Nejnovější komentáře

HC Slavia Praha: 120 let nejstaršího klubu

„Jsem letitou velkou fanynkou HC Slavia Praha a pokud mi to čas dovolí tak i nové generaci Slávistů chodím moc ráda fandit a tak jsem tuto výroční krásnou knihu musela mít. Kniha mapuje historii tohoto hokejového klubu od roku 1900 do součastnosti. Připomíná i nejlepší hráče Slávie, jako byli Jiří Holeček, Josef Hronek - nejznámější brankáři Slávie, Josef Beránek- útočník Slávie a další skvělé hráče. Knihu určitě doporučuji fanouškům nejen tohoto slavného hokejového klubu HC Slavia Praha, ale i všem příznivcům hokeje.“... celý text
— Janizoun

Nokturno

„Americké megacity na přelomu 1996/1997. Zima, sníh, bezcitnost, vraždění. Jeden případ vyšetřují Carella s Hawesem, druhý souběžně s nimi tlusťoch Ollie. Smutný úvod, smutné pokračování, smutný závěr. Autor znovu nabízí dostatek zajímavých postřehů (jako třeba porovnání oblečení lehkých dívek s úborem Sharon Stoneové v Základním instiktu nebo jako vždy ostré pohledy na nesnášenlivost mezi imigranty z různých koutů světa), čímž (spolu s občasným černým humorem) bezútěšné popisy jednání většiny postav a časté suchopárné citace zákonů přiměřeně zpestřuje. ... Přinesla mi dárek na uvítanou do nového bytu. Bochník chleba a krabičku soli. Má to prý přinášet štěstí. Byla z Ruska, víte. Tam mívali tradice. My v Americe už žádné tradice nemáme. Omyl, pomyslel si Carella. Tady se stala tradicí vražda. ... Pravidelně vstávám každou noc v půl čtvrté a jdu si na malou. Znovu si jdu lehnout a spím až do osmi hodin, pak vstanu, dám si snídani a jdu na dlouhou procházku. Jenny chodívala se mnou, ale vloni umřela. Moje žena. Jenny. Chodívali jsme v parku, ať pršelo, nebo svítilo slunce. Na těchhle procházkách jsme vyřešili spoustu našich problémů. Vypovídali jsme se z nich. No, od té doby co zemřela, žádné problémy nemám. Ale chybí mi jak ďas. Těžce si povzdechl a dolil si kávu. 85 % (aktuálně 121 hodnocení se stejným průměrem).“... celý text
— mi-380

Buď připravena

„fakt super kniha!“
— Lulu@

Na smrt

„Ve třicátých letech v Ružomberoku parta studentů tráví svůj bezstarostný čas, kdy hlavně Karel a Viktor jsou dva nerozluční přátelé. Pohoda studentského života naruší tragická událost a jejich cesty se rozdělí. Viktor prchá do Ameriky a Karel odjíždí s rodiči do Německa, aby studoval na lékaře. V Německu se k moci dostává Adolf Hitler a pro všechny se život mění. Ani jeden z přátel netuší, že se jejich životy znovu propojí, natož to, že by se stará parta mohla znovu sejít pohromadě za dramatických událostí. Skvělý román Jozefa Kariky, který rozvíjí tragický příběh o přátelství, zradě a vykoupení. Výborně popsané charaktery postav, které se mění v průběhu doby, vlivem událostí a díky osobnímu přesvědčení ve víru ve spravedlnost, rasovém očištění světa či touhy po lékařském výzkumu. Pro mě velmi příjemné překvapení, neboť do této doby jsem od Jozefa Kariky četl pouze jeho hororové příběhy. Tímto románem dokazuje, že je naprosto všestranný spisovatel. Věrnost je moje čest - to nebyla jenom fráze, skutečně tím heslem žili, ani teď, v nejtěžších chvílích, se nevzdali ideálů.“... celý text
— n.ezn.amy

