Nejnovější komentáře

Amsterodamské vigilie

„Další výborná kniha z pera Lenky Horňákové-Civade. Jestli se Rembrandt s Komenským setkali nevíme, ale je to hodně pravděpodobné. V každém případě autorka před námi rozprostřela plátno a postupně na něj svými tahy pera přidávala další vrstvy, barvy a stíny až vzniklo velmi zajímavé dílo.“... celý text
— dagmar7365

Tichá modlitba

„Napinave , svizne, bez nudnych pasazi. Vysetrovatelka KIM je drsna. Nicmene mam strach, ze vsechny tyhle knizky budou stejne jako pres kopirak. Nekdo bude unesen, vysetrovatelka je nakonec najde. Opet s nim bude bojovat sama proti nepriteli, protoze policisti opet nestihnou prijet vcas. Bude zranena ale stastna ze pripad vyresila.“... celý text
— de6978

Rekonstrukce

„U autorky jsem už zvyklá na smutek a depresi a byla jsem zvědavá, s čím přijde tentokrát, ač jsem věděla, že to nebude snadné čtení. Téma mateřství, které se neslo i Houbařkou a Anežkou, je v této knize završeno. A to velmi bolestivě. Zůstat sama po tom, co vaše matka zabije vašeho bratra a potom sebe, je jasné celoživotní trauma. Čtení knihy na dovolené mi dovolilo ji příliš neodkládat, knihu jsem hltala stránku po stráce a čekala na více informací a odhalení. Ale někdy za polovinou vyprávění začalo být zvláštní a Elišce jsem přestávala rozumět. Samotný konec mě, stejně jako u Anežky, velmi zklamal. Co to má znamenat? Opravdu autorka nechává jeho pochopení na čtenářově fantazii nebo už jen něvěděla kudy kam a tak příběh utnula? Z pohledu konců za mě bezkonkurenčně vítězí autorčina kniha Neděle odpoledne, u níž jsem měla pocit alespoň nějakého rozuzlení.“... celý text
— Andulino

Kudy kam s kapačkou

„Úžasné! Jak může někdo napsat a nakreslit tak vtipnou, zábavnou a dobrodružnou knihu o léčbě rakoviny a současně tak pravdivou a citlivou?! Nejlepší by bylo, kdyby žádný zajda nemusel svůj život zatěžovat otravnou kapačkou, ale pokud musí, tak bych každému přála mít vlka samotáře jako doprovod.“... celý text
— dagmar7365

Příběh akvamarínu

„O knihách Miriam Blahové už nějakou dobu vím, ale zatím jsme se vzájemně míjely, až do teď. Po Příběhu akvamarínu jsem v naší knihovně sáhla hned, jak jsem do ní po letních prázdninách opět vkročila. Byla to ta správná chvíle. Příběh se mi moc líbil a ač nejsem velkým fanouškem fantasy, trocha záhadna a nadpřirozena mi vůbec nevadila. Do Jasmíny jsem se úplně nedokázala vžít, ale chápala jsem její ostýchavost a introvertnost. V závěru se mi líbilo její odhodlání se svým životem něco udělat a někam se posunout, protože to bych do ní na začátku knihy neřekla. A informace o její nemoci pro mě byly opravdu zajímavé. Život Joachima mi učaroval, jeho čistá a prostá duše byla balzám. Ráda jsem se dozvěděla, jak se žilo na Jablunkovsku před 200 lety. Moc povedené a čtivé dílko. Čtení jsem si moc užila a doufám, že mi do cesty brzy přijdou i zbylé autorčiny knihy. Těším se.“... celý text
— LucaEx.

