Nejnovější komentáře
Kanibal z Nine Elms
„Celá tato série se mi líbí víc než série o Erice a tento díl je víc než důstojným začátkem.
První část, s původním kanibalem - to byl mazec, šel mi z toho mráz po zádech.
Pokračování po letech a hlavní zápletka knihy, už mě zas tolik nebavila. Nicméně Kate jsem si moc oblíbila, život jí naložil tolik, že se vůbec nedivím, že její nejlepší kamarádkou byla flaška whiskey.
Závěr byl rychlý a trochu jsem si přála, aby to skončilo jinak. Za mě 4* a těším se na další díl.“... celý text
— alnovka82
Láska za mizerných dní
„Láska za mizerných dní pojednává nejenom o lásce Eliase a Clary, ale nacházíme tu lásku sourozeneckou, mezi otcem a dítětem, a vztah k rodičům.
Jak už tady někdo psal ano, může se zdát, že námět není nijak hluboký, ale za mě napsaný krásně. V jakém věku může člověk najít pravou lásku, je 50 let na lásku pozdě? Nejvíc se mi líbí upřímnost, s jakou k sobě oba aktéři přistupují, a to je za mě ten pravý klíč k fungujícímu vztahu kdykoliv.
V téhle knize jsem obdivovala vtipné dialogy, tu hravost mezi Janem a Clarou, a vztah mezi Eliasem a Jule, který se jistě také měnil v průběhu let.
Já jsem se ani teď v Arenzovi nezklamala!
"Byla to nedbalá laxní máma, která si radši četla, než vychovávala. Ale když jsme ji potřebovali, byla tu. Vždycky."“... celý text
— Yaney
Vycpávač zvířat
„V osobě Jarosława Grzędowicze se nám představuje jedna z výrazných postav polské moderní fantastiky. Grzędowicz je znám především jako autor románů, ale tady jednoznačně dokazuje, že velmi dobře zvládá také povídky. Sbírka obsahuje celkem 13 tematicky různorodých povídek doplněných o zajímavý doslov autora, kde ke každé povídce připojuje své krátké vyjádření. Povídky lze rozdělit do dvou kategorii: je tam celkem 7 krátkých short stories napsaných pro přílohu magazínu a dále pak 6 delších povídek, které vznikaly pro různé tematické antologie. Z krátkých dobře vypointovaných povídek, které jsou na cca 5-6 stran se mi nejvíce líbily titulní Vycpávač zvířat s prvky černého humoru a dále humorný duchařský příběh Koníček tety Konstancie. Delší povídky jsou možná ještě zdařilejší. Líbily se mi Vlčí vánice (příběh z prostředí německé ponorky se zvláštním úkolem z roku 1944), Víkend ve Spezeku (poměrně děsivá vize totalitní společnosti), Buran vane z druhé strany (o střetu dvou různých realit) a Farewell Blues (zajímavá vize budoucnosti ohledně kontaktu s mimozemšťany). Já mám tyto povídkové sbírky opravdu rád a tato je skutečně povedená. Proto doporučuji k přečtení.“... celý text
— Lele61
Hrad fantomů
„Tenhle díl je zatím nejslabší a seděl by mu spíš název Šaman se žení. Chápu, že je potřeba zaujmout i čtenářky v určitém věku, ale milostnou linku Mahaněnko prostě neumí. Nedokážu uvěřit , že by mohl jin jang rozkvést mezi zlatokopkou a naivou, a to ani ve hře, ani v knize. Jinak je série stále velmi čtivá, takže budu pokračovat dál, celkové rozuzlení se šachovnicí mě zajímá. Opravdu mě hodně pobavila scéna na hřbitově. Někdo se tu pozastavoval nad bolestí, resp. mučením vězňů ve hře, mně to přijde typicky ruský, oni si na bolest a sebetrýznění potrpí. Protože poslední 2 díly byly slabší, měla jsem čas přemýšlet, kdo a proč dostal Daniela do vězení, líbilo by se mi, kdyby to byl jeho bývalý učitel hackování, který mu v reálu ukradl peníze a teď dělá pro korporaci, resp. celá korporace, aby rozbila herní mafii (kartel Fénixů a Temné legie), tento kartel předpokládám odklání hodně peněz do reálného světa. Jedna věc mi nejde do hlavy, jak může tak dobrý hacker být tak špatným hráčem.“... celý text
— marketa3815
Mlha nad Shadow Sands
„Kniha je jako vždy čtivá - jak už jsem si u RB zvykla. Příběh byl za mě o kousek slabší, než první díl.
