Nejnovější komentáře
Srdcem proti zdi
„Toto bola moja prvá prečítaná kniha od tejto autorky. Po veľkej úvahe či vôbec túto knihu kupovať, keďže ja veľmi tento žáner nečítam (podľa recenzií, nie každému jej štýl písania vyhovuje) som sa rozhodla do toho ísť. A som rada, že som začala práve touto. Veľmi sa mi to páčilo. Hlavné postavy ma neskutočne bavili. Vôbec mi nevadilo, že dej bol taký naťahovaný a všetko sa zomlelo až na konci. Bolo to také pohladenie po duši sledovať Vannyne myšlienky, premenu Aidena a celého ich vzťahu. Za mňa teda super oddychovka, stránky plynuli jedna za druhou, takže tých necelých 500 strán ubehne rýchlo a zrazu ste na konci :)“... celý text
— M.Black
Kočičí životy
„Volyňské téma, mrazivé, smutné a trošku romantické, nádherně zpracované. Člověk obdivuje odvahu našich předků sebrat se a odejít s rodinou do neznáma. Opustit jistoty. Život po sovětskou a německou správou musel být strašný, přesto šel dál. Měla jsem radost, že Liza s maminkou nakonec skončily ve své staré vlasti. Tu si ovšem zidealizovaly.
Knížka se četla sama. Nemohla jsem se odtrhnout.“... celý text
— Borntobike
Temný les
„Tak jako Problém tří těles byl skvělý, tak Temný les je ještě lepší. Promyšlený do posledního detailu, mnohovrstevnatý, úžasně napsaný příběh. Propojení minulosti a současnosti (budoucnosti), postavy, které mají vývoj a emoce. Může být vyvrcholení série ještě lepší?“... celý text
— nula87
Tropické noci
„Hlavní postavou je Eduard Klajner, padesátiletý muž, který žije sám poklidný život v tak trochu pustnoucím domě. Pro některé je trochu podivín.
Děj se odehrává během velmi parného léta. Jedné noci se Eduardovi něco nezdá na zahradě a tak se tam jde podívat. S hrůzou najde mladou dívku, přivázanou ke stromu. Je v bezvědomí nebo už nežije? Má zavolat policii? Co má dělat? Nějak s tou situací naloží a život jde, resp. musí jít, dál.
Je z celé situace dost nervózní a jakékoliv zazvonění mu způsobuje takřka infarktové stavy. Do toho se mu jedním objeveným článkem připomene událost z dětství, rodinná tragédie, kterou se mu nějak podařilo vytěsnit z mysli. Eduard to nezvládá a dělá jednu chybu za druhou - alespoň tak to vnímá on sám. Je čím dál tím víc nervóznější a čeká, co se bude dít.
Tahle kniha je zjednodušeně sonda do Eduardovy hlavy a jeho myšlenek. Líbilo se mi, jak autor podrobně popsal Eduardovy pocity a to, co prožíval - dokázala jsem se lehce vcítit do jeho situace. Ustojí Eduard celou situaci? Má na tom všem nějaký podíl? Může být nějaká spojitost mezi dřívější rodinnou situací a tou dnešní?
Kniha není nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Bavilo mě sledovat Eduardovo chování, myšlení a jeho reakce. Pro mě to byl zkrátka čtivý příběh, který stojí za přečtení. A pak ta obálka - ta se povedla.“... celý text
— cornetka
Svatební přípravy
„Moc pěkná obálka vyvolává příjemné, lehké, lahůdkové mrazení. Začetla jsem se u prvních řádků a knihu slupla na jeden zátah.
Nejvíc oceňuji, že jsem se nepokrytě nahlas smála. Už přání novým obyvatelům domu, které Jodie smolí v první kapitole, bylo naprosto boží. A ve stejném duchu text pokračoval až do konce – vtipné hlášky, ironické repliky, zábavné postřehy.
