Nejnovější komentáře
Neodolatelná
„Na pohodu knížka s hezkým příběhem,co se četla skoro sama.
Rozhodně lepší 3+.“
— whiolet
Kavárna v Kodani
„Sérii čtu na přeskáčku, takže k prvnímu dílu jsem se dostala až po asi čtyřech jiných. Měla jsem už tudíž trochu srovnání a trochu mě začal nudit stále se opakující vzorec děje. Kavárna v Kodani mi přišla jako zatím nejslabší kniha z celé série. První půlka ještě šla, ale pak se to začalo strašně táhnout, přišlo mi to nekonečně dlouhé, do čtení jsem se musela nutit, což se mi u jiných dílů nestalo. Chtělo by to alespoň 100 stran ubrat a trochu to oživit. Milostné scény jsou vždycky ošemetné, ale v téhle knize se naprosto nepovedla, bylo mi za obě postavy trapně (především část v restauraci). Asi štěstí, že jsem tuhle knihu nečetla jako první, to bych si pak pokračování nejspíš rozmyslela. Naštěstí jsou další díly lepší, kratší (nebo děj lépe odsýpá) a milostné scény lépe napsané.“... celý text
— Paige.Turner
Ztracený řád
„výborný díl :)“
— Merlin_CZ
Setkání v buši
„Občas nadhľadový politický komentár - str. 25 (Sahel): Ano, dobrá studna (zde) není žádnou samozřejmostí, zato ja úplně samozřejmé, že se v Paříži prodává levná africká bavlna, pije levná africká káva, že se povýšený civilizovaný svět přetahuje o suroviny z rozvojových zemí, případně neváhá vyvolat nějakou válku...
A inokedy ostrý záber do miestnych pomerov, varovanie dobrosrdečného domorodca českým turistom:
"Hlavně nemluvte s rybáři a nezuustávejte na pláži sami. Rybáři jsou v této době nebezpeční. Právě táhnou nové ryby, rybáři potřebují oběť, aby je přilákali, lidskou oběť, nevinnou krev. Je to starý zvyk. Někoho chytnou, zabijí a hodí do moře. Jeho krví napustí sítě."
"A co policie?"
"Policie přece chápe, že rybáři musí lovit a živit děti. Jeden život za mnoho životuu." (str. 103)“... celý text
— Helena0405
Šikmý kostel 3
„Úctyhodné dílo, paní Lednická, děkuji za ten zážitek, bude ve mně dlouho doznívat...
Poslední díl trilogie završil rozsáhlé vyprávění o jednom ztraceném městě a jeho pohnuté historii. Provází nás obdobím těsně po válce, prvotním nadšením lidí z jejího konce, postupným nástupem komunistů k moci, represemi, zločineckými metodami, procesy v 50. letech až po rok 1961. Není to lehké čtení, tolik zmaru, nespravedlnosti, tolik zničených životů. A přesto jsem musela obdivovat tu sílu a současně i pokoru, s jakou lidé svůj úděl přijímali a dovedli se radovat z mála.
Autorka umí dokonale vystihnout charaktery, to množství postav, které celou obsáhlou knihou projdou, a tak hluboký náhled do lidského myšlení a citů...“... celý text
— Šánka
Krajina roztavených zvonů
„Kniha mě nezaujala, ale čeština je zde opravdu hezká.“
— ropotamo
Tománek ve škole
„Přečetli jsme se synem, který v září 2024 nastoupil do první třídy, a úplně to hltal, i když reálie jsou už po těch více než 30 letech někde trochu jinde.
Autorka věrně vykresluje prožívání šestiletého prvňáka a jeho prvních dní ve škole, aniž by něco přikrášlovala nebo idealizovala. Z pohledu dospělých tak někdy Fanda Tománek dělá vylomeniny či naschvály, z jeho pohledu však vše dává dokonalý smysl smysl. Kniha tak ukazuje dospělým, že děti v jádru nejsou zlé a když provokují nebo zlobí, má to často (z jejich pohledu) racionální základ. Jako rodič proto oceňuji tento pohled do "vnitřního světa" prvňáka, byť dnes už samozřejmě často formovaného jinými vnějšími podmínkami.