Úplně mi ta zápletka nesedla, na konci jsem zjistila, že mě to rozuzlení zas tak moc nezajímá. Za to se mi líbil vývoj osudu Kate, jejího syna i Tristana. Kniha za přečtení určitě stojí.“... celý text
— alnovka82
Babylon neboli Nutnost násilí
„Profesor Lovell se ujme sirotka z Kantonu a odveze ho do Londýna, kde ho připravuje na studium na Oxfordské univerzitě. Když ale Robin nastoupí na Královský ústav překladatelství, zvaný též Babylon, pochopí, že tím jako mladý Číňan zrazuje svou vlast a čekají ho nelehká rozhodnutí.
S touto knihou jsem strávila pár měsíců. Nemohla jsem se do čtení nutit, musela jsem ji číst v klidu a věnovat ji veškerou pozornost, aby mi něco neuniklo, a tak to nějakou dobu zabralo.
Na každé straně tu vyzařuje láska ke knihám, jazyku i překladu, a když mě nějaká část zrovna bavila, nemohla jsem se odtrhnout. Pak tu ale byla strašná spousta poznámek pod čarou, a těm já moc neholduji.
Od autorky jsem teď už přečetla tři knihy - jednu si zamilovala, druhá mě zklamala a o poslední stále nevím, co si mám myslet, ale láká mě si ji přečíst ještě jednou. Věřím, že to bude ještě větší zážitek a narazím na detaily, které jsem poprvé neviděla.
Babylon neboli Nutnost násilí je pro milovníky spletitých příběhů, které nejsou plné dialogů, ale pomalejšího vyprávění o politice, historii, literatuře, a to vše v alternativní Velké Británii v 19. století.
Děkuji nakladatelství @hostbrno za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach
Venuše v kožichu
„Tato kniha je přelomová. Otevřela téma sexuality a jistě ovlivnila spoustu svých čtenářů. Úžasně vykresluje do jakého stavu se člověk dostane v tomto rolemi daném sadistickém vztahu. Kniha rozhodně není sprostá nebo v dnešní době jinak pobuřující. Naopak jsem uchvácena tím, jak poeticky se dá masochismus popsat.“... celý text
— hungryreader00
Železný plamen
„Já se těším na další díl.
A chci taky vlastního draka.
Prostě knížka na zhltnutí.“
— šlejfířka
Ve stínu Hvozdu
„Tak jsem si dala po roce rereading a tentokrát jsem knížku dočetla až do konce. Opět jsem měla ze začátku problém se začíst, ale pak už to šlo snáz a docela mě to chvilkama bavilo, hlavně ty temné části. Nebavil mě ten boj na konci a nevím, jestli se mi líbilo jak byla knížka zakončená. Bylo to dost zvláštní čtení.“... celý text
— Jaehyun
Údolí
„Taký Minierov priemer, možno skôr až pod. Už predchádzajúci diel série nemal v sebe to ONO, prečo by som ho označila za výborný, a tu mi to chýbalo tiež. Minier na druhej strane dokáže vtiahnuť do deja, aj keď príbeh je nič moc a možno fakt trochu pritiahnutý za vlasy… (SPOILER: že by psychológ mohol mať na svojich pacientov až takýto vplyv?). Sériu dočítam, lebo Martin sám o sebe ma baví, tak dúfam, že Lov ma poteší viac.“... celý text
— Čand@
Odešla do tmy
„Téměř celou dobu jsem si říkala, jak je to průhledné a jasné, a ono skoro bylo, ale jinak, než jsem si myslela. Autorka si se závěrem pěkně vyhrála a převezla mě. Povedený thriller, který se velmi dobře čte, žádný krvák, je vyprávěný z několika pohledů, to děj v příjemném napětí posouvá. Z počátku je vyprávění takové ospalejší, které až za půlkou nabírá na tempu.
Před 18 lety se ztratila mladá dívka, v současnosti její sestra leží v kómatu poté, co zastřelila dva neznámé lidi, a pak postřelila sebe. Celou záhadu se snaží objasnit jejich společná dávná kamarádka novinářka Jess.
