Nejnovější komentáře

Katarze

„Tento díl pro mě o něco slabší než předchozí dva. I vztah hlavních hrdinů jako by stagnoval. Přesto se mi kniha četla dobře a dám si další díl. Slabší, ale ne slabé.“... celý text
— stanislava7096

Bizarní Česko

„Tato kniha s nápady na výlety mi přijde super. Je rozdělená do kapitol dle témat a navíc je tu i přidaná hodnota v podobě návodu, kudy se na místo dostat a návrh na místo k občerstvení :)“... celý text
— marekB78

Murphy

„Absurdista Beckett zvolil pro svůj román protagonistu, který je vlastně celou dobu stranou. Peníze nevydělává a nic pořádně nedokončí, čímž předznamenává svou pozdější tvorbu spojenou s neexistencí. Nemůžu říct, že by mě kniha jakkoliv nadchla, protože jsem se nedokázal vcítit do víceméně žádné postavy. Ale i o tom je Beckettova tvorba.“... celý text
— ArkAngel

Poklad ve Stříbrném jezeře

„Hned poté co byla kniha v dětství pod stromečkem mne od ní nikdo nemohl odtrhnout. Její modrý obal a bílé písmo se vrylo do paměti. Nevím, kdy šel poprvé film v kinech ani v TV, ale co si pamatuji vždy jsme ho sledovali s nostalgií. Až návrat po letech ke klasice - knize - byl překvapivý kolik toho film tak nějak - logicky - vynechal. Až bude zase v TV bude laťka díky originálu vysoko, ale kouzlo "mayovky" nepomíjí!“... celý text
— Josh

S Gretou si nic nezačínej

„Z této knihy jsem si odnesla spoustu nových poznatků. Nikdy jsem nečetla nic o tom, jaké to bylo v Německu během války a těsně po ní, nikdy jsem ani nepřemýšlela o rasismu v této souvislosti. O dětech, které přišly na svět díky vztahům smíšených napříč rasami, a co s nimi následně bylo, jsem taky nic netušila. Takže z této stránky jsem velmi spokojená, kniha mi mnohé dala. Příběh v ní obsažený mě vzal za srdce a ačkoli vůbec nechápu, proč Greta své dítě opustila (vím, v dobré víře, že jen na přechodnou dobu. Ale šla bych raději s dítětem pod most než ho dát do děcáku..jojo, to se mi to kecá..), dost jsem si ke konci pobrečela. Co mi však hodně kazilo čtenářský zážitek, byla buď nepříliš dobře odvedená práce překladatele nebo korektora. Skoro jsem se bála otočit stránku v obavě, kolikrát na ní najdu slovo "fuck"; bože, vždyť čeština nabízí alternativy ksakru, zatraceně, sakra, krucinál, vzala bych i kurva :-). Mnohdy jsem se taky setkala s nesprávně přeloženými výrazy, úplně mě praštilo do očí: "Nikdo nevnímal ty děti jako individua", tam snad patří individuality, ne? Z tohoto důvodu nemůžu hodnotit plným počtem hvězdiček. V každém případě jde o zajímavou knihu, kterou mohu jen doporučit k přečtení.“... celý text
— boeink

Hovory k sobě

„Ze všech učení, či náboženství se mi stoicismus zamlouvá asi nejvíc a je prostě udivující nakolik byli před stovkami let před námi lidé moudří, vyspělí a ctnostní. V době válek, zrad, veřejného lynčování a vládních tahanic na sebe lidé dbali, nebyli roztěkaní jako v dnešní době, kdy se lidé bojí vzít telefon s cizím číslem. Mě více než tento sborník oslovují jednotlivé citáty, které je potřeba si sepisovat a ony člověku vždy pomohou, když se mu stáhne žaludek. Záměrně jsem si knihu přečetl teď když mi začíná HPP v RegioJetu, kde to prostě někdy o nervy bude, jak s lidmi, tak se zpožděním, nebo jen vlak sebou může hodit doslova kdykoliv. Považuji to tedy za velmi ostrý test mé odolnosti a doufám, že obstojím. Jedna z mnoha silných pasáží: "Stoikové zavrhují všechna prudká duševní hnutí jako hněv, bázeň, smutek, neboť to vše jsou nemoci duše, ale právě tak - na rozdíl od křesťanské etiky - odmítají lítost a soucit. Znají toliko přirozenou náklonnost, vřelou lásku k bližnímu a stud. Poněvadž ctnost je stoikům totožná se štěstím, je stoický mudrc šťasten ze všech okolností: je svoboden i v otroctví, je bohat i v nouzi, je král, i když ho nikdo neposlouchá, kdežto to, jimž ctnost není jediným dobrem a konečným cílem života, jsou otroci, žebráci, ubožáci, neboť pohledávají šťěstí ve věcech vnějších" aneb žít i zemřít se musí s grácií.)“... celý text
— LEGACY