Za povšimnutí stojí značná samostatnost hlavních postav, kdy Tománek v první třídě běžně chodí sám nakupovat, na plovárnu, což může pramenit také z odlišného přístupu rodičů, kteří se dříve o své děti tolik nebáli (?). I ve škole se leccos změnilo - například dnes se již nesetkáme s tím, že by paní učitelka ve třídě měla 40 dětí a při hodnocení práce by odměnila jen určitý počet nejlepších prací (při samostané práci Fanda Tománek "ostrouhal", neboť zuby pily, kterou maloval, nebyly pravidelné a hezké), naopak razítka dnes běžně dostávají všechny děti "za snahu". Na druhou stranu je hezké vidět, že spousta věcí ve škole (naštěstí) zůstává stabilní napříč desetiletími...“... celý text
— Vituss
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
„To byla tak krásná, milá, kouzelná knížka! Hned po přečtení bych klidně začala číst znova. Dovedu si představit i filmové zpracování. Všechny ty postavy byly tak neskutečně milé a laskavé, měla jsem chuť se tam k nim přestěhovat a prožívat jejich příběh.“... celý text
— Verunka289
Domek v Irsku
„Zaznamenala jsem popularitu této série a rozhodla se jí dát šanci, ačkoliv jinak jde tento žánr dost mimo mě. Domek v Irsku jsem sehnala jako první, asi to nevadí, knihy jsou jen volně provázané a jsou tak předvídatelné, že je vlastně jedno, jestli se někde naznačí děj z předchozích dílů.
Ale musím říct, že nakonec dobrý! Samozřejmě v kategorii "lehké letní čtení", žádná extra literatura to není, to je jasné, ale někdy je oddychovka prostě potřeba. Předvídatelnost děje mě uklidňuje, romantikou se člověk trochu zasní...až po přečtení dalších dílů jsem zjistila, že se tato verze trochu odlišuje od použitého vzorce. Postavy se sblíží hned na začátku, pak dojde ke klasické krizi a po zbytek knihy si hledají cestu k sobě (a pak ještě jednou), což mi přišlo docela zajímavé, jiné.
Je to pohádka, ale čtivě napsané, autorka dobře popisuje prostředí a samozřejmě všudypřítomné jídlo, a navnadila mě na přečtení dalších dílů.“... celý text
— Paige.Turner
Noc trifidů
„Velmi povedené pokračování absolutní legendy.Je pozitivní, že autor nenavazoval přímo, ale posunul se v čase a obstaral si nové hrdiny a dokonce i převážně nové prostředí. Bylo to jistě ku prospěchu. Také vyústění knihy je zajímavé. Tak třeba se do tohoto světa zkusí pustit někdo další, což kniha naznačuje. :)“... celý text
— Denny456
Nohavica a (jeho) naše malá válka
„Jak hodnotit knihu, která má sice název Nohavica, ale o zpěvákovi se tam v podstatě vůbec nic nového nedozvíte? Najdete zde hodně informací o životu v socialistické společnosti sedmdesátých a osmdesátých let. A najdete zde spoustu informací o autorovi plus spusty výňatků z jeho čtenářského deníku. (v řadě případů buď nesouvisející s ostatním textem, nebo s tak obrovským oslím můstkem, že se bavíte). Jediný úsek, který by se směle mohl nazývat o Nohavicovi je jedna kapitola týkající se jeho deníku a vývoje písňových textů. Vzhledem k tomu, že autor dostal všechny Nohavicovy deníky, ta je to opravdu žalostně málo. Ach jo.“... celý text
— Denny456
Až na kost
„Musím říct, že tento díl byl nejlepší, plný napětí a překvapivých zvratů .“
— Janevl
Jeho banán
„Jednohubka, od které nečekejte nic světoborného.
Neurazí, nenadchne.“
— Gabriela_K
Severka
„Knížka se mi líbila a je pravda, že příběh ve mně vyvolal hned několik pocitů. Na druhou stranu mi ale přijde, že tam toho "příběhu" zase tolik nebylo. Je to krátká knížka, která nás provede poměrně rychle některými úseky života "Severky". Pokud by chtěl někdo trochu více toho "příběhu" asi mu spíš doporučím jiné knížky od paní Špitálníkové.“... celý text
— dennictenar
Svědectví o životě v KLDR
„Ačkoliv jsem komunismus zažila, nepatřím k těm, kteří by si jasně pamatovali na vymývání mozků režimem a mohli říct: "to jsem zažila". Proto jen fascinovaně čtu, co vše je možné v době, jež my v Evropě nazýváme Dobou informační. I tato kniha od Špitálníkové je ideální pro audio formát , který vřele doporučuji. Opět skvěle namluvená herci a herečkami, vypíchnout bych chtěla hned první Milenu Steinmasslovou nebo poslední Johanu Tesařovou. Téma KLDR je prostě jeden samostatný knižní žánr sám o sobě, něco mezi apokalyptickým dramatem, sci-fi a pohádkou s autorem, jehož fantazie nemá hranic.“... celý text
— Májenka193
Křehké srdce
„První díl mi vyrazil dech, stal se mou nejoblíbenější knihou, jaký byl druhý a závěrečný díl téhle duologie?