Spousta temných tajemství, spousta kostlivců a lží a máme tady další z mnoha současných povedených psychothrillerů. Tak čtěte, dobré to je!“... celý text
— Šánka
Nezapomeň na mě
„Při čtení této knihy jsem se rozhodla prozkoumat různá hodnocení a zjistit, jaký na ni mají ostatní čtenáři názor. Musím říct, že jsem byla ohledně příběhu dost zmatená, a netušila jsem úplně jak ho mám hodnotit.
Začátek mě zaujal, ale brzy mi došlo, že se jedná o jednoduchý a oddechový příběh. To sice splnil, ale možná až příliš jednoduše a nezáživně, navíc byl šíleně přeslazený. A čeho je moc, toho je příliš.
Někde jsem četla, že je kniha určena pro fanoušky Ali Hazelwood. Tak vám to hned řeknu – ne! Absolutně ne! Tyto dvě autorky nelze srovnávat ani spojovat.
Příběh je vyprávěn z pohledu dvou postav. Amy, která vlastní svatební firmu spolu s rodinou, která jí vypomáhá. Druhý hlavní hrdina je Elliot, jenž po otci převzal květinářství. Říkáte si, co mají tito dva společného? To jsem nechápala ani já ze začátku. Přítomnost a minulost se tak střídaly, že jsem se ztrácela v ději.
Opravdu připomínám, že je to dost přeslazené a občas až neuvěřitelné, ale zkuste si příběh sami přečíst a uvidíte. Třeba vám sedne více jak mně.
Co se týče příběhu, hlavní hrdinka Amy má svou firmu, a už předtím se věnovala organizaci svateb, ale pak se rozhodla si ji sama založit a věnovat se tomu zcela sama. Amy se zapletla s mužem z květinářství, Elliot neměl v plánu převzít po otci podnik, ale nakonec se do květinářství zamiloval. Jejich vztah se však rozpadl. Amy má špatné zkušenosti a nese si s sebou následky, ale Elliot na ni přesto stále čeká. Jak dojemné, že ano ?
Když Amy dostane dokonalou zakázku, musí spolupracovat právě s Elliotem, a už se mu nemůže dále vyhýbat. A co se stane dál? To si asi každý dokáže domyslet. Příběh obsahuje i peprné scénky, které některé z vás určitě potěší.“... celý text
— Bookish_Adria
Zmizela v mlze
„Hvězdiček skoro pět - konečně první titul, kde se hlavní hrdina zanoří do pátrání, jak se patří, i když je na dovolené, a k tomu benefit mikrokomunity se skrytými a pečlivě ukrývanými tajemstvími a navíc ještě naznačené přírody, kterou jsem si s chutí představovala. Nakonec vyřešeno (i když tahání motivu z klobouku na posledních dvaceti stranách nemiluju, nebyl tak jasně naznačen), a navíc - Bergman zase ví o sobě něco víc, a to se počítá... Časem sáhnu po dalších dílech (a musím konstatovat, že mne víc baví autorčiny "zahraniční" tituly, takže na ty se těším víc, budou-li).“... celý text
— Vojslava
Šťastný Ferda
„Poučná knížka jež vypráví o chlapci Ferdovi a jeho cestě za získáním míče.
Hodně dětská, hodí se jako čtení před spaním.
