Nejnovější komentáře
Mlha v nás
„Pokračování knihy Mlha mezi námi. Velmi zvláštní, ale zajímavý příběh, který měl nádech tajemna a mystery. To, co jsem si myslela, že se děje, bylo ve skutečnosti úplně jinak. Co se v lese dělo bylo vskutku velmi zajímavé. A na konci překvapivé "AHA"?!
Tato 2. část byla naprosto skvělá. Po přečtení 1. části jsem si tuto sehnala jako e-knihu. Četla jsem ji ve slovenštině(miluju) pod názvem "Hra na milovanie 2". Opravdu jsem si čtení užila a jsem ráda, že jsem nezůstala v nevědomí, jak naši knižní hrdinové dopadli.
V mnohém jsem naše knižní pochopila a získala tím na ně i úplně jiný pohled. (v 1. knize zprvu ne moc lichotivý).
V knize se prolínají dvě časové období, ale je to vcelku dobře čitelné. To, co se v 1. knize neskutečně zamotalo, se v té následující krásně rozmotá.
Každopádně obě knihy jsou určitě zajímavý počin. Před těmito dvěma jsem od autorky četla již jednu, do které jsem se nemohla začíst , a tak se mi do těchto nechtělo, ale nakonec jsem ráda, že jsem si je přečetla. Bavily !! A tato obzvláště.“... celý text
— Monuschka
Marie Terezie : tajnosti císařských komnat
„Výborná kniha ve které se čtenář doví něco zajímavého z historie. K těmto knihám jsem se dostal před dceru. Vřele doporučuji.“
— koblížek779
Severní den
„Nordtag svet, kde vládnu Piliere, Syndikát a cirkev Jedného. Stojí na troskách zabudnutých miest Predchodcov. Mestá sú izolované, krajina plná nebezpečenstiev.Iba prospektori majú odvahu hľadať v nej starobylé konštrukty. Neutíchajúci dážď postupne ničí tento svet. Mestá miznú pod vodou, ľudia zomierajú a záhadná, temná choroba sa začína šíriť krajinou. Je to všetko prírodná katastrofa, alebo niekto v pozadí všetkým manipuluje?
Kniha je fascinujúcou zmesou žánrov, od sci-fi, post-apo, steampunku, fantasy, až po dobrodružstvo a romantiku.Na prvý pohľad sa to môže zdať ako chaotický mix, ale opak je pravdou. Autor si z každého žánru vybral to najlepšie a zmiešal ich do jedného, skvelého celku. Hoci jeho štýl písania môže niekomu pripadať „ťažký“, mne sa páčilo, ako prostredníctvom krátkych kapitol a neustálych zmien perspektívy udržiava dynamiku príbehu. Dej tak postupne graduje, stáva sa čoraz pútavejším.
Každá stránka odhaľuje nové vrstvy sveta. Jeho temné tajomstvá, mocenské štruktúry a vzťahy medzi postavami.Tie vstupujú do príbehu postupne, pričom každá má svoju minulosť a motivácie.A hoci je postáv veľa, každá má svoje miesto a význam. Najviac ma zaujal Julius, dobrodruh a prospektor bojujúci s dlhmi a Cora, ktorej chladné, takmer robotické správanie vo mne vzbudzovalo zvláštnu sympatiu.
Konštrukty, tvoria dôležitú súčasť deja, sú fascinujúce, ale ich opis mi občas pripadal nejasný. Niekedy som sa pristihla pri tom, že si neviem presne predstaviť, čo sú zač.Je to vlak? Elektrina? Jadrový reaktor? Možno však práve v tom spočíva ich kúzlo. Autor nedáva čitateľovi všetko na striebornom podnose, ale namiesto toho nás núti premýšľať a vytvárať si vlastné predstavy.
Príbeh vyvoláva množstvo otázok,ale odpovede na mnohé z nich stále zostávajú skryté.Každá dejová línia je rafinovane prepletená s inou, a práve keď si myslíte, že ste odhalili pravdu, príde ďalší zvrat. Tento pocit narastajúceho napätia ma držal až do samotného konca.
