Nejnovější komentáře
Osudné svědectví
„#7 - odškrtnuto :) Ale já vám nevím. Za plný počet to tentokrát nebude. Erika je opět chladná jak její nový barák v Anglii. Možnost nového vztahu tu je, ale mám pocit, že tomu nedá šanci.. Co kvituju je, že už není tak prudérní a nasraná, když mluví s nadřízenýma... Mám ji ale ráda ;)
K příběhu - během knihy se mi rýsovalo několik pachatelů, několik verzí až jsem se nakonec trefila na 50% . Kniha sice neměla žádné překvapivé zvraty, přesto to bylo klasické bryndzovské počtení. Po každým případu je Erika minimálně půl roku v nemocnici, což se asi nezmění ;)“... celý text
— eM.017
Taktický přesun
„Tenhle díl mi úplně nesedl a bude to kvůli jeho tempu. Před nedávnem jsme vylezli z obrovského boje a nesedí mi, že se zase mlátíme se super silnými démony. Jinak jsou souboje zajímavé, ale chtělo by to změnit tempo.“... celý text
— Atlantis
Němá dívka
„Celý příběh se podle mě vcelku pomalu rozjíždí, ale je to rozhodně napínavé, závěr je velmi chytlavý a rozhodně jsem nečekala informace o dalším pachateli. Za mě super.. Ale já teda nevím, ale ten Sebastian je hrozná osoba, sice se smutným rodinným osudem, ale jinak egoista..
No a ještě závěr s Billym... to vypadá na velmi slušnou známku pokračování v této oblasti..“... celý text
— Polík
Orel v písku
„Toho, že by byl díl nejslabší z celé série, jak se píše v některých komentářích, jsem si nevšiml. Přečetl jsem ho jedním a už se těším na další pokračování.“... celý text
— Bulba
Děti nade vše
„No, z môjho pohľadu silná kniha. Prvá časť sa kloní k detektívke, ale nie je to celkom tak. Knihu chápem ako upozornenie na dnešnú dobu sociálnych sietí. Na nebezpečenstvo sociálnych sietí. Vrelo odporúčam, ako zamyslenie, a nielen pre ľudí, ktorí aktívne zapájajú ratolesti do ... ani to neviem správne nazvať. Pseudoreality, zarábania peňazí, ničenia životov?“... celý text
— 3nitka
Dívka, která si hrála s ohněm
„Velmi čtivé, narozdíl od prvního dílu mne bavil celý příběh. Škoda toho ne úplně uzavřeného konce, ale to se budu muset dočíst nejspíš ve třetím díle. Pomalejší rozjezd, ale vůbec to příběhu nevadí. Skvělá četba.“... celý text
— LahoferRose
Pohádky (14 pohádek)
„Díky starší čtenářské výzvě jsem se vrátila do dětství“
— sloncekhk
Pro kravičku
„(audiokniha)
Od autora se mi do rukou dostala už před dlouhými lety pouze kniha Hanýžka a Martínek, což je ale kniha určená spíše dětem. Když jsem tedy měla možnost si poslechnout jako audio tento krátký příběh, nezaváhala jsem ani na okamžik. A musím přiznat, že se mi opravdu líbil a ani to chodské nářečí mi nevadilo, přestože u nás na Moravě, odkud pocházím, se samozřejmě mluví úplně jinak ;-).
Hlavní postavou je Adam (Hadam), který se po smrti své matky ožení s Barkou. Mladí manželé se snaží si vydělat peníze na pořízení kravičky, ale je jasné, že na Chodsku jim pšenka nepokvete, proto odejdou za prací do Bavor, konkrétně do Mnichova. Tam si částku, potřebnou na zakoupení zvířete, opravdu vydělají, a tak se mohou zase vrátit domů. Po určité době se jim narodí malá Hančička, proto jim ke štěstí chybí už jen ta výše zmíněná kravička, kterou si brzy pořídí...