Velmi krátká, mohla končit tím očekávaným zápasem.“... celý text
— PierReVesper
Zjizvený král
„Celý svět Leigh Bardugo mě neskutečně baví. Četla jsem Grišu i Šest vran, přesto jsem se tady ztrácela ve jménech, postavách a legendách. Trošku mi přišlo, že už je to překombinované, dějová linka s Nikolajem mě nezaujala a už mi to nedávalo smysl. Naopak dějová linka ve Fjerdě s Ninou byla skvělá a samostatně bych jí dala 5*.“... celý text
— heliiinka
Bába Bedla
„Tuhle knihu si vybrala desetiletá dcerka v knihovně do čtenářského deníku a já jí musel "povinně" rychle přelouskat. Takže se mi do ní moc nechtělo. Jenže už první kapitola ukázala, že ta kniha je jiná. Stará žena, která se mění na houbu, by se v pohádce asi dala čekat. Jenže až se později dozvíme, jak se k té schopnosti dostala, už to taková pohádka není. Dalšími dvěma hrdiny jsou sirotci, český chlapec a německá Židovka. V Jesenících na úplném konci války. Takže jim hrozí velké nebezpečí jak od německých, tak sovětských vojáků. Ještě umocněné tím, že se k nim přidají další dva sirotci, německá holčička a mladičký ruský dezertér. Díky souznění s přírodou, magii a hlavně znovunabytou vírou v rodinu a přátelství se jim daří potíže překonávat. V náznacích se sice jedná a celkem drsnou knížku, ale jako správná pohádka končí morálním ponaučením a dobrým koncem. Ke kterému jsem se dostal, aniž bych knihu byť na chvilku odložil. Tak moc mě zaujala.“... celý text
— p3tris
Muž s dýmkou a houslemi
„Bylo mi asi tak 12 nebo 13 let, když jsem objevila tuhle úžasnou knihu doma u našich v knihovně a seznámila se tak s Sherlockem Holmesem. Právě tato knížka může za můj celožitovní obdiv k této postavě a množství zhlédnutých filmů i seriálů. Ponuré podivné ilustrace, napětí a vraždy a brilantní chladná logika. Drsný a neohrožený akční hrdina. Dojemné přátelství. V dospívání jsem nikdy nečetla dívčí románky (to až teď, v letech...), ale četla jsem právě a především toto - detektivky, kde se dávala na odiv logika a brilantní myšlení. Ráda se k těmto povídkám vracím, je to jedna z málo knih, které mám doma z nostalgie ve fyzické podobě a ne na čtečce... to kvůli těm depresivním ošklivým ilustracím. Vlastně právě díky těm ilustracím jsem po ní kdysi jako dítě sáhla, Adolf Born ilustroval i pohádky, takže jsem myslela, že tohle bude jen další kniha pohádek a začala tehdy jako malá číst... a nelituju toho.“... celý text
— jitka_dankova
Snad jednou
„Pokud bych měla hodnotit jako samostatnou knihu, bylo by hodnocení nižší. Jelikož se ale jedná o "doplňkový" titul k Alespoň prozatím, bylo by nefér nehodnotit v návaznosti na příběh Mariny. Podotýkám to, co zdůraznila sama autorka v úvodu, že znalost AP je pro čtení příběhu z pohledu Jakuba nezbytná.
Zprvu mi dělalo problémy se začíst, a to i kvůli četnějším přepisům messengerové konverzace. Ne, že by nebyly vtipné, ale jen mi těch pár vět na stránce přišlo - oproti klasickému textu - trochu jako podvod :-). Nicméně výměna zpráv mezi Jakubem a jeho nejlepším kamarádem (a možná trochu i crush - i když samozřejmě jen platonicky, chlapsky a v kamarádské rovině :-D) byla vtipná a pěkná.
Celkově jsem měla přečteno velmi rychle. Některé události, které by mě zajímaly víc, autorka vzala vcelku hopem. Řadím se proto k těm, kteří si čtení sice užili, ale vlastně jsou trochu nespokojení a chtěli by víc, třeba právě příběh Tomáše a Anny. Nebo pokračování o tom, jak se všichni sešli v Praze.“... celý text
— tatjana1737
Jen se mnou
„Od druhé třetiny čiré utrpení. Začnu problémem, který bych laskavě ignorovala, kdyby všechno ostatní bylo v pořádku, a sice překlad a korektury. Poloviční sestru by místní asi spíš nazvali sestrou nevlastní, čtenář se dál musel potýkat s nesmyslnou stavbou vět, skřípajícími obraty, chybějícími slovy a tak dál. Občas byl text nesrozumitelný.
Detektivní linie se táhla jako stará žvejka. Vzhledem k tomu, kolik rádoby odborníků počínaje skotskou policií a konče úžasnými Robyn a Macem na případu pracovalo, měla být celá záhada vyřešena tak na první stovce stránek. Obzvlášť když to napadlo i mě, a mé podezření se ukázalo správné. Mimochodem od útoku na Robyn v přívěsu byla k dispozici pachatelova DNA, takže bylo možné minimálně vyloučit některé podezřelé. Nebo taková spisovatelská lahůdka, jako že útočník pravidelně číhá na místech, kam se hrdinové dostanou úplnou náhodou a na poslední chvíli. Třeba po cestě k jezeru, kam Robyn vlastně vůbec neměla jezdit, coural pachatel s náklaďákem jen tak celé dny sem a tam v naději, že jednou, možná...?