Záver? Úžasný.Otvára dvere k tomu, čo príde ďalej, a ja už nedočkavo čakám na pokračovanie.Táto kniha je iba začiatkom série, ktorá sľubuje ešte viac záhad, napätia a nezabudnuteľných dobrodružstiev.“... celý text
— Eridani
Proměna
„Tohle já můžu. Naposloucháno jako audiokniha s výborným Filipem Jančíkem.“
— zbysek2676
Dnes v noci jsem ji viděl
„Příběh samotný nějak originální není, ale ocenit musím formu, to, jak je napsaný. Mistrovsky. Drago Jančar opravdu umí psát, umí poutavě vyprávět. Čtenář má pocit, že se potkává se skutečnou literaturou. V té sílící záplavě knih okolo nás to není samozřejmost.“... celý text
— Blue
Převozník
„V Přechodu Justin Cronin vytvořil poutavý postapokalyptický svět, který utáhl tři obsáhlé knihy. Tady pro změnu není poutavého skoro nic a drhne to už od prvních stran. Zásadní problém je v unylých postavách, které procházejí několika rovinami. Vzhledem k jejich "nijakosti" je děj nejdřív nepřehledný, pak už vyloženě otravný. Přitom ústřední téma (které se začne odhalovat až někdy v polovině knihy) má dostatečný potenciál. To by ale celý příběh musel být vyprávěný mnohem srozumitelněji a prostřednictvím postav, které stojí za to sledovat.“... celý text
— Nefilim
Stopy stredoveku: Rozhovory o ľuďoch temnej doby
„Kniha rozhovorov so všetkými kladmi (rýchle čítanie bez nudných pasáži) a zápormi (opakovanie, nejde do hĺbky). Úspech tohto typu kníh závisí aj od toho, akým spôsobom je rozhovor vedený. A tu musím pýtajúcich sa pochváliť, že text plynul hladko, nezadrhávalo sa to a len párkrát sa stalo, že sa núkala nejaká zaujímavá doplňujúca otázka, aby sa téma viac rozpitvala, ale debata sa odklonila inde.
My, ktorí trochu poznáme prácu pani Dvořákovej, vieme o jej slabosti pre Žigmunda Luxemburského, je to jej srdcová téma a preto v rozhovore často odkazuje na toto obdobie a veci s ním súvisiace. Niekomu to mohlo pripadať repetitívne (konečne som aj ja použil toto slovo!) a únavné, ale na mňa sa jej nadšenie pre tému podarilo preniesť. No ja som ľahká obeť, veď aj podcast „Archivárky na cestách“ počúvam v aute z USB (priečinok Guilty pleasures).
Knihu odporúčam každému so záujmom o dejiny a myslím, že najlepší zážitok bude mať čitateľ, ktorý o stredoveku nevie nič nad rámec školského učiva. Kľudne si ju môžu v rámci dovzdelávania prečítať aj tí, ktorí v škole nedávali pozor - napr. takí „plochozemci“ by sa od ľudí z neskorého stredoveku mohli niečo dozvedieť.
9/10“... celý text
— Recidivista
Magické střípky
„Magické střípky pro mě mají velmi osobní význam s přídechem nostalgie. Poprvé jsem je četla asi před 20 lety. Byla to doba, kdy jsem velmi intenzivně objevovala žánr fantasy a byla zamilovaná do Sapkowského. Doma jsme ještě neměli internet a táta mi jednoho dne z práce jako překvapení donesl na disketě na tajňačku kdesi stažené právě tyto povídky, resp. některé z nich. Byla to první a zároveň vlastně i poslední díla, u nichž jsem se zpronevěřila čtení z papíru. Pak jsem je přečetla ještě několikrát, již z knižního vydání. A vždycky mě něčím překvapí a zároveň pokaždé je to příjemné jako návrat do útulného domů.
