Nejnovější komentáře
Křehké zboží
„Moje druhá knížka od Zdeňka Zapletala a opět zdařilá. Velmi čtivě napsaný román tentokrát ze sportovního prostředí. Děj se točí kolem náhodného setkání dvou přátel po mnoha letech. Oba mají poněkud rozdílné osudy a právě se snaží změnit svůj způsob života. Knížka o hledání štěstí a lásky a zároveň také o postupném uvědomování si hranice vlastních možností stojí za přečtení.“... celý text
— Lele61
Belzebubové
„,,Ve dvou se jde i do pekla veseleji." To tvrdí jedno japonské přísloví. No, já si osobně myslím, že až se mi jednoho dne sečtou všechny mé hříchy..., tak si skrze ně, cestou tam dolů, bohatě vystačím sama, jen s tímhle "božsky" - zábavným komiksem. ; )
Toliko rýpanců, kopanců, dvojsmyslů a vtipných hlášek jsem dlouho na jedné hromadě - v jedné rodině nezažila.
Belzebubové jsou pro mě nečekanou, velice milou a optimisticky černou branou, do mého letošního, knižního jara... ; )“... celý text
— Leona333
Feťáci
„Velmi drsná kniha o drogách a její dopady při dlouhodobém užívání. Dávám do doporučených.“
— kirkpatrick
Žirafa, Pelly a ja
„Tuto knihu mám taky přečtenou. Taky supr kniha“
— Pepa_pig
Co už nikdy nepřebolí
„Ze začátku jsem si říkala, kam tohle povede? Prvně to vypadalo na příběh sester, hodného a zlého dvojčete, Naomi a Tiny. Pak se k tomu přidal příběh bratrů, hodného a zlého, Nashe a Knoxe. Pak to začínal být příběh hodné sestry a zlého bratra. A pak... plno skvělých lidí a postav (pardon a samozřejmě i psů :-)). Lucy Score se podařilo barvitě vykreslit a zabydlet celé městečko Knockemout.
Skvěle jsem se bavila, smála, smutnila, držela palce i dojímala se. Už teď je jasné, že je našlápnuto ke skvělé sérii. Těším se na Nashe :-)“... celý text
— KatieKuli
Těžké duše
„Jako první a nedůležitější věc je třeba zmínit, že kniha byla fajn a její četba splnila to, co jsem očekávala: pobavila mě.
Nicméně mám dvě drobné výtky.
První, méně zásadní, výtkou je, že hlavní hrdina je tak trochu šablonovitý. Samozřejmě, že je to pochopitelné, a je mi jasné, co autorka chtěla ukázat a co chtěla říci, takže jí odpouštím, že je hlavní hrdina hodně odhadnutelný - má názory jako "typický" padesátník, který se živí fyzicky, je rozvedený a nemá vysokou školu (ne, že by to vypovídalo něco o míře inteligence, ale dokresluje to právě tu šablonovitost) a je tak trochu "rebel". Na druhou stranu samozřejmě chápu, proč je hlavní postava taková, jaká je - je to proto, že pak může mít názory, které od ní očekáváme, které k ní prostě "sedí" a se kterými můžeme (ne)souhlasit, aniž by nás nějaký jeho názor překvapil či šokoval. Ale je třeba přiznat, že to funguje. Napadá mě: fungovalo by to stejně dobře, kdyby hlavním hrdinou autorčina románu byl například Bruty?
Druhou, trochu větší, ale pořád nijak zásadní výtkou, jsou znalosti výše uvedené postavy (a nejen její). Nevím, zda by lidé této sociální skupiny (názorů, jazyka, postojů apod.) citovali Goetha nebo nějakého filozofa "s legračním jménem Sofokles", případně trousili poznámky o klimatickém žalu, věděli, kdo hrál hlavní postavu v Gladiátorovi, naráželi na méně známé citáty z Hamleta (doba vymknutá z kloubů šílí), přidali k lepšímu, že byl Kipling misogyn, nebo věděli, jaký účes nosila Amélie z Montmartru.“... celý text
— daisymiller
Obraz Doriana Graye
„Slova ani nemohou popsat, jak moc je tohle jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, fakt že jo.“
— Ibišekk
Rozrušená země
„Nechápu a nikdy nepochopím. Vždyť ta kniha je těžká kritika postupu proti kulacké kultuře na vesnici! Vešla do historie jako bolševický škvár s tím, že soudruzi asi nepočítali, že by si to kdy přečetl někdo jiný, než nadšený souputník jejich budování a vymývání mozků. Jenže v té anti-rozkulačovací rovině paradoxně funguje asi 3x líp než v originálním záměru. Fascinující historie.“... celý text
— _jukL
Tichý Don
„Největší sranda na té knížce je, že ji podle mnoha zdrojů obšlehl od nějakého bělogvardějce - když jsem četl tohle a Rozrušenou zemi, tak jsem nedovedl pochopit, proč za toto dostal Leninův řád a ne kulku do týla. Šolochov tak pro mě zůstává čistě protirežimním spisovatelem - byť naprosto nechtěně. Protože nic nedovede popsat zrůdnost rozkaličení donských tak skvěle, jak "jeho" knihy.“... celý text
— _jukL
Ex v éteru
„Co se stane, když si vymyslíte novou rozhlasovou show, ale má to jednu podmínku...musíte v ní spolupracovat s mužem, jenž má sexy předloklí, ale bytostně ho nesnášíte...
