Nejnovější komentáře
Nová doba
„Velmi poutavý příběh z konce 2. světové války zachycující těžký život a osudy příslušníků jedné německé rodiny Kochových, vlastních po několika generací kavárnu ve Wiesbadenu. Autorka knihy představuje zajímavým způsobem v jednotlivých kapitolách všechny členy rodiny v době absolutního nedostatku všeho v rozbombardovaném poválečném městě. První díl této trilogie mě zaujal a dobře se mi četl i když byl místy dost rozvláčný. Určitě si přečtu i další pokračování. Knize dávám 5*“... celý text
— zdenek118
Kedrigern I
„Postupně dokupuji další díly tohoto chytrého a hodného čaroděje. Mám obě malé knížečky, které jsou zde spojeny v jednu větší knihu s obrázky. Osobně dávám přednost těm menším knížkám a své fantazii = obrázky se mi moc nelíbí, vlastně bych si ani tu knihu nevybrala, kdyby mi nebyla doporučena, ale jsem za to opravdu moc ráda. Kdo by tohoto čaroděje neměl rád a kdo by neměl rád vtipné, krátké příběhy a šťastné konce?!“... celý text
— Lucif
451 stupňů Fahrenheita
„Knihu jsem si vyhlédl, protože mně anotací připomněla Orwellovo 1984 - a v tomto ohledu vůbec nezklamala. Takový mladší bráška, též geniálně nadčasový a velmi aktuální v dnešní době.
Nemám sociální sítě, ani Netflix, HBO, Disney, Amazon, ani nic podobného a občas mi lidé připadají jaksi odtrženi od reality, stejně jako uživatelé telestěn a mušliček. Což běžně nezmiňuji, pravděpodobně bych se setkal s nepochopením stejně jako Montag při čtení básní paničkám.
Dovolím si však menší kritiku ke stylu psaní - občas jsem se ztrácel v popisech, nebo mi to nedávalo smysl. Stejně tak přirovnání bylo někdy až moc přehnané, že jsem nevěděl, jestli je to nadsázka nebo součást děje. Dejme tomu, že je to způsobené překladem. Anebo je to schválně, psané z pohledu člověka, který žije ve světe, kde jsou knihy zapovězené.
Vůbec to ale nemá vliv na důležitost a celkovou krásu díla. Svižný děj s překvapivými zvraty, hlubokou myšlenkou a narůstající napětí, které vyústí v něco, co mi připomnělo film Volný pád.
...Máme vlastně všechno, tak proč nejsme šťastní?...
Budiž tato kniha odstrašujícím příkladem, stejně jako 1984. Hlavní myšlenky mají hloubku a váhu. Chvílemi jsem si říkal, jestli na tom snad nejsme ještě hůř. S klesajícím zájmem o knihy ani nepotřebujeme požárníky.
Tohle je přesně typ čtiva, které rád vstřebávám. A stejně jako Montag v závěru chci život hltat plnými doušky. A měl bych víc číst.“... celý text
— Jeronym
Kedrigern a hlas pro Princeznu
„Malá knížečka - veselé, napínavé čtení. Se šťastným koncem, no vlastně s více ;0) - 1 hlavní příběh a s tím spojeno několik krátkých (poučných) příběhů, dobrodružství. Určitě stojí za přečtení.“... celý text
— Lucif
Složka 64
„Čistá kognitivní disonance. Curt Wad je po celý děj zápornou postavou... ale zároveň přichází o manželku, což je velmi kruté. Může to ospravedlnit jeho chování? Ne, protože svoje činy páchal už v mládí ze svého přesvědčení, víry. Ale je možné, že se dosud úspěšný doktor, politik (a sektář?) nesetkal s takovou ránou osudu, kterou není schopný ovlivnit. Možná to ho pohání ke krutosti. S Nette jsem celou dobu soucítila... prožila těžký život, za který si ani nemohla. Je ale v pořádku mít soucit s vrahem? Tuto otázku jsem si kladla až do posledních stran, kdy mi realita vyrazila dech. Svůj finální názor na Nette nemohu napsat, byl by to spoiler. Někdy věci nejsou tak, jak se celou dobu zdají.