ROSIE - Jak jsem ji v prvním díle měla raději než Adama, zde se to protočilo. V tomto dílu byla vykreslena víc emotivně, měla v sobě moc křivd, který jí hodně ovlivňovaly a mě to chvíli vytáčelo. Naštěstí to ze sebe po kratší nebo delší době dostala.
ADAM - Dostává se z léčebny, musí si poradit se světem, který se nezastavil, ale i sám se sebou. Konečně dostáváme jádro Adama a já se do něj zamilovala. Ale fakt! Ta postava je úžasná a prošla největším vývojem, který jsem kdy četla. Byla jsem na něj tak hrdá a zbožňovala ho každou stránkou víc a víc a to jsem ho v prvním díle nemohla moc uchopit. Tady se konečně vybarvil, byl silný, otevřený!
I v tomto díle to byl slow-burn, ale nebylo to pro mě (jako milovníka divočiny) utrpení. Měla jsem radost z pusy, takže si dokážete možná představit moje nadšení a úsměvy, když... No, jen si to přečtěte, jak povolují mosty a Adam sám sebe překonává (nikdo na něj nemohl sahat).
Máme tu konečně vysvětlení a otevírání postav, takže to, co nás napínalo v prvním díle, zde dostaneme naservírováno. Máme tu vzestupy i pády, práce na vztazích, důvěře, odrazy ze dna - a to je hlavně to, co na tom miluju. Ten vývoj ve stínu psychických potíží, které jsou reálné.
Opět tu dostáváme nálož, ale tentokrát spíše ze strany Rosie, asi aby autorka ukázala, že i ten silnější, se může stát zranitelným a na dně. Že ten, co byl na dně, může být v opačné pozici. Mně to na jednu stranu vyhovovalo, na druhou stranu - přiznám se, mi sedělo víc, když role byli obrácené. Ocenila bych, kdyby se to více zaměřilo na Adama.
Máme tu zase plno zajímavých témat - boj se závislostí, situace člověka, co si prošel léčbou, boj se sebou samým a psychických potíží, boj s traumaty a dokázat se svěřit i s tím nejtemnějším v naší duši, ale i útoky na internetu, které dokážou člověka semlít a s tím spojený problém s paparazzi. Bylo toho víc než dost, ale přitom romantická linka tím neutrpěla. Všechno bylo vyvážené, to, co jsem milovala v prvním díle, tu bylo taky.
První díl se mi líbil víc, ale tenhle nezklamal.“... celý text
— knizni_blizenec
Se špetkou skořice
„Kniha mě moc nebavila. Štvalo mě neustále se opakující slovo Holčička!!! Líbily se mi jedině krátké kapitoly a grafická stránka knihy.
Za mě zklamání, měla jsem větší očekávání.“... celý text
— Gabriela_K
Dům na Riviéře
„Udržet tajemství je někdy užitečnější než jej prozrazovat.
Musíme udržet naživu věci, které drží při životě nás.
Strach je součástí každého vztahu.
Život nikdy neplyne bez bolesti, strachu a zklamání.
Skvěle zakomponované téma s uměleckými díly. Příběh plný odhodlání, utrpení i lásky.“... celý text
— Kristy.Seb
1794: Tři růže
„Wau, to byla teda jízda! Druhý díl pro mě lepší než první. V prvním díle bylo hodně dlouhých hutných popisných historických pasáží, ve druhém díle nikoliv. Kniha mě bavila hned od začátku až do konce a úplně mě pohltila.
Niklas Natt och Dag umí výborě vystihnout ponurou atmosféru Stockholmu na konci 18. století. Úplně to na vás z té knihy dýchá. Navíc se tam pořád něco děje, autor vás celou dobu udržuje v napětí, nabízí různá řešení hlavní zápletky a nakonec vás nechá nevěřícně koukat s otevřenou pusou. Moc se těším na poslední díl!“... celý text
— jejda.majda
Zatloukání hřebů
„Napínavé, čtivé a povedené. Určitě bych doporučila.“
— Katania
Bezmocná
„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Už se párkrát stalo, že jsem šla proti davu, když byl kolem knihy nějaký obří boom. Sice málokdy, ale stalo, a proto jsem na jednu stranu čtení Bezmocné oddalovala co nejdál, protože co kdyby se mi nelíbila a na druhou stranu jsem se nemohla dočkat, až zjistím, co na ní všichni mají.
