisy. Nejspíš pro oživení tématu a osoby císaře. Četné a zbytné dialogy pak uvízly na povrchu, bez hlubších úvah. Do doby Josefa II i jeho následovníka Leopolda II Hykisch promítne např. postavu W.A.Mozarta, jeho ženy i otce, ale opět zkratkovitě a jen obecně známé věci a bez osobního rozměru. Do doby Josefa II. patří, tak šup tam s nimi. Co si z této knihy odnesu, jsou Josefovy četné zdravotní potíže s močovým měchýřem, hemeroidy, záněty očí aj., což měl autor potřebu nejednou připomínat. Ano, Josef II. umřel nemocný, ale... Vlastně jsem si odnesla potvrzení toho, že medicína už dnes nenechává umřít lidi na záněty aj. Hykische nezatracuji, o císaři jsem se přece jen něco dozvěděla, ale příště raději sáhnu třeba po rakouské autorce Monice Czernin.“... celý text
— Rihatama

Jane utíká

„Dnes dočteno. Autorka píše čtivě a hlavně přesvědčivě. Michael je hodně dobře napsaný. Chvílemi jsem mu to i já žrala, ale byl to pěkný parchant, jak by řekla Jane. Po dočtení knihy ovšem mám několik otázek, na které asi nikdy nedostanu odpovědi...“... celý text
— Marfuška89

Jedna dobrá vec

„Nádherná kniha, neprochazim stejnou ani podobnou situaci. A přesto styl, jakým autorka píše byl jako pohlazeni po duši. S klidným srdcem doporučuji všem k přečtení. Je to mile, ale ne kýčovité se spoustou jednoduchých ale krásných myšlenek. Už se těším na další díla autorky a moc rada dávám plný počet hvězd“... celý text
— Kkaterininka

Bouře

„První díl nové série mě opravdu bavil. Už jen jméno Stockholmáka, skvělé! Sympatická vyšetřovatelská dvojice v karavanu, kamarádi puberťáci a budoucnost v NASA, prostě už postavy mě zaujaly a překvapily. Samotné pátrání mi přišlo malounko nudné a vůbec jsem nechápala Cecilii, majetnické pocity některých matek jsou nad mé síly. Takže určitě doporučuju a za sebe se těším na další díly; bohužel, ten druhý, který už naše (někdejší, dnes fakticky neexistující) knihovna zakoupila, nám spláchla voda . . .“... celý text
— broskev28

Duše mrtvých nemluví

„Musím říct, že jsem vcelku překvapená, že hlavní hrdinové tentokrát nedostali tolik nakládaček jako obvykle. Těžko říct, jestli jsou už zkušenější nebo zločinci už nejsou to, co bývali. :-) Nicméně tento díl byl dějově opravdu zajímavý. Celou knihu jsem čekala, kam se příběh bude posouvat. I když ke konci jako vždy byl tak nějak pachatel jasný, líbí se mi, že vždy pak přijde dovětek, který ten lehčí konec vždy strašně vylepší. Koho opravdu nesnáším, tak je Annin bývalý – neskutečný arogantní namyšlený blbeček. Doufám, že mu to jednou někdo vysvětlí a pro Annu a její dceru to nakonec dopadne dobře. Tyto knihy jsou takové jednohubky. Příběh je jednoduchý s koncem, který nakonec překvapí, a čte se to opravdu úplně samo.“... celý text
— Galloway

Cinder

„Upřímně retelling je pro mě žánr, který mě vždycky upoutá. Těch pohádkových je celá řada, ale Měsíční kroniky od Marissa Meyer přináší zcela nový rozměr Já už tuhle sérii mám kompletně za sebou, ale fyzicky jsem knihy nevlastnila. Což se teď díky @humbook a primárně @humbook_blogeri změnilo, a já mám doma konečně první díl své milované série! Kniha je sci-fi, kde najdete vlastně i jistou “magii, romantickou linku, která je neskutečně jemná a realistická. Cinder je navíc hodně zajímavá hlavní hrdinka, ať už se zaměříme na její fyzické tělo, rodinu, zájmy a kamarády. Takže to, že je tady Popelka a její příběh, je takový drobeček, protože ten svět je totálně originální a skvělý Co řeknu zcela otevřeně je fakt, že tahle série nejde odložit po prvním dílu, takže rovnou pořiď i ty další všechny jsou znovu vydané, mají ořízky (jasně, je na ni vlastně převedena obálka, ale já netuším, jaká pravidla a náklady se musejí dodržet). Moc díky #humbookblogeri za dokonalou knihu“... celý text
— terezak016

Mladík / Událost

„Jako největší bizár povídky událost považuji situaci, kdy se na ni doktor zlobí, že mu neřekla, že je studentka vysoké školy a ne nějaká prodavačka!“
— Yaney

Kdo mě vzal prvně za ruku

„Poslouchala jsem jako audioknihu.. Na první pohled se nám tu prolínají dva zcela odlišné, nesourodé příběhy, postupně zjišťujeme, že příběh Lexie předchází příběhu Teda a jeho manželky... Sledujeme zdánlivě obyčejné životy s jejich vzestupy i pády, radostmi i bolestmi a strachy..se situacemi, s kterými se nedá nic dělat i s těmi s kterými to jde, ale obtížně... Klíčovým bodem je podle mě nedostatek komunikace.. v celém příběhu to cítím už od začátku.. zatajování důležitých informací, nedostatek upřímnosti, přemítání o tom jak si říct o pomoc. Možná i o tom, že sami v sobě se cítíme osamoceni a nedokážeme o tom mluvit... Audiokniha má cca 13 hodin, ale nejzajímavější pro mě byly poslední dvě hodiny, co bylo před tím jsem nějak přetrpěla... není to kniha, kterou bych si normálně vybrala (poslouchala jsem v audioklubu) a musím říct, že ve mě nezanechala skoro nic.. bohužel za mě ne...“... celý text
— lilites

Prokletý kraj

„Kniha mě vtáhla do děje a nepustila. Líbilo se mi tajemství, po kterém se pátralo.“
— Jjala1