Co se týče postav, měla jsem smůlu na dvě po sobě jdoucí knihy se čtyřicetiletou matkou samoživitelkou a zhruba jedenáctiletou dcerou, což mi v hlavě stvořilo jakousi univerzální britskou matku. Není to spravedlivé, protože všechny postavy byly vykresleny barvitě a uvěřitelně, navíc žádná nesklouzla do kýčovité křečovitosti, děkuji nastotisíckrát. Nejvíc se mi líbila postava Tonyho, na začátku nevýrazného slabocha, který se vyvine v charakterního dobráka.
Samotná detektivní linie mi přišla uvěřitelná. Jodie po pachateli pátrala sice se zkušenostmi policistky, ovšem už mimo službu v pozici „kuchařinky“. Přesto uvažovala otevřeněji než inspektor a všimla si detailů, které mu unikly. V důsledku oceňuji, že „Sušinka“ uznal její podíl a víceméně ji přizval k vyšetřování. Jo, rozuzlení bylo kapku bláznivé, ovšem nikoli nemožné.
Vřele doporučuji a těším se na další díl. Akorát mě mrzí, že tomuto zábavnému dílku scházela hlubší jiskra, která by mě víc uchvátila. Líbilo se mi to, ale za srdce nevzalo.“... celý text
— SBH
Vila v Itálii
„O textilním výtvarnictví nic nevím, ale teď si ledacos dovedu představit. Nenásilně vloženo do románu, stejně tak i recepty. Jak to už je zvykem u této autorky, chtěla bych jet na ta místa, ochutnat místní jídla. Moc se těším na Prahu. A hlavně na vepřoknedlozelo, svíčkovou, náš chleba...
:-)“... celý text
— Hana62
Vínek vzpomínek
„Nenápadná knížečka nás strhává, vnořuje a nenechává v klidu do československého kulturně-historicko-politického kontextu let 1936-1952. Mladý začínající básník z Jičína se dostává postupně mezi kruhy různých uměleckých přátel a my téměř s napětím sledujeme, jak se tyto společnosti vyvíjejí, proměňují, jak různí členové se obdivují a následně nenávidí - což u umělců asi není nic neobvyklého, ALE mezi tím se postupně proměňují politické režimy. Je to mnohovrstevnatá kniha, Hiršal co řekne, také hned doloží, například úryvkem z korespondence nebo přímo básní od toho kterého autora, nebo ukázkou sjezdového projevu.
Hiršal nás velmi autenticky a k tomu detailně přivádí do společnosti s antipody a zároveň giganty české poezie Nezvalem a Halasem (dokonce se jde podívat na zesnulého Halase do nemocnice) a sám se točí zejména kolem skupiny Kamila Bednáře, která se pak po válce začíná hlásit o slovo. Ovšem hned vzápětí neladí novému komunistickému režimu, a tak je hned všude plno starostí jak o to sehnat práci, tak udržet rovnou páteř. To řada kolegů zcela nezvádá (Jan Pilař, Ivan Skála a mnozí další), a tak dostředivou silou se Hiršal ocitá v kruhu sebestředného, avšak geniálního Jiřího Koláře. Je to cudná, nijak nepřehánějící, ani neadorující procházka českým kulturním "minovým polem" nástupu komunismu, v níž defilují přátelé jako Jan Masaryk, a zejména Egon Hostovský. Kdo si chce udělat ucelený obraz o složitosti doby, vřele doporučuju. Historka o tom, jak na setkání se sovětskými spisovateli dorazil sám Gottwald stojí za to, stejně jako mnoho dalších. Pochopil jsem, že zásadním vzpomínkovým dílem je Let let, který napsal se svou ženou, už jsem si ho objednal a těším se na něj.“... celý text
— Apo73
Osudné svědectví
„#7 - odškrtnuto :) Ale já vám nevím. Za plný počet to tentokrát nebude. Erika je opět chladná jak její nový barák v Anglii. Možnost nového vztahu tu je, ale mám pocit, že tomu nedá šanci.. Co kvituju je, že už není tak prudérní a nasraná, když mluví s nadřízenýma... Mám ji ale ráda ;)
K příběhu - během knihy se mi rýsovalo několik pachatelů, několik verzí až jsem se nakonec trefila na 50% . Kniha sice neměla žádné překvapivé zvraty, přesto to bylo klasické bryndzovské počtení. Po každým případu je Erika minimálně půl roku v nemocnici, což se asi nezmění ;)“... celý text
— eM.017
Taktický přesun
„Tenhle díl mi úplně nesedl a bude to kvůli jeho tempu. Před nedávnem jsme vylezli z obrovského boje a nesedí mi, že se zase mlátíme se super silnými démony. Jinak jsou souboje zajímavé, ale chtělo by to změnit tempo.“... celý text
— Atlantis
Němá dívka
„Celý příběh se podle mě vcelku pomalu rozjíždí, ale je to rozhodně napínavé, závěr je velmi chytlavý a rozhodně jsem nečekala informace o dalším pachateli. Za mě super.. Ale já teda nevím, ale ten Sebastian je hrozná osoba, sice se smutným rodinným osudem, ale jinak egoista..