Už jsem prozradila podstatnou část knihy, proto se víc rozepisovat nebudu a tento hezký, i když zároveň smutný příběh ohodnotím pěti hvězdičkami.“... celý text
— 85098211
Za trest
„Napínavý příběh plný násilí, mrtvol a sexu. Pomsta je totiž sladká, jen se nesmí hlavní hrdina zamilovat. Láska je ovšem mocná čarodějka a ovládne i akčního hrdinu. Pak teprve nastane to správné "točo". Honičky, střelba, cákance krve. Určitě se nebudete nudit a i když se příběh odehrává v Americe, najde se zde i "česká stopa".“... celý text
— babystar
Pohřbené kosti
„Už mě malinko vytáčí, jak se všechno děje kamarádům policajtům hlavní hrdinky. A tady ten konec to ještě zavrsil. Za pár dílů bude na tom policejním oddělení hlavní hrdinka snad sama. Zkusím ještě jeden díl, i presto všechno se prima čte a pachatel je vždycky mistrně schovaný.“... celý text
— veronika9761
Volání o pomoc
„Kniha navazuje na předchozí díl spousta věcí dořešení najde jen je škoda že se to musí číst za sebou třeba další díl bude lepší.“
— m2056
Zavátá sněhem
„Vynikající detektivka z českých luhů a hájů...Matěj je vlastně sympaťák," normální" prodavač knih. Děj rychle ubíhá a zvratů je tam dost, jako třeba přerod Vlka v beránka. Opravdu mě to bavilo a bylo to napínavé. Tipů na zločince jsem měl několik a vyšlo mi to 50/50. Povedené a s klidným svědomím to za 95% doporučím.“... celý text
— Timkim
Pomsta dánského krále
„Příběh je trochu o tajemství smrti Tycho Brahe, ale hlavně o tom kdo, kde, s kým fyzicky sdílel jakou část těla. Dosti podbízivé čtení, kde se sice dozvíte něco o dvoru císaře Rudolfa II. a Praze této doby, ale nic moc neznámého, o to zde určitě nejde. Hlavně pobavit a nechat čtenáře dobře se vyspat.“... celý text
— čef
Sedm metrů čtverečních
„Asi půjdu s hodnocením proti proudu, ale tento díl je pro mě trochu zklamáním. Měla jsem velká očekávání, která se nenaplnila. Autorův styl je stále super, kniha se čte dobře, jen děj mě nenadchl. Rozběhlo se to pořádně až na posledních 100 stranách, což je dost škoda. 3,5/5*“... celý text
— iveta3689
Perfektní manželství
„Přesně takhle to vypadá, když má autorka dobrý nápad, ale vykašle se na jakoukoliv předpřípravu pro své dílko...
Jako bývalá studentka práv jsem se musela smát nad hromadou nelogičností, kterými příběh přetékal. Autorka si zcela očividně neudělala absolutně žádnou rešerši o fungování justičního systému a práci advokáta. Vyšetřování bylo nesmyslné, motivace hlavní hrdinky trochu od věci a přestože zbožňuju příběhy ze soudních síní, tak zde to bylo velmi nedůvěryhodně podané. (Budu jen opakovat, co už mnozí čtenáři vytkli - např. to, že manželka by byla předvolána jako svědek, tedy by nemohla zároveň zastávat pozici obhájce a taktéž by se nemohla účastnit policejních výslechů ostatních svědků, pouze výslechu svého klienta,...).
Na druhou stranu se knížka četla velmi dobře. Autorka píše jednoduše a snažila se zapůsobit množstvím akčních scén, díky čemuž příběh pěkně odsýpal. A ústřední myšlenka obhajoby nevěrného manžela byla rozhodně originálním námětem. Situace hlavní hrdinky Sarah, která jako uznávaná obhájkyně převezme případ brutální vraždy manželovy milenky, je psychologickým dramatem, které vyloženě srší emocemi. V závěru bych dílko tedy zhodnotila takto: nelogická naivní blbina, kterou vás ale bude bavit číst. Něco jako béčkové romanťárny... Nedává to moc smysl, ale do vlaku dobrý.“... celý text
— Veve721
Pan Mercedes
„"Pan Mercedes" se od Kingova "tradičního" hororového žánru značně odlišuje a jde spíše o thriller než o klasickou krimi. Ačkoliv se zde řeší zločin, rozhodně to není krimi ve stylu Agathy Christie nebo Jo Nesbøa. Pachatele totiž známe hned od začátku a zbytek knihy se točí kolem toho, jak se k němu hlavní hrdina, Bill Hodges, postupně dostává. Příběh se zaměřuje na psychologii postav a temná témata současné Ameriky, jako jsou masové vraždy, sebedestrukce a/či extrémistické násilí (zaměřené na menšiny a vůbec všechny "odlišné").
