Nejnovější komentáře
Čekám na to celej život
„Zdá se, že tato kniha je spíše výpravou do světa ega autorky než hlubokým literárním zážitkem. Ačkoliv autorka očividně čerpá ze svých životních zkušeností, tyto příběhy spíše působí jako jednostranné monology arogantní paní, která si příliš užívá vlastní hlas.
Místo toho, aby čtenáře vtáhla a nabídla jim prostor k reflexi či empatii, zdá se, že autorka spíše upřednostňuje své vlastní prožitky bez ohledu na to, zda mají univerzální přesah. Kniha tak sklouzává do povrchního vyprávění, kde čtenář zůstává spíše nezúčastněným pozorovatelem.
Pokud hledáte dílo, které vás inspiruje nebo nabídne nový pohled na svět, tato kniha to pravděpodobně nebude. Je spíše pro ty, kdo chtějí nahlédnout do života autorky – i když možná ne vždy příjemným způsobem.“... celý text
— LeaRouel
Retro Sci-Fi Speciál 1 (obálka A: UFO)
„Retro Sci-fi speciál je australskou odpovědí na slavný britský komiksový magazín 2000 AD. Stejně jako v něm i zde najdeme příběhy plné futurologických zbraní, monster z vesmíru a cestování v čase. Hned několik z nich se odehrává za druhé světové války a najdeme tu i pár pěkných odkazů na Lovecrafta či Wellse. Retro Sci-Fi speciál je pěknou vstupní branou do světa australského nezávislého komiksu. Zároveň potěší každého ctitele dobrodružných sci-fi příběhů. Škoda jen, že kniha neobsahuje medailonky scenáristů a výtvarníků. Naopak potěšily obálky jednotlivých sešitů a dvě varianty obálky knihy.“... celý text
— jan8470
Božští rivalové
„O knize jsem dopředu nevěděla vůbec nic, četly jsme ji v knižním klubu, tak jsem se do ní hned pustila. Ze začátku mě moc nezaujala, hlavně teda ta myšlenka bohů, moc jsem nevěděla, jak si je představit . Vypadají jako normální lidi nebo jsou vysocí deset metrů nebo co se děje, jak vypadají? A na tom světě mi taky něco nesedělo (ale nevím co). Co se mi ale líbilo, byly ty magický obchody (aby se mi v obchodě ukazovalo jenom to, na co mám peníze, bych někdy potřebovala )
Začátek knížky byl pomalejší, chvilku mi trvalo než jsem se začetla, ale od odjezdu Iris do války se knížka rozjela a až do konce mě nepustila.
Co se týče postav, tak Iris i Roman byli zlatíčka. Hodní, naivní, silní, měli svoje chyby. Líbilo se mi, že tu nebyly žádný erotický pasáže, nějak by se mi to do téhle knížky nehodilo.
A prosím, znormalizujme už, že každá knížka, odehrávající se v jiném světě, než v tom našem, musí mít mapu! Ta mi tady moc chyběla.“... celý text
— knihárna
Tahle kniha ti změní život
„Zajímavé, inspirativní, mám chuť prolistovat všechny knížky, o kterých tam byla řeč. Pan Palán vede úžasné rozhovory, miluju to.“
— bookcase
Hotel Balkán
„„Bielovlasá Vanja mi v Sarajeve pri raňajkách hovorila, že mať dobrého muža je najlepšia vec na svete a mať zlého tá najhoršia.“
--
Miroslava Kuľková za ni dostala letošní Anasoft Literu, Cenu čtenářů a čtenářek. Po sedmi balkánských zemích, z kterých každá je takovým muzeem rozbitých vztahů a věčných traumat, jezdila a ptala se místních politiků, jak se kazí vztahy a jak se opravují. Ale o tom tahle kniha není. Není vlastně ani o Balkáně. Je o něčem úplně jiném a je to moc dobře.