Zátoka

„Natěšená jsem se pustila do knihy, slibující atmosférickou návštěvu málo známého souostroví Scilly na dosah Cornwallu, kde bouřlivé moře dávalo lodím zabrat a pašeráků bylo a je stále dost, až na to, že je zajímají jiné komodity. Hlavní hrdina i místo děje byly skvělé, ale samotná zápletka mizerná, vše se nesmírně táhlo a jen silou vůle jsem nakonec rychle dočetla. Po úvodní smrti na prvních stranách se dalších 300 stran zhola nic neděje, "vyšetřování" těch pár stálých obyvatel - potenciálních podezřelých - ostrůvku o velikosti jeden a půl na půl míle se pohybovalo výhradně v kruzích a neposouvalo ani o píď. První indicie ohledně pachatele se objeví pár stran před koncem, a pachatel je to věru nepravděpodobný... Takže lze doporučit jen pro skalní milovníky drsného ostrovního života - omezený pohyb trajekty mezi ostrovy a letecký bus na pevninu, kostel na jiném ostrově, hřbitov už plný, jen kremace, časté vichry a bouře, útesu a zátočiny, ... a pašeráci. Text není bez chyb, ale nejhorší byly přechodníky: překladatel je používal na každé druhé stránce, což bylo nesmírně rušivé - v současné mluvě ani literatuře už prostě nemají v češtině místo. Mne otravovaly a zdržovaly, protože jsem se u každého z nich zarazila a rovnou vymýšlela, jak pěkně by se daly nahradit.“... celý text
— soukroma

Mazl tov

„Může někdo, kdo je ateista a není Žid (tedy i já) pochopit život židovské komunity? Asi plně ne. Vhled do jejich života popsaný v knize je pro mne maximálně přínosný. Přečetla jsem za dva dny, témat na přemýšlení na hodně déle.“... celý text
— elexmil

Zločin slečnám nesluší

„Jdu na dvojkuuu!!!!!!!!!!!!“
— Lovehorses365

Němý svědek

„Mě se kniha velice líbila. Velmi dobře se mi četla. Prostě mi téma sedlo. A hlavně se mi líbilo, že jsem pořád nemohla přijít na to, kdo je ten opravdový cvok. Já doporučuji.“... celý text
— Pavlína2019

Sagittarius

„Skvěle odvyprávěný příběh ze Šumavy. Oceňuji reálie a vyšetřovací postupy. Akorát ten závěr - ten mi připadal, že šel vytěžit ještě víc, kdyby se překvapivě odehrála další vražda, když je podezřelý ve vazbě. A chyběl mi tam hlubší vhled do vrahovy mysli - to je asi největší mínus knihy. Nevíte, proč je jeho modus operandi přesně takový, jaký je.“... celý text
— MarekTall

Vodonoh

„Vodonoh aneb Zaži Dunaj! Určitě většina z vás sjížděla vodu a pokud ne, máte určitě v podvědomí, jak to asi probíhá. Pohoda avšak makačka při pádlování, ožíračka, táborák... A co když hlavní hrdinové knihy očekávají vlastně to samé, ale ve finále je spíše čeká hororová plavba po Dunaji? Vodonoh je takový dobrodružný thriller s prvky mysteriózna? Těžko říct, co byla pravda a co ne. Hlavní hrdinové mě vlastně vůbec neoslnili, spíš mi ta jejich náhodná partička pila krev a zde bych trochu uvítala více popsané charaktery osob a možná i více prostoru ze sezení s psychoterapeutem než samotné plavby, ale to je čistě můj názor. První polovina kniha má celkem pomalý rozjezd a naopak druhá polovina (spíš poslední čtvrtina) je nadupaná až blázen, ale zase vás to nutí dočíst a dozvědět se, co za tím vším vlastně je. Byť mi to ve finále přišlo nezodpovězené, ale aspoň nad tím člověk pak více přemýšlí a to musí autor velice ocenit, žejo?“... celý text
— renulka16

Vzpoura

„Clarie mafiánská princezna nás provede svým drsným příběhem. Utíká z mafiánského života se kterým se nikdy neztotožnila. Její otec ďábel v lidské podobě ji zaslíbí jinému a to je pro ni poslední kapka. S bodyguardem se dá na nelehkou cestu aby utekla před týráním a krutostí. Nachází v sobě oheň a prudkost ,jde si tvrdě za svým. Ale mafie má chapadla všude. Potkává tři osudové muže... Tylera,bodyguard jejího otce ,který ji pomáhá v útěku a chová k ní velké city. Ryan,který ji unáší do svého sídla a snaží se jí zlomit a nakonec Tobias její nechtěný snoubenec, kterému není lhostejná a proto se jí snaží osvobodit. Připravte se na krutost ,bezcitnost a bolest, která nebere konce, protože z drzé mafiánské princezny se stává oběť a zároveň ledová královna,kterou žene už jenom pomsta. Pokračování bych uvítala co nejdříve prosím :,-)“... celý text
— Jita160