Kniha není plná extrémního násilí, které se někdy v Kingových příbězích objevuje. Ano, je tam úvodní brutální scéna, ale pak se děj více zaměřuje na psychologický rozměr a postupné budování napětí. Kingova síla zde leží v jeho schopnosti vyprávět příběh, a i když námět sám o sobě nemusí znít přitažlivě, King prostě umí postavit zápletku tak, že vás udrží až do konce.
Líbilo se mi, že je zde omezený počet postav – každá má svou roli a přispívá k příběhu, což není vždy typické pro Kinga, který často zahrnuje velké množství vedlejších postav. Co mi však trochu nesedlo, byly pasáže, kde King předjímá budoucnost, například „ale neví, že se do domu již nevrátí“ nebo „právě udělal největší chybu svého života, ale ještě to netuší“. Takový autorův spoiler/easter egg.
Celkově mě "Pan Mercedes" mile překvapil. Ačkoliv King známý jako mistr hororu zde zabrousil do trochu jiných vod, knihu jsem přečetl téměř na jeden zátah a těžko se od ní odtrhával. Dal bych jí plný počet hvězd, nebýt toho předjímání budoucnosti, které mi nesedlo.“... celý text
— nattotoast
Zlozvyk
„Kniha Zlozvyk patřila v mém letošním výběru k těm nejočekávanějším. Román této španělské autorky je významným příspěvkem nejen k problematice transgenderu! Ústřední postavou knihy,která je zasazena do prostředí madridské periferie druhé poloviny 20.století, je dívka uvězněna v mužském těle. Jako taková naráží od začátku na hradbu nepochopení i na rozdílnou mentalitu svého okolí, které každou odlišnost nekompromisně trestá a vylučuje ze sveho středu. Co také čekat od sociální bubliny, kde vládne závislost na návykových látkách, domácí násilí a machistické tendence? Hrdinka si prochází velmi drsným coming outem a bojem o svou nezávislost, integritu a společenské uznání. Poznává dokonale prostředí místních zapadlých podniků, laciných barů a nároží, kde navazuje vztah s lidmi ze své komunity, kteří jí pomáhají najít ztracenou hrdost. Zlozvyk se tak stává citlivou sondou do duše člověka, jehož křehkost a vnitřní zmatek se utkává se společenskými předsudky a drsnosti světa okolo něj. Autorce se velmi zdařile podařilo vystihnout, co v praxi znamenají pojmy jako jsou menšinový stres či genderova dysforie. Jaké pocity vlastně takový člověk zažívá a čím si psychicky prochází? Život s každodenním stigmatem odlišnosti je proto dominantním prvkem celé knihy, která vám pomůže pochopit jedno z tabuizovaných témat. V tom nejvíce hodnotím její přínos a jsem rád, že se objevuje stále více knih typu Kniha krve, které pomáhají rozšířit čtenářům jejich obzory. Kniha zaujala čtenáře již na frankfurtském knižním veletrhu a do češtiny ji pro nás přeložil Radovan Beneš.“... celý text
— hatikva
Ztracené světlo
„Pěkná obálka nalákala, ale vzdávám na 28. straně. Malinkatá písmenka i styl vyprávění mě nebaví.“
— aydam
Neopouštěj mě
„Trochu něco jiného než jsem čekala. Na základě komentářů čtenářů jsem si mylně domyslela, že jdu číst scifi o tom, jak se lidé "pěstují na součástky". Vzhledem k tomu, že autor je nositelem Nobelovy ceny, počítala jsem, že kniha půjde do hloubky společnosti. To se však nekonalo. Bohužel to nenaplněné očekávání mi trochu kazilo čtenářský zážitek, protože jsem stále čekala, až konečně přijde, to co jsem si myslela, že přijde.
