Nejnovější komentáře

Bezmocná

„Zezačátku mi u Bezmocné vadila ta silná inspirace Hunger games. To však přebilo to, že autorka umí psát a co miluju – umí skvěle vytvořit chemii mezi postavami a pracovat s ní. Paedyn i Kai mi hodně sedli a jsem jako oni musí být spolu. Přijde mi geniální to celé předstírání nějaké schopnosti, to umění číst v lidech. Kitta moc nemusím, v závěru si to nevylepšil chlapec. Děj se jmenuje hlavně jim, vedlejší postavy jsou některé ale taky skvělé. Osobně mi nevadilo, že se ty hry samotné nerozpitvávají, jak by někteří dle recenzí chtěli, já jsem si užívala to kolem (a hlavně ty dva). Hodnotím 4,5/5. spoiler alert Přišlo mi úsměvné, jak se rychle a bez přemýšlení přidala k odboji, myslím, že to nemuselo jít tak jednoduše. Král dostal, co si zasloužil, co si budem.“... celý text
— kafeknizkualet

Leonardovy stroje

„1,5 hvězdičky nedávám pro případnou "nekvalitu" obsahu. Jde skutečně o kapesní vydání pro ty, kteří by si s sebou chtěli vzít kousek geniálního Leonarda na cesty. Jorge Livraga ve svém článku, který vyšel v roce 1986, pouze shrnuje tehdy dosavadní znalost Leonarda mechanika. Je to soupis toho, co za sebou italský velikán zanechal, aniž by autor zacházel do větších podrobností. Dalo by se to nazvat velmi zdařilým referátem (téměř školní), výcucem a odrazovým můstkem. Samostatně spisek tak úplně neobstojí. Je trochu škoda, že Nová Akropolis nevydala tematicky obdobné spisky, které by da Vinciho představila v dalších rolích. Pak by to byla skvělá příručka. Pokud totiž chce čtenář něco nového o da Vincim, něco hlubšího nebo nepříliš známého, pak může být pochopitelně zklamán. Pokud je někdo da Vinciho fanouškem, pak tento článeček v jeho sbírce literatury o Leonardovi jednoznačně škodu nenadělá, ba naopak.“... celý text
— Kozel

Vlastní pokoje

„Čtivá i graficky moc pěkná a zajímavá kniha. 12 rozhovorů spisovatelky Jany Poncarové se současnými českými spisovatelkami o psaní a o životě. V knize je i zajímavý příspěvek samotné autorky Jany Poncarové, nakladatelky a literární dokumentaristiky Barbory Baronové a fotografky Dity Pepe, která se opět postarala o skvělé fotografie. Moc se mi líbí design knihy, akorát jsem myslela, že v knize budou nějaké fotky "vlastních" pokojů. Ale chápu, že už tak se autorky odhalily až moc a když se navíc dočtete, kde všude různě tvoří, tak to opravdu chápu. A tak jsem aspoň díky krásným fotografiím zavzpomínala na naše malé dětské pokojíčky pro panenky, které jsme měly se sestrami.“... celý text
— Doubravka1975