Tohle bylo tak strašně...průměrné. Neříkám, že to bylo špatné, napsané to totiž bylo hezky, sem tam jsem se i zasmála, ale v konečném důsledku to byla strašná nuda. Námět celé té show stál za mě "za prd" a upřímně bych takovou show nikdy neposlouchala (možná je to tím, že nejsem cílovka? možná? - radio ale v práci a v autě poslouchám každý den - takže bych teoreticky měla být cílovka - teoreticky).
Nemůžu ani říct, že bych byla z postav nadšená. Hrdinka se na svůj věk opravdu nechovala, Dominik, byť na začátku působil dobře, mě svým přehnaně emocionálním jednáním zklamal, a ostatní postavy prostě nebyly...a pokud ano, takže byly strašně generické ("hetero sis white" šéf, indická kamarádka, bisexuální kolegyně...)
Nejvíc zklamaná jsem však byla z třetího partu (aneb umělé drama), v němž jsem chvílemi myslela, že tu knihu snad vyhodím z okna. Bylo to prostě špatné - přehnaně zdramatizované - a ten úplný konec byl extrémně divně nereálný a rozhodně jsem nic necítila.
Je to škoda, obálka (včetně názvu knihy) je totiž dobrá a na první pohled vcelku lákavá.“... celý text
— JaAnička
Děti jsou taky lidi
„Ohledně knihy mám velmi smíšené pocity. Na jednu stranu je kniha milá a otevřená a vlastne i soucitně napsaná coby dílo matky které není jedno jak vychovává děti a jaký máme přístup k dětem. Na druhé straně máme ale čistě náhodné neodborné názory které až s příliš velkou lehkostí káží že takhle lze vychovávat. Ano takhle lze vychovávat ale není to vždy snadné a opravdu mnoho věcí zmíněné autorkou se lépe řeknou než dělají. Kniha je také protkaná mnoha příběhy kde mi chybí zpětná vazba a celkový kontext.
Kniha je vizuálně velmi přehledná ale názor na obsah velmi smíšený nicméně každý milujici rodič si v knize může najít své.“... celý text
— DreamerX9
Jak se kalila ocel
„Já tyhle knihy četl vždycky s jinou optikou, tahle se mi se Šolochovem nejvíc zaryla do hlavy. Je třeba to nečíst jako román o boji proti bílým, ale o tom, jak se bolševismus vkradl do duší lidí i autorům. Když to člověk začne brát jako ´dokument o temnotemné tmě´, tak zjistí, že je to vlastně docela super knížka. Pro ostatní by to měl být hlavně historický dokument o nějaké době.“... celý text
— _jukL
Zapomenutá zahrada
„Opět jsem si po letech připomněla příběh,který byl skvěle propletený a na konci vše do sebe zapadlo.“
— martinaandulka
V zahradě zášti
„Wau! Tak tohle byla skvělá kniha!Něco tak temného jsem asi nikdy nečetla. Zášť opravdu stříká z každé stránky. Musím přiznat, že mě Bella naprosto dostala. Dostala se mi do hlavy, do srdce a musím říct, že jsem pro ní našla sem tam i pochopeníTedy ne že bych její činy schvalovala, to vůbec...ale kousek psychopata je možná v každém z nás. Rozhodně doporučuji.“... celý text
— escapelle
Povídky
„Pana Svěráka mám moc ráda, jsem "povídková" a tyto pěkné povídky mi naprosto sedly, jsou ze života a to se mi moc líbí. Vyzdvihnu povídky "Ruslan a Ludmila", nebo "Ivanka a Lenin", ale líbily se mi všechny.
Krátké, ale velmi milé, čtivé povídky, které mohu jen doporučit.“... celý text
— Janizoun
Knihomolové
„Od autorky jsem četla už dvě knihy a z toho mě jedna nebavila a druhá "Happy place" byla dobrá, ale neudělala na mě takový dojem jako v zahraničí. Nebyla jsem si jistá, zda mám dát autorce ještě šanci, ale líbila se mi obálka knihy a anotace, tak jsem si řekla, že to ještě zkusím. A teda, tohle bylo nádherné. Tahle knížka mě vtáhla od samého začátku, smála jsem se, dojímala, prožívala vše s hrdiny a i když to bylo předvídatelné, já si to tak užila. Tahle knížka mě dostala!“... celý text
— akinomV
Můj bratr
„To byla síla. Byla jsem přitahována jako můra ke světlu přes všechno to násilí, zneužívání, závislosti. Velice poutavě napsáno. Opravdu syrové rodinné drama, kterému přihlížela celá vesnice.