Mají to být povídky, ale spíš jsou to jen takové náznaky. Někomu tenhle její minimalismus vadí, ale jak se prý říká na Balkáně, nemůžeš udělat šťastnými všechny, nejsi burek. Mně to kupodivu nerušilo. Jednak zbylo víc času na tlustší knihy, jednak i tak byla message well noted.
Knihu vydal znamenitý nakladatel Koloman Kertész Bagala a ilustroval student VŠVU Marco Rapant. Jeho obálka je vytištěna v pěti variantách, které dohromady skládají panoramatický záběr na Ochridské jezero.
--
„«Duša moja, čo teraz robíš vonku...»
Mama s Teodorou inštinktívne vstanú. Teodora spoza mamy zíza na svoju o desať rokov staršiu sestru ako na zatmenie.
Zaschnutá krv lemuje Petrinu strapatú hlavu, červené stužky sa spájajú na jednom mieste v čiernych vlasoch.
Hnedé oko sa stráca v modrofialovom opuchu.
«Mama, tata, vezmite na naspäť.»
Rodičia majú v očiach príliš veľa emócií na to, aby ich Teodora vedela identifikovať. Vstrebávajú tvár svojej najstaršej, neschopní slova. Potom sa mama pomaly pozrie ponad jedno Petrino plece, ponad druhé, do susedných okien, kde sa mihla záclona.
«Choď domov, Petra. Čo si pomyslia ľudia?»
Čas medzi Petriným pomalým otočením a zabuchnutím dverí je nekonečný. V tých zamrznutých sekundách si Teodora všimne, ako sa vráska na sestrinom čele prehlbuje a zvyšok tváre jej stvrdne na kameň.
Prvý znak Petrinej transformácie.
Potom malíček, prstenník a prostredník na ľavej ruke - tri prsty, v ktorých prestáva prúdiť krv. Nikto iný si tú zmenu nevšimne.
Stále chodí, hýbe rukami a hlavou. Jej koža má stále ľudskú farbu.
Ale Teodora vidí, že Petra prestáva dýchať, krvácať, plakať.
Mama sa v ten večer s otcom poháda. Teodora počuje otca kričať. «Čo iné sa od muža, ktorý chodil počas vojny v Bosne kradnúť televízory z opustených domov, dalo čakať?» Mama sa potom dlho do noci modlí k svätým ikonám. Teodora počuje jej monotónne rytmické odriekavanie.
Aj ona odriekava. Dookola si opakuje, že jej zatmenie poškodilo zrak.““... celý text
— empivarci
Úsvit černého slunce
„Celý příběh se točí kolem pokusu společnosti Thule navázat pomocí mezidimenzionální brány kontakt s obyvateli Hyperboreje a s jejich pomocí vyvinout ultimátní zbraň, která by Adolfu Hitlerovi pomohla vyhrát válku, která byla v roce 1938 takříkajíc na spadnutí. A to je zatím jediný fantastikou vonící prvek, který se v prvním dílu chystané trilogie objevil. Ale je to prvek originální a zajímavý. Cestování mezi světy totiž zamíchá nejen geopolitickými kostkami, ale také osudy všech aktérů téhle skryté války. Těch je opravdu hodně, a to na obou stranách barikády.
Samozřejmě tu máme několik postav, které posouvají příběh kupředu (především Lomax a Očenášek), ale kniha postrádá hrdinu, se kterým by se člověk mohl ztotožnit a přilnout k němu. Ne že by to vyloženě vadilo. Pokud čtenář přistoupí na styl vyprávění, které takřka s každou kapitolou přeskakuje mezi hlavními aktéry téhle války tajných služeb, nebude s tím mít problém.
