Nejnovější komentáře

Vrah andělů

„Tak tohle byla slušná jízda! Naprosto strhující thriller z prostředí kouzel a iluzí. Bylo zajímavé se o tom něco málo dozvědět. Kniha vás udržuje v napětí od začátku až do konce a nestačíte při jejím čtení žasnout. Doporučuji všema deseti!“... celý text
— lucie2371

Vzpomínky na budoucnost

„Haha. Kuriózní situace. Mně k téhle knize napadá spousta poznámek a zároveň vlastně nevím, co k ní napsat. Vzpomínky na budoucnost, sepsané na konci 60. let, jsem četl kdysi dávno, ale opravdu dávno, na přelomu let 2000 a 2001. Tehdy jsem toho od Dänikena přečetl více, to mě to docela bavilo, časem to kouzlo nějak vyprchalo. Co k tomu napsat? Když si tady pročítám komentáře, vidím, že asi nejsem zdaleka sám, kdo to kdysi přečetl, po letech se k tomu vrátil a už mu to nepřijde zdaleka tak úžasné jako kdysi. Snad nejvíc mě pobavila věta "Pan autor by našel mimozemšťana i v mojí polívce." Ono je to docela výstižné. Je pravda, že na jednu stranu tady máme spousty věcí, které prostě jsou, existují, můžeme si na ně sáhnout a my nějak nevíme, kam s nimi, jak vysvětlit jejich existenci, vznik, smysl. Jelikož jsou to většinou stavby, my nevíme, kdo, proč a jak je dokázal postavit, protože jsou tak staré a v takových místech, kde dnes předpokládáme, že tehdy žily civilizace, které prostě nemohly být na takové úrovni, aby stvořily něco takového, aby třeba tamní stavitelé přesouvali naprosto primitivními způsoby desítky tun vážící, zcela dokonale opracované balvany. Namátkou můžu uvést třeba Tiauhanaco, Sacsayhuamán, Baalbecká terasa, planina Nazca. Ale třeba i obecně profláknutý Egypt a jeho pyramidy představuje dodnes nevyřešenou hádanku způsobu jejich staveb. Koneckonců autorova věta "Velká pyramida je - a kdoví, zda nezůstane - zjevným dokladem nikdy nepochopené techniky" je asi jedním z mála, pod co bych se v této knize podespal. Na druhou stranu když do toho autor začne v podstatě za každou cenu motat létající bohy, v nichž neustále vidí mimozemšťany, tak ačkoliv se mu nedá upřít, že je to napsáno celkem čtivě, vyjde z toho totální guláš, který člověku, který už životem nabral nějaký rozum a vědomosti, prostě slušný paskvil. Perlou je třeba věta v závěru 4. kapitoly: "Naskýtá se tu docela vážná otázka, zda lidská rasa není výsledkem záměrného ,,šlechtění´´ cizími bytostmi, přicházejícími z vesmíru. Jaký jiný smysl by mohlo mít opakované oplodňování lidí obry a ,,syny nebes´´ s následujícím vyhubením nepodařených exemplářů?" Tak určitě, Erichu. Ale na eliminaci tvé maličkosti asi zelení mužíčci nějak zapomněli, ne?? Trochu se seknul i s odhadem, kdy do toho "bouchne" první člověk na Marsu, 11. kapitola: "Odpovědní činitelé NASA jsou přesvědčeni, že nejpozději 23. září 1986 přistanou první kosmonauté na Marsu. Přesné datování má svůj důvod: rok 1986 bude rokem malé sluneční aktivity, rokem klidného Slunce." Hmm, to taky nějak nevyšlo. V osmdesátém šestém to sice "bouchlo", ale úplně jinde a trochu jinak. Po rychlém dotazu třeba Wikipedie říká: "Předpokládá se, že první člověk by na Mars mohl vkročit kolem roku 2030". Od autora jsem přečetl několik knih, některé se mi už podařilo prodat, jiné mám pořád v bazaru (a kupující se o ně zrovna neperou), v seznamu těch, které si chci přečíst znovu, mám ještě Poselství věčnosti o planině Nazca a tím s panem pohádkářem Dänikenem končím.“... celý text
— mira.l

