Nejnovější komentáře
Bič z ohňa
„Na začiatok musím úprimne priznať, že som mala z knihy obavy nakoľko ide o novú slovenskú autorku, ktorá si knihu vydala sama. Táto cesta určite nie je jednoduchá a aj keď som s niektorými vecami bojovala, uznávam, že táto kniha má niečo do seba.
Hlavná hrdinka vyrastala v sirotinci a už ako šesťročná bola poslaná do tábora na výcvik do kráľovskej armády. Áno, asi tak do polovice som síce bojovala s našou hrdinkou Nevaeh aj ja a nie len nepriatelia, no príbeh sa čítal naozaj dobre a stránky mi len utekali pred nosom. Nevaeh určite patrí k tým drzým a odvážnym hrdinkám, no niektoré jej rozhodnutia boli v rozpore s tým, čo chcela. Túžila po slobode. Osud je však voči nej naozaj neúprosný a zdá sa, že má pre ňu iné plány.
Páči sa mi ako má autorka premyslený svet, postavy, magické bytosti a aj samotnú zápletku. Verím, že si obľúbite mnoho postáv, no nájdete aj tie, ktoré budete mať chuť uškrtiť. Najviac sa mi však pozdávala postava Aidena. Najsilnejší spomedzi všetkých waldronov. Bol tajomný, nebezpečný a nemal zľutovania s nikým a ničím. Rysuje sa nám tu pomaličky enemies to lovers linka, no mne úprimne chýbalo troška viac chémie, aby som tomu uverila. Túto knihu však beriem ako zoznámenie sa so svetom a postavami. Verím, že v ďalšej časti sa to poriadne rozbehne, pretože našliapnuté má autorka veľmi dobre.
Nezostáva mi nič iné ako poďakovať za jej dôveru a možnosť si túto knihu prečítať. Prajem, aby si kniha našla ešte viac fanúšikov a dali ste jej šancu.“... celý text
— kirstinrau
Hledá se Dory - Filmový příběh
„Knížka se nám s dcerou moc líbila“
— evca7271
Mluví k vám kapitán
„Výborná kniha! Životní příběh pana Hecla se čte jako dobrodružný román, jedním dechem.“
— Marla
První krev
„Jedna z mála sérií, u kterých mi nevadí číst je napřeskáčku. Tady se teprve tým formoval a musím říct, že teď když jsem si přečetla, jak celý tým začal spolupracovat, jak se tvořil, tak do sebe zapadá spoustu momentů z dalších dílů. Příběh jako vždy zajímavý, sice už mnohokrát probrané téma, ale vykreslené zase trochu jinak. Pouze vraha mi v tomto dílo bylo sna poprvé líto. Každopádně doporučuji k přečtení :-)“... celý text
— krejcovka76
Volyňská rapsodie
„Moc pěkně napsaná kniha,téma Volyňských Čechů mi není neznámé.