Knihu nelze brát jako scifi, ačkoliv technicky to scifi je. Mnohem více je to společenský román z alternativní historie - časově situovaný pocitově někdy na přelom 80. a 90. let, ale to není pro děj podstatné. Drtivou část knihy sledujeme běžné, až by se mi skoro chtělo říci ničím nezajímavé, příhody vypravěčky Kathy, která žije a vyrůstá v internátní škole spolu se svými kamarády. My jako čtenáři od samého začátku víme (i když jen velmi obrysově), co za "zrůdnost" se v daném světě děje, ale prakticky celou knihu sledujeme jakousi idylku dětství a dospívání dětí, které si svoji situaci uvědomují jen velmi mlhavě a hlavu si s tím nijak nedělají. Celou dobu jsem měla pocit, že se autor zabývá pro čtenáře naprosto nepodstatnými událostmi ze života dětí a to podstatné se objevovalo jen v takových náhodných lehkých naťuknutích, které zůstaly až do samého závěru nevysvětlené. Trochu jako bychom na tom byli jako sama Kathy a většinu knihy(života) bychom prožili ve sladké relativní nevědomosti, jen s pár znepokojivými náznaky a až těsně před koncem nás, stejně jako Kathy, autor konfrontuje se svojí tvrdou realitou. Nevím jestli je to to, čeho chtěl autor dosáhnout, ale hlavní zamyšlení, ke kterému mě kniha na konci přivedla, je otázka, zda je lepší prožít špatný život v blažené nevědomosti, bezstarostnosti a odevzdanosti nebo zda je lepší znát pravdu za cenu toho, že se svět začne jevit jako nespravedlivý a krutý.
Přestože se velkou část knihy nic extra zajímavého neděje, tak styl jakým autor píše, se hezky čte. Po logické stránce mi v tom scifi motivu spousta věcí nesedí - např. smysl existence opatrovníků a jejich styl práce, kdy mají své svěřence rozmístěné na vzdálených místech a spoustu času stráví tím, že k nim dojíždí... Proč jsou dárci nejdříve opatrovníci? Proč jsou dárci "rozebíráni" postupně a mezitím je vždy nechají měsíce zotavovat? Jak je vůbec takovéto postupné rozebírání proveditelné? Jak je možné, že jsou všichni se svým osudem tak pasivně smířeni a jsou tak poslušní, ačkoliv minimálně od 16 let už nejsou od okolního světa nijak izolováni? Za normálních okolností bych všechno toto brala jako neakceptovatelné nedostatky, ale zde je jasné, že tady jde o něco jiného než výstavbu fikčního světa a jeho zákonitosti. Za mě tedy zajímavý kus umělecké literatury, ale z hlediska mainstreamového čtenáře mi přijde potenciál tématu nevyužitý.
EDIT: Pokud nechápete proč je tahle kniha tak vychvalovaná, doporučuji video s rozborem od literárního teoretika Davida Jirsy (na Youtube zadejte do vyhledávání "na potítku neopouštěj mě"). Je zajímavé jak odborníci dokážou v tom, co spousta lidí vidí jako nedostatky, vidět naopak mistrovství. A to nemyslím zle - je to opravdu velmi zajímavé.“... celý text
— Kniholenka_DK
Sladká lítost
„Tato kniha mě dostala!
Lépe než monika0181 bych to neuměla popsat!
Určitě stojí za to si ji přečíst! Jsem přesvědčená o tom, že jsem ji nečetla naposledy!
Tolik emocí, co ve mě vyvolala...? Fíha..“... celý text
— Simik13
Hezký, ale narovnej se!
„Moc ráda jsem si zavzpomínala na svá školská a dětská léta v první části knihy, ale v té druhé, odehrávající se v dospělosti hlavních protagonistů, mi příběh přišel dosti nedotažený. Postavy po letech, ani jejich problémy, nebo myšlení, mě zkrátka nebavilo. 3 hvězdičky dávám za první dětskou část, která byla perfektní.“... celý text
— jadwiga
Čtyři mimózy
„Příjemné čtení. Lehké, romantické, napínavé, zábavné. Františka je mojí spřízněnou duší :-) Ostatní děvčata jsem si taky opravdu zamilovala. Čas s knihou utekl a doufám, že autorka brzy napíše další.“... celý text
— Bohunka1982
Inspektor Prevít
„Inspektor Prévit není žádný prevít a už vůbec ne prevét!
Musím uznat, že jsem se královsky bavil. A to se prosím pozor, nejedná o žádnou parodii na detektivku, nebo zbytečně vulgární formu psaného slova, jako to dělají v kramflecích méně si jistí autoři. Tohle je čistý na nic si nehrající cynismus zkřížený s černým a dospělejším humorem. Přesto si zanechává esenci detektivního příběhu.
Samozřejmě čtenář, který má rád detektivky si rychle spojí určité dějové linky, přesto se jedná o výborný a vtipný počin, při kterém se člověk neustále baví a sem tam autorovi odpustí jisté méně uvěřitelné heroické výkony obtloustlého, ale i tak sympatického detektiva Prévita.