Pokud znalosti čtenáře o druhé světové válce neskončily učivem na druhém stupni základní školy, užije si tuhle lekci z alternativní historie o dost víc. Odměnou mu pak bude originální pojetí polit-fiction a úžas nad tím, jak pěkně dokázali autoři celý příběh ukočírovat. Ono totiž cestování mezi světy může leckomu zamotat hlavu.“... celý text
— jan8470
Barbarský vetřelec
„Bylo to fajne zábavné čtení,ale první díl byl pro mě lepší, Možná je to tím že mě tady desně lezlo na nervy slovo "veška" které tam bylo snad milionkrát. Rozhodně mě to neodradilo a příběh jsem si užila a už se těším na další díl s Kirou :)“... celý text
— anna7852
Krize identity
„Byť je Krize identity v první řadě superhrdinskou detektivkou plnou clifhangerů a překvapivých odhalení, je zároveň sondou do duše superhrdinů. Strach o své blízké, láska a nenávist, tohle všechno je nedílnou součástí příběhu a jeho postav. A čtenář jen může tiše žasnout, jak skvěle s těmito emocemi scenárista i kreslíř pracují. A nejde jen o to, že někteří superhrdinové nejednají až tak čistě a někteří padouši jsou v mnoha ohledech vzornými otci od rodin. Nebál bych se srovnání s Watchmen Alana Moora. I když Meltzer v Krizi identity nedosahuje takové hloubky v rozborech superhrdinské morálky jako slavný northamptonský rodák.
Pro znalce je pak kniha přehlídkou skrytých i zjevných odkazů na zlatý věk superhrdinských komiksů. Ostatně tomu se věnují oba autoři v obsáhlé kapitole, v níž pitvají Krizi identity takřka stránku po stránce. Ta je součástí bonusů stejně jako část scénáře, galerie skic a alternativních obálek a je asi tím nejlepším, co bonusová část obsahuje.
Krize identity je v rámci DC komiksů výjimečným počinem, ke kterému se stojí za to vrátit více než jednou. A to navzdory tomu, že po prvním čtení budete vědět, kdo je vrah.“... celý text
— jan8470
Žalm pro divostrojné
„Dva roky na cestách. Dva roky strávené tím že poskytujete lidem morální a duchovní podporu, to jednoho docela vyčerpá. A Echo to táhne do lůna divočiny, pryč od lidí, pryč od civilizace. Právě tam náhodou zkříží cestu robotovi s krásným jménem Rozkošné vrabčí hnízdo. Soužití robota s vlastním vědomím a člověka, který se snaží utéct od společnosti, je dost složité. Ale jak se ti dva postupně prokousávají divočinou, najdou k sobě cestu. A Echo možná i zodpoví nejpalčivější z otázek Vrabčího hnízda – „Jak se lidem daří? A co potřebují?“
Žalm pro divostrojné se čte krásně, a to bez ohledu na to, že neoplývá příliš akčním dějem a i ve filozofických otázkách týkajících se lidské existence klouže po povrchu. Ale poetický jazyk a rozkošně sympatičtí hrdinové z něj dělají knihu, ke které se budete rádi vracet. A pro ty, kteří s Becky Chambersovou nemají žádné zkušenosti, je tahle novela přístupnější než její kniha S pokorou a nadějí.“... celý text
— jan8470
Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě
„Dějová linka věnovaná vzpouře chovanců a Jokerově hře na kočku a netopýra je pro změnu dekonstrukcí psychologie batmanovských padouchů a vlastně i Batmana samotného. Příkladem mohou být Maxie Zeus, elektrizovaná, vyhublá postava s mesiášskými bludy, posedlá elektrickými šoky a koprofagií, Clayface, jenž rychle chřadne z nedostatku potravy a je popisován jako „AIDS se dvěma nohama“, či Mad Hatter, jehož posedlost Alenkou v říši divů má pedofilní podtext. Jokerův duševní stav je pak jednou z postav popsán jako „super příčetnost“; každý den se přetváří podle okolností. V jednu chvíli může být neškodným šprýmařem a vzápětí vraždícím maniakem.
Mohl to být jen další z batmanovských příběhů, ve kterém jde především o akční jízdu plnou soubojů, v nichž temný rytíř nakopává zadky nejznámějším padouchům Gothamu, ale výsledné dílo připomíná spíš psychedelickou noční můru. Za to ovšem můžeme vděčit nikoliv čtyřiašedesátistránkovému Morrisonově scénáři, ale především Daveu McKeanovi a jeho navýsost znepokojivé kresbě.
