Nejnovější komentáře

Hana

„#hana @alenamornstajnova @aktuellvydavatelstvo Príbeh začal narodeninami Rosie. Tridsiatimi narodeninami, ktoré boli pre ňu dôležité. To ešte nikto z účastnených netušil, čo sa stane v najbližších dňoch. Autorka je výbornou rozprávačkou príbehou. Sledujeme príbeh troch osôb, tri generácie a zápasenie o kúsok šťastia. Pri tomto príbehu mi je veľmi ťažko. Toľko zbytočných obetí v druhej svetovej, toľko príbehov, ale tento sa mi zaryl do srdca obrovskou dávkou utrpenia, emócii a láskou. To ako je popísana psychológia osôb, ich charakter je neskutočné. Z každého slova vycítiť aké je pre hlavné postavy konkrétna situácia ťažká. Jednoducho tento príbeh si musíte prečítať ak ste ho ešte nečítali. Myslela som, že uz ma nič neprekvapí, ale mýlila som sa. Koniec ma prekvapil, dorazil a slzám som sa neubránila. Ďakujem vydavateľstvu za knihu v rámci #spolupracasnikou 5 #druhasvetovavojna #oslava #nestastie #bojozivot #podporujemeceskychautorov“... celý text
— recenzienika657

Záhadná oběť

„Sama o sobě mám dvojku Kate a Tristana ráda, ale tento díl byl slabší a musím říct, že stále vede série s Erikou. Začátek je velmi slibný, ale pak se děj chvilkami vleče.. Možná už jsem rozmlsaná lepšími díly od R.Bryndzy a nebo vždy čekám víc. Každopádně bych řekla, že je to fajn oddechovka na jedno odpoledne.“... celý text
— Denisa232623

Malý princ

„To je klasika, která snad musí projít rukama všech čtenářů. Proto jsem si jí vyhledala i já a určitě se k ní zase vrátím. Kouzelné čtení.“
— Crazyberuska

Tajně tvá

„Předchozí romantické komedie od autorky mám stále v hlavě a na její novinku jsem se vážně hodně těšila. Možná právě to byla ta chyba. Julian píše román, ale nemůže se soustředit, když mu přímo před okny zahradničí Hallie. Svou výstředností ho zaujala na první pohled, ale hlavně má pocit, že ji už odněkud zná. Hlavní hrdinka v této knize je tak ztřeštěná, že to i na mě bylo někdy až moc, a ačkoli se protiklady přitahují, tak tady jsem jim ten vztah absolutně nevěřila. Hallie Welchová byla prostě tak moc praštěná, že se mi k upjatému Julianovi vůbec nehodila. Její druhé jméno by mohlo být chaos a on mi zas přišel takový nemastný neslaný, s programem pečlivě naplánovaným. Ti dva mi k sobě zkrátka nejdou. Naštěstí se kniha četla dobře a čtenáři romcom si jistě přijdou na své. Já mám v tomto žánru ale jiné favority. Děkuji @grada_cz & @cosmopolis_cz za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach

Volali ma Leni

„Knihu jsem četla jako dítko školou povinné do čtenářského deníku. Copak tomu může dětská duše rozumět? Až teď v dospělosti, když čtu příběhy z Osvětimi nebo dalších míst plných smutných příběhů, vzpomněla jsem si na ní a přečetla ji už se zkušenějším pohledem na tehdejší svět. Jako dítě jsem si nemohla nemohla uvědomovat sílu takovýchto příběhů. Krásné čtení.“... celý text
— Crazyberuska

Dokonalý manžel

„Hezká romantická oddechovka i s trochou humoru :-) Bavilo mě to“
— uzivatel83509