Sari gelin: Antologie povídek z Ázerbájdžánu

„Těžko hodnotit, ten soubor povídek editoři dostali přímo od ázerbajdžánské strany, takže to vypadá asi tak, jako kdyby si např. Francouzi v 70. letech vyžádali českou antologii od našeho tehdejšího MZV... výsledek je dost sterilní, i když pár povídek působí i zábavně. Pokud máte zájem o Ázerbajdžán, přečtěte si, pokud jen o literaturu, nechte to být.“... celý text
— zleosz

Železný plamen

„Čtvrté křídlo nás uvedlo do neskutečně zajímavého a napínavého světa v prostředí bojové akademie, kde o draky a magii není nouze. Závěr přinesl zvrat, kvůli kterému jsem určitě nebyla jediná, kdo se druhého dílu nemohl dočkat. I přes závěr jedničky se ale Železný plamen rozvíjí celkem pozvolna. Violet se vrací na Basgiath, aby nastoupila do druhého ročníku studia. Xaden studium dokončil a je nasazen na vojenské základně. Nemusíte mít strach, o společné scény rozhodně nepřijdete. Xaden a Violet se ale musí potýkat s různými překážkami v jejich vztahu. I když mě kolikrát mrzelo, že se to mezi nimi tak táhne a jisté problémy pořád přetrvávají, tak přesto musím říct, že jejich vzájemnou chemii se autorce povedlo popsat na jedničku. Oni dva jsou prostě úžasní. Nechybí ani pár erotických scén, které skvěle doplnily romantickou linku. Violet ale brzy zjistí, že udržet tajemství, spolupracovat s povstalci a říkat selektivní pravdu svým přátelům vůbec není jednoduché. První polovina příběhu se proto občas trochu táhne. Ta druhá je však úplně o něčem jiném. Děj začne gradovat, jsou utvořena nová spojenectví, díky čemuž se do příběhu více zapojí stávající i nové postavy. A k tomu ti draci! Ti jsou naprostou perličkou této série. Příběh postupně odhaluje další a další tajemství a brzy je jisté, že velký boj je za dveřmi. Závěr knihy je tedy opět naprosto dramatický. Emoce jsem měla jak na horské dráze a nebudu lhát, pěkně jsem si pobrečela, jen abych s další stránkou koukala s pusou dokořán. Protože ten závěr? To snad nemůže být pravda! Celkově velice chválím propracování příběhu. Ano, tento díl měl slabší místa, ale v závěru nemohu snížit hodnocení, protože autorce se povedlo vydolovat ze mě snad každou možnou emoci, což mě nutilo otáčet stránku za stránkou, dokud nebyl konec. Ale pozor! Tato kniha je celkem bichle. Velice doporučuji! Hodnotím 5/5*“... celý text
— Ketfl

Nevěsta Kristova

„Průměr… čtu „Vondrušku“ už jen ze setrvačnosti a možná s nadějí, že mě zase upoutá tak jako před léty. Posledními svými díly se mu to ale zatím nepovedlo.“... celý text
— MartaPear

Čtvrté křídlo

„Nutně potřebuji pokračování... Zpočáku jsem nemohla pochopit, co na této knize všichni mají, ale s přibývajícími stránkami jsem sama podlehla.. Hrdinové jsou sympatičtí, Xaden s Violet jsou správná dvojka - chemie funguje a sarkasmus je milým bonusem, vedlejší postavy fungují báječně - zejména Liam, ale bez ostatních typu Jack by to také nešlo.. draci a jejich komunikace s jezdci jsou boží, toho mohlo být více.. Možný spoiler : Příběh postupně odhaluje dávné tajemství, všechno pěkně šlape a nutí otáčet stránku za stránkou, dokud nedočtete...a pak ještě aspon kousek.. I 5 slziček mi ukáplo a ženská duše ocenila jiný úhel pohledu v poslední kapitole... Je mnoho takovýchto knih, ale Empyreum jistě patří mezi ty lepší.. velmi povedený rozjezd série!“... celý text
— denniys