Podobné knihy by si měli přečíst všichni,a hlavně ti co si neustále na něco stěžují.Máme se jak prasata v žitě a nevážíme si toho.“... celý text
— Katka2382
Co hledáš, najdeš v knihovně
„Zajímavé zpracování ale pěkné čtivé“
— Ludmila91
Vánoce na skotském hradě
„Krásný zimní příběh“
— Ludmila91
Nikdo není sám
„Ano, je to současná česká ženská literatura, zabývá se vztahy v rodině, nabízí pohled na současnou rodinu, ale na mne působí depresivně, bezvýchodně/i když v závěru se hrdinka vzepře, vzbudí, rozhodne/. Je to literatura bez štávy, šedivá, možná záměrně, jako doba v níž vzniká, doba která nás pohlcuje množstvím možností, úkolů, povinností, neschopností užívat si života.“... celý text
— ujira
Čtvrtá politická teorie
„Spíše než ucelená kniha je to sborník různých textů. Stěžejní částí je práce z oboru politické filosofie - v Duginově podání místy téměř politického mysticismu, v níž autor rozebírá znaky čtvrté politické teorie. Navzdory názvu a mým předpokladům ji bohužel nedefinuje, ale jen hrubě načrtne. V jeho představách čtvrtá teorie částečně neguje první tři a částečně okupuje nevyužitý prostor mezi nimi. Kupříkladu základní jednotkou není jedinec jako v liberalismu, ani třída jako v komunismu, ani stát jako ve fašismu, ale etnikum. Důležitý je přísný antirasismus, který autor chápe v rozšířené definici, čili jako striktní odmítnutí útlaku a hierarchizace dobra. V jeho podání tudíž není moderní lepší než tradiční, civilizované lepší než přírodní, ani bohaté lepší než chudé. Důraz klade na odmítnutí vnějších vlivů a bezuzdné inovace bez rozmyslu. Zbylá část knihy se zaobírá geopolitikou, historií, mezinárodní politikou a tím čemu Lev Borský říká biopolitika. Tady je nutné poznamenat, že Alexandr Dugin bývá označován za vrchního ideologa Vladimíra Putina, jenže z textu je jasné, že je to jen výmysl mediální scény. Z tří tradičních myšlenkových směrů ruské mezinárodní politiky - západní, státní a euroasijský, je Dugin pevně ukotvený v tom třetím, ale Putin osciluje mezi prvními dvěmi. Z Duginových slov je cítit hořkost, protože Putin se dlouhé roky snažil Západu vyhovět a integrovat Rusko do jeho struktur. Dokonce ani v posledních dvou letech, tedy po smršti 18 000 ekonomických sankcí a po urputné snaze Západu Rusko izolovat Putin Duginův postoj nepřijal. Putin se snaží navázat na snahy Petra Velikého nebo knížete Petra Stolypina, ale podle Dugina by měl zemi modelovat na základě Moskevského velkoknížectví, které chápe jako vrcholnou fázi ruského státu. Tedy odmítnout globalizační snahy Západu, zavrhnout elity podléhající cizím vlivům a rozvíjet Rusko jako jedinečnou civilizaci. Dvě hvězdičky hodnocení nejsou za názory autora, ale za čtivost. Text je těžký na čtení i pochopení a rozhodně se nevejde do škatulky "populárně naučný". Přesto Dugin své názory dostatečně teoreticky nepodložil a čtvrtou politickou teorii ani nedefinoval.“... celý text
— hanak_v_exilu
3x slečna Marplová
„Výborné tři příběhy které jsem četl již několikrát a pořád mě baví. Tyto detektivky se slečnou Marplovou čtenáře hýčkají atmosférou staré dobré Anglie. Krásné odpočinkové čtení které má v sobě nádech nostalgie.“... celý text
— rafan65
Divoké palmy
„Román Divoké palmy (The Wild Palms, 1939) je jedním z pěti děl amerického spisovatele Williama Faulknera (1897–1962), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1949), které nepatří do jeho yoknapatawphského cyklu (dále Vojákův žold, Komáři, Pylon a Báj). Je to u nás nejvydávanější Faulknerův román, vyšel tu již pětkrát, možná proto, že patří k těm nejpřístupnějším. Faulkner tu paralelně rozvíjí dva zcela samostatné příběhy, které kontrapunkticky pojednávají témata lásky, odpovědnosti a tajemství života.
Příběh první, Divoké palmy, sleduje tragický osud milenců Harryho, mladého nezkušeného lékaře, a Charlotty, keramičky, která kvůli Harrymu opustí manžela a dvě děti a vydá se s ním na existenciálně náročnou pouť, protože věří, "že láska a soužení jsou jedno a totéž a že cena lásky je tak veliká, kolik za ni člověk musí zaplatit, a jestli někdy dostane lásku lacino, pak ošidil sám sebe." Příběh druhý, Stařec Mississippi, se odehrává o deset let dříve, v roce 1927, za velké povodně na "otci řek". Mladý bezejmenný trestanec při záchranných pracích na řece zachraňuje těhotnou ženu, ale pak je obviněn z pokusu o útěk.