V audio formě namluvené skvělým Jakubem Saicem kniha získává ještě větší hodnotu.“... celý text
— Hzjena
Zánik Lusitanie
„Potopenie Lusitanie bol dobový ekvivalent Pearl Harboru a útoku na Dvojičky - dokonalá brutálna zámienka a vojna sa mohla začať. Veľa ľudí dnes na túto epizódu zabúda, alebo ju pozná iba v základoch. Čím viac sa do nej ale začítate tým fascinujúcejšia a aktuálnejšia je. Zatiahnutie USA do vojny nebolo vôbec čistou záležitosťou, zakladalo sa na lžiach a prekrúcaní práva. A veľa vám to aj povie o tom čo bol zač Winston Churchill..“... celý text
— LordByron
Bez viny
„Povedená a čtivá detektivka. Připomínalo mi to vedlejším vyprávěným příběhem Zapomenuté dítě.
Pár věcí mi v tomto příběhu připadalo jako moc velká náhoda a konec jsem si přála pro jednu postavu trochu pozitivnejsi:)“... celý text
— esfinge
O obězích nebeských sfér
„Fascinujúce prvý raz ho čítať. Koperník ešte v mnohom evokuje magický a nefyzikálny pristup k svetu a pritom dokázal tak prelomové objavy, že spätne je im ťažko uveriť. Človek sa musí plne zahlbiť do dobovej astronómie aby pochopil ako geniálna táto práca vtedy bola.
Pre mňa veľký zážitok to čítať.“... celý text
— LordByron
Nová astronomie
„Nádherné spracovanie. Na vyše sto strán veľmi podrobného a pekne spracovaného moderného komentáru. A niekoľko kapitol od samotného Keplera. Možno keby som bol v tomto väčší expert by som chcel aj viac, ale pre mňa to bolo skvelé.
Kepler už je trochu ďalej ako Koperník a v mnohom anticipuje Newtona a jeho gravitáciu a pohybové zákony.“... celý text
— LordByron
Smrt v domě Gillespieů
„Tak tahle kniha byla dost slabá. Čtyři příběhy v jedné knize nebyla dobrá volba. První příběh byl ze všech nejlepší.
Autorčiny knihy o strašidelný domech zbožňuji ale tahle mezi nimi rozhodně není. Doufám že další bude lepší.“... celý text
— Domisek1
Děti poslouchají Pink Floyd
„Zvláštní a určitě nemusí sednout každému.
Párkrát se zde v komentářích objevuje srovnání s Helenkou Součkovou. Ano, svým způsobem to chápu, ale Gorkowova kniha je výrazně jiná. Sice se v ní také objevuje dětská naivita, ale jednak je poněkud korigována názory obdivované starší sestry, jednak ta západoněmecká realita byla výrazně odlišná. Takže nechtěný humor zde je také, ale v podstatně menší míře než v Budžesovi. Navíc je celý děj posouván k tragice tím věčným stínem smrti.
Originální vhledy do hudby hvězdného období PF mi leckdy připomněly moje vlastní názory, i když já jsem se k jejich hudbě dostal o něco později než autor, občas jsem s jeho názory nesouhlasil.
A ten epilog s Watersem nemá chybu.“... celý text
— vlkcz
Barva léta aneb Nová Zahrada pozemských rozkoší
„Tuto knihu nelze zcela hodnotit. Člověk ji musí buď přijmout takovou, jaká je, nebo raději nečíst vůbec. Vynikající soupis reálií na konci do značné míry přibližuje i českému čtenáři absurdní svět kubánského režimu F. Castra, jemuž se Arenas vysmívá ve formě fantaskní parodie. Jako člověk, který si už za života prošel peklem, si Arenas na jeho konci nebral servítky a dělal si legraci úplně ze všeho, byť to je humor daleko za hranou. V textu převažují drsné scény s otevřeně sexuálním, až perverzním obsahem (alegorický popis života na Kubě z pohledu homosexuála) a jako zoufalý nářek je občas střídají realistické filozofické úvahy (fiktivní dopisy z exilu, proslov nizozemské královny) a vnitřní monology (niterná Modlitba).
Četba nebyla vůbec jednoduchá, stejně jako pro autora nebyl jednoduchý život na "Ostrově svobody".“... celý text
— hromes