Nejnovější komentáře

Zasvěcená

„Posílám jednu hvězdičku za obálku, která mě nalákala. Nejsem schopen to číst. Nedává to smysl nebo autorka neumí psát. Přijde mi to jako změť libovolně na sebe naskládaných vět. Ve čtvrtině zavřeno, odloženo a poputuje buď do nádražní knihovny nebo do kamen.“... celý text
— Andělský

Kosti v srdci

„Pět hvězdiček a ještě bych klidně dvě přidala. Toto byla druhá kniha od Colleen a opět jsem si poplakala. Ten příběh byl úžasný. Téma bylo opět těžké, vůbec si nedovedu představit v něčem takovém vyrůstat, ale Beya to zvládla. Sice byla kniha asi pro mladší čtenáře, ale to mi nebránilo ji za jeden den přelousknout a nezastavit se. Děkuji ti rýmičko a postýlko :-)“... celý text
— Deevv

Skleněný zvěřinec

„Člověk se díky autorovi dokáže do postav vcítit, připadalo mi, jako bych byla fyzicky přítomna u nich v obýváku a vnímala to napětí a touhu.“
— Andyska007

Přežij, dokud můžeš

„Když jsem tuhle krimi sérii začala číst, líbil se mi fakt, kdy se mezi vyšetřování dostává romance. V prvních dvou dílech byla za mě přesně v té únosné míře, pro tento žánr. ALE tady najednou bylo to moc! Plus se k tomu přidal zvrat v příběhu, který naprosto nenávidím. Navíc ten případ, který Laurel vyšetřuje mi od ní najednou připadal odfláknutý. Sestra tady je opět velmi zajímavou postavou, a otec se tu ukáže živý a zdraví. Četlo se mi to opět snadno a rychle, ale chyběla mi tam ta krimi stránka. Jsem zvědavá na poslední díl Za knihu děkuji @nakladatelstvimetafora v rámci #spoluprace“... celý text
— terezak016

Hodina zmijí

„Příběh je zapletený, ale srozumitelný. Vadilo mi neustálé opakování textu a podrobné vypisování jídla ke konzumaci během rozhovorů hlavní hrdinky Radky s Hanou.“... celý text
— EvaHonsová

Dědička ohně

„Celaena se se zlomeným srdcem vydává za pravdou o svém původu a své moci, kterou už nemůže dále skrývat. Naopak se musí naučit ji používat. V tom by jí mohl pomoci jistý Rowan, ale cesta k jejich vzájemnému pochopení se zdá dlouhá a trnitá. A jak se Chaol popasuje s její ztrátou? A Dorian se svou nově objevenou mocí, kterou by mohl jeho otec, král Adarlanu, zneužít proti všem? Vyprávění se tentokrát dělí hned mezi několik postav. Na dění okolo Celaeny s Rowanem, Chaola s Dorianem, jejichž pevné bratrské přátelství získalo trhliny, které už nejspíš nepůjde spravit, a také čarodějku Manon. V tomto díle bylo znát, jak už je autorka vypsaná a do příběhu jste se ponořili hned. I tak ale mám stále nějaké výtky, kvůli kterým nemůžu hodnotit plným počtem hvězd. Děkuji jsem pochopila, že autorka má svůj zvláštní pohled na romantiku, který se s tím mým bohužel neslučuje. Vývoj vztahu Celaeny a Rowana byl sice popsán velmi dobře, neuspěchaně, bavily mě jejich tréninky, vše tam mělo své místo, ale vzhledem k jejich úplnému začátku si je zatím jako pár představit nedokážu. Oproti tomu Chaol tady působil nemastně, neslaně, jak kdyby autorka potřebovala, aby se čtenářky odmilovaly. Víc jsem tentokrát fandila Dorianovi a Sorsche, kteří tu pro mě drželi alespoň minimální romantickou linku. O to bolestivější byl pro mě konec. Byla jsem ráda za náhled Celaeniny minulosti, kdy konečně vyšlo najevo, co přesně stálo za tím, že se z ní stala nájemná vražedkyně. To, čím si jako dítě prošla, by zamávalo s každým. Kdyby byl tento flashback už v prvním díle, hodnotila bych, a Celaenu pochopila, úplně jinak. Co mi ale úplně nejvíc komplikovalo čtení, byly scény s Manon. Do její linky jsem se absolutně nedokázala začíst a jen se modlila, aby už byl konec kapitoly. Sérii jsem zatím ještě nedokázala propadnout. Uvidím, jestli na tom něco změní Krvavé ostří a pak čtvrtý díl, který je prý nejlepší.“... celý text
— adela.hol

