Nejnovější komentáře
Dějiny Chorvatska
„Výborně napsaná knížka, jen škoda zbytečných překlepů.“
— hnatlubo
Veselá matematika s Bajtíky 1
„Na surreální grafiku této knížky nezapomenu dodnes. Mnohokrát jsem se přistihl, jak se spíše zaměřuji na ni, než na samotný obsah (tedy matematiku).“
— Neko-chan
Druhá tvár
„Ako rýchlo si človek dokáže zvyknúť na samotu? A koľko času potrebuje, kým sa naučí svoj domov znova s niekým zdieľať?
Je pravda, že ten pravý sa objaví sám, akoby nám spadol z neba?
A ako bolí zrada, od človeka, ktorému ste chceli dať všetko?
Naša hlavná hrdinka si prešla všetkým. Žiaľ, zo začiatku s legendárnymi ružovými Ray-Banmi, cez ktoré vidíme svet krajší. Veď kto by si ich dobrovoľne zložil?
Celý čas som jej fandila, dúfala som, že dostane rozum čo najskôr, žiaľ, nielen v knihách, ale aj v živote je to tak, že človek sa musí popáliť sám, rady od druhých sú niekedy zbytočné.
A ako nakoniec dopadla?
To sa dozviete, keď si prečítate túto ružovú jednohubku. Je síce menšia, ale o to väčší odkaz ukrýva. A to, že užívať si sám seba a svoju samotu, niekedy nieje trestom a že na tú správnu osobu si treba počkať.
Ďakujem za štafetu.“... celý text
— ladyel
Průvodce noční oblohou
„Jako srozumitelný úvod do astronomie a pozorování noční oblohy ideální.“
— Neko-chan
Béowulf
„Není to dobře převyprávěno, trochu mi to připomínalo horor Aligátor. Příšera, která se prochází hnilobou z kanálu a všichni před ní utíkají. Chybělo už jen její zkřížení s radioaktivním odpadem. Beowulf mi byl sympatický, právě pro jeho slabé stránky a nepodplatitelnost jeho charakteru. Přesto, pokud chcete kvalitní fantasy pro děti doporučuji Čarodějova učně nebo Bratři lví srdce.
Nebo Petiškovi Staré řecké báje, Hulpacha či Mertlíka. Lépe s tímto podivným dílkem o bahně a hnilobě neztrácet čas a přečíst si původní epos. Nějak mi tady chyběla ona anglická starověkost.“... celý text
— Tatopulos
U severní zdi
„Příběhy strašné, k tomu není co dodávat.
Nelíbila se mi linka s Ošetřovatelkou, popis "důchoďáku" s paliativní péčí (???), když si autorka dala tolik práce s jednotlivými příběhy, mohla se alespoň podívat, co paliativní péče znamená.
A že by to Muži takhle snadno procházelo? Pochybuju.
Škoda, ty příběhy si zaslouží víc...“... celý text
— EvaHrky
Dokonalé stopy
„Snad všichni už to četli, jen já jsem se dostala k Dokonalým stopám, a vůbec celé sérii až teď. Proč, to vlastně nevím, jelikož tahle detektivka je výborná. Hned si opatřím další díl. Ráda doporučuji.“... celý text
— alzbeta4340
Lidé odvedle
„Měla mě odradit už obálka. Ta hnáta, co čouhá z hlíny, to je dočista filmový plakát na nějakou béčkovku z devadesátek. No. Pak mě měla varovat první kapitola pojatá velmi poetickým stylem. Jářku, kdo by to byl řekl, že se děj točí okolo nočního přepadení:
Někde mezi sněním a bděním z mých úst vyklouzl do temnoty šepot-tvé jméno.
(...)
Byly to nezaměnitelné zvuky násilí, jenže tohle násilí nemělo potřebu zvyšovat hlas. Tenhle rámus byl přiškrcený a umírněný, surový, drsný a utlačovaný, jako by celou tuto nepříjemnou záležitost bylo možné provést, aniž by to vyrušilo ze spaní sousedy.
(...)
Pak zvuky začaly znovu a z mých úst vyklouzlo tvé jméno, tentokrát hlasitěji, můj hlas tě volal zpátky ke mně.
(...)
Mno. Sem to přetrpěla asi do poloviny, ale ten děj se rozvíjel v tak příšerný blábol, že se to zkrátka nedalo. Pro představu ještě jeden velmi realistický rozhovor mezi dvěmi známými, co se náhodou potkají na ulici:
"Řekni mi, že pracuješ. Že ses rozhodla všechnu tu krásu zvěčnit? Řekni mi, že prosíš pomíjivý okamžik, aby setrval. Řekni mi, že si pořád pamatuješ, že jsi fotografka, Lano."
(...)