Josef Andrews

„Po pár letech jsem si Josefa Andrewse musel znovu přečíst a potěšit se dobrodružstvím z anglického venkova. Už z poličky na mě Fielding čtverácky pokukoval a nabízel ten svůj koncentrát žoviální bodrosti, který ani po letech od poslední četby, ani po třech stoletích originálu neztratil na svém kouzlu. Byla to jízda. Navíc, v této knize, ačkoli je pojmenována po Josefovi Andrewsovi, tím nejzásadnějším charakterem pomilováníhodný farář Adams. Těžko hledat lidovější a lidštější postavičku, která svou pádnou pěstí (velikosti volského kotníku), ještě pádnější sukovicí, neochvějnou dobrotivostí, ručně opsaným a vždy připraveným Aischylem a varovným lusknutím prstů padá od maléru do maléru, zatímco kdesi doma má manželku s šesti ratolestmi a často spokojeně pokuřuje dýmku při rozhovorech, které mají pokaždé zábavnou stupnici počínající přátelským klábosením a končící neurvalou bouří. Příběh Josefa Andrewse je regulérní lidskou groteskou, kdy Fielding - i dle vlastních slov - špičkuje lidské typy. Nadčasově. I vy znáte služebnou Treperendovou, která si plete pojmy a je kam vítr, tam plášť. Stejně tak znáte paní Boobyovou, plnou třídních předsudků a ženské vrtošivosti. Nepochybně jste potkali hospodského Taháka a jeho ženu, stejně jako faráře Trulanta, který má o lidskosti více povídání než činů. A to nezmiňuju všechny. Tahle kniha je na Fieldingovi poměry kratšího střihu, stejně tak se může jevit v jeho genialitě trochu "slabší", přesto je zábavným putováním po anglickém venkově a kraji lidského druhu. I když nedosahuje velikosti Toma Jonese, je to potěcha pro pár odpolední, při nichž si autor nejen z lidské povahy střílí, ale zároveň docela tvrdě dovede zaútočit na stále trvající neduhy společnosti. Že mé nadšení z knihy přetrvalo několik let, je možno vidět v mém předchozím komentáři.“... celý text
— Kozel

Zelená míle

„Můj oblíbený autor, který nikdy nezklame. Krásný příběh plný mystiky, napětí ale i smutku.“
— Marhulka14

Dvůr stříbrných plamenů

„I když Dvory miluju, bohužel tady nemůžu jinak než tři hvězdy. To by v porovnání s předchozími díly nebylo fér. Jsem zklamaná. Strašně zklamaná z tohoto dílu. Nesta měla zajímavý potenciál. Cassian se v předchozích dílech jevil jako skvělý chlap, který i když rád vtipkuje, tak má něco v hlavě. Tady se dočkáte z 80% střídání sexu a úmorných popisů nácviku boje....boj, sex, boj, sex,....těch zbývajících 20% je děj. Takový, který je úžasný, napínavý a prostě takový, který je pravá Maasová. Ale ten zbytek? Kam se kruci autorka vydala? Taková škoda. Ale stane se. Někdy se halt každému něco nepovede nebo někomu nesedne. Jen doufám, že pokud autorka plánuje další díl, tak nepůjde ve stopách tohoto dílu. Prosím! Chci fantasy s prvky erotiky a romantiky. Ne erotiku s prvky fantasy... A další věc, která mi velmi vadila- kam se u tohoto dílu proboha poděl korektor??? Těch chyb, co tam bylo? To jsem ještě v žádné knize nezažila. Dost to rušilo.“... celý text
— AlcaLou

Pět jazyků omluvy

„Užitečné pojednání o tom, jaká slova volíme a jaká bychom měli volit. Kniha byla krátká, praktická a plná životních příběhů a příkladů. V mnoha příbězích jsem se našla.“... celý text
— heliiinka

Černobílý svět

„Krásný příběh, i když žít v této době určitě nebyl žádný med. Doporučuji přečíst!“
— Marhulka14

Cesta k poslední řece

„Deník, který všechno způsobil. Originální putování, které je poctivě zaznamenáváno písmem i kresbou. Hrdina kreslí vše, co potká, rostliny, zvířata, počasí, kolegyni, nebezpečí, věci co potřebují, mapy... Při čtení jsem se stala součástí Amazonské expedice, objevovala jsem krásy a nebezpečí džungle, její vzájemnou propojenost a zrádnost... Úžasná!!!!“... celý text
— lucakuca

Drak na polní cestě

„Skvělé čtení jako vždy.Závěr nemohl být jiný,pokud nechtěl být autor sentimentální.Všechny postavy dokážu přiřadit někomu známému.I tu petici, která bohužel u nás "ve vesnici" nestačila,Big Dragon jako obraz Black rocks taky živé.Bohužel.Nastupuje jiná generace.A bude si muset následky svých činů nést sama.“... celý text
— katsiki

Les v domě

„Kniha přečtena doslova za jeden večer až noc. Nedalo se od ni odtrhnout. Ale je mi z ní špatně, tolik zpackaných životů najednou, nedá se na ni lehce zapomenout. Prostě skvěle napsaný tragický příběh.“... celý text
— marcela9850

Noční kraj

„Cetla jsem ji fakt dlouho a libilo se mi jen poslednich 70 stranek. Na me co veta to nejake prirovnani a vlastne se mi ani hlavni hrdinove moc nelibili.“
— Ticiana

Nadechni se potřetí...