Snad jen Král Artuš mi stále příliš neříká (ale dávám tomu do budoucna ještě šanci), ostatní povídky, to je koktejl magie, podmanivosti, hravosti, surovosti a syrovosti, jednoznačnosti i mnohovýznamovosti, zkrátka umně namíchaná medicína. Každá povídka ve mně rozdmýchala chuť na něco jiného, takže nyní po přečtení jsem docela rozpolcená, zda si přečíst znovu Zaklínače nebo jiné fantasy, vrhnout se na Alenku v Říši divů, nebo naopak vybrat něco mnohem prozaičtějšího. A za co má u mě Sapkowski velký bonus, jsou také kočky ve všech možných rolích.“... celý text
— ziriant
O hvězdách víš hovno
„Hvězdy jsou zaručeně to nejlepší, co český YA rybníček nabízí. Jsou skrz naskrz propracované, léta strávená nad nimi se za mě vyplatila natřikrát, ať už je řeč o trefných a vtipných metaforách, pečlivě vybraném playlistu, jehož písničky každá přesně navodí tu správnou atmošku, že se chvíli žulíte jak měsíček na hnoji a jindy byste se šli střelit. Je zároveň předaný dost netradičním způsobem, který mi skvěle vyhovoval. Nemůžu se nezmínit o mnohočetných opisech slov erekce a masturbace, které mě vždy rozesmály (“lomcování předkožkou zůstává mým favoritem.)
Výborné dialogy, hlášky u kterých se člověk ve dvě ráno směje nahlas a modlí se, ať nevzbudí lidi kolem sebe. Opravdový, realistický vyzobrazení středoškolských lásek, se všemi těmi trapasy a strastmi, jak si pamatujeme i my sami. Víc takových knížek v YA žánru, prosím pěkně.
Finále, u kterého člověk nad čtvrtou ranní zapomíná dýchat. Smekám.
Petr je perverzní perfekcionista a je vidět, že knihu psal s obrovskou láskou k tomu, co dělá. Dal do ní kousek sebe a mě nezbývá, než poděkovat, že o hvězdách konečně nevím hovno.“... celý text
— Therella
Vraždy na dobrou noc
„Příjemná jednohubka o tom, jak vlastně vzniká detektivka. Zajímavé srovnání různých stylů a autorů. Jelikož jsem kdysi s chutí četla páně Hodkovy detektivky, nebyla jsem zklamaná, i když jsem podle názvu původně čekala něco jiného.“... celý text
— Julka5259
Prolhaná věda
„Geniální.“
— lukaskmn1
Rozčarované
„Kniha je napsána velmi čtivě. Příběh je originální a plný zvratů. Místy jsem z toho byla paf, ale v dobrém. Charektery postav jsou velmi různorodé a jsou skvěle vykresleny. Při čtení jsem měla radost, strach a zvědavá jsem byla pořád, protože nástin události byl od začátku, ale až ke konci bylo rozuzlení. Takže jsem tipovala, co se stalo a tipovala jsem blbě. Bylo to úplně jinak. Je to hlavně o přátelství. O síle kamarádství, které dokáže být rozmanité, přejde urážky, odpustí a překoná spoustu názorů, ale cílem je pomoci a chránit. Otřepaná fráze, ale zde velmi trefná.“... celý text
— JanaDor
Andělský let
„Výborné a ohavné zároveň: netušila jsem, že se jedná prastarý díl Harryho Bosche, z roku 1998, popadla jsem ho jako novinku (Slovart 2024 - pozn. překlepům se nevyhnuli), ale nakonec to vůbec nevadilo.
Doba napsání i děje se projevila hlavně téměř absencí (technických znalostí) internetových vyhledavačů či mobilů na jednu stranu, na druhou stranu tehdejších otevřených ran dozvuků pouličních bouří roku 1992 v L.A. A ty se připomínaly tak dlouho, až se k nim nakonec schylovalo i v Andělském letu...a znamenaly akční vyvrcholení celého složitého případu, na němž se podílela policie, kriminálka i FBI.
Rasismus, obecná nedůvěra k policii i nedůvěra mezi jejími příslušníky navzájem, politikaření, soudy, mediálně zdatní prohnilí advokáti, mediálně zdatní úchylní bohatí, únos, pedofilie, korupce, lži a samozřejmě vraždy. Dvěma to začíná a dalšími to končí...
Autor tam nacpal tolik ohavností, že se to skoro nedalo unést (učíst), změna vyšetřování v poslední třetině vyústila ve vršící se hrůzy čím dál horších kalibrů. Pozitivum žádné, jen Bosch se sám pochválil jako nejspravedlivější ze všech (což mi vždy vadí, protože bez viny, hloupé i záměrné, nebyl ani on, samozřejmě), na jiné prohnilé i v řadách policie došlo.