Z románu jsem trochu na rozpacích a asi úplně neumím ocenit ten kontrapunkt, podle doslovu Evy Masnerové (Odeon, 1978) možná spočívající ve dvou typech lásky, jak chtěl Faulkner, v ideálu romantické absolutní lásky dvou milenců a v trestancově životě bez lásky a v tom, jak odevzdaně nese svůj osud. První příběh se mi líbil trochu víc, i když ani s jedním z milenců se nedokážu ztotožnit a ani jeden mi nebyl sympatický. Paradoxně tak víc chápu příběh druhý, byť se mi líbil méně, ale musel bych tu až příliš spoilerovat pro vysvětlení, a to nechci. Tři předchozí vrcholné Faulknerovy romány – Hluk a vřava, Srpnové světlo a Absolone, Absolone! –, i když byly na četbu neskonale náročnější, mě každopádně nadchly mnohem víc.“... celý text
— milan.valden
Válečný kůň
„Opravdu silný příběh, který je zajímavý tím, že je vyprávění z pohledu koně. Je tak dobře napsaný, že ho přečtete za chvilku.“
— alishek
Za katrem: Historky, co utekly z basy
„Pojďte se podívat do vězení! Autorka pracovala jako vychovatelka v mužské věznici a vezme nás s sebou do práce. Ukáže nám, jak to tam chodí, jaký mají vězni denní režim. Čekají nás i zážitky, rozhovory a dopisy odsouzených.
Od prvních řádků mi bylo jasné, že mám v rukou fajn čtení. Už jen díky tomu, jak autorka píše, mi je neskutečně sympatická. Dokážu si představit, že bych s ní zašla někdy na kafe, aby mi mohla povědět ještě o dalších svých zážitcích.
Celá kniha je psána s lehkostí, nadhledem, a hlavně s vtipem. Je znát, jak autorka moc dobře zná to, o čem píše. Navíc celou dobu promlouvá ke čtenáři a díky tomu vás to celé vtáhne a pohltí.
Čekají vás i ilustrace, které skvěle doplňují konkrétní historky. A dočtete se třeba i to, co si s sebou zabalit do vězení, takže vás už v životě jen tak něco nepřekvapí :-D
Jelikož jsem měla od knihy určitá očekávání (a to je u mě vždycky špatně ), myslela jsem si, že tu bude více zážitků s vězni a méně povídání o vězení celkově. Nakonec mi to však vůbec nevadilo, protože je knížka i takhle dobře vyvážená a autorka nám přináší od všeho tak akorát.
Pokud se chcete pobavit, ale i dozvědět nové věci, tuhle knihu si rozhodně přečtěte.“... celý text
— eva3992
Veselé obrázky Josefa Lady
„Boží obrázky od úžasného J. Lady.“
— Lucif
Turtles - Hrdinové z podzemí
„Ani nevím proč, ale jako malou mě to bavilo :). Měla jsem nejraději Donatela s tyčí = s taťkou jsme si dělali ze dřeva a řetězů i nunčaky, bo, hambo atd. Byla to zábava. Dokonce jsem ty želvy kreslila a to jsem nikdy nebyla žádný Michelangelo :D. Pak samozřejmě pokračování se synem a s neteřinkami.. Jako jsou hezčí postavičky, ale prostě nás ta želví mánie neminula :D“... celý text
— Lucif
Poslední aristokratka
„Velmi oddychové čtení. Člověk se u toho opravdu nasměje. :)“
— Metsästäjä
Má to háček
„Bylo to docela roztomilé, ale mám pocit, že hlavní problémy dvou hlavních hrdinů se neustále opakovaly, jako by vedli úplně stejnou konverzaci každých 10 stránek.“... celý text
— Ivka14
Když přišli psi
„81%
Velice poutavě vyprávěná knížka z poválečných Beskyd. Silný a emotivní příběh několika osob se svým tajemstvím, jejichž osudy se na konci propojí. Postavy jsou bravurně vykresleny, naprosto uvěřitelně, ke každé si vytvoříte vztah.