No a ještě závěr s Billym... to vypadá na velmi slušnou známku pokračování v této oblasti..“... celý text
— Polík
Orel v písku
„Toho, že by byl díl nejslabší z celé série, jak se píše v některých komentářích, jsem si nevšiml. Přečetl jsem ho jedním a už se těším na další pokračování.“... celý text
— Bulba
Děti nade vše
„No, z môjho pohľadu silná kniha. Prvá časť sa kloní k detektívke, ale nie je to celkom tak. Knihu chápem ako upozornenie na dnešnú dobu sociálnych sietí. Na nebezpečenstvo sociálnych sietí. Vrelo odporúčam, ako zamyslenie.“... celý text
— 3nitka
Dívka, která si hrála s ohněm
„Velmi čtivé, narozdíl od prvního dílu mne bavil celý příběh. Škoda toho ne úplně uzavřeného konce, ale to se budu muset dočíst nejspíš ve třetím díle. Pomalejší rozjezd, ale vůbec to příběhu nevadí. Skvělá četba.“... celý text
— LahoferRose
Pohádky (14 pohádek)
„Díky starší čtenářské výzvě jsem se vrátila do dětství“
— sloncekhk
Mossad - Izraelské tajné války
„...kniha je podrobným a uceleným souborem faktů, dle mého názoru i vysoce objektivním, autorům se sice nedařilo udržet časovou celistvost, ale to je u takového díla asi omluvitelné...“... celý text
— ...Máca...
Pro kravičku
„(audiokniha)
Od autora se mi do rukou dostala už před dlouhými lety pouze kniha Hanýžka a Martínek, což je ale kniha určená spíše dětem. Když jsem tedy měla možnost si poslechnout jako audio tento krátký příběh, nezaváhala jsem ani na okamžik. A musím přiznat, že se mi opravdu líbil a ani to chodské nářečí mi nevadilo, přestože u nás na Moravě, odkud pocházím, se samozřejmě mluví úplně jinak ;-).
Hlavní postavou je Adam (Hadam), který se po smrti své matky ožení s Barkou. Mladí manželé se snaží si vydělat peníze na pořízení kravičky, ale je jasné, že na Chodsku jim pšenka nepokvete, proto odejdou za prací do Bavor, konkrétně do Mnichova. Tam si částku, potřebnou na zakoupení zvířete, opravdu vydělají, a tak se mohou zase vrátit domů. Po určité době se jim narodí malá Hančička, proto jim ke štěstí chybí už jen ta výše zmíněná kravička, kterou si brzy pořídí...