Edda, Sága o Ynglinzích

„Bylo zajímavé srovnat poetickou Eddu s tou od prozaickou Snorriho, který se nebál míchat mytologie a spojoval severské bohy i s bájnou Trójou. Pro další poety pak kniha slouží i jako učebnice, protože v ní Snorri vysvětluje opisy různých bohů apod. Neméně zajímavá byla i Sága o Ynglinzích, což je další ze Snorriho textů a jedná se o první část velkého celku, z něhož byla do češtiny přeložena už jen Sága o svatém Olavu.“... celý text
— ArkAngel

Severka

„Tak tohle byla srdeční záležitost. Severka je hojně čtená a opakovat komentátory nemá smysl. Měl jsem při čtení v hlavě směsici soucitu, poraženectví, zmatku, hlubokého porozumění, utrpení... Nina nic nelakuje na růžovo a osud Severky mi přese všechnu faleš dává hluboký lidský smysl. Na přebalu knihy je jako pěst na oko otázka, která zní: "Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?" Já osobně se domnívám, že jde o to, o jakou svobodu se vlastně jedná, protože takzvaných "Svobod" je nemalé množství. A nejde mi jen o svobodu podnikat a tržní hospodářství a všechna ta práce z čeho jsme zase unaveni my všichni, ale jde o mindfulness, východní mystické tradice, buddhismus ... ale uznávám - to je od tématu. Doufám, že Nina Špitálníková v budoucnu nepověsí psací potřeby na hřebík na ušmudlané zdi a napíše zase něco srdcervoucího. Za Severku neuvažuju jinak než za pět bodů.“... celý text
— Pablo Kral

Byl jsem Sudeťák: Příběh dlouhého návratu domů

„Nečekejte žádný román podobný Sudetskému domu a podobně. Je to čistě autobiografické zpracování a vypořádání se s vlastní minulostí. Jak několikrát, ke konci autor sám uvede, potřeboval se vypořádat s pocitem viny, s frustrací z toho že byl válečným polosirotkem. Současně byl Němcem. Cizincem v Německu ale i v Čechách. Nikam nepatřil. Generace jeho rodičů při válečném odsunu o všechno přišla. Jeho matka přišla i o manžela. A on se s tím vším musel vypořádat. O Šumperku se dozvíte pár zajímavostí, nicméně nejvíce je kniha opravdu věnována jemu a jeho vztahu s matkou. Která ho ovlivňuje ještě i 15 let po své smrti. Zajímavé, ale opravdu ne pro každého.“... celý text
— brabofka

Syn podsvětí

„Hodnotím 3/5, to ale neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Příběh je moc pěkný, oddechový a čtivý, ale ne nudný. Autorčin styl psaní mi poměrně sedl, až na konec, kde se objevilo pár klišé hlášek, a také jsem si díky ní více zamilovala slovanskou mytologii. Postavy byly sympatické (můj oblíbený je Finn), příběh jsem si s nimi moc užila. Číst knížku na podzim byl rozhodně moc dobrý nápad! Při porovnání s prvním dílem (kterému jsem dala hodnocení 4/5) zde ale chybělo něco, díky čemu by mi příběh přirostl k srdci a vyvolal ve mě nějaké emoce. Dcera zimy skvěle zpracovala vztah dvou sester, což je mě blízké téma, navíc byl děj mnohem zajímavější. V Synovi nekonečna byl sice hezký, ale hlavní zápletka, přestože mě to bavila a těšila jsem se, co se postavám přihodí, mi přišla nahodilá a nepřijde mi, že by postavy v realitě uvažovaly stejným způsobem. Co se týče Matthewa, od začátku bylo jasné, jakým směrem se jeho charakter vyvine, ale je rozhodně dobře, že se tak stalo. Trochu klišé, ale ty se neomrzí.:) Kniha je příjemně oddechová a nenudíte se u ní, není to však velkolepá fantasy, kde do poslední stránky čtete jako na trní. Ideální na deštivé podzimní dny.“... celý text
— stelka_knihomol