Sběrači borůvek

„Příběh s názvem Sběrači borůvek je vyprávěn z pohledu dvou lidí. Joea a Normy. Dva lidé, kteří mají víc jak polovinu života za sebou, se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a do okamžiků, které negativně ovlivnily jejich životy. Joe pracoval už od dětství společně se svou rodinou na polích, kde se pěstovali borůvky. Nebyli bohatí, ba naopak, ale měli se všichni v rodině moc rádi a stáli vždy při sobě. Život se s ním ovšem nemazlil a připravil mu spousty překážek, které musel překonat. Norma žila jako jedináček a rodiče by pro ni udělali první poslední. Maminka se o ni však vždy až nezdravě bála a Normu to od dětství rozčilovalo. Snažila se s tím nějak vyrovnat a pochopit, proč je maminka až tak úzkostná. Navíc měla vždy pocit, že je v jejím životě něco špatně. Něco, na co chtěla přijít, ale netušila kde začít. Tohle byl velice příjemný román. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo přehledné a velice poutavé. Joe i Norma prožili těžké životy, které je rozhodně velice ovlivnily, ale autorka dokázala vše napsat s obrovským citem a hloubkou. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli přímo v dění. Ač jsem tušila jak se bude příběh vyvíjet, absolutně mi to nevadilo. Příběh doporučuji těm čtenářům, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh o lidech, kteří hledají své kořeny a snaží se napravit chyby, které udělali.“... celý text
— Ctenar1202

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha druhá

„Výborně pokračování mraziveho hororu manga komiksu na motiv hororové klasiky lovecrafta v horách šílenství. Hlavní Hrdinové prozkoumávájí mraziveho tajemství které se skrývá pod mrazivou zemi antartickym pohoří kde se setkají s tajemstvím vzniku života na zemi a tak zvanoy Pradavnou rasou starých mimozemskou rasou. Velmi ponura ilustrace jen dokresluje už tak mrazivej dej knihy. Rád se ke knize rád vrátím.“... celý text
— ozzak

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950

„Druhý díl série mě opět nezklamal. Popisuje proměnu ve společnosti po konci války a odchodu sudetských Němců, a velmi nenápadný příchod komunismu, který mnoha rodinám přinesl další trápení. Kniha dokázala neuvěřitelné, pochopíte díky ní, jak moc nemožné bylo pro sedláky odevzdat svoje hospodářství do družstva, ale i to, jak někteří lidé opravdu myšlence komunismu po letech bídy a nedostatku upřímně věřili a viděli v novém režimu naději. Z pohledu konkrétních příběhů mě samozřejmě velmi bolel celý životní příběh rodiny Lukešovy, i praktiky komunistů, popsané velmi reálně a bolestivě. Nejhorší je to, že stejně jako za války na vše nejvíce doplatili obyčejní lidé, kteří jen chtěli v klidu žít se svou rodinou a do politiky se nijak nemíchat. Co bylo dříve správné, se už nyní nehodí. Ten, kdo se měl dřív dobře, nyní živoří. A ti, kteří se dostali k moci, toho náležitě zneužívají. Konec knihy slibuje zajímavé události i v dalším, posledním, díle, na který se moc těším.“... celý text
— Andulino

Růže pro Algernon

„Díky ČV jsem se ke knize dostala znovu po letech. Nestává se mi často, abych si tak dlouho pamatovala děj knihy, ale Růže pro Algernon k těm několika výjimečným rozhodně patří. Je to smutné čtení a forma deníkového zápisu, to jen umocňuje.“... celý text
— Anor505

Svědectví o smrti Jana Masaryka: Nová odhalení odkrývají pochybná „fakta“ a odsouvají staré „pravdy“

„Nepřesvědčivé bohužel, veškerá autorčina interpretace vůbec nebere v potaz Masarykův duševní stav, jeho depresivní onemocnění, závislost na narkotikách, pravděpodobný rozvoj psychózy, pokud něco v případu Masaryk chybí tak to jsou posudky psychiatrů a psychologů a ochota přijmout skutečnost, že jmenovaný byl nemocný člověk, který nebyl dobře léčen. Osoby tvrdící, že jej zabily, jen v rámci svých výpovědí sledovaly své cíle a není proto nikterak podivné, že jejich svědectví nebylo bráno při celkovém vyhodnocení případu vážně. Podstatný je závěr státního zastupitelství, který je v knize uveden a ten smetl argumentaci autorky zcela ze stolu.“... celý text
— beníček

Zbiroh

„Kniha přečtena z důvodu čtenářské výzvy zde na databázi knih - před týdnem jsme zde byli na dovolené ubytování v apartmán. Hotel, Zbiroh a prohlídku zde hodnotit nebudu. Kdežto k publikaci lze říci, že je nudná, nevyužívá potenciálu, který Zbiroh (např. stran SS, templářů a dalších zajímavostí nabízí), naopak obsahuje faktické chyby (Zbiroh nemá nejhlubší studni v Evropě), naopak obsahuje zbytečně pohádky, informace o kdejaké kravině jako jsou stromy v okolí, je nabubřelá (aneb mám pocit, že autoři by i o výkalu na Zbirohu napsali, že se dozajista jedná o nejvýznamnější lejno v okolí) a přečíst tuto krátkou publikaci bylo celkem utrpení….. Obzvláště když wiki či AI dokážou informovat stejně (lépe).“... celý text
— risha03

