Nejnovější komentáře

„Rozhodně netradiční pojetí pohádkových postav. Velmi grafické, ale přesto veselé. Vtipně psaná "sprostá" slova mi přišla jako dobrý nápad. Určitě si přečtu další díl.“... celý text
— Yila

Anděl smrti

„Nemá chybu, opět se dobře četlo...“
— PetraCy

Carrie

„Knihu jsem přečetla až potom, co jsem viděla Carrie zfilmovanou (starou i novou verzi), takže jsem příběh viděla. Ale i přesto, že jsem věděla, co se přesně bude dít, kniha mě strhla především díky způsobu, jakým je to psané. Atmosféru kniha naladila perfektně a z některých pasáží a chování lidí mi bylo lidsky fakt nepříjemně. Rozhodně jeden z nejlepších hororů, alespoň pro mě.“... celý text
— Yila

Noční dům

„Tohle mi padlo do noty! Kniha, která nenápadně připomíná Stranger Things, (staré domy, osmdesátky, léčebna, tajný agent...) se dělí na tři části. To co se v první části zdálo jako béčková horor najednou ve druhé dostane realistické obrysy, aby se následně ve třetí hlavní postava probudila v léčebně a neví co je pravda a co ne. Mám tento druh mystéria, tajemství a schizofrenie moc rád a Nesbo se ho zhostil moc dobře.“... celý text
— david6273

Hora moudrosti

„Hora moudrosti je pěkná dětská knížka o důležitosti přátelství a podpoře, která má nádherné ilustrace. Je to záležitost na pár minut, maximálně na hodinu, pokud se budete hodně kochat ilustracemi. Já si příběh užila, prvek toho, že se dvě bytosti spojí aby společně zvládli cestu a při té příležitosti se sblíží je něco, co sice není úplně originální, ale funguje to. To stejné se stalo i tady, tušila jsem co dostanu a dostala jsem to. Občas jsem teda měla trochu pocit že si knížka protiřečí nebo že něco není úplně napsáno tak jak bych ráda, ale chápu, že to je dost subjektivní. Celkově jsem si čtení užila a rozhodně můžu jako dětskou knížku doporučit, na druhou stranu to není nic, bez čeho byste nemohli žít. Nebude to jedna z nejlepších dětských knížek, které jsem za život četla.“... celý text
— Akléda_

Začínáme žít

„Makarenko je ruský Komenský. Dokud jsem ho nečetl, byl pro mne spíše směšnou postavou, režimním protagonistou, něco jako oslavovaný Meresjev, "veliký sovětský člověk-hrdina". Ale jeho kniha mi ho postavila zpět mezi lidi (ostatně stejně jako Meresjeva). Příklad toho, jak státní propaganda může ublížit. Makarenko, na rozdíl od Komenského, který byl spíše teoretik a v praxi úspěšný tolik nebyl, byl naopak dokonalý praktik, který svůj pedagogický přístup dokázal uvést v život, dokázal čelit teoretickým idealistům a byrokratům ve funkci. Je škoda, že další vývoj společnosti jeho dílo dokázal mařit a ideologicky znehodnotit. Tuto knihu by měli povinně číst všichni pedagogové.“... celý text
— Hobo

Převorství u pomerančovníku

„Na knihu jsem četla spoustu chvály a to mě nalákalo, ale jsem zklamaná. Autorka má sice bohatou představivost, ale podává ji dost nezáživným způsobem. Kdyby měla kniha o 200 stran méně, tak to ničemu neublíží. Na můj vkus je tam dost vaty a kniha má dost pomalý a táhlý start. Po prvních sto stránkách jsem měla sto chutí knihu odložit, protože se tam nic nedělo, mátlo mě neustálé skákání mezi postavy a zkrátka mě děj nedokázal vtáhnout. Když už jsem se začala mezi postavami nějak orientovat a čekala jsem nějakou akci a pořádné propletení, ale nějak jsem se vlastně nedočkala. K čemu vůbec tolik postav? Některé se tam spíš jen mihnou a akorát matou. Navíc, většinou jsou nemastné, neslané a snad kromě Ead mi žádná nepřišla něčím zajímavá nebo osobitá. Je z toho cítit ta silná orientace na silné ženské charaktery. A jak už tu padlo, těch pár mužských protagonistů, co se tam smělo mihnout, působili jako troubové, kteří se tam spíš nachomýtli omylem a jen se vezli s dějem. Ten svět by mohl být opravdu zajímavý, ale bylo to pojato tak utahaně, že jsem se nudila.“... celý text
— Thalin