„Dáša opět nezklamala. Její knížky jsou pro mě takové mentální lázně, které dokážou příjemně nakopnout můj mozek k nějaké literární aktivitě. I Nadechni se potřetí je psaná čtivě, vtahujícím způsobem, s postavami tak uvěřitelně podanými, až mě to vede k teoriím, které z nich tu chodí mezi námi a které jen v autorčině hlavě. Líbí se mi také ten koncept, že knížka je jakoby dílem jedné z postav z románu Podívej se podruhé.“... celý text
— Ereandil

Zrzavý Orm: Plavci na západ / Doma a znovu na lodi

„S Ormem a jeho veselou tlupou - rodinou - nepřáteli jsem se setkala díky kamarádce, které za to nepřestanu být vděčná. Už je to pár let, takže jsem se s chutí pustila do souborného vydání obou dílů. A znovu jsem se plavila do Severního moře, na Iberský poloostrov, do Turecka, na širou Rus za pokladem... Frajer Toke, sladká Ylva, machr Olof Motýl, úžasná Åse a samozřejmě sám Zrzavý Orm, který se musí se ctí poprat s celým světem. Úžasné, vynikající čtení. Krásný komentář má Rihatama.“... celý text
— kolacky

Krásný holky

„Zručná kompilátorka je ta Karin! (Nejen) Stieg Larsson se někde směje… Čím to tedy obohatit, aby ta „inspirace“ tak nebila do očí? Zaliju to krví, jak jinak. Pohodit pár střev taky neuškodí, navíc něco uříznu – materiálu mám dost… Jeden psychopat a sadista? Dva? A není to málo, Antone Karinoviči? Karin Slaughter je autorka mnoha tváří. Její zručnost netkví jen ve schopnosti dát dohromady to, co vymysleli (nebo taky už obšlehli) jiní. Dokáže napsat i detektivky se silnou milostnou linkou (to mě taky moc nebere) nebo pravou kriminálku (Město policajtů – výborné). Prostě umí psát, to jí neupírám. A hlavně - umí se přizpůsobit tomu, co se prodává. Těžko zazlívat. Tohle je thriller čtivý - a silně přepálený.“... celý text
— kap66

Hry s byznysmenem

„Tak tohle byla pravá Itálie. On by zasloužil nakopat ať je sexy pracháč nebo ne. Tuto harlekýnku rozhodně řadím do té o moc lepší části.“
— Žampion

Někdo blízký

„Tak trochu průměrný psychothriller. Musela jsem si to poslouchání zrychlit, protože mě to nijak moc nezaujalo, ale zároveň jsem chtěla vědět jak to dopadne. Námět super, konec překvapivý. Nevím, zda se dám do dalších dílů.“... celý text
— Abikk

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie

„Fantastický čtivě napsaná literatura faktu, která je kombinovaná vyprávěním historek pamětníků. Doporučuji“
— SumýšIrena

Ocelová liga

„Nechť bohové se krví rozhodnou... Hlavně ať mi pomůžou se rozhodnout, jestli této knize dát dvě hvězdičky nebo tři! Ocelová liga vyniká výbornými nápady. Akademie smrtících umění, neméně tvrdé smrtící zkoušky, vražda jedné ze studentek i kulisy starověkého Říma... To všechno je dokonalý mix. Mohlo z toho být velkolepé čtení, jenže když jsem se konečně začetla, hned byl konec. Závěrečné finále mě nepřekvapilo a jestli vás ano, tak jste buď neviděli Gladiátora anebo neznáte nejoblíbenější kratochvíli starověkých Římanů. Jasně, že si přece v závěru studia nedají čajík o páté a nepogratulují si k vzájemným úspěchům, ne? LGBT linku nemusím, takže romantické bodíky v tomhle ohledu kniha taky nenasbírala. Celkový dojem je hlavně FRUSTRACE. Vážně, tohle mělo obrovský potenciál na celou sérii. Kniha skončila a nějak nevidím její poselství. Nic se nezměnilo. Je to prostě jen příběh Vituse Asadera. A hlavně plýtvání. Asi jako když jste milionář s vlastním studiem Disney a s hlavou milionových nápadů, ale rozhodnete se natočit jen kraťoučký černobílý film...“... celý text
— Aires

