Nejnovější komentáře

Dveře do léta

„Dokonalé sci-fi ze starých dobrých časů. Poprvé vyšlo časopisecky v roce 1956 a to stáří tomu přesně odpovídá. Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 1970, kdy je krátce po šestinedělní válce, která srovnala Washington se zemí, Los Angeles je největším městem USA a hlavní město je Denver. Auta jezdí sami asi jako dnešní Tesly, staví se roboti, fungují videotelefony, lidé podstupují hibernaci, ale zároveň používají psací stroje, logaritmická pravítka a neustále kouří cigarety. Dan B. Davis byl právě podveden svou snoubenkou a svým obchodním partnerem. Vše zůstalo v troskách a tak se rozhodne spolu se svým jediným přítelem, kocourem Petem, postoupit hypotermii a prospat se do roku 2000. Než se nechá uspat, rozhodne si vše vyříkat s těmi, co ho zradili a špatně to pro něho dopadne. Díky tomu se ocitá v roce 2000 sám a bez prostředků. A spřádá plán jak vše napravit. Když zjistí, že se připravuje prototyp stroje času, využije toho a vrátí se zpět do své doby, aby napravil zradu a sešel se se svou osudovou láskou. S tou osudovou láskou se Heinlein nějak pořádně sekl. Dívčině je v roce 1970 pouze 11 let, ale hlavní hrdina ví, že je to ta pravá, že si ji musí vzít. Jemu samotnému je třicet… Tak nějak nevím, co si o tom myslet. Jeden z nejlepších Heinleinových románů, který rozhodně všem doporučuji.“... celý text
— Adapa

Alžbetin dvor

„Novodobá slovenská klasika, na ktorú mám pocit, že sa tak trochu zabudlo. Alžbetin dvor je kniha, ktorá sa vyznačuje výnimočným slohom. Prvý diel tejto románovej ságy zachytáva osudy turčianskeho zemianskeho rodu Fabici od konca 18. storočia. Je napísaný krásnym kvetnatým jazykom, ktorý môže byť pre niekoho zbytočne ozdobný a zdĺhavý, ale príbehu dodáva osobitné čaro. Takto písať dnes už vie len málokto. Pri čítaní som mal pocit, že čítam skutočné Filipove zápisky alebo, že mi to sám rozpráva. Je až neuveriteľné, ako sa autorke podarilo zachytiť život na kaštieli v 18. storočí. Prenesie vás doň akoby to sama prežila. Seriálové spracovanie je oproti knihe slabé. Chýba mu tá tajomná, až magická atmosféra, ktorá sa nesie celou knihou. Je trošku škoda, že vydavateľstvo do tohto nového vydania, nedoplnilo rodokmeň alebo aspoň zoznam postáv. V príbehu ich totiž vystupuje pomerne veľké množstvo a miestami som sa strácal v tom, kto je v akom vzťahu. Od určitého bodu sa dá tušiť, ako kniha dopadne, ale vôbec to neškodí, záver je silný. Veľmi sa teším na ďalšie diely. Určite odporúčam.“... celý text
— Ahmose