Za napětí a podrobný popis fungování policejních složek i průběhu vyšetřování dávám maximum. Stejně jako za reálie L.A. Angels Flight je moc pěkné jméno pro místní lanovku...“... celý text
— soukroma
Indiánský běh
„Tak tohle bylo tedy sousto! Je nutné číst mezi řádky a mrknout se na Wikipedii a strýčka Googla. Hahaha Monolog , ten se vyznamenal .“
— Lili2
Pusa z Albertiny
„České autory čtu opravdu minimálně, proto jsem moc ráda, že mě oslovil pan Vincent Riva a nabídl mi zaslání jeho prvotiny Pusa z Albertiny z nakladatelství Moba k recenzi. Jinak by mě kniha s velkou pravděpodobností minula.
Příběh nás zavede do letní Vídně, kde se setká mladá, ambiciózní advokátka Amalia ze Španělska se studentem práv Václavem z Česka. Prožíváme s nimi jejich letní lásku odehrávající se během srpnového jazykového kurzu. Poznáváme i další studenty z různých koutů světa, kteří celý příběh hezky dokreslují.
Obě hlavní postavy mi byly sympatické. Z Amalie čišela radost ze života a chuť užít si každý okamžik. Její spontánní a temperamentní povaha dodala celému příběhu tu správnou jiskru. Václav byl milý, mladý muž, ale bez Amalie by mě moc nezaujal. S Amalií jakoby ožil. Vedlejší postavy byly příjemným zpestřením příběhu. Jednu vedlejší postavu, Giorgiu, jsem ale neměla vůbec ráda, od samého začátku mi nesedla a ke konci jsem ji už nemohla vystát.
Mám jednu obrovskou výtku. Zarazilo mě chování postav po příjezdu do Vídně z hlediska milostného života... jakoby jejich starý život přestal existovat. Jako lusknutím prstů se začali všichni chovat jako single a absolutně neřešili, že mají doma nějaké závazky. Nevěra bez mrknutí oka, všudypřítomná... to mi rozum zůstával stát. Mám pochopení pro nějaký zkrat, úlet... ale tohle bylo vědomé, dlouhodobé podvádění. Bohužel se to tak moc bilo s mým vnitřním nastavením, že jsem to během čtení nedokázala vytěsnit a hodně to ovlivňuje moje hodnocení. Kdyby aspoň postavy projevily nějaké výčitky svědomí, tak bych to možná překousla.
Knížka se četla skoro sama. :) Děj svižně plynul a knížka se mi těžko odkládala, protože mě zajímalo, jak celá love story dopadne. Musím ale říct, že konec mě malinko zklamal. Čekala jsem nějaké definitivnější uzavření, ale spíše jsem z toho nabyla dojmu, že pro hlavní postavy věrnost opravdu neznamená vůbec nic a nevěra prolínající celý příběh se znormalizovala. :(
Měla jsem trošku strach z toho, jak budou vypadat spicy scény, když je psal muž. Ale autor se s tím popral statečně, byly napsané vkusně, stručně a jasně. :D Teda... jedna scéna byla napsaná až tak jasně, že ji z hlavy nejspíš nedostanu. Když jsem tu pasáž četla, obočí mi vyletělo nahoru a ne a ne spadnout dolů. :D
Autor bravurně popisuje místa z historické Vídně. Při čtení jsem měla chuť si sbalit kufr a okamžitě do Vídně vyrazit a objevovat její krásná zákoutí.
Celkově knihu hodnotím jako povedenou a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Děkuji. :)“... celý text
— denis.danielova
Dům plný tajemství
„Kniha je napsaná ve třech časových rovinách, ze začátku jsem měla problém se ve jménech zorientovat... Ale ukázalo se, že vše do sebe pěkně zapadlo, moc hezký příběh“... celý text
— Beruska18
Potměšilá smrt
„Trochu "ukecaná" detektivka, nicméně mám knihy tohoto autora ráda. Vždy se dobře pobavím. A líbí se mi, jaksi to svoje Brno pochvaluje.“
— Julka5259
Klekánice
„Tato kniha se mi dostala do rukou díky štafetě a je to pro mě první od této české autorky. V poslední době čtu převážně české a slovenské autory a jsem knihami velmi potěšena. Jsem ráda, že i díky štafetám se SK a CZ autoři dostanou do povědomí čtenářů.