Doručovatelky

„Asi nejvíce ve mě zůstane ta originální kombinace detektiva, který se zároveň snaží zvládnout 3 malé děti. Nejdříve mě to rušilo, ale postupně si vše sedlo a ke konci už je čtenář stejně vtažen do hloubky finálního rozuzlení.“... celý text
— LKocian

Čtyři mimózy

„Milý příběh o silném přátelství čtyř mladých žen, z nichž každá jde v životě vlastní cestou, přesto nikdy nezapomínají nalézat cestu zpět k sobě a společným chvilkám u mimózy. Překvapilo mě, jak nesmírně vypsaný a vyspělý styl vyprávění autorka má. Je to velmi čtivé, svižné, vtipné, dialogy oplývají originalitou a působí opravdu reálně. Kniha navíc nemá žádná hluchá místa, neustále se něco děje a nechybí ani skvěle vykreslené exotické destinace. Jelikož je knížka poněkud útlá a máme zde hned 4 hlavní postavy, bála jsem se, že budou spíše ploché a nebudeme mít možnost nahlédnout jim do nitra. Mile mě překvapilo, že se to nestalo, holky byly vykresleny opravdu skvěle a já si je díky tomu velmi oblíbila. Jedná se především o oddechové čtení, přesto nechybí ani vážnější témata a období, se kterými se hlavní postavy musí poprat, což dodává příběhu na autentičnosti. A rozhodně není nouze ani o romantiku a pár těch žhavějších scén. Cit, s jakým je kniha psaná, dává pocit, že se snad ani nejedná o fikci, což cením o to víc a moc doporučuju. Mám pocit, že jsem narazila na další skvělou začínající autorku a moc jí i sobě přeju, aby se psaní věnovala i nadále :)“... celý text
— Lejčís

Za zavřenými dveřmi

„Drsný thriller, běhá mi mráz po zádech.“
— Ishir

Inferno

„Začnu tím co mně přijde na hlavu: Furt pospíchají, nemají na nic čas.. a místo toho, aby si okamžitě sdělovali informace na které přišli, tak si dávají hádanky jako malý děti a čekají, až na to dotyčná osoba sama přijde. Jinak obdivuju rozsah znalostí autora. Baví mě, jak se vždy něco dozvím o historii nebo architektuře. I příběh v knize mě bavil.“... celý text
— KnihomolkaOli

Pan Spencer

„Ne. Fakt ne. Asi první kniha od Swan, na kterou musím říct, že to byl děs. Absolutně nechápu to vysoké hodnocení. Nuda, pořád totéž dokola, špatné postavy, nulová chemie a nulový děj. A to ještě ani nemluvím o tom řešení, které Charlotte vytasila, aby vyřešila vážný problém mezi nimi - oba zničení a smutní a ona ho tam skoro znásilní - no hnus.“... celý text
— inom

Dalajlamova kočka a umění příst

„Líbilo se mi vyprávění z pohledu kočky. Sněžná lvice v příběhu figuruje jako jasně identifikovatelná postava, oproti ostatním, které se mi strašně pletly. Jejich dialogy byly psané jednotným stylem, takže to připomínalo spíš autorův vnitřní monolog převedený do přímé řeči, což je trochu škoda, jinak to bylo ale dobré. Pro mě by to bylo čitelnější, kdyby v knížce byly dvě hlavní postavy, dalajlama a kočka. Myšlenky v knížce byly hezké a prospěšné, ale už asi milionkrát recyklované. V kontextu motivačních knížek je ale příběh kvalitní, milý, potěší, zahřeje, nic moc po čtenáři nechce.“... celý text
— Ereandil