Hotýlek na Islandu

„Romantický útěk se nepovedl, ty dvě ledově jiskřivé hvězdičky ode mě získal Island a jeho severská krása. Vím, je to tím, že prostě nejsem čtenářkou romantických útěků od reality života. Přesně k tomu totiž hned na začátku dojde – hektický život je opuštěn a malebný severský kraj přivítá nově příchozí … a očaruje svou ledovou krásou. V nádherném prostředí tak objevíš jeho horké prameny, gejzíry i ledovce. Jenže … ponořit se do té jedinečné atmosféry se mi nepodařilo. Hrdinka se sice ocitne v krásném prostředí … jenže pak už jde vše podle „šablony pro romantické filmy“ … setkává se s různými lidmi, potká sympaťáka, ze kterého se vyklube majitel hotýlku (jak jinak, že), rozvine se romantický vztah plný porůznu nastražených překážek, ale taky výzev, v podobě skrývaného tajemství, či k osobnímu růstu (jak jinak, že) – takže hrdinové v romantickém ději porůznu hledají sami sebe a sebe navzájem až dospějí k šťastnému konci – překonají všechny překážky, které jim stojí v cestě, a pak, pod hvězdnou oblohou, obklopeni nádhernou přírodou si užívají společné chvíle a sdílejí své sny a přání :-) … Romantické duše si příběh určitě užijí … budou totiž svědky romantických večeří na pláži, kde nechybí svíčky, šumění moře ani lahodné jídlo – prostě dokonalá atmosféra pro vyznání citů! Romantika, kam se podíváš :-) … „… čekalo ji překvapení. … připravil stůl u velkého okna s výhledem na moře. Na stole svíčky, které jemně osvětlovaly místnost a vytvářely intimní atmosféru. Vedle talířů byly naaranžované květiny…. „To je nádhera!“ „Jsem rád, že se ti to líbí“, … a nalil sklenku vína. … Když večeře skončila, … vzal ji za ruku a vedl ji ven na pláž. Pod hvězdnou oblohou … se zastavili a jemně jí políbil. Bylo to dokonalé …“ Ne, opravdu nejsem ta správná čtenářka pro takové předvídatelné příběhy plné klišé, plochých postav se stereotypními vzorci chování, plné dost jednoduchých (tudíž nepřirozených a nezajímavých až infantilních) dialogů… „Dneska jsem viděla krásného ptáčka. Byl tak barevný.“ … „Já mám rád ptáčky. Jsou tak roztomilí.“ „Ano, jsou. Co budeme dneska dělat?“ Půjdeme na procházku?“ „Jasně, to bude skvělé! Můžeme jít k jezeru a podívat se na kachničky.“ „Jupí! Miluju kachničky! …“ Přesto vlastně chápu vysoké hodnocení knihy, to je totiž subjektivní, a tak teď už vím, proč je Julie Caplinová u svých čtenářů oblíbená – oceňuješ-li autorčinu schopnost vytvořit veskrze příjemné až útulné prostředí zasazené do krásné lokality – jsi na správném místě.“... celý text
— alef

Instalace strachu

„Znáte ten pocit, když dočtete anotaci knihy a říkáte si „Wau, tak tuhle knihu si jednoznačně musím přečíst!“. Tak přesně tohle se mi stalo, když jsem dočítala anotaci „Instalace strachu“. Opravdu povedená myšlenka, která mě zaujala. Na čtení jsem se tedy velmi těšila a má očekávání byla vysoká. Začátek knihy mě maličko otrávil, přiznám se, že nemusím zdlouhavé průpovídky na začátku knih. A tady je opravdu 25 stran, které by zde podle mě vůbec nemusely být. 25 stran je dle mého názoru poměrně hodně vzhledem k tomu, že celkově má kniha stran 182. Každopádně po prokousání se začátkem se mi kniha četla poměrně dobře. Převážnou část tvoří rozhovory či myšlenky, takže Vám stránky utíkají jedna báseň. Příběh mi rychle utekl a měla jsem jej dočtený na jeden zátah. Ačkoliv jsem od knihy čekala trochu něco jiného, musím vyzdvihnout tu myšlenku celé knihy, která mě opravdu nadchla. Sečteno podtrženo, ačkoliv jsem od knihy nedostala přesně to, co jsem očekávala, myslím, že by se spoustě z Vás její čtení mohlo líbit. Já hodnotím knihu jako zlatou střední cestou – neurazí, nenadchne.“... celý text
— Jane2016

Popelka nazaretská

„Hezky se to četlo, hlavně začátek se mi moc líbil - veršovaný Ráj s Adamem a Evou :) postupem vítězí nad kvalitou poezie autorova víra a láska k Panně Marii. Ale uváží-li se okolnosti, za kterých bylo dílko psáno, nezbývá než číst s obdivem a pokorou.“... celý text
— pepap

Dům knih

„Krásná kniha, která se moc pěkně četla i přes větší počet postav na začátku knihy. Rosalii jsem si oblíbila a přála jsem jí štěstí. Dozvěděla jsem se plno zajímavých informací z meziválečného období v Berlíně. Rozhodně doporučuji těm, co mají rádi příběhy podle skutečných událostí.“... celý text
— Kniholenka9