První části kdyby bych vytknula, že v ní na povrch vyplulo hned několik dějových linek, mezi kterými se mi těžko orientovalo. Získáváme nový náhled na život Mony a její vztah s Carlem (za mě nezvládnutý, trochu bolí to číst), pak taky na nový život jeho bývalé ženy. Hardymu se otevírají nové možnosti, ale stejně tak se otevírají nová řešení případu, který ho upoutal na lůžko a Carla zjevně traumatizoval. Znovuobjevený bratranec sice Carla přímo netraumatizuje, ale je v ději úplně zbytečně - tedy, to je můj pohled na věc. Objevování Asadovy minulosti trochu stragnuje, naopak minulost Rose se otevírá. Dějové linky obětí i zločinců (často oboje v jednom) v případu Wad-Hermansenová jsou zajímavé.“... celý text
— TheDoll
Siddhártha
„Pro mě snad nejkrásnější kniha, co jsem kdy četla. Vždy po delší době se k ní zas vracím, je to hodnota, která nezklame. Takové zahuštěné poznání.... ve zkratce řečeno cesta od duchovní pýchy přes světské zkušenosti až k opravdovému hlubokém poznání sebe sama. Příměr s řekou překrásný... Pro mě je tato kniha skvost. Vřele doporučuji.“... celý text
— Ivkaja
Útok titánů 27
„Řešíme vysokou státní politiku. Paradise se otevírá světu a zjišťuje, že je svět zrovna nemusí. No, mezinárodní vztahy se dají začít i lépe, než masakrem velvyslanců, jen co je pravda.
A na Paradise mezitím začíná převrat.“... celý text
— jirijanovotny
Sny v okovech
„Zhruba 1200 vysokoškolských studentů (vesměs českých) bylo v roce 1939 nacisty odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Autor podrobně sleduje důvody, proč k tomu došlo, jak probíhalo zatčení, výslechy, vlastní pobyt v táboře a následné propuštění těch, kteří to peklo přežili. Je to psané opravdu bez příkras, spisovatel byl nesmírně pečlivý při sběru informací, navštívil mnohé, kteří měli tu smůlu, že byli přímými účastníky těchto událostí. Pokud se mu některé jejich tvrzení nezdálo, tak se to snažil ověřit ještě z jiných zdrojů (zdravý rozum se leckdy zdráhá uvěřit, že by takových zvěrstev byli Němci schopní). Knížka je nesmírně cenná právě v tom, že obsahuje přímá svědectví účastníků.
Velký prostor je věnován Janu Opletalovi (student, který byl zavražděn při demonstracích proti Němcům). Jeho pohřeb se následně stal manifestací odporu proti nacismu a zároveň i zástupným důvodem k tomu, aby mohla být česká inteligence eliminována. V knížce se třeba porovnává, jak kdo Jana Opletala vnímal (vesměs se popis jeho charakterových vlastností u všech pamětníků vzácně shoduje). Osobně bych tuhle část trošku zkrátil, ale někomu naopak bude vyhovovat, že mu věnoval tolik prostoru.“... celý text
— xulij01
Neklidná krev
„Tenhle díl byl pro mě trochu nezáživný po většinu čtení. Jediné, co mě bavilo byla dějová linka Cormorana Strika. Vyšetřování se ale docela táhlo. Až od šesté části se to začalo víc rozvíjet, tak už jsem si to užila víc. I přes to všechno se kniha dobře četla a na kupodivu to šlo i rychle, když pominu počet stránek.“... celý text
— Jara.v
Smrt kouzelného džina
„Poslouchala naše devítiletá dcera, audioknížka se jí líbila, dokonce víc než první díl. Bude v poslechu pokračovat.“
— marketa3815
Knihovnice z Troublesome Creeku
„Samotnému románovému příběhu bych dala i 4*. Ale knihu vždy hodnotím jako celek a překlad spolu s editorskou prací jsou tak odfláknuté, že mi to kazilo dojem ze čtení.“... celý text
— SumýšIrena
Já, Jůtuber
„Časová kapsle své doby, za mě dnes spíše historická knížka popisující tehdejší celorepublikový afekt s youtuberstvým (jež posléze vedl i k hrůze jménem Nejsledovanější). V době svého vydaní, kdy si každé druhé dítko přálo stát se jedním z "nich", se jednalo o absolutní must-have. Pro ty, co si tuto dobu nezažili, či pro sadisty, co si ji chtějí zopakovat, vřele doporučuji.“... celý text
— Neko-chan
Klub nadějných žen
„Zakoupeno na doporučení jedné influencerky, která originál poslouchala jako audioknihu. Přirovnala knihu k seriálu Workin' moms, který jsem sledovala.
