Nejnovější komentáře

Cesta stínů

„Něco tak zbytečného a nudného už jsem dlouho nečetl. Knihu mi doporučila mamka a mám pocit, že jsem jí získal kdysi společně s časopisem Pevnost. Tohle ale není dark fantasy! Tohle je prostě spotřební klasické fantasy plné klišé a nesmyslů. Zde nejsou asasíni, ale wetboyové. Proč sakra? Aby to bylo zajímavé? Prokousal jsem se na 250. stranu a nemohu říct, že by se toho stalo málo, ale autor sype z rukávu další a další postavy, tváří se že buduje velký svět, ale v podstatě vše jen nakousne a zbytek si musíte asi domyslet nebo přečíst v dalším díle. Není zde ani jedna postava, co by byla výrazná, chybí jim jedinečné vlastnosti či vzhled, vše mi prostě splývalo, dokážu od sebe v podstatě oddělit jen 4 lidi + krále. Navíc ty pohnutky Azothova mistra a vlastně o co tam celé jde, se sice tváří drsně a zajímavě, ale je to prostě vycucaný z prstu. Přijde mi, že Weeks to psal při jízdách vlakem a nacpal do románu vše, co ho jen napadlo, ale už to neseškrtal. Mamka mi říkala, že ve druhém díle se to už pořádně rozjede, ale já se sakra chci bavit už u prvního dílu! Proč prostě všichni cpete čtenářům trilogie a pentalogie, když neumíte napsat ani dobrý první díl? Nemuselo by se toho dít tolik, stačilo by naznačit o co jde, více se soustředit na Azothův výcvik a necpat do toho politiku světa, o kterém stejně i po více jak 200 stranách víme velký kulový. Brent Weeks se v závěru chlubí, že chtěl být spisovatel už od základní školy a že si narozdíl od kolegů neprošel hromadou zvláštních zaměstnání. Ale patrně měl, protože jako spisovatel nestojí za nic. Kdyby radši nejdřív pracoval v krematoriu nebo na poště, možná by Cesta stínů nebyla tak nudná.“... celý text
— LordSnape

Vinice ve Francii

„Když jsem v červenci přečetla první knihu Pláž v Chorvatsku z pera mé, teď už velmi, oblíbené autorky, měla jsem jasno - musím mít doma všechny její knihy! Tohle je v pořadí třetí kniha, se kterou jsem měla tu čest a opět mě moc bavila. Sympatická Hattie sáhne po příležitosti rozjet svou kariéru svatební koordinátorky a vydá se do malebné vesničky ve Francii. Hned při příjezdu se setkává s velmi pohledným Lucem a okamžitě to mezi nimi zajiskří. Hattie čekají krásné chvíle, ale stojí taky před důležitým rozhodnutím. Kdo ještě nečetl, určitě doporučuji.“... celý text
— Ajuszka

Ragnarok: Poslední boj 2

„Ještě lepší díl než předchozí. Nechává nás v nejistotě co se ještě stane, navíc nám odkrývá i nové valkýry a jejich vlastnosti.“
— Stázka007

Ragnarok: Poslední boj 1

„Tuto mangu jsem začla číst po tom co jsem shlédla 1 Sérii anime a musím říct že je to ještě lepší. I když vím pár dílu do předu co se stane tak jsem stejně natěšená jak kdybych to neviděla, navíc se těším na věci co nejsou v anime.“... celý text
— Stázka007

Koloušek

„Jsem chlap, tak si ani nejsem jist, jestli mohu tuhle knihu hodnotit. Když listuji recenzemi zpět, je tam mužů jako šafránu. Zatím jsem od paní Bernáškové nic nečetl. Asi proto, že jsem nic nehledal. I tahle kniha se mi dostala do rukou víceméně nedopatřením. Musím říct, že jsem to čekal horší. Je to o životě, o smrti, o sexu, o mezilidských vztazích a celé to drží pohromadě dosti inteligentní humor. Příjemný, i když sem tam nepochopitelný, protože ženský. A to v žádném případě nemyslím ve zlém. I pro ženu je často mužský humor nepochopitelný. To tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pokud bych měl vypíchnou nejlepší pasáž, pak je to jednoznačně dopis pro otce. Ale čte se to příjemně a to je v literatuře to hlavní. Takže pro mě takové půl na půl, i když někde skrytě vzadu mám takový neodbytný pocit, že kdyby tahle kniha nevznikla vůbec, tak se patroni literatury nezhroutí.“... celý text
— sakro