Ve stínu Rudé věže

„Tak celá trilogie za mnou. Na přečtení mě nalákal prequel z povídkové sbírky Žena se lvem, a také mi krásně zapadla do letošní čtenářské výzvy. Jelikož jsme v Jizerských horách a Liberci strávili před dvěma měsíci úžasnou dovolenou, o to víc mě čtení bavilo a spoustu míst jsem dle popisu viděla před očima (to prostředí je opravdu kouzelné). Že mi autorčin styl psaní sedne, jsem věděla už po přečtení povídky. Z třetího dílu mám pocit, že by ještě nemusel být poslední a autorka si nechala otevřená zadní vrátka k napsání pokračování. A já bych ho určitě uvítala a ráda si přečetla.“... celý text
— LuckaK.088

Jako slon v porcelánu

„Moc zajimavy přiběh dvou žen přečteno za jeden den.“
— zdehan

Hořící stromy

„Kristina Ohlsson zřejmě nemůže zklamat. U této knihy jsem měla nervy napnuté jak dráty. Autorka opravdu umí udržet člověka při pozornosti a v napětí. Příběh znova po deseti letech otevírá starý případ, kdy došlo ke zmizení dvou žen a téměř smrti chlapce Lukase. To, jak Kristina dávkuje informace, jak nechává Lukase váhat jestli náhodou on nemá v deset let starém příběhu svou temnou roli, jak se postupně objevují nové indicie, jak se vám mění pohled na další postavy příběhu - to je prostě brilantní. Taková hezká psychologická hra se čtenářem. Všichni jsou vystresovaní a mírně hysteričtí z toho, co se děje, což má za následek, že se policie jejich podněty moc nezabývá. To, jak jsou policajti slepí a hluší, a proto to dopadne tak, jak dopadne, je fakt iritující věc. Ale tak to autorka chtěla a patří to k tomu příběhu. Za mě skvělá práce.“... celý text
— Ctv

Plavba smrti

„Rozhodně je na trhu řada lepších autorů, po jejichž dílech v žánru severská krimi se dá sáhnout. Ale když není zbytí, dá se číst i toto. Předně mi hodně lezla na nervy asistentka Tóry. Chovat se u mě v zaměstnání někdo takovýmto způsobem, tak letí na hodinu. A tady se hlavní hrdinka chová, jako kdyby na ni ta frackovitá recepční měla nějaké kompro ve stylu "vím, že dáváš svoje fotky na only fans a jestli mě vyhodíš, všem to řeknu". V hlavním příběhu mi vadily naznačené a nevysvětlené (tudíž zcela beze smyslu) věci. Například jak Tóra měla pocit, že nahmatala dětské nohy pod postelí při prohlížení lodi. Proboha PROČ? Ve chvíli, kdy se typický úředníček s rychlokurzem potápění ponoří do rozbouřeného moře, aby obhlédl kontejner zaseknutý do lodi, mi bylo jasné, že čtu v podstatě nerealistickou krimi pohádku. Ani to rozuzlení mi nepřišlo moc uvěřitelné .... nevím, no. Yrsa si mě zatím moc nezískává.“... celý text
— Ctv

Až do konce!: Politická publicistika z let 1940–1945

„Popravdě jsem si při myšlenkách na Hamsunovu válečnou publicistiku vždycky představoval stohy štvavých článků a ne takhle skromnou složku, která se navíc nejvíc ze všeho vyznačuje negativním (celo)životním vztahem k Anglii a Angličanům. I když je pravda, že Hitlerův nekrolog Hamsunovi v poválečné době taky zrovna nepomohl. Každopádně to stačilo k tomu, aby pováleční demokraté ze zcela příčetného člověka udělali blázna. Několikanásobně obsáhlejší jsou materiály Karla Velikého, který s velkým přehledem zasazuje Hamsunovy názory do kontextu doby a hledá jejich předobrazy v jeho dílech, často i těch, která nebyla u nás nikdy vydaná. Velmi zajímavá kniha.“... celý text
— Forestwalker

Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence

„Nemůžu si pomoci, ale mě to přišlo slabé. Zejména ve srovnání se skvělou Gaiou. Ještě tak, pokud by člověk tuto knihu bral jako subjektivní vyznání, ale i tak se v ní objevuje spoustu logických rozporů a slepých skvrn. První, co mě zarazilo, byla absence nějakého vysvětlení, co autor chápe pod pojmem inteligence. Což je dost překvapující, pokud celou knihu o inteligenci a dokonce hyperinteligenci (WTF?) píše. V úvodu se sice dočteme, že lineární myšlení a logická dedukce jsou nedostatečné, že pro skutečné vhledy do skutečnosti je třeba i paralelního a nelineárního myšlení (intuice), ale přitom se sám toho lineárního výkladu drží. Další věc, která mi vadila, je absolutní rezignace na úlohu vědomí. Jestliže přijmu autorovu tezi, že vesmír spěje do stavu, kdy prioritní úlohu budou mít informace (a s tím nemám nejmenší problém, naopak si myslím, že to tak bylo vždy), pak mi přijde, že pokud máme mluvit o nějaké evoluci, pak by mělo jít o nějakou reflexi těch informací, a tam je úloha vědomí nezastupitelná. Kromě těchto dvou základních vad je ve výkladu poměrně dost rozporů. Na jedné straně autor postuluje, že pro stroje je důležité stejné klima, jako potřebuje člověk, takže i cíle budou mít stejné. Ponechám stranou, že opět není jasné, jak k tomuto poznání dospějí, pokud budou odkázány pouze na data, která dostanou od lidí (selekce pouze těch "potřebných"). Souběžně s touto myšlenkou ovšem autor uvádí, že vlastně vlhké, korozivní prostředí je pro stroje nevhodné. Ať tak nebo tak, nechápu, kde se bere autorovo optimistické očekávání, že stroje nám budou při záchraně Gaii pomáhat a nevyhodnotí, že největší škůdce a vlastně jediná překážka harmonického vývoje tohoto organismu je lidstvo a jednoduše ho nevyhladí stejně, jako se my snažíme o vyhlazení Anophelů a dalších zvířat a rostlin, o kterých se domníváme, že nám škodí. Takže jedna hvězda za, možná nechtěné, chyby v uvažování, které člověka nutí používat vlastní rozum, druhá z úcty k autorovi.“... celý text
— vlkcz

Konec světa se prý nekonal

„Pro mě opět geniální Ouředníkova paradoxní dystopie aneb osvobozující raut nekorektnosti, jak to nazval autor doslovu. Nemůžu se vždycky vynadivit, jak krásně nezvykle se podívá na dějiny a naservíruje vám je tak, že by se k tomu hodil i veliký kyblík. Já se nicméně pokaždé lámu smíchy. Nedají se vypsat všechny perly, protože bych musela přepsat celou knížku, ale pro naprosto tápající přece jen větičku dvě zvěčním: "Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti....." "- Sedmdesát let bez války, to není normální. - Myslíte? - To tu nikdy nebylo. - Všechno má svůj začátek. - Přesně tak. A taky konec." "Od chvíle, kdy byl ustanoven pojem času, nic se neděje v pravou chvíli." "Spisovatelé mé doby byli vyfukovači bublin. Uvelebení ve svých průhledných historkách jako v odřeném křesle, rozvalení v tajnosnubných metaforách, které by rozbrečely mrtvolu, vařili ze slov bryndu natolik bezvýznamnou, natolik nicotnou, že ji po třech nebo čtyřech letech mohli vydat znovu jako ineditní - stačilo změnit název. Vyfukovači bublin. Dělníci nicoty. Benediktýni bezvýznamnosti. Vím, o čem mluvím. Koupili jste si mou knihu? Nebyl to šťastný nápad." Dle mého Páťa vždycky udeří hlavičku na hřebíček.“... celý text
— Vidlička

A všichni mlčeli

„Je neskutečné jaké zrůdy se najdou mezi lidmi. Nejhorší je, že vlastně nikdo nebyl řádně potrestán odpovídajícím trestem. Trest pro macechu byl pro mě úplný výsměch. Všichni dělali jako by nic, jich se to vlastně netýká...policie, škola, sociálka...otřesné. Kniha sama o sobě je napsaná čtivě, stačili mi dva dny. Je to ale smutné a kruté téma.“... celý text
— oldriskaa3h4