Zachraňme naši planetu! Globální krize klimatu

„Autora mám moc ráda, a jakkoli chápu jeho důvody pro napsání něčeho takového, nemám z toho žádný p(r)ožitek (a nehodnotím). Možná měl napsat slibovaný další thriller, kam by se mnohé z toho docela určitě dostalo. Tohle byla za mne změť faktů (sám autor správně připouští různorodost statistik i jejich spolehlivosti - nezpochybňuji nic vybraného, nelze vše ověřovat a není důvod) a postřehů, které - upřímně řečeno - už známe a jsme si vědomi, kam to vede, to slýcháme z nejrůznějších končin i o nejrůznějších třeba překvapivých a nečekaných již existujících dopadech. V tuto chvíli se mi opravdu nechtělo číst o všech negativech až katastrofách našeho přístupu k tomu jedinému, oč máme pro své přežití pečovat. Nevím vlastně, pro koho kniha je - laici krom ignorantů jsou již poučení a politici a nadnárodní organizace vyjdou ze svých vlastních šetření a vybraných dostupných dat, nikoli z této knihy, a ne/udělají rozhodnutí ... bez (ohledu na většinu z) nás. Už aby byla k dispozici další thrillerová (ekologická) četba z pera autora!“... celý text
— soukroma

Tanči se mnou

„Celkem hezká romance pro dívky“
— uzivatel83509

Deník

„Viděla jsem i film a tak jsem byla zvědavá na knihu. Je to silný příběh, jako většina z té doby. Na mladou slečnu je to hezky napsané, z vyprávění je i to mladí a nezkušenost cítit. Měla svou hlavu a byla to vnitřně silná dívka. Škoda, že zbyl jen deník.“... celý text
— Crazyberuska

Pohřešovaný profesor

„Tato knížka nezklamala stejně jako předchozí díl, je opravdu velmi pěkná. Kdybych to měla celkově shrnout tak je sice pro mladší generace ale příběh je poutavý a velmi pěkný hlavně nenásilný. A myslím že si přečtu i další díly už jen ze zvědavosti.“... celý text
— Jarmila97

Zažít svobodu každý den aneb 800 km pěšky do Santiaga

„Nejslabší kniha v knihovně i co se velikosti týče. Z těch, co jsem o pouti četla je na posledním místě. Možná jsem jen nebyla ve správném rozpoložení při čtení, ale nic ve mě nezanechala.“... celý text
— Crazyberuska

Portál času

„Úžasná knížka ,moc se mi líbí pojetí příběhu.Celkove bych řekla že je kniha velmi chytlavá a pěkná hlavně pro mladší čtenáře které si myslím že zaujme“... celý text
— Jarmila97

Tajemství Barunky Panklové

„Knížku jsem sice četla delší dobu s přestávkami, ale moc jsem si ji užila. Líbilo se mi, jak spisovatelka nashromáždila informace z různých zdrojů, poté je porovnala, k nějakým se přiklonila a nějaké vyloučila. Vše bylo zdrojově podložené. Autorka se věnovala i mnoho tématům, která mě opravdu zajímaly. Jak to bylo s nejasným rokem narozením Barbory Panklové a jaké mohly být důvody k uvádění rozličných dat narození? Byla Barbora opravdu spjatá se šlechtou vévodkyň Zaháňských? Dokonce se i dozvídáme něco málo o tom, jaká Božena Němcová skutečně byla a jak události ve svém životě prožívala - autorka nám zde dokládá pasáže ze skutečně dochované korespondence Boženy Němcové a to bylo něco, co mě nesmírně bavilo. Opravdu podařená publikace. "Jaké mocné, nevyzpytatelné kouzlo - ptám se mnohdy sama sebe - spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled, jediný potisk ruky o všecku sílu připravit může, že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá? - Proč pokojně bije srdce, když jeden přítel ruku nám stiskne, proč potisk druhého žár do žil vlévá? - Já poznala moc toho kouzla, a podala se mu bezbranně, s celou vroucností své duše!" (Božena Němcová)“... celý text
— Tereza0107

1984

„Tahle kniha pro mě byla naprostym utrpením .četla jsem jen kvůli výzvě jinak bych knihu asi nikdy neotevrela“
— Jarmila97