A pasovala mi k tomu i ta zvláštní gramatika.“... celý text
— mil
Říše strachu
„Hlavní postava příběhu - zřejmě autorův pokus o jakéhosi "Jamese Bonda..." Ovšem tam, kde tehdy bez mrknutí oka působil Sean Connery, opravdu jako drsoň a zachránce planety..., tak Evans mi zde, v rámci své akčnosti..., vyloudil několikrát nefalšovaný úsměv na tváři. Jemu jsem fakt moc nevěřila ani jeho urputnost, ani tu jeho akčnost...
Co se hlavního tématu - globálního oteplování týče... Tak zde mě tato kniha nechala zcela chladnou. Nakonec díky klimatologii + dnešním, moderním archeologickým studiím, průzkumům je prokázáno, že bylo na Zemi párkrát líp, ale i hůř...
Kniha mě v ničem neurazila, ale ani v ničem zvlášť nenadchla.“... celý text
— Leona333
Krev mé krve
„Čtení knihy jsem vzdala přesně po jednom odstavci, když jsem si uvědomila, že chybějící interpunkce není jen chybou tisku.“
— rusalka123
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
„Mám ráda styl psaní Coelha a byla jsem moc zvědavá, co z téhle knížky vypadne, věděla jsem, že se bude jednat o filozofické a duchovní otázky, byla jsem na to připravená a zvědavá. Ale skrz naskrz jsem měla z knihy rozporuplné pocity, některé části mi přišly geniální a hltala jsem je a jiné zas na mě byly moc ezo a úplně mimo (promlouvání k Bohu v transu jiným jazykem). Celkově dobrý začátek a moc se mi líbil zvrat a konec, ale chlastání na studně v mlze a transy v dešti před jeskyní s random lidmi mi fakt nesedly a nic nedaly. To mi už duchovně přijde lepší Alchymista, který tak ale myšlený vůbec není. Overall má Coelho lepší knihy, přečtěte si 11 minut od něj!“... celý text
— Plativa
Dneska žijeme
„Tak nějak nevím, jak bych měla hodnotit. Nebyla špatná, ale "odvařená" jsem z ní fakt nebyla. Příběh byl celkem zajímavý, ale na můj vkus byla kniha napsaná docela zmateně. Nesedl mi styl psaní a hlavně po dočtení ve mně kniha nic moc nezanechala. Za mě průměr.“... celý text
— Sabina335
Tarantino o Quentinovi
„Tak jsem se radovala, když jsem ji dostala! Jen titulní stranu jsem "luštila" asi půl hodiny - co na co odkazuje. Mám ráda filmy QT, takže bylo pošušňáním číst a prohlížet si o nich další informace. Krásná grafika, hezké písmo, bohužel i několik pravopisných chyb proniklo, ale to zážitek nezkazilo. Při sledování, opětovném, Tarantinových filmů budu dávat ještě větší pozor, abych zachytila vše, co dalšího kniha prozradila. Nádhera, doporučuji!“... celý text
— Zemlja
Nadace a Říše
„Za mě o dost lepší než první Nadace. Tady mě to vtáhlo do děje kde byla i akce a plynule se četla. Jsem zvědavý na další díl.“
— wena
Chlapci z Pavelské ulice
„Opět hmatatelný důkaz toho, jak výzva rozšiřuje obzory - myslela jsem, že budu číst knížku s dějem z Londýna, ale než jsem to stihla, byli jsme v Budapešti ;-) Jinak bych ji asi v životě nehledala a nenašla..
Strašně mě překvapilo, jak byla dobrá! Tak stará, ale tak dobře napsaná! S tak jemným humorem v částech, kde byl na místě, s tak čistým smutkem v místech, kde byl potřeba..