Sázka na vášeň

„Možná je to skoro neuvěřitelné, ale tohle je moje první knížka od této autorky. Sice mám pár dalších ve své knihovně, ale zatím na ně nepřišlo. Tohle byla klasická pohodovka. Nic moc komplikovaného, ale příběh to mělo.Ona, ona, umanutý kůň a Chester. Ke konci jsem se musela i několikrát usmát. Blíží se podzim a zima a bude brzy tma, takže na čtení bude spousta času. A tohle bych považovala za knížku, po které se pro tuto dobu bude hodit.“... celý text
— kacenka6144

Poklad Sierry Madre

„Pořádně drsná kniha o lidech, co krom života nemohou nic jiného ztratit v tom mexickým chaosu ... Dílo je hodně popisné, což mi na začátku už lezlo trochu krkem, ale pak jsem si zvykl. Jde poznat, že autor vychází i ze svých zkušeností. Hlavní dějová linka je často prokládaná příběhy tradujícími mezi lidmi o pokladu v Sierra Madre. Líbilo se mi, že defakto hlavní postava je pořádnej hajzl, který neví nic o porozumění, lítosti či svědomí. A dva jeho parťáci ho skvěle doplňují. Hlavně starej, mazanej lišák Howard je boží. A musím říct, že mě ta brutalita 100 let staré knihy velice překvapila, ale pozitivně! Taková light verze Krvavého poledníku. Konec je zajímavě vygradovanej a vypointovanej. Čtení jsem si užil a těším se až si přečtu další dobrodružné příběhy z pera B. Travena. 90% PS: filmové zpracování povedené, věrohodně popisuje děj a řekl bych, že úpravy oproti knize jsou zanedbatelné, natočeno již r. 1948 !“... celý text
— vin_hanna

Adventní kletba

„Skvělá kniha. Oldřich z Chlumu je prostě moje krevní skupina.“
— Čtenář_z_Východ

Eragon

„Super příběh o chlapci a drakovi. Hodně se mi líbil. Četl jsem tuto knihu až po shlédutí filmu a musím říci, že flmové zpracování tohoto příběhu je těžký aušus. Jdu hned na další knihy série“... celý text
— Čtenář_z_Východ

Destrukce

„Poslouchal jsem jako audio. Učitel, který kvůli přílišnému dumání a prakticky nulovému sebevědomí, je bezvýznamnou figurkou, se kterou vláčí každý lobbista i traktorista. Jeho nejistota je až zarážející! Kniha se mi nelíbila, měl jsem z autora pocit, že se vysmívá vesnickému prostředí. A to dost lacině. Jeho kniha "Nejlepší kandidát" je mnohem, mnohem lepší.“... celý text
— pepap

Hrozny hněvu

„Jedna z prvnich knih, ktere jsem cetl v originale v anglictine. Velmi doporucuji to zkusit, temata knnihy nejsou jazykove slozita, ale je tam duraz na hovorovy jazyk postav, coz si neumim predstavit prelozit plnohodnotne do cestiny.“... celý text
— Alakfesoj

Quo vadis?