I mrtví prahnou po pomstě

„Příjemné a svěží překvapení. A to i přesto, že jsem se zpočátku do knihy nemohl začíst a název mi přišel mírně prvoplánový. Spíše však šlo o mou vlastní únavu a nesoustředěnost - tohle je totiž kniha, kde se vyplatí opravdu dávat pozor na drobnosti. A přesně takové mám rád! Jakmile jsem po zralé úvaze do knihy opětovně nasedl s odpočatou myslí, hned jsem si začal všímat všech těch nesourodých detailů a rozporů - a splétat vlastní teorie, jakou hru se mnou autor hraje. V něčem jsem se trefil, ale přesto jsem se dočkal nejednoho překvapení, což mi vždycky udělá radost. Celé vyprávění si užijete tím víc, čím míň toho o něm předem víte. Kdybych měl povahu knihy nastínit, jde o něco mezi temnou duchařinou a psychothrillerem. Příběh se se svými postavami nemazlí a v jejich vykreslení je velmi důsledný a konzistentní. Přiznám se, že pár charakterů se mi jevilo jako nutné berličky pro další směřování děje, ovšem nešlo o nic do očí bijícího. Snad i proto, že tahle kniha je záludná a celou dobu umně drnká na struny nejistoty. Samotné finále, kde se vykládají karty na stůl, postupně ztrácí na tajemnosti a přesouvá se spíše do psycho-akční roviny s fajnovou koncovkou. A abych vše uvedl na pravou míru, název románu mi po dočtení sedí poměrně přesně, stejně jako trefná obálka knihy. Tento román potěší milovníky temných příběhů plných zvratů, napětí a tajemna.“... celý text
— Morbidus

Mimo obraz

„Mimo obraz, to jsem ze začátku opravdu byla. Dvě dějové linie, které se vzájemně potkají. Nebylo to špatné čtení, ale nejvíc jsem prožívala s Tomášem závěr knížky. Skvěle propracovaný příběh.“... celý text
— lalela

Sladká lítost

„Miluji knihy z hudebního prostředí a rockery ! Ale více se mi líbila série - Stage Dive od Kylie Scott. Vince mě pořádně štval, strašně tvrdil, jak Bristol miluje od dětství, skákal z postele do postele, připravil ji o panenství a klidně odešel, zablokoval si její číslo, 7 let na ni kašlal. Jaké měl právo se na ni zlobit ? To, že měl otce hajzla ho neomlouvá. Konec všechno urovnal - super!“... celý text
— evineckY

Ve světle nebo ve stínu

„Trochu nevyrovnaná sbírka, kde je několik hodně dobrých povídek v čele s Kingem nebo Connellym a několik vyloženě slabých. Inspirace obrazy Hoppera je ale skvělý nápad, který mě bavil.“... celý text
— jefff

Freddie Mercury

„Pocit před začátkem čtení? Všechno jasné, co nového se můžu dozvědět? Pocit na konci wau! Kniha je krásným, jednoduchým a přehledným průřezem dětstvím Freddieho (pardon Farookha:-), počátky, vrcholem i koncem kariéry nejen Freddieho, ale i Queen. Krásně ukazuje, jak byli členové propojení a jak se vlastně doplňovali, aby celkem byl jednoduše Queen. Konec knihy slabší povahy obrečí. Žádná ostuda, kniha je prostě tak skvěle napsaná.“... celý text
— Venda32

Sběrači borůvek

„SBĚRAČI BORŮVEK asi nebudou ničím objevným, téma únosu dítěte známe ze spousty jiných knih, ale autorce se povedlo se s tímto námětem poprat vskutku zdařile, na několika místech to se mnou hodně emočně zacloumalo. Byl to moc hezký, i když v podstatě celou dobu velmi smutný příběh, který ráda doporučuji. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků“... celý text
— Knižní střípky

Odešla do tmy

„Páni, to se mi móc líbilo, dvě časové roviny miluji. Vloni jsem četla od autorky Záhadu domku číslo devět a tehdy jsem byla opravdu překvapená, protože podle obálky jsem čekala oddechovku a dostalo se mi kvalitního detektivního románu. Takže do budoucna: Houšť a větší kapky.“... celý text
— uxor

Duše krve a popela

„Opravdu příjemný nostalgický návrat do příběhu první knihy, z pohledu Case. Po tom, jak unavená a dokonce i trochu zklamaná z předchozích dnou knih jsem, byla tahle překvapivě osvěžující. Ale ten konec... Kdo má proboha čekat na další díl?!“... celý text
— Books&Guns