Za bránou minulosti

„"Sme ľudia a musíme si pomáhať. Predsa každá vec, ktorú v živote urobíš, sa ti raz vráti. To je kolobeh života." V prvom rade chcem vyzdvihnúť nádherné venovanie v knihe od autorky @barboralisova_autor Rozmýšľali ste už niekedy o tom, ako vplývajú naše negatívne skúsenosti na náš život? Máme tendenciu všetkých hádzať do jedného vreca a nedôverovať nikomu. V každom hľadať iba to zlé. Ťažko sa z toho bludného kruhu napokon dostaneme, ale aj táto kniha poukazuje na to, že sa to dá. "...do života priťahujeme iba to, na čo myslíme." Vanesa a Tibor mi v mnohých veciach otvorili oči skrz ten ich postupne sa vyvíjajúci vzťah. Avšak v tejto knihe ma zaujali skôr vedľajšie postavy. Zdeno by mal byť nielen zamestnávateľom, ale aj ČLOVEKOM storočia s obrovským srdiečkom a dobroprajnosťou na rozdávanie. Mnohí by sa od neho mali čo-to naučiť. Olívia zas bola tá dobrá kamarátka, ktorá stála pri Vanes stále. Takú kamarátku by sme mali mať každá. "...len vďaka zlým zážitkom sa nám otvoria oči a zistíme, čo od života rozhodne neočakávame, a určíme si, čo vlastne chceme a kde sú naše priority." Pozitívne hodnotím v príbehu Rockyho a Kessy, milujem takých štvornohých miláčikov v knihách Napokon sa v knihe objavili aj vážnejšie témy, ako detské traumy, nevera či obťažovanie na pracovisku, ale i dôležitosť sebalásky. V konečnom dôsledku to bola veľmi príjemná oddychovka, čítala sa výborne a nemám jej čo vytknúť. Dávam jej "To, čo sa stalo včera, už sa zmeniť nedá, ale aspoň že vždy môžeme zmeniť to, čo nastane zajtra." "Nemá zmysel priskoro sa vzdávať, pretože väčšinou, keď si myslíme, že sa stala vec, ktorá pre nás znamená úplný koniec, zistíme, že je to len začiatok niečoho nového a oveľa lepšieho."“... celý text
— beata9124

Láska z Manhattanu aneb Jak vyrobit gentlemana

„Nebylo to vůbec špatné, ale přiznejme si ani nic světoborného. Taková průměrná knížka, u které si člověk odpočine, ale patrně ji znovu číst nebude. Na jedno přečtení ale chválím, je to taková pohádka pro dospělé - milý sympatický příběh.“... celý text
— Tesset

Příběhy Staré dámy

„Naprosto skvělá záležitost, krásně popsaná historie nejen Tour. Něco jsem o historii cyklistiky a Tour věděl, ale kniha přiměreným množstvím textu přehledně mapuje historii a to z pohledu nejen samotného závodění, ale i veškerého dění kolem včetně zákulisí, obecně vývoje cyklistiky a i životních osudů spousty hlavních hrdinů. Ty začátky byly jedinečné - a zároveň tak vzdálené dnešní cyklistice. Pan Macek je výborný, píše až neuvěřitelně čtivě. A spousta fotografií je skvělým doplňkem k textu.“... celý text
— Milonak

Básně

„Já na básně vůbec nejsem, jedině, když se rýmují a jsou vtipné. Tohle vtipné nebylo. Rýmy tam byly různé, něco se nerýmovalo téměř vůbec. Kdo má básně rád, tak to pro něj bude určitě super knížka, ale já ji nejspíš znovu hledat nebo číst nebudu.“... celý text
— dzejkbeltygros