„Ani po 200 stránkách jsem k této knize nepřilnul. Asi jsem neměl tu správnou výdrž. Za celou dobu čtení se vlastně nic nedělo. Asi sem skončil příliš brzo. A to čtení o křesťanech mi nevadí.“... celý text
— MichalMartinka

Duna

„Hodnocení nemohu dát žádné, protože po 30 stranách jsem knihu vzdal. Scifi není můj šálek a čtení mě vůbec nebavilo. Přitom každý tvrdil, jak je to dobré. Fanoušky si tato kniha určitě našla a ještě najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Pokud se najde volný čas - dám přednost filmu. Ale ani to není můj šálek kávy.“... celý text
— MichalMartinka

Krvavá spása

„Opět čtivé, svižný děj, mohu jen doporučit. Jako všechny díly předtím.“
— Ajina76

Dějiny českého soudnictví

„Krásná reminiscence. Dějiny veřejné správy a dějiny českého soudnictví stojí za to si připomenout. Samotné dějiny soudů sice jsou zajímavé, ale zajímavější je zachycení uvažování té doby, utváření základů pro soudnictví a základů soudnictví, obecného a článkovitého systému. Zvýrazněn měl být předěl mezi nesoudním a soudním stavem/systémem. Co bylo nesoudní, ale mělo/mohlo (úvahy) být považováno za soudní rozhodování, co bylo soudní (přestože prvky organizovaného soudnictví postrádalo), co bylo soudní (s historickými prvky organizovaného soudnictví) a co bylo soudní (tak, jak známe ze současné doby s prvky organizovaného soudnictví). Nemuselo by se jednat o komparativní analýzu, ale šlo by spíše o upřesnění a hlavně zdůraznění toho, jak se naše soudy vyvíjely, z čeho se vyvíjely, odkud, kam. Je to tam zčásti popsané, ale jen málo a je to skryté, přitom ten předěl považuji za velice důležitý, a to natolik, až mi připadá, že to tam, na rozdíl od jiného textu (především výčtu až seznamu soudů), chybí. Chci říci, že mi šlo o to vyzvednout ten potenciál ku vzniku a rozvoji, případně dalšímu rozvoji soudnictví, a jak jsem již psala výše, šlo mi o ten předěl, o to, kdy, jak a proč došlo k jinému uvažování, tedy k tomu, že země potřebuje soudy. Tento předěl mohl být více rozepsán, rozpitván a možná mohla být o tom celá kniha. Ale to už bych se dostala někam jinam a snad vyhledala jinou literaturu, která by byla více než skriptová. Pro toho, kdo hledá ucelený systém soudnictví našich zemí/našeho státu, knihu doporučuji.“... celý text
— veronika4001

Polib mi dortík

„,,Rozrazila jsi tyhle dveře a pro mě bylo nemožné se nezamilovat." Pro mě tatim nejlepší co jsem od autorky četla. Miluju když na sebe zprvu štekaji a pak si uvědomí, že je ten druhý neskutečně přitahuje. Blair byla jako dívka z minulých let aspoň teda vizáží, za to Ronan byl pro ni jako hispter co má víc svalů než něčeho jiného. Neskutečně jsem se bavila.“... celý text
— petulkapeta

Rozsudek smrti

„Dobrá detektivka z prostředí šíbrů a úplatných soudců. Také jsou zde složité rodinné vazby a animosity, jak jinak vzhledem k autorce. Soukromý detektiv je vždy oživení v sále, zvláště pokud je tak trochu ožrala a bez ženy. Řadím někam do nejvyšší třetiny tohoto žánru u nás.“... celý text
— čef

Japonsko - Inspirace na cesty

„Kniha splnila, co jsem od průvodce čekala a je to kapesní velikost, takže na cesty ideální. Obsáhla cele Japonsko a také praktické tipy a rady. Za mě určitě doporučuji.“... celý text
— Toledo