Jak chutná moc

„Přečteno během dovolené u moře. Naprosto skvostný zážitek mi přichystala tato kniha. Nadčasová kniha. Moc opravdu chutná.“
— BarboraSalome

Tomie

„Tomie? Jen "tomie"? Proč ne třeba laparotomie, thoraktomie, apendektomie, cholecystektomie...? Protože v Tomii naleznete tak nějak všehochuť všech krvavých operačních výkonů... "Tomé" pochází z řečtiny a znamená "řezat", což je vcelku trefné - nedivil bych se, kdyby se tím autor neinspiroval. Pozoruhodná manga variace na stejné téma - motiv krásné a marnivé ženštiny, která téměř vždy brutálně zahyne, aby se posléze opět obrodila (a nejen v jediném vyhotovení) působí až ostinátně. A přesto každý příběh začíná z jiné perspektivy a nedá se mu upřít originalita. Obdivuji autorovu fantazii - v Japonsku se zřejmě inspiroval skutečnými událostmi - vždyť potkat za denního světla ďábly, démony, sukúby, duchy, neohrožené bojovníky či uhrančivé krásky s barevnými hřívami jistě není nic neobvyklého...“... celý text
— Majrek

Průzkum bojem: Paměti velitele obrněné průzkumné jednotky wehrmachtu

„super čítanie , oceňujem autorove stránenie sa od politiky“
— mareksevc

Žena, která se ponořila do srdce světa

„Zvláštní kniha. Bylo první, co mě napadlo po přečtení. Nejedná se však o negativní hodnocení ba naopak. Tuším, že je to poprvé, kdy jsem četla o člověku, který je autista. V tomto příběhu se jedná o Karen. V knize se skrývá tolik mouder, poselství a nepochopení k člověku, k přírodě... Čtení jsem si víceméně užívala a zajímalo mě, jaký je vlastně svět těchto lidí.“... celý text
— Jája92

Přelomená čepel

„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Keera je nelítostný zabiják sloužící krutému králi. Je to Králova čepel, která plní rozkazy a vraždí nepřátele a zrádce země. Pak je tu tajemný týpek s kápí, něco jako Robin Hood. Nikdo neví, jak vypadá, ale všichni ho znají pod jménem Stín. Já se do této knihy velmi rychle začetla, protože mi od první strany připomínala Skleněný trůn. A jak jsem se dostávala dál a dál, už to nebyla jen inspirace touto úspěšnou fantasy sérií, ale spíš vykradačka, která nepřinesla nic nového. Stačilo mi pár hodin, abych se dostala k otevřenému konci. Styl je totiž velmi jednoduchý a četlo se to opravdu rychle. Samozřejmě jsem se dočkala i romantické linky od nenávisti k lásce, ale nezapůsobila na mě tolik, jako v jiných romantasy. Moc jsem tomu vývoji od nepřátel k milencům nevěřila, i když to jejich vyměňování názorů stálo za to.“... celý text
— lena.o.knihach

Člověk na konci

„Působivé a napínavé i po letech... Jak moc může technika zasahovat do života člověka, co ještě je pomoc a co už jen experiment? Dobře napsáno. Jazyk už zastaral, ale příběh i tak pěkně šlape.“... celý text
— Zemlja

Léto s vůní čerstvého chleba

„Tohle je pátá kniha od autorky a začínám být asi "přečtená", jejího stylu. Znovu tu máme nějakou pojízdnou prodejní dodávku, lásku k práci, děsivou vodu, která ohrožuje životy, osobité městečko. Už z ze začátku mě trochou odrazovalo že jde o druhý díl, nemám ráda takové ty trilogie, protože se vztah většinou zbytečně dramatizuje. Tedy do něj zasáhlo odloučení, ale poměrně hezky vykreslené. Spousta situací už mi přišla přitažená za vlasy, včetně reakcí hlavní hrdinky (vážně ji nenapadlo že vpustit ptáka do bytu kde žije kočka je hloupost a následně ze všeho obviňovat majitelku kočky a žádat ji aby kočce odstranila drápy). I tak je to stále fajn čtení. Poslední díl série si asi dam za čas, až trochu změním žánr.“... celý text
— Erinien