Oberonova předehra

„Zbožňuji Oberonovy komentáře takže za mě super.“
— Duchoslp

Juta

„Za mě - suprový román! Obchodování s IQ, cestování časem, vzpoury, vlády, - vše je v knize a vše do sebe pěkně zapadá, ALE .. v románu je pár zvratu, které se objasňují jako by tím, že autor snad psal román po částech. Prostě ty odbočky do slepých dějových uliček nechápu a někde na 60% jsem si myslel, že knihu nedočtu.“... celý text
— lovermann

Černočerné srdce

„Další díl této série. Ze začátku mi trochu vadily přepisy četů, ale pak jsem byla ráda, protože značně zkrátily počet stránek. Příběh se mi líbil, hlavně proto, že nejsem uživatelem sociálních sítí a tak jsem mohla viděl, jak to chodí. Když vás nikdo nevidí, můžete si dovolit ledacos. Proto nemá Cormoran s Robin jednoduchý úkol, a klobouk dolů před jejich titěrnou prací. Konečné rozuzlení my přišlo jako dost náhodné, tady jsem čekala více. Souhlasím s ostatními, že je tady mnoho postav a dost často mi slívaly. Pak tady máme stále se rozvíjející linku vztahu našich detektivů. Co napsat o těch dvou mantácích ? Že nezbývá, než se těšit na další díl.“... celý text
— tinka1974

Mílový klub

„Naprosto chápu proč se o téhle knize všude mluví! Bylo to skvělý. Chemie mezi hrdiny fungovala skvěle, oba sympaťáci a navíc ty témata co se v knize řešila. Naprosto zasloužených pět hvězd.“... celý text
— snilek.holka

Příběh o lásce a tmě

„V první polovině 20. století žilo na území dnešního Izraele (jako stát do roku 1948 neexistoval) velké množství Židů a Arabů. Území spravovala Velká Británie, která byla jakousi pomalu se rozpadající přehradou mezi oběma národy. Do této doby se narodil autor Amos Oz. Jeho rodiče byli zdánlivě fungující pár. Iluze to byla snadno udržitelná. V židovské komunitě se diskutovalo o politice, filozofii nebo knihách. Mluvit o vlastních pocitech bylo ale obrovské tabu. Skrytě tak žily pocity jako odcizení, nenaplněné sny, ztracené ideály a obrovská osamělost. To vše vstřebával malý Amos, který se před celým světem ukrýval do říše knih a fantazie. Oz čtenáře seznamuje především se svým dětství a dospíváním. S přibývajícími stránkami začíná střídat časové roviny a pomalu odkrývá smutný rodinný příběh. Úvodní část je plná jmen významných židovských osobností a politických uskupení, které budou většině čtenářů neznámé a mohou začátek čtení zatěžovat. Přesto však příběh nenápadně zapouští do čtenáře svá vlákna, až jsem se v jednu chvíli přistihl, že jsem úplně pohlcen a visím na každé větě. Hlavní kouzlo knihy spatřuji v autorově schopnosti budovat silné emoce prostřednictvím zdánlivě obyčejných scén. Nikdy netlačí na pilu a nesnaží se emoce zbytečně ždímat. Naopak, jeho nejsilnější momenty stojí na postupně budované intimnosti, autenticitě a náznacích. Často mu stačí jedna věta, aby vyvolal hluboký emocionální dopad. Celým čtením navíc postupuje silný pocit melancholie a nostalgie. Oz má také cit pro jemně ironický humor, který sice nevyvolá salvu smíchu, ale zaručeně vykouzlí upřímný úsměv. Fascinuje mě, jak plynule a přirozeně přechází z citlivě vyprávěných, velmi osobních životních příběhů k velkým historickým událostem. Kniha rozhodně není učebnicí dějepisu, ale historické pozadí je zásadní součástí. Doporučuji si při čtení některé informace dohledat, pro větší pochopení různých souvislostí. Kniha má navíc velkou přidanou hodnotu ve schopnosti přiblížit komplikovanost vztahů mezi národy na Blízkém východě "Příběh o lásce a tmě" je emotivní, skvěle a čtivě napsaná kniha. Pokud vás zaujala, rozhodně jí doporučuji alespoň zkusit. 5/5“... celý text
— JakeTheDog