A nelituji, je to takové pěkné nahlédnutí do života 4 Američanek, které se snaží skloubit kariéru, kterou si původně nevysnily, s aktuálním životem. Úspěchem, dětmi, rozvodem...
Sice to je trošku americky sladké a optimistické, ale čte se to dobře.“... celý text
— cherubinka
Jižanské stromy divné ovoce nesou
„Téma rasismu mě v literatuře láká a v prostředí amerického jihu obzvlášť. Jižanské stromy divné ovoce nesou jsem si tedy koupila jako knihu, která dozajista naplní mé tužby po kvalitní četbě. A ono to bylo nakonec úplně jinak!
Čekat „standardní“ román o problematickém vztahu bílé většiny k afroamerické menšině se silně nevyplatilo, ačkoli začátek vypadal slibně. Nejprve mě zarazil rázovitý humor, který Percival Everett rozsévá napříč celým románem a z něhož americká majorita rozhodně nevychází nejlépe. Jako vtipní a nad věcí jsou tu vykreslováni černoši, naopak bělošské rodiny jsou (nejen) v Prachách vlastně jen bandou buranských hňupů. A policie, to je kategorie sama o sobě!
Když bylo jasné, že nedostanu, co jsem čekala, začala jsem se smiřovat s detektivkou, jenže ejhle! Pro tuhle knihu prostě škatulky neplatí, a protože sama ráda bořím škatulky, výzvu jsem přijala. Tajemno, které se rozehrálo, bylo super. Postupně se ale začaly více a více rozlévat kontury možného a nemožného a já se začala propadat do zoufalství. Co ale oceňuji, je fakt, že i za absurdně morbidních situacích si autor nedal pokoj a sypal nám humorné hlášky jednu za druhou – wow! Akorát já už víc a víc ztrácela pozornost a nakonec tomu prostě nerozumím – co se to tu sakra stalo?!
Jo, spojení černého svědomí USA s černým humorem a černou magií je originální a fascinují, ale pro mě je to možná až moc silné (černé) kafe
Percival Everett byl pro mě dosud neznámý spisovatel, ale je držitelem řady ocenění. Za 40 let své literární tvorby tento americký profesor angličtiny napsal kopu románů a je autorem i poezie či povídek. Docela by mě zajímalo, jestli v sobě i další jeho díla tak podivně spojují humor a vážná témata?
Ještě si neodpustím komentář k překladu. Nejsem fanda počešťování jmen a tady ta nekonzistence, kdy některá zůstala nezměněná a jiná získala podobu zcela konkrétních přídavných jmen, mi byla nepříjemná, i když význam z hlediska vykreslení charakteru chápu. Nebylo by to ale funkční i při zachování anglické podoby? Čtenář by si dle potřeby dohledal význam v nich skrytý.“... celý text
— SlamLenka
Neviditelný život Addie LaRue
„Na Neviditelný život Addie LaRue od Victorie Schwab jsem dostala tip z více stran, ale trvalo to snad tři roky od prvního doporučení, než jsem si knihu koupila a konečně i přečetla.
Zpočátku jsem nechápala, co na ní všichni vidí. Chápala jsem Addie, proč se rozhodla uzavřít dohodu s Temným, a soucítila jsem s ní, když trpěla jejími důsledky. Vždyť co je horšího, než žít a nemoct se s nikým sblížit, zapsat se do jeho myšlenek a vzpomínek, stát se neviditelnou? Jenže v některých ohledech mi Addiino jednání přišlo docela nepřiměřené, třeba když vezmeme v potaz, jak začala nakládat se svým tělem.
Příběh ale dostal jiné grády ve chvíli, kdy se její život protnul s tím Henryho a po 300 letech náhle prožívala všechno docela jinak – intenzivněji, opravdověji. I moje smysly se při četbě instantně zostřily, a i když jsem rychle pochopila, o co vlastně jde, pozorně jsem se do příběhu ponořila.
Jestli jsem Addie něco záviděla, bylo to rozhodně ono nekonečné množství času na čtení a učení se jazykům. O dost hůř už bych asi snášela tu nutnost překračovat pro přežití vlastní morální limity. Intenzivně jsem ale cítila hlavně s Henrym – ne v jeho potřebě být milován, ale když mluvil o běhu času a o tom, jak mu život protéká mezi prsty, okamžitě jsem ho chápala.