Pět dní

„Za uklidňující obálkou se skrývá bolestný příběh ženy, která se musí poprat s nemocí, jenž ji nedává moc na výběr... I když jsem věděla, jak nejspíš příběh skončí, pořád jsem doufala, že se stane zázrak nebo se to v poslední chvíli změní... Detaily choroby, které Mara do detailů popisovala jsou neskutečně trýznivé. Musím se však přiznat, že příběh Scotta mě takřka nezajímal a byl pro mě rušivým elementem. Uvítala bych, kdyby byl pouze celý o Maře.“... celý text
— Jája92

Když přišli psi

„Příběh odehrávající se v poválečných Beskydech mě opravdu nadchl a za mě je to kniha, kterou vám můžu určitě doporučit! Kniha bude vycházet 5. září. Ačkoliv už válka skončila a lidé si mysleli, že se bude žít už lépe, ani tato doba není snadná. Některé spory zůstaly nedořešeny a některá tajemství by měla raději zůstat skryta. Své o tom ví Živa, Ludmila, Slávek, Ondráš i Karel. Každý z nich udělal něco, o čem by raději nikdo neměl vědět. Ale kdo je může soudit, když prožili mládí v době, kdy se obyvatelé Beskyd báli partyzánů stejně jako německých vojáků? Například Slávek. Teď si hraje na hrdinu a dosáhl toho, čeho chtěl, je ve straně a má vliv. Kdyby jen ostatní věděli, jak to bylo na konci války. Ale i ostatní mají šrámy na duši si prožili svoje a mají i svoje příběhy.. Příběhy z poválečného období miluju a moc mě bavilo, jakým stylem byla kniha napsaná. Postupně se otvíraly příběhy jednotlivých postav, které se propojily a skvěle vygradovaly. V příběhu nebylo žádné hluché místo a charaktery postav byly skvěle vykresleny. Příkladem může být opět Slávek. Byť to byla záporná postava a ukázkový příklad soudruha, kterého nemá nikdo rád, v příběhu skvěle sehrál svoji roli. Líbil se mi i závěr knihy, za mě to dopadlo tak, jak mělo, takže z knihy jsem opravdu nadšená .-“... celý text
— VeruHoráková

Smrt na plese

„Feel good detektivka, krásná obálka, nádherná ořízka a titulek, že kniha je určena pro fanoušky panství Downton a Agathy Christie, to byl důvod, proč jsem si knihu chtěla přečíst. Přiznám se ale, že kniha mě nechytla tak, jak jsem očekávala. Do knihy se mi poměrně dlouho nedařilo začíst, tempo bylo pomalé a atmosféra staré dobré Anglie byla na můj vkus tlačená trochu na sílu. Co mě ale bavilo, byla souhra mezi Eleanor a komorníkem Cliffordem, za mě to bylo originální a vtipná vyšetřovací dvojka. Bylo i fajn si na začátku tipnout, kdo je onen vrah a pak sledovat, jak se vyvíjí jejich vyšetřování. Celkově jsem z knihy měla pocit, že sleduju nějakou divadelní hru, kdy s hlavní postavou prověřuji podezřelé a hledám stopy k odhalení vraha. Jak bych to tedy shrnula? Pokud máte chuť na odlehčenou detektivku a nevadí vám pomalejší tempo, pak vám knihu můžu doporučit.“... celý text
— VeruHoráková