Při ilustrování příběhu se McKean rozhodl kombinovat malby, kresby, fotografie a smíšené koláže, aby přišel s působivým designem stránek. V mnoha scénách také použil symboly označující určitý psychologický prostředek. Například na dveřích Maxieho elektrošokové komory lze vidět naškrábaný řecký nápis, který v překladu znamená „Objev sám sebe“. Těch odkazů a různých narážek je ovšem mnohem víc a je zábavné je objevovat. Ještě jeden příklad za všechny – letterer Gaspar Saladino využil výrazného písma, aby postavám propůjčil vlastní font a příslušné řečové bubliny: Jokerova řeč je zcela bez bublin; červené, inkoustem potřísněné písmo použité pro jeho dialogy je stejně neovladatelné jako Joker sám.
Škoda že bonusové materiály kromě rozkresů, které McKean použil jako první vodítko při tvorbě tohoto grafického románu, a několika alternativních obálek neobsahují také komentovaný scénář, který je od roku 2004 součástí každého amerického vydání. Kniha naopak disponuje pevnou vazbou a opravdu povedeným snímatelným přebalem.“... celý text
— jan8470
Batman: Svět
„Batman Svět je oproti jiným komiksovým sborníkům překvapivě vyvážený a fanoušek Temného rytíře v něm pravděpodobně nenajde vyloženě špatnou povídku. Také je na něm sympatické, že se většina scenáristů snažila hezky přiblížit čtenářům své město, ať už lokalitou, v níž se odehrává (Louvre ve francouzské povídce), nebo tím, že do příběhu zapojí významné památky svého města (jako se to povedlo Ertanu Ergilovi v povídce z Ankary).
Polští a vlastně i naši autoři v této snaze na rozdíl od Turků zůstali na půli cesty obálkou a jedním panelem, což je právě u Prahy trošku škoda. Protože naše stověžatá matička, Suchánkův vybroušený výtvarný styl a Batman… no, řekněme si to na rovinu – to by byla pecka. To také dokazuje skvělá obálka k jeho a Kopřivově povídce Rudá masa, která také zdobí české vydání tohoto sborníku. A byť Michal Suchánek tvrdí, že Jan Nepomucký se ze všech soch na Karlově mostě kreslil nejlépe a s příběhem o pátrání po uprchlém telepatovi nijak nesouvisí, s poslední větou povídky a s námi se všemi souvisí mnohem víc, než by se mohlo zdát.
„Je důležité, že existuje spravedlnost – bez ohledu na jakoukoliv ideologii nebo telepatické síly. Nebo jakékoliv jiné metody na ovládání myslí, které v budoucnosti radostně vynalezneme. S námi všemi není něco v pořádku.“
Závěrem dodám, že i když kniha obsahuje jen minimum bonusů, nepostrádá medailonky scenáristů a kreslířů, pevnou vazbu a pěknou snímatelnou obálku.“... celý text
— jan8470
Hlubina na nebi
„Přečteno v originále.
Pustil jsem se do toho s nadšením z Fire upon the Deep a nedokážu zastřít jisté zklamání. Ta pestrost toho vesmíru je tam pořád - Queng Ho, Emergency, historie Namquenu, Arachna - ale je dávkována jen ve střípcích a přílišnou roli nehraje, protože se děj točí okolo jediné planety. Navíc je ten děj dost pomalý - prvních sto stran je slibný rozjezd a poslední stovka je zase svižný závěr, ale ty tři stovky mezi tím jsou více méně jen čekání na to, až se něco stane. Knihou jsem se kvůli tomu prokousával snad měsíc.
Myšlenky jsou stále zajímavé, ale Fire je úplně jiná liga.“... celý text
— B4LU
Železný plamen
„Bohužel půjdu proti davu, fanoušci: prosím neukamenujte mě :D!
Jsem frustrovaná, rozpolcená a zklamaná. Musím uznat, že Železný plamen se čte rychle, ale na druhou stranu mi trošku zabíjel mozkové buňky.