Černý merkurit

„Vzhledem k tomu, že jsem četl první díl, který se mi moc líbil, byl pro mě druhý díl jasnou volbou a moc jsem se na něj těšil. Trochu jsem se obával, abych nebyl po nadšení z prvního dílu tentokrát zklamaný, ale mé obavy byly zbytečné. Hned po přečtení, prvních pár stran, jsem byl opět plně vtažen do děje a můj příběh pokračoval. Hlavními postavami knihy jsou opět Jirka a En, jejichž příběh se bude tentokrát točit kolem černého merkuritu (což je výbušnina), který chtějí zneužít jejich nepřátelé. Mezi nepřáteli je i Jirkův strýc, který chce získat černý merkurit pro částečné zničení Prašiny. Jirka a En si projdou společně těžkými a nebezpečnými zkouškami, které mohou ovlivnit i jejich přátelství. Postupně vypluje na povrch, že mají před sebou navzájem různá tajemství. V tomto díle se objeví mnoho nových postav a zároveň zmizí některé postavy z prvního dílu. Příběh na mě působil temně, byl opět napínavý a chvílemi jsem dokázal s hlavními hrdiny prožívat jejich strach i smutek. Vše končí otevřeně a spousta věcí zůstává nevysvětlena, takže se už moc těším, až si přečtu i třetí díl. Knihu všem určitě moc doporučuji.“... celý text
— 23Tobiáš23

Láska za mizerných dní

„Bavilo mě, že hlavní hrdinové už měli něco odžito, bavily mě jejich hravé dialogy, zamilovala jsem se do vedlejších postav - do Jana, do Jule i do Clařiny matky, která radši četla než vychovávala. Bavila mě lehkost s jakou autor opět píše, a opět jsem propadala jeho jazyku a měla tendenci si podtrhávat každou druhou větu. Líbilo se mi i to, jak se autor rozhodl knihu ukončit. Možná to bylo trochu mimo, ale proč ne? Není trocha toho klišé stejně to, co si nakonec v životě všichni přejeme? Co bych tam tentokrát vlastně ani nepotřebovala, bylo jaro. Zatím každá Arenzova kniha se odehrává během jiného ročního období. Zatímco podzim i léto na mě působily přirozeně, tady mi to jaro přišlo trochu na sílu, zkrátka už jen tak pro formu. Na zimní román, pokud bude, se ale stejně už teď moc těším.“... celý text
— veriszv

Někdo z nás

„Autorka píše čtivě, ale její knihy jsou pro mne velmi brzy předvídatelné a přicházím tak o momenty překvapení. Začátek a seznamování s postavami velmi rozvláčný, až třetí část knihy nabrala spád.“... celý text
— Kopretina_aku

Filosofické dílo. Sv. I, Útěcha z ontologie

„Jedná základní filosofická kniha od egona bondyho na téma ontologie i po vícero přečtení v knize nacházím stále nové inspiracni zdroje.“
— ozzak

Obránci civilizace

„I třetí díl hezky odsýpá. Space opera pokračuje.“
— dpxcz

Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR

„Je načase, abych se podělil o zážitky z četby této knihy: Jak jsem vyrozuměl, byla to prvotina Niny Špitálníkové, ale já si nemůžu postěžovat, že by se to četlo nepohodlně. Nina byla přesná, vstřícná, upovídaná, představovala památky, stručnou historii KLDR, v rámci možnosti cestovala, studovala ... na pár chvil i oddechovka. Za jednu věc ale hvězdičku strhnu. Její běžný, až bezstarostný život v rámci univerzity (i jinak) byl - a to si přiznejme - zakonzervován v jakési bublině, ve které se režim ukazuje z té přívětivější stránky. Až v závěru přidala kapitolu Propaganda a historie, ve které věc uvádí do jisté míry na pravou míru - znelíbil ses režimu? - výslechy, mučení, vězení, koncentráky, popravy ... atd. Přestože jsem knížku přečetl za dvě odpoledne a bavila mě, neudělím plný počet hvězd. 4*“... celý text
— Pablo Kral