Kniha mě zaujala hlavně díky názvu a ač autorčina prvotina, tak se mi líbila. Knížečka je to malá a milá a rychle přečtená, každopádně zajímavá.
Je zde cítit tajemno a nadpřirozeno. Zkoušela jsem uhodnout, kdo za tím stojí, ale mýlila jsem se.
Děkuji za štafetu Lucince Svobodové a i paní autorce a těším se na pokračování...“... celý text
— Monuschka
Buď cool jako kočka
„Takové nenáročné čtení pro náctileté a kočkomily.“
— Renike
Ursulina
„85%
Vrrrr. Krátké, hlasité, nahněvané zachrčení.
Země se zachvěla pod tíhou mohutných pracek.
Otočila jsem baterku ve směru, odkud se zvuk ozval. V kuželu světla jsem zahlédla, jak se mezi stromy nějakých deset patnáct metrů ode mě někdo pohybuje. Mihla se tam jakási obluda a vmžiku byla pryč. Zahlédla jsem si jen na vteřinku, ale můžu říct, že jsem nikdy nic podobného neviděla. Rozhodně to nebyl medvěd. Chodilo to po zadních jako člověk, bylo to vysoké přes dva metry a mělo to hustý, zacuchaný kožich, samé slepené oranžovohnědé chlupy. Když jsem to spatřila ve světle baterky, dívalo se to přímo na mě a já viděla, jak odrážející se světlo dělá z jeho očí dvě rudě žhnoucí slunce.
_____________________________________________________________________________
Páni, tak to byl ÚŽASNÝ thriller.
Zástupkyně šerifa Rebecca pátrá v okrese Černého vlka po pachatelích bestiálních vražd. Nad nimi se vznáší přízrak bájné obludy Ursuliny. Když jsem se dozvěděla, kdo stojí za vraždami, spadla mně brada. Větší šok už jsem dlouho nezažila.
Knížka má spád, je napínavá, děsivá, emotivní, zvlášť ke konci, kde je velice dojemná, a nejde se od ní odtrhnout. Když jsem otočila poslední stránku, závidím těm, kteří ji teprve začínají číst.“... celý text
— ArwenAragorn
Nebezpečné známosti
„Další díl Dallasove, který jsem měla přečteny raz dva. Tentokrat je vyšetřování trochu spjato s jejím známým. A ona udělá vše, aby byl vrah náležitě potrestán.“... celý text
— nikca3882
Kronika konce světa
„Bavilo mě to. Hlavní postavy byli velmi uvěřitelné a pravdivé. Ke konci jsem se trochu ztrácel. Myslím že by si zasloužilo pokračování.“
— Vousa
Když jsi odešel
„Tak tohle byla opravdu síla... ten konec jsem tušila už před dočtením a přesto jsem nemohla uvěřit, že to tak bude. Skvělý psychothriller, i když hodně smutný. Perfektně a čtivě napsáno, opravdu jsem se nemohla odtrhnout.“... celý text
— Monika456
Balada o láske až za hrob
„Četla jsem v angličtině.
Další naprosto skvělý díl k sérii. V knize se střídala magie, akce, překvapení,... . Kniha mě strašně bavila (tedy ten konec mě trochu vyděsil) a rozhodně doporučuji :)“... celý text
— Patrochilles
Letnice
„Nacházíme se v takovém magickém městečku v roce 1903, ve kterém místní obyvatelé žijí svůj život. A kromě toho mají zvláštní schopnosti - chodí po vodě, bez fyzického přičinění lámou skály, v neděli je naprosté bezvětří apod. A nikomu to nepřijde zvláštní, prostě to tak je a všem to vlastně usnadňuje život. Je jen jejich město a tam venku je svět širých rovin a pomalých řek.
Jednoho dne se sem vrací po patnácti letech Odysseus, který byl považován za mrtvého a kterému se zalíbí bratrova Julie. Je jeho návrat nějaké znamení?