Oproti minulému dílu mi přijde, že se autorka jakžtakž snaží prohlubovat worldbuilding, ale problémem je, že pro mě to jsou jen... Slova. S Violet v podstatě nic neobjevujeme, ona nám ty informace jen říká a my je máme prostě pasivně přijímat. A to mě faaaakt nebaví.
Co se zmiňované hrdinky týče, tam, kde mi minulý díl vlastně ani nijak nevadila, tady jsem protáčela panenky směrem k druhé straně zeměkoule. To, že je pro Vi naprosto normální se během vážných konverzací pozastavovat nad tím, jak moc sexy Xaden je, to už asi ani nemám sílu komentovat?
Třešničkou na dortu je scéna poté, co Violet zkopou jak psa. Já chápu, že je Xaden neskutečně smyslný, ale hoď se prosím na chvíli do klidu, než ti srostou kosti grl!
Přijde mi, že se autorka od minulého dílu hrozně snaží šokovat tím, že stále někoho vystavuje nebezpečí nebo zabíjí, ale narozdíl od postavy, co umřela na konci jedničky (všichni víme), mi tady na nikom nezáleží. Protože mi přijde, že je vůbec neznáme. Že jsou to jen jména na papíře. Což je fakt obrovská škoda, protože...
...Jednička pro mě měla obrovský potenciál. Přestože byla předvídatelná, nabídla zajímavý start do zcela nového fantasy světa - a to já můžu. Ale dvojka se vlekla jak smrad, který tentokrát nezachránili ani skvěle napsaní draci, ani autorčin čtivý styl psaní (a četlo se to fakt rychle, to musím uznat). Nic mě nepřekvapilo, nešokovalo, nerozesmutnělo... Nezanechalo to ve mně ani jednu emoci, kromě zklamání. Konec byl totální bullsh*t, který mě definitivně utvrdil v tom, že do třetího dílu se pouštět nebudu.
Chápu, proč má tahle série tolik příznivců, ale já už mezi ně po přečtení ŽP bohužel nepatřím.“... celý text
— rozaaalie_
Tesla noir
„New York roku 1936 je místem zasvěceným elektřině. Díky transformátorům a plazmovým kanálům není nouze o elektrickou energii. Navzdory všem pochybám vše funguje, jak má. Klimatické změny nejsou nijak zásadní a proud, jak sám na sobě dokázal Nikola Tesla, není zdaleka tak nebezpečný, jak někteří lidé tvrdí. A zatímco v Rusku je u moci Stalin toužící po nejnovějších Teslových vynálezech, v Německu se dostává k moci Hitler. Mohlo by se zdát, že dění za velkou louží nemá na dění v New Yorku pražádný vliv, ale opak je pravdou. Protože největší esa na poli energetiky a průmyslu mají svá želízka v ohni právě za mořem. Edison, Ford a Westinghause se snaží ovládnout trh a ukrojit si pro sebe co největší sousto koláče. A pak je tu divoká karta v téhle válce proudů – vynálezce, průkopník a vizionář Tesla. Jenže ten náhle zmizel nejen ze svého hotelového pokoje, ale i ze scény. A to, že agenti FBI najdou v Teslově pokoji tři spálená těla, je stejně divné jako vynálezcovo zmizení.
Hlavním hrdinou však není slavný vynálezce, ale mladý novinář Collins, jehož minulost je s tou Teslovou provázána víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Styl vyprávění se z počátku nese ve stylu noirových detektivek, aby se v druhé třetině knihy překlopil ve špionážní drama, završené akční jízdou. To vše autor okořenil množstvím detailních popisů fungování vybraných Teslových vynálezů.“... celý text
— jan8470
Lední medvídek a pandy
„Jééé, to je krásný příběh. První seznámení s Larsem a doufám že ne poslední. Jdu do knihovny hledat další díly. Úžasné ilustrace.“
— brebta
Pozorovatel smrti
„Úžasná kniha jako vždycky. Přečteno jedním dechem. Nemohu se dočkat dalšího dílu.“
— Holanka
Sovy
„Krásně zpracovaná kniha, nádherné fotografie. Doporučuji všem. Navíc autor je ohromný sympaťák. Snad bude i další kniha z přírody.“
— brebta
Hudba pouště
„Pokud zohledníme kontext a literární vývoj, super sbírka! Ale bez dalších informací lehce nadprůměr :-) autor si mě tímto nezískal.“
— Alethea_k
Hotýlek
„Už mám přečtených několik knih od Aleny Mornštajnové - Les v domě, Tiché roky, Hana ..