Čarodějnice z Hex Hall

„Čekala jsem jednoduchý příběh pro náctileté, ale ono to bylo celkem dost propracované. A když se to tak vezme, bylo to i celkem temné, a to jsem opravdu nečekala. Ta obálka strašně zavádí. Nenechte se jí odradit, ač je to tedy pro mladší ročníky, a věk hrdinů tomu opravdu odpovídá, tak si myslím, že se v tom najde i dospělý, který má rád čarovné/čarodějnické příběhy. Však Harry Potter byl taky malý kluk, no ne? :) Vypadá to na začátek opravdu dobré série. Po přečtení Ex na koštěti, jsem to od téhle autorky ani nečekala. Ale, tohle je opravdu mnohem povedenější.“... celý text
— Katy_vKnihách

Nenávisť

„Môj prvý stres s autorom a paráda. Výborná detektivka na čele s vyšetrovateľom Leom Legendom - áno perfektne meno. Prva vražda sa odohrá v chate, Lea privolaju k zhorenisku v ktorom je mŕtvola. Druhá vražda sa odohráva utopením a viac neprezradim ale velmi som pochybovala o jeho vyšetrovacích schopnostiach - chlapče tolko mŕtvol a vrah neznami? Tato kniha bola zábavná humorom vyšetrovateľa, brutálna - kôli spôsobom vrážd a veľmi premyslená čo sa týka motívu. Takže určite odporúčam a teším sa na ďalšie knihy“... celý text
— TerkinKnižnySve

Ve službách mocných

„Wolfram harcuje s Čeňkem po kraji a plní příkazy krále Jana.Beneš vystupuje z Rožmberkových služeb a začíná si na Vřesově stavět hrádek.A Hans Křivák stále škodí.“... celý text
— Šnek86

Růže a lev

„Příběh pokračuje tam kde skončil, na jedné straně svádí boje Beneš a na druhé Wolfram, přičemž se jejich cesty kříží a spojují, aby dál pokračovali ve službách mocnějších.“... celý text
— Šnek86

Snílkova kavárna aneb příběhy zaslechnuté u cappuccina

„Tohle mě bavilo. Knížka povídek. Některé vtipné, jiné k zamyšlení. Mrzelo mě,že jsem ji přečetla na jeden zátah.“
— attila1

Malý dům ve Velkém lese

„Když jsem začala tuhle knihu číst, trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Je tu totiž méně přímé řeči a více popisování. Ničemu to však nevadilo. Naopak. Pro mě to byla příjemná změna! Autorčino vyprávění je laskavé, čtivé a zajímavé. Z každého řádku doslova cítíte s jakou láskou je tento příběh napsaný. Díky krásným popisům se vám před očima objevuje hluboký les plný divokých zvířat, vnímáte změny ročních období, hřeje vás radost, když si Laura a Mary hrají, uvědomujete si, jak těžkou práci museli lidé v tehdejší době vykonávat, aby se mohli dosyta najíst a vést důstojný život. A především cítíte pokoj, mírumilovnost, spokojenost ze smysluplného a plnohodnotného života, úctu a vděčnost vůči rodičům i přírodě... Chvílemi mi bylo až smutno z uvědomění, jak rychle a snadno se tyto hodnoty z lidské společnosti vytrácejí. Jak sice žijeme ve vyspělejší době, ale jsme šťastnější, spokojenější a každodenními činnostmi naplněnější? Odpověď nechám na každém z vás. Malý dům ve Velkém lese jsem si velmi zamilovala. Trochu mi připomínal naši českou klasiku Gabra a Málinka, kde je obdobně kouzelně vykreslené ono krásné dětství bez internetu a dalších vymožeností. Moc děkuji autorce za tento nádherný příběh. Ani v nejmenším se nedivím, že se jedná o velkou klasiku americké literatury. Už ji mám ve své vlastní knihovničce a těším se, až se k ní znovu vrátím.“... celý text
— Cara.17