Odkládám, loučím se a nelituji.“... celý text
— kackahracka
Šesté dítě
„Nakonec dávám i za třetí díl 5 hvězdiček. Ale kniha se nečetla tak dobře a sama jako první dva díly. Místy mi to už přišlo překombinované a těžko uvěřitelné a do dočtení jsem se musela nutit. Ale posledních 100 stran už zase mělo spád a napětí a se zakončením velká spokojenost :)“... celý text
— jurver
Páté roční období
„Uff....knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Abych pravdu řekla, tak mě to moc nebavilo a do druhého dílu už nejdu. Vadil mi hodně i styl jakým to bylo napsáno. Jinak audiokniha byla super namluvená, ale tohle mi zkrátka nesedla. A to jsem se na to tak těšila.“... celý text
— Betulabii
Průvodce husitskými válkami
„Ideální pro základní orientaci. Členění textu s vkládanými medailónky a poznámkovými boxy přibližuje knihu formě příručky, kterou můžete číst souvisle, ale stejně tak si jen vyhledávat potřebné informace. Kdo nemá chuť do Čornejova špalku o Žižkovi, a přece chce mít v husitském období jasněji, tomu lze směle doporučit.“... celý text
— Akana
Čarodějky na cestách
„Dekonstrukce pohádkových pravidel za přispění magie nápadně připomínající louisianské voodoo. Všechny tři čarodějky opět perlí, každá svým svérázným způsobem, a kocour Silver nezůstává pozadu. A zase: s jak nenápadnou lehkostí umí Pratchett čtenáře zaplétat do sítě nejrůznějších kulturních i popkulturních odkazů. To mě nepřestane fascinovat.“... celý text
— Akana
Šéf, co tě nadzvedne
„,,A přesně tak to je pokaždé, když zrovna nejsme spolu. Cítím strašnou prázdnotu. Prázdnotu, kterou může zaplnit jenom ona - svým sálajícím teplem a tím bezelstným světlem v očích, když se na mě dívá."
Maxwell je teda pěkný žhavý chlap,aspoň podle Elina popisu,tahle dvojice má něco do sebe a když se k tomu přidá jeho neteř o zábavu je postaráno...“... celý text
— petulkapeta
Jiří Černý ...na bílém 1
„Obrovský respekt. Dneska se hudební publicistika dělá samozřejmě jinak. Nezajímá ji, kolik oktáv obsáhne ten který zpěvák/zpěvačka, ale jestli reflektuje aktuální společenské problémy. Přesto jsem přesvědčený o tom, že "sebrané spisy" Jiřího Černého mohou být zdrojem inspirace a poučení pro hudební publicisty (a pochopitelně i pro běžné hudební fandy) napříč dekádami. Setkáme se u něj totiž nejen s řemeslnou zručností, ale i s věrností hodnotám, které na dobových trendech nejsou závislé. Erudice i vtip, svěží stylistika, úcta ke čtenáři, pokora, která vám dovolí žertovat ale nikdy urážet.
Spousta toho, o čem Černý v daném období psal, je mimo můj vkus (Zíma, Pavel Novák a jiní), jenže on by dokázal poutavě vyprávět snad i o růstu nehtů. Smekám třeba před tím, s jakou umanutostí se snažil kultivovat vkus mas prostřednictvím Houpačky. Jak šel s jasnými argumenty proti proudu doby obhajobou beatových kapel i Semaforu, u něhož mi názorně objasnil, jak radikálně tenhle fenomén proměnil vnímání populární písně u nás. Nebo jak přesně dokázal rozpoznat, v čem jsou slabiny Karla Gotta, a že by jeho nesporný talent mohly v budoucnu umělecky rozmělnit, což se také stalo. A bylo by toho ještě hodně, takže snad už jen: díky, pane Černý, těším se na druhý díl.“... celý text
— Akana
Lichožrouti
„Zajímavé téma, leč to není můj šálek čaje..“
— Gaboskaaa
Apeirogon
„Colum McCann (*1965), irský spisovatel žijící v New Yorku, je u nás známý z překladů románů Co svět světem stojí a Zoli (oba Odeon, 2011); s velkým odstupem u nás loni vyšel román Apeirogon z roku 2020. Píše se mi o něm těžce, protože jistě není špatný, McCann je výborný spisovatel, ale mně bohužel vůbec nesedl. Svojí roztříštěností, roztěkaností a věčným rušivým odbíháním od hlavního tématu a příběhu (který sám o sobě je velmi silný a poutavý) mě upřímně řečeno nesmírně rozčiloval, nutil přeskakovat a sotva jsem ho dočetl...
Román se zabývá věčným konfliktem mezi Izraelem a Palestinou a složitou situací na tomto území. Hlavní pozornost je upřena na dva muže, Ramiho a Bassama, a jejich osudy, jež se odvíjejí z opačných stran Zdi, ale nakonec se spojí. Autor vypráví pravdivý příběh dvou otců, kteří přišli o dcery, dvou přátel usilujících o to samé, ačkoli jeden je Izraelec a druhý Palestinec.