a tato je pro mě “nejslabší. Možná, že to i tím, že jsem jeji novější knihy četla dříve než tuto její prvotinu.. ty novější jsou totiž jiné grády.
Každopádně velmi povedený příběh, ale Václav by potřeboval více adrenalinu, byl to trochu nudař na to všechno co se kolem něj dělo.“... celý text
— lucy.sankova
Cesta za domovem
„Krásný příběh. Z války mám přečtených spoustu knih, nikdy jsem ale neslyšela o "ukradených dětech". Dojímala mě cesta hlavního hrdiny, místy jsem skoro nedýchala. Jinde jsem nevěřila tomu, jak katolická církev "zachraňovala" duše židovských dětí. Rozhodně doporučuji. Pro mě mnohem zajímavější kniha než Žlutý ptáček.“... celý text
— brebta
Osvícení
„Klasika, kterou by měl znát každý.
Musím přiznat, že ač asi nebudu fanynkou S. Kinga, tak tohle je opravdu povedená knížka.
Jack dostane práci správce hotelu. Bohužel v zimě a na místě, odkud se jen tak nejde dostat. Spolu s ním se tam přesune i jeho manželka Wendy a syn Danny. To, co zdánlivě vypadá jak pouhá životní změna, vyvolá mnohem víc.
Jack, který bojoval se svou závislostí na alkoholu si myslí, že tohle je skvělá příležitost. Wendy si není jistá, ale podpoří ho. Do chvíle, než si všichni uvědomí, že Danny není zcela v pohodě. Jak by taky byl, když má svoje "vidiny"?
Jenže, on ten problém vlastně není jen Dannyho patálie, ale postupně se do toho vtahuje celé osazenstvo. Co se může stát, když pár lidí uvízne na místě, odkud se nelze dostat?
To, na co si asi nezvyknu, je rozšafnost, s jakou King píše.
Kdo tuhle klasiku ještě nečetl, měl by to napravit a já jdu mrknout na filmovou verzi!“... celý text
— Lucciella_L
Žlutý ptáček zpívá
„Knížka se dobře čte, rychle ubíhá. Téma je zajímavě, netradiční. Začátek kbihy utíkal rychle, potom se pro mě začal táhnout a škoda hodně rychlého konce. V každém případě příběh stojí za přečtení. Hodnocení ovlivnilo i to, že jsem ji četla až po Cestě za domovem.“... celý text
— brebta
Džentlmen z Peru
„Výborne opísaná sila toho jedného kľúčového momentu.
Len mi je tak akosi ľúto, že aj zvyšné postavy nedostali svoj priestor.“
— LiliDarknight
Da Vinciho kód
„Svižné, akčné, tajomné. Napriek tomu, že som príbeh poznala, nedočkavo som otáčala stránky, lebo som potrebovala vedieť, čo sa stane.“
— LiliDarknight
Magická loď
„Toto ma požulo a vypľulo, požulo a vypľulo. Toľko ciest, ktoré sa navzájom preplietli. Toľko neľahkých osudov. Toľko otázok, ako je možné, že niektoré postavy dopadli takto a pritom začali takto. A pomalé hľadanie všetkých tých odpovedí. Lebo je čudné vidieť postavy, ktoré som stretla v dračej sérii, na začiatku ich ciest.