Falešný polibek

„Ráda chodím do knihovny. Nejsem člověk co si kupuje knihy. Jenže tuhle knihu v knihovně neměli..ve fakt velký knihovně..ale fakt jsem stála o to si ji přečíst a tak jsem si řekla, že si ji koupím. A jsem fakt ráda, že jsem to udělala, protože tohle za to stálo. Lia mi neskutečně přirostla k srdci. Tou povahou a svým chováním mi byla hrozně sympatická a nejvíc se mi na ní líbilo jak i ve fakt vážných a nebezpečných chvílích nedokázala držet jazyk za zuby a vždycky to nějak zabila. Co se mi neskutečně líbilo byl celkový koncept knihy. Princ a nájemný vrah se vydají hledat princeznu, která utekla, ale nevíme který je který. Od začátku to vypadalo, že je to jasný, kdo je kdo, ale mně pořád hlásek v hlavě našeptával, že co když právě to je záměr autorky, abych si myslela, že vím kdo je kdo...a nakonec hlásek měl pravdu. Ale i přesto jsem si do poslední chvíle nebyla vůbec jistá kdo je kdo. A strašně mě to bavilo. Škoda jenom, že to skončilo jak to skončilo, protože nemám po ruce druhý díl, abych hnedka mohla navázat. Ale hrozně se na něj těším.“... celý text
— kotoulek

Duchovní základy nové Evropy

„V přednášce proslovené na Pražském hradě vysvětluje Otto Dietrich, že II. světová válka není válkou národů, nýbrž světonázorů. Přitom světonázor Británie – jediného protivníka, který v lednu 1941 zbývá – podle něj netvoří žádný komplexní systém. Zato Německo šíří nové paradigma, nastolené „kopernikovskou revolucí ducha“ (dr. Dietrich vskutku přirovnává NS ke Keplerovi, Galileovi, Brunovi atd.), přičemž těžiště německé Weltanschauung podle něj spočívá v nazření, že „svět se netočí kolem jednotlivce, nýbrž kolem pospolitosti“. K tomuto poznání prý dospívají národy z dějinné nutnosti, před polovinou 20. století visí ve vzduchu: „Myslím, že tyto myšlenky jsou správné, protože odpovídají jak zákonům logiky, tak i citu a dynamice naší doby.“ Následně dr. Dietrich, který si předtím pečlivě prostudoval britskou propagandu publikovanou za rok 1940 (jistě velká zábava), odpovídá na britské námitky proti NS. Není to prý Říše, kdo se chová imperialisticky, nýbrž Británie, zasahující do kontinentálních záležitostí na základě balance of power (to ona vyhlásila válku Německu, ne naopak). A opačně: není to Británie, kdo je demokratický, nýbrž Říše, neboť Vůdce byl dosazen lidem a NSDAP operuje spíš uprostřed národa než v parlamentu. Jedině Říše také dospěla k autentickému socialismu čili svornosti nerovných, nikoli fiktivně rovných: „Všem stejné možnosti, ale jen zdatným úspěch“. Pokud něco garantuje mír mezi národy, pak je to podle autora nastolení rovných podmínek pro všechny a zodpovědnost každého člena společenství vůči celku: jedince přece nelze myslet bez kolektivu. Dr. Dietrich dokonce říká, že nositelem lidských práv nejsou individua, nýbrž národy (!). Přednáška je – celkem očekávatelně – místy trochu nefér. Určitě není pravda, že liberalismus Francouzské revoluce přerval pouta jedince k pospolitosti, aniž by nastolil nová (co jakobínský nacionalismus a kosmopolitní humanismus?). Právě tak určitě není pravda, že Británii vděčí svět pouze za různý intelektální mor jako hospodářský materialismus či utilitarismus (ale no tak, utilitarismus je fajn... a ekonomické názory Adama Smithe také nejsou neslučitelné se zodpovědností vůči kolektivu, Smith jako kompenzační mechanismus kapitalismu vyzdvihuje soucit!). Celkově přednáška shrnuje leitmotivy NS myšlení a propagandy, není nijak inovativní, což si jistě ani nekladla za cíl. Líbí se mi naprostá absence oportunismu, dr. Dietrich je skrz naskarz idealista hluboce přesvědčený o pravdě svých slov, nemůže jinak: „Právě znalost těchto věcí mne zavazuje, abych je jednou vyslovil veřejně.“ Zajímavý průhled do 40. let.“... celý text
— JulianaH.