Román je složen z tisíce a jedné kapitoly, což samozřejmě upomíná na slavnou středověkou arabskou sbírku pohádek, bajek, anekdot a příběhů. Aby tento počet autor v knize o 496 stranách naplnil, vkládá do hlavního příběhu všechno možné, často jen v kratičkých kapitolách o jedné nebo pár větách, od poslední Mitterandovy večeře po ukřižování Krista, od historie Izraele po současnost, od migrace ptáků po archeologii; úvahy, anekdoty, střípky i delší historky. Vrací se samozřejmě ke smrti dcer obou hrdinů i k jejich minulosti. Všechny linie vyprávění vzájemně souvisejí, komunikují spolu a proplétají se, napříč staletími i kontinenty, jako Příběhy tisíce a jedné noci. Apeirogon je příběh lidství. Nenávisti, lásky a naděje. Pro mne se tohle všechno ale někde v té přebohaté mozaice bohužel vytratilo...“... celý text
— milan.valden
A já pořád kdo to tluče
„Toto bylo velmi zvláštní. Moje první (audio-)kniha od autorky, a to mám další dvě v knihovně. A začínám se bát...
Bylo pro mě těžké rozeznávat, o kom je v té záplavě pocitů aktuálně řeč. Birgitinu matku mě doslova fyzicky bolelo poslouchat. Ani to, co se jí stalo, jí nedávalo žádný mandát se takto chovat. Těžko se mi -matce- věří, že by se takto někdo choval a pokud ano, myslela bych si, že by se tak choval k oběma dětem. Ale třeba to tak někdo mít může...
Takže můj popis by byl - zvláštní, temné, nepříjemné.“... celý text
— KláraH.
Tajné společenství
„Líbila. Lyra na prahu dospělosti řeší vážné věci. Všude hrozí nesvoboda, Magisterium po likvidaci nejvyšší autority nijak nezesláblo, což vlastně nepřekvapuje. Jsem zvědavá, jestli a jak se vyvine vztak k Malcolmovi. Budu vyhlížet další díl.“... celý text
— Zemlja
S duší lvice
„Příběh o životní lásce mladé Lenky, která odjíždí do Prahy, aby pátrala po biologickém otci a postavila se na vlastní nohy. Příjemné nekomplikované čtení o komplikovaném milostném životě hlavní hrdinky, o síle přátelství, významu vlastních kořenů a lásce nejen k umění. Neubránila jsem se myšlenkám na to, že před několika desítkami let ztráta osudové lásky často znamenala celý život v osamění. Kolik snoubenek se nedočkalo svého milého, který odešel do války. Lenka plná zklamání naváže vzápětí další vztah. Zrychlená doba ? Ano. Přesto si myslím, že na truchlení je třeba prostor, zraněné srdce potřebuje uzdravit, takže já bych rozhodně nešla cestou "léčby šokem".“... celý text
— TaLu
Vymazlené vraždy 3
„Baví mě dialogy, různorodý tým, stejně jako pestrá škála postav i prostředí, do kterých se během vyšetřování a pátrání dostáváme. Máme tu svérázného influencera, který byl kdekomu trnem v oku včetně manželky a prostě zmizel. Nebo rod s hlubokou historií, jehož členové padají jako mouchy bez zdánlivých souvislostí. Do třetice se úspěšný stavitel stane obětí nastražené výbušniny ve voze a pachatel je nade vši pochybnost profík.
Božská vyladěná jednohubka o 186 stranách, která dělá čest detektivnímu žánru. Ano, opakuji se, neboť tato věta zazněla u obou předchozích recenzí. Netřeba okecávat, když Milan Skála udržel laťku, kterou si nastavil, a kvalita jeho díla nijak neklesá. Radost ze čtení trvá a spokojený čtenář je nadšený a chce prudit s otázkou, kdy bude čtyřka? Ano, s jídlem roste chuť. A když je to výtečné však to znáte! Odkaz na kompletní hodnocení najdete v záložce "Recenze".“... celý text
— Ven_D
Pravidla randění
„Této dvojici autorek to prostě dohromady sedí. Ja jsem se bavila a uz se těším na další díl.“
— Paja1709
Jak vychovat sebevědomé dítě
„Spíše obecná než "návodná" kniha o tom, že ani direktivní, ani opičí láska není to pravé. Ale srozumitelně napsaná.“
— Edeltruda
29. február
„Timea si dává pauzu ve vztahu a náhodou najde svatební oznámení své tety. Svatba 29.unora ale nikdy neproběhla. Co se stalo? Vysvětlí to teta Róza? Vysvětlení si Timea poslechne z nahrávky. Velice zajímavý konec a rozuzlení“... celý text
— Vlasta71
Pozoruhodně bystrá stvoření
„Ne že by se mi chobotnice líbily. Ale pamatuji si je z dětských knih svých dětí a jak jejich příběhy milovaly. Takové chobotničky stejně jako plyšové hračky, jsou vyobrazeny velmi mírumilovně a roztomile. Velký Marcellus z této knihy je navíc velmi inteligentní a tak chytrý, že rozluští záhadu v životě jedné důchodkyně, která uklízí ve Vodním světě.