Už jsem prozradila podstatnou část knihy, proto se víc rozepisovat nebudu a tento hezký, i když zároveň smutný příběh ohodnotím pěti hvězdičkami.“... celý text
— 85098211
Za trest
„Napínavý příběh plný násilí, mrtvol a sexu. Pomsta je totiž sladká, jen se nesmí hlavní hrdina zamilovat. Láska je ovšem mocná čarodějka a ovládne i akčního hrdinu. Pak teprve nastane to správné "točo". Honičky, střelba, cákance krve. Určitě se nebudete nudit a i když se příběh odehrává v Americe, najde se zde i "česká stopa".“... celý text
— babystar
Pohřbené kosti
„Už mě malinko vytáčí, jak se všechno děje kamarádům policajtům hlavní hrdinky. A tady ten konec to ještě zavrsil. Za pár dílů bude na tom policejním oddělení hlavní hrdinka snad sama. Zkusím ještě jeden díl, i presto všechno se prima čte a pachatel je vždycky mistrně schovaný.“... celý text
— veronika9761
Volání o pomoc
„Kniha navazuje na předchozí díl spousta věcí dořešení najde jen je škoda že se to musí číst za sebou třeba další díl bude lepší.“
— m2056
Zavátá sněhem
„Vynikající detektivka z českých luhů a hájů...Matěj je vlastně sympaťák," normální" prodavač knih. Děj rychle ubíhá a zvratů je tam dost, jako třeba přerod Vlka v beránka. Opravdu mě to bavilo a bylo to napínavé. Tipů na zločince jsem měl několik a vyšlo mi to 50/50. Povedené a s klidným svědomím to za 95% doporučím.“... celý text
— Timkim
Pomsta dánského krále
„Příběh je trochu o tajemství smrti Tycho Brahe, ale hlavně o tom kdo, kde, s kým fyzicky sdílel jakou část těla. Dosti podbízivé čtení, kde se sice dozvíte něco o dvoru císaře Rudolfa II. a Praze této doby, ale nic moc neznámého, o to zde určitě nejde. Hlavně pobavit a nechat čtenáře dobře se vyspat.“... celý text
— čef
Sedm metrů čtverečních
„Asi půjdu s hodnocením proti proudu, ale tento díl je pro mě trochu zklamáním. Měla jsem velká očekávání, která se nenaplnila. Autorův styl je stále super, kniha se čte dobře, jen děj mě nenadchl. Rozběhlo se to pořádně až na posledních 100 stranách, což je dost škoda. 3,5/5*“... celý text
— iveta3689
Perfektní manželství
„Přesně takhle to vypadá, když má autorka dobrý nápad, ale vykašle se na jakoukoliv předpřípravu pro své dílko...
Jako bývalá studentka práv jsem se musela smát nad hromadou nelogičností, kterými příběh přetékal. Autorka si zcela očividně neudělala absolutně žádnou rešerši o fungování justičního systému a práci advokáta. Vyšetřování bylo nesmyslné, motivace hlavní hrdinky trochu od věci a přestože zbožňuju příběhy ze soudních síní, tak zde to bylo velmi nedůvěryhodně podané. (Budu jen opakovat, co už mnozí čtenáři vytkli - např. to, že manželka by byla předvolána jako svědek, tedy by nemohla zároveň zastávat pozici obhájce a taktéž by se nemohla účastnit policejních výslechů ostatních svědků, pouze výslechu svého klienta,...).
Na druhou stranu se knížka četla velmi dobře. Autorka píše jednoduše a snažila se zapůsobit množstvím akčních scén, díky čemuž příběh pěkně odsýpal. A ústřední myšlenka obhajoby nevěrného manžela byla rozhodně originálním námětem. Situace hlavní hrdinky Sarah, která jako uznávaná obhájkyně převezme případ brutální vraždy manželovy milenky, je psychologickým dramatem, které vyloženě srší emocemi. V závěru bych dílko tedy zhodnotila takto: nelogická naivní blbina, kterou vás ale bude bavit číst. Něco jako béčkové romanťárny... Nedává to moc smysl, ale do vlaku dobrý.“... celý text
— Veve721
Pan Mercedes
„"Pan Mercedes" se od Kingova "tradičního" hororového žánru značně odlišuje a jde spíše o thriller než o klasickou krimi. Ačkoliv se zde řeší zločin, rozhodně to není krimi ve stylu Agathy Christie nebo Jo Nesbøa. Pachatele totiž známe hned od začátku a zbytek knihy se točí kolem toho, jak se k němu hlavní hrdina, Bill Hodges, postupně dostává. Příběh se zaměřuje na psychologii postav a temná témata současné Ameriky, jako jsou masové vraždy, sebedestrukce a/či extrémistické násilí (zaměřené na menšiny a vůbec všechny "odlišné").