A obyvatele čeká ještě další překvapení - na Letnice se ohlásí na kontrolu notáři. Teď je tedy na místních lidech, aby si “odpustili svoje schopnosti a chovali se “normálně, aby nikdo nic nepoznal.
Ze začátku jsem se musela naladit na tamější prostředí a obyvatele - přeci jen jejich schopnosti nejsou pro nás úplně normální. Bavilo mě ale sledovat, jak se vyvíjí vztah Odyssea a Julie, která doposud žila s Tomášem, jenž si ji proto nárokoval. Také rozdílné povahy a úvahy bratrů stojí za zmínku. Za mě nejlepší byla poslední část věnována návštěvě notářů, která byla místy i vtipná. Jen mi tedy bylo trochu líto, jak jeden z notářů dopadl.
Pěkné byly i odkazy na jiné texty, třeba i ty biblické. Moc mi nesedla jména obyvatel, ale zase na druhou stranu k danému prostředí se hodila.
Nečekejte příběh plný zvratů. Je to spíš takové poklidné čtení, na které je potřeba mít tu správnou náladu. A velmi kladně hodnotím obálku - ta se povedla.“... celý text
— cornetka
Černý rytíř
„Musím dat o jednu hvězdu méně než v předchozích dílech, a to jen kvůli zapletce. Protože ikdyz je to kniha, jaká by byla pravděpodobnost? Ale jinak jsem si knihu užila, přečetla jsem ji jedním dechem.“... celý text
— nikca3882
Dřevěný nůž
„Knížka povídek, které jsou nějakým způsobem propojeny....
Někdy humorná jindy smutná...
Děkuji p.Hajíček“
— skalek
Nadace a Země
„Tak se nám to nějak poskládalo dohromady, přes tisíce let historie... Obávám se ale, že docela naivně. Ostatně, kvůli naivitě, zejména kolikrát nesmyslných dialogů, které jdou i proti elementární logice, dávám tak nízký počet hvězdiček. Na druhou stranu potěšilo, že Asimov měl představu, že od Alfy Centauri uvidíme stejná souhvězdí jako odtud a že Slunce by se promítalo do souhvězdí Kasiopey. Všechno nám pak končí hezkým Deus ex machina - a to doslova, protože v tom má své umělé prsty starouš R. Daneel Olivaw. Omlouvám se všem fanouškům Nadace, ale pro mě místy opravdu nic moc, celkově trochu infantilní a třeba ta myšlenka Gaiy a Galexie mi fak vůbec nesedí...“... celý text
— murdoch
Planeta idiotů
„Trochu jsem se toho bál, zbytečně. Originální nápad, dobrá hlavní postava, velmi dobře napsané. Doporučuji“
— Vousa
Nesmyslnost: Jak je možné, že racionálně uvažující lidé uvěří neracionálním „pravdám“?
„Troufám si tvrdit, že jde o jednu z nejdůležitějších knih tohoto roku, která velice detailně analyzuje fenomén, který jako houba nebezpečně prorůstá do všech oblastí života a zasahuje politiku, společnost, mezilidské a rodinné vztahy, vzdělání a obecně způsob myšlení, získávání a zpracovávání informací. Oproti jiným na podobné téma není zaměřena ani tak na (záměrně šířené) dezinformace, jako spíš na misinformace vznikajících jako zoufalá reakce na stres ze složitosti a komplexnosti současného světa a života v informační společnosti. Je velice dobře napsaná, názorná i čtivá, s celou řadou souvislostí a příkladů psychologických experimentů, navíc psaná až překvapivě citlivě, bez nálepkování a s pochopením, což je obdivuhodné zvlášť vzhledem k tomu, jaké peklo svého času udělali "bludaři" neboli "pomýlení" jedinci samotnému autorovi. A důležité je, že ačkoli komunikace s konspirátory je mnohdy až bolestně bezvýchodná (autor pracuje s obrazem trychtýře, kam se člověk postupně propadá), obsahuje i celou řadu tipů, které lze aplikovat a které mohou pomoct. I v tomto případě je prevence účinnější než léčba a v tom kniha funguje dokonale.“... celý text
— witiko