Tenhle román si musíte přečíst! Autorka je sázkou na jistotu.“... celý text
— ArwenAragorn
Konec hry
„Rychlý start knihy vystřídá pomalejší vyprávění a rozmotávání jednoho příběhu.Ale neskutečně zajímavé,spíše v psychologičtější rovině společenského románu.Závěr je hodně divoký...Mám dílo autorky hodně oblíbené,tím víc mě mrzí že se nic nového nepřekládá a nevydává u nás.“... celý text
— rodak
Nezlomná naděje
„Pro mě je příběh tohoto muže příkladem vytrvalosti,odvahy a hlavně úcty k životu a človeku.Myslim si,stejně jako jeho dcera,že se dožil takového věku díky víře( ne náboženské)a odhodlání“... celý text
— lea25
Tomio Okamura - Umění vládnout
„Tomio je chytrý člověk, má spoustu dobrých názorů a hlášek. Knihu jsem si chtěla přečíst, koupila jsem si ji, ale zatím jsem si přečetla jen některé části a nějak nemám náladu. Raději si teď čtu zábavné příběhy. Kdo by v dnešní době nepotřeboval více zábavy, smíchu, pohody, lásky... Krásný den všem :0*“... celý text
— Lucif
Sisi
„Zavřete oči a nechte se přenést do devatenáctého století. Ocitnete se na císařském dvoře ve Vídni i na anglickém venkově. Ponořte se do intrik vyšší společnosti a odhalte jejich tajemství.
V této knize už není Sisi ta mladá, poslušná dívka, ale zralá žena, která si chce žít podle svého. Odhalování pomníků a společenské akce ji už nudí, raději se prohání na koních, hlavně pak při jezdeckých honech v Anglii. Pod svá křídla si vezme svou neteř Marii Louisu, kterou však brzy využije pro své plány.
Ač je to kniha o císařovně Alžbětě, dala do ní autorka kus sebe. Sama totiž miluje koně a jezdectví, sdílenou vášeň tak v příběhu vykreslila opravdu podrobně a hlavně srdcem. Je znát, že ví, o čem píše a koní si v příběhu užijete opravdu hodně.
Jak je o Sisi známo, měla mnoho koníčků, zálib a zvyků. V průběhu vyprávění tak mnohé poznáme. Autorka nám ukáže Alžbětin život a pokud jste ho do této chvíle neznali, je možné, že vás kniha navnadí zjistit si další informace o tom, jak žila. Čeká vás tu i život smetánky a vyšší společnosti té doby. Krásné šaty a účesy, bály a divadla. Ale také pomluvy a intriky.
Bohužel jsem se však s touto knihou docela trápila. Absolutně mi nesedl styl. Ač je to psáno jednoduše, spousta vět mi připadal kostrbatých. Vůbec jsem se nemohla ponořit do příběhu a celé to šlo mimo mě.
Moc mě to mrzí, protože knihy o císařovně Sisi mám jinak moc ráda.“... celý text
— eva3992
Děsy první republiky
„Nejedná se o horor, jak by název mohl naznačovat, ale o sbírku mysteriózních povídek z konce první republiky. Všechny jsou zajímavé, svým způsobem milé a náležitě uzavřené. A líbilo se mi, že v posledním příběhu ulovil netopýřího varana šikovný beauceron. Všechny příběhy mají něco do sebe, a pokud jste četli třeba Ostravská mystéria nebo Ve službách republiky, vřele můžu doporučit i tuhle knížku.