Paní Curieová

„Její příběh jsem neznala a skláním se nad ním i nad její osobností a inteligencí.“
— makovec201

Nedokončené příběhy

„Nedokončené příběhy už z principu nejdou objektivně hodnotit. Jde o dílo určené vyloženě Tolkienovým fajnšmekrům, jelikož na způsob encyklopedických dodatků z Návratu krále mapuje samotný vývoj Tolkienových myšlenek o jeho neskutečně propracovaném světě. Jde o vyloženě fascinující knihu a při čtení pochopíte, proč je Tolkien tak uctívaný (právem). Nedokončené příběhy nedoporučuji, pokud jste nečetli Silmarillion, a pokud jste nečetli ani Pána prstenů, nebo dokonce ani Hobita, pak je nedoporučuji už vůbec. Jde o velmi náročnou četbu, ale každý tolkienolog si tam najde něco pro sebe - mě spíš vyhovoval Třetí věk, moc jsem si užila pojednání o čarodějích i palantírech a vysloveně jsem se bavila nad jednáním Gandalfa s Thorinem. Ale zaujaly mě i části o Galadriel nebo o námořníkově ženě.“... celý text
— Scheron

A jestli umřeli, žijí tam spolu dodnes

„Nejlepší kniha, co jsem od autorky četl. Zraje jako víno.“
— Oskar40

Kouzelná třída o Vánocích

„Další pěkný díl o kouzelná třídě, který opět nezklamal“
— evca7271

Ursulina

„Po přečtení Ursuliny mě napadá jen jedno,a to...kam se hrabe naše Klekánice,co? Určitě kladu všem na srdce,aby četli sérii postupně,jinak síla příběhu nemá takovou moc a prožitek,který nám autor právě posloupným čtením zaručuje. Já opět tajila dech a cítila jsem větvičky keřů,co mě škrábou,když jsem se schovávala u Normova karavanu a všechno pozorovala. No a ten konec?! Blaho! "Povím ti úplně všechno a ty si celou dobu pamatuj jednu věc. Ursulina existuje."“... celý text
— fis.rena

Gwailou

„Asi málo lidí od nás zažilo devadesátky v Hongkongu a ještě míň se účastnilo aktu předání Hongkongu Číně. Právě tuto dobu prožívá hlavní hrdinka knihy /částečně autobiografie, byl jsem na přednášce o knize/ a to v takových jakoby „záblescích“ – jednotlivých kapitolách, které někdy doprovází ilustrace, což mi přijde zajímavé a patričné. A právě ty „flashe“ mi navodily atmosféru místa samotného, někdy až moc hektického a chaotického, nicméně velmi zajímavého, inspirativního a zcela jiného než je Evropa. Hongkong mám rád, znám jej. Knihu jsem přečetl jedním dechem.“... celý text
— Oskar40

Klimasmutek: Vnitřní dovednosti do časů krize

„Zpočátku jsem z knihy byla rozpačitá, ale po první kapitole mnou najednou text začal prorůstat a průběžně vznikaly i mé vlastní organické úvahy. Autorka je novinářka, což se zrcadlí ve struktuře knihy: esejistické části jsou proloženy rozhovory, v nichž nejsou kladeny lehké otázky. Díky tomuto formátu se kniha dobře čte, ale překvapivě nás umí zavést hlouběji, než společenská rubrika lifestylového plátku. Individuální seberozvoj v dnešní době přestává být v mnoha ohledech dostačující a kniha nabízí několik přístupů, jimiž se můžeme inspirovat. S řadou z nich jsem se nesetkala poprvé, přesto mi ale kniha byla schopna částečně nabídnout čtenářský ekvivalent pocitu svěžího větru ve vlasech. Leckdy i mrazivého, kombinovaného s citlivě dávkovanými impulsy k hledání vnitřních i vnějších sil (tolik potřebných k tomu to vše ustát). A taky jsem mezi řádky našla touhu probudit kontakt s tou částí sebe samé, která je diametrálně odlišná od člověka, který píše tyto řádky, osvícen mdlým svitem telefonu. A právě v tom tkví síla Klimasmutku – nejde o pouhou knihu o změnách klimatu nebo osobním rozvoji, ale o pozvání k hlubšímu vnímání propojení mezi námi a světem.“... celý text
— pahorkatina