Není cesty zpět

„Začínám si u Weavera všímat jistého mustru – první půlka knih, kdy se vše vysvětluje, mě baví. Druhá půlka mi ale přijde nezáživná, často zdlouhavá, bez překvapení. To se bohužel podařilo i zde. Když vyšlo najevo, kdo je onen tajemný muž, dalo se s tím podle mě pracovat lépe. Více odhalovat hrůzy jistého období našich dějin, starouše konfrontovat a podobně. Překvapení, kterého se Rakera dočká na konci v čistě osobní rovině, mi také přijde jako vaření z vody. Ale uvidíme, co se z toho vyvine dál...“... celý text
— Aymira

Svobodní bastardi

„Ty tři knihy utekly... parádní série, kdy vám na konci potečou možná i slzy jako mně.“
— MarekTall

Pán hor

„Celá Legie je něco nevídaného. Postavy jsou tak osobité, že každý další díl budete očekávat jako na trní. S touhle sérií nemůžete šlápnout vedle. Od Hustého nářezu je to první série, která mě takhle šíleně baví! PS: Když ten díl má v rukou K. Sněgoňová, přijde mi ten díl ještě šílenější a zábavnější, což je vedle Kotlety co říct :-D“... celý text
— MarekTall

Radost je lehkost, vánek, studená voda

„Originální autor“
— palka452

Mrtvá schránka

Symfonie ozvěn

„I u druhého dílu jsem se skvěle bavila. Knihu nejde odložit. Ftipná, super hlášky, skvělý překlad, jedna akce za druhou a i troška romantiky. Za mě ano, jednoznačně doporučuji a jdu sehnat další díly.“... celý text
— Evik161

Aga

Spletité lži

„Další už 14-ty díl ze série. Opět úžasná knížka.“
— attila1

Kráľovstvo podsvetia

„Kde začať? To, že slovenskí autori sú schopní vydávať brutálne veci už vieme. No ak som si do teraz myslela, že už som si stihla prečítať všetky kvalitky, veľmi som sa mýlila. Pretože zrazu sa tu objavila Lesha s jej talentom, ktorý mi odfajčil dekel do vesmíru. Kráľovstvo podsvetia si zaslúži všetky superlatíva, ktoré poznáte. Hneď na úvod knihy spoznávame hlavnú hrdinku žijúcu v typickej mafiánskej rodine. Čaká ju dohodnutá svadba a jej nastávajúci rozhodne nie je vhodný prototyp na manžela. Po prvom stretnutí to Vivien vzdá a jedinú možnosť vidí v úteku z domu. Ďalej vám prezrádzať nechcem. Je neskutočne, ako Lesha dokázala napísať mafiánsky svet, vytvorila rôzne zákulisné hry a vašu hlavu zamotá do posledného okamihu. Verte mi, záver ma odrovnal tak, že som sa hystericky smiala a zároveň nadávala, že potrebujem pokračovanie. Keď si myslíte, že už ste odhalili veľké sprisahanie, zrazu BUM!! Absolútne vôbec ani vizuálne! Nechápem, ako sa niečo také dokáže zrodiť v ľudskej mysli, no vďaka Bohu za to Nájdete tu napätie, lásku, zabíjanie, klamstvá, intrigy.. teraz to znie ako Turecká telenovela, no ak máte radi mafiánsku tému, toto je must have. Žiadne sladké veci tu nečakajte. Aj keď si myslíte, že už ste sa dostali do ňuňu roviny, Kasian vás veľmi rýchlo vyvedie z omylu. Všetkým, ktorých táto kniha len čaká, v dobrom závidím. Tie prvotné explózie v hlave stoja za to a ja bez preháňania označujem Leshu za kvalitného dílera. Ponúkne vám dávku a vy ste od prvej stránky závislí.“... celý text
— Popcorn_books

Krásky a vetřelci: Pulp stories

„Některé povídky jsou vyloženě luxusní a nerad bych kvůli některým, které mi osobně nesedly, snižoval hodnocení pod 100%. Každý si v knize najde několik svých nových oblíbených úchylek, a to se cení!“... celý text
— MarekTall

Pepo! Ty popleto!