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Nakonec se mi kniha četla nad očekávání dobře a rychle. Zezačátku jsem bojovala s nechutí, že knížek o českém pohraničí vzniká poslední dobou tolik, že to bude jen další "Rozpůlený dům" nebo "Šikmý kostel" v bledě modrém. Ale ve finále jsem si čtení užila a příběh lidí sudetské vesnice mě bavil. "Bylo to vlastně absurdní. Ona, která nevěděla dne ani hodiny. Nevěděla, kdy ji odsud s celou rodinou odsunou, kdy jí seberou rodný dům a navždy vyrvou ze života, na který byla zvyklá. Právě ona našla dost síly na to, aby mu teď byla oporou. Život je někdy plný paradoxů." "Všichni čtyři pak měli pocit, že mezi nimi za těch pár týdnů společného soužití vzniklo nečekané přátelství. Nikterak pevné svými kořeny, ale o to upřímnější. To přátelství vyrostlo ze společného údělu, který obě rodiny nesly. Vzešlo ze zoufalství, z prožitých hrůz, ale také z naděje a lásky. Nemuseli o něm mluvit, nemuseli jej dávat na odiv, přesto ho zřetelně vnímali." "Kdy tohle všechno pomine? Všichni se tak těšili, až skončí ta zbytečná válka. Těšili se na mír. Těšili se, že se život zase vrátí do starých kolejí. Ale normální život se nevracel. Jako by mezi lidmi pořád stála vysoká zeď, která se nedá překonat. Která je dělí na ty dobré a na ty špatné. Jako za války. Jen se role vyměnily."“... celý text
— Tereza0107

Laureáti Nobelovy ceny za mír

„Podobně jako u předchozího dílu vyzdvihnu jednu osobnost, a to hraběnku Berthu von Suttner (1843-1914), která se v Praze narodila a jistý čas zde žila. // Čteno bez předchozí průpravy, ovšem se souběžně otevřeným webem nobelprize.org, kde lze dohledat nejen jednotlivé přednášky všech doposud oceněných, ale také fotografie, rozhovory, záznamy ceremoniálů a další informace, které se sem nevešly. // Knížka je dostupná ve fondu městské knihovny. ----------------------------- CITÁT: Po druhé světové válce vyzýval k zachování světového míru a k zákazu pokusů s jadernými zbraněmi.“... celý text
— milamarus

Sněhulák

„Tento diel mam rozdeleny na tri casti Prvá časť, začiatok výborný! Brutálne vraždy v snehuliakovom podaní, naháňanie obeti - výborné Stred - ma az tak nebavil, Harryho ožieranie mi proste lezie na nervy Zaver - Ten som si užila, motív snehuliakovho konania ako to robil a záverečný boj - opäť úžasné. Ale s Nesbøm končím, pretože hoci možno by aj ďalšie časti mohly byť už super, stratila som chuť čítať o väčne ožratom, sebaobvinujucom detektívovi.“... celý text
— TerkinKnižnySve