Cena za rozkoš

„A máme tu příběh dalšího se synů Maclachlanů - Stephena. I on se musí ke své láce těžce dopracovat, protože jí prostřednictvím svého právníka neskutečně ublížil. Za mě mu odpustila moc rychle. Byla to taková krátká jednohubečka a já už se těším na příběh dalšího z bratrů.“... celý text
— MAU256

Těší mě, Agneta

„Zajímavý příběh o sebepoznání. Agnetě je téměř 50 let a začíná pochybovat o svém dosavadním životě.Opravdu chce žít tak, jako doteď? Nad několika otázkami se člověk sám musel zamyslet. Za mě to bylo jiné, než obvykle čtu, přesto se mi kniha moc líbila. Bylo to čtivé a dobré. Originální příběh, který se odehrává ve Francii.“... celý text
— Zonia0118

Druhá planeta Oggu

„Velmi naivní závěr, psaný zřejmě narychlo. Ale jinak to nebylo tak špatné“
— bel21

Oheň

„Z knih s protiválečnou tématikou zatím nejlepší přečtená kniha. Během četby jsem často myslela na Na západní frontě klid a taky na Švejka. Dále jsem myslela na své dědy i další příbuzné, kteří 1. sv. válkou prošli i na všechny, co v současných válkách trpí. Vůbec mi nevadí, že jde o zápisky, deník, naopak, dozvěděla jsem se víc než v kterémkoliv jiném románu. Téma je i po letech stále aktuální, proč mají lidé umírat ve válce pro něčí zájmy, proč je to i ve 21.st. stejné jako v minulosti. Velmi silná kniha, která dožene až k slzám, doporučuji.“... celý text
— Cestovatelka136

Teorie lásky

„Tentokrat dam 5 hvězdiček , je to super kniha na odreagování , má to všechno podobný děj, ale je to zábavné“
— kneslova

Svědectví o velkém hladomoru

„Mrzí mě, že hodnocení této knihy ovlivňuje ideologický zápal některých čtenářů, kteří jsou tak rozhořčeni, že i historická fakta čtou jako "pohádky o hodném západu a zlém východu", ačkoliv kdyby četli pozorně, dozví se, že zmiňový Jones nejenže začínal jako umírněný fanda revolučního Ruska, ale také jako velký kritik poměrů v USA, kde léta pobýval, jako pečlivý pozorovatel NSDAP v Německu a znalec celosvětových poměrů, který své názory korigoval dle zjištění z míst, kam cestoval a kde mluvil s obyčejnými lidmi i vrchními představiteli jednotlivých režimů. Jaký asi je život v naprosto ryzé dualitě dobro-zlo, kterými někteří nazírají každý aspekt života včetně knih které čtou? Klasický argument "nacisti taky vraždili a kdyby vraždili dál, zničí Slovany" už ani nemá smysl komentovat. Kniha je napsaná slušně, leč bych se nebránila více úryvkům ze samotných článků Jonese. Občas je poněkud zmatečná. Nic z toho významněji nesnižuje informační hodnotu o jednom z důležitých novinářů minulého století. Citát, který mnou zarezonoval: „Nezávislé myšlení vycházející z upřímných citů je nahrazováno rutinéry různého druhu, nedokonalými novináři, kteří střílejí z bezpečného úkrytu a obětují přitom své svědomí.““... celý text
— Claria21

Doktorova žena

„Oddechovka na jedno odpoledne. Konec trochu překvapil, těším se na další díl. 4*“
— MiskaMa

Vášnivý sprosťák

„Tak jsem se těšila a takové jakési nic moc... dost předvídatelné, zbytečně sprostých slov, hlavní hrdinka mi nesedla.“
— Hanatas