[Moje hvězda] 1

„Podle přebalu jsem se obávala že to bude taková holčičárna. Nakonec mě překvapil velmi napínavý příběh který má dost slušný spád.“
— estrius

Zlatá

„Já miluju retelling na jakoukoli pohádku, proto bylo úplně jasné, že si přečtu i Zlatou, a musím říct, že to rozhodně nebyla chyba. Nevím jestli to je tím, že už jsem dlouho žádný nečetla, ale tohle je opravdu skvělý příběh. Autorka tuto "pohádku" pojala opravdu úplně jinak, než jsme na ni zvyklí, tudíž velký padouch je vlastně někdo úplně jiný. Chápu, že se kniha nemusí lidem tolik líbit, protože je psaná dosti popisně a možná až místy zdlouhavě, ale já to fakt hltala. Hlavní hrdinka je opravdu dobře napsaná (anti)-hero postava, které vlastně přejete celou dobu jen to nejlepší. Zlat jako hlavní mužská postava je snad ještě lepší a opravdu to nabralo úplně jiný směr než jsem očekávala. Když jsem dočítala poslední stránky a zjistila, že příběh není dokončený.... Byla jsem lehce ve stresu, protože jsem do teď netušila, že existuje druhý díl. Naštěstí už vyšel i u nás , tudíž si ho co nejdříve pořídím a přečtu. Za mě jedno velké ano a určitě doporučuji.“... celý text
— Sixtinka144