Cesta dvou: Afrika

„Na tuto knihu jsem narazil v knihovně a zaujala mě anotace této knihy, a proto jsem se rozhodl, že se knihu přečtu. Je škoda, že jsem tuto knihu nezaregistroval na žádných sociálních sítích. Jedná se o cestovatelský román podle skutečných událostí. Autor si knihu vydal vlastním nákladem. Kniha je vyrobena ze 100 % recyklovaného papíru. Beletrii odehrávající se v Africe nebo cestopisy po Africe jsem snad ani nečetl a pokud ano, tak jich bylo jako šafránu. Afrika je pro Evropany exotická přírodou a zvířaty, ale také nebezpečná. Hlavními postavami jsou SAMUEL a LAURA, kteří cestují po Africe po dobu 8 měsíců a zažívají různá dobrodružství. Navštívili státy Zanzibar, Tanzánii, Zambii aj. Autor popisuje různé prožitky během pobytu, dotazuje se Afričanů na různé otázky a tímto způsobem jsem se dozvěděl zase něco nového o Africe, jejím prostředí a obyvatelích. Zajímavé bylo jejich cestování na kolech. V knize se řeší také vztah mezi Samuelem a Laurou. Samuel miluje Lauru, ale ne vždy probíhá všechno v pohodě. Občas se vyskytnou hádky, tak jak tomu bývá v partnerských vztazích, ale líbilo se mi, že si dokázali o všem promluvit. Líbily se mi dialogy mezi nimi a občas jsem zaregistroval také filosofické diskuse, které vedly k zamyšlení. Některé situace, které prožili Samuel s Laurou, mi připadaly nebezpečné a já osobně bych si nedokázal představit, že bych se ocitl na jejich místě. Hodně riskovali, když byli sami v africké přírodě, anebo když se ocitli ve společnosti lidí, kterým se měli vyhnout. Je vidět, že autor má rád přírodu, zvířata a životní prostředí. Přemýšlí v souvislostech a klade si různé otázky. Líbily se mi popisy přírody a zvířat, která pozorovali. Některé popisy byly úsměvné, z jiných mě mrazilo. Osobně bych měl největší strach z hadů! Afrika je velký světadíl, ve kterém žije hodně lidí v chudobě. Afrika dostává humanitární pomoc od jiných států, ale to nepomáhá. V knize je uvedený příměr rybáře a prutu a o tomto příměru jsem už slyšel od profesora na střední škole a je to pravda. Zajímavé bylo pro mě, že Číňané si kupují pozemky v Africe a staví zde také fabriky. V afrických státech, které Samuel a Laura prošli, bují korupce a cestovatelé z Evropy (běloši) jsou vystaveni velkým rizikům – finančním i na životě. Oceňuji papír, na kterém je kniha vytištěna. Líbily se mi také ilustrace, které se nacházejí v knize. Obálka knihy je pěkná. Kniha CESTA DVOU: AFRIKA se mi líbila a knihu hodnotím pozitivně. V závěru knihy se nachází DOSLOV a PODĚKOVÁNÍ. Autor napsal ještě knihu CESTA DVOU (vydána 2021), kterou si časem přečtu.“... celý text
— Marekh

S Gretou si nic nezačínej

„"Greta" je jedna z mála knih o těch, kdož byli považováni za spoluviníky 2SV, o Němcích, kteří podlehli hitlerovské ideologii a uvěřili svému nadřazenému postavení, o těch, kteří se nakonec stali dalšími válečnými a poválečnými oběťmi nacistické hrůzovlády... Příběh Grety, stále více podléhající demenci, a jejího úspěšného syna Toma, který o minulosti své matky vůbec nic netuší, je výborně napsaný. Současná, německá linka se prolíná s linkou historickou, která začíná v rodném Gretině městě, tehdy východopruském Eylau (dnes je to Bagrationovsk, také Ylava, město v jižní části Kaliningradské oblasti, hraniční přechod do Polska) a pokračuje strastiplným útěkem Grety a její rodiny před vítězící Rudou armádou. Vše, co se odehraje nejen před koncem války a těsně po ní, ale především pak v Německu v 50. letech, je jedním slovem strašné a těžko dnes uvěřitelné... Musela jsem myslet na to, jak ponižující musely být důsledky kolektivního trestu za válečné hrůzy hitlerovského Německa, a na to, jak je dnes těžké se rozhodnout, co a vůči komu bylo nebo nebylo spravedlivé, i na to, jak naopak snadné je černobíle odsoudit kohokoli za cokoli... Myslela jsem i na to, jak jednoduchá je manipulace s lidmi, kteří ve skutečnosti nechtějí nic jiného, než žít v klidu a bezpečí. A jak dodnes platí "stokrát opakovaná lež se stává pravdou"... "Greta" je dobře napsaný příběh, který mi trochu připomněl podobnou znamenitou knihu Zimní muži od dánského autora Jespera B. Kolda. A přesto "Gretě" dávám o jednu hvězdičku méně. Chvíli jsem si totiž myslela, že jde o podobenství migrační vlny do Evropy z roku 2015 (a obhajobu Angely Merkel) s nuceným útěkem Němců z Východního Pruska na konci 2SV. Autorka naštěstí novodobé migraci do Německa věnovala jen drobnou část, která však v příběhu působí uměle a nefunkčně. Trochu mi vadil i přespříliš sladký, jako z telenovely vystřižený závěr... Knihu však v každém případě doporučuji.“... celý text
— ddkk