Vtipné pak je, že jsem celou dobu přemýšlela, proč jsou na obálce knihy ta kvítka. Zcela vědomě jsem se na ně dívala jako na pomněnky, ale ne a ne mi dojít, jakou mají spojitost s knihou. Teprve když jsem si uvědomila, jak se pomněnky řeknou anglicky, docvaklo mi to. Teď to samozřejmě považuji za skvělý designový i významový detail.
Vizuální provedení knihy je celkově božské, a pokud se nepletu, je to spolu s Frankensteinem a Kleopatrou moje první kniha s barevnou ořízkou.“... celý text
— SlamLenka
Slečny
„Poslouchala jsem v rozhlasovém podání a asi to bude zkrácená verze knížky, když to je povídání jen o pěti ženách. Tenkrát to byla skoro ostuda zůstat svobodná, já byla svobodná hodně dlouho a vůbec se mi vdávat nechtělo, později jsem měla jako svobodná dítě a často mě někdo litoval, přitom jsem byla šťastnější, než některá ta vdaná paní. Dneska je doba svobodnější a myslím, že je to i každému jedno, jestli si pořídí děti nebo budou žít svobodně. Smutné je, když se rodiče starali a pak zůstanou sami, to pak má ta celoživotní slečna výhodu, že svůj život umí žít lépe a spoléhá se jen na své schopnosti.“... celý text
— Jirinamac
Pohádka
„je to tak symbolické, až to místy postrádá logiku...“
— Šárkaxx
S vlčí hlavou v erbu
„Pokračování osudu páně Hynka a všech, co k němu patří.
Díly trochu temnější než ty předchozí, ale ke středověku to prostě patří a ty husitské boje jsou nevyhnutelné. Pěkná linka s panem Oldřichem.“... celý text
— ondras666
Šeptající mrtví
„Kniha určitě není horor spíš taková lehká ducharinka. Doufám že tato série bude nadále pokračovat v tomto duchu. Všechny postavy jsou příjemné a odhalování záhad městečka mě bavilo. Jen tak dál.“... celý text
— Sarka25
Má sílo, budu ti hrát
„Katalog je tištěn na opravdu silném papíře. Hlavní problém je v tom, že to není ideálně slepené dohromady, pokud to chce člověk rozevřít tak, aby si mohl přečíst popisky (jsou často u hřbetu knihy psané vertikálně), tak hrozí, že poškodí vazbu. Další výtkou je nasvícení některých děl, na konci knihy jsou fotky z výstavy a je vidět, že ne všechna díla jsou ideálně nasvícená, což je u některých fotek dobře patrné.“... celý text
— xulij01
Český kalendář
„Tak toto je mi velmi blízké .... ponor do poezie jsem zrovna potřebovala ....
A dvojice Hapka - Horáček je dlouho v mých oblíbených ....
I já znám hudební formu - ale ráda jsem se ponořila do textů ....
Zem ze dna světa čerpá síly :
Ach koho z nás by neznavily
ty české peripetie ?
Co ví ten, kdo tu nežije ?
Zem ze dna světa čerpá síly ....
Co se s námi stane :
Ale změně která drolí
všechno co je zaběhané ?
Rozhodí mě zraní skolí ....
Co se s námi teďka stane ?
To jsou úseky, které mě v současné divné době oslovují nejvíc ....
Ale je zde i spousta jiných - se závěrečných sdělením " žijeme v nádherné době ."
A tak posílám všem čtenářům ....“... celý text
— intelektuálka
YOUCAT pro děti
„„Bůh nás miluje takové, jací jsme. Miluje nás ale až příliš na to, aby nás nechal být takové jací jsme.“
(sv. Terezie z Ávily)
Mám na edici YOUCAT dobré vzpomínky. Když jsem začínal vážně s katolickým křesťanstvím, tak mi jejich katechismus pro mladé dost pomohl, stejně jako knížečky připravující k biřmování a zpovědi (věkem jsem tehdy rozhodně už nebyl mládežník, ale dospělost víry nejspíš ještě odpovídala, navíc před Pánem jsme všichni věčně mladí, tak co). Když jsem teď četl verzi pro děti, tak se mi moje první katolické krůčky ve vzpomínkách úplně vrátily. :-)
Ale nemyslím si, že by moje kladné hodnocení bylo zapříčiněno pouze nostalgií. Zdá se mi, že tvůrci i zde odvedli dobrou práci v mnoha ohledech. Texty se zdají být tak akorát dlouhé, a tak akorát složité. Není to rozhodně jen pro mrňata. Jasně, pár teologických nepřesností jsem našel, třeba zařazení manželství mezi neopakovatelné svátosti nebo označení jáhna jako někoho, kdo usnadňuje práci kněze. Ale to jsou prkotiny, které jsem navíc nacházel proto, že jsem je aktivně hledal (pro zábavu a jako trénink své teologické průpravy, ne z nějakého hnidopišství :-).