Dokonalá tma

„Audiokniha. Čte Jan Šťastný. Nezlobte se na mě, ale končím. Doposlouchal jsem jen deset kapitol a tu poslední ani ne celou. Je to hnus velebnosti a to beze srandy. Ano je to závažné téma, ale popis až do detailů, to není nic pro mě. Jestli se v tom rochníte a je vám to po chuti... Proti gustu, žádný dišputát. Dejte třeba *****. Já to hvězdičkami hodnotit nebudu. A s touto sérií končím! Čím více hnusu, tím lepší? Víc se to prodává. Helen Fields je divná. Na kafe bych s ní nešel, ani kdyby platila. A ať se Ava s Lucem třeba vezmou nebo ne. Dobře jim tak. p.s.: do svého popisu hodnocení knih jsem napsal, že jsem nenarazil na knihu ODPAD. Asi ano je to tato. Edit 18.11.24 : Už nemáme odpad? Máme ztrátu času? Já osobně bych nechal obojí!!!“... celý text
— faba

Spalovač mrtvol

„„Jediné, co v životě je jisté, je smrt. Poslouchala jsem jako audioknihu. Pan Táborský ho skvěle namluvil. Karl Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, které bere své povolání jako poslání, mi byl nesympatický už od začátku a postupem času jsem na něj dostala averzi až to vygradovalo úplně, k samému konci. Například své členy rodiny oslovoval nebeští nebo podobně. Má nebeská nebo něžná, drahá, čarokrásná řekla a udělala tamto. V zásadě je kniha slizký, fádní text plný popisů, při kterém jsem trpěla a byla ráda, že už je konec. Zajímalo by mě kolikrát se v knize vyskytuje jeho jméno “Kopfrkingl, protože mi přijde, že to bylo snad v každé druhé větě. A už chápu, proč je řazen mezi horory, za poslech jsem ráda, ale už nikdy více.“... celý text
— lulucinax

Ladislav Knotek – čelní představitel českého anarchosyndikalismu

„Spolek Zádruha sleduji dlouho, publikace mají kolísavou kvalitu. I tak velké díky za přiblížení anarchistického myšlení z počátku minulého století. Četba přínosná, kdyby šlo dát půl hvězdička tak bych dal o půl navíc.“... celý text
— ebbe_voe

Pravda, nebo lež

„K této knize jsem přistupovala dost kriticky, protože autorka píše hlavně průměrné knihy. Toto bylo něco jiného. Příběhu se nedá upřít čtivost, celkové téma je dobře pojaté, nesedla jsem si z toho na zadek, ale bylo to zajímavé. Celkově knihu hodnotím spíše kladně, i když je pár věcí, co by se daly zlepšit.“... celý text
— Kateřina259

Zásvětí

„Kniha se mi líbila, má velmi zajímavou myšlenku, myslím že by bylo super kdyby ji autor rozpracoval na více stránek.“
— Astane

Černočerné srdce

„Konečně se mohu k tomuto dílu vyjádřit - strávila jsem tolik času s touhle bichlí, bohužel samotný příběh mě zklamal. První čtyři díly se mi moc líbil, tak nechápu, jak to "Černocerne srdce" mohlo skončit katastrofou. Jak už někteří zmínili, buď se Vám kniha líbí nebo příćí. Námět zajímavý, jelikož se věnuje aktuálnímu tématu, ale špatně rozvedené. Neskutečně velký počet dějových linii, opakující se chaty...doufám, že poslední díl tuto sérii vytáhne.“... celý text
— Teddy2023

Město v bouři

„S ohledem na rozsah informací obsažených v knize je poměrně těžké být stručný, pokud bych se o to pokusil, tak by potenciální čtenář musel být odrazen. Kniha v podstatě popisuje přístup k plánování a realizaci stavební činnosti v centru Prahy, a to s přihlédnutím k tomu, kde konkrétně by ta která stavba měla stát, a jejímu začlenění do stávající architektonické struktury. Měl-li bych se rozepsat, možná bych pro změnu takového zájemce připravil o požitek z nových informací a zejména fotografického doprovodu ve stylu - tehdy, poté, později, později a nyní - doplněného řadou informací o pozadí úvah o umístění stavby či bojů o její realizaci. Kniha kromě fotografií obsahuje řadu návrhů ze soutěží o dostavbu např. Staroměstské radnice, stavbu magistrály, a dalších staveb, výkresy archeologických průzkumů komplexů budov na Starém městě nebo srovnání plánů Prahy od 19. století do současnosti. Jakkoli kniha obsahuje informace, které by bylo možné nalézt i v sérii Zmizelá Praha, a to jak původních pěti dílech, tak tří dodatcích od Kateřiny Bečkové, tak i v knihách o jednotlivých pražských čtvrtích vydávaných Muzeem hl. mastě Prahy, není čas věnovaný této knize ztraceným, neboť i tak je v ní dost místa pro nové fotografie nebo informace, které ty již dříve viděné či zjištěné doplňují. Mám nicméně takový pocit, že ke širšímu pohledu bude třeba přečíst i trojici knih od K. Bečkové - Hradčany, Staré město a Nové město, od Z. Wirtha - Stará Praha. Obraz města a jeho života a řadu dalších. Jak jsem uvedl u některých mnou čtených pragensií dříve i zde se dají nalézt fotografie zaměřené sice na centrum, ale s výhledem na ještě holé kopce či pláně Letné, v pozadí Troje, Libně, Žižkova, Vinohrad a údolí pod Vyšehradem. Škoda psát, musí se přečíst.“... celý text
— ondra2