A můžu s klidem říct, že všechen ten hype je zcela zasloužený a já mám další top knihu letošního roku. Témata v knize nejsou nijak originální, protože je známe už z jiných příběhů, ale Lauren Roberts ta klišé napsala takovým způsobem, že mě to neskutečně bavilo.
Paedyn jsem si oblíbila v podstatě ihned a s Kaiem to byla láska na první pohled. Jsou to postavy, které se mi zaryly do srdíčka a určitě stojí za to je poznat. I když nejste čtenář Maas nebo Collins, tak vám tuto fantasy doporučuji. Bezmocná je čtivá (přečteno vkuse za pár hodin), plná akce, jiskření a já ji nečetla naposledy.“... celý text
— lena.o.knihach
Krev Pradávných
„Je to skvělá, romantická, smutná i veselá fantasy,
která si určitě zaslouží pokračování“
— evineckY
Světelný klam
„Další díl z této pro mně úžasné série, kdy, i když jen, jako čtenář, jsem tichý pozorovatel všech postav, které se nadále otevírají a vyvíjejí. Tady je to návrat inspektora Gamache s jeho týmem a zase do odlehlé vesničky, která není zanesená ani na mapě, Three Pines. Clara oslavuje svou první samostatnou výstavu v muzeu v Montrealu. Následně všechny známé osobnosti i obyvatele vesničky pozve na domácí oslavu. Ráno , na její zahradě plné květin, naleznou mrtvou ženu.
Jak je psáno v anotaci, ožívají stíny minulosti, které ovlivňují přítomnost.
Líbí se mi Gamachova rozvaha a klid při jeho vyšetřování. I zmínka o AA a začátečnickém žetonu anonymních alkoholiků. Je zde hodně emocí a komu věřit? Alkoholikem se může stát kdokoliv a pomoc může přijít, když ji přijme. A odpuštění taky k životu patří a to ve smyslu pozitivním i negativním.
Slova na začátečnickém žetonu AA si vezmu pro sebe, jako mantru, protože je o životě.
Bože - dej mi klid
Přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu změnit , co změnit nemohu
a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
Bohužel pro mne ta "moudrost"
Už se těším na další díl, bude mě zajímat co Clara a Peter, Ruth a její husa, prostě všichni.“... celý text
— Han-nah
Vášnivé doteky
„Čo toto bolo, ľudia moji... Achjaj... JAJ!!! Akože ani po uznaní, že je to harlequinka, ani odložení okuliarov a nechápavom krútení hlavou, toto sa proste nedalo brať vážne. Pretože aj v červenej knižnici musí byť aspoň minimálna logika v chovaní postáv, následnosti deja a nejaká nosná linka, ale tu proste nie je nič. Tu nedáva zmysel ani ten sex, pretože dvojica sedí, naraz urobia nejaký úkon v stoji, následne zas v sede, to asi ani ten recenzent nečítal. A výkriky do tmy "dokonca ju vzal na výlet balónom po svojom ostrove", ale vlastne spolu nekomunikujú... Nie, skrátka toto nejde :) Jedna hviezdička za ružového sloníčka-pomocníčka, inak proste... sorry...“... celý text
— Hradčiatko
Krajem blanických rytířů
„Já cestopisy zas tak moc nečtu, ale narazil jsem v knihkupectví na tento, a jelikož je od autorky kterou mám v oblíbených a taky musím s ostudou přiznat že jsem u naší posvátné hory a jejím okolí nikdy nebyl, tak jsem si ji pořídil a rozhodně nelituji. Dostal jsem vyčerpávající popis historie jak jsem vlastně zjistil obou Blaníků a krajiny kolem nich a spoustu historek o lidech žijících dříve i nyní v jejich okolí.
Při tomto čtení si člověk uvědomí, jak moc byla naše historie spjata s církví a náboženstvím, snad na každé straně je zde popis nějakého kostela, kapličky, posvátných křížů, nebo aspoň studánky zasvěcené místnímu světci, to vše popisuje paní Koubková v takovém odlehčeném příjemném stylu, takže rozhodně doporučuji.“... celý text
— nero 13
Slavík
„Knížku se mě dostala do rukou jako audiokniha a moc hezky se poslouchala. Krásná a zároveň děsivé pravdivá kniha. Doporučuji přečíst.“
— Buchtičkajani
Unesená dědička
„Instagram misha_cte_eroticke.romany
mafiánská dark romance ve stylu Kráska a zvíře
polská mafie, násilí
únos a zajetí, pomsta
nevinná baletka vs sociopat
slow-burn/pomalé poznávání
protiklady, které se přitahují
enemies to lovers/z nepřátelů milenci
střídání pohledu Nessy a Mikolaje
Máme tu pokračování úžasné série. Příběh Nessy byl hodně rozdílný oproti prvnímu dílu. I tak jsem se nenudila a užívala jsem si příběh od začátku do konce. Nessa nebyla žádná bojovnice, přesto se mi moc líbila.