Nezkrotná

„Třetí díl a pocity jsou pořád stejné,sexy, nárazově lehké nebo naopak náročné čtení s prvky psychologických her. Člověk by řekl, že už to bude jen zalité sluncem, ale ejhle.... Těším se na další díl. Jsem ráda, že je mám všechny hned k mání. Nechtělo by se mi čekat.“... celý text
— HankaJosefiova

Kdyby zůstal se mnou

„Kdyby zůstal se mnou se stala velkým hitem v zahraničí, a já byla zvědavá, jestli se přidám k nadšeným čtenářům, nebo ne. Anotace byla slibná, takže jsem si knihu vzala na jedno odpoledne a myslela si, že jen rozečítám, ale nakonec mi to jedno odpoledne stačilo. . Setkáváme se s dívkou Autumn, která má kromě úžasného jména, i nejlepšího kamaráda Finnyho. Znají se od malička, ale v poslední době jsi nejsou tolik blízcí. Finny se baví se skupinkou oblíbenců, roztleskávaček.. a Autumn táhne spíše s outsidery. To vám napovídá, že se ocitneme v prostředí střední školy. . Příběh je plný školních eskapád, citů, emocí, prvních lásek, ale i vážných témat. Co se tu ale nejvíc řeší jsou city Autumn, která se v tom prostě plácá. Má přítele, ale neměla by být s Finnym? . Autumn je fajn postava, taková typická středoškolačka. Ale Finny je jiné kafe, milý, dobrosrdečný, laskavý. Mezi nimi je cítit chemie a roztomilé jiskření. . Co mě mrzí je, že kromě konce, který mě dost překvapil, dojal a rozbil, ale musím konstatovat, že celé čtení bylo takové nijaké, průměrné. Kniha byla samozřejmě čtivá, proto jsem jí dala za jedno odpoledne. . Jinak to není žádné složité čtení, kapitoly jsou krátké a opravdu rychle ubíhají. Možná jsem čekala od knihy trochu víc, více překvapení, možná zvratů. I tak si ale myslím, že pokud hledáte příběh ze školního prostředí, kde je láska na každé straně... Tohle je ono!“... celý text
— Áňa 998

Železný plamen

„Nejsem jediná, kdo čekal na další díl tohohle megahitu, který nás všechny loni dostal. Železný plamen je na první pohled o dost objemnější, ale i tak má ořízku a v knihovně to rozhodně bude takový poklad. Co se týká obsahu, tak jsem opět spokojená! . Je pravda, že začátek byl pro mě hoodně pomalý. Všimla jsem si, že hodně čtenářů se pustilo nejdřív do rereadingu Čtvrtého křídla, aby hezky navázali. To jsme nechtěla, chtěla jsem se v příběhu posunout dál a tak jsem zatla zuby a dala se do čtení. . Čtení jsem prokládala dalšími knihami, takže se mi čtení protáhlo. Sem tam jsem několikrát tápala, ale pak jsem se našla. Hodně mi v tom pomáhaly známé postavy z prvního dílu, které jsou skvěle popsané, takže stačila chvilka a už jsem byla doma. . Zpátky je samozřejmě Violet, Xaden a jejich draci. Dva hlavní hrdinové jsou opět skvělí. Silní, odvážní, důvtipní a táhnou příběh. Ale kdo mě strašně bavil, to byl menší drak Violet, Andarna. Ta je prostě úžasná, a je to hlavně ona, na koho se těším v dalších dílech. Má skvělé hlášky! . Kromě pomalého začátku jsem se ale dobře bavila. Je tu akce, spousta bojů. Oproti prvnímu dílu možná více násilí... Ale taky spicy scén a překvapení. Bylo jich tolik! A několik z nich bylo tak neskutečných, že mi spadla brada! . Tahle série je po dlouhé době konečně pořádná a já se strašně těším, jak to celé bude pokračovat. Z knih mám pocit, že autorka přesně ví, co dělá a věřím tomu, že nás ještě několikrát dostane. Železný plamen příběh neskutečně posunul a povýšil na úroveň výš, za mě jen doporučuji ten rereading prvního dílu!“... celý text
— Áňa 998