„Je to bezvadná kniha. Milé ilustrace a vtipné texty, u kterých jsem se sám dost zasmál. S dětmi si je nad obrázky stále co vyprávět.“
— 0kozel

Vzduch, který dýchá

„Tristan. Zlomený muž, ktorý v priebehu sekundy prišiel o svoj život. Nie doslova, ale doslova. Dáva vám to zmysel? Lizzie. Mladá žena, ktorá stratila lásku svojho života, avšak aspoň ju môže vidieť v jeho malej kópii, dcérke Emme. A teraz sa poďme baviť o knihe ako takej. Myslím, že nie každý ju bude prežívať ako ja. Táto kniha si vás získa najmä podľa toho, čím ste si prešli vy. Stratili sa niekoho, kto bol váš život? Niekoho, kto bol ako dôležitý dielik puzzle? Nie ten z okraja, ale priamo zo stredu vás a teraz vám chýba dôležitá časť vás samotných. Či už to bol člen rodiny, váš domáci miláčik alebo ... skrátka, každý z nás zareaguje na tieto veci inak a preto bude aj každý hodnotiť túto knihu inak. Za mňa je tam asi milión emocií. Nebudem sa tajiť, že mám zo smrti strach. Nie z mojej ako takej. Ďalej to nechcem rozvádzať, ale zrazu vidím, že nie som sama. (NEČAKANÉ). Vidím, že je úplne ok nebyť ok. Celá táto kniha mi vzala srdce, rozomlela ho, zničila, aby ho mohla na ďalšej strane opraviť. A na ďalšej opäť zničiť. A na ďalšej... Teraz to vyzerá, že kniha je jedna veľká depresia. OMYL!!! Je to terapia. Bude vás sprevádzať bolesťou až kým neprídete do cieľa. Mala Emma si vás získa okamžite. Tristan je mierne vyšinutý, ale kto by nebol. A Lizzie je žena s veľkým Ž. V knihe sú aj vedľajšie postavy, ktoré sú fajn, keby tam však vsetky neboli, nič sa nedeje. Záver je troška príliš vyhrotený, ak to však knihe odpustite a budete vnímať len opis emócii, nebudete vôbec krútiť hlavou. Milujem tú knihu. Odporúčam vám k nej vziať si farebné lepíky, pretože niektoré myšlienky potrebujete mať zvyraznené. Ja ľutujem, že som mala len e-book. Knihu som si hneď šla kúpiť a idem si dať rereading. Ak máte radi knihy, ktoré vám dajú viac ako ,,len" sex, nenávisť k láske, rozchody lebo jej niekto vzal kúsok pizze a ona sa pozrela na poštára (tá baba, nie pizza), táto kniha je pre vás. Ak chcete oddychovku, pri ktorej nepotrebujete premýšľať a chcete sa len nechať unášať stránkami, radšej sa jej vyhnite.“... celý text
— Popcorn_books

Twisted Love: Bezpodmienečná láska

„V knihe sa stretávame s nežnou a večne pozitívne naladenou Avou, ktorá má už zopár rokov v živote Alexa Volkova. Chlapa, ktorý je emočne prístupný asi ako naše parkety. Preskočím celé zoznamovanie sa s knihou, anotáciu nájdete na nete (zlá Katarína!) V prvom rade môj šok: absolútne som netušila, že TL je darkromance. Na moje prekvapenie to však spĺňa všetky podmienky. Zistila som, že sa mám ešte veľa čo učiť Čo som sa tak bavila s babami, väčšinou sa všetkým prvá časť páčila najmenej. Bola pre ne presladená, cukrová a na hrane telenovely. Ja som to vôbec ako problém nevidela. Keďže máme možnosť zamerať sa na Alexov život naozaj detailne, viem pochopiť ako veľmi sa upne na niekoho, koho chce vo svojom živote. Toto je asi môj problém, že sa vždy snažím analyzovať tie postavy až príliš a potom im dokážem odpúšťať takéto veci . Avina pozitívna stránka a miestami až naivita mi tak isto nevadila. Je stále dosť mladá a vlastne jej tieto vlastnosti aj závidím. Vysporiadavala sa s vecami svojim spôsobom a to tak, že vždy sa snažila nájsť lepšiu stránku. Z môjho pohľadu je kniha naozaj skvelá. Páči sa mi, ako sa autorka dokáže vyhrať s osobnosťami príbehu. Dá im dušu a my vieme precítiť ich život. Nie je to len také bezduché tvarovanie postavy, nech tam niečo je. Samozrejme, sú tam veci, ktoré sa dajú predvídať a všetkým je jasné, ako to skončí. Za mňa je to však stále romantická kniha a preto musíme trocha cukru očakávať Väčšinou sa zamieravam na e-knihy a následne, ak sa mi veľmi páčia, zaobstarám si do poličky aj klasiku. A tu sa vám musím s niečím priznať. Twisted Love si miesto v knižnici získala, zatiaľ čo twisted Games nie Nesúďte ma naozaj sa mi tento príbeh neskutočne páčil, Alexa som si obľúbila, Avu by som kľudne brala ako svoju kamarátku. V mojom okolí som zatiaľ s týmto názorom jediná, ale nehanbím sa zaň (to len pre istotu, je mi jasné, že má tu nik nevyfakuje). Čaká ma teda Twisted Hate, na ktorú sú brutálne dobré ohlasy. Dúfam, že zas budem tá mimo a budem mať na ňu úplne iný názor (to bola irónia)“... celý text
— Popcorn_books