Hlavu vzhůru

„Moc hezky zpracovaná kniha pro všechny věkové kategorie.“
— Fuchs46

Námi to končí

„Dojemný, emotivní, srdcervoucí. Už chápu, co na té knize všichni mají. Lily odchází do Bostonu za novým životem. Chce uniknout trýznivým vzpomínkám na násilnického otce a matčině trpitelskému postoji. Když zde pozná Ryla, je šťastná. Ryle vypadá jako perfektní muž - milý, pozorný, navíc úspěšný lékař, co víc si přát. Až do jisté chvíle Lily žije jako v pohádce, ale pak se ji zhroutí celý svět. Námi to končí reaguje na ožehavou problematiku domácího násilí a vychází z autorčiny rodinné historie. Když jsem četla první část, tak jsem zpočátku cítila hlavně vztek. Vztek na to, že se tohle v rodinách děje, vztek na mámu Lily, že se nevzepřela. Vztek, že v tom nechala žít svoje dítě. Ale s každou další stránkou jsem začala cítit spíš lítost a uvědomění, že dokud člověk některé situace sám neprožije, tak o tom nic neví a nemůže soudit. První část mě hodně zasáhla, a o to víc jsem se bála konce. Ani nevím proč, čekala jsem to nejhorší. Ale když jsem knihu dočetla, tak jsem měla radost a za ten závěr jsem byla opravdu šťastná. Když nad tím přemýšlím, tak si nevzpomínám, kdy ve mně nějaká kniha vzbudila tolik emocí a pocitů. Je mi jasný, že většina z vás knihu už četla nebo jste o ní už slyšeli, ale pokud patříte k těm, kdo knihu ještě nečetl, tak si ji přečtěte, stojí za to!“... celý text
— VeruHoráková

Odešla do tmy

„Tak tohle byl hodně povedený thriller! Jedné letní noci roku 1994 v ospalém přímořském městečku beze stopy zmizí šestnáctiletá Flora Powellová. O pětadvacet let později Flořina sestra Heather nakráčí do cizího domu, kde chladnokrevně zavraždí dva lidi. Odešla do tmy je mysteriózní detektivní příběh z anglického venkova, v němž novinářka Jess odkrývá stará tajemství malého městečka, kde každá rodina něco skrývá. Začátek příběhu byl možná trochu pomalejší, ale pak se to neuvěřitelně rozjelo a ke konci jsem už zuřivě otáčela stránku za stránkou, jak mě ten příběh nenechal chladnou. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěn ve dvou časových rovinách, v roce 1994 a v přítomnosti, celý příběh se tak pomalu skládal dohromady a gradace děje stále narůstala. Příběh ve mě neustále vyvolával otázky: co se tam tedy tehdy stalo, proč Heather ty dva lidi zavraždila, jak to souvisí s minulostí? Bavilo mě, jak si autorka se čtenáři hrála, protože vy tu pravdu do poslední stránky vědět nebudete a to je to, co vás požene ve čtení. Autorku chválím i za otevřené kapitoly, které dělají knihu velice čtivou a díky kterým nešlo knihu odložit. Celkově jsem tedy nadšená. Snad až na ten pomalejší rozjezd tady není co vytknout a vřele vám knihu doporučuji!“... celý text
— VeruHoráková

Tajemný host

„Trochu netypická detektivka, ale mě to bavilo. Na začátku mě upoutal zvláštní styl vyprávění a nebyla jsem si úplně jistá, jestli mi to sedí. Příběh je vyprávěn z pohledu Molly a brzy pochopíte, že Molly je tak trochu jiná než ostatní.. Má svůj vlastní svět, všímá si detailů, vidí co ostatní přehlídnou a svoji práci pokojské bere velmi vážně. I díky tomu dosáhla na pozici, jaká jí náleží. Ve velkolepém hotelu se stala váženou hlavní pokojskou. Vše se ale převrátí vzhůru nohama, když je v hotelové čajovně nalezen mrtvý, světově proslulý autor detektivek. V tom příběhu se toho zas až tolik neděje, nejsou tam žádné velké zvraty a napětí tam taky nenajdete, ale právě ten jiný styl vyprávění a podivínská Molly bylo to, co mě na tom přitahovalo. A jak jsem si na začátku nebyla jistá, zda mi ten koncept sedne, tak ta jinakost bylo to, co se mi na tom nakonec líbilo, protože co si budeme povídat, hodně knížek je jak přes kopírák. A najít něco nového nebo jiného, není už tak snadný. Pokud tedy hledáte oddechovou, trochu netradiční detektivku, tak zkuste Tajemného hosta.“... celý text
— VeruHoráková

O lidech a psech

„Další soubor edice Česká povídka obsahuje devět příběhů o vztazích mezi lidmi a jejich čtyřnohými protějšky, které mají mnoho podob. Povídky jsou opět od renomovaných českých autorů a autorek a psi jsou v nich zastoupeni v různých podobách, např. v povídce Kateřiny Tučkové Dědictví, v níž je pes přítomen jen jako dětská plastová hračka. Zajímavá byla i prostředí, do kterých byly povídky zasazeny, např. do Rumunska v povídce Ovce nebo do Moskvy v povídce Lajka. Za mě to byl tak opět skvělý mix povídek a knihu můžu tak doporučit. Ač nejsem povídkový typ, tak tuto edici vyhledávám a vždy mě tam několik povídek opravdu zaujme. Samozřejmě, každému sedne jiná povídka a z těch x povídek člověka zaujme třeba polovina, ale za mě je to kniha, kterou můžu opravdu doporučit a není to šlápnutí vedle.“... celý text
— VeruHoráková