Princip stínu

„Z knihy mám smíšené pocity. Na jednu stranu psychologická část pojednávající o stínu je podle mě opravdu výborná a muže pomoci jak v sebepřijetí tak při budování vztahu s ostatními lidmi. Z psychosomatické části už tak nadšená nejsem. Souhlasím, že psychika má vliv na zdraví, ale jsem dost ostře proti přehnanému přisuzování zdravotních komplikací psychice. Domnívám se, že je to nebezpečné a nemocným tak přidáváme k jejich potížím ještě pocit viny. Je spoustu lidí, kteří rozhodně nežijí v souladu se sebou a ostatními a jdou zdraví jako řípy.“... celý text
— DodyF

Oceľová náruč

„Druhý díl severské ságy tentokrát zaměřený na Solveig a Steinara. Solveig dává Steinarovi svému opatrovníkovi pořádně zabrat. Nejen že se nechce vdát za žádného urozeného muže ale odolává i Steinarovi. Moc se mi líbí jak kolem sebe krouží a jejich špičkování. Steinaruv bratranec Asbjørn má o Solveig zájem a údajně ví kde je její bratr Kol. Je to pravda? Proč se Kol nevrátil? Je opravdu zrádce? Moc se mi líbí na začátku knihy seznam postav ulehčuje to orientací. Úžasné jsou popisy postav úplně před sebou vidíte urostlého sexy Vikinga a krásnou mladou ženu se skvělou postavou.“... celý text
— Vlasta71

Katova schovanka

„Ze začátku se to táhlo, a konec byl na druhou stranu opravdu rychlý. Ale bylo napínavé a moc hezké, jsem zvědavá jak bude v druhem díle Melisanda pokračovat.“
— adkaa_96

Zmámeni

„Tento díl byl zatím pro mě nejslabší, ale je tam stále to co od toho očekávám, takže si i tak u mě udržuje vysoké hodnocení. Musím říct, že Evie se mi líbí jaký je magor... Nick trošku pokulhává. Některé věci odhalíte velmi rychle, např. Oze Takže mě jen zajímá: Kdy přeloží další díly? :D“... celý text
— Roux

Host

„Za mě tedy slabší, čteš a čteš, aby ses pravdu dozvěděla až v epilogu. Jiné autorčiny knihy se mi líbily více.“
— Evule *

Pod Ďáblovým mostem

„Skvělé čtení, žádná nuda. Vždy když dočtu autorčinu knihu, tak si říkám jak to dělá? Jak to může takhle dobře vymyslet? Za mě naprosto geniální příběh. Thriller kterému vůbec nic nechybí. Těším se na autorčinu novou knihu.“... celý text
— oldriskaa3h4

Denik Ostravaka 2 ... eště mě nědostali

„Pořád dobré čtení, člověk se nasměji i když nechce.“
— Marki019

Alenka z planety Země

„Musím říct, že autor měl neuvěřitelnou fantazii, vyprávění je velmi barvité. Kniha je stará 50 let, některé věci jsou už mimo, ale vzhledem k tomu, že jde o dětskou literaturu, tak to vlastně ničemu nevadí. Čteno synovi 8 let, který si příběh užil a já s ním.“... celý text
— jopp

Láska a čest

„Když člověk potřebuje klidne čtení plné romantiky, kde je od začátku jasné jak moc šťastně to dopadne, je toto ta pravá kniha. Mám jí moc ráda.“
— Žampion