Kniha není plná extrémního násilí, které se někdy v Kingových příbězích objevuje. Ano, je tam úvodní brutální scéna, ale pak se děj více zaměřuje na psychologický rozměr a postupné budování napětí. Kingova síla zde leží v jeho schopnosti vyprávět příběh, a i když námět sám o sobě nemusí znít přitažlivě, King prostě umí postavit zápletku tak, že vás udrží až do konce.
Líbilo se mi, že je zde omezený počet postav – každá má svou roli a přispívá k příběhu, což není vždy typické pro Kinga, který často zahrnuje velké množství vedlejších postav. Co mi však trochu nesedlo, byly pasáže, kde King předjímá budoucnost, například „ale neví, že se do domu již nevrátí“ nebo „právě udělal největší chybu svého života, ale ještě to netuší“. Takový autorův spoiler/easter egg.
Celkově mě "Pan Mercedes" mile překvapil. Ačkoliv King známý jako mistr hororu zde zabrousil do trochu jiných vod, knihu jsem přečetl téměř na jeden zátah a těžko se od ní odtrhával. Dal bych jí plný počet hvězd, nebýt toho předjímání budoucnosti, které mi nesedlo.“... celý text
— nattotoast
Zlozvyk
„Kniha Zlozvyk patřila v mém letošním výběru k těm nejočekávanějším. Román této španělské autorky je významným příspěvkem nejen k problematice transgenderu! Ústřední postavou knihy,která je zasazena do prostředí madridské periferie druhé poloviny 20.století, je dívka uvězněna v mužském těle. Jako taková naráží od začátku na hradbu nepochopení i na rozdílnou mentalitu svého okolí, které každou odlišnost nekompromisně trestá a vylučuje ze sveho středu. Co také čekat od sociální bubliny, kde vládne závislost na návykových látkách, domácí násilí a machistické tendence? Hrdinka si prochází velmi drsným coming outem a bojem o svou nezávislost, integritu a společenské uznání. Poznává dokonale prostředí místních zapadlých podniků, laciných barů a nároží, kde navazuje vztah s lidmi ze své komunity, kteří jí pomáhají najít ztracenou hrdost. Zlozvyk se tak stává citlivou sondou do duše člověka, jehož křehkost a vnitřní zmatek se utkává se společenskými předsudky a drsnosti světa okolo něj. Autorce se velmi zdařile podařilo vystihnout, co v praxi znamenají pojmy jako jsou menšinový stres či genderova dysforie. Jaké pocity vlastně takový člověk zažívá a čím si psychicky prochází? Život s každodenním stigmatem odlišnosti je proto dominantním prvkem celé knihy, která vám pomůže pochopit jedno z tabuizovaných témat. V tom nejvíce hodnotím její přínos a jsem rád, že se objevuje stále více knih typu Kniha krve, které pomáhají rozšířit čtenářům jejich obzory. Kniha zaujala čtenáře již na frankfurtském knižním veletrhu a do češtiny ji pro nás přeložil Radovan Beneš.“... celý text
— hatikva
Ztracené světlo
„Pěkná obálka nalákala, ale vzdávám na 28. straně. Malinkatá písmenka i styl vyprávění mě nebaví.“
— aydam
Neopouštěj mě
„Trochu něco jiného než jsem čekala. Na základě komentářů čtenářů jsem si mylně domyslela, že jdu číst scifi o tom, jak se lidé "pěstují na součástky". Vzhledem k tomu, že autor je nositelem Nobelovy ceny, počítala jsem, že kniha půjde do hloubky společnosti. To se však nekonalo. Bohužel to nenaplněné očekávání mi trochu kazilo čtenářský zážitek, protože jsem stále čekala, až konečně přijde, to co jsem si myslela, že přijde.