Příběh téměř detektivní, ale zároveň laskavě pohádkový, zaujme neobvyklým přátelstvím a přiznám se, že v závěru se mi hrnuly slzy do očí. Prostě vás to dojme a chytí za srdce. Všechny pasáže psané Marcellem jsou neodolatelné a budete si je opravdu užívat. Doporučuji každému, kdo hledá laskavost, moudrost a hezký pocit na duši.
"Lidé. V mnoha ohledech jste hloupí a děláte jednu chybu za druhou. Ale čas od času se dokážete proměnit v pozoruhodně bystrá stvoření."“... celý text
— Aneleh
Dokonalá pohádka
„Tohle číst, bylo čistý utrpení. Strašně moc stran, klidně to mohlo být o 150 stran kratší a nic by se nestalo. Stejný věci ze dvou úhlů pohledu, uplně zbytečně. Možná to tak zachránily postelové scény, jinak teda nic extra. Vůbec jsem se nemohla začíst. Na konci si můžete vybrat dva konce - jeden je extremně tragickej, že by se Vám chtělo až brečet a druhej zase cukrovej, až vás bolí zuby. Jediné co z knihy plyne je to, že pokud v životě něco nezkusíte, budete toho litovat spíš, než že jste to udělali.“... celý text
— NikyTaky
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Nemám kočku, ale i tak by mi bylo líto, kdyby zmizely. Kniha se ke mně dostala skrz výzvu a za to jsem ráda, líbila se mi. Kniha je moudrá, ale ne otravným způsobem bez klišé. Je tenká a četla se velmi rychle. Upřímně, svět bez telefonů jsem zažila a klidně bych to vrátila, tedy myslím tím ty mobilní“... celý text
— ikka
Přivedeš mě do hrobu
„Téhle knížce zabralo docela dlouho než se pořádně rozjela. Než jsem se dostala asi do půlky, přemýšlela jsem, že to s knížkou vzdám, naštěstí jsem to neudělala. Nakonec se to pěkně rozjelo a když o tom tak přemýšlím, nebylo to tak špatné jak jsem čekala.“... celý text
— Boogi
Tady byla Britt-Marie
„Tak tohle je už druhá knížka pro mne od tohoto autora. První jsem četla Muž jménem Ove (perfektní knížka).
Tato je taky skvělé počtení, ale za ten konec utahaný jak kšandy, dám jenom čtyři hvězdičky. Kousek po tom fotbalovém zápase to bylo natahované a natahované. Ale to je jen drobnost a Ove je prostě lepší.
Ale jinak je knížka velmi příjemná a příběh je moc zajímavě udělaný.
Takže jsem spokojená s četbou v plné míře.“... celý text
— vodovodnice
Brány pekla
„Myslela som si, že prvú časť si pamätám celkom dobre, ale dosť som sa mýlila, vybavovali sa mi len útržky. Takže prvých pár desiatok strán som si prišla celkom stratená, ale to sa nakoniec poddalo. Prvá časť ma celkom prekvapila a dosť ma bavila, tak som dúfala, že budem pokračovať na tej istej vlne, lenže až tak dobre to nešlo. Ako bavilo ma to, len nie až tak ako som si myslela. Alex sa mi už až tak nepáčila, zdala sa mi až príliš akože drsná, za to ostatné postavy sa mi páčili viac, hlavne Dawesová. Taktiež mi chýbalo nejaké postupné odhaľovanie nadprirodzených vecí, ako to bolo v tej prvej časti. Dej samotný bol zaujímavý a chcela som vedieť, ako to s tým peklom dopadne, ale miestami sa mi to zdalo rozťahané a že sa v tom točíme dookola. Neviem, nejak som sa do toho nevedela vcítiť, chýbalo mi tam niečo navyše, príbeh vo mne nevyvolával skoro žiadne emócie. Tretiu časť si ale určite prečítam, aj keď predtým si rozhodne dám re-reading prvých dvoch častí, možno to potom bude lepšie. Ale ani toto nebolo zlé, to vôbec nie, len také trošku bez duše.“... celý text
— Deia
Les v domě
„Moc pěkná kniha. Četla jsem jedním dechem. Paní Mornštajnová je skvělá vypravěčka.“
— Pampelda