Myšákův les: Rok v přírodě

„Pohlazení po duši. Překrásný ilustrace. Odkrývání očím ukrytého tajemství. Celičký rok v kratičkých textech. Můj milovaný, voňavý les. Přítel, ochránce, dárce obživy pro malá i velká věčně hladová bříška. Přátelství. Čarování přírody. Proměny. Koloběch čtyř ročních období. Četli jsme ji na koberci poslední vyučovací hodinu. Odpočívali. Probrali všechno, co šlo. A pak, světe div se! Další dny, další dětské ruce. Další prohlížení... Co víc dodat...Nic. Vůbec nic :)“... celý text
— Mojepočteníčko

Všemi smysly

„Trochu jsem se bála. Dobře. Tak ne trochu, ale DOST, Protože Čtvrtý křídlo miluju a nedám na něj dopustit. Bylo to zbytečný. Asi nejsem úplně cílovka, ale i tak mě čtení bavilo, i když mi to teď s knížkama moc nejde. Hezky napsaný, pro mě možná až takový....no ...svým způsobem hořkosladký. Na jednu stranu romantika a láska, co zmůže snad všechno na světě, na druhou situace, který nejsou na strávení zrovna jednoduchý a vlastně taky trochu bolí. Přišla, když jsem ji potřebovala a splnila svůj účel. Do puntíku. Vojenská tematika, naděje, odpuštění, smutek, ztráta a hlavně láska. Vyzkoušejte, věřím, že by se vám mohla líbit.“... celý text
— Mojepočteníčko

Němý křik

„Každý, kdo měl tu čest s autorčiným Hébertem, zhruba tuší, co může očekávat. Rozhodně její expresivní, takřka sugestivní styl! Tahle sbírka povídek podle mě měla vzestupnou tendenci a jako správný knihomol, bych měla asi napsat, že některé z povídek (přesně tři) pro mě byly neuchopitelné..., ale popravdě, spíš mi přišly jen teprve rozpracované, jakoby takové skicy s nejasnými konturami a roztříštěnou kompozicí... Každopádně od povídky Lovec monster až do konce, nemám námitek, byla to jízda! Hodně mě baví autorčin výběr slovíček, která jsem kdysi znala, ale strašně dlouho se s nimi nikde nesetkala, no a tolik odkazů na kolegy spisovatele, pecka! Podotýkám, že čtyřicátý druhý díl Legie bych si někdy ráda přečetla, a pobavilo mě to hodně "....z očí se jí řinuly horké slzy a z nosu krev, zatmělo se jí před očima, protože ucítila, jak se uvnitř ní něco roztrhlo. Černý mrak nevědomí ji zastřel mysl, ale okamžitě ji probral ostrý políček do tváře. Tam dole cítila dravčí pařáty, razící si cestu....." --------povídka Lovec monster---------- Knížku určitě doporučuji všem temnočtenářům, má dost široký záběr všech možných odstínů temnoty, a já se těším, co si autorka na nás připraví příště. A doporučuji nečíst na jeden zátah!“... celý text
— MegaH

Emily v Paříži 2

„V porovnání s prvním dílem se autorky styl zlepšil. :) Už to nebylo jen strohé poznamkování, ale byl zde náznak děje. :)“
— Fzuzik