Sedm věží

„Sara Baume je má nejoblíbenější současná spisovatelka. Její poeticky psané knihy se ve mně pokaždé dotknou něčeho hluboce osobního. Ve své nejnovější knize vypráví o soužití dvou plachých, velmi introvertních samotářů, Asche a Cinky. Oba spojuje touha po minimalistickém životě, daleko od lidské společnosti. Proto se po krátké známosti nastěhují do domu, který leží na opuštěném místě, ukrytý pod jednou nevelkou horou. Zde žijí tak, jak si přáli, sami, s minimálním kontaktem s okolním světem. Jedinou společnost jim dělají jejich dva psi, krávy z nedaleké pastviny a hora, která jako symbol stálosti shlíží na jejich pomalu chátrající, netradiční mikrosvět. "Sedm věží" je doslova báseň v próze. Stejně jako Cinka a Asch, ani kniha nikam nesměřuje, nemá žádný děj. Pouze krásným, osobitým, poetickým stylem zachycuje záblesky z malátného života dvou opuštěných duší. Celé čtení je jako prohlížení fotoalba složeného pouze z momentek běžného života dvou lidí. Kniha plyne pomalu. Celé vyprávění je velmi intimní, jemné a křehké. Během čtení jsem měl pocit, že stačí jen málo, aby se její kouzlo narušilo a kniha se přede mnou uzavřela. Proto ji doporučuji číst v naprostém klidu. Těžko se popisuje, co jsem při čtení cítil. Nebyl to smutek ani lítost, které převažovaly v minulých Sařiných knihách. Spíše šlo o příjemně melancholický a hřejivý pocit z tichého souznění Cinky a Asche. Autorka nijak neidealizuje samotu a ani vztah obou protagonistů. Sleduje je nezúčastněně, pouze naznačuje a veškerou interpretaci nechává na čtenáři. Kniha nemá ani žádnou konkretizovatelnou hlavní myšlenku. I v tomto případě je na čtenáři, zda si z příběhu něco odnese. "Sedm věží" určitě není pro každého. Naopak, bude se líbit jen velmi úzké a specifické skupině. Je to kniha pro citlivé čtenáře, kteří nevnímají samotu jako něco hrozného, cítí se lépe v přírodě, než v hlučném městě a v knihách dávají přednost poetičnosti, pocitům a atmosféře před dějem, čtivostí, nebo akcí. Další knížka od Sary Baume, kterou budu často listovat, další její knížka, která je pro mě něčím víc, než jen položkou v knihovně. 5/5 Hodnocení ale berte trochu s rezervou, ne každému budou Cinka a Asch sympatičtí jako mně :)“... celý text
— JakeTheDog