Zakázané uvolnění

„Za mě bylo těch podobností s Elle Kennedy moc. Zároveň linka hate-to-love příliš brzy skončila a neměla gradaci, na kterou jsme zvyklí třeba u Zapaty. Naopak mi přišlo jako by se celý text každou další stránkou přislazoval a cukroval a polejval karamelem pro ještě více sexuálních scén (kterých bylo mimochodem tolik, že v případě čtení knihy pár hodin v kuse, už je reálně začněte přeskakovat, protože se opakují slovní obraty). Epilog bych asi dokázala napsat taky :D Něco jako poslední díly Melanie Moreland. Achjo, asi už jsem na tyhle knihy příliš velký cynik.“... celý text
— pollyn

Jak Lucka vysvobodila prince Pašajdu

„Tuhle knížku jsem dostala jako dárek pro předškoláky r.1982 ve školce. Dnes jsem dočetla synovi a je to moc hezký příběh. Jen ty ilustrace by mohly být hezčí, ale určitě by si to zasloužilo nové vydání.“... celý text
— SonaH

O boží obci knih XXII - sv. 1

„Nedovolím si komplexněji rozebírat tento první svazek O boží obci. Za prvé nemám ještě obrázek celku díla, protože mám za sebou 13 z 22 knih, za druhé, i když ho mít budu, i tak si myslím, že nejsem svým vzděláním hoden přednést nějaký erudovanější soud k Augustinově magnum opus. A tak, než abych rozebíral teologickou, literární, filosofickou či historickou hodnotu díla, to udělali mnohem lépe již mnozí přede mnou a mnozí tak ještě učiní, než abych se zabíral konkrétní teologickou otázkou, či kritizoval konkrétní prvek Augustinova uvažování, raději uvedu pouze pár úryvků z mnohem většího množství pasáží, které mě zaujaly. „Takto a podobně, či podle možností obšírněji a vhodněji může svým nepřátelům odpovědět vykoupená rodina Krista Pána, v cizině dlící obec krále Krista. Rozhodně ať nezapomíná, že i ve středu nepřátel se skrývají její budoucí spoluobčané, a když snáší jejich řádění, tu dokud nedocílí jejich vyznání, ať to nemá za neplodné ani pro ně samy; zrovna tak i obec Boží má při své pouti světem ve svých řadách některé, kteří jsou s ní spojeni společenstvím svátostí, avšak nebudou s ní ve věčném údělu svatých a kteří jsou zčásti skryti, zčásti zjevni a kteří bez okolků reptají i s nepřáteli proti Bohu, jehož svátostí se honosí, plníce jednou s nimi divadla, po druhé s námi kostely. Avčak ani u takových nesmíme nad nápravou zoufat, a to tím spíše, že ve středu našich nejzjevnějších protivníků se skrývají naši předurčení soudruzi, dosud neznámí i sami sobě. Tyto dvě obce se totiž na tomto světě prostupují a mísí se navzájem, dokud je nerozloučí poslední soud; a pokud Bůh dá, vypovím o jejich vzniku a dějinách i o nutných koncích, čeho třeba, pro slávu Boží obce, která se ve srovnání s jinými, opačnými, tím jasněji zaskví.“ (s. 73) V této pasáži je vlastně obsažen zásadní program tohoto díla. Sympatické je mi především to, že mezi oběma obcemi není jasně viditelný ostrý předěl, a že nestačí nějaká kastovní či formální příslušnost k té či které obci, ale skutečné smýšlení a jednání každého jednotlivce nakonec rozhodne, ke které obci kdo bude připočten. „Vždyť každý, kdo něco dělá, má přihlížet k obojímu; neboť kdo se v každém okamžiku svého díla neohlíží na počátek, nemá před očima konec. Proto je nutno, aby s ohlížející se vzpomínkou byl spjat úmysl, hledící vpřed, neboť kdo pustí ze zřetele svůj začátek, nebude moci nijak skončit.