Nejnovější komentáře
Pán hory
„Šlo to, nenudilo, ale také nijak zvlášť neoslnilo. Takový lepší průměr, ale můžu s klidným srdcem doporučit“
— Taurusfairy
Adam
„Tuhle růžovočernou krasavici jsem dostala přímo od autorky a jsem za to nesmírně vděčná, že mě oslovila a nabídla mi své první „miminko“ k recenzi. Přiznám se, že bych se k ní asi sama nedostala.
Ale hned na začátek musím napsat, že to nebude čtení pro každého. Na tenhle příběh musí přijít ten správný čas. Jestli se teď necítíte dobře nebo nemáte v knihách rádi vulgárnější výrazy, raději knihu nechte na jindy.
Já sama za sebe musím říct, že mě kniha sedla. Je to tak něco jiného, moderního, současného, místy trochu překombinovaného, ale jako celek parádní zážitek. Myslím, že se to Mirce (autorce) hodně povedlo, přinesla do českého spisovatelského rybníčku něco jiného, něco svěžího.
Příběh se odehrává v česku, po většině času v Kutné hoře, kde hlavní postava Adam učí na střední škole. Po nešťastné tragédii se stal vdovcem a teď se snaží protloukat životem sám, jen se svým synem Kryštofem. Bez své velké lásky Lindy je pro něho život ztracený, nad vodou ho drží právě syn, ten je úžasný. Adam sám nechápe jak to, že právě on má takový dar a Kryštof je právě jeho. Oporu najde i ve své sestře a na to, že spolu moc nevycházeli, tak postupem času se z nich stane parádní sourozenecké duo.
Mě styl autorky sedl, neměla jsem problém se začíst a tím, že jsem si prožila něco podobného a ztráta blízkého člověka ve Vás vždy zanechá nějaké šrámy, tak jsem se do Adama dokázala vcítit. Neříkám, že vždy vše bylo košer, ale tak každý se smutkem vyrovnáváme jinak. Některé pasáže bych v knize mít nemusela, přišly mi takové výplňkové, ale za mě by to i bez nich krásně fungovalo.
Určitě můžu tuhle prvotinu autorky doporučit a jestli ještě někdy něco napíše moc ráda si knihu přečtu. Moc děkuji a přeji hodně inspirace do dalších knih.“... celý text
— nada3314
Přístav u řeky Styx
„Europa, druhý z Jupiterových měsíců.
Od začátku mě zajímal Jason, který byl knězem a vymítačem.
Někteří jedinci naráželi na evropského démona, pořád jsem se chtěla tomu přiblížit a vyčkávala, až se změní situace z úvodní na obeznámenou.
Styl psaní mě bavil; co ubírá knize, jsou dlouhé kapitoly, oddělované třemi hvězdami. Na větší zaujetí to má negativní dopad.
Něco mi tam chybělo; možná by to mohlo mít větší spád, víc akčnosti, možná rychlejší rozjezd. Příprava na cestu by měla být důkladná, přesto už bych na tomto místě vznesla jisté pochyby nad proveditelností cesty a nad jejím cílem.
Víc už neprozradím.“... celý text
— veronika4001
Železný plamen
„Tak mám za sebou druhý diel dračej fantasy. Rozhodne musím na úvod vyzdvihnúť grafiku knihy, je nádherná a v knižnici sa skvelo vyníma.
Na dej mám dva protichodné názory. Ja osobne nie som úplný fanúšik Xadena, ale to je len môj osobný názor. Dokonca musím povedať, že ma zo začiatku neskutočne vytáčala Violet. Ale! Jej postava sa neskutočne vyvinula, to ako si na konci dokázala priznať svoje chyby a nedostatky bolo naozaj skvelé. Na tejto sérii ma veľmi bavia vedľajšie postavy a ich vývoj a všeobecné väzby medzi sebou. Veľmi sa mi páčilo, ako nám boli predstavený jazdci na gryfoch. To bolo úplne famózne. Ich úplne iné zmýšľanie na akadémii, keď to nezvládneš budeš proste pešiak alebo liečiteľ nemusíš zbytočne zomierať. Toto pravidlo ma od začiatku na „letcoch“ a celej akadémii hrozne hnevalo. Zo začiatku ma Cat tak strašne štvala, ale na konci som si ju vlastne aj obľúbila. Veľmi by ma zaujímala knižka z jej pohľadu.
Čo sa týkalo Varisha, no bol to hňup a som rada ako skončil. Jeho drak rovnako, to bolo naozaj epické.