Mojenka

„Přiznávám, že tohle mě rozložilo, i když jsem vlastně čekala že to bude zpracované trochu víc "na plnou hubu". Knížka o malé Mojence, které umírá maminka na rakovinu mě dostala. O knížce jsem věděla už dřív, ale úplně jsem jí vytěsnila a jsem neskutečně vděčná že jsem se k ní díky škole mohla dostat. Tohle byl příběh který bych si sice potřebovala přečíst tak ve věku Mojenky, když mi moje milovaná babička zemřela na rakovinu, ale i teď, když mi je dvacet, jsem ho ocenila. Měla jsem pocit že nějaké vnitřní dítě ve mně je konečně spokojené a smířené, i když pořád smutní. Tohle bylo prostě tak krásný. Vztah Mojenky a maminky, to, jak si rozuměly díky přírodě a kolik tam s tím bylo paralel, jak Mojenka měla pocit, že jí nikdo jiný nerozumí. To vše bylo tak krásné. Je to originální, je to nádherně zpracované i pomocí ilustrací, které doprovázejí celou knížku, bylo mi to osobně blízké, bylo to dojemné a fakt jsem si to užila, jestli se to tak dá říct. Knížka je rozdělená do tří podzimů, já jsem měla vyspoilerované jak to celé skončí, ale i tak mi pár slz ukáplo. Čekala jsem trochu něco jiného, vlastně mě překvapilo že se tam rakovina jako taková zase tolik neřešila, ale i tak to bylo skvělé. Psychologie hlavní hrdinky byla úžasná. Navíc cením i to, že se v knížce několikrát objevila společnost Cesta domů, to pro mě bylo příjemné překvapení. Fakt velké doporučení, tohle je zapomenutý poklad. Sice to není veselé čtení, ale rozhodně za těch pár hodin, které u knížky strávíte, stojí.“... celý text
— Akléda_

Hra o přežití

„Velmi napínavá detektivka se zajímavým a aktuálním hraním mobil-her. Byla jsem moc zvědavá, kdo je pachatel. No a epilog!? Ten mě tedy dostal a vůbec se mi to nelíbilo!“... celý text
— janina66

Obyčejné životy

„Život jedné generace, která musela prožít hrůzu protektorátu, války a komunismu. Nejsi Němec? Jsi Žid? Nejsi Čech? Jsem komunista... Vyprávění o partě spolužáků a jejich setkání na třídních srazech v roce 1963 a 1993. Život za protektorátu a války, v totalitě a po revoluci. Strhující osudy sedmdesátníků té doby. Uff.“... celý text
— vendy246

Lekce lásky

„Tak to byla Historická romance s velikánským H. Jak cynického šlechtice umravnila sličná guvernantka. Změna z : " Láska je pouhé slovo, kterým nazýváme touhu po pohlavním styku, takže vypadáme kultivovaněji než hospodářská zvířata." Na: " Neponížím ani jednoho z nás tím, že budu slunci, měsící a hvězdám slavnostně oznamovat, jak moc vás miluji, toužím po vás a potřebuji vás ve svém životě." Parádní dílko.“... celý text
— Žampion

Inferium

„Kniha o pekle, jejíž čtení rozhodně peklo nebylo. Dobrá a zábavná myšlenka. PS: Všimli jste si že v každé knize Romana Bureše je ubližováno nějakému dítěti?“... celý text
— Rousal

Volání hvězd

„Kniha, která přináší víc smutku, jak radosti. I když naše doba není jednoduchá, tak bych v žádném případě nechtěla žít v době 1. světové války, pandemie a ještě do toho všeho rodit. A tak jsem si vzpomněla na svou babičku, která v té době žila, ale nijak se nevracela do minulosti, asi toho měla také plné zuby. Doufám, že nás ani naše potomky nějaké větší hrůzy už nepotkají. Přečteno v rámci čtenářské výzvy.“... celý text
— Filomena1961

Stoner

„"Věděl, že se dokáže chovat navenek tak, aby okolní svět nepoznal skutečný stav jeho mysli."“
— vendulav

Kde je mi dobře

„Ze začátku měla kniha pomalý rozjezd.Nevadilo mi střídání teď a předtím a přesto mi tam něco vadilo.Nebylo to prostě dokonalé“
— Ála1968

Vábení draka

„Na můj vkus strašně rychlý spád, příběh sám o sobě není vůbec špatný i hlavní postavy mi byly sympatické, jen se tam všechno dělo moc rychle, vyznání lásky během pár dní, vyřešení hlavní zápletky na počkání. Tohle dílko by si zasloužilo o 100 stránek víc.“... celý text
— scarletblue