Čtvrté křídlo

„Tahle knížka ve mě po několika letech zase probudila radost ze čtení, potřebu knížku neodložit a přečíst jí na jeden nádech. Díky ní jsem sáhla i po dalších fantasy románech, které mi v něčem přijdou lepší a v něčem horší, ale čtvrté křídlo si za pár let přečtu s chutí znovu a budu doufat, že to bude, jako bych ji četla poprvé!“... celý text
— Lucie_Ot

Povzbudenie mladým; Listy I (r. 357–374)

„Už dlho som sa tak nestotožnil so situáciou píšuceho, ako tomu bolo v prípade týchto Bazilovych listov. Knižka na mňa čakala pár mesiacov v zásuvke. Ani som len nevedel, že choroba bude ten najlepší čas na jej prečítanie. Séria približne 190 listov od sv. Bazila Veľkého mapuje jeho širokú škálu adresátov. Prvou jeho uvedenou korešpondenciou je príhovor mladým, aby sa nebáli čerpať aj z pohanskej či svetskej literatúry to, čo je dobré a duši osožné. Mimoriadne ma zaujal Bazilov rétorický štýl. Píše nadovšetko úprimne a celú záležitosť do podrobna vždy vysvetlí. Jeho jazyk prekypuje láskavosťou a otcovskou starostlivosťou o Božie cirkvi, no nestráni sa ani vskutku tvrdého tónu pri napomínaní či iných závažnostiach. Čo môže neskúseného čitateľa odradiť, je práve formát knihy. Ja som s ním nemal najmenší problém, no viem si predstaviť, že čítať takto listy venované rôznym politikom, kléru, hriešnikom, priateľom, lekárom, mníchom či biskupom rad-radom nemusí byť úplne zaujímavé. Obzvlášť sa to týka niektorých konkrétnych listov, kde sa riešia úradnícke či iné politické záležitosti. Bazilove teologické pasáže a jeho objahoby ortodoxie sú tiež občas náročné na prvé pochopenie. Mňa osobne zaujal jeden z posledných listov v zbierke, adresovaný "Amfilochiovi o kánonoch". Sv. Bazil Veľký tu brilantne argumentuje na rôzne spoločensko-eticko-náboženské otázky, ktoré ani po 1650 rokoch nestrácajú na aktuálnosti. Povedal by som, že toto je pridaná hodnota Bazilovho písomného odkazu. Problémy, s ktorými sa boril kresťanský svet neskorého staroveku sa vôbec nelíšia od tých dnešných.“... celý text
— LuiCJ

Sto roků samoty

„Byla to má první kniha ze žánru magický realismus. Macondo, svět rodiny Buendiových a celkový příběh byly velice detailně a věrohodně podané. Kniha je plná osudů několika generací lidí z jedné rodiny, velice realisticky je popsaný vzestup i pád jednotlivých členů, a i rodiny jako celku. Nejdřív jsem měla problém v tom, že autor používá hlavně u mužských příslušníků víceméně dvě stejná jména, ale i to mělo svůj důvod – např. opakovaní stejných chyb a podobných osudů napříč generacemi. Mnoho situací bylo podaných velice naturálně, řekla bych místy až hodně morbidně, s tým je potřeba počítat. Magické prvky se prolínají dějem stejně přirozeně, jako samotný název knihy neustále v pozadí. Prolínaní světů je zpracováno na vysoké úrovni a kniha je fascinující. Určitě však doporučuju najít si rodokmen rodiny a občas do nej nahlédnout, dost to pomáhá v celkové orientaci.“... celý text
— Allys

Můj příběh

„Kniha je psaná příjemným stylem a Michelle působí upřímně. Kromě části života, kdy už byla první dámou popsala i své dětství a dospívání, seznámení s Barrackem a čtenář se může dozvědět i kousek z jeho života. Její cesta z Chicaga do Bílého domu je velice zajímavá, stejně tak i samotný život v Bílém domě, volební i povolební období. V knize jsou patrné stopy rasizmu, se kterými se musela i s rodinou potkávat, také kritika čehokoliv, co udělali i s těmi nejlepšími úmysly. Místy se mi kniha četla trochu hůře, mnoho věcí bylo jenom naznačeno, ale nerozvinuto. Obrovské množství jmen, které možná něco říkaji lidem přímo v USA, celosvětově asi moc ne, mi přišlo trochu rušivé. Můžeme vidět kontrast v sebeprezentaci mezi rolí silné pracující ženy s vlastní kariérou a podporující manželkou, která se pro manželův úspěch vzdala na jistou dobu všeho svého. Zajímavá autobiografie, určitě doporučuji.“... celý text
— Allys