Londýnská pole

„Mysteriózní „murder mystery“, v níž oběť hledá svého vraha v kulisách dekadentního Londýna, někdy těsně před apokalypsou? Takový román míchá tolik mých oblíbených propriet, že u mě musí přeci být předem odsouzen k úspěchu! Tajuplná Nicola Six, nadaná darem vidět do budoucna, hledá v současném Londýně muže, který ji zabije. Bude to podvodníček a grázl Keith, nebo spořádaný Guy, čestný muž a otec rodiny? Nebo to celé dopadne ještě jinak? Když jsem příběh takto zjednodušeně vyprávěl některým ze svých přátel, setkal jsem se s docela nadšenými ohlasy a výkřiky typu „to si musím taky přečíst“. Tak proč jsem měl potřebu své kamarády před knihou varovat a doporučit jim, ať to vlastně spíš nečtou? No, hlavně proto, že i přes slibný noirový háv a zaobalení do sympatického žánru temné satirické detektivky se jedná o jedno z nejsložitějších čtení, co jsem absolvoval. Dokonce už jsem kdysi dávno tuto knihu jednou odložil po asi 180 stranách. Vrátil jsem se k ní asi proto, že nerad věci vzdávám, kvůli Čtenářské výzvě a kvůli tomu, že jsem sháněl stylové čtení na svůj výlet do Londýna. A taky mě, přiznám se, dost zajímalo, jak to vlastně celé dopadne... Čtení mi nakonec zabralo pět měsíců (duben - září) a během té doby jsem dočetl asi čtyři jiné knihy, protože Amisův styl je složitý a na Londýnská pole musela být vždycky docela specifická nálada. Občas jsem myslel, že se nudou ukoušu a vzápětí se zase stalo něco, co mě ke knize připoutalo… Celkově tedy hodnotím průměrně. V čem ale tkví ten hlavní problém? Takhle - já mám vlastně moc rád, když je autor chytřejší než čtenář a trochu si ho vodí. Ať už to je Nabokov (mimochodem Amisův velký vzor), Salman Rushdie nebo třeba Agatha Christie. Ale způsob, jakým na mě chytračí Martin Amis, jak se na mě vytahuje a schválně mi čtení komplikuje, mě spíš irituje než baví. Občas mám pocit, že za sebe dává prostě jen slova, co hezky znějí a působí efektně; ve skutečnosti ale nic neznamenají. Konkrétní příklad - když zhruba v polovině knihy vypravěč musí odletět do Ameriky… Četl jsem opravdu důkladně, ale i tak nevím, jestli se tam nakonec vydal, setkal se se ženou, nebo zůstal jen na letišti, kolik dní byl pryč… O tomto „výletu do Ameriky“ vypráví například tato zcela náhodně vybraná pasáž, na které chci demonstrovat své zmatení (v závorkách): „Ukryl jsem se na dohled. (před kým?) Vydal jsem se v loďce na vodu. (proč? a kdy? potom, co se někde ukryl? jak dlouho potom?) Zpočátku obloha vypadala jako jedna z darwinovských teplých louží, obloha přeslazeně modrá, kde nevyhnutelně musí vzniknout život; jenže rybník sám je unavený. (jak souvisí unavený rybník s darwinovskou oblohou?) Neměl už v té chvíli moc času, když oceán bušil do dun na východě a každý týden se o několik metrů přibližoval. (kdo neměl moc času? rybník? nebo ten muž v loďce?) Vesla klouzala hladinou s ornamenty z mrtvých bruslařek. (mrtvých - jako že se v tom rybníku utopily? nebo že už je to dávno pryč?) Vykřikl jsem, když jsem uviděl, že klan kajmanek se nachází pořád ještě v zajetí a tísní se v rákosí. (tak jsou v zajetí nebo v rákosí? a proč vypravěč vykřikl, když spatřil želvy?) V dobách své slávy, když oplývaly disciplínou a espritem, vypadaly jako přerostlé helmy korejské pořádkové policie. (ty vypadaj jak?) Dnes se ty, co přežily, jen bezmocně a líně povalují: ušpiněné misky v kuchyni s polévkou. (co?) A já sám starý kuchyňský otrapa s vyhrnutými rukávy. (proč? kvůli umytí misek s polévkou?) To jsem popsal své myšlenkové pochody u ani ne půl stránky. A stránek je 560, takže je myslím dost jasné, jaký to je boj. Po dočtení jsem si připadal jako po zdolání Everestu. Proč nás má zajímat vztah Nicoly k dinosarům? Nevím, ale je tomu věnována stránka... Proč jsou různé výbuchy vzteku neskutečně příšerného dítěte Marmaduka popisovány stále znovu a znovu? Ano, chápu, proč obecně v románu je - krásný kontrast, že vyvrhel Keith má andělskou dcerku, zatímco slušňák Guy synka z pekel. Ale proč se autor na mnoha a mnoha stranách vyžívá v tom, kam všude Marmaduke svého otce kopnul, kousnul, co komu rozbil a vytrhnul… A vůbec, proč to divné jméno Marmaduke? A proč Hope, Talent, Shakespeare, autor s inicálami M.A.... Jsou to všechno asi symboly něčeho, ale jako skutečné postavy to působí docela rozpačitě. Proč se služka jmenuje Incarnation a kam na konci zmizí? A co všechny ty Keithovy ženy, co jsou nám v jedné kapitole dost detailně představeny; ty se poděly kam? Přitom je ovšem potřeba přiznat, že ta hlavní čtyřka postav (Nicola, Sam, Guy, Keith) je dost senzační a skoro nezapomenutelná. Ale tak je to v tomto komplikovaném díle se vším: Skvělá atmosféra utopená ve slovní ekvilibristice; pár geniálně vykreslených postav a vedle nich spousta podivných a nedotáhnutých; napětí, které ale nevydrží 600 stran (během toho dlouhého čtení si samozřejmě představujete různé podoby konce - uvažoval jsem i o tom, že zemřou všichni nebo nikdo… pointu samozřejmě neprozradím, ale, no… zkrátka vás to napadne). A vlastně trochu smutný pocit, že kdyby tu bylo tak o 25 odboček a 200 stránek míň, příběhu by dalo šanci daleko víc lidí a kniha by se jistě stala větším kultem. Potenciál na to má.“... celý text
— Cimr