Největší tragédii ale představovala romantická linka. Pominu pokřivené a toxické vztahy jak v Lacholanově, tak v Robynině rodině. Taky nic moc, ale ústřední dvojice to mohla ještě zachránit. Bohužel, nestalo se. Mimochodem nedokážu pochopit, proč bydlela v karavanu za vesnicí, když měl Mac ve vesnici prázdný dům, ale co už.
Lachlan se profiloval jako majetnický, arogantní, hysterický zmetek, ani závěrečné rádoby citové vzplanutí jeho charakteristiku nezměnilo. Jeho útoky na Robyn na začátku mi lezly na nervy, ale ani pozdějším přístupem to nevylepšil. Robyn. Na začátku se mi líbila a její vtipné výroky, jimiž Lachlana posílala do pryč, představovaly důležitý klad. Který ale vyšuměl ve chvíli, kdy se jejich vztah překlopil do jedovaté nenávisti kombinované s bezhlavým chtíčem. Samá vyklenutá záda, pulzující rozkrok a pramínek vlasů za uchem. Uf. Robyn je napadena Stonem, a to se hned volá policie. O pár stránek dál je Robyn úplně stejně napadena Lachlanem, a je to úplně v pohodě. Ve chvíli, kdy se překlopíme z odporné chtíčonenávisti do spalující lásky (jak k Lachlanovi, tak k Macovi), přistane na talíři další lahůdka, a to setrvalé sebeobelhávání – ne, oni mě zraní, sice se ke mně dosud chovali příšerně, zatímco teď kolem mě skáčou, ale právě teď je přece jasné, že to nemyslí vážně. Uáááá! Závěrečné rozchody a usmiřování a rozchody a usmiřování celou katastrofu jenom završily. Afektované, hysterické, patetické, hloupé, přehršel trapných klišé.
Škoda času.“... celý text
— SBH
Duše krve a popela
„LEHKÝ SPOILER: S pátým dílem se po bouřlivém konci předchozí knihy výrazně zpomaluje tempo a jako čtenáři máme možnost nahlédnout do příběhu ze strany Case. Prakticky celá knížka je retrospektivou a za mě skvělý tah. Rekapitulace děje očima toho druhého je velmi osvěžující, pomůže ujasnit některé souvislosti a mě osobně velmi bavilo připomenout si začátky hlavních hrdinů. Co mi ke konci poněkud chybělo, bylo vtažení zpátky do současného děje, knížka zkrátka najednou skončila a já si musela připomínat, jak se věci mají v současnosti, kdy Poppy spí a spí. Slibně vypadá úplný závěr, který otvírá nové dějovou linku. Milá autorko, nezklamej mě! :) Já jsem rozhodně natěšená.“... celý text
— Májenka193
Diana: Její skutečný příběh – jejími vlastními slovy
„Na tuhle knihu jsem se těšila, protože kdo by nemiloval princeznu Dianu. Ale musím říct, že jsem trošku změnila na Dianu pohled.
Věděla do čeho jde, byla přeci také z urozené rodiny, ale bohužel trpěla tím, že na ní rodiče trochu prděli. Chtěla pozornost, kterou ji ale Charles nedal a ani nemohl, protože jak víme, celý život miloval jinou ženu. Diana se prostě stala vhodnu kandidátkou na manželku, ale neustála to ( upřeme, kdo ano?). Každopádně bylo před ní víc takových, které to všechno zvládli s grácií a myslím, že i po ní. Bohužel, ona byla lehce psychicky nestabilní a chtěla lásku a pozornost, která se jí ale nedostávala. Tak se zařídila po svém a bohužel to tragicky dopadlo.
každopádně byla a bude jedna z nejvýraznějších osobností v Britské královské rodině a celý svět ji miloval.
Knížka se četla vlastně sama. Tento příběh stejně všichni známe, ale i tak to čteme znovu a znovu.“... celý text
— bigcomet
Písečníci (7 povídek)
„Povídky se mi většinou hodně líbily. A Písečnících jsem slyšel, ale netušil jsem, že to bude takový horor...“
— Panpalapax
Nepřítel Říma
„Je to vedené jako trilogie. Nicméně autor měl v plánu napsat daleko rozsáhlejší příběh a knižní sérii, ale z nejasných důvodů si to rozmyslel a skončil třetím dílem. Připravte se tedy na to, že některé příběhy nebudou v této trilogii uzavřeny...“... celý text
— RaDaR26
Irena Sendlerová: Anděl z Varšavy
„Irena Sendlerová je pro mě takový Nicolas Winton v sukni. Bylo neuvěřitelné číst, co všechno udělala pro to, aby zachránila takový počet dětí.