V Královských zahradách

„Překvapivě zábavná sbírka drobných poct dílu Stephena Kinga. O čem, proč a pro koho popsal čtenář jan8470. K tomu jsem zaznamenala, že se do vnímání jednotlivých příběhů propisují osobní kingovské preference, i když ne vždy přímou úměrou - např. nemusím svět Pistolníka, a tak mě "pistolnická" povídka neuchvátila. Hodně potěšil prequel Osvícení (neprozradím - najděte si), variace na Šroťák (dtto), dále jmenovitě V plamenech Radoslava Kozáka, Poslední kapka Vlaďky Sacké a Miss Misantropie Karla Doležala (i když ta by snesla zkrácení). A totálně mě rozsekal závěrečný Sivokův "klišé-příběh" Věřím ve vůni jasmínu... Komix je příjemné zpestření, i když jeho luštění ve čtečce představuje obzvláště rafinovaný způsob mučení. Jako vystřižený z Mistrova Nadaného žáka...“... celý text
— petrarka72

Poslední šachmat

„V půlce knihy jsem si říkala, že to je takový “klasický příběh s touto tematikou. Četla jsem silnější příběhy, které ve mně rezonují do teď, takže bych to zhodnotila 3 hvězdami. Ale když jsem dočetla knihu, tak jsem si říkala, že tato tematika si zaslouží 4 a navíc, jsem byla překvapená v závěru knihy, kolik věcí bylo autentických a jakou práci si s tím autorka dala.“... celý text
— petulesa

Aquitania

„Byla to první kniha od autorky v rámci čtenářské výzvy. Kniha se četla dobře, příběh obsahoval všechno, co správný historický román obsahovat má – lásku, zradu, intriky, nějaké úmrtí. Trochu mě mrzelo, že se příběh podrobněji věnoval převážně mladosti Eleonóry. První polovina mě bavila více, pak mi přišlo, že se děj dost opakuje, i když s jinými měnami. Popis života šlechticů v 12. století byl zajímavý, včetně vybavení sídel. Eleonóra byla vykreslena jako silná a průbojná mladá žena, která se v průběhu života naučila dost na to, aby přežila a hledala skutečného vraha svého otce. V mládí se mi však zdála hodně naivná a že prežila s tou mentalitou do dospelosti působí trochu nevěrohodně. Na 5* mi tam ale něco chybělo, možná to bylo stereotypností poslední třetiny.“... celý text
— Allys

Snoubenci zimy

„Na začátek musím říct, že úplně chápu zdejší rozporuplné komentáře. Není to zdaleka bezchybné a hlavně je to psané prostě jinak než knihy od Angloamerických autorů. Síla hlavní hrdinky nespočívá v tom, co se klasicky očekává. Její hlavní devízou je její opravdovost, ale díky tomu, jaký je introvert to prostě ne každého osloví. Vůbec se mi nezdála pasivní... Ten svět a prostředí.... Prostě mě to zaujalo i přesto, že se mi nezdá, že by to nějak drželo pohromadě. Nebyla tu žádná akce, přesto jsem to nemohla odložit. Takže na jednu stranu bych nejraději jen chválila, ale na druhou stranu prostě nemůžu zavřít oči a nevidět... No a baví mě i Thorn... Připadá mi to trochu jako pýcha a předsudek a fakt jsem si to užívala. Je to prostě fajn změna. Takže pokud chcete zkusit něco jiného... A jste ochotni autorce sem tam něco dopustit...“... celý text
— Laféeverte