Veľké plus knihy sú draci, Andarana a Train boli super. Mám pocit že Train bola jedna z najlepších a najnormálnejších postáv.
Všeobecne bola knižka veľmi dobrá, ale rozhodne by jej prospelo ubrať tak 300 strán, lebo miestami bola naozaj zbytočne zdĺhavá a nudná.
Teším sa na pokračovanie.“... celý text
— PetraKysova
Duch domu Ashburnů
„Jediná část knihy, která byla strašidelná, bylo samotné čtení...
Příběh vypráví o ženě bez sebevědomí, která vy snad "bez váhání" nasadila svůj život za jejího kocoura. Seznámí se se čtyřmi dalšími ženami, které si chtěli jen prohlídnout strašidelný dům a pořád dokola je tam popisováno, že má konečně přítelkyně.
Prvních 100 stránek čtete o tom, jak prochází barák, ale to je tak vše, protože nechce znesvětit svoji zesnulou tetu. Dalsích 100 stránek se snaží něco dozvědět o historii domu, ale vlastně skoro na nic nepříjde.
Až na konci se začne vůbec něco "strašidelného" dít. Uznávám, že posledních 20 stránek bylo to nejlepší, co kniha nabízí...“... celý text
— Petr874
Tahle kniha ti změní život
„Příjemné čtení o zajímavých lidech. Kniha se četla dobře, ale vracet se k ní nemusím. 3,5/5*“
— iveta3689
Černokněžníkova krypta
„Proslulá Černokněžníkova krypta... tento gamebook se dočkal značné slávy ale rozhodně ne způsobem, který by ocenili poctiví hráči. Vyhrát je totiž statisticky téměř nemožné, neboť šance na výhru i v případě maximálních statistik a ideální cesty je 0,5%. Tolik hodů na číslo, kdy špatný hod znamená smrt. Tolik hodů na číslo, kdy můžete ztratit UB. A über-boss, který se svým UB 12 nesmí vyhrát dvě kola za sebou a ještě vám po něm musí zbýt alespoň 6 Staminy. Livingstone se asi pomátl, možná nepochopil co to vlastně píše ale především se tím jasně prokázalo, že minimálně u Livingstonea absolutně neexistuje žádné zpětné testování hratelnosti, žádné ověřování toho, zda je kniha dle pravidel vůbec hratelná. Tohle zjištění je jako rána pěstí, neboť si TO najednou uvědomíte... Livingstone napsal už tolik knih ale testoval vůbec nějakou?! Hrál a zkoušel nějakou dle svých vlastních pravidel dohrát?!
Již tradičně nemůže překvapit velká lineárnost celého vyprávění. Nevyhnutelně projdete spoustu odkazů, příběh bude velmi dlouhý a plný soubojů. Ale kupodivu je docela zajímavý. Navzdory názvu to vůbec není další dungeon jako Zápas mistrů ale venkovní putování, dokonce s koněm, což je doposud nevyužitý prvek (byť s ním Livingstone pracuje jen minimálně) a později i se dvěma společníky. Krypta je pouze malá (byť extrémně náročná) část na konci knihy.
Tenhle bizár se překvapivě dobře čte jako román ale naprosto nemožně se hraje. Je to asi nejlepší příběh jaký Livingstone doposavad napsal ale je nemožné to vyhrát. Gamebookový paradox, kdy zakladatel žánru překoná sám sebe knihou, která je po stránce hratelnosti naprosto zprasená.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - X/10 (NEMOŽNÁ)
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
(Ne)spokojený hlemýžď Slávek
„Hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat, na konci každé pohádky o konkrétní emoci jsou tipy pro rodiče a jak s dětmi o tom, co prožívají, mluvit.“
— Romanka89
Bouře
„Posloucháno jako rozhlasová adaptace, což sice znamenalo zhoršenou orientaci v ději i v postavách, ale rozhodně to neumenšilo potěšení z autorova krásného, stylizovaného jazyka, z jeho metafor, slovních hříček, dvojsmyslů, poetických i vtipných dialogů a vůbec z jeho schopnosti vyprávět a z umění onu radost z vyprávění přenášet i na diváka (čtenáře, posluchače)…“... celý text
— marlowe
Nokturna
„Mám rád hudební povídky. Nokturna se vám budou číst dobře, zápletky nejsou složité, i když někdy trochu potrhlé. (Mimochodem - moje žena odmítla povídky číst, protože jsou o lidech postižených životními prohrami.) Především to jsou povídky o hudebnících hledajících životní šanci na počátku své kariéry. S tím souvisí i množství pochyb a nejistot, které do jejich života vstupují.