Vodník

„Dobré čteníčko“
— Ďobi-1968

Kdo seje vítr

„85% Tak to byl jedinečný díl! Napínavé bylo pátrání po odstřelovači v Karlshamnu, vynikající byla část s Billym a naprosto dokonalé bylo odhalení, týkající se tsunami, které se měl Sebastian dozvědět, jenže nedozvěděl. A ten závěr nás jako obvykle ještě víc navnadí na další díl. Přečetla jsem si tento díl znovu, zase tam moc jsem si z něj nepamatovala a chtěla jsem být v obraze před posledním dílem, který má vyjít v květnu. K přečtení samozřejmě znovu doporučím.“... celý text
— ArwenAragorn

Nočný dom

„Tohle se nepovedlooo... Doktor Proctor,verzia young adult,zahalený akože v kingovskom kabáte. A nie je to ani King,ani Nesbo... Nie každá zmena je ku prospechu.“
— Delewar

Vila na Sadové

„Pasaze z let 1942-1943 se mi libily urcite vice, nez pasaze ze soucasne Ostravy. Dojem mi jaksi kazil ostravsky humor, jestli se to tak dat. Obesla bych se bez gatek, spodar a mrcku a jinych vyrazu, ale asi to tam proste ma byt. Rida mi byl blizsi nez Bo. Jinak je to ostravsky masakr motorovou maklerkou.“... celý text
— misssicccka