“ (s. 339) „Nesmíme totiž popřávat sluchu těm, kteří neviditelnému Bohu upírají konání viditelných divů – ačkoliv on i podle nich stvořil svět, jehož viditelnost jistě zapřít nemohou. Tedy každý div, který se na tomto světě stane, je jistě menší nežli celý tento svět, t. j. nebe a země, a všechno, co na nich jest a co jistě stvořil Bůh. Leč zrovna jako stvořitel, tak i způsob stvoření je skrytý a člověku nepochopitelný. A tak ačkoli divy na viditelných podstatách pro ustavičné vídání zevšedněly, přece se při hlubší úvaze ukáží většími než věci nejneobvyklejší. Vždyť i každý div, který se děje skrze člověka, předší člověk.“ (s. 496) Toto je úryvek, který snad musel někdy číst Chesterton, protože právě z esejů tohoto britského velikána písemnictví vyznívá ono krásné podivení nad tím, že svět vůbec je, a že již to je dostatečný důkaz z něhož plyne existence nestvořeného Stvořitele, aristotelovsky řečeno – nehybného hybatele. „Lidé se totiž od Boha neodvracejí ničím jiným než hříchy, od kterých se lze v tomto životě očistit božským slitováním, ne vlastním přičiněním, a jeho shovívavostí, ne vlastní schopností; vždyť i každá sebemenší ctnost, které říkáme „naše“, byla nám udělena jeho dobrotivostí. Ale mnoho bychom si zakládali v tomto těle, kdybychom nežili pod odpuštěním, dokud je neodložíme. Proto nám byla Prostředníkem poskytnuta milost, abychom, poskvrněni hříšným tělem, byli jeho podobností s hříšným tělem očištěni.“ (s. 512) Tato pasáž mi zase připomíná závěr Swiftova Gullivera, v níž vypravěč zmiňuje největší ze všech hříchů a to pýchu, myslím, že je to právě pýcha, která brání nechat působit Boha v nás, protože je to právě pyšný, kdo nikoho nepotřebuje pro svou pýchu, kdo si vystačí sám se sebou. Pozor! Neplést pýchu se zdravým sebevědomím, předně Bůh člověku dal svobodnou vůli, aby se člověk mohl sám za sebe rozhodovat, a proto milost můžeme i odmítnout. „Což jestli se mýlíš?“ Neboť mýlím-li se, jsem. Vždyť ten, kdo není, nemůže se jistě ani mýlit; a tudíž, jestliže se mýlím, jsem.“ (s. 582) Ano, Descartes nebyl zase tak originální, jak se to píše v učebnicích středoškolské filosofie.“... celý text
— Knišíl

Jmenuji se Martina

„Tahle kniha byla doopravdy úžasná, opravdu mistrovské dílo, je velmi kraťoučká a ten děje naprosto dokonalý. Vůbec jsem se nenudila, ba naopak se to rychle četlo a opravdu mě to vtáhlo do děje. Jelikož já se o tahleta témata zajímá tak jsem se rozhodla i přečíst. Je to odívce, která si prochází bulimií a neví, jestli to zvládne, jestli by nebylo snazší se zabít... Každopádně moc a moc doporučuji.“... celý text
— Járinečka

Hriech náš každodenný

„Skvela kniha o strasne tematu. Tentokrat si Dominik Dan vzal na paskal pedofily ukryte v cirkvi a je to tezke cteni. Ani se mi o tom nechce rozepisovat. Snad jen, ze navzdory tomu se jedna zase o skvele cteni, detektivove dokonali a ozbrojeni sarmem a vtipem :)“... celý text
— Adinlea