Noc špatných polibků

„Tak tohle mě hodně bavilo a knihu můžu vřele doporučit! Noc špatných polibků je příběh čtyř odlišných kamarádek, které spojuje minulost a nově i jedna hříšná noc, po níž se nečekaně mnohé změní. Aneb, co svede jedna rozlučka se svobodou a nespokojenost ve vztahu. Stylem psaním mi to připomínalo knihy Patrika Hartla a to co jsem loni čekala od Gazel, jsem dostala tady. Skvělý příběh, ve kterém se řeší nefungující manželství, touha po dítěti, sex a nevěra. Autorka celý příběh vypráví pohledem jednotlivých kamarádek, prolíná současnost s minulostí a pro mě to byl věrohodný příběh ze života několika žen. Jediný, co bych vytkla, byl konec. Představovala bych si ho víc dotažený, ale jinak jsem byla opravdu spokojená!“... celý text
— VeruHoráková

Uloupené dívky

„Patnáctý díl a zase super počteníčko. Vždycky, když se objeví nějaký v současnosti vycházející díl sérií, než se do něj pustím, přečtu si znovu díl nebo dva předcházející (někdy prolétnu všechny). Doporučuji všem, kdo se jako já pomalu začínají ztrácet v pokračováních knih a chtějí si oživit postavy. Že by bylo možné ve vězení takhle získávat informace a manipulovat s lidmi, hmm. dost děsivá představa. Doufám jen, že v reálném světě sociopati jako Alex nežijí a když, tak že je nenaštvu. Je přisátá na Kim jako pijavice, teď abych čekala na to, co zase vymyslí. Moc se mi tenhle díl líbil, paní spisovatelka to s námi prostě umí.“... celý text
— uxor

Profesionální žena

„Spoiler jen částečný, není riziko prozrazení průběhu knihy. Nemyslím si, že by se jednalo o parodii. Po zkušenostech s knihou "Milenci a vrazi" jsem s překvapením zjistil, že i v této knize je skrytý duchovní význam. Jistě ho musíme vytušit během odbourávání si nánosů páralovských klišé (cynický dobře situovaný muž středního věku, sebevědomá dceruška bohatých rodičů, v tomto případě i mimořádně nevhodný název knihy, který evokuje, že se bude jednat o příběh zlatokopky atd.) a odmyslet si kurzívou dopsané řádky na závěr, které mají vyvolat a utvrdit v čtenáři (a hlavně v cenzorovi, kniha poprvé vyšla v roce 1971) pocit že se jedná o parodickou epizodu ze seriálu červené knihovny, tak jsem čím dále tím více přesvědčen, že je zde skrytá symbolika strážného anděla. Soňa není zlatokopka budující si kariéru přes postel, je to inteligentní mladá dívka, která je během knihy postupně Mankem dováděna k tomu, aby plně rozvinula svou inteligenci, vzdělání a sebevědomí. Např. L. L. ji na počátku práce sekretářky u něj vyzkoušel dost náročným způsobem, ve kterém by standardní adeptka spoléhající se na 90-60-90 neměla šanci uspět. A když v závěru knihy je odhalena Mankova totožnost, tak se nemohu zbavit dojmu, že člověk jeho typu by to, čím se během celé knihy Manek projevuje, nedokázal udělat bez vědomí a pomoci Boha prostřednictvím svého a Sonina strážného anděla. Dovolím si uvést ještě jeden můj dojem: Hlavní postavou románu je Manek. Úrovně "Milenců a vrahů" kniha nedosahuje, ale z ostatních knih, které jsem od autora přečetl, je to dle mého názoru to nejlepší.“... celý text
— Legens

Most sebevrahů

„Děcka, to bylo nekonečné! Uf! Myslela jsem, že to nikdy nedočtu. Začátek slibný, ale pak ty zvraty a obraty a tak dále.“
— martineden