Knihu nelze brát jako scifi, ačkoliv technicky to scifi je. Mnohem více je to společenský román z alternativní historie - časově situovaný pocitově někdy na přelom 80. a 90. let, ale to není pro děj podstatné. Drtivou část knihy sledujeme běžné, až by se mi skoro chtělo říci ničím nezajímavé, příhody vypravěčky Kathy, která žije a vyrůstá v internátní škole spolu se svými kamarády. My jako čtenáři od samého začátku víme (i když jen velmi obrysově), co za "zrůdnost" se v daném světě děje, ale prakticky celou knihu sledujeme jakousi idylku dětství a dospívání dětí, které si svoji situaci uvědomují jen velmi mlhavě a hlavu si s tím nijak nedělají. Celou dobu jsem měla pocit, že se autor zabývá pro čtenáře naprosto nepodstatnými událostmi ze života dětí a to podstatné se objevovalo jen v takových náhodných lehkých naťuknutích, které zůstaly až do samého závěru nevysvětlené. Trochu jako bychom na tom byli jako sama Kathy a většinu knihy(života) bychom prožili ve sladké relativní nevědomosti, jen s pár znepokojivými náznaky a až těsně před koncem nás, stejně jako Kathy, autor konfrontuje se svojí tvrdou realitou. Nevím jestli je to to, čeho chtěl autor dosáhnout, ale hlavní zamyšlení, ke kterému mě kniha na konci přivedla, je otázka, zda je lepší prožít špatný život v blažené nevědomosti, bezstarostnosti a odevzdanosti nebo zda je lepší znát pravdu za cenu toho, že se svět začne jevit jako nespravedlivý a krutý.
Přestože se velkou část knihy nic extra zajímavého neděje, tak styl jakým autor píše, se hezky čte. Po logické stránce mi v tom scifi motivu spousta věcí nesedí - např. smysl existence opatrovníků a jejich styl práce, kdy mají své svěřence rozmístěné na vzdálených místech a spoustu času stráví tím, že k nim dojíždí... Proč jsou dárci nejdříve opatrovníci? Proč jsou dárci "rozebíráni" postupně a mezitím je vždy nechají měsíce zotavovat? Jak je vůbec takovéto postupné rozebírání proveditelné? Jak je možné, že jsou všichni se svým osudem tak pasivně smířeni a jsou tak poslušní, ačkoliv minimálně od 16 let už nejsou od okolního světa nijak izolováni? Za normálních okolností bych všechno toto brala jako neakceptovatelné nedostatky, ale zde je jasné, že tady jde o něco jiného než výstavbu fikčního světa a jeho zákonitosti. Za mě tedy zajímavý kus umělecké literatury, ale z hlediska mainstreamového čtenáře mi přijde potenciál tématu nevyužitý.
EDIT: Pokud nechápete proč je tahle kniha tak vychvalovaná, doporučuji video s rozborem od literárního teoretika Davida Jirsy (na Youtube zadejte do vyhledávání "na potítku neopouštěj mě"). Je zajímavé jak odborníci dokážou v tom, co spousta lidí vidí jako nedostatky, vidět naopak mistrovství. A to nemyslím zle - je to opravdu velmi zajímavé.“... celý text
— Kniholenka_DK
Sladká lítost
„Tato kniha mě dostala!
Lépe než monika0181 bych to neuměla popsat!
Určitě stojí za to si ji přečíst! Jsem přesvědčená o tom, že jsem ji nečetla naposledy!
Tolik emocí, co ve mě vyvolala...? Fíha..“... celý text
— Simik13
Hezký, ale narovnej se!
„Moc ráda jsem si zavzpomínala na svá školská a dětská léta v první části knihy, ale v té druhé, odehrávající se v dospělosti hlavních protagonistů, mi příběh přišel dosti nedotažený. Postavy po letech, ani jejich problémy, nebo myšlení, mě zkrátka nebavilo. 3 hvězdičky dávám za první dětskou část, která byla perfektní.“... celý text
— jadwiga
Čtyři mimózy
„Příjemné čtení. Lehké, romantické, napínavé, zábavné. Františka je mojí spřízněnou duší :-) Ostatní děvčata jsem si taky opravdu zamilovala. Čas s knihou utekl a doufám, že autorka brzy napíše další.“... celý text
— Bohunka1982