Tajemství pomocnice

„Za mě velká spokojenost! Autorčin styl psaní mě prostě sedí. Baví mě, jak vám v příběhu nejdřív nastíní ten jeden úhel pohledu, ale pak přijde ten kýžený zvrat a nic není tak, jak jste si mysleli. Tajemství pomocnice se mi líbil i o něco víc, než první díl, a i když je ta struktura příběhu první knize podobná, tak úroveň napětí je udržována originálními zvraty. Knížka vás opět ihned vtáhne do děje a nepustí, dokud ji nedočtete. Krátké kapitoly také dělají svoje a stránky vám tak mizí pod rukama. Ano, něco bylo přitažené za vlasy a při čtení jsem zachytila pár nesrovnalostí, ale pro mě to byly detaily, které jsem neřešila. Pokud jste první díl nečetli, tak se ve dvojce určitě neztratíte, o návaznosti se úplně mluvit nedá. A naopak, pokud jste četli první díl a říkáte si, jak na to Millie mohla znovu skočit, tak bych se od toho oprostila a Tajemství pomocnice brala jako samostatnou knihu. Já určitě doporučuji a těším se na další autorčinu knihu.“... celý text
— VeruHoráková

Perla v mlze

„Druhý díl mě bavil, ale první díl byl lepší. Příběh Ruby... no, co napsat. Gisselle je vypočítavá potvora, já bych s ní asi tolik trpělivosti neměla...Luise mi bylo líto, ale i tak mi připadal divný... nevím, v této knize mi snad žádná postava nepřirostla k srdci..“... celý text
— uzivatel83509

Znalost

„Magickým Prachem je pokryta celá zem, ovšem jen hrstka nadaných umí ovládnout jeho zvláštní moc. Jedním z nich může být i Marcus Leneth. Mladý talentovaný chlapec, který byl velmi pečlivě vybrán, aby se stal učněm Akademie. Zde se studenti učí magii Prachu ovládat. Naučí se Markus s Prachem pracovat včas? Za hranicí Akademie se totiž objevil mocný čaroděj, jehož činy nenechávají nikoho chladným. Kdo to je? A co ho pojí s Akademií? Krásná oddechová YA fantasy z pera začínajícího českého autora. Děj plyne velice poklidně. Autor nám dopodrobna vysvětluje magii Prachu a její fungování. Předměty, které se studenti učí, učitele, kteří je mají na starosti. A hlavně všechny studenty prvního ročníku. Věřím, že pro někoho to může být až zdlouhavé. Ale já si právě tohle užívala. Díky podrobnému popisu jsem dokázala podstatu Prachu dokonale pochopit. Je vidět, že fungování světa a magie má autor do detailu promyšlené. Což velmi oceňuji. Kdo má rád akční fantasy, spokojený moc nebude. Akce je v knize poskrovnu. A když už se konečně objeví uvítala bych i já, kdyby byla více popsána. Přišlo mi, že jsme se těšily na akci a pak bum, bum, je to vyřešeno, jdeme dál. Postavy byly skvěle popsány. Každá byla jiná a dohromady tvořily krásný celek. Nejvíce jsem si zamilovala Noeho. Věděl přesně, kdy má co říct, abych se musela usmívat. Jeho sarkastické poznámky krásné oživily děj. Pokud máte dobře následovaného HP, některé podobnosti uvidíte i v knize Dustword - Znalost. Je vidět, že autor se malinko HP inspiroval. Na závěr dostaneme překvapující informace, a zjistíme, že nejde o čistokrevné fantasy, ale i postapo, možná malinko sci-fi. Jediná věc, která mi vadila, kromě nepříliš popsané akce, byla občasná arogance hlavního hrdina a jeho sebevědomí. Vše chtěl zvládnout sám. Doufám, že ve druhém díle, který mimochodem vychází právě teď, bude akce malinko více, a že nás autor překvapí i mapkou Starého města.“... celý text
— lucyvase4

Kavárna s vůní perníčků

„Měla jsem asi očekávání, která se nenaplnila. Četla jsem rozhodně lepší romantické pribehy.“
— Tove

Šeptající mrtví

„Ale jo, byla to taková odpočinková jednohubka, připomnělo mi to seriál Posel ztracených duší. Za mě lepší než strašidelné domy, nicméně Kořist byla uplně jiný level.“... celý text
— iLuciferie