Ishiguro se v dětství dostal do Anglie a chodil prý do kurzů tvůrčího psaní, kam chodil i Rushdie. Je to někdo, koho můžeme označit za japonského Anglána. Spíš Angličan než Japonec. Podle jména však Japonec...
Vyrostl jsem na hudebních povídkách Josefa Škvoreckého. Jeho hrdinové procházejí skrze hudbu těžkými životními zkouškami. Jejich hudba je nezřídka hudbou zakázanou a vede je někdy až na popraviště. To Ishiguro nezná. I Škvoreckého postavy se umí zamilovat a rozejít, ale provozují svou hudbu za cenu rebelie. Naši hudbu také zakazovali, stříhali nám dlouhé vlasy a posílali nás do věznice.
Po Ishigurových povídkách vám zbyde jen pocit životní neurčitosti. Umění tuto neurčitost vyjádřit písmem. Je to právě ten pocit nad tím, zda si dát udělat plastiku obličeje či ne, nebo jestli si zahrát žido-negerskou hudbu v okupované zemi. Tomu se říká touha po svobodě.“... celý text
— Pablo70
Ďáblové jsou tu
„S každou další knihou od Louise Pennyové jsem ráda, že jsem tuto autorku objevila, s každým dalším dílem je to jako by se člověk "vracel domů ke svým" a jak jsem četla v jednom komentáři, opravdu je potřeba mít přečtené všechny její knihy, u této série je to nutností, aby člověk vše pochopil. Myslím, že paní Uhlířová je moc pěkně překládá a ty obálky! Když se kouknete na originál, tak byste knihu nechali v obchodě, ale tyto knihy, věřím tomu, že se určitě našel někdo, kdo si je koupil už kvůli obálce.“... celý text
— Hanouch072
Všude samí lháři
„Skvělá knížka s výborným příběhem.
Rozplétání toho, co předcházelo zmizení "malé" Avery. Kdo lže a jaký k tomu má důvod ? Kam Avery zmizela a kdo v tom má prsty?
Následně částečné prozrazení , ale vyšetřování a příběh nekončí.
A konec mě dost překvapil.“... celý text
— krevetka79
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
„Bylo mi smutno. Hodně. Ale je to potřeba. Uvědomit si, jak se máme dobře a že se prostě máme.“
— Markéta.
Hra s ohněm
„Hezký příběh. Jako oddechové čtení vřele doporučuji.“
— Markéta.
Vývoj konstrukce závodních vozů
„Dávám plný počet, ale upozorňuji, že jsem fanouškem automobilových závodů i jejich historie.“
— richardJXpb
Host
„Autorka mě opět nezklamala. Pro mě napínavá kniha, čtivá, děj běžel jako po másle. Zvrat se mi taky moc líbil.“
— Markéta.
Pomsta mrtvého kněze
„Některé knihy Martiny Novotné jsou slabší, ale tahle byla super, více se mi líbí řada s Tadeášem. Letos jí má vyjít další kniha, tak už se těším.“
— Hanouch072
Exorcista
„Dost zajímavý příběh, něčím se trochu liší od ostatních. Za mě fajn.“
— Markéta.
Kolik barev má štěstí
„Začátek trošku drhnul, ale jak se do knihy dostanete, tak nechcete přestat, dokud ji nedočtete. Bylo smutné, že díky vlastní zatvrzelosti přišel Algernon o 16 let se svojí dcerou a vnučkou a co víc..babička Evie ji nikdy nepoznala..MOc pěkná knížka o tom, že nikdy není pozdě se změnit.“... celý text
— Hanouch072
Dům hlasů
„Vlastně to nebylo špatné čtení, ale něco mi na stylu autora nesedělo a chybělo mi nějaké okořenění.“
— Markéta.
Dům v Amityville
„Příběh naplnil mé očekávání. Ideální čtení do pochmurného počasí. Doporučuji.“
— Markéta.
Buď jako řeka
„Krásná knížka, na kterou budete dlouho vzpomínat...“
— Hanouch072
Království z kostí
„Kniha se četla velice dobře, postavy sympatické. Konec mě příjemně překvapil.“
— Markéta.
Mimo obraz
„Tomáš Volf je policista, kterého jsem objevila úplnou náhodou v pátém díle Nalezení. Naprosto si mě získal. Proto šestý případ Mimo obraz byla jasná volba.