Jakožto fanynka českých autorů a první republiky, nebo obecně naší historie, dávám hvězdiček pět, objektivně by se patřily asi čtyři:)“... celý text
— Kroana3
Co dělat, když prší
„Přidám se do tábora čtenářů, který pochválil přebal, ale příběh jej nenadchl. Po padesáti stranách už nechci pokračovat.“
— aydam
Dívky na kopci
„Velmi dobře a rychle se četla, skvěle napsáno. Bylo to napínavé, už se těším na další díly“
— Veronika2692
Dvě zrcadla
„Roztomilá letní upíří oddechovka. Pokud nemáte žádná vysoká očekávání, nebudete zklamaní. Slabý odvar Twilight ságy pro nenáročné čtenáře.“
— MagdalénaHa
Tommyknockeři
„Tak nakonec se ten "Kingův efekt" zase dostavil :-) Ale už jsem se obávala, že se nedočkám - přišlo to asi tak na posledních 100 stranách. Do té doby se to mírně táhlo, i když nikdy jsem neměla nutkání přestat číst - i kopání v lese King dokáže podat tak, že mě to baví :-) Nejhorší byl asi ten začátek, než se děj trochu hnul do Havenu, pak už to šlo a úplný konec to všechno čekání vynahradil. Byl to velkolepý příběh podávaný pohledem z mnoha úhlů a popisy všeho okolo mimozemšťanů byly prostě fascinující. Netřeba vizuálního média - pomocí slov to čtenář doslova prožil - seděl v kosmické lodi, vnímal její chvění, cítil, jak se mu ostatní snaží dostat do myšlenek a promlouval s nimi na této úrovni. A mnoho mnoho dalšího. Velký čtenářský zážitek dokáže vyvolat pan King....“... celý text
— Astonius
Černobílý svět
„Skvělé. Nevím sice, jestli to opravdu v Americe v podstatě dost nedávno (60 let - to není žádná doba!) vypadalo, ale je to krásné plastické vyprávění o osudech několika žen.
Je hrozné, pokud má někdo vůči někomu takové předsudky a takto se k němu chová jen kvůli barvě kůže. Na druhou stranu pozitivní diskriminace je úplně stejně debilní přístup.“... celý text
— Bakana
Pohádky kancelářské krysy
„Milé čtení, jak to chodí v životě krys. Pohádky jsou tak akorát dlouhé a skrývají i poučení a roztomilé ilustrace.“
— Booky84
Papírová princezna
„Romantická oddechovka, kterou přečtete jedním dechem. Už dlouho se mi nestalo, že bych knížku dočítala do tří do rána, ale tato to zvládla. Hned na začátek ale musím říct, že to rozhodně není tím, že by to byla nejlepší kniha, co jsem kdy četla.
Kniha má rychlé tempo a příběh tak dobře ubíhá. Hlavní hrdinka Ella nikdy nepoznala otce, matka jí zemřela na těžkou nemoc a ona zůstala v sedmnácti letech sama a musela se o sebe postarat. A nejlepší způsob, jak si může takhle mladá dívka vydělat, je vzít matčiny doklady a jít tančit do strip klubu. Jednoho dne jí do života vstoupí Callum Royal co by její opatrovník a přestěhuje ji k sobě a svým pěti synům. A tam se příběh teprve pořádně začíná.
Je to jedna z těch knih, u které můžete mozek úplně vypnout a jen si užívat příběh. Měla jsem ale trochu problém s časem v knize. Vše se totiž odehrává během pár týdnů. Vztahy, které v knize vzniknou, jsou strašně rychlé, v podstatě hlavní hrdinka svůj cíl zájmu poprvé vidí a okamžitě je z něj celá hotová. To bych ale ještě byla ochotná přehlédnout, mnohem víc mi totiž vadilo, že Cullum prohlásil Ellu za členku rodiny Royalů, jeho synové jí říkali sestřičko, i když třeba jen ironicky, a pak s ní někteří vlezou do postele… Je to zase něco, co takhle vůbec nemuselo být a já si při čtení říkala Proč proboha?
Jinak mi ale příběh přišel v pohodě, je to taková klasická romanťárna ze středoškolského prostředí premiantních děcek a s drsnými chlapci. Myslím, že by se vám kniha mohla líbit, hlavně jestli hledáte něco, u čeho můžete vypnout hlavu.“... celý text
— elii.reads