Růže

„Tuhle krásnou růži, alespoň symbolicky, bych chtěla položit na hrob Arthura Rimbauda. Růže....každý z nás se s nimi v nějaké podobě setkal, i když třeba jen v kytici pro/od milovaného člověka nebo obdivoval ( míjel ) rozkvetlý růžový keř při procházce, či v názvu knihy. Já osobně bych chtěla vzdát hold těmto nádherným a mnou milovaným květinám. Zjistila jsem, že růže jsou velmi odolné a přežily bez úhony první roky mých zahradnických pokusů o pěstování všeho kvetoucího. Dnes jsou informace o pěstování růží snadno dostupné a můžete během krátké doby zjistit vše potřebné a vybrat si podle svých představ. ALE já se přimlouvám za to, abyste před založením zahrady nebo před zakoupením sazenic navštívili výstavy růží a tam vás ta vaše růže osloví.... Vysoká duha sedmi stuh rozklenula se v jarním kraji. A co to voní? Voní vzduch. A ještě něco voní v máji; Šípkové růže. Ty její plátky nevinné jsou pozdrav zdávna, mně tak milý. Ne, nedal bych tě za jiné, byť krásnější to růže byly, Šípkové růže. Maminku vidím za mlada, jde z trávy, růžičku si nese, když z keře květ však opadá, obrázek mně zas rozplyne se. Šípková růže. Jaroslav Seifert“... celý text
— uxor

Zkaženost

„Další z výborných příběhů Briana Freemana. Tentokrát je to spíše krimiromán než thriller, nicméně o nic horší než jeho další knihy. Skvělá zápletka, těžko rozluštitelná před koncem, zajímavé postavy včetně detektiva Jonathana Strida a hlavně příběh ztracené Rachel. Vůbec mi nevadil poměrně detailně popsaný soudní proces, naopak, leccos se během něj odhalilo. A ten konec! Ano, dobře se to četlo a je škoda, že další díly série (zatím?) nejsou přeloženy do češtiny. Doporučuji.“... celý text
— ddkk

Černé písmo

„Z poetického díla Víta Slívy jsem před lety četl hostovský výbor Boudní muzika a utkvěl ve mně dojem, že mě jeho verše oslovily. Se zájmem jsem se tedy začetl do jeho druhotiny (vydané ovšem, asi i s ohledem na politickou situaci, krátce před čtyřicítkou) Černé písmo, kterou jsem náhodou objevil doma v knihovně, neschopen si vybavit, za jakých okolností jsem ji pořídil. Slívův básnický jazyk a přístup v této sbírce není ani mélicky ladný, ani atmosféricky sugestivní, ani řezavě přesný, ani aforisticky propastný (řekněme, že od všeho má špetku), a přesto z něho emanuje hlubina slova, bytostný smysl pro hru s ním (i práci s dvojtečkami!) i pro ohledávání toho ryzího v životě a životní reflexi. V něčem mi to připomnělo pozdější fáze Holanovy tvorby, ale nedokážu to teď určitěji specifikovat (nenajdu bohužel čas vrátit se v nejbližších týdnech k Holanovi a konfrontovat to). To vše – společně se dvěma jednoduchými, ale vynikajícími ilustracemi Miloslava Sonnyho Halase (skutečně: černé psaní na podkladě černých vrstevnic) i poněkud zvláštní (nejsem si jist, zda záměrně: byl chaos kolem roku 1990) typografií včetně číslování – činí z Černého písma ne snad prvoplánově prvotřídní, ale dozajista hutný, nebanální a komplexní poetický zážitek. Nejlepší básně: Slavnost letnic, V lásce, Nemoci, Ze snů, Na prahu noci, Sůl, Olé!, Na Nový rok, Znova, Synu, Co není slyšet. Poslední jmenovanou si zde dovolím uvést coby návnadu, třebaže nezachycuje typickou ani esenciální náladu sbírky: CO NENÍ SLYŠET To mluví o život, nebo se upíjí k smrti? – Ještě je ho slyšet: Ať vás ani nenapadne jít mi na pohřeb! Do hospody, ožrat se! Všecky dluhy platím. Co už ale slyšet není: jak by nejradši, až bude po tom, kdyby se k popelu navrátil oheň a vrátil ho tělu. A teď? Lahví, co právě dopil, drtí na prášek smůlu. Ještě to skřípe, ale báseň je u konce, a tu musí přijít metafora, ta poslední, co všecko mění na světlo!“... celý text
— V_M