Trůn lebek

„Čtvrtý díl série ve mně nechal lehce smíšené pocity. Začátek knihy mě dosti bavil, stejně tak i úplný konec (kde byla jedna akce za druhou). Bohužel to stejné nemůžu říct o prostředku knihy, kterého je samozřejmě nejvíc. Přijde mi, že se autor neskutečně opakuje... A už je to opravdu unavující, snaží se knihu natáhnout na co nejvíce stran a pak čteme pořád to stejné dokola, nudné pasáže o ničem, přitom je mohl věnovat úplně jiným věcem. Celý ten svět je opravdu skvěle vybudovaný, tudíž je to velká škoda, že zde autor nevyužívá jeho potenciálu naplno. Také se bojím závěrečného dílu, protože je zde tolik rozpracovaných linek, tudíž si neumím představit , že by je všechny dokázal v Jádru vyřešit, ale uvidíme. Čtvrtý díl hodnotím 3,5/5 a myslím, že byl o chlup lepší než třetí díl (i když jsou zde také velké rezervy).“... celý text
— Sixtinka144

Čtenářský klub osamělých srdcí

„Velmi milá a čtivá kniha pro knihomoly jako dělaná. Hlavní postava Sloane se začne starat shodou okolností o Arthura, který je obklopen knihami a kolem sebe jen kope. Přidá si i sousedka od naproti a čtenarsky klub je na světě. Každá postava si řeší své problémy a útěchu nachází u knih. Postavy nás pomalu vedou k myšlence, že co hledáš najdeš v knihách a Arthurova kapitola ke konci je nejlepší. Vše vysvětluje hlavně i to, proč je skvělé si podtrhávat v knihách řádky a proč je takový jaký je teď (starý morous). Moc doporučuji a přeji si číst další knihy od autorky. Tato zahřeje u srdce“... celý text
— booklover_mili

Když přišli psi

„Neskutečné, strhující, překvapivé, velkolepé - to je jen pár slov, která mě napadla při dočtení této knihy, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat... Doporučuji k přečtení a kdybych mohla, tak nedám jen 5 hvězdiček, ale aspoň 7!“... celý text
— gabra03

Zánik antiky

„Stručný úvod do doby zániku antiky a v druhé části výběr dobových dokumentů, dokreslující tehdejší společenské problémy. Velmi dobrý úvod do hlubšího studia v tlustších svazcích.“... celý text
— Hobo

Propast

„Ne, ani tenhle pocin Trhlinu neprekonal. Namet dobry, se zpracovanim bych problem taky nemela. Zaver povedeny, ten jsem fakt necekala. Karika mozna mohl lip zpracovat dusevni pochody hlavni postavy. Chapu, ze pro tenhle typ pribehu je to stezejni, ale nejake pasaze (hlavne o jeho tatovi) se opakovaly mozna az zbytecne casto. Celkove se to necetlo spatne, melo to atmosferu, ale presto to povazuju za slabsi odvar Trhliny.“... celý text
— Biba_with_Book

Rod země a krve

„O sériích Skleněný trůn a Dvory jsem slyšela, ale ještě se ke mě nedostaly. To že Půlměsíční město napsala stejná autorka, jsem přehlédla :-D. Jak už někteří zmiňovali, je těžké se dostat přes prvních cca 170-200 stránek, pak už to je jiná ;). Nemám srovnání s předchozími, za mě toto pecka, fantazie jela na plné obrátky. Někdo by řekl, moc zdlouhavé - mě to nevadilo, jinak by zase něco nedávalo smysl. Určitě se vrhnu na další díl.“... celý text
— Evkaha