Četlo se to moc pěkně i když se jedná o těžší téma (války), ale žádné velké hrůzy se tam neodehrávají.
Je to opět velmi dobře napsaný životopis, sepsaný románovou formou.
Skvělé čtení a mohu jen doporučit.“... celý text
— bigcomet
Návrat zmizelého
„Nejlepší na knize je zasazení příběhu do první světové války. Kniha se dobře čte, místy je strhující a děsivá, ale od závěru jsem čekal trochu víc...“
— RaDaR26
Píseň L.
„Tak tahle kniha byla zvláštní.
Dva příběhy, které mají být něčím propojení. Ale bohužel nevím čím.....
Každopádně příběh středověký byl skvělý a člověk chtěl vědět, jak to všechno s hlavním hrdinou bude.
Ale příběh ze současnosti mě svým způsobem nějak štval.
Za mě kdyby byla kniha jen příběh ze středověku, tak byla skvělá.
Občas jsme měla problém se těmi stránkami prokousat, ale hlavně v novodobém příběhu.“... celý text
— bigcomet
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
„Téma války je moje oblíbené a musím říct že Štěpánu Javůrkovi se tahle kniha moc povedla. Osudy rodin v Sudetech vykreslil moc pěkně, přesto že to neměli jednoduché. Člověk si říká, jak to ty lidi mohli tenkrát všechno zvládnout a přežít. Je to opravdu velmi dobré čtení. Na druhý díl se těším, ale musím si nechat trochu odstup. Přeci jen, tohle téma není úplně lehké a těžké osudy lidí se nečtou úplně lehce. Každopádně na druhý díl se těším a věřím, že bude stejně dobrý jako ten první.“... celý text
— bigcomet
Všemi smysly
„Vsemi smysli je taková skvělá podzimní oddechovka. Má to všechno, co od takové knihy člověk čeká. Romantická zápletka, drama i zklamání. Téma ztráty blízké osoby se v knihách často opakuje, ale tady mi to nevadilo. Chvílemi je ale děj předvídatelný, což mu ubírá nějaké ty hvězdičky.
Jinak vcelku příjemné čtení.“... celý text
— bigcomet
Jozova Hanule
„90%
Něžnost jako vlastnost je součástí citového bohatství člověka a nemusí se vůbec projevit. Citový projev je ve skutečnosti překonávání bariér. Jozova něžnost byla tak přirozená jako krevní oběh. Zvykla jsem si na to snadno a rychle, takže kdyby přestal být něžný a stal se například jen slušný, cítila bych se jako spráskaný pes.
________________________________________________________________________________
Ke všemu je třeba nadání. I ke štěstí.
________________________________________________________________________________
V bezčasí posledního setkání jsem si uvědomila ojedinělost našeho svazku Uvědomila jsem si též, že jsem zde v těchto horách, v krajině divů, prožila svůj osobní zázrak.
___________________________________________________________________________________
V knize se vypráví o mladé doktorce, která se v zapadlé horské vesnici Želary ukrývá před nacisty a stane se ženou prostého vesnického muže, do kterého se postupně zamiluje.
To byl tak krásný příběh! Skutečně mě chytil za srdce. Autorka vypráví nesmírně poutavě, citlivě, ale zároveň s humorem. Jednotlivé postavy jsou tady opravdu úžasně popsány, úplně jsem je před sebou viděla. Na konci jsem si pobrečela.
Vřele doporučuji, ke knížce se určitě budu vracet. Skvělý je i film.“... celý text
— ArwenAragorn
Pravda o cukru: Jak krevní cukr ovlivňuje kvalitu našeho života
„AUDIOKNIHA
***
Kniha se moc dobře poslouchá, dozvěděla jsem se pár zajímavých informací, které musím prozkoumat více, ale jinak je to vlastně pořád stále dokola. Takže ten, kdo se o toto téma trošku zajímá, tak asi nenarazí na nic moc nového.“... celý text
— Varjohukka