Popravde ani neviem, z koho ma najviac bolí srdce. Ale tesne to vyhrala Ronica. Ako matka, ktorá vie, že zlyhala a nedokáže to napraviť.“... celý text
— LiliDarknight
Podezřelý
„I tento díl byl napínavý a čtivý. Líbilo se mi také střídání minulosti a přítomnosti. Ale dost bylo ctení knih tohoto typu. Přeci jen rukopis autorky poznat jde, vyšetřování, sex a nebezpečné situace, do které se dostane hlavní hrdinka.“... celý text
— HH77
Krabat
„K najznámejším knihám nemeckého autora Otfrieda Preusslera bezpochyby patrí aj Krabat. Temnejší fantazijný príbeh pritom vychádza zo starej lužickosrbskej povesti. Kulisami sa ale stala tridsaťročná vojna. Ľudia sú unavení a zbedačení a hoci práve začína nový rok, nezdá sa, že by mal priniesť úľavu. Je jednoduché predstaviť si, že by sa vyhladovaný chlapec vybral do neznámych končín, aby našiel obávaný čierny mlyn Na mokrine. Miesto, ktoré je prísľubom služby, a teda aj strechy nad hlavou a hlavne jedla. Ostane aj po tom, ako sa začnú diať prvé podivnosti. No aj neskôr, keď vyjde najavo, akým umeniam sa venuje majster.
Temná mágia je prezentovaná ako akýsi poklad. Keď ho človek nájde, získa všetky výhody. No nikto už nehovorí o tom, čo všetko musí na ceste k nemu obetovať. Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že ide o pomerne lineárne rozprávanie s jednoduchou dejovou linkou. Toto tvrdenie je v podstate pravdivé. Rozprávanie sa odohráva v rozmedzí zhruba troch rokov, počas ktorých Krabat rastie a mocnie. Pritom má len málo príležitostí na smiech či zábavu. Jeho dni sú plné lopoty a priúčania sa mágii. Na to všetko navyše tieni zúriaca vojna.
Práve tento prvok pridáva knihe na hĺbke a najmä pochmúrnosti. Tak sú totiž osudy postáv spojené so skutočnými udalosťami, hoci sú spomenuté skôr letmo. Pocit reálnosti umocňujú hlavne obrady spojené so sviatočnými dňami. Niektoré sú temné a späté s magickými umeniami. Iné sú skôr ľudového charakteru. Napriek celkovej clivosti v sebe text nesie aj istú lyrickú krásu. Je vidieť, že autor si dal veľmi záležať na jazyku. Hra s ním vytvára pomerne zaujímavý kontrast k celkovému temnejšiemu ladeniu.
Krabatov príbeh v sebe tiež nesie čosi nadčasové. Pretože na pozadí udalostí v mlyne Na mokrine sa odohráva aj iný príbeh. Tento rozpráva o ambíciách, ktoré neraz môžu zviesť až na scestie. Tiež v ňom ožije strach z budúcnosti, zúfalstvo prebudené hladom i obavy zo straty zázemia. Spomína sa v ňom aj často prehliadaná cena, ktorou je podmienené získavanie moci. Zároveň sa slabo ozýva aj nádej, že z každej temnoty vedie cesta k svetlu.
Takto by sa dalo vyzdvihnúť ešte niekoľko tém. Každý čitateľ by možno medzi riadkami našiel niečo iné. To je podstatou nadčasovosti Krabatovho príbehu. Stále sa dá hovoriť o románe o dospievaní v konkrétnej dobe. No aj moderný čitateľ si všeličo odnesie, ak bude ochotný čítať medzi riadkami. A ak nie, ostane mu aspoň rozprávka, v ktorej môže zvíťaziť láska. Len jej k tomu občas treba pomôcť. Tieto dobrodružstvá dopĺňa niekoľkostranový doslov nemeckého spisovateľa Tilmana Spreckelsena, autora Preusslerovej biografie. V eseji čiastočne osvetľuje vyše desaťročný tvorivý proces, ktorého výsledkom je práve Krabat.