Tentokrát je tady více z prostředí mafie a to polské. O polské mafii jsem četla poprvé.
Příběh na motivy Krásky a zvířete, odehrává se ve starém gotickém sídle, které ještě dodává temnou atmosféru. Prožíváme vztah vězenkyně a únosce, takže romantizovaný stockholmský syndrom.
Dlouhá slow-burn linka, takže je toho sexu celkem málo a dlooouho na něj čekáme (naštěstí nemá kniha 500 stran). Nessa a Miko měli fajn chemii.
Miko byl prakticky sociopat, nic necítí, dokonce ani sexuální vzrušení. Je více mrtvý, než živý. Takového mafiána potkat nechcete, protože proti němu nemáte šanci. I jeho vzhled odpovídal upírovi - bledý, kruhy pod očima, plavé vlasy, světle modré oči a štíhlá postava. Nebyl to ten klasický typ mafiána - velký a svalnatý a to se mi i líbilo.
Ale pak potkal Nessu - nevinná, vystrašená dívka, která je zvyklá poslouchat rozkazy. Neumí se vzpouzet, ani bojovat. A přesto tahle drobná baletka dokázala polibkem změnit Netvora v člověka.
Nessa, nejmladší dcera mafiánské rodiny. Není součástí rodinného podniku, je tak trochu mimo hlavní dění. Žije si život bohaté holky - studuje a její vášní je balet. Nemá žádné velké ambice. Únos ji nějak nepřekvapí, přece jenom ví, co je její rodina zač.
Mikolaje převálcuje nevinností a laskavostí. Není pro něj soupeřem, se kterým musí bojovat. A přesto se mu dostane přímo do srdce a probudí v něm člověka.
Příběh nepřinese nic extra nového, přesto mě bavil. Děj plynul rychle, kniha není moc dlouhá a tak se pořád něco dělo, nebyly zde žádné hluché místa.“... celý text
— Mishaacka
Aristokratka pod palbou lásky
„Já jsem četl pouze předešlý díl "u dvora" a moc jsem se bavil, takže mé očekávání na závěr bylo asi nereálné.
Jako by se spíš jednalo o sbírku fejetonů, než o příběh.
Ale humor je potřeba, to není vůbec lehká disciplína a toho si cením.“... celý text
— Honzin
Rituál
„Zábavička. Přečteno za den. Vztahy něco jako první dvě knihy Dvora, akorát že dobře napsaný a bez explicitních scén.
Miluju, že za A) hrdinka není krásná (ačkoliv souhlasím s tím že to nemuselo být zmiňováno tak často, a obecně jsem rozpolcená v tom, zda je to skvělá kritika toho, jak společnost hodnotí ženy pouze podle vzhledu, nebo spíš jen pokračování tohoto chování – přece jen "happy end" spočíval v tom, že ona je pro nějakého muže krásná...).
Za B) není to vyvolená hrdinka, kterou osud vyvolil k záchraně světa, ale dost průměrná normální holka, kterou taky zůstane až do konce.
Za C) i tak má charakter a není úplná Mary Sue, co všechno umí, ale je odvážná a inteligentní.
Postupné sbližování bylo fajn, ačkoliv uznávám, že z její strany by bylo hezký trochu víc nadšení pro něj. A samozřejmě stále zůstává problém vztahu 200+letého muže s tak devatenáctiletou holkou. To je prostě prokletí tohoto typu knih.
A konec mi přišel dobrý, nenapadlo by mě, že by to někdo považoval za otevřený konec, a i kdyby tak tomu jen prospělo, že neproběhlo žádné "žili šťastně až do smrti" klišé.“... celý text
— koryslava
Poslední léto
„Za mě prostě průměr, nesdlím to nadšení kritiků ani čtenářů. Takových knih jsem četla stovky. A přijde mi trochu ulítlé vyzdvihávat, že kniha neřeší sociální problémy. Ale co čekat od české literární kritiky...
Není to špatná kniha, ale není ani nijak výjimečná...“... celý text
— lounovad