No a pak ty obrázky! Obrázky jsou nejen vtipné a mile rošťácky rozverné, ale dost často se v nich povede vystihnout něco, co by se slovy popisovalo méně výstižně. Zvlášť v sekci o svátostech byl výtvarný doprovod vyloženě zdařilý!
„Tajemství štěstí spočívá v umění objevovat vlastní radost v radosti toho druhého“
(Georges Bernanos)“... celý text
— mirektrubak
Robinson Crusoe (převyprávění)
„Mně se to líbilo. J.V.Pleva přepsal originál tak, aby se to dobře četlo.
Asi je zbytečné cokoliv psát. I ten, kdo to nečetl, ví, o čem to je.
V dětství mě tato kniha nějak minula, tak mám splněný jeden restík. A taky jsou zde krásné ilustrace Zdeňka Buriana.“... celý text
— Mindy
Futurologický kongres
„Lem zde opět uvádí na scénu už dobře známou postavu Iljona Tichého jako vyprávěče. Představuje nám tentokrát zápisky z jeho deníků. Obrovská spousta velmi originálních nápadů (jak je u Lema zvykem), pořádná dávka specifického až absurdního humoru a častý filozoficky přesah vybízející k hlubšímu zamyšlení - to jsou hlavní přednosti tohoto polského autora. Knížka stojí za přečtení.“... celý text
— Lele61
Na neVěčné časy
„Osvěžující a zajímavé povídky nabízí sborník Na neVěcné časy, takže byste ho neměli minout. Obsahuje přesně 8 povídek, což za mě bylo naprosto ideální množství. Ani málo ani moc. Často se mi stává u povídkových sbírek, že už je tam těch povídek moc a jsem toho přehlcena a ztrácím chuť číst dál, i když věřím, že by tam mohly být další poklady. Tady se mi to však nestalo.
Každá povídka byla svým způsobem originální a mě úplně překvapovalo, jak to ti autoři mohli vymyslet. Opravdu zajímavé náměty. Bylo super, jak se každý zakousl z jiné stránky do magického realismu.
Pro mě osobně byly nejlepší povídky Karma, Pět otázek a Maso a květina. Nejvíce mi sedly příběhem, zpracováním a atmosférou. To však neznamená, že by ostatní povídky byly špatné, to rozhodně ne. Jen mě tolik neokouzlily, nebo mi v nich něco málo chybělo k úplné spokojenosti.
Povídka Karma si mě prostě získala nápadem práce Karmy a jeho pojetím a vlastně i propletením s případem. Artura si nešlo neoblíbit, na rozdíl od jeho otce. U Pěti otázek bylo hezké, jak to vypadalo, že to jde jedním směrem a pak se to najednou obrátilo a člověk si říkal, aha, tak takhle to je. A Maso a květina? To nám k sobě přitáhlo dva opravdu zvláštní lidi.
Za mě příjemná sbírka povídek, která vás oblaží neobvyklými náměty a zpracováními. Asi jsem něco takového ještě nečetla. Proto si myslím, že je super, že se taková sbírka od českých autorů vydala.
A co říct na úplný konec? Že si nešlo nezamilovat naprosto úžasnou obálku, která se za mě opravdu povedla. Zaujala mě na první pohled a už jen tím mě sbírka nalákala.“... celý text
— pogmanka
Severka
„Po Svědectví už to nemělo takový šokující dopad (ty informace už jsem z předešlé knihy měla), ale několik situací mrazení v týlu vyvolalo.
Skoda, ze nebyl dovětek kam až sahá realita a co je fikce (zajímaly by mne informace z lágru a dopisy a taky cely ten proces v Jižní Korei - to na mě působilo obvzlášť zvláštně a “nepříjemně).