Román Krabat láka čitateľa na klasický motív o zápase dobra a zla o dušu človeka. Okrem toho autor pridáva aj niekoľko morálnych presahov a nejedno poučenie. Vďaka spracovaným témam má kniha v sebe istú nadčasovosť. A navzdory historickým kulisám aj aktuálnosť.“... celý text
— LiliDarknight
Kronika hříšného kněze aneb Bestie z Karlštejna
„Velice poutavé a strhují čtení, to me překvapilo, protože historické knihy moc nevyhledávám. Nejvíce mě zaujalo soudnictví šestnáctého století. A taky mě šokovalo vynesení rozsudku. I když tak to mělo být. Většina knihy je podle historických faktů a vystupují zde postavy které v té době žily. Autorka toho hodně nastudovala. Kromě hlavních postav mě zaujala postava Zuzany a jejího sňatku a samozřejmě její dobré srdce.“... celý text
— Danago
Hora v moři
„Posloucháno jako audio a musím se přiznat, že jsem si na ten přednes musela dlouho zvykat. Je to takové monotónní, občas jsem měla problém poznat, která postava mluví, interpunkce se chvílema někam ztrácí...
Pokud jde o knížku jako takovou, jsem z ní snad ještě rozpačitější. Na začátek je asi třeba říct, že to není sci-fi. Je to psychologicko-sociologicko-filosofický román.
Klady:
Skvělé téma. Ta prvotní myšlenka o nelidské inteligenci, ať už jsme u chobotnic nebo u AI, ta má potenciál.
Dobrý sloh, který se dobře čte/poslouchá. Srozumitelné věty, krátké kapitoly.
Ty chobotnice jsou k sežrání, člověk se nemůže nezamilovat.
Zápory:
Nedotaženost charakterů méně důležitých postav.
Nedotaženost "detektivních" zápletek.
Občas až násilně a skokem posouvaný děj.
Celkově vzato má román ohromný potenciál, který je bohužel využit jen z části. Byly by dvě možnosti, jak z toho ven.
1) udělat z knihy povídku na 50-100 stránek. Pak by to nebylo takové místy až ucourané.
2) sedět na tom dalších pár měsíců, či let, propracovat charaktery, dotáhnout zápletky, prozradit některá tajemství
Ono je hezké napsat knihu tak, aby se čtenář na konci zamyslel a sám si dedukoval konce a důsledky. Ale řekla bych, že co je moc, je moc.
Nicméně při tom všem jsem ráda, že jsem si Horu v moři poslechla. Zanechala ve mě hluboký dojem, mám o čem přemýšlet, splnila tím jeden ze svých účelů. Ráda bych věřila, že příští knize autora dám víc hvězdiček.“... celý text
— baryska0751
Zlomená princezna
„V knize máme hlavni hrdinku 21. letou Hallii, která je dcera bývalého prezidenta. Je v podstatě takovou černou ovci rodiny. Nešla na vysokou, živí ji v podstatě sociální sítě a hlavně dělá jeden skandál za druhým. Když jí před jedním podnikem vyfotí, jak ji leze prso ze šatů rodiče ztratí nervy a najmout ji bodygarda. Ne jen tak nějakého, ale takového, který ji srovná. Povoleno je vše.
Ranson rozhodne neni žádný slušný a hodný kluk. Jde po něm ruská mafie a ke všemu ma velmi speciální sexuální požadavky.
Za mě byl děj až moc prekombinovany. Velké výhrady jsem měla hlavně k Ransonovi, jasne Hallie nebyla žádný svatousek, ale takhle se k ní chovat ? Další věc pouzit ji určitým způsobem, jako návnadu, to už bylo trochu moc. No a nakonec se hroutí z toho, jak ji miluji a ona mě poslala do háje.
Neříkám, že by byla kniha úplně špatná, to ne. Otevírají se tam některá témata, která jsou v dnešní dome vcelku aktuální - dyslexie, rodinné vztahy, nezájem rodičů o děti, zneužívání, apod.
Určitě si tato kniha najde své příznivce. Vzhledem k tomu, že ja mám tuto knihu jako E-book, tak si ji zatím ve sve složce knížek nechám. Přečtení určitě nelituji, ale jestli si ji někdy přečtu znovu to nevím.“... celý text
— LucaV.