Život v papiňáku

„Kniha podporuje patologické stereotypy o HPO a v souvislosti s ní prohlubuje stigmatizaci této poruchy, možná je to dáno tím, že originální vydání vyšlo v roce 1998, za těch bez mála 25 let ale výzkum v oblasti psychiatrie a psychologie pokročil, kniha se vůbec nezaměřuje na vznik poruchy osobnosti, z nedávných studií vyplývá, že si až 70% lidí diagnostikovaných s HPO prošlo nějakou formou zneužívání v dětství. Docela mě mrzí, že knih o HPO je v češtině naprosté minimum a když už, buď se jedná o odbornou literaturu nebo něco v tomto smyslu, což lidem s HPO prokazuje medvědí službu, protože tato kniha akorát prohlubuje stigmatizaci této poruchy, která velmi často vzniká v reakci na dlouhodobé zanedbávání a zneužívání v dětství. Negativně mě zaujala pasáž o možných vznicích HPO, kdy je zdůrazněné, že zneužívání v dětství je často uváděno samotnými lidmi a tudíž se to nedá nijak ověřit a potvrdit. Toto bychom mohli obrátit - mnoho lidí je s HPO diagnostikováno již v adolescenci, kdy ještě dochází na psychiatrii s rodinou. Problém spočívá v tom, že tito rodiče se nikdy nebudou chlubit s tím, že své děti bijí, nadávají jim nebo ve výchově jinak selhávají. (Tím samozřejmě netvrdím, že problém pochází vždy z domova, může jít i o dlouhodobou šikanu ve škole, přírodní katastrofy, nehody, války atp.) Ale jak jsem napsal - za těch 25 let výzkum ohledně HPO hodně pokročil a mnohé informace v této knize jsou dávno překonané. Tl;dr Kniha extrémně démonizuje a patologizuje lidi diagnostikované s HPO, nezaměřuje se na léčbu ani skutečnou pomoc lidem s HPO, vyobrazuje lidi s HPO pouze jako manipulativní tyrany, jedná se o škodlivý a nepravdivý stereotyp, neexistuje totiž žádný univerzální model hraničáře. Kniha navíc plete dohromady NPO a HPO, jako kdyby se jednalo o tutéž diagnózu. Tato kniha pravděpodobně nepomůže ani vám, ani vašemu blízkému trpícímu HPO a už vůbec nepomůže vašemu vztahu. Celá kniha je psaná stylem, že HPO snad ani není skutečnou diagnózou, nýbrž volbou chování trpícího. Žádné techniky ke zvládání stresu pro obě strany. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo touto poruchou trpí, máte ho rádi a chcete společně pracovat na vašem vztahu, a skutečně pochopit vnitřní bolest vašeho milovaného doporučuji knihu : Loving Someone With Borderline Personality Disorder od Shari Manning a Marshi Linehanové, která sama trpěla HPO a vytvořila pro hraničáře nejúčinnější terapii s dlouhodobě dobrými výsledky (dialekticko-behaviorální terapie - DBT), kniha bohužel zatím nebyla přeložena do češtiny, ale popisuje skvělé techniky, jak se vyhnout katastrofám ve vztahu s hraničářem. Jedná se rozhodně o obsahově přínosnější knihu na toto téma. Tahle kniha by se dala shrnout do jedné krátké věty : Hraničáři jsou manipulativní, narcističtí agresoři a měli byste se jim obloukem vyhýbat. Nic víc vám tato kniha nedá. Tohle je prostě velký špatný, jak pro vás jako laika, tak pro někoho, kdo se vám v dobré víře svěřil s tím, že je hraničář. Abych to vyvážil, tak mě napadá, že by kniha mohla být dobrý návod, jak se vypořádávat s narcisty, kteří se nám připletou do životní cesty.“... celý text
— abracadabra

Smrt morčete

„Tahle knížka je na sobě naházená hromádka příběhů o zvláštních lidech, vyprávěná dost zvláštním stylem. Stylem, kterej mám u tohohle autora tak rád. Hejbe to se mnou skoro stejně, jako mísa chilli con carne, velká jako koš na basketbal. Celý to nastartuje skrz smrt morčátka stará dobračka, paní Kadloubková. Docela by se mi líbilo, kdybych věděl, co se nakonec stane s jejím starym. Pokračujeme přes nějaký kusy, který bych klidně vyměnil za pokračování paní Kadloubkový. Jsou to třeba kámoši pani Alerheiligový. Lepší by bylo, kdyby se pani Alerheiligová ožrala vaječňákem a ztropila nějakou nepřístojnost, že by se tomu podivil i pan Veroným Strom z vedlejší ulice. Jinak pan Strom se mi fakt líbil. Počáteční smrt chlupatýho tvorečka přebíjí pořádná jízda na pramici, plná bohatejch židů. Je to jako kdyby s náma vyrazila na čundr banda metrosexuálů. Doufal bych, že je dřív někde vytrousim, nebo se z nich zabiju já. Největší frajer z nich je rabín. Vsadil bych se, že kdyby rabín šel do nějaký trosečnický reality šou, dotáhl by to hodně daleko a před svým odchodem by ještě zbývajícím soutěžícím morálně namlátil koule tak, že by odmítli pokračovat. Četl jsem to už vícekrát a pokaždý jsem z toho měl stejnej pocit. U bandy židů moje kroucení hlavou nad jejich nepraktičností tlumil pouze dojem, že už od startu z Vídně jsem nevěřil, že v Černým moři čeká loď, nebo že se tam dá dojet. Ty vole, na pramici si dát Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a obce přilehlé, bez možnosti vystoupit z lodi, to je trošku moc. Nemám nic proti bandě zoufalejch židů, který opravdu jedou do zaslíbené země. Jenom mě fascinovala ta nepraktičnost, a to, že si nedokážou utáhnout opasek a dělaj, jako kdyby je někdo vozil na lodičce po jezírku v parku, před odpoledním kafíčkem a bucnutím na otomanu. Takže, divný lidi, zvláštní způsob vyprávění, divný jména a nedobrý konce. To mám rád. Díky pane Fuksi...“... celý text
— žlučníkář