Jak se mění vědomí

„„Doufali, že najdou důkazy pro smělou teorii, kterou Wasson vyslovil a která ho zaměstnávala až do jeho smrti: že náboženský impuls u lidí poprvé zažehly vize inspirované psychoaktivními houbami.“ „Bylo to tak, že hippies tíhli k psychedelikům, nebo že psychedelika vyrábí hipíky? Nixon se domníval, že platí ta druhá možnost. A možná měl pravdu!“ V posledních letech se do povědomí veřejnosti čím dál víc dostává fenomén psychedelie. Skoro to vypadá na dlouho očekávanou renesanci. A že bylo na čase, po desítkách let nezasloužené ostrakizace, ilegality a záměrného útlumu. Kniha je fascinující a provede čtenáře světem psychedelik a psychedelických prožitků, a dosud spíše skrytého obřího potenciálu. Po úvodní obecné, osobní a vzpomínkové kapitole autor čtenáře vede rovnou do historie – vrací se k Albertu Hofmannovi a objevu LSD. Obecně věnuje hodně prostoru historii psychedelického hnutí. Zevrubně probírá prudký vzestup a následný pád v 50. a 60. letech minulého století, prováděné výzkumy, slavná jména oboru: Wasson, McKenna, Grof, nepopulární Leary, a mnoho a mnoho dalších, prvních psychonautů, výzkumníků, průzkumníků. Detailně komentuje tehdejší první výzkumy, chyby v metodice, problémy s výsledky, ale též značný příslib a enormní terapeutický potenciál, který byl již tehdy zcela zjevný. Postupně přechází do 60. let, kdy došlo k proniknutí psychedelik, zejména LSD a houbiček, mezi širokou veřejnost, což předznamenalo počátek konce. Odchod ze slávy rovnou do ilegality v rámci tehdejší americké „války proti drogám“ dává do přímé souvislosti s rozšířením těchto látek mezi širokou veřejnost, jako fenomén potenciálně ohrožující hierarchické struktury státu. Zde je naprosto klíčový příběh Timothy Learyho a Harwardského psilocybinového klubu, který k pádu ze slávy nemalou měrou přispěl. Nelze nezmínit několik málo poznámek o vládním projektu CIA nazvaném „MK Ultra“, s cílem studovat možnosti ovládání lidí pomocí psychelik, např. souvislost s LSD a Charlesem Mansonem. Byla to naprosto fascinující a divoká doba. Psychedelika jsou naneštěstí ilegální dodnes. Text se detailně věnuje jen několika vybraným psychedeliků, jmenovitě LSD, psilocybinu obsaženém v houbičkách, okrajověji pak DMT. LSD i houbičky mají vlastní obsáhlé kapitoly. Zmíněny jsou některé další látky, nicméně spíš z rychlíku. Fascinující jsou nejen detailní popisy fungování, působení a vizí, ale též kulturní dopady, historické užití – houbičky, šamanské rituály, eleusínská mystéria, apod. Samostatnou kapitolou je pak působení psychedelik v lidském mozku, shrnutí nejnovějších teorií, pohled na neurotransmitery a receptory, k čemu vlastně dochází, co se při prožitku děje a proč má vlastně tak silný terapeutický účinek. Tomuto terapeutickému potenciálu je věnována samostatná kapitola shrnující recentní studie na téma léčby závislostí, depresí, ale též třeba zmírnění strachu ze smrti nevyléčitelně nemocných. Nechybí mimořádně zajímavé teorie popisující mechanismus účinku a proč právě psychedelický prožitek účinně pomáhá. Fascinující jsou pak části pojednávající o mystických a transformativních prožitcích mající potenciál úplně proměnit psychonautův život. V rámci vlastní zkušenosti autor též neopomene popsat své vlastní zkušenosti s psychonautickými výlety: LSD, houbičky, ropuchu. Popisuje přípravu, průvodce, vlastní cestu, prožitek, dopady. Zdůrazňuje nutnost správného nastavení mysli a prostředí a probírá specifika psychedeliky asistované psychoterapie. Kniha je parádní, téma je mimořádně zajímavé a inspirativní. Text se čte skvěle a přesto, že je autor novinář, nabízí erudovaný vhled do problematiky. Naopak, díky tomu, že je novinář, je vše napsáno zábavně a čtivě. A protože je novinář, hovoří s mnoha lidmi, výzkumníky první vlny, účastníky hiátu 50. a 60. let, pamětníky, průvodci, ale i vědci a výzkumníky nové generace, celý příběh tak získává na živosti. Téma knihy se nepochybně nese na vlně obnoveného zájmu o psychedelika, a to je dobře. Víc podobných informací mezi veřejnost. Zájemcům o problematiku doporučuji.“... celý text
— thorir

Svědectví o životě v KLDR

„Zaslouženě jsem si přidal Ninu Špitálníkovou do Oblíbených. Odvedla dobrou práci, ale i pár husarských kousků, protože kontakt s lidmi z KLDR není bez rizik. Sedm příběhů o životě v KLDR a sedm útěků. Nejvíc se mi asi "líbila" Feministka. Příběhy mě utvrdily v názoru, že KLDR je v podstatě jeden velký koncentrační tábor. Vzhledem k tomu, že se tato kniha hojně čte a má velmi vysoké skóre v žebříčku, jsem rád, že se tak u nás dovídáme tolik severokorejských reálíí o "životě" tam. No pochopitelně jsem si i já přihřál polívčičku a vrněl si blahem, že žiju střední třídu v ČR. Chtěl bych touto cestou mockrát poděkovat Nině za autentické a existenciální informace z "pera" české koreanistky. Záslužný čin. Poklona. Zvažoval jsem sílu příběhů - zda dát čtyři nebo pět hvězd (protože realistická próza Severka mne úplně uchvátila), ale budu držet basu. 5 *****“... celý text
— Pablo Kral