Dýchej za mě

„Kniha mě chytla a nepustila.Konec mě rozplakal i když jsem věděla, že to tak dopadne. Autorka čerpala z dochovaného archivu Augusty Nekolové a pár věcí záměrně v knize změnila. V recenzích často čtu že jim Milada byla nesympatická a naplánovat ale většinu života mládí se staral o nemocnou sestru. Jsem ráda,že jeden z obrazů Gusty je u nás v Liberci v galerii.“... celý text
— jitka7326

Mukl

„Tohle bylo tak zoufalé, smutné a kruté. Pasáže, kde probíhají výslechy, jsem přečetla se slzami v očích. Kolik hrůzy dokáže zvládnout člověk. A čeho všeho jsou lidi schopní. Bylo mi bratrů tak moc líto.“... celý text
— Dorotkabe

Okamžiky štěstí

„Už tím,že kniha je oboustraná na jedné je psaná z pohledu bratra a na druhé ze strany sestry se mi to moc líbilo,bylo to nápadité a psané hezkou formou.“
— martinaandulka

Smrtící bílá

„Jako na houpačce, začátek svižný, skvěle rozehraná partie a pak tomu spadne řemen... Rozvleklá sociologická sonda do prostředí londýnské smetánky s odbočkou do Dolní sněmovny a na popředí se paralelně rozbíjí oba vztahy hlavních hrdinů, aby byli potenciálně opět k mání a jejich vzájemná chemie nakopla čtenáře k setrvání u tohoto fasciklu a když už to fakt chce zavřít nadobro nedočtené. Ouha houpačka vyletí opět rychle vzhůru a konečně to chytne rytmus, který vás nepustí dokud to nedočtete. Mohlo to být poloviční. Zároveň mě několikrát během čtení napadlo, proč to ještě nikdo nepřevedl na plátno, minimálně jako detektivní sérii bych to ráda viděla.“... celý text
— markulina711

Vlastní životopis

„Kdybych mohla dát šest hvězdiček, tak dám sedm.“
— AnetaKor

Věž vlaštovky

„Pokud vás celou dobu zajímaly pikantnosti o Ciri (od jejího původu, přes rozbor DNA starší krve až po její lesbické pletky v dějové lince předchozí knihy), tady se vše dozvíte. Na rozdíl od Geralta. V tomto díle je o něm napsáno žalostně málo. A to asi jen proto, aby se na něj nezapomnělo. Na co ale rozhodně nezapomenu, tak na Bonharta. Na obálce by mělo být upozornění: Děj obsahuje nechutně krutého kanála a čtení pasáží s ním může vážně poškodit vaši pohodu.“... celý text
— SladkaK

Síla psa

„Román asi nebude úplně pro každého čtenáře a je poněkud"těžší", děj plyne pozvolna a odhaluje postupně i různé historky z nedávné minulosti jednotlivých postav, které pak napoví něco více k jejich charakteru. Líbily se mi popisy krajiny, jejich obraz jsem měla úplně před sebou a příběh chvílemi až mrazil. Není to knížka na jednu či dvě odpoledne, je lepší ji trávit pozvolna a postupně, s tím jak pozvolna plyne, tím má člověk víc prostoru si urovnávat jednotlivé postavy, charaktery i situace. Peter mě tou svou svérázností poměrně dost zaujal, ale samozřejmě postava Phila a jeho psychologie je jednoznačně nejvýraznější.“... celý text
— Barcasss

Příslib krve

„Já na to pošťuchování a politikaření moc nejsem. Ale tohle má kule, úplně všechny, srovnaný v řadě a čekající, až je s prachem nacpou do hlavní… specifická magie, komplexní postavy a tak akorát zmatku, aby to pořád dávalo smysl a bavilo.“... celý text
— Asheen

Křížová cesta kočárového kočího

„Zvláštní povídky napsané krásnou češtinou.“
— Katka2382

Osiřelo dítě

„"Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy) Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou. Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....“... celý text
— jan8470