Sběratel

„Zprvu jsem se trochu bála, že to bude další z případů, kdy Gabriel Allon restauruje nějaký obraz a děj se bude točit okolo obrazů a umění. Ale mile mě překvapilo, že i 23. díl série o agentu Gabrielu Allonovi, který už je sice v důchodu, ale stále se nechá přemluvit a jde do akce, je pořád akční a čtivý. Tentokrát se dá říct, že se G. A. podařilo "zachránit svět", ale nebylo to vůbec přitažené za vlasy.“... celý text
— lenikhor

Výměna

„Dobře se četlo, naprosto dokonalý popis toxických vztahů, kterých bohužel není v současnosti málo.“
— Koudy411

Rudá země

„Starší sestra a její nevlastní otec se vydávají na cestu za záchranou dvou malých dětí. Musí se prodrat spoustou lidské špíny, aby svého cíle nakonec dosáhli. Zejména její nevlastní otec, kterému pro jeho zvyk každému ustupovat, při záchraně dětí čím dál více odkrývá svou temnou stránku. A ani samotná záchrana dětí nakonec není tak radostná, jak si na začátku nejspíš představovali. Abercrombie opět dokazuje, že ani splněná přání neznamenají zároveň i šťastné konce.“... celý text
— Hadati

Útěk do pekel

„Mám rád knihy Františka Niedla, ale vždycky když překročí rok 1800 našeho letopočtu, je to průser. Knihu jsem dočetl jen proto že mně zajímalo kdo toho hajzla (Pavla Vencla) konečně oddělá.“... celý text
— Rousal

Mrtvý osel a gilotinovaná žena

„„Nazítří, když jsem se vrátil, žádný hrob už tam nebyl. Mrtvolu odcizili pro lékařskou fakultu, místní ženy si vzaly rubáš, aby jim posloužil k vlastnímu užití.“ Frenetické vyprávění o životě a smrti, uhnilých končetinách a popravách, zprostředkující vypravěčovo setkání s různými situacemi a osobami, které vygraduje v úžasnou funerální poslední kapitolu.“... celý text
— eraserhead

Za soumraku a jiné povídky

„Velmi aktuální povídky“
— palka452

Genesis

„Autor pokračuje ve svém stylu, podrobnosti o provádění nechutných vražd - pravděpodobně činěné sériovým vrahem - popis práce policistů v LA a postupně popisuje zjištění vedoucí k odhalení. Neodpustí si závěrečný thriller. Tentokrát motiv provokuje k delšímu zamyšlení.“... celý text
— konicekbily

Skutečná

„Kombinace žánrů je v knížkách něco, co buď může skončit fakt dobře a nebo fakt špatně. Na Skutečnou jsem se těšila, protože to mělo potenciál a doufala jsem, že to bude ten první případ. Bohužel, nakonec jsem dost zklamaná. Detektivní linka by mohla být fajn, kdyby nebyla tak odhadnutelná. Na straně sto jsem věděla pachatele a pak už jsem se v něm jen a jen ujišťovala. Motiv taky nebyl nic nepředvídatelného. Hlavní hrdina byl navíc fakt nesympatický, což teda mohl být záměr, takže to není úplně výtka. Plusové body tomu ale rozhodně nepřidal. Do toho celého tam byla divná romantická linka i s trochou erotiky, což mi tam teda vůbec nesedlo. A do toho ta nadpřirozená / fantasy zápletka, která zněla fakt dobře. Nijak ale nebyla vysvětlená, konec byl prakticky otevřený, moje otázky moc zodpovězené nebyly a celkově jsem nebyla moc uspokojená. Celý ten nápad vypadal fakt dobře, ale ze zpracování jsem dost zklamaná. Po dočtení jsem se ještě dozvěděla, že by mělo být pokračování? A to teda vůbec nevím co s ním autorka hodlá dělat. Já bohužel knížku doporučit nemůžu, možná pokud jste nenároční čtenáři a chcete zkusit něco neobvyklého tak by tohle mohlo být fajn, ale nevím.“... celý text
— Akléda_