Mile mi připomněla Bratrstvo Bílého klíče, které jsem milovala já i posléze naše děti. Moc pěkný návrat do stylového, noblesního a čestného dětství :-)“... celý text
— helusa2
Čajové opojení
„Poznejte nejlepší světové čaje.Recepty,obřady, nálevy,jakost..... vše co potřebujete vědět o čaji“
— SilvieSisinka
Anežka
„Po dočtení mám rozpačité pocity. Zprvu jsem Julii velmi fandila, její bolest z toho, že se jí nedaří počít dítě, byla doslova hmatatelná. Postupem času mi ale hlavní hrdinka začala být čím dál víc nesympatická a s jejími rozhodnutími jsem se nemohla ztotožnit, ani když jsem se o to velmi snažila. U noční scény potratu jsem však i tak pocítila neskutečný soucit, z Juliina utrpení mi bylo fyzicky nedobře a jaksi mě to bolelo i za ni. Když do příběhu vstoupila Agnes, moc jsem si přála, aby byla přijata, milována a aby šance na život nepřišla vniveč. Jenže to není jen tak. Geny hrají svou roli, to jistě, nicméně větším problémem podle mě byly pocity Julie, která celou dobu věděla, že to není její vysněná Anežka, vlastní miminko podobné své matce fyzicky i povahově, a za to Agnes (vědomě či nevědomě) trestala. Navíc, jak jsme se dozvěděli ke konci příběhu, na Agnes mělo jistě obrovský vliv i to, že byla nechtěná, že v rodině způsobila chaos, vztek, žárlivost a že byla od počátku vnímaná jako problém. Jak moc mi to bylo líto! Každému dítěti bych přála lásku a vděčnost za to, že vzniklo, od prvního okamžiku, kdy se o jeho existenci matka a otec dozví. Kdyby to tak u Agnes bylo, možná by její příběh dopadl jinak, možná ne. Ano, nic v této knize není černobílé. Agnes se k Julii nechovala s respektem a dělala jí starosti, ale nebylo to tím, že sama necítila od své matky respekt k tomu, kým je? Že necítila bezpodmínečnou lásku a hledala ji tak jinde? Že když náhodou zjistila, jak to všechno je, její svět se rozpadl a musela si ho stvořit a slepit znovu a jinak? Konec mě vyloženě zklamal, jako by příběh autorku přestal bavit a rozhodla se jej kvapně ukončit. Co tím myslela? Co se tedy opravdu stalo? Ano, otevřené konce ponechané představivosti čtenáře, jsou často zábavné, ale v tomto případě jsem lačná po odpovědích.“... celý text
— Andulino
Iluminace (limitovaná edice)
„Rozhodně to není kniha pro každého, nejde o oddechovku, u které můžete vypnout, ale naopak je důležité se při čtení soustředit a dávat pozor na detaily. Právě to mě však bavilo a užívala jsem si ten pocit, kdy do sebe vše nakonec zapadlo. Líbí se mi také Moorův někdy až hodně černý humor. Každá povídka je v něčem jiná než ostatní, ale všechny jsou dost vynalézavé. Alan Moore je za mě génius a doufám, že se ještě nějakých jeho povídek dočkáme. Mými favority jsou Hypotetická ještěrka, která ve mně nejdéle doznívala, Nepravděpodobně komplexní vysokoenergetický stav, který byl vlastně nakonec dost vtipný, a Co vlastně víme o Thundermanovi. Líbily se mi však všechny povídky a třeba hledat pointu v Americké světlo: vzdání holdu bylo dost zajímavé.“... celý text
— SkR3T
Slavnosti sněženek
„Neobyčejně obyčejné, obyčejně neobyčejné. Dosti dojemné, obzvláště jak dojde na přírodu, ale i lidi. Hrabal nenuceně píše o bláznech i postižených, o umanutých i volnomyšlenkářích. A píše krásně. Ale na Obsluhoval jsem anglického krále to nemá.“... celý text
— LuccBizon
Francúzske bozky v New Yorku
„Priemerná oddychovka. Dejová linka nebola zlá, ale na druhej strane nebola ani ničím originálna. Až príliš sa tam riešilo jedlo a varenie - niekomu možno práve to príde originálne, mňa to dosť otravovalo.“... celý text
— E.T.007
Smrtelný hřích
„Ale no tak... fakt 91% v breznu 2024? Byl to hlavní důvod, proč jsem si tuhle knížku chtěl přečíst. Myslím, že po tomhle už budu ke zdejším hvězdičkám trošku podezřívavější.
Tak copak tu máme? Temná psychiatrická léčebna se všemi nezbytnými proprietami, postavy navzájem pozorující svá pozadí a výstřihy, popřípadě se navzájem k sobě tisknoucí přes napjatou látku kalhot, nezávisle na tom jste-li pacient či policista, rozmělněné popisy úplně všeho včetně krmení kocoura, dialogy co nikam nevedou a snadno předvídatelný děj. To vše servírované na každé druhé stránce. K tomu je třeba připočíst slovník překladatele, který příliš velkou slovní zásobu nezahrnuje (za to ovšem autorka nemůže).
Lisa Jackson knížku věnuje rodičům, bez jejichž podpory by ji napsat nedokázala. Je jasné, že rodiče chtějí pro děti to nejlepší, ovšem v tomto případě mohli být kritičtější. Ale pokud jen hledáte co nejtlustší knížku na dovolenou, u které vám nevadí, že může spadnout do bazénu, přečíst se to dá...“... celý text
— work