V 17ti letech byla stále dítě a nemá smysl ji jakkoliv soudit. Když v něčem žijete cely život a nemáte jiné informace, tak to prijimate. Obvzlášť v dětství. Kniha rozhodně stojí za přečtení!“... celý text
— manasx
Za zamčenými dveřmi
„Tímto komentářem nechci nikoho pobouřit, ale snad jsem ještě nikdy nedala knížce jednu hvězdu... a tu dávám za to, že se těch 240 stránek aspoň četlo rychle. Thrillerů už pár načtených mám, ale horší jsem ještě nečetla. Jediná postava v knížce nebyla sympatická, hlavní hrdinka není normální a konec byl ještě blbější, než celý příběh. Někdo mě pronásleduje? Nevadí. Někdo mi rozřezal gumy od auta? Starost navíc. Někdo mi buší v noci na zadní dveře a hází pod ně dopisy? Roztrhám je a budu dělat, že se to nestalo. Mám v domě krev a v autě uříznutou ruku? Podlahu umyju a ruku vyhodím. Někdo mi míří na zátylek zbraní? Ajajaj, asi jsem přece jenom tu policii měla zavolat. Víc uměle vtlačených zápletek a postav jsem v knížce nečetla. Pomocnice byla super, ale tohle... omlouvám se všem, ale tohle je za mě tedy velké ne.“... celý text
— simcat13
Nevíš dne, nevíš hodiny
„Doufam, ze patri k autorovo horsim dilkum, nebot jsme uz hodne dlouho necetla tak nudnou reportaz o vysetrovani vrazdy, zejmena proto, ze jsem ocekavala detektivku.. Zrejme proste spatna volba prvniho setkani s autorem.
Zato velice slusne zpracovani pro rozhlas: cetba na pokracovani.“... celý text
— kallisto
Vzpoura
„"Naše příběhy určují náš skutečný věk. Někdo se v šestnácti probudí s kocovinou, někdo ve sklepě se zbraní u hlavy. To je to, co nás formuje, tvoří nám vrásky nejen na čele, ale hlavně na duši."
Abnormálne pútavý, akčný, krutý príbeh z pera mladej českej autorky (podotýkam autorka má 19 rokov!!!), ktorý má prekvapil a zahral mi na tie správne struny.
Príbeh o mafii vo všetkých jej temných, krutých a bezcitných odtieňoch. Autorka sa s tým moc nebabrala a teda postavy si užívajú naozaj perné chvíle.
Hlavná postava Claire mi spočiatku naozaj prišla ako rozmaznaná 18-ročná princezná, ktorá nemá pud sebazáchovy, je drzá a až nezdravo papuľnatá. Avšak, postupne sa dozvedáme, čím si v už tak mladom veku musela prejsť. To ju formuje, dospieva skôr a stáva sa z nej samostatná, veľmi veľmi odvážna a musím povedať aj nebezpečná mladá žena.
Koľkokrát by sa zaobišla kľudne aj bez cudzej pomoci, hoci tej (často nevyžiadanej) sa jej dostávalo pomerne často.
V hre je hneď viacero mužských postáv, pričom každá je pre mňa veľmi zaujímavá. Tyler, bodyguard, s ktorým si vybudovali zatiaľ silné priateľstvo. Tobias, zavrhnutý snúbenec, ktorý je ňou, dovolím si povedať očarený natoľko, že sa neustále snaží zmeniť jej názor. Ryan, muž ktorý ju kúpil od jej otca. Vidím viacero východísk k nejakej zaujímavej romantickej linke, hoci neviem, či je v tomto príbehu primárna. Nechám sa prekvapiť a náš čaká Krvavá pomsta :)
Kniha ma naozaj milo prekvapila, je iná ako ostatné dark mafiánske romance (lebo ňou tak celkom ani nie je), ktoré som doposiaľ čítala. Hoci by sa našlo pár výhrad k logike niektorých udalostí, či až prílišnej šikovnosti Claire... ale ja som ten príbeh hltala.
A hovorím: "Sem a pokračovaním" ;-)
"Netoužil jsem po tom, co měl každý muž – poslušnou ženu, splňující požadavky mafiánského patriarchátu. Prahl jsem po zábavě, vášni, po něčem nevšedním, něčem, co by mi v hloubi duše okolí závidělo."“... celý text
— Matri
Až ji uvidíš
„Román je dobře napsaný, ale mně se bohužel nelíbil. Byl hodně depresivní, hlavní hrdinka mi nebyla sympatická. Protože knihy dočítám, těšila jsem se na závěr.“... celý text
— ikul