Tentokrát spolupracuje s kriminálkou z Brna. V odstavené bílé dodávce naleznou dvě mrtvá těla. Postupným pátráním zjistí, že zavražděným je spolumajitel galerie obrazů. Jenomže kdo to byl a jaký měl motiv už je na delší trať.
Eva Černá je soukromý detektiv. Je to bývalá policistka, kolegyně Tomáše. Pomáhá kouknout se na věc z jiného úhlu. Tomáš se seznamuje s Andreou Malíkovou, policistkou z Brna a spolu pracují na případu.
Jejich sympatie jsou vzájemný, bude jejich vztah jen pracovní? Zamlouvá se mi, že je v knize policejní práce, ale i osobní život. Vyšetřování je pozvolné, logické, bez zbytečných potoků krve.
Konec je detektivní lahůdka a je radost to číst. Přesto úplně plné hodnocení nedám, v průběhu knihy jsem nebyla tak napjatá jako v předešlém díle a možná mě tolik nezaujalo ani téma galerií. I tak se mi kniha četla moc dobře a další díl si určitě přečtu.“... celý text
— EvikU.
O hudbě a románu
„Je krásné vnímat literární dílo jako symfonii, líbí se mi Kunderovy postřehy a myšlenky, které by mě samotnou asi jentak nenapadly. Vážnou hudbu znám a poslouchám, Kundera mi pomohl ještě víc prohloubit mé vlastní vnímání hudebních děl oblíbených skladatelů. Díky za pěkné zamyšlení.“... celý text
— jejda.majda
Silmarillion
„V tomto díle se dozvíte vše o Prvním věku a taktéž popisuje pád Gondolinu a pád Númenoru, ale jenom ve zkratce.
Vřele doporučuji.“
— KnižníMág
24 tvárí Billyho Milligana
„Na kolko kuskov sa moze roztriestit zlomema mysel v snahe ochranit sa pred extremnym psychickym a fyzickym nasilim v detstve? Tu vidime jeden priklad. :(
Kniha sa mi vdaka stylu pisania citala lahko, no obsahovo zanechala velmi neprijemnu pachut na dusi.
Nie je nic horsie ako (akekolvek) nasilie pachane na detoch. No rovnako zle su aj (ne)tresty pre nasilnikov, ktori ich pachaju. A aj v dnesnej dobe:(
Billymu som uverila, bolo mi ho vazne luto. Aj na konci pri vecnych natahovackach, kedy nie a nie dostat liecbu, ktoru potreboval…
Tiez velmi odporucam serial inspirovany tymto pribehom: The Crowded Room (apple tv), Tom Holland ho podla mna stvarnil famozne.
A na Netflixe je dokument: Monsters Inside: The 24 Faces of Billy Milligan.“... celý text
— nikorka
Co ukrývá jezero
„Za mě super. Kniha se mi četla skvěle, zaujala mě hned na první dobrou. Možná bych malinko zkrátila konec.“
— Markéta.
Tvrz
„Tvrz mě pochopitelně nemohla minout ze dvou důvodů (druhý viz zajímavosti) - je sice pravda, že jsme podobné případy, třeba v odlehčenější formě - polský film Prsten kněžny Anny (1970) nebo eskapády páně Broučka, jenž - jaká to náhoda - také „zabloudil“ do husitské doby, třebaže ne stejného roku, popřípadě další autorův „opus přesunu v čase“ Hlídač na Ikaru. Autoři byli do jisté míry limitováni rozsahem časopisu, proto je Martinův pobyt ve středověku vlastně epizodní, ale přináší několik zajímavých momentů a myšlenek.
Osobně ale zrovna nevítám ono přizpůsobování - a tím pádem vyklízení pozic a zlehčování přístupu oné nastupující generaci. Asi to bude znít nepatřičně, ale Čapkův Krakatit také neuspěl ve snaze ho překopat do „srozumitelnější“ moderní podoby (byť jen filmové v podobě Temného slunce) a tak bychom mohli pokračovat. Každá doba má svůj půvab a měla by čtenáře přinutit se jejími atributy seznámit, a ne je vymazat a nahradit. Takhle totiž s ohledem na stále bující technický rozvoj budeme každou knihu co deset let upravovat.“... celý text
— RoBertino27
Potopa
„Rozjezd mi dal zabrat. Prvních pár stran jsem nevěděla kdo je kdo a nechápala jsem souvislost mezi postavami, pak se to zlepšilo a čtení jsem si vlastně užila.“
— Markéta.