Gwailou

„Velmi dobře je popsán střet kultur - Západ vs. Východ a to pohledem z konce devadesátek, v době, kdy u nás v republice měl každý úplně jiný pohled na okolní svět a žil jiným stylem než hrdinka. Skvěle popsány události té doby - záplavy z 1997, smrt princezny Diany, uvedení Titaniku, Koljův Oskar a spoustu dalšího z té doby. Moc dobře se četla a jsou tam detaily, které jsou perfektně pravdivé, které ocení spíš generace, která jim rozumí a pamatuje si je.“... celý text
— Knihoholka123

Ta druhá Belle

„Rozhodně to není špatné čtení. Nepřináší moc nového, doslova je to remake na krásku a zvíře. Přináší navíc jen erotické napětí. Určitě by knížce prospěl propracovanější a delší děj. Napsaný je to však zajímavě. Je to oddechovka na jediný večer u které nemusíte přemýšlet.“... celý text
— scarletblue

Propletený život

„Průlomová kniha, která mi otevřela zcela nový svět. Také jsem obdivoval obsáhlý poznámkový aparát a seznam zdrojů. Čtivé a plné nových informací. Vřele doporučuji.“... celý text
— j.vitek

Dálnice

„Mě se kniha moc líbila a s chutí jsem si ji přečetla.“
— Katka2382

Hrozny hněvu

„Neuveriteľná kniha. Úplne som sa do nej zamiloval a pohltila ma. To, ako Steinbeck vníma v knihe človeka, má donútilo premýšlať o Bohu, o svete, o podstate ľudského bytia... Každá postava má svoju neodmysliteľnú rolu, každá z nich ku mne prehovorila. Bavilo ma všetko - opisy prostredia, pracovných podmienok, situácie v Amerike počas hospodárskej krízim, kazatelove monológy. Všetko malo svoje miesto a všetko bolo vsadené do neuveriteľné odvážneho príbehu o ľudskej nezlomnosti. Pohrávam sa s myšlienkou a pocitom, že je to asi najlepšia kniha, akú som doteraz čítal. Nezabudnuteľné! "Nezlomilo je to, a nikdy je nic nezlomí, dokud se strach může proměnit v hnev."“... celý text
— VetDejvid

Kolaps neznamená konec

„Srozumitelný úvod do Bártovy "kolapsologie" formou rozhovorové jednohubky, ve které profesor egyptologie (a nově i senátor) vypráví nejen o výzkumech na Sahaře, ale i o obecnějších trendech civilizačních vývojů, které lze z pískem zavátých památek po starých Egypťanech vyčíst. Archeologové totiž mohou sledovat tisíce let vývoje této vyspělé civilizace, vždyť vládu stavitelů pyramid a reformátora náboženství Achnatona dělí dvanáct století a přibližně stejný čas pak uplynul do pohlcení Římem za vlády Kleopatry. Kolaps neznamená konec světa, nýbrž zásadní transformaci v podobě "zásadního poklesu složitosti, sofistikovanosti a kvality životní úrovně, protože ten původní stav již není déle udržitelný, přijatelný a financovatelný". Již starověký Egypt znal hypertrofii administrativy, nekontrolovatelný růst neproduktivních a mandatorních výdajů, sílící vliv úředníků a šedých eminencí, což jsou důvěrně známé nešvary fungování (nejen) českého státu. Ke kolapsu však vedou až ve chvíli, kdy se příliš rozevřou nůžky mezi vládnoucí elitou a zbytkem populace, která ztratí důvod zachovávat dosavadnímu zřízení loajalitu. Katalyzátorem těchto společenských změn byly v historii také změny klimatické a profesor Bárta připomíná, že zejména Blízký Východ a severní Afriku čeká v příštích desetiletích razantní vysychání, které může vyvolat masivní migrační vlnu. Kniha je i dnes podnětná a varovná, snad i proto, že se Bártovy veřejné výstupy v mezidobí ještě více posunuly od historických výkladů k hořekování nad stavem současného světa. Není ale k zahození, že po zvolení do Senátu zdůraznil udržitelnost namísto konzumního stylu života poháněného snem o věčném růstu, jinými slovy že "náš úkol v této rozchvácené zemi není mít se lépe, ale uchovat alespoň současný